Jak se řeší v Rusku agrární otázka? Mluvilo se zde o agrární krisi a tato není v Československu zajisté nepatrná, i když se zde v průmyslových územích tolik neprojevuje. Ale v českém a slovenském území projevuje se krise malorolníků a domkářů již velmi značně. Tam dostávají malorolníci oproti loňskému roku alespoň o 25 % méně za své plodiny, na druhé straně však musí platiti drahé průmyslové ceny za předměty v domácnosti, za stroje, za osivo, za krmivo atd. To je pro malorolníky a domkáře ztráta alespoň 25 %. Zde dlužno tedy pomoci vyššími cly, aby se posílil domácí trh. V sovětském Rusku se takováto politika nepěstuje. Zde se pustí do celku. Zde se chápou toho, aby se malorolníkovi skutečně pomohlo. Miliony malorolníků neplatí ani haléře daně, miliony středních rolníků platí zcela malou daň a teprve velcí sedláci platí dosti značnou daň. (Výkřiky.) Říká-li se zde, že se tam lidem všechno bére, pak to není pravda, vyvlastněni byli velkostatkáři, továrny, dráhy, ale sedlákům se všechno nechalo, mohou hospodařiti právě tak jako dříve, jen že byli trochu silně zdaněni, což jest jen spravedlivé. (Sen. Kahler [německy]: Byl jste tam, podíval jste se na ty věci?) Byl jsem tam, podíval jsem se na to. (Sen. Kahler [německy]: V poslední době se tam sedlákům vzal len a dopravil se do naší republiky za hanebně nízkou cenu!) To nemůžete nikdy dokázati! Chcete-li, mohu vám ve zcela krátkém čase dokázati opak. (Sen. Kahler [německy]: Malý majetek byl tam přece sloučen a hospodaří se na něm státně!) Nikoli, to je něco jiného. (Výkřiky sen. Kianičky.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Pilz (pokračuje): Nemůžete uvésti ani jeden případ. Vrátím se k tomu ještě. (Výkřiky.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím, neračte vyrušovati řečníka; slovo máte vy, a nikoli pánové.

Sen. Pilz (pokračuje): Malorolníkům se dává dobytek, nářadí, osivo, podpora vyškolením agronomů, aby mohli zdokonaliti způsob zemědělského hospodářství. Všechno je naučí, všechno možné se jim dodá, aby to mohli prováděti lépe. (Sen. Kahler fněmeckyj: Berou se jim přece pole!} Myslím, že míníte kolektivní hospodářství. To jsou zcela svobodná sdružení malorolníků, ke kterým dochází jen demokratickou cestou, když se v některé obci sedláci usnesou, že se spolčí. Kdo nechce, nemusí jíti s sebou. (Sen. Kahler [německy]: Pod donucením knuty!) Žádné donucení! Promluvím ještě o tom. Sedláci spolčí se dobrovolně, když mohou svůj výtěžek zdvojnásobiti a ztrojnásobiti. Jednotlivý sedlák nemůže si koupili traktor, ale společně mohou tak učiniti, a tak se často stává, že se celé vesnice jednohlasně usnesou sloučiti svá pole. Hospodaří na nich potom kolektivně a čistý výnos stoupl potom v krátké době na dvoj až trojnásobek. (Sen. Kahler [německy]: Proč potom vystěhovalectví?) Promluvím o tom. Nemějte starosti! Slyšel jste asi o vystěhování Mennonitů v Povolží. Tu musím v prvé řadě konstatovati, že Němci čítají v Povolží ³/₄ milionu, a že obdrželi úplnou autonomii. Hledejte v celé Evropě zemi, kde menšinový národ dostal plnou autonomii jako Němci v Povolží na Rusku. Němci v Povolží, to je samostatný stát s vlastním soudnictvím, s vlastní školou, s vlastní ústavou, a chtějí-li, mohou se kdykoli odtrhnouti od sovětské unie. Tak daleko jde tam zákonitě zaručená samospráva. (Sen. Kahler [německy]: Proč je potom od hranic hnali bičem nazpět?) Nemůžete dokázati ani jeden případ. To je lež, co povídáte!

Mennonité jsou kasta, náboženská sekta, které kdysi Kateřina II. dovolila, aby se tam nastěhovali. Dovolila, že nepotřebují vzíti zbraň do rukou; tato sekta obdržela výsadu, že nemusejí býti vojáky, nemusejí jíti na frontu. Právě z této sekty odhodlalo se nyní několik lidí, poštvaných asi od knězi a různých emigrantů, že se vystěhují. Ale jak to vypadalo? Desetitisíce jich bylo v táboře internovaných u Berlína. Kolik se jich vrátilo; celé tucty rodin vrátily se dobrovolně do Ruska a píší nyní: >Braíři a sestry, přijďte pokud možno rychle, zde je nám desetkrát lépe nežli v Německé republice.< Jak se s nimi tam v Německu zacházelo! V Rusku se nikomu nic nevzalo, byla jen stanovena lhůta, a když se do této lhůty navrátí, obdrží zase všechno zpět, mohou se zase ujmouti svého majetku a bydleti tam. Tak vypadá skutečnost a ne jinak. Nikdo nebyl vypovězen, šli dobrovolně. Chcete-li jíti, prosím, řekla ruská vláda. (Sen. Kahler [německy]: A co je s těmi mnohými ortely smrti?) O tom ještě promluvím. Nemůžete mi dokázati ani jediný případ (Smích.), a jestliže byly vyneseny ortely smrti, byly zajisté ospravedlněny zločiny proti proletářským zákonům.

Několik slov k papežovu štvaní proti sovětské unii. V prvé řadě konstatuji, že není pravda, co se zde říkalo, že se tam církev pronásleduje takovou měrou, jak to noviny píší. Existuje v Evropě některá země, kde by církvi byla poskytnuta svoboda vyznání tak jako v Rusku? Všechny sekty mají úplnou svobodu vyznání. Nikdo z tohoto domu (Různé výkřiky.) nemůže dokázati, že v Rusku není plná svoboda vyznání. Všechny sekty ji mají, jenže nedostávají od státu žádné podpory. (Sen. Kahler [německy]: Zavírání kostelů tam také neexistuje?) Nebyl dosud násilně uzavřen ani jediný kostel, to není pravda! (Výkřiky [německy] Noviny přece o tom psaly! [česky] to je největší lhář!) Postup je tam tento: když se vesnický sovět, městský sovět anebo obecní sovět usnese, když zde tedy je demokratické usnesení většiny, teprve potom se kostel uzavře a odevzdá se některému veřejnému účelu. Jinak nebyl ještě žádný kostel uzavřen. Všechno jiné, co se říká, je nepravda a žádný z pánů zde nemůže ani v jediném případě nastoupiti důkaz pravdy. A jak to vypadá s duchovními? Jestliže se říkalo, že byli zahnáni, vyhnáni na ulici, že musí štípati dříví a zametati ulice, pak to zase není pravda. I když byli lidé, kteří byli trestáni, poněvadž se nepodrobili proletářským zákonům, pak byli ostatní knězi, poněvadž to jsou vyškolení lidé, přibráni k jinému zaměstnání, desetitisíce knězi pracují v lidu, ve školách, v obchodních kancelářích, každému se dostává možnost k intelektuální práci. (Výkřiky.)

Ale musíte přece přiznati, že na celém světě je to jen v Rusku, že se dovolí některé sektě, aby nebrala zbraň do rukou a nekonala službu na frontě, má-li ve svých stanovách, že nositi zbraně a zabíjeti je zakázáno. Představte si jiný stát, Německo, Československo nebo dokonce Francii, že by tam někdo odepřel sloužiti. Ale v Rusku berou se takové sekty jen k vozatajstvu a k sanitní službě, na frontu nemusí jako voják jíti nikdo. Takováto úleva neexistuje v žádném jiném státě v Evropě. {Sen. Kahler [německy]: Tedy ráj na zemi!) Nemějte starosti, snad bude za několik let míti ruský proletariát ráj na zemi. Toho si přejeme!

Chci vám také ukázati, jakou hospodářskou politiku pěstuje Rusko na základě hospodářského plánu. Existuje t. zv. Dnjeprstroj. Úsek řeky, 100 km dlouhý, plný peřejů a nesplavný, má býti učiněn splavným, má se vystavěti 7 zdymadel, kde se lodě zvedají a pouštějí dolů; zároveň se tam staví zdymadlo, kde se voda zvedne o 60 m a u tohoto zdymadla vystaví se elektrárna, která bude třetí největší na světě. Mimo to zřídí se zavodňovací zařízení, které zavodní krajinu, mnoho tisíc hektarů přinese čtyřnásobný výtěžek proti dnešnímu. Již před 50 a 80 lety zkoumali američtí a angličtí kapitalisté tento problém, poslali své inženýry, aby věc studovali, ale kapitalismus nedovedl tuto otázku rozřešiti. Ruská dělnická třída naproti tomu si řekne: za 4 roky musí býti věc hotova a za 4 roky bude hotovo velké dílo, jež žádný kapitalistický podnik nesvedl.

Ruská dělnická třída chystá se k hospodářskému rozmachu. Že přirozeně všechno neklape, že není všechno zlato, co se třpytí, víme. Ale zcela jinak usuzuje na příklad pan dr Wirth, dřívější říšský kancléř v Německu; pojede tam v příštích týdnech zase, aby na základě úmluvy rapallské ujednal nové obchodní styky.

A jaké výhody přináší Rusku pětiletka? V prvé řadě sedmihodinovou dobu pracovní, týden 5 dnů a zvýšení mzdy na 70%. Ale zároveň následkem zkrácení pracovní doby nalézá práci mnoho nezaměstnaných. U nás však následkem strašlivé krise, která již není normální krisí, nýbrž krisí světového hospodářství, jež se stále více zostřuje, pozbývá stále více lidí práce. Mzdy se stále více snižují. V Rusku je tomu obráceně, poněvadž tam místo anarchického hospodářství mají plánovité hospodářství. Tam se nyní po dobu pětiletky vystaví -nesmírně mnoho škol, domů, továren, železnic, silnic a elektráren. Víme ze statistiky, že se v žádné zemi nyní tolik nestaví jako v sovětském Rusku. Až do roku 1940 má býti výroba vystupňována devatenácteronásobně, takže tedy roku 1940 bude třikráte větší nežli v Americe, v zemi neobmezených možností, nejvýše vyvinutého kapitalismu a největšího technického vývoje. Za 10 roků předstihne Rusko Ameriku trojnásobně. (Sen. Stöhr [německy]: Tomu přece sám nevěříte!) Ale bude tomu přece tak. Do roku 1940 bude míti Rusko 20 milionů automobilů a 2¹/₂ milionu traktorů. (Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Pánové, prosím o klid!

Sen. Pilz (pokračuje): Chci skončiti s vymoženostmi sovětské unie, chtěl jsem jen dokázati, co dovede proletářská síla za pomoci plánovitého hospodářství na rozdíl od anarchického hospodářství, jaké panuje u nás. U nás nikdo neví, co přinese krise ještě ve dvou až třech letech.

U válečných invalidů samotných bylo škrtnuto 40 milionů Kč. To je věru nejposlednější kapitola, kde se může škrtati. Máme 500.000 válečných invalidů, kteří žijí v poměrech, jež jsou hanbou pro kulturní stát. Nejvíce, co může obdržeti 100% ní invalida, je 500 Kč měsíčně. Podle tabulky z roku 1928 dostává válečný invalida v různých evropských státech tato procenta pracovního výdělku: v Německu nevyučený dělník 70, vyučený 67 %, v Rakousku nevyučený dělník 67, vyučený 44 %, v Belgii - kde je největší podpora -- nevyučený 149, vyučený 101 %, v Bulharsku - jak známo mluví se o balkánských státech vždy tak pohrdavě - nevyučený dělník 100 %, vyučený 53 %, ve Spojených Státech Amerických nevyučený dělník 75, vyučený 48 %, ve Francii nevyučený 81, vyučený 50 %, ve Velké Britanii nevyučený 69, vyučený 52 %, v Itálii nevyučený 80, vyučený 48 %, v Polsku nevyučený 94, vyučený 64 %, v Československu nevyučený 42 a vyučený dělník 26 %. Z těchto deseti evropských států máme nejnižší invalidní podporu. Máme 355 válečných slepců a několik dvojnásob anebo trojnásob amputovaných. Co nyní projektuje pan dr Czech, ministr sociální péče? Praví toto: bezmocným o něco zvýšíme, za to 20-24% ním invalidům ubereme. To se doslovně řeklo deputaci válečných invalidů, která s ním jednala. Na konečné sumě se nechce nic měniti; 40 milionů se škrtne a to se má státi tímto způsobena. Jak se zákon provádí, chci ukázati na několika příkladech. Předešlý týden zde byl jakýsi muž z Vimperku, jménem Bradáč. Je nemocný na plíce a nebyl nikdy správně vyléčen, neboť je-li někdo nemocen na plíce, hlodá to vždy dále. Byl uznán 20 % invalidním, byl vyhozen a potom na základě daňového odhadu, nikoli daňového přiznání, donucen vrátiti 4.000 Kč. Podal proti tomu rekurs a prokáže, že nedosáhl ani existenčního minima. Tento muž měl býti, místo aby byl nucen vraceti peníze, poslán k přezkoušení, měl býti uznán větší měrou invalidním a měl se mu dáti větší důchod. Při tom je prokázáno, že tento muž za soukromé léčení platil více, nežli obdržel od roku 1918 invalidního důchodu. Přiznáte, že takovéto provádění zákona není sociální. Válečná vdova, která má dvě děti a která byla úplně bez zaměstnání, dovolila si přenésti na bavorské hranici na Šumavě trochu sacharinu přes hranice, aby si něco vydělala. Byla potrestána osmi měsíci vězení na základě zákona z roku 1835. Tak se vyhledávají paragrafy, aby válečná vdova se dvěma dětmi byla potrestána pro pašování trochu sacharinu. V jabloneckém okresu jest invalida, ten má obě ruce pryč. Čeká 10 roků na zaopatření, je v jabloneckém okresu jediný, který ještě nemá takové místo. Žádal několikráte o trafiku a před několika měsíci byla v Jablonci 1 trafika volná. Dostal ji 40% invalida, 100%ní nikoli. Pak žádal o místo společníka, které se jak známo zadává teprve tehdy, když je v nějaké trafice čistý zisk větší nežli 30.000 Kč. Nyní je ve Frýdlantu l místo společníka volné; nutí nyní invalidu, aby přijal místo společníka s 500 Kč. Tento 100%ní invalida má také přídavek pro bezmocné a je přece zvláštní, že zdravá válečná vdova smí vydělati 30.000 Kč, což jí ovšem přejeme, ale 100%ní invalida má jen 6.000 Kč výdělku. Ovšem má podle nového nařízení obdržeti doplatek až do 7.200 Kč. Ale více nežli 7.200 Kč neobdrží v žádném případě, kdežto trafikant smí vydělati 30.000 Kč, neboť teprve přes 30.000 Kč dostane společníka. Ještě něco. Tento invalida byl v únoru v Jablonci zatčen, bylo s ním dokonce přelíčení na základě § 81, který jedná o vztažení ruky na orgán státní moci. Právě u invalidy, který nemá žádných rukou, vyhledá se tento paragraf! To je věru to nejvyšší, co se kdy v judikatuře stalo. Oproti válečným poškozencům, kteří dostávají nejvýše 300 Kč, stavím však pense generálů. Zde se nespořilo. Generálské pense prvé třídy činí 78.000, ve druhé třídě rovněž tolik, ve třetí třídě prvý stupeň 72.000, ve třetí třídě druhý stupeň 78.000, ve čtvrté třídě prvý stupeň 54.000, ve čtvrté třídě druhý stupeň 60.000 Kč. Při pensích generálů se tedy tak nespořilo jako u válečných invalidů, kteří přece také musili pro kapitalistickou vlast ztratiti ruce a nohy. O válečné slepce není dostatečně postaráno, těm se dává nepatrný obnos a nechávají se na ulici umírati hladem.

Na místě péče provádí se teror. Dne 10. února dopustila se v Jablonci policie hrubých výtržností. Dnes se dovoluje policii, aby ve svém sadismu kdykoli měla právo bíti člena Národního shromáždění, poplivati ho a přezdívati mu. Nevím, zdali je to kultura civilisovaného státu, anebo je-li to sprosťáctví, že se každému sadistickému strážníkovi dovoluje, aby člena Národního shromáždění do bezvědomí stloukl, poplival a zbil nejsprostějšími prostředky, jaké jen vidíme na Balkáně. Schvalujete to? Ještě k tomu, když se dotyčný čleň Národního shromáždění ničeho nedopustil! Tak se to ovšem také dělá s dělníky. Dne 6. března žádali dělníci v Jablonci za demonstraci nezaměstnaných, aby ukázali, kolik je v Jablonci nezaměstnaných, kolik dělníků chce míti práci. Bylo to v předvečer narozenin presidenta Masaryka. Na jedné straně byl dovolen průvod, nezaměstnaným nebyla povolena pokojná demonstrace za chléb a práci. V den narozenin presidenta Masaryka střílelo se v Jablonci do dělníků, policie vystřelila přes 100 ran ze svých revolverů a také četnictvo střílelo, je to kultura, nebo co je to? Není to teror? Když se na nezaměstnané, kteří žádají práci, nic jiného než práci a chleba, dává stříleti na ostro, na zcela bezbranné dělníky, na ženy, a dívky? Tu věru nebudete moci říci, že to není pravda. Co se stalo v Šumperku, kde sadistické četnictvo poslance Babela tak stlouklo, že zůstal půl hodiny v bezvědomí, kde posl. Kuhnová, slabá, bezbranná žena byla stlučena do bezvědomí? Není to surovost a sadismus? Dělnici přece nemají žádné zbraně, chodí na ulici, aby dokázali, že chtějí práci a chleba, dále nežádají ničeho. Nikdo zleva nebo zprava nebude moci tvrditi, že to je demokracie, když se dovoluje policistům řáditi jako Zorrgiebelové v Berlíně? V Šumperku dalo dokonce měšťácké obecní zastupitelstvo podati v parlamentě interpelaci, ve které se líčí řádění policie, která bezohledně stloukla občany a staré ženy, a ve které se žádá okamžité přeložení policejního inspektora. Jestliže již měšťácké obecní zastupitelstvo dává podati takovouto interpelaci, můžete si již představiti jakým sadistickým způsobem jednala policie a četnictvo proti bezbranným dělníkům. (Předseda dr Soukup ujal se předsednictví.)

Jak jedná u nás justice s tiskem? Všude se zakazuje, dne 6. března byl zakázán všechen německý tisk. To je současně sociální a národnostní útisk. V Liberci byl na 4 měsíce zastaven časopis >Vor wärts<, zastaveny byly časopisy >Ostböhmische Arbeiterzeitung<, >Internationale<, v Karlových Varech >Kämpfer<.. > Jugendwacht<, všechny tyto časopisy byly zastaveny, poněvadž psaly pro bojovný den proletariátu, nezaměstnaných, dne 6. března. Je zcela příznačno, že se to děje za sociálně-demokratického ministra spravedlnosti. Myslíme, že, je-li tu nějaká demokracie, pak rovné právo všem! Nám se zastavují časopisy, nás umlčují, abychom nemohli dělníkům říci pravdu. Co vidíme naproti v Německu? když Německo je brutálním státem vůči dělníkům, je přece trochu demokratičtější. Vidíme, že v přítomné době zrušeno bylo zastavení dělnického tisku. U nás však je to možné, Československo stojí, co se týče teroru proti dělníkům, na prvém místě. Teprve předevčírem byly provedeny v Liberci domovní prohlídky. U nás se všechny schůze zakazují, dokonce v neděli před 8 dny nevinný sjezd žen, kde se scházejí na pólo vyhladovělé ženy a my k nim mluvíme. I něco takového se zakazuje. Před třemi týdny byla v Rychnově u Jablonce zakázána dokonce schůze obecních voličů, kde se mělo mluviti o obecním vodovodu. Tak daleko sahá v Liberci a Jablonci teror policie. A domnívám se, kdyby policie neměla svolení ministerstva spravedlnosti, že nesměl by si policejní president něco takového dovoliti. Ale myslím, že má netoliko svolení k tomu, nýbrž dokonce rozkaz s nejvyššího místa, ministerstva spravedlnosti.

Dalším případem třídní justice proti dělníkům je tajemník Bienert v Českém Krumlově, tajemník rudých organisací, který loňského roku obdržel 12 let žaláře. Proč? Prý pro nabádání ke žhářství. Nikoli pro žhářství, nýbrž jen pro nabádání k němu, při čemž byl jen důkaz indiciemi se strany velice pochybného svědka, který je podezřelý z křivé přísahy. To stačilo k rozsudku na 12 let. Kolik lidí zabilo člověka, nakradlo miliony, zbilo jiné do zmrzačení, ti dostávají několik týdnů, ale komunista dostane 12 roků žaláře pro nabádání ke žhářství. Je to demokracie nebo teror? To je přece teror v pravém slova smyslu! Teror se rozšiřuje také na ženy. Teprve nedávno dostala soudružka Svádová 6 měsíců žaláře a 1.000 Kč pokuty, protože v nějaké schůzi promluvila snad několik slov proti vládě. Za to dostane u nás slabá nemocná žena 6 měsíců žaláře.

A jak pak to bylo v Theresienthalu? Tam se dokonce zakázaly odborné schůze. Nic se nestalo; v době stávky šli četníci od domu k domu sháněti dělníky, kteří měli jíti do závodu, ale odborová organisace nesměla ani ve schůzi mluviti k dělníkům. Je to demokracie nebo teror? Myslím, že je to jen teror a žádná demokracie. Ani jediná schůze nebyla nám povolena v jabloneckém a libereckém okresu, všechny byly zakázány, ale na druhé straně byla maloživnostníkům povolena schůze v Lučanech, v Jablonci byla povolena schůze národním socialistům, v Honsberku křesťanským sociálům, ale zástupcům revolučního dělnictva zakáže se každá schůze. To věru není žádná demokracie, nýbrž teror v pravém slova smyslu.

Uvádím zde přesně několik požadavků dělnické třídy. Žádáme na základě hospodářské situace odstranění daně z obratu, která je jednou z největších spotřebních daní. Před dvěma nebo třemi lety vybral jablonecký okres sám jednu čtrnáctinu veškeré daně z obratu v celé republice. Proletáři v jizerských horách sebrali tyto miliony. Nikde nepůsobí daň z obratu tak tíživě jako ve sklářském průmyslu. Počínaje od surovin, od drasla a potaše, z čeho se dělá sklo, až k továrníkovi přes zušlechtění brusičem, malířem, vývozcem, všude se musí platiti daň z obratu; často se stává, že se při jednom druhu zboží musí daň z obratu platiti dvacetkrát. Není žádného jiného zboží, na které daň z obratu působí tak tísnivě, a proto žádáme její odstranění.

Žádáme dále odstranění gentského systému. Nyní má býti tento systém prodloužen, z 13 na 26 týdnů. To znamená sice pro organisované jakési zlepšení, ale veliká část dělníků, kteří nejsou organisováni, bude úplně vydána smrti hladem a víme přece, že krise nepovoluje, nýbrž že se dále zostřuje.

Žádáme také odstranění noční práce pro ženy, zejména v textilním průmyslu, kde je více než 70 % práce žen. Odstranění noční práce pro ženy je naléhavě potřebí, jak se to stalo v sovětském Rusku.

Pro ženy žádáme vůbec větší ochranu nežli dosud, žádáme především porodnice. Vidíme, že ženských nemocí zde neubývá, nýbrž že jich následkem pokračující bídy přibývá § 144, t. zv. paragraf o vyhánění plodu, odstranil dosud jen jediný stát, to jest sovětské Rusko. Tam má žena dělníka, která si nepřeje více dětí, možnost, aby si dala chirurgickou cestou v sanatoriu odejmouti plod odbornou rukou, takže neutrpí žádné škody. A v žádné zemi ženských nemocí tak neubývá, jako právě v sovětském Rusku, to dokazují statistiky. Ale u nás ženských nemocí přibývá, právě na základě zmíněného paragrafu, poněvadž ženy musí choditi k porodním bábám, neboť nemohou platiti lékaře a tak jsou vystaveny vnitřním nemocem. Proto žádáme zde odstraněni § 144, i kdyby se tím zmenšil počet porodů.

Žádáme snížení práce mladistvých na 6 hodin. Máme dnes statisíce nezaměstnaných, které by bylo lze pojmouti zase do výrobního procesu, kdyby se pracovní doba ostatních zkrátila.

Žádáme svobodu tisku. Není tomu ještě dlouho, myslím že roku 1928 prohlásil zde ministr věcí zahraničních Beneš ve svém exposé: Žádáme svobodu tisku, zase svobodu tisku, třikrát svobodu tisku, vždy znovu svobodu tisku! Ale jak to u nás vypadá se svobodou tisku? Nám se tisk zakazuje, a proto žádáme svobodu tisku pro všechny občany státu. Může-li míti svobodu tisku buržoa, má také pro dělníka býti tisk svobodný. Žádáme také propuštění všech politických vězňů. Máme nyní 3.500 politických vězňů v Československu, z toho alespoň 90% příslušníků komunistické strany, důkaz to, že se právě jde na komunisty, vyrvou se ženě a dětem, připraví se o chleba či umlčí se, aby nemohli mluviti k dělníkům. Žádáme koaliční právo a svobodu shromažďovací. Koaliční právo vybojovala ve starém Rakousku sociální demokracie. Nyní se komunistům bére, ostatním stranám se ponechává. Tak pohlíží se na komunistu, jako na státní občany druhé třídy. Žádáme odstranění reformy správy a obnovení obecní samosprávy. Pro nezaměstnané žádáme práci, a není-li zde dostatek práce, nouzové práce, alespoň však na dobu nezaměstnanosti podporu ve výši mzdy. Neboť dělníci a dělnice to jsou, kdož tvoří statky prací rukou svých, ostatní netvoří ničeho. Ke konci žádáme úplné právo sebeurčovací netoliko Němců, nýbrž plné právo sebeurčovací všech národů v tomto státě. Chcete-li zříditi demokracii, musíte také uznati právo sebeurčení v tomto státě. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má paní sen. Karpišková.

Před zahájením jsem nucen prohlásiti, že si předsednictvo vyhrazuje předchozí censuru řeči pana sen. Pilze. Prosím, aby se paní senátor ujala slova.

Sen. Karpišková: Paní a pánové! Projednávání rozpočtu je nejlepší příležitostí k tomu, abychom si řekli, co činíme ke zmírnění hospodářské krise nynější a k odvrácení zhoršených snad ještě poměrů po stránce hospodářské pro dobu budoucí.

I když potřeba stabilního a aktivního rozpočtu omezuje do jisté míry iniciativní a velkorysé řešení těchto problémů, jsme povinni všichni, kdož neseme odpovědnost za vývoj poměrů v tomto státě a máme k němu svůj kladný poměr i v rámci, omezených možností hospodařiti tak, aby neproduktivní a přísnou účelností nezdůvodněné položky našeho rozpočtu byly co nejvíce vyřazovány a nahrazovány položkami, jichž účelnost je zjevná a směřuje více do budoucna než pro okamžik, často politicky podtržený.

Jsem přesvědčena, že, kdyby bylo možno vyřaditi při sdělávání rozpočtu politicko-mocenské vlivy, a kdyby jen věcnost a účelnost a potřeby nejširších pracujících vrstev národa padaly na váhu, měli bychom, před sebou rozpočet, jehož tvářnost a jehož dosah by se podstatně změnily.

Zatím je v předloženém rozpočtu patrno vyrovnávání sil a dobrá snaha pana ministra financí, udržeti rozpočet aktivním. V tomto vyrovnávání sil by si byla velká většina voliček přála, aby bylo dopadlo příznivěji v některých resortech, anebo alespoň v jednotlivých položkách některých resortů.

Tak především pokud jde o ministerstvo zásobování, jehož zastaralý tilu! nás nesmí mýliti při posuzování nových úkolů, jež pro toto ministerstvo vyrostly v hospodářských naléhavostech a potřebách doby. Zvýšení rozpočtu tohoto ministerstva o 3 miliony sice kvitujeme, ale považujeme je jenom za projev dobré vůle, že k náležité dotaci tohoto ministerstva bude určitě přikročeno.

Vážení pánové a dámy! Ministerstvo zásobování potřebuje cítiti, že je ministerstvem definitivním; musí býti změněno na ministerstvo pro spotřební hospodářství, poněvadž jeho zásobovací úkoly dnes vlastně již dávno jsou skončeny. Nesouhlasíme s tím, co pronesl pan poslanec Mašata, že toto ministerstvo má žíti jen tak dlouho, pokud ho bude spravovat pan ministr Bechyně. Bylo by zle, jak jsem již řekla v rozpočtovém výboru, kdyby osoby měly rozhodovati o existenci resortu. Opak je pravdou. Důležitost a věcnost toho kterého resortu rozhoduje o jeho udržení. Smím snad říci při vší skromnosti, že my, sociální demokraté, jsme dosud nepovažovali žádné ministerstvo za svůj pašalík. Stačí podívati se do dějin našeho mladého parlamentarismu a tam bychom našli, že všechna ministerstva, která měla naše strana, byla již v rukou jiných stran: právě strana poslance Mašaty nemůže říci o sobě totéž. Alespoň ministerstvo zemědělství nebylo dosud v rukou jiných straníků, než strany agrární. Proto není vhodno mluviti tímto způsobem, když ta strana, která nejde dobrým příkladem vstříc, nemůže za svým slovem také státi. Usilujeme o to, aby kompetence ministerstva pro spotřební hospodářství byla zákonem jasně stanovena a určena, poněvadž velice dobře cítíme, že zájmy spotřebitelů, které u nás nejsou hájeny naprosto žádnou institucí, vyžadují, aby na př. při sdělávání obchodních smluv, tedy při jednání velice důležitém, byl slyšen také hlas spotřebitelů, tudíž hlas ministerstva pro spotřební hospodářství. Neváhám říci, že odvaha ministra zásobování Bechyně se dnes oceňuje a že se platí důvěrou.

Paní a pánové! Když jde o předmět potřeby tak důležitý jako je mléko, které jest jednou z nejlepších a nejlevnějších živin, a ministr ukáže nejen dobrou vůli, nýbrž i odvahu řešiti tuto otázku, a řeší ji bez ohledu napravo a nalevo, tedy je jistě pochopitelné, že se to musí setkati s porozuměním všech, nejen u spotřebitelů, ale já věřím, že i u producentů. Dosud mu šili jsme v minulých letech usilovati v zásobovacím výboru sněmovny o to, aby ministr nebo dočasný správce tohoto resortu řekl něco k poměrům zásobovacím a drahotním, které se zhoršovaly téměř napořád. Pan ministr Bechyně nečekal, až bude zavolán a donucen k tomu, nýbrž ve výboru daleko vážnějším, jako je výbor rozpočtový poslanecké sněmovny i senátu, zaujal své stanovisko. Neváhám přiznati, že to působí v řadě žen voliček dojmem nesmazatelným. Tento příklad ukazuje, že ministr se u nás v otázkách tak ožehavých, když jde o lichvu a falšování, nebál.

Paní a pánové! Kdo se vlastně boji kontroly? Jen lichváři a nestoudní falšovatelé, jen ti, kteří vykrádají dělnické mzdy, beztak hubené, a nedostatečné platy gážistů. Poctivý producent a obchodník se nemá Čeho báti, poněvadž ministerstvo zásobování nemá naprosto žádného úmyslu jej poškozovati, nýbrž chce působit k nápravě. Mělo by býti alespoň samozřejmostí, že každý o kontrolu stojí, že si jí přeje, poněvadž práce bez kontroly jistě by nemohla těšiti žádného svědomitého pracovníka. Kontrola je věcí samozřejmou, a kdo se jí bojí, myslím, že nemůže udati žádného poctivého a vážného důvodu. Jsme velmi dobře přesvědčeni a víme to z vlastní zkušenosti, kterou jsme učinili v anketě spotřebitelů a jinde, že se dříve kontrola brzdila. Když se našly případy, které by byly zatáhly nebo do špatného světla postavily vlivnou osobu, ať z kruhů zemědělských či obchodnických, tedy se případy zatajovaly, ale clo budoucna se to nesmí již díti, poněvadž výživa lidu je, dámy a pánové, stejně důležitým bodem každého vládního programu a každé politiky ve státe, jako cokoli jiného. Chtěla bych zde říci, že kontrola lích vy nemá býti nijak usměrňována jen proti výrobě zemědělské nebo průmyslové, nýbrž že prostě ve všech oborech, kde lichva řádí, na poli bytovém, stavebním, pozemkovém a všude jinde, má býti lichva odhalována a trestána. Chtěla bych říci zejména na účet našich zemědělců, že je mylná domněnka a výrok, který učinil >Venkov<, že ministerstvo zásobování chce býti mlýnem existencí zemědělských rodin. Dámy a pánové, to bychom se musili domnívati - a toho jsme dalecí - že existence těchto rodin byla a je založena na falšování nebo lichvě. To je špatné vysvědčení pro tyto vrstvy a, jak říkám, jsme toho daleci, abychom přijali tento názor >Venkova<. Naopak chci říci, že ministerstvo chce býti prostředníkem mezi producentem a spotřebitelem. Chce udržovati jakousi rovnováhu tím, že bude organisovati spotřebu, a tím bude dávat také impuls výrobě, jak daleko se může pustiti.