Předseda (zvoní): Další slovo uděluji panu sen. Trnobranskému.
Sen. Trnobranský: Vážení pánové! Rozpočet na r. 1930 projednáváme se 4 měsíčním zpožděním, když před tím jej sněmovna poslanecká vyřídila se zpožděním 3 měsíčním. Je to nesporně důkaz vnitřních politických poměrů velmi spletitých, na kterémžto faktu nezmění nic, že před tím byla povolena dvě provisoria. Při tom nutno konstatovati, že rozpočet jako předloha zpracován byl již za dřívější vlády a koalice. Právem se domníváme, kdyby nynější soustava vládní měla rozpočet zpracovávati, že dodnes bychom se sotva dočkali osnovy, poněvadž ve všech ostatních jednáních této vládní koalice nastává velmi nebezpečný a podezřelý průtah. Projevy některých koaličních politických stran tomu nasvědčují. Je na př. známo, že zejména německá sociální demokracie prohlásila, že tento rozpočet strana přijímá s určitými výhradami a že při eventuálním jednání o sestavení rozpočtu položila by své požadavky, jejichž splnění vyžadovala by i silou svého eventuálního vystoupení z vládní většiny.
Domnívám se, že nynější vládní koalice nemá potřebných náležitostí, aby mohla, jak toho nutnost a potřeba občanstva vyžadují, spravovati stát. Je to vláda bez pevného programu, která sice stačila na slavnosti 7. března, ale která je poměrně neschopná pro úkoly, které mají býti vyřešeny v zájmu státu a občanstva.
První příčina její nedostatečnosti spočívá v různosti stran, ze kterých je sestavena. Měli jsme příležitost sledovati to v debatě o vládním prohlášení. Jestliže pan ministerský předseda byl velmi stručný a nejasný, byli řečníci některých politických stran a vlastně všech politických stran velmi mnohomluvní a konkrétní. Stanoviska jejich se navzájem diametrálně lišila. Bylo to pro mne určitým překvapením, i když počítám s tím, že řeči v rozpravě o vládním prohlášení se spíše pronášely z okna, než do jednací síně. Domníval jsem se přesto, že hudbu hledána východiska, která by spíše sjednocovala a která by nepůsobila destruktivně, jako se tomu skutečně při debatě o vládním prohlášení stalo. Skutečnost zatím ukázala, že této snahy nebylo. Ukázala, že v tom dlouhém jednání, které bylo vedeno o sestavení vlády, nebylo jednáno o programu a opatřeních, jež tato vláda vykoná po stránce řešení hospodářských a jiných problémů, nýbrž i v tomto dlouhém jednání hlavně se rozhodovalo o rozdělení politické moci jednotlivým koaličním stranám a snad o otázkách osobních v té či oné politické straně. To je ovšem dostačující politickým stranám, ale v žádném případě to nemůže postačiti státu a jeho občanstvu. Nanejvýše můžeme za určitý výsledek tohoto dlouhého jednání o sestavení vlády široké koalice označiti prohlášení pana ministra financí v poslanecké sněmovně o zbytečných menšinových školách a o jejich luxusním zařízení a v důsledcích tohoto prohlášení odvolání sekčního šéfa Mlčocha v ministerstvu školství a národní osvěty, který byl budovatelem menšinového školství od převratu. Tento výsledek jednání o vytvoření vševládné koalice je však zbabělý ústupek před rozpínavostí německou a nedůstojný pro české koaliční strany, národu a hraničářům absolutně: škodlivý. Ti lidé na hranicích jistě nepředpokládali, že jejich přirozené právo na školy s vyučovací mateřštinou, jichž se i v Rakousku proti tisícerým příkořím domáhali, bude ve 12. roce samostatného státu odpovědným českým ministrem jménem celé koalice nazváno luxusem.
Budiž mně dovoleno, abych v několika jen případech poukázal, jak to vlastně s tím luxusem jest. Používám zde statistiky, již vytvořila Národní jednota severočeská.
Tak v Boleticích n. Lab., v okresu děčínském, umístěna je česká mateřská škola menšinová v kuchyni. V Děčíně n. Lab. zavedeno je na menšinové české škole střídavé vyučování, poněvadž místnost absolutně nestačí. V Čakovicích, okres Štětín je česká menšinová škola umístěna v obecním domku a ve statku. V Liběchově je umístěna česká menšinová škola v šesti různých budovách po městě. V Sukoradech místnosti české menšinové školy sousedí se stálí. V Bukovicích v okrese bílinském je menšinová česká škola umístěna ve dvoře statku. V Měrunicích, rovněž v okresu bílinském, je česká menšinová škola umístěna v hospodářské budově, vlhké, bez záchodů, a před učebnou nachází se hnojiště. V.Nové Vsi, okres Flora sv. Šebastiána, je česká mateřská škola umístěna ve starém mlýně. Jedna třída obecné školy je v soukromém domě na půdě v místnosti podkrovní. Vchod kolem chléva, záchod po způsobu vojenské latríny. Druhá třída obecné školy pro 30 dětí je vlhká s jedním oknem, a co dále, je umístěna v hostinci mezi výčepem a sálem se společným vchodem. Třída je oddělena prkennou stěnou, zasklenou a polepenou papírem. Záchod je společný i pro hospodu, i pro školu. V Honsberku, okres Jablonec n. Nisou, je česká menšinová škola v bývalém sklepě vedle skládky uhlí. V Německém Jablonném je škola umístěna v bývalé šatlavě. V Doupově je škola umístěna ve sklepních místnostech německé školy. V Dolanech, okres kadaňský, je škola umístěna ve starém pivovaře. V Polepech je škola umístěna v hostinci. Ve Vlastislavi, okres Lovosice, je česká škola menšinoví umístěna v bývalé sýpce v budově zamořené houbou.
Vážení pánové, z 253 tříd míst v oblasti severočeské volá se po odstranění nedostatků v umístění českých menšinových škol. 6 škol z tohoto počtu nachází se v podnájmu. V oblasti Jihočeské, severomoravské a jihomoravské i slezské jsou poměry podstatně horší. My jsme na hranice poslali řadu českých lidí ve funkci státních zaměstnanců buďto k finanční stráži nebo k četnictvu neb k jiným úkolům státní správy. Posílali jsme tam lidi, kteří mají právo míti děti a tím, že jsme je tam poslali, předem jsme se zavázali, že se postaráme, aby své děti mohli dáti vyučovati v jazyku mateřském. A nyní, když volají po zřizování státních menšinových škol, mluví se o tom, že je to luxus.
Jaký je to luxus, máme-li školy ve stodolách, na sýpkách, v podkroví, ve starých pivovarech, v hospodách, sklepeních, šatlavách, v sousedství hnojišť, ve vlhkých, tmavých místnostech houbou zamořených atd. atd. Táži se, jak mohou české strany této vládní koalice vzíti si na odpovědnost toto prohlášení odpovědného ministra, který přece toto prohlášení musí činiti s vědomím této koalice.
Jsem přesvědčen, že tento projev byl učiněn, aby bylo vyhověno nacionální orientaci německých koaličních stran. Jde o prohlášení vážné, které, jak jsem již řekl, bylo zdůrazněno odstraněním úředníka, jenž o menšinové školství dobyl si jistých zásluh a měl dobrou vůli nedostatky i nadále odstraňovat.
Vážení pánové, zdá se, že vláda shodla se také ještě v jednom směru při tom dlouhém jednání, a to ve směru pro naše politické poměry velice charakteristickém: Pokračovati v taktice jisté osobní koterie proti nepohodlným politickým osobnostem osobním skanlisováním, jehož zúčastňují se i státní úřady. Mám tu na zřeteli nedávný případ redaktora Ausobského, který byl svévolně a zlomyslně státním zastupitelstvím pražským obžalován ve věci odcizení soudních spisů z registratury okresního přestupkového soudu v Praze. Ačkoli během vyšetřování jasně byla prokázána nevina, přece byl posazen na lavici obžalovaných vedle dvou zločinců a přesto, že i při průvodním řízení vyšla najevo nicotnost obvinění proti němu vznesených, nejen že na žalobě státní zástupce setrval, ale při svém projevu zabýval se touto nevinnou obětí našich zvlčilých poměrů politických podrobněji, než se zločinci usvědčenými. Jednání tohoto státního zástupce bylo nanejvýše provokační a tendenční, zřejmě dávalo najevo politické zaujetí. Ministerstvo spravedlnosti, jemuž musí býti případ znám, neučinilo dosud ničeho k zabezpečení nestrannosti svého úřadu, jímž státní zastupitelství nesporně je. Právem se domníváme, že ministerstvo spravedlnosti s tímto počínáním svého úřadu souhlasí.
Není to však jediný případ, kde se tímto způsobem orgánové veřejné státní správy angažují. Není to dlouho, co jsme viděli, že zpravodajské oddělení ministerstva nár. obrany také dovede pořádati osobní skandály. V živé paměti je dosud tak zv. aféra Palffyova, kterou měly býti proskribovány některé osobnosti v agrární straně. V souvislosti s touto aférou také v aféře odcizených soudních spisů objevily se určité známky. Bylo uváděno, že redaktor Ausobský sváděl ony dva zločince, kteří byli v procesu odsouzeni, k tomu, aby se zmocnili spisů, týkajících se Palffyovy aféry. Zatím však vyšlo najevo, že tyto soudní spisy v registratuře okr. soudu přestupkového se nenalézaly, že v téže době byly deponovány dokonce v kabinetní kanceláři za účelem zjištění obsahu výpovědi posl. Bradáče a že kabinetní kancelář si dodatečně vyžádala také výslech posl. Berana.
Vážení pánové, je ku podivu, že kabinetní kancelář, která přece není úřadem soudním, může vměšovati se do řízení během jeho průběhu, a ukazuje to při nejmenším na mimořádné poměry právní, ve kterých nyní žijeme. A není bez zajímavosti, že ve většině těchto případů vůdčí roli hraje právní zástupce nejvyšších kruhy v tomto státě, který se nerozpakuje vcházeti ve styk a jednání se zločinci, třeba včera z kriminálu propuštěnými.
Slavný senáte, my se neuzavíráme před možností pronásledování a politické persekuce se strany současné státní správy, poněvadž za svým politickým stanoviskem jdeme pevně. Pokusy o kompromis jsme odmítli jako nemrav. Jsme si toho velmi dobře vědomi, že proti sobě máme politickou koterii bezohlednou, o jejíž svržení usilujeme a která vládne všemi prostředky k provádění persekuce. Ohrazujeme se však proti tomu, abychom byli státním zastupitelstvím stavěni vedle podvodníků a lupičů. Takovéto zbraně nepoužívalo ani Rakousko v době neostřejší národnostní persekuce. A je smutnou okolností, že takovýchto zbraní používá demokracie republikánského státu. (Sen. Mikulíček: Tys také pomáhal zákonem na ochranu republiky k upevnění této reakce!) To nemá nic společného se zákonem na ochranu republiky.
Jestliže vláda nenašla jednotnosti v těchto zařízeních, nenašla jí bohužel k opatřením prospěšným; ačkoli většina koaličních stran v době volební slibovala úpravu poměrů státních a veřejných zaměstnanců, nebylo ničeho dohodnuto pro řešení jejich tíživé hmotné situace.
Pan min. předseda ve svém prohlášení sliboval provedení resystemisace a neoficielně byly šířeny zprávy, že ještě před 7. březnem dojde k jejímu provádění. Dodnes se však nestalo zcela nic. Tak jako strany v době volební, tak koalice i po volbách hraje se státními zaměstnanci neupřímnou hru provázenou řadou slovních slibů, leč bez jakéhokoli činu. Avšak resystemisace, zvláště bude-li provedena podle příprav, o nichž tu a tam pronikne zpráva do veřejnosti, bude paskvilem skutečné reformy. Snad tu a tam bude jednotlivci pomoženo, ale pro celek nemá resystemisace naprosto žádného významu. Státním zaměstnancům je možno pomoci jenom dvojím způsobem: když jim bude vráceno právo na automatický postup, který si vybojovali již za starého Rakouska, a když předválečné jejich platy budou valorisovány vzhledem k poklesu nynější měny. Jenom tyto dvě reformy je možno považovati za vážné, jenom tímto způsobem je možno státnímu zaměstnanectvu pomoci. Jest ovšem více než pochybno, že by vláda vyšla tímto směrem svým zaměstnancům vstříc. Z prohlášení pana ministra financí je to viděti jasně. Vždyť ani otázka 13. služného, které má býti nejnutnější pomocí v nouzi, není dosud řešena. I v tomto směru jsou státní zaměstnanci klamáni. Pan ministr jasně prohlásil, že nic nedá, a snaží se svému slovu dostáti. 13. služné kompensuje s remuneracemi a nemíní přistoupiti na celou dvanáctinu ročních požitků, nýbrž jenom na část této dvanáctiny, a při tom se zdůrazňuje, že to bude jakési trvalé vyřízení otázky státních zaměstnanců a že na dlouhá léta má býti s řešením otázky státních zaměstnance učiněn konec.
Obvyklé odůvodnění těchto prohlášení zní: Není peněz. Pan ministr financí nebyl tak rigorosní, když se jednalo o převzetí těžkých závazků vyplynuvších zjednání haagské konference ačkoli jeho negativní stanovisko v této věci bylo by mělo i nepopíratelný význam mezinárodně-politický. Leč tento důvod, tak obvyklý, když se jedná o zájmy chudých občanů tohoto státu, nekryje se vždy doslova se skutečností. Je to patrno na výsledcích státního hospodaření za rok 1929. Podle rozpočtu byly preliminovány daně částkou 7.500 mil. Kč, vynesly však v tomto roce 8.435 milionů Kč, tedy o 930 milionů, čili skoro o 1 miliardu Kč více, než jak byly preliminovány. Jsem pevně přesvědčen, že kdyby takových vyšších příjmů proti prelimináři bylo použito k takovým účelům, jako jest úprava poměrů státních zaměstnanců nebo jiné naléhavé sociální otázky, nemusilo býti neustálého a nechutného odkládání otázky staropensistů atd.
Ze situace, ve které se nachází otázka státně-zaměstnanecká, je patrno, že při tvoření vlády nebylo ani jediné strany, která by o této otázce jednala a že nebylo ničeho sjednáno, a jestliže se na voličských schůzích státních zaměstnanců slibovalo, bylo to pouhé a pouhé klamání.
Státní zaměstnanci si musí uvědomiti, že u zelených stolů k rozřešení jejich palčivé otázky nedojde, a musí se připraviti na velmi těžký, přímý zápas sociální, který musí svésti, poněvadž bez tohoto těžkého a krajního zápasu nedosáhnou potřebných úprav a reforem. Státní správa, vážený senáte, není však tak šetrná ve všech směrech a věcech, jako je v otázce státně-zaměstnanecké a v otázce menšinového školství. Ba můžeme říci, že někdy je velmi štědrá, aniž se při tom postará, aby vydávané vysoké částky přinesly v zápětí očekávané výsledky. Chci si všimnouti jednoho takového případů, který je v pravém slova smyslu školským příkladem.
Jde o Národní divadlo, které bylo loňského roku zestátněno, jak známo, a od 1. ledna 1930 státem převzato. Již při převzetí bylo patrno, že se věc provádí povrchně bez patřičné péče, ba nebyl k převzetí Národního divadla do rukou státních přizván ani dřívější majitel, zemský správní výbor, a pochybuji, že příslušným úřadem je známo, co převzaly a v jakém stavu.
Schodek Národního divadla hned v prvním roce státní správy preliminován je v rozpočtu částkou 15,300.000 Kč, zatím co ve správě zemské činil r. 1927 10 mil. Kč, r. 1928 9,800.000 Kč a r. 1929 10,600.000 Kč; je tudíž o celých 5 mil. Kč vyšší, než byl v roce minulém. Je zajímavo povšimnouti si jednotlivých položek a porovnati je s preliminářem, jenž byl za zemské správy ujednán.
Tak služební platy a poplatky s nimi související byly preliminovány r. 1929 zemskou správou 14,285.000 Kč. Na r. 1930 ve státním rozpočtu jsou preliminovány 15,592.000 Kč, jsou tedy vyšší o 811.000 Kč, ačkoli nic nenasvědčuje tomu, že by se v Národním divadle náklad osobních platů zvyšoval.
Daně a dávky byly preliminovány v r. 1929 250.000 Kč, na r. 1930 650.000 Kč, tedy zvýšeny o 100.000 Kč, ačkoli nám není známo, že by byla poplatnost zvýšena nějakým novým zákonným zařízením.
Sociální pojištěni v r. 1929 bylo preliminováno částkou 940.000 Kč, na r. 1930 1,838.000 Kč, tedy o 890.000 Kč výše, ačkoliv ani v tomto případě nenastaly podstatné změny ve výši příspěvků k sociálnímu pojištění.
Velmi zajímavou položkou je položka " Rozličné"; r. 1929 bylo na ni určeno 90.000 Kč, na r. 1930 již 170.000 Kč, je tedy skoro o 100% vyšší. Co se pod položkou "Rozličné" skrývá, zůstává nám ovšem utajeno.
Práce přes čas si vyžádala r. 1929 1,980.000 Kč, na r. 1930 je preliminována částkou 2,900.000 Kč, o 920.000 Kč více.
Tiskopisy stouply o 60.000 Kč, výprava o 800.000 Kč, cestovné ze 30.000 Kč na 150.000 Kč, knihovna o 20.000 Kč. Pouze 2 položky byly sníženy a toliko o 156 tisíc Kč.
Vážení pánové, tato srovnání v příloze k rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty scházejí, nejsou uvedena, ačkoli k informaci posl. sněmovny a senátu je to naprosto nepostradatelné. Rovněž ve vysvětlivkách nenajdeme odůvodnění pro zvýšení deficitu o celých 50% proti rozpočtu zemskému v roce minulém.
Položka téměř 16 mil. Kč není tak bezvýznamná, aby nebylo potřebí se jí zabývati podrobně, zvláště když uvážíme, že bohatá republika Francouzská dotuje svá dvě největší divadla částkou 3,400.000 fr. Zdá se, že ve správě naši prvé scény jsou velmi vážné nedostatky, které přímo vola jí po nápravě. Je to v prvé řadě osoba ředitele, jímž je pensionovaný býv. odb. přednosta zemského správ. výboru, který ve svém věku nemůže míti ani dosti energie k vykonávání úkolu, který převzal. Vedle toho jsou mu v cestě určité osobní vztahy, které se sice v prostředí divadelním objevují, ale které nesmějí zacházeti tak daleko, aby se staly příčinou uměleckého úpadku některého souboru divadelního, v tomto případě souboru baletního.
Tyto poměry zacházejí tak daleko, že je jimi vypočitatelně po stránce finanční Národní divadlo poškozováno. Před časem jednalo se o pohostinské vystoupení dřívějšího člena Národního divadla, baletní umělkyně. K pohostinskému vystoupení nedošlo pro okolnosti vnitřně divadelní, na které poukazuji, ke hmotné škodě divadla. Podnik, který je zatížen tak velkým deficitem, má si velmi rozmysliti, aby z důvodů osobních zameškal příležitost k mimořádnému příjmu.
V informovaných úřednických kruzích se velmi žehrá na to, že v případě ředitele Národního divadla je zaveden dvojí plat. Jako vysloužilý úředník zemského správ. výboru požívá roční pense v částce 72.000 Kč, jako ředitel Národního divadla má platu 54.000 Kč, ba v měsíci listopadu 1928, tedy v době přechodu do pense, bylo mu vyplaceno celé aktivní služné se všemi aktivními přídavky kromě platu divadelního. Zajímavé je, že již zemský správní výbor, zvláště jeho předsedy p. Crha, shledávali neudržitelnost tohoto stavu v Národním divadle a dosadili do správy jeho úředníka dalšího, vrch. zemského radu dr. Neumanna. Tomuto úředníku se však dodnes nedostalo možnosti, aby se jako úředník Národního divadla ve správě tohoto divadla uplatnil.
Je samozřejmo, že takové poměry nemohou přispěti ke konsolidaci poměrů v Národním divadle. Následkem jich tvoří se koterie jak mezi zaměstnanci Národního divadla, tak v uměleckém personálu, a je to ke škodě státu i uměleckého vývoje divadla.
Není potřebí zvláště poukazovati na umělecké nedostatky. Národní divadlo zřídka uvádí na scénu nové věci a vyžívá se opakováním starých divadelnímu publiku známých oper. Že to neslouží příjmům, je nabíledni.
Zvláštní kapitolu v divadelních poměrech tvoří historie volných vyhrazených míst. Podle vlastního ocenění divadelní správy representovala hodnota tzv. oficielních míst v Národním a Stavovském divadle r. 1922 částku 1,842.650 Kč ročně. Během doby se tento poměr zcela jistě zhoršil a vyvinul k další škodě podniku. Volná místa vyhrazena jsou vedle osobností, zastupujících vysoké státní funkce, i celé řadě úředníků, ba je udržována i taková anomálie, že Úřední list má zvláštní volné sedadlo pro vydání v českém a zvláštní pro vydání v německém jazyku. Dokonce od listopadu min. roku vyhrazena je bezplatná lože příštímu intendantu Národního divadla, který svůj úřad ještě nenastoupil, který úřad nevykonává, ale vyhrazené lože již používá.
Pak se ovšem nelze diviti, že deficit divadla vzrůstá. Zdá se, že divadelní správa řídí se zásadou "z cizího krev neteče" a že postátnění bylo jí vítaným prostředkem, vítaným opatřením pro zvýšení jejího hazardního hospodaření. Zájem poplatnictva mne vede k tomu, abych v této debatě žádal co nejdůrazněji o pronikavou nápravu. Je nanejvýš nutno odbourati ve státních vydáních vše, co zbytečně a lehkomyslně se vydává, neboť poplatní síla našeho občanstva je v pravém slova smyslu přepjata. Pod tíhou daní stenají všechny vrstvy obyvatelstva. Nevěřím, že v dohledné době bylo by možno přikročiti ke snížení dávek a daní, ať už přímých nebo spotřebních. Avšak nejvyšším příkazem oficielním místům musí býti, že jakékoli další zvyšování berní, ať již v kterékoli formě, je naprosto nesnesitelné.
Současně musí si naše berní administrativa uložiti snahu, ve vybírání a předpisování daní pokračovati způsobem snesitelným a tíhu poplatnosti v mezích možnosti ulehčovati. Bohužel, slavný senáte, naše berní úřady vidí v každém poplatníku již předem podvodníka, jenž snaží se klamat a tím si ulehčiti. (Tak jest!) To pak svádí k výstřelkům a přehmatům, jež oprávněně popudí občanstvo a způsobují další demoralisaci. Daň se mnohdy předepíše neoprávněně, prostým diktátem; bez podkladu, poněvadž přiznání poplatníkovu nedává se víry. Obzvláště provokuje, že neděje se tak finančně silným jedincům, jímž se namnoze správně předepsané daně ve velikých sumách odpisují, nýbrž pravidelně těm nejchudším, nejpotřebnějším, kteří těžko opatřují svým rodinám kus chleba. Mohu posloužiti, vážení pánové, jedním drastickým případem, jenž stal se v okresu kamenickém na Českomoravské vysočině. Kovář v malém městečku Deštné, kde jsou celkem 3 kovářské živnosti, přihlásil správně svůj obrat. Jeho živnost je malá, pracuje sám ve volných hodinách, poněvadž musí obdělávati své hospodářství asi 18 měr výměry, které ho ve skutečnosti živí. Berní správě zdála se jeho tržba malá a proto musil předložiti své záznamy o tržbě. Ani to nestačilo, na základě záznamu byla vyšetřována celá řada jeho největších zákazníků a vedle toho vyšetřoval se i jinou cestou. Ale ani to nestačilo. Přezkoumal se jeho nákup surovin, a když se shodoval s tím, co poplatník udal, nebyla mu vyměřena daň z obratu podle jeho přiznání a zjištěných okolností, nýbrž z moci úřední proti jasnému znění zákona byla mu téměř zdvojnásobena základna hro vyměření daně z obratu. Všechna jeho odvolání zůstala marná, byla zamítnuta. Namítnete mi, vážení pánové, že jde o maličkost, nějakých 120 Kč. Ale uvědomme si, že i v maličkostech ucítí se nespravedlnost, nehledě k tomu, že taková stokoruna v horském kraji je pro tak chudého člověka velkým penízem a naprosto žádnou maličkostí.
Při projednávání zákona, jímž prodloužena byla povinnost placení daně z obratu, poukázal jsem na neudržitelnost předpisování daně z obratu obchodním cestujícím, kteří pracují na provisi, neboť jejich výdělek je ve skutečnosti mzdou. Bohužel, nic se dosud nestalo, aby byla způsobena náprava. Těmto lidem nebyla neoprávněně předepsaná a od nich neoprávněně vybíraná daň vrácena.
Takto nespravedlivě postižení lidé velmi dobře vědí, že jiným šťastnějším jednotlivcům poskytují se úlevy v placení daní, oni čtou noviny a dočítají se na př., že i zámožný člen N. S. žádá o slevu daně z obratu. Není tedy divu, že tito lidé zaujmou nepřátelské stanovisko ke státní administrativě a že zaujmou nepřátelské stanovisko v konání platebních povinnosti ke státu.
Je potřebí, aby přísná šetrnost zavedena byla do všech odborů státní správy, aby poplatníci viděli, že se nemrhá zbytečně s těžce vydělaným, jim odňatým grošem. Tam, kde jde o výdaje, které dějí se na základě dříve provedených akcí k odstranění poválečných obtíží, je potřebí soustavné revise, jsou-li dodržena všechna zákonná ustanovení těmi, v jichž prospěch platy ze státní pokladnice se dělí. Mám na zřeteli soukromé vily, které byly postaveny na státní záruku až 80% mnohými zámožnými jednotlivci. Objevuje se čím dále tím více zpráv, že časem tyto tzv. rodinné domky byly uvnitř přestavěny a jsou ve skutečnosti přepychově vypraveny. Nenahlížím, že by bylo spravedlivé, aby z peněz veřejných, poplatnictvem těžce vydělaných, byly placeny miliony na přepychové bydlení jednotlivců.
Žádám co nejdůrazněji, aby ministerstvo sociální péče provedlo důkladnou revisi všech staveb, které byly budovány na základě zákona o stavebním ruchu a které požívají státní záruky, pokud mají více než 4 obytné místnosti a ve všech případech, v nichž ustanovení zákona bylo dodatečně porušeno, aby výhody státní záruky byly odňaty.
Stejně je potřebí naprosté úspornosti při podnikání staveb státních. Domnívám se, že překotným bodováním nákladných paláců pro ústřední úřady neprospívá se státním financím, zvláště když ve spěchu nedbá se někdy ani na řádné právní projednání otázek držebních. Stalo se tak při stavbě budovy ministerstva národní obrany, kde vyvlastňovací řízení stavebního místa provedeno bylo vadně, takže musilo býti zrušeno zemským úřadem. Dřívější majitel může nyní libovolně diktovati si cenu ke škodě státu a poplatnictva. Byl jsem upozorněn, že podobné chyby spáchány byly i při stavbě leteckých kasáren ve Kbelích.
Domnívám se, že ministerstvo národní obrany má dostatečně vybavené právní oddělení, které podobná jednání má prováděti. Je však všeobecně známo, že mezi zaměstnanci ministerstva národní obrany je stará nevraživost, antagonismus ke škodě služby a úřadu. Jednotlivá oddělení mají mezi sebou spor o agendu, a tak se stane, že často o otázce právní rozhoduje člověk, který nemá s právy co společného, ke škodě státu a občanstva. Je nanejvýše potřebí, aby sněmovny pilně si všímaly všech případů nehospodárnosti a potíraly je. A to i v těch případech, když je pronese člověk, který nenáleží k některé vládní skupině nebo vládní většině. Bohužel, vidíme, že parlament nemá tohoto vrcholného zájmu a často ignoruje projevy svých členů, kteří nepatří, jak jsem již řekl, k vládní skupině. Je to ke škodě parlamentu: Stalo se to nedávno v poslanecké sněmovně, kdy parlament prohlásil svoji neinteresovanost na známé otázce vyslance Hurbana. Parlament se sám tímto způsobem degraduje. Degraduje se tím spíše, když jest ještě připuštěno, aby při určitých zásazích parlamentních výborů byli úmyslně vylučováni poslanci oposiční, jak se to stalo při posledním zájezdu branných výborů do brněnské Zbrojovky. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Kapitolou prazvláštní je způsob, jakým vyšetřovány a vyřizovány jsou důchodkové přečiny a přestupky živnostenské. Jsem pro nejpřísnější stíhání všech, kdo se snaží vyhnouti se zákonným povinnostem, jež musí plniti všichni ostatní občané, kteří nesahají k podvodům a klamání úřadů. Domnívám se, že máme dostatečné předpisy pro odpovědné úřady, ale právě proto musíme dbáti, aby tyto předpisy byly respektovány a dodržovány a aby stát nesahal k metodám nedůstojným moderního státu.
Mám po ruce několik případů, Jež odpovídají způsobům inkvisičním. Před několika měsíci byly zjištěny důchodkové přečiny a přestupky na některých venkovských jatkách. Pachatelé byli zatýkáni, leč mezi vinnými zatčeni i nevinní a ničím neodůvodněná příkrost úřadů šla tak daleko, že se nezastavovala ani před úplným existenčním zničením postižených. Případy mohly býti vyřízeny způsobem snesitelným i při úplném zabezpečení nároků státního fisku.
Vězení bylo v těchto případech používáno ne jako opatření procesního, ale jako vyměřovacího prostředku k vymožení stanovené pokuty, jež byla podle okolností snižována, a o věci bylo s uvězněným nebo jeho příbuzenstvem smlouváno. Pokuta vyměřena částkou 60.000 Kč musila býti zrušena, poněvadž vyšlo najevo, že obvinění bylo falešné. Postižený byl však držen 7 dní ve vězení. Jiný byl držen ve vězení 16 dnů, až se mu podařilo opatřiti částku 5.000 Kč, kterou se vykoupil z pokuty vyměřené 120.000 Kč, jež dodatečně upravena na 20.000 Kč. V dalším případě pokuta 80.000 Kč vyrovnána hotově složenými 12.000 Kč po 16 denním arestování. Všichni tito lidé mají majetek a bylo možno na tomto majetku si zabezpečiti sumy, které eventuelně vyplynuly po řádném provedení důchodkového procesu proti nim.
Nebylo potřebí sahati k metodám, které, jak pravím, odpovídají metodám inkvisičním a jsou naprosto vyloučeny v moderním státě.
Uvážíme-li, že ne ve všech případech bylo použito tak drastických prostředků a že provinilci nejsou stejně posuzováni, nýbrž rozlišováni na privilegované a neprivilegované, tím více vynikne nesprávný postup příslušných úřadů.
Vážení pánové! Jsem u konce svých vývodů. Rozpočet na r. 1930 jest aktivní jako v letech předešlých. Aktivita jeho je vykoupena ostrým utažením daňového lisu a úsporami na účet strádajícího občanstva. Je ještě mnoho toho, co může býti právem vytýkáno. Stížnosti, jež jsem uvedl, jsou dosti silné, aby ti, kteří mají odpovědnost, se jimi zabývali. Je mým upřímným přáním, aby vývoj našich rozpočtů, našich finančních zákonů se děl směrem, který by učinil tyto důležité základní zákony státní sympatičtějšími v širokých kruzích československého občanstva.
Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Mikulíček. Uděluji mu slovo.
Sen. Mikulíček: Oslovil bych "Slavný senáte", ale není koho a proto začnu bez oslovení.
Projednáváme rozpočet v době nejostřejší krise, o níž již jak národohospodáři, tak politikové a ministři mluví téměř rok, krise, ze které kapitalistický stát sotva se dostane. Přesto celá struktura rozpočtu neliší se nikterak od rozpočtů minulých. Nedbá se na tento přímo životní zájem téměř všech vrstev obyvatelstva kromě snad jedné desítiny lépe situovaných občanů v tomto státě. V rozpočtu se nijak nepamatuje na odstranění příčin krise, nýbrž prostě starým vyjetým strojem jede se dál. Mám v kapse výstřižek z "Večerníku Práva Lidu", kde kritisuje pisatel, na co se vydávají peníze v rozpočtech ostatních kapitalistických států. V tomto "Večerníku Práva Lidu" stojí, že ve Francii, která určuje politiku a určovala hranice po převratě a i dnes je velmi vlivná na evropském kontinentě, musí se celých 71% upotřebiti na následky války minulé a na přípravu k válce budoucí, na státní dluhy, na péči o válečné poškozence a na vyzbrojení armády pro eventuelní mezinárodní srážku příští. A v "Právu Lidu", které jistě nebude někdo obviňovati z bolševických záchvatů, stojí, že kdyby se rozcupovaly - je to tam řečeno jiným slovem, říkám to po venkovsku - rozpočty jiných států, že by se obrázek nezjevil o nic lepší, snad ještě v mnohých případech horší. A náš československý rozpočet je; myslím, o málo procent lepší než francouzský, kritisovaný "Právem Lidu". 9.300 mil. Kč jest okrouhle výdajů a z nich téměř 2200 mil. Kč na dluhy a v přímém rozpočtu vojenství ve fondu pro výzbroj armády a ve skrytých položkách pro různá ministerstva celkem se skrývá 2500 mil. na vojenství a kromě toho 800 mil. Kč na sociální péči; z nichž velká většina jde zase na následky minulé války. Spočítáme-li to, přijdeme k úctyhodnému procentu; jímž poplatník tohoto státu přispívá na následky minulé války, poněvadž dluhy nebo reparace nejsou přece ničím jiným než důsledky války, než přípravou k budoucí válce. Zkrátka když tak ohromné částky se vydají na věci nejen neproduktivní, nýbrž přímo škodlivě, ničící, je přirozená věc, že pro praktickou potřebu těch, kteří platí a kteří žádají od celku budování něčeho, co sami jako takoví si zbudovati nemohou, že těmto doufajícím a čekajícím se nemůže z takových státních rozpočtů buď nic nebo jen velmi málo poskytnouti.
O šetření, když probíráme různé kapitoly různých ministerstev, škoda mluviti. Tabáková režie má tržbu přes 2200 mil. Kč, jednali jsme asi před měsícem v zahraničním výboru o smlouvě mezi Československem a Tureckem, podle které jsme zavázání odebrati od Turecka milion kilogramů tabáku ročně. Tázal jsem se, zdali tato výměna zboží mezi Tureckem a naší tabákovou režii děje se tabákovou režií přímo nebo prostřednictvím soukromého obchodu. Nebylo nikoho v zahraničním ministerstvu, kdo by mi odpověděl ať kladně nebo záporně, ale z novin se člověk dočte, že soukromníci kupují za hranicemi pro českou tabákovou režii suroviny a tabákové režii prodávají. Pánové, nejsou to malé částky! Jenom z Turecka za loňský rok do konce srpna koupili jsme tabáku za 95 mil. Kč. Myslím, že žádného obchodníka nebudete obviňovati z lichvy, když nakupuje s 5% ziskem. Šťastní by byli konsumenti, kdyby skutečně jen s takovým ziskem, s jakým já počítám v tomto případě, počítali překupníci. Pánové, jen těch 5% z 95 milionu dělá téměř 5 mil. Kč!
Jen z Turecka objednalo se za 7 měsíců toto zboží pro tabákovou režii a jistě se objednalo z jiných zdrojů aspoň 6 až 8 krát tolik. Což není možné, aby si to tabáková režie opatřila sama? Což je potřebí, aby se to člověk dověděl teprve z novin, když se navzájem vytýká Jiřímu Stříbrnému, že na tom a na tom vydělává ohromné peníze a že jich používá na vydávání levného tisku? Je-li všeobecná krise, a na všech stranách se nedostává, pak je potřebí také po všech stranách se ohlížeti, kde by se dalo něco ušetřiti, čím by se příjmy státu zvýšily a výdaje jeho se zmenšily.
My však, pánové, vidíme i z hospodářství minulého, jak nám předkládá státní kontrolní úřad účetní uzávěrky, že se nikterak nehledí na jeden, dva i desítky miliónů a nedělají si z toho těžkosti příslušní odpovědní správci různých ministerstev. Státní kontrolní úřad je vybaven jistě správně. Stojí to také přes 6 mil. Kč na rok 1930. A ten nám sdělil, že jenom ministerstvo zahraniční překročilo preliminovaný obnos na r. 1928 o 26 mil. Kč. A poslanci a senátoři to prostě přečetli, noviny to uveřejnily, a dále se nestalo nic. Pánové, jak by naložil trestní zákoník s tím, kdo by tak hospodařil ve svém soukromém podnikání, když by jeho hospodářství mělo v zápětí insolvenci nebo jiné potřebné zákroky?
A zde se hospodaří s penězi všeho poplatnictva! Jediný resort ministerstva, které má dosti těžké miliony na propagaci, o níž bychom se těžce přesvědčovali, byl-li tento obnos skutečně na ni vydán, překročí rozpočet o 26 mil. Kč, poněvadž ta propagace je po celém světě, a ty stvrzenky se těžce shánějí.
Sen. Kroiher zde řekl Budayovi, když Buday řekl, že určité okolnosti svádí úředníky určitých úřadů k podplácení, že se tak nemá mluviti na tribuně senátní, nýbrž na veřejné schůzi nebo v novinách. Ale vy víte dobře, jak se takové věci proklatě těžce dokazuj"i, zvláště když úřady nechtějí zbaviti svědky úředního tajemství.
Já zde proto mluvím o tom propagačním fondu, jak si může sehnati politik potvrzenky z Honolulu nebo Tokia nebo z Ameriky a Austrálie, že tam tolik a tolik bylo vydáno, ale přes to, že je tu 14 mil. Kč preliminováno na propagaci, překročilo ministerstvo preliminovaný obnos o 26 mil. Kč, a jakoby se nechumelilo. Ministerstvo vojenství přes to, že dostává přes 2000 mil. Kč ročního příjmu, překročilo podle zpráv kontrolního úřadu svůj rozpočet na r. 1928 o 83 mil. A zase, jako by se nic nestalo, zase žádné pohnutí veřejného politického života. Když se koná nedovolená politická schůze, vzbouří se celý aparát, jakoby bůhví jak byla ohrožena bezpečnost státu. A vy víte, kdo nynější krisi podporuje. Kdo podhrabává hospodářskou podstatu státu, nemůže v důsledku toho nic jiného čekati než politické zhroucení. Velevážení, při takových věcech se nehledí na desítky milionů. Ale charakteristické pro povahu vládnoucího systému zde je, že státní kontrolní úřad nám musil potvrditi, že se nevyčerpala preliminovaná částka na ministerstvo soc. péče. Tam by bylo potřebí se starati o ty, kteří nemalí možnosti vydělávati si vlastní prací bud jako nezaměstnaní nebo jako mrzáci, ať již invalidé práce nebo nešťastníci z války. Tam se nevyčerpal rozpočet a rovněž tak ho nevyčerpalo k hanbě nynějšího systému ministerstvo veř. prací, které nejen že má se starati o to, co je potřeba užitečného pro občanstvo podniknouti a vybudovati, ale ovšem také se snažiti, aby v době krise a nezaměstnanosti opatřilo nezaměstnaným práci. Tak se hospodaří! Při takovém hospodaření se přehlížejí různé věci, které by v jiných státech, které ani s polovice tak nemluví o demokracii a svobodě, lámaly mnohdy vazy různým předním politickým činitelům.
Máme státní kontrolní úřad. Pro rok 1930 je preliminována položka 6,200.000 Kč. Nepamatujete se, že svého času se vydaly na postavení a zrestaurování budovy pro státní kontrolní úřad těžké milion? Račte se podívati na tu budovu ve Štěpánské ulici, která stála stát, tuším - sám jsem účty neviděl, ale musím se spokojiti tím, co přinesou vládní noviny "Venkov", nebo když socialisté promluví, "Právo lidu" a "České slovo" - s kupem a adaptací 5 mil. Kč. Byla podepřena dvojitým trámovím. Teď jsem tam delší dobu nebyl, nevím, jestli je shozena nebo ne! (Hlas z komunistických lavic: Ministr Bečka!) Ano, chtěl jsem na to přijíti. Tu budovu stavěl blízký příbuzný pana ministra Bečky a ten měl takové propočty. Všichni odborníci přiznali, že ta barabizna snese ve spodku nástavbu celých dvou pater a následek byl, že tak tak to nespadlo jako novostavba na Poříčí. 5 mil. Kč je pryč. Co na nich záleží. My jich máme jako žab a když ne, tak si vypůjčíme. Náš státní dluh dostoupil úctyhodné výše 36.233,58.000 Kč. Nezamyslíte se nikdo nad tím, jak aspoň se mluví navenek, při různých slavnostech, kdo že má zájem na tom, kam jsme to dopracovali? Staré Rakousko, které bylo 41/2kráte rozlohou kilometrů větší než republika a které také zrovna nevládlo přímo ideálně hospodářsky, kde sem tam se provalila také nějaká korupce - ovšem musím konstatovati, že byla ostřeji potírána - nadělalo za století 14 miliard dluhů a přece vedlo také války a ne vždy vítězně, při nichž musilo postupovati území a hraditi válečné náklady státu, který je porazil. A my za 11 let trvání máme přes 36 tisíc milionů Kč dluhů, což je přirozené, když více než polovici toho, co se vyždímá na poplatnictvu berním lisem, dá se na militerku, na dluhy a úroky, které plynou do kapes těch, o kterých mohl směle říci pan ministr Srdínko, že jsou parasiti, když mluvil o parasitech. Pan ministr Srdínko řekl, že jen ti, kteří nesmrdí koňským hnojem a močůvkou, jsou parasiti, ale tohle jsou parasiti lidské práce, jimž občané odváděli přes 2.000 Kč na úrocích a anuitách.
A jak se hospodaří dál podle předloženého prelimináře rozpočtu? Měl jsem za úkol v rozpočtovém výboru kapitoly: President státu, kabinetní kancelář a zákonodárné sbory jsou tam velmi úctyhodné položky, o nichž, kdyby se poplatnictvo dovědělo - mohl si každý opatřiti tuto knížku a porozuměl by jejímu rafinovanému složení - učinil by si velmi divný úsudek o té naší demokracii a spartské jednoduchosti a prostotě.
Je tam položka na auta, koně a osvětlení hradu 854.500 Kč. Auta, koně a osvětlení! Nezdá se vám, že je to přímo zbytečné vyhazování po statisících? Je tam ohromná položka deficitu za Lány, kteréžto položky jsou ještě rafinovaně zkresleny. Proč? Nikde tam nestojí ve výdajích úrok z nabývacího kapitálu. A přece stát Lány zaplatil. Zase jsem neviděl stvrzenku a zase se musím spokojiti s tím, co jsem četl ve vládním listě, že Lány měly stát 25 mil: Kč. A jestliže dovedu propočítati, že platíme Anglii z výpůjčky 8.5%, pak 25 mil. Kč vyžaduje úrokování přes 2 mil. Kč. A to tam nikde v těch položkách Lány a zámek Lány nestojí, čili stojí nás přirozeně ten deficit na hospodářství ve statku Lány 298.454 Kč, deficit na zámku Lány 1,126.601 Kč a připočteme-li úrok z kapitálu, za který se koupily Lány, mají Lány deficit celkem 3,425.035 Kč.
Pánové, jak dlouho by tak mohl kterýkoli nejsilnější soukromník hospodařiti? A vám je to jedno, vám na tom nezáleží, jen když máme representaci, jen když můžete používati osoby presidenta k tomu, abyste klamali v něm ještě tu část proletariátu a pracujícího rolnictva i maloživnostnictva, které se neodcizilo popularitě toho starého bojovníka za práva a které neprohlédlo to, co s ním vládnoucí kruhy zde dělají.
Už jsem to jednou řekl, ať to nikdo nevyčítá nám a tím méně mně osobně, jestliže ty věci kritisují, že je to z důvodů osobních. Kritisují je proto, že představitel a první úředník tohoto státu representuje systém v tomto státě a tento systém každým dnem a krokem se nese tím směrem: přitisknouti k zemi pracujícího a hospodářsky slabého a hospodářsky posilovati, někdy i bez potřeby, ty, kteří si nevědí již dnes s kapitálem rady.
Pánové, dnes, nebyl jsem přítomen, byl jsem na druhé straně, byl jsem v Edenu, kde se bořily zase baráčky, ale byl jsem informován od soudr. Nedvěda - soudr. Nedvěd zde podal návrh, aby se dostavil do senátu ministr financí a učinil rozklad, jsou-li pravdivé novinářské zprávy, že stát do nové sloučené banky, která má býti jednou z největších, ba přímo hned po Živnostenské, vložil těžké statisíce korun. Zamítali jste ten návrh. Což myslíte, že ti občané jsou tak hloupí, slepí a nevědomí, aby nepostřehli, proč stát přebírá 40% akcií této sloučené banky, proč stát podle novinářských zpráv má tam vkladů na mírný úrok těžké stamiliony a ještě k tomu bezúročně? To je to nejcharakterističtější, a kdyby to bylo pravda, tak ten, kdo to učinil, měl by býti podle trestního zákona, nebo podle zákona na ochranu republiky, okamžitě obžalován a odsouzen.
Pánové, všeobecná krise, 3/4 milionu lidí pracuje pod 10 korun denní mzdy, 1/2 milionu je nezaměstnaných, zemědělci jsou zadluženi, poněvadž nemají skutečně možnost z té krise vylézt. A zde se dávají těžké stamiliony. Komu? Aby se snad zvýšil plat podobným Kunešům Sonntágům? Aby Kuneš Sonntág doběhl toho Preise v milionových příjmech? Kdo Sonntága pamatujete, to není žádný osobní útok, já to zde líčím proto, poněvadž je to charakteristické pro poměry v této vládě, Sonntág, když šel do politiky, nebyl bohatší než já, byl malozemědělec na Moravě a když se stal ministrem financí, dělal služby ve prospěch bankovních pirátů. Nyní byl vzat do banky za ohromný plat, mluví se o statisícových příjmech. Kuneš Sonntág má býti v čele této banky a stát má banku za mírný úrok udržovati stamilionovými obnosy. Co pak myslíte, pánové, že to neudeří přímo palicí do hlavy každého, i ty, kteří tvrdí, že mají starost o ten stát, ať je to ten zelený, černý nebo růžový? Když my zde dokazujeme ciferně, a noviny to dokazují ciferně, že je děsná bída a krise, Národní banka má čistého zisku 91,000.000 Kč, Národní banka, která měla býti regulátorem na trhu úrokovém, která měla diktovati a donucovati ostatní piráty bankovní, aby nebrali 10, 12, 14% z krátkodobých půjček, tato banka vyplácí za r. 1928 81/2%, za loňský rok 81/2%, má čistého zisku 91 milionů, ale přesto, že je to Národní banka, pokladna státní dostane jen 8,100.000. Co pak myslíte, že to ostatní obyvatelstvo je tak analfabetické, aby neposoudilo, že prostý občan, který neměl protekci a nemohl dáti do Národní banky svůj kapitál, musí se spokojiti se 4% úrokem jako vkladatel, a ten, který měl možnost opatřiti si akcie Národní banky, ten že dostává dnes 83/4%? Pánové, to jsou takové jednoduché věci. Když už ten stát dnes leze do této sloučené banky, a béře 40% akcií, a dává ještě bezúročné kapitál, proč plně stát nekonkuruje Živnostenské bance a nevytvoří bankovnictví po způsobu sovětském, proč stát nebéře plně příjmy a proč tyto neplynou do státní pokladny? Marné štvaní proti nám, když lid tu bídu prožívá na všech stranách, v městech a na venkově. V mnoha případech i u středních vrstev projevuje se bída nebývalá. A na druhé straně Průmyslová banka má 23 milionů korun čistého zisku a na odpisy má 9 milionů, Agrární banka 8 milionů čistého zisku a na odpisy 41/2 milionů, Legiobanka čistého zisku 8 mil. a na odpisech 41/2 milionů. Vždyť ten obnos pod tím titulem odpisů, ten by měl býti prozkoumám odborníky, poněvadž, když člověk porovná odpisy v Hypoteční bance české, to není ani 1/10 na odpisy v poměru k obratu a k čistému zisku jako u soukromých bank. Toto pirátství se nejen trpí, ale i podporuje. Přirozená věc, že potom, když lenoši, kteří se zmocnili jakýmkoli způsobem ať náhodou, ať protekcí, ať korupcí či lupičstvím finančního kapitálu, sami ho nechtějí uvésti do pohybu pro výrobu ať živnostenskou, zemědělskou, průmyslovou nebo jakoukoli jinou, že majitelé kapitálu mají právo a možnost, a podporováni jsou ještě tím vládnoucím systémem, aby bezohledně toho, který se poctivě snaží, aby svým zaměstnancům opatřil práci a výživu, ho co nejvíce vyždímali.
A vážení pánové, všeobecná krise. Chcete ji řešiti? Zemědělská krise se má řešiti zracionalisováním výroby a snížením mezd. Já bych rád viděl, který pán z agrární strany by dokázal, anebo ze strany klerikální, poněvadž oni prý také hájí ten systém odstraniti zemědělskou krisi, jestli snížení pracovní mzdy v zemědělství spasí nebo pomůže 3 hektarovému rolníku. Jestli mu neuškodí, tak mu pomoci nemůže. Proč? Poněvadž tento 3 hektarový rolník, má-li 6 člennou rodinu, nemá interesu na nízké mzdě, on jí vůbec nikomu neplatí, poněvadž nemá komu. On s rodinou obdělá své 3 ha půdy, ale musí ještě na několik měsíce v roce utíkati z toho statečku. Proč? Aby si přivydělal, poněvadž třebas má chléb na tom statečku, nemá na daně, na úroky, na ošacení a výchovu dětí. A proto nízká mzda může prospěti jenom velkostatkáři nebo majitelům zbytkových statků, ale pracujícím zemědělcům, kteří vlastní rukou obdělávají půdu a kteří tvoří bohužel velké procento těch, kteří udržují tento systém volbou agrárních a klerikálních politiků, tato cestu snížení mezd pro zemědělské dělnictvo nepomůže.
A racionalisace? Což pak myslíte, že ti drobní zemědělci nevidí dávno, že je možno na příklad, já řeknu, za půl hodiny, na sečkovici, do níž se zapne motor buď benzinový nebo elektrický nařezati řezanky pro 5 kusů dobytka? Proč pak si to on nezařídí? Proč on má tu starou sečkovici, a mnozí páni z agrární strany ji budou znát, kde se to tlačí rukou. Já tam pozbyl kus prstu na ruce. Tam se to šlape nohou. A proč to dělá? Vždyť je dávno sečkovice na motor, dávno je možnost zapnout jen proud a dávat slámu do řezačky. Proč to nedělá? Protože na to ty 3.000 Kč nemá. Proč se morduje 4.5 ha rolník s bídnou kravičkou a s pluhem a vším ostatním, když ví, že dávno jsou tu traktory, které to vše utáhnou, když může seděti na sedátku a říditi volantem 3 až 4 pluhy na nejhorší půdě. Proč to nedělá traktorem? Protože na to nemá. Proč vidíte ještě malé rolníky v listopadu a prosinci klepati cepy na mlatovnách, ačkoli je v tom jejich okruhu více mláticích strojů. Ale oni kalkulují, že to vymlácení mlátičkou bude stát 500, 600 Kč a on takový malý rolník nemá jiného výdělku a řekne: "Matko, děti, vyklepeme si to sami." Čili racionalisace zase nemůže spasiti toho malého rolníka. Nemá prostředků, aby použil vymožeností technických, ani vymožeností chemických, protože nemá základního kapitálu. A racionalisace může spasiti jenom ty, kteří si na to prostředky opatří anebo je mají.
Krise zde je, to nikdo nemůže popírat. I pan ministr Bradáč z rozpočtového výboru přiznal, že je zde krise v zemědělství, ale také je krise průmyslová a tato se denně zostřuje. A léčení této krise? Jestli zítra anebo pozítří dělníci odrážejí útok na své mzdy, která je již stejně pod úrovní života důstojnou, co dělá ten celostátní aparát, za který vy, protože ho udržujete, nesete odpovědnost? Netlačí svými vlivy na ty zaměstnavatele, kteří vykazují ročně 60, 80, 100Ą% čistého zisku, nýbrž na ty, kteří se brání snížení mezd, pošlete policajty, četníky, státní zástupce a paragrafy podle zákona na ochranu republiky. Pánové, jsme svědky častého a bezohledného systému, jakého jsme nebyli svědky před 30 lety.
V letech 1891 až 1914 chodili jsme v Ostravě ke hrobům horníků, kteří padli v r. 1891. Celých 23 let se ve starém, monarchistickém, habsburském Rakousku nestřílelo do dělníků a dnes, za jedenáct roků, u nás se střílelo už 25kráte a zastřeleno bylo přes 45 lidí a byly zastřeleny také děti, jak jsem s této tribuny ukázal na případu z r. 1925, kdy matka s dítětem ukryla se ve starém bytu staré cihelny, kde byly zdi 3/4 metru silné, mezi dveře, a kde přiletěla kulka, poněvadž tak sprostě četníci stříleli, že ta kulka šla ve výši hlavy dospělého muže, proletěla budovou, nastal tak zvaný "gellerschuss", jak jsme tomu říkali na vojně, a tříměsíčnímu dítěti, které ta žena držela na ruce, klepla kulka do čela a okamžitě je zabila.
Vážení přítomní! Vy patrně myslíte a dokonce sociální demokraté - lituji, že zde není pan generální sekretář Dundr, který ve své úvodní řeči po prohlášení vládním řekl, že nejí tu příčiny k nespokojenosti proletariátu s tímto systémem a režimem - že tato nespokojenost je jen ovoce štváčského a demagogického psaní komunistických plátků a referentů. - Myslíte, že by to bylo možné? Dávali byste nám vysvědčení veliké geniálnosti, kdybychom toto dokázali, tu nespokojenost, kterou nemůžete spoutati, přesto že odsuzujete nespokojence na měsíce a léta do kriminálu, krisi, kterou nemůžete spoutati pendreky a bajonety, kdyby to bylo jen výsledkem naší práce! Ta nespokojenost ale vyvěrá z těch poměrů a vy jste při tom slepí a hluší.
Mluvil jsem před týdnem o tom, co se děje s chudáky, kteří mají u Edenu malé baráčky, jediné své jmění, když zde pan doktor, nemohu si vzpomenouti na jméno - a majitel domu při ochraně nájemníků mluvil o posvátnosti soukromého majetku. Tito lidé - je jich tam asi 150, mají jediný majeteček a dali zaň 1.500 až 2.000 Kč a nic více nemají. A tu z rozhodnutí socialistického magistrátu - aspoň je většina socialistů na pražské radnici - se jim tento jediný majetek ničí a musím říci, že noviny hrubě a sprostě lžou, ať to byl "Večer" nebo "A - Z", když tvrdily, že dotyční dostali 5.000 Kč odbytného za tyto baráčky a náhradní byty. Vyšetřil jsem 15 případů, kde byli zbaveni bytů a mají výpověď, a dosud nedostali žádný ani haléře. Vy řeknete, že je to nezdravé a nehygienické, opatříme jim byty jinde. Ano, ale počítejte, budou-li tito lidé míti možnost ty byty zaplatiti. Dnes v Praze nedostane se byt, pokoj s kuchyní pod 250 Kč měsíčně. 250 Kč měsíčně lest 3.000 Kč ročně a když ti lidé bydlí v těch domcích, v těch brlozích - nejsou to domky - ale přece je to snad chrání před deštěm, větrem a mrazem, když oni vydělávají 4 až 5.000 Kč ročně, jak mohou zaplatiti z toho 3.000 Kč ročně za byt, když je tu dělnická třída tak zbídačená, že nemá možnosti a prostředků, aby se nasytila, tím méně ošatila a lidsky bydlila.
Vy při takové mizerii klidně tu budete hlasovati pro rozpočet, v němž je representace presidenta a Hradu, kde jen na jediný statek Lány se doplácí 3 a 1/2 mil. Kč, kde jen na automobily, koně a osvětlení se dává 854.000 Kč, kde osobně se dává presidentovi 4 mil. Kč, napřed tři a pak ještě jeden, podle dobrovolného uvážení na dobročinné účely.
Pánové, vy jste před měsícem také zde udělali zákon; kde jste dávali presidentovi 20 mil. Kč na dobročinné účely. Možná, že to nepovažujete za nutné a snad z důvodů veřejné morálky za potřebné, aby se vyhlásilo veřejně, kam se těch 20 mil. Kč dalo. Známe minulost, víme, jak se v minulosti z největších radikálů dělali nejloyálnější lidé. Víme-li - censura nám to vždy zhabá, nemůžeme za to, že to veřejnost neví - že z toho Práškova korupčního fondu se kupovali také politikové, aniž bychom měli snad podezření na osoby, ale nemůžeme tvrdit, co se s těmi penězi, stalo...