Veľactený senát, mnoho sa ml uvi o reforme i na stredných školách a ja som tiež priateľom istej reformy. Ponajprv žiaci na našich školách sú zaťažení. Predmetov je mnoho a tá učebná látka je snáď pre univerzity napísaná, pre enciklopediu a to všetko sa majú naši žiaci na stredných školách učiť. Pánovia moji, ja si tiež žiadam, aby pán minister čím skorej svolal tú anketu. Nech sa mu to tam otvorene a uprímne povie, že ten školský systém je snáď na mordovanie chlapcov, ale nie na rozumnú výchovu. Keď ten žiak mnoho a mnoho sa má učiť, z toho mnohá veľmi málo sa naučí a málo si v pamäti udrží. Počuli sme z úst pána ministra dr Štefánka, že on tiež je toho názoru, že na tretinu môže byt látka redukovaná. Bohužiaľ zase sa nič nestalo.

Máme, veľactený senát, na našich školách na Slovensku jedno pedagogické monštrum, čo by som tak povedal. Učí sa nemčine od prvej do 8. triedy a je to predmet tak zv. relatívne obligatórny. Čo to znamená? Každý sa mu musí učiť, ale nikto z toho predmetu neprepadne, lebo keď aj prepadne, môže do vyššej triedy postúpiť. Kto bol voľakedy učiteľom alebo profesorom, nech sa vžije do položenia

Zakročil som už u pána ministra Dérera a ten mi hovoril, že v tejto veci budúcim školským rokom urobí už istú nápravu, že by aj tá nemčina povinná bola. Držím to za potrebné, lebo prosím, našli sa aj takí, ktorí v tomto tiež videli akýsi český fígel a hovorili, že tí Česi nechcú, aby sa Slováci naučili nemecky a v živote nemčinou lepšie sa mohli uplatniť. (Místopředseda dr Hruban převzal předsednictví.)

Veľactený senát! Českí profesori na našich školách nehynúce zásluhy si získali. Ale dnes už pomaly vyrastá slovenský profesorský dorast. (Sen. Časní): O to nám šlo!) Už je tu, už ho máme. My uznávame všetky zásluhy pánov kolegov, a vieme, že bez Čechov 2 slovenská gymnáziá by sme neboli vedeli udržať. Ale dnes páni moji, dnes už máme 45 stredných škôl a z týchto stredných škôl, keď aj v malom počte, ale predsa idú naši žiaci i na filozofické štúdiá, a už máme profesorov, kandidátov a hojný, počet dorastu. Interesoval som sa v Bratislave a tam som sa dozvedel, že na bratislavskej filozofickej fakulte je zapísané 222 riadnych poslucháčov Slovákov a 69 kandidátov, ktorí už sú vo štádiu štátnych zkúšok. V Prahe na univerzite tiež nám študuje na filozofickej fakulte 78, na prírodovedeckej 65 študentov. Pomaly tedy začína nám vyrastať náš mladý profesorský dorast. Tak prosíme a žiadame, aby včul v ministerstve školstva bral sa ohľad na to, že keď žiada o miesto Slovák, ktorý už je v národnom ohľade úplne spoľahlivý, v našom duchu vychovaný, slovenské pomery znavší, nech je v prvom rade ten aplikovaný, nech v prvom rade on dostane miesto. (Výborně!) Toto žiadame i v národnom záujme, nech sa pomaly každý Slovák presvedčí, že aj on má svojich vlastných profesorov, ktorí sú v duchu tejto republiky vychovaní a povolaní a aby konali svoju historická misiu medzi slovenským ľudom.

Je pravda, že v tomto ohľade ukazuje sa akási anomália. Rozdelenie týchto predmetov, tých kombinácií na stredných školách je aksi nepomerné. Filológov není a profesorov pre reálne predmety je toľko, že dnes už ku príkladu z dejepisu, zemepisu, prírodopisu 30 až 40 kandidátov je bez miesta. Nedávno Vestník profesora vydal štatistický výkaz o tomto stave a tu hovorí, že kým na pragmatikálne miesta je prihlásené kandidátov z filológie, linguistiky sotva 1, 1, kdežto z dejepisu, zemepisu až do 60.

Čo nasleduje z toho? Že ti, ktorí si vyvolia tento predmet, môžou aj 5, 4, 5 rokov čakať, kým prijdú na miesto, a filológov dnes nemáme. A čo je ešte zaujímavé: ten pohyb, ktorý po prevrate bol zavedený proti klasickým jazykom, ten dnes to smutné ovocie donáša, že tak málo latinárov, ako hovoríme, budeme mať, že nevieme, či nám budú stačiť pre vyučovanie latiny na našich stredných školách. Zaujímavá je štatistika. Mám výkaz o Slovákoch na pražskej univerzite, kde je vykázané, že na češtinu - frančinu je ich 15, pre frančinu - filosofiu 18. pre latinu len 2-3 zapísaných.

Pán minister školstva musí nejaké kroky v tomto ohľade učiniť, aby sa mládež väčším počtom hlásila i na tieto predmety, hlavne na latinu, lebo keď pôjdu všetci žiaci na reálie, sme vystavení tomu, že nebude mať kto učiť jazykom, hlavne klassickým.

Mnohí naši poslucháči filozofie mi spomenuli, že ten zkúšobny riad, ktorý na filosofickej fakulte jestvuje, je ozaj pre nich nevýhodný. Kým na iných fakultách po štvrtom, piatom semestri aspoň jednu lebo dve zkúšky môžu složiť, na filozofickej fakulte okrem tej pedagogickej zkúšky až po skončení 8. semestra môže sa patričný kandidát podrobiť štátnej zkúške. Následok toho je: študent 8 semestrov študuje v tom vedomí, že zkúšky skladať nemôže, preto sa ani neučí tak, po skončení 8. semestra ide za suplenta, nabere si aj 26 až 28 hodín, je prácou zaťažený, neučí sa, nepripravuje sa, takže ten jeho stav ako suplenta trvá niekdy i 3, 4, 5 rokov. Platu má 960 Kč. Pravda, že sa na toto žaluje, je nespokojný, a to všetko ide potom na úkor tej kultúry, ktorú má šíriť.

Prosil by som pána ministra školstva a nár. osvety, aby zaviedol na filozofickej fakulte nový zkúšobný riad, ktorý údajne je vypracovaný, univerzity: bratislavská, brnenská i pražská ho prejednaly, schválily, ale neviem, prečo není do života uvedený, aby i poslucháči fakulty filozofickej aspoň do 4. semestri nejakú základnú zkúšku složiť mohli, že by sa im potom tá hlavná zkúška obľahčila.

Keď hovorím o stredných školách na Slovensku, musím tu pripomenúť jeden zaujímavý zjav. Jak ráčite, slávny senát, vedeť, na Slovensku naše žiactvo, či katolícke či evanjelické, riadne navštevuje i náboženstvo, takže u nás v tomto ohľade také pomery sú, aké boly pred prevratom. Podľa ústavy síce na nikoho sa násilie robiť nesmie, ale naši žiaci dobrovoľne chodia na náboženstvo i na náboženské úkony. A v tomto ohľade musím zdôrazniť, keď židovskí žiaci užívajú plnej svobody, že ku pr. v sobotu sa nesmú nútiť k písaniu, kresleniu, keď oni si oznámili skrze svoju najvyššiu radu svoje náboženské sviatky, ako je veľká noc, turičné dni, dlhý deň atď., a na tieto sviatky oní sú od návštevy školy osvobodení, tedy úplnej náboženskej svobody požívajú, my si tiež žiadame, aby, keď už 99 ba 100% našich žiakov navštevuje náboženstvo a koná svoje úkony, aby i týmto istý minimálny čas uvoľnený, dovolený bol na konanie svojich náboženských úkonov. Nechceme mnoho času od učenia odtiahnuť, ale keď žiaci židovského náboženstva majú tú svobodu, nech ju majú žiaci i najväčšieho vierovyznania, aby sme všetci v duchu našej ústavy mohli žiť. (Výborně!) Pánovia moji, keď toto prosím, ľutujem, že tu pán minister není. Požiadal by som ho, aby on, ktorý pozná slovenské pomery a vie, čo v národnom ohľade je tam potrebné, aby to čím skôr previedol, žeby i v tom ohľade prispel ku konsolidáci i pomerov na Slovensku.

Vážený senát! Ako kňaz, Slovák, tvrdím, chceme ukázať, že my katolíci máme záujem na tomto štáte, chceme dokázať svoju vernosť k tomuto štátu a lásku k tomuto národu, preto prirodzene žiadame, aby na Slovensku celé školstvo duchom úprimnej, šlachetnej snášonlivosti vedené bolo. Keď toto sa podarí na Slovensku, pánovia moji, Slovensko 50 krokov učiní na poli konsolidácie a slovenská otázka nebude potom problémom. (Souhlas.) Kultúrna otázka riešená v duchu úprimnej snášanlivosti a šľachetnej tolerantnosti, donesie ovocie. (Výborně! - Hlas: Pan sen. dr Buday to tak neříkal!) Ja za seba mluvím. Žiadame si ďalej, aby ten modus vivendi, ktorý so Svätou stolicou nedávno uzavretý bol. čím skorej bol prevedený, lebo cítime potrebu toho na Slovensku, aby sme i tam čím skôr usporiadané cirkevné a štátne pomery mali, aby konečne otázka tých cirkevných majetkov riešená a všetko, čo súvisí ešte so starým Maďarskom, raz konečne zlikvidované bolo, (Výborně!) aby i ta posledná nádej vymizla zo srde tých, ktorí myslia, že pre tieto ešte neusporiadané pomery môžu žiť z nádeje, o ktorej sa nechcem ďalej zmieňovať. Prosím, aby toto i v národnom i cirkevnom záujme čím skôr prevedené bolo.

S touto otázkou súvisí aj riešenie patronátneho práva na Slovensku. Toto je otázka, ktorá sa tiež čím skôr musí upraviť, páni moji a síce zase v cirkevnom i v národnom ohľade. Na Slovensku, ráčite snáď dobre vedeť, máme ešte mnoho tých maďarských aristokratov, ako cirkevných patrónov, ktorí dnes obsadzujú fary. Neželáme si, aby toto dlho trvalo, chceme aby v tomto ohľade dľa cirkevného práva i dľa našich zákonov už raz očista prevedená bola.

Hovorilo sa tu v tomto shromaždení mnoho i o katolíckych gymnáziách. I tu mám svoje stanovisko. Na Slovensku jedna najvážnejšia otázka, jedna složka národného života je náboženstvo a čo s tým súvisí, dobrá kňazská výchova. Čo môže vykonať jeden dobrý katolícky vlastenecký kňaz, to vy dobre viete tuná v Čechách. I vy máte horlivých katolíckych kňazov vlastencov. I my toto chceme mať na Slovensku: kňazov, verných katolíkov, ale i dobrých národných Slovákov a prívržencov tejto Československej republiky. (Souhlas.)

K vôli dorastu takého kňažstva žiadame si, aby v biskupských sídlach, kde tak veľké a veľa navštevované gymnáziá sú, ako v Košiciach, v Nitre, v Trnave máme gymnásia so 5, 6, 7 sty žiakmi, mali sme katol. gymnázia. Velkú službu vykonáme národnej veci na Slovensku, keď túto otázku tak riešime, že k vôli kňazskému dorastu bude v biskupskom sídle kat. gymnázium, aby sa tam mohol, v národnom duchu i ten budúci kňazský dorast lepšej vychovávať. (Sen. Mezö: S tým pomôžete republike!) Áno, pomôžeme republike.

Končím. O mnohých zaujímavých veciach by som mohol ešte rozprávať, ale vidím, ešte mnoho rečníkov je prihlásené, čas je vymeraný. Prijímam rozpočet, budem zaň hlasovať, lebo vidím, že snaha je čím viac pomáhať tej slovenskej kultúre, aby sa Slovensko pomaly a postupne vyšvihlo na úroveň, na ktorej stoja historické zeme. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Just, dávám mu slovo.

Sen. Just (německy): Slavný senáte! Ježto mame nyní zaujmouti stanovisko k rozpočtu na rok 1930, chci se zabývati kapitolou, které se ještě nikdo nedotkl. Ze zprávy živnostenských inspektorů shledáváme, že počet úrazů je neuvěřitelně veliký. Tu bylo by přece povinností státu, aby zákonitými opatřeními vytvářil ochranu dělníků tak, aby byla účinnější. Budeme při každé příležitosti v poslanecké sněmovně a v senátě žádati ochranu síly lidu, která přece pro stát má veliký význam. Různí činitelé, jakož i pan ministr financí zmiňují se stále o tom, že se má šetřiti. Ale většinou se nešetří na správném místě, nýbrž u věcí, pro které právě dlužno vydávati peníze. Strašlivá válka zanechala obrovský počet mrzáků a bylo by nyní příkazem doby, aby se stát postaral o to, aby se ještě více lidí nestávalo mrzáky, tím že chrániti bude sílu lidu a zesílí ochranu dělníků. To se týče zejména druhů povolání, u kterých není systému důvěrníků, jako živnostenských dělníků a obzvláště také stavebních dělníků. V poslední době udal se veliký počet smrtelných úrazů. Podali jsme v té příčině v parlamentě návrh, kterému však nebylo vyhověno. Máme za to, že na dělnickou třídu nesmí se pohlížeti jako na předmět vykořisťování, že naopak má národ na ochranu svého zdraví a svého života.

Tak také ve zprávě živnostenských inspektorů nevidíme vlastně mnoho nového. Přes různé náměty, které byly učiněny, došlo jen k novému rozdělení obvodů vládním nařízením ze dne 28. září 1928, k rozmnožení však tím nedošlo. Měli jsme v období, o kterém se podává zpráva, 106.889 podniků v inspekčním obvodu, z toho 11.103 továrních podniků. Inspekce provedena byla v 30.472 podnicích, naproti tomu nebylo kontrolováno 76.417 podniků. Toho příčinou je nepostačitelnost živnostenských inspektorátů. Rozmnožení počtu živnostenských inspektorů je tudíž naléhavě potřebí, zejména pro taková povolání, která vykazují větší moment nebezpečí. V továrních podnicích, kde dělníci mají zákon o závodních výborech, jsou svými důvěrníky více chráněni, v závodech však, kde dělníci nejsou po celý rok zaměstnáni a nepožívají tudíž zákonné ochrany se strany závodních výborů, není tomu tak, a zde je potřebí zvýšené ochrany důvěrníků. To se týče zejména dělníků v živnostenských podnicích a sezónních dělníků. V závodech, kde moment nebezpečí je větší, dlužno ovšem kontrolu prováděti častěji do roka. Ochranou se strany důvěrníků je možno odstraniti nedostatky. Právě ve stavebních živnostech jsou velké nedostatky, jejichž odstranění je naléhavě potřebí. Úsporný systém, který se často provádí a který se projevuje v nedostatečných ochranných opatřeních, jest ovšem pro dělnictvo velice škodlivý. Dělnictvo musí se spokojovati často nouzovým opatřením a dělníci, kteří pracují ve stavebních podnicích, musí často prováděti nebezpečné akrobatické kousky, aby mohli dostáti své úloze. Proto je potřebí zlepšiti živnostenské inspektoráty, které byly vytvořeny na ochranu dělnictva. Máme v obvodu obchodní komory liberecké společenstvo stavitelů, vedle toho pomocnickou hromadu stavebních dělníků, která má za úkol bdíti nad dodržováním ochranných předpisů a dělníky poučovati. Tato korporace nemůže se ovšem tak uplatniti, poněvadž je roztroušena na velikém území a nepožívá zákoník ochrany. Osobní a věcný náklad roku 1929 činil 4,892.448 Kč, roku 1930 5,059.797 Kč, tedy zvýšení o 167.349 Kč. Jistě nikoli mnoho, ale na druhé straně bude lze nyní vykonají přece více. To nám ovšem v nejmenším nedostačí i musíme opětovně žádati, aby se v tomto oboru stalo více.

Soudruzi Schäfer a Tayerle podali 10. října 1928 v parlamentě návrh, kde se v § 4 praví: >Při inspekci stavebních živností mají spolupůsobiti volení důvěrníci odborových organisací dělníků na stavbách zaměstnaných jakožto kontrolní orgánové. Stavební kontrolní výbor sestává ze 6 členů, které volí zúčastněné organisace podle poměru svých členů.< To byla by ovšem výhoda pro nás, kdyby také dělnická třída v této příčině měla slovo. V Německu přijat byl v tomto roce zákon pro ochranu dělníků zaměstnaných na vysokých stavbách, ve kterém se podobně jako ve zmíněném návrhu soudruhů Schafera a Tayerle praví: >Zákonité závodní zastupitelstvo každého podniku má jednoho svého člena anebo podle způsobu a velikosti podniku několik svých členů zavázati k tomu, aby se neustále přesvědčovali o tom, že tu jsou ochranná opatření a že se náležitě zachovávají předepsané ochranné předpisy. Mají shledané závady hlasití správci závodu, na základě svých zkušeností a pozorování sami podávati návrhy na zlepšení ochranných předpisů a buditi u svých spoludělníků porozumění pro ochranu proti úrazům. Podnikatel má některému členu závodního zastupitelstva poskytnouti příležitost, aby se prohlídky závodů mohl zúčastniti některý technický dozorčí úředník.< Co je možné v Německu, to ovšem mělo by býti možné také u nás.

Roku 1925 měli jsme 50 smrtelných úrazů - nechci uváděti číslice z let 1926 a 1927 - roku 1928 již 127. V tom je zahrnuto neštěstí na stavbě v Praze. Vidíme tedy obrovské stoupnutí od roku 1925. Dnes provádějí podnikatelé racionalisaci, kteréžto krásné slovo po nich pronášejí také dělníci, slovo, které v základě vzato neznamená nic jiného nežli větší vykořisťování. Je to jen zastírání, také stavební dělníci tím musí trpěti.

Nyní k jiné věci. Mluvilo se v těchto poradách o hospodářské krisi, o tísni atd. Tak rozhovořil se také jako první řečník v dnešní schůzi člen svazu zemědělců Stöhr o poměrech v zemědělství a domníval se, že výhradně a jen u zemědělského obyvatelstva, mezi velkými sedláky panuje tíseň. Proti tomu dlužno se rozhodně postaviti a nutno říci, že to přece není zcela správné. Jestliže nyní existuje třeba krise v zemědělství, tož nelze ji přece srovnávati s křísí dělnické třídy. Neboť musíme uvážiti, že si dělnická třída po dobu války a po válce nemohla nahromaditi žádné zálohy, jako učinili agrárníci. Dělníci žili skutečně v nouzi a bídě, a z té příčiny je zcela neodůvodněno, že se mluví jen o veliké tísni rolnického stavu, čemuž věru tak není. Dělnická třída nemohla si tudíž nahromaditi žádné zálohy a upadala od rokli 1919 nepřetržitě z jedné krise do druhé, není tedy snadno přenésti se přes tuto věc a vyličovati ji tak, jako kdyby byla postižena krisí jen jedna třída. Dělnická třída trpí více než kdy jindy dnešními poměry, pociťuje nouzi nejvíce, následkem toho je také oprávněna klásti na společnost a na stát požadavky po ochraně v závodech, po lepším zaopatření.

Pánové, nemáme proto choditi s pochodní ve vlastním domě a zaujímati stanovisko oproti jiným. My sociální demokraté budeme hlasovati pro tento rozpočet, doufáme však, že příští rozpočet bude vypadati jinak. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Pilz. Dávám mu slovo.

Sen. Pilz (německy): Slavný senáte! V prvé řadě dovoluji si protestovati proti provádění jednacího řádu. Přihlásil jsem se podle jednacího řádu ke slovu již před dvěma dny, tehdy bylo pro debatu zaznamenáno 5 nebo 6 řečníků. Nechali mne dva dny čekati, mezitím snad mluvilo 30 řečníků. Proti této praxi protestuji a mám za to, že tento protest jest odůvodněný. Protestuji proti této změně v listině řečníků. To není demokratické.

Chci se několika málo slovy zabývati rozpočtem ministerstva sociální péče. Celkem bylo z tohoto rozpočtu škrtnuto 11 milionu Kč, ale také to znamená pro dělnickou třídu obrovskou škodu. V prvé řadě uvádím bytovou péči. Loňského roku bylo stanoveno ještě 260 milionů, dnes je to pouze 237, tudíž o 23 miliony méně. Tu se ovšem musí díti věci jako ve Vršovicích, kde bylo 50 rodin vyklizeno, pro něž nelze nalézti byt. Praha, dnes moderní město, vyhodí tyto lidi za pomoci policie a četnictva na ulici, a mohou býti umístěni jen částečně v kůlnách. Mám za to, že je kulturní hanbou,?e právě ministerstvo, jež spravuje sociální demokrat, dnes v roce 1930 vyhazuje lidi na ulici a na druhé straně bytovou péči zkrátilo o 23 miliony Kč.

Ve druhé řadě škrtnuto bylo pro vystěhovalce 20.000 Kč. Celkem je sice pro vystěhovalce stanoveno jen 200.000 Kč, ale kdybyste znali osud vystěhovalců, kteří přicházejí do Ameriky - a to se týče pouze dělníků, neboť továrníci a velcí sedláci se vystěhují málokdy - pak byste uznali, že 200.000 Kč je směšný obnos. V Long Islandu musí tito vystěhovalci prodělávati strašně přísnou karanténu, pro nejmenší tělesnou vadu, kterou najdou, vytrhnou tyto lidi často ze středu jejich rodin a pošlou je domů, nesmějí zůstati v Americe. Postarati se lépe o tyto lidi bylo by povinností státu, ale je přece nemožno s těmito 200.000 Kč přijíti těmto bezradným lidem vstříc.

Ačkoli sociální pojištění přineslo s sebou tak veliké zatížení pro dělnickou třídu, objevují se nyní obrovské nedostatky. Množí se případy, že se u nás hlásí invalidé, kteří ještě neplatili po 100 týdnů příspěvek na sociální pojištění a nemají proto nároku na sociální pojištění. Projednávám takové případy, kdy lidé zaplatili 95 příspěvků na sociální pojištění, nyní utrpěli úraz, byli raněni mrtvicí, stali se neschopnými k práci, ale nedostávají ničeho, jsou zamítáni, poněvadž ještě nezaplatili 100 příspěvků, jak to zákon předpisuje. Zde je veliká vada, ačkoli zákon znamená velké zatížení pro dělnictvo.

Pro přestárlé je zařaděn pro celý rok směšný obnos 42 milionů. Přepočítáme-li to: 500 Kč na jednoho přestárlého, bylo by lze poděliti 84.000 osob. Je však přece úplně vyloučeno, aby v Československu bylo jen 84.000 přestárlých. Tím se vysvětluje, že se sta a lišíce přestárlých zamítá, často z nicotných důvodů. Každého týdne projednávám takovéto případy, kdy přicházejí lidé skoro 80 roků staří, nemajetní, nezaměstnaní, kteří byli zamítnuti; teprve předešlého týdne byl v Jablonci zamítnut 78letý stařec, který žádal těchto 500 Kč.

Největším výkonem v tomto oboru však je, že se pro nezaměstnané stanoví nepatrná částka 23 milionů Kč proti 2,1 milionům roku loňského, kdy přece letos nezaměstnanost je dvakrát tak veliká. Připomínám, že roku 1923 nezaměstnanost také nebyla mnohem větší nežli dnes, a tehdy musilo se dáti 333 milionů pro nezaměstnané. Myslím, že by tentokráte bylo potřebí zvýšiti obnos pětinásobně, nežli jak stanoveno v rozpočtu, 100 milionů by sotva stačilo zaopatřiti nezaměstnané, neboť nutno zaopatřiti více než 400.000 nezaměstnaných, čítáme-li spolu členy rodiny; myslím, že Československo čítá zajisté 500.000 potřebných osob toho druhu. Ale i když počítáme jen 400.000, vyjde při tom jednorázové odbytné částkou 57.50 Kč na jednoho nezaměstnaného. Myslím, že odbytné 57 Kč jednou za rok, to že zajisté není žádnou sociální péčí, to není žádnou podporou v nezaměstnanosti. Ale co víme ještě k tomu? V místech, kde se provádí Czechova akce, rovněž tak u okresních akcí jsou lidé terorisováni, nuceni kupovati tam, kde nechtějí nakupovati. Jsou obce, kde musíme intervenovati u úřadů, poněvadž tyto úřady trpí teror. Tam vměšují se do věci měšťáčtí členové obecního zastupitelstva a nutí jednoduše lidi nakupovati u některého reakcionářského obchodníka, tím že se jim nedávají žádné peníze, nýbrž jen lístky, za které musí u určitého obchodníka odebírati zboží.

Několik slov o škole. Nejsem žádným učitelem, žádným odborníkem, chci jen konstatovati toto: Co způsobila reforma správy, kterou máme od roku 1928, co způsobil zákon o obecních financích a berní reforma? Došlo tak daleko, že obce smějí především vybírati jen 200 % přirážek a že dále měšťácká obecní zastupitelstva začínají také samostatně snižovati rozpočet. V prvé řadě nelze od státu a od okresu obdržeti žádné subvence a v druhé řadě snaží se měšťácká obecní zastupitelstva ztenčovati postupně všechny vymoženosti poválečné doby. V mnohých obcích zmenšuje se příspěvek na učebné pomůcky, zrušuje se služba školního lékaře, dětské výlety, péče o zuby - jedna to z nejdůležitějších věcí pro děti, aby nedostaly vypadávání zubů, feriální osady, kuchyně pro dětí atd. jsou již z části zrušeny. Chci uvésti příklad, jaké následky má spořivá horečka pro školu. Ve stech škol jsou lavice příliš nízké a děti trpí zkřivením páteře. V Honsberku u Jablonce konstatoval obvodní lékař, že 50% všech dětí má zkřivení páteře. Tak je tomu ve stech škol, jejichž zařízení následkem spořivé horečky, následkem nedostatku prostředků nebylo zmodernisováno. Od roku 1928 nemůže obec disponovati školním rozpočtem, je vázána na 200 % přirážek a tím trpí školy nesmírně. Máme u nás školy, které byly dříve čtyřtřídní a které mají nyní jen 2 třídy nebo jednu třídu, takže nutno vyučovati čtyři ročníky v jedné místnosti. Co to znamená pro učitele, může si každý představiti, ať je to kdokoli. Vyučovati čtyři ročníky v jedné místnosti, není žádnou maličkostí a také nejlepší učitel nemůže za těchto okolností děti naučiti něčemu pořádnému, jak toho je pro dnešní mládež potřebí. U nás sedí 70 a více dětí pohromadě v jedné třídě. Zde vzpomínám na malé Dánsko, kde od dvaceti let je zákonem stanoveno, že v jedné třídě nesmí býti více nežli 35 dětí. Při více dětech musí býti zřízena nová třída. U nás je tomu naopak. U nás bylo zrušeno na tisíce školních tříd, na druhé straně však byly školy zřizovány. Nemáme ničeho proti tomu, když Češi zřizují školy, ale neshledáváme zcela správným, zřizuje-li se škola pro 3 až 4 děti, jako na příklad v Nových Hutích na Šumavě, kde pro 4 děti byla vystavěna zcela nová škola, ve které také dnes ještě není více dětí. Uváděl-li včera jeden pán, že v Honsberku u Jablonce je umístěna třída české školy ve sklepě, pak pravím, že to není pravda. Mám do Honsberku 10 minut cesty a znám to tam velmi dobře. Možná, že to není nejlepší místnost školy, ježto se v Honsberku nesejde ani 10 českých dětí. Češi, kteří tam bydlí, jsou tam usazeni, takže by se byli beze všeho zřekli české školy. Líčí-li se to tak, jako včera, pak to není správné. Nikdo nekladl odpor české škole. Ze se však pro 4 děti staví školy a 4 třídy slučují ve dvě třídy, je hrozný národní útisk a potlačování kultury. Proto to nemůžeme schvalovati.

Co nám přinesla berní reforma? Zvýšila třídní daň až k páté třídě o 60-80 Kč. od 6. do 16. třídy ji snížila o 60 %, takže třídní daň je zatížením dělníků a středního stavu; zvýšena byla pro byty až do 5 pokojů: pro byty až do 16 pokojů, kde přece přicházejí v úvahu jenom vily, byla značně snížena. Také výdělková daň byla zvýšena o značnou sumu. Byly tedy velkým poplatníkům daně sníženy a malým zvýšeny. Před třemi týdny odepsáno bylo jisté firmě ve Smržovce 100.000 Kč, firmě Priebschovi dědicové ve Smržovce bylo odepsáno 60.000 Kč, za to má město Smržovka ztrátu 250.000 Kč na přirážkách. Ale na druhé straně bylo 600 malých poplatníků ve Smržovce zvýšena výdělková daří o 30.000 Kč. Berní reforma účinkuje tak, že se malým přitěžuje, velkým, bohatým se však ulehčuje. Pro dělníky zavedena byla daň ze mzdy, takže jim při mzdě od 193 Kč podnikatel daň každého týdne hned sráží. Ale daň z automobilu byla snížena, takže město Jablonec jen na přirážkách následkem snížení automobilové daně ztrácí 100.000 Kč. Automobily mohou býti zcela dobře zdaněny výše, to by nikterak neškodilo, ale tam byla daň snížena. Jak to vypadá nyní v obcích se silnicemi? Před reformou správy bylo lze všude obdržeti subvence na opravu silnic a cest, nyní tomu již tak není. Nedostáváme žádných subvencí více, také okresy nikoli, ale na druhé straně staví se z prostředků sociálního pojištění silnice, tak veliká široká silnice pro auta z Karlových Varů do Prahy atd.

Pro ochranu matek a péči o kojence je v rozpočtu stanoveno 15 milionů. To zajisté nestačí, tu nemohou ani matky ani kojenci míti příliš mnoho ochrany. Pro výchovu mládeže stanoven obnos 140.000 Kč. To má nyní za následek: máme u nás případy, že děti přišly z dětského útulku ve Svitavě domů úplně zavšiveny. Tak vypadá péče a dozor na děti v dětských útulcích, které platí stát. Pro nemanželské děti a děti nalézající se v cizím ošetřování vydává se 750.000 Kč. Tento obnos daleko nedostačuje. Zde bych chtěl také uvésti, co vydává Rusko pro výchovu dětí a na školy. (Sen. Karpíšková (německy): Tam není žádných zavšivených dětí?) Možná, nemohu to konstatovati, ale jedno mohu říci, že Rusko vydává pětkrát tolik na školu a výchovu mládeže nežli Československá republika. (Výkřik sen. Karpíškové.) Vím to zcela dobře, mám dobré styky, mám tam bratry, se kterými jsem v neustálém styku a kteří mi nelnou. Můj bratr na příklad píše: >Nevrátím se více do Československa, nevrátím se více tam, kde nemám žádného chleba a žádné práce.< Je tam úředníkem, má tam svůj chléb, svůj klid a pořádek. >Nevrátím se více, dokud nenastanou v Československu jiné poměry.< Myslíte, že mně můj bratr lže? To sami nevěříte. V Rusku byla zřízena zcela nová škola, pracovní škola. Tam také páteři nemají do toho co mluviti. Tam se také ohlupování lidu neděje takovou měrou jako u nás.

Hospodářský život bére obrovský rozmach, Píše-li se zde o poměrech v sovětském Rusku, pak chtěl bych oproti tomu uvésti toto: Dr. Wirth, bývalý říšský kancléř, od předešlého týdne ministr vnitra v Německu, byl roku 1927 po 6 měsíců v Rusku a řekl něco zcela jiného. Nemluvil zajisté v zájmu komunistů, když v Berlíně ve velké schůzi akcionářů velké společnosti prohlásil doslova: >Finanční politika, kterou pěstuje Rusko, je zcela jiná, nežli jakou pěstujeme my, tu jsme my, kteří máme nejvyšší organisaci v tomto oboru, naproti tomu pouzí hudlaři.< To řekl doslova o finanční správě v Rusku k sanaci měny a země. Řekne-li to politik jako Wirth, pak dlužno zajisté předpokládati, že je na tom něco pravdy. I když se tomu u nás nevěří, víme, že tomu tak jest. Co se děje v Rusku následkem obrovského hospodářského rozmachu? Staví se nesmírně mnoho bytů. Není v přítomné době žádné země na světě, kde by se stavělo tolik bytů jako v sovětském Rusku. Staví se všude kanalisace a vodovody. Dělníci mají výhody jako nikde na světě, volnou jízdu k továrnám, volné byty, jsou osvobozeni od daní, mají zdarma světlo atd. Příspěvky k nemocenským pokladnám, k úrazovému a sociálnímu pojištění, všechna tato břemena nese továrna anebo podnik, dělník nemusí ze své mzdy nic platiti, to všechno platí podnik. Jak se tam pečuje o děti? Nesmím v počet jeslí a opatroven v každé továrně. Má-li některá továrna více než 500 dělníků, musí zříditi jesle, kde se bezplatně pečuje o děti. V Moskvě a v Leningradě jsou opatrovny, kam rodičové dávají své děti, když jdou v neděli na procházku a večer si pro ně přijdou. A za to zaplatí jen malý obnos. Tisíce hospodyň zrušilo svoji domácnost. Zřízeny byly továrenské prádelny, správkárny, společné kuchyně, kde se všechno děje za levnou cenu, takže mnohé ženy dělníků vůbec již nepotřebují vésti domácnost. Žena jde ráno se svým mužem do práce, jde v poledne a večer jíst do kasina, děti dá do jeslí, večer jdou dělníci v 5 hodin z práce domů, pěstují pak ještě sport, jdou do vody atd. Zajisté, nikoli snad všichni dělníci, ale již mnohé desetitisíce dělníků zúčastněny jsou těchto kulturních vymožeností, a tato zařízení se neustále rozšiřují, takže pro mnohé desetitisíce dělnických žen není více zatížení domácností.