Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor národohospodářský je pan sen. Komrs.

Zpravodaj sen. Komrs: Slavný senáte! Mám podati zprávu národohospodářského výboru o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda o některých tarifikačních otázkách mezi republikou Československou a Německem.

Řádné obchodní smlouvy mají veliký význam pro stabilisaci hospodářských poměrů našeho státu. Dosud s celou řadou států obchodní smlouvy uzavřeny nebyly. Příčiny jsou různé. Tak tomu jest i pokud se týká Německa. Obchodní smlouvy postrádáme v celně tarifním ohledu. Mezi republikou Československou a Německem uzavřena zvláštní dohoda verbálními notami ministerstev zahraničí z 22. prosince 1929 o některých tarifikačních otázkách.

S německé strany jde o knihy a zboží s. č. 647 a 648 čsl. celního sazebníku. Pokud jde o vyclívání německého zboží, má dohoda nabýti účinnosti dnem 15. ledna 1930, se strany čsl. státu vyclívání umělého burelu vstupuje v platnost v týž den. Ohledně dalších dvou čsl. požadavků předložen bude závazek německým zákonodárným sborům ke schválení v době nejkratší.

Národohospodářský výbor doporučuje senátu, aby schválil dohodu o některých tarifikačních otázkách mezi republikou Československou a Německem, sjednanou výměnou not v Praze dne 22. prosince 1929 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 10. ledna 1930, č. 9 Sb. z. a n., ve znění sen. tisku č. 55.

Předseda (zvoní): Ke slovu se přihlásil pan sen. dr Hilgenreiner.

Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři, senátorky! Nepatrná dohoda v celních věcech, o které jsme dnes slyšeli. připomíná nám, jak to také vyslovuje zpráva, smutnou skutečnost, že vyjednávání o obchodní smlouvě s Německem, které se vede od roku 1926, dodnes nebylo skončeno, ba, že se také pro nejbližší dobu jeví býti beznadějným. Německo bylo nuceno se vší mocí vnikati do ciziny a všemožným způsobem podporovati konkurenci, uzavírati se také pokud možno ochrannými cly, aby povzneslo domácí průmysl a energickým způsobem - pěstovalo vývoz. Tak platíme nyní také my spolu reparace, které musí platiti Německo pro falešnou politiku versailleské smlouvy.

Ale o tom jsem nechtěl mluviti. Něco jiného připamatoval mi dnešní 19. únor, událost, pro nás Němce smutnou, která se právě zde v tomto sále odehrála před deseti lety. Styky s jinými státy závisejí v podstatě od toho, zdali soukmenovci jiných států žijí v dotyčném státě ve spořádaných právních poměrech či nikoli. Tak poměr k Německu, který se bohudík dodnes vyvíjel korektně, podstatně závisí od toho, zdali Němci v tomto státě mají také přiměřené vnitropolitické postavení. Dokud v tomto státě nebude provedena rovnoprávnost Němců, zaručená mírovými smlouvami a ústavou - a není v jedenáctém roce trvání tohoto státu stále ještě provedena - bude poměr Československa k Německu které přichází v úvahu jako nejdůležitější činitel našich obchodních styků, stále narážeti na jakýsi odpor.

Tu nám nyní 19. únor připomíná, že před deseti lety byl v tomto sále přijat zákon, který stále ještě, jak nejnovější projevy akademického senátu německé university v Praze ukazují, pociťován jest jako otevřená rána, jako bezpráví: zákon o universitách v Praze. Tímto zákonem, který v tomto sále přijat byl za nepřítomnosti německých zástupců v tehdejším Národním shromáždění, prohlášena byla česká universita v Praze, a jak ze souvislosti §§ 4 a 5 s § 1 vysvítá, ona jediná za pokračovatelku, za právní nástupkyni starého generálního studia, založeného Karlem IV., a byly z toho také vyvozeny důsledky. Tímto způsobem byla německá universita ideově a materielně zbavena práv a těžce poškozena, a toto bezpráví trvá do dnešního dne. V čem záleží toto bezpráví? Chci je označiti slovy pamětního spisu, který v roce 1920 německá universita adresovala domovu a cizině. Praví se tam: ťDuch universitního zákona zůstal - přes oslabení - od začátku do konce stejný, německá universita utrpěla těžkou ideovou a hmotnou škodu. Její jméno bylo jí vzato, a jestliže se, jsouc k tomu nucena, označuje jako ťněmecká universitaŤ, poněvadž by se jinak vůbec nemohla dorozuměti, pak odporuje již to zákonu, jenž ji ponížil na bezejmennou bytost, která teprve budoucím zákonem má býti pokřtěna. Její dějiny byly brány v pochybnost, ne-li zpronevěřeny. Neboť je to domněnka zákona, že jen česká universita znamená pokračování staré university Karlo-Ferdinandovy. Její domov byl jí odňat, neboť, i když nadále smí používati Karolina, je tam v cizím domě, domácím pánem je česká universita, která s ní dosud byla rovnocennou, nyní však získává obrovský náskok. Její právní podklad, universitní zákon z roku 1882, jest odstraněn, a tím zároveň také právo na německý jazyk v přednáškách, na vlastní učitele a posluchače, na prostorovou samostatnost a odloučenost. Archivu smí pouze používati jako každá kterákoli cizí universita, ačkoli jsou to její vlastní dějiny, které se tam nalézají se znamenány, své insignie musí odevzdati, stolice astronomie stává se odnětím hvězdárny zbavenou přístřeší. nastává v nejširším rozsahu administrativní libovůle, jako kdyby se jednalo o nějakou střední školu.Ť.

Universitní zákon z roku 1920 byl vytvořen na základě falešných dějinných předpokladů, totiž na předpokladu, že česká universita v Praze je samotna právní nástupkyní a pokračovatelkou starého generálního studia. Dějiny praví, že král Karel jako Romanorum rex semper Augustus et Bohemiae rex zřídil generální studium a vypravil je všemi výhodami universit v Bologni a v Paříži. Karel nemohl jako král český uděliti tato privilegia cizích universit své universitě. Jen jako Romanorum rex, jen jako římský král mohl tak učiniti společně s papežem. (Sen. dr Heller [německy]: Proč pan profesor dr Mayr-Harting, když seděl ve vládě, v této věci něco nezačal? Byl přece 4 roky ve vládě!) Budete se pamatovati, že německé strany svého času podaly návrh, že však tento návrh nebyl projednáván. O německém nebo českém jazyce nemohlo při zakládání za tehdejších poměrů býti vůbec řeči, vyučovacím jazykem byla samozřejmě všeobecně latina, posluchačstvo byla zcela mezinárodní. Také kutnohorského dekretu, vydaného na popud Husův, ve kterém většina totiž tři proti jednomu hlasu ostatních národů, přiznána byla nationi bohemicae nesmíme se zde dovolávati. K české národnosti, natio bohemica, patřili přece vedle Jihoslovanů a Maďarů samozřejmě také Němci v zemi. A mluví-li se o saském a bavorském národě pak jsou to samozřejmě jen Němci mimo Čechy. I když odchodem německých posluchačů a učitelů založena byla lipská universita, byli to většinou zahraniční Němci ale zdejší Němci zůstali samozřejmě zde, poněvadž patřili k českému národu. natio bohemica a spolu užívali jejich výhod.

Ale nebylo také lze dovolávati se toho že Němci v převratových letech vyslovili požadavek: pryč z Prahy, vzhůru do Liberce!, neboť pánové, kteří měli proti tomu námitky, vědí zcela dobře, že na české straně se prohlašovalo, že z politických důvodů z toho nemůže nic býti. Sloučením obou akademií, artistické v Karolinu a filosoficko-theologické, která nesla jméno Ferdinandovo, roku 1654, nenastala ovšem žádná změna v jazykových poměrech. Zůstala stará latina při přednáškách, a zůstala až do roku 1784, do dob císaře Josefa II., kde poprvé zřízeny byly také německé stolice. Od roku 1848 počínaje, kdy český národ sobě stále víc a více uvědomoval svoji samostatnost, zřizovány pak byly také české stolice. Neudržitelný stav vedl pak dále k tomu, že roku 1882 došlo k universitnímu zákonu v rakouské říšské radě. Tento universitní zákon, při kterém český poslanec prof. Kvíčala byl zpravodajem, byl přijat v plné dohodě obou národností a bylo právním přesvědčením také na české straně, že obě university stejnoměrně jsou pokračovatelkami staré university a že následkem toho také mají stejná práva. A tak tedy 25 roků později projevil universitní profesor dr Goll, známý český historik, veřejně názor, že obě university jsou stejně staré a stejně mladé.

Ale od tohoto stanoviska nastala bohužel úchylka a tak vytvořen byl universitní zákon ze dne 19. února 1919 na popud několika kolegů české university; zpravodajem byl bývalý kolega senátor dr Mareš. Tento zákon byl zbytečnou provokací Němců. Zbytečnou, neboť většina materielních ustanovení zákona není dodnes provedena. znamení to, že jich absolutně potřebí nebylo. Zbytečnou byla provokace také z té příčiny, že bylo Ize zcela dobře neoblíbené jméno císaře Ferdinanda odstraniti z pojmenování university, aniž by se některé straně stalo bezpráví. Zákon byl přijat z upřílišněného národního vědomí. Dnes, kdy všechny kruhy směřují k tomu, aby konečně sjednán byl národnostní mír, dnes podáváme týž návrh, který již roku 1920 byl v této sněmovně podán. totiž aby zákon tento ve svém celku byl zrušen a aby tím způsobem uvolněna byla dráha pro nový universitní zákon, který by měl býti vybudován na zásadě rovnoprávnosti obou universit v Praze. Tím by se jedné straně dostalo jejího práva, druhé straně by se nestalo bezpráví. Tímto způsobem stal by se poměr mezi oběma universitami. jenž od doby tohoto zákona je zkalen, zajisté zase tak přátelským. jakým vždy byl před tím ve starém Rakousku, v zájmu vědy a spolupráce různých národností.

Náš návrh není tudíž žádným bojovným návrhem. nýbrž návrhem míru a jako takový je myšlen. Prosím tudíž, aby byl vzat vážně a aby nebyl již předem zamítnut, jak se to jinak děje s oposičními návrhy, které sice referent převezme. které se však ve výborech nikdy neprojednávají. Kdyby se takto německé universitě v Praze dostalo zase jejího plného práva, musilo by se takovéto opatření důstojně řaditi k projevům, jež zamýšleny jsou za příčinou 80. narozenin pana presidenta. Byla by odstraněna překážka národnostního míru v tomto státě.

Tak přispěli bychom také k přiměřenému politickému poměru Němců uvnitř státu, jenž je předpokladem dobrých styků v zahraniční politice se státem v obchodní politice nejdůležitějším, s Německem, naším mocným sousedem.

Budeme samozřejmě hlasovati pro předlohu. pro malé celní zlepšení v obchodních stycích s Německem. Vyslovuji však přání, aby všichni směrodatní činitelé učinili vše možné, aby obchodní smlouva s Německem byla pokud možno urychlena. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu se přihlásil pan sen. Dyk.

Sen. Dyk:.Vážený senáte! Ježto řečník přede mnou promluvil k bodu druhému o materii, která není v přímé souvislosti s látkou projednávanou, budiž mně dovoleno, abych užil jako on této tribuny a odpověděl stručně na jeho vývody. Zákon Revolučního Národního shromáždění, který v únoru 1920 ustanovil českou universitu dědičkou Karlovy university, nebyl nijakou křivdou, byl prostě restitucí práva porušeného Bílou Horou a jejími konsekvencemi. Mělo-li Revoluční Národní shromáždění právo odstraniti z názvu Karlo-Ferdinandovy university onoho Ferdinanda - vítěze bělohorského, mělo také nesporně právo, aby řeklo své mínění o tom. byla-li skutečně tato Karlo-Ferdinandova universita dědičkou university Karlovy.

Konstatuji zde, že stav před Bílou Horou byl ten, že byla universita Karlova čistě česká... (Sen. dr Hilgenreiner: Ale, ale!) Prosím, r. 1620 a po 2 století před tím, byla čistě česká. Je pravda, tento stav se změnil po Bílé Hoře, ale my, národ český, jsme nikdy neuznali Bílou Horu za normu, která by tvořila zase určité mravní závazky a toto, i jiná dědictví Bílé Hory jsme houževnatě potírali. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: V jaké řeči se přednášelo před bitvou Bělohorskou; bylo to česky? Bylo to latinsky!) Prosím. dovolte, abych konstatoval že ani po té Bílé Hoře tato řeč nebyla německá, že delší dobu byla ještě česká. (Výkřiky sen. dr Hilgenreinera.)

Nesporné je, že universita po demonstrativním odchodu německého studentstva stala se českou, že němečtí studenti, kteří demonstrativně tehdy Prahu opustili, vzdali se právního nároku na dědictví Karlovy university. (Výkřiky sen. dr Hilgenreinera.) A jestliže se dovolává kol. Hilgenreiner projevů, které se staly r. 1882, jestliže se dovolává právního stavu, který trval za Rakouska, musím konstatovati. že tento právní stav byli jsme nuceni uznati de facto, poněvadž nebylo v naší moci, abychom na něm něco měnili, ale de jur jsme celý tento vývoj od Bílé Hory naprosto potírali. A jestli kol. dr Hilgenreiner dovozuje z toho, že některé partie zákona nebyly prováděny a že tedy nebyly nutny, já bych z toho čerpal oprávnění. abych apeloval na příslušné činitele, aby naplnili zákony republiky. (Výborně! - Tak jest! - Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Ještě více drážditi!) Zde neběží o to, aby se někdo dráždil, kol. dr Hilgenreinere, nikdo nebéře žádná akademická práva universitě německé, nikdo zde nemluví o nějaké degradaci německé university. My prostě hájíme to, co musíme podle historického práva svého hájit, a co, kdybychom nehájili, znamenalo by, že bychom uznali právní stav, který po vítězství Habsburků na Bílé Hoře nastal, že bychom uznali právní vývoj, který přinesl četné úchylky, což všechno my uznati nemůžeme a nechceme. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Předseda (zvoní): Slovo má pan sen. Dyk.

Sen. Dyk (pokračuje): Já si dovoluji na výkřiky kol. Mikulíčka vůbec neodpovídati. Konstatuji zde, že není úmyslem nikoho z nás, abychom provokovali krajany naše německé, ale že žádáme. aby nepovažovali za provokaci, a to žádati musíme, jestli se dovoláváme toliko, co nám patří podle historie, podle svatého práva, které jsme hájili za nejtěžších dob rakouských a tím spíše musíme hájiti v osvobozené naší vlasti.

Předseda (zvoní): Jednání jest skončeno. Slovo si vyžádal zpravodaj za výbor zahraniční, paní sen. Plamínková.

Zpravodaj sen. Plamínková: Vážený senáte! Ráda bych připomenula několik slov k tomu, co zde bylo právě řečeno Pan se. dr Hilgenreiner nedotýkal se předlohy, o které jednáme; myslím. že by bylo nesprávno, abychom při této předloze uvažovali o tom, zda měl československý národ právo ve své osvobozené vlasti udělati si v kulturních věcech český pořádek, nebo československý pořádek, a říkám, že by bylo nesprávno, aby kdokoli z německých příslušníků našeho státu a dokonce representanti německého národa u nás chtěli z této spravedlnosti historické odvozovati něco pro naše hospodářské vztahy k Německu. Předloha, o které mluvíme, je hospodářského rázu a nemáme připínati na tyto věci takovou otázku. jako je universita atd. (Sen. dr [Hilgenreiner] německy: Jste místopředsedou, paní kolegyně?) Pardon. já jsem referentem o předloze hospodářské, a vy jste se připojil k ní na začátku slovy, že bude tehdy hospodářský mír a budou hospodářské vztahy mezi Německem a mezi Československem lepší, čím v jiných... (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. Plamínková (pokračuje): Já jako referent zahraničního výboru o této hospodářské předloze, prosím, aby se nedělaly závěry pro naše hospodářské vztahy z kulturně německých požadavků, které nejsou spravedlivé a které, kdyby byly takto zdůrazňovány, skutečně by mohly poškoditi hospodářské vztahy. Jsem jista, že i pan sen. dr Hilgenreiner ve svém nitru je toho přesvědčení, že československý národ měl právo, aby měl svoji universitu a aby ona byla prohlášena za dědičku pražské Karlovy university. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je vyznačeno ve zprávě výborové tisk 89 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedené schvalovací usnesení přijímá se ve čtení prvém podle zprávy výborové tisk 89.

Přikročíme nyní k dalšímu bodu, jímž je:

3. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Žilině ze dne 4. prosince 1929, č. j. T VI 782/28/15, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Hancko pro přečin pomluvy (čísl. 61/29 předs.). Tisk 63

Zpravodajem je pan sen. dr Milota. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Milota: Slavný senáte! Sen. Hancko spolu s jinými občany podal na zastupitelský sbor v Žilině odvolání proti usnesení obecního zastupitelstva ze dne 15. února 1928 a v tomto podání obvinil členy správy družstva ťBudúcnosťŤ v Žilině, že si každý rok rozdělují čistý zisk. Členové tohoto družstva Augustin Varnay, Anton Janza, Josef Krenovský a Josef Bača podali na sen. Hancko a spol. trestní oznámeni žádajíce za jejich potrestání pro přečin pomluvy podle okolností pro přečin pomluvy před vrchností.

Okresní soud v Žilině žádosti ze dne 4. prosince 1929. č. j. T VI 782/28-15, domáhá se toho, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen Hanckopro přečin podle §u 1 zák. čl. XLl/1914, spáchaný uvedeným obviněním.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát vyhověl žádosti okresního soudu v Žilině a dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Hancko pro přečin §u 1 zák. čl. XLI/1914, spáchaný tvrzením v podání shora uvedeném, že členové správy družstva ťBudúcnosťŤ si každý rok rozdělují čistý zisk, a to z toho důvodu, že tu jde o soukromožalobní delikt proti bezpečnosti cti a obvinění nesouvisí s parlamentní činností obviněného senátora. Naopak je v zájmu veřejném, aby sen. Hancko dokázal pravdivost svého tvrzení, neb aby soukromým žalobcům byla poskytnuta možnost svoji čest obhájiti.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát vyhověl žádosti okresního soudu v Žilině a dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Hancko, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje a tím tudíž dává se souhlas k trestnímu stíhání sen. Hancko.

Nyní je na pořadu:

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu trestního v Praze ze dne 6. prosince 1929, č. j. Nt IV 31/28-2, za souhlas k stíhání sen Hakena pro přestupek podle §u 11 zákona o tisku (čís. 189/29 předs.). Tisk 64.

Zpravodajem je pan sen. Berkovec. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Berkovec: Imunitním výborem bylo mi uloženo, abych podal zprávu o žádosti okresního soudu v Praze, který žádá za souhlas k stihání sen. Hakena pro přestupek podle §u 11 zákona o tisku - čís. 189/29. -

Sen. Hakenp prý se dopustil tohoto přestupku tím, že jako vydavatel časopisu ťKronikaŤ neoznámil změnu nastalou v osobě odpovědného redaktora Filipa Dobrovolného v době, kdy odpovědný redaktor Filip Dobrovolný dlel v cizině.

Imunitní výbor navrhuje, aby sen. Haken k stíhání pro tento přestupek vydán nebyl, a to proto, že odpovědný redaktor Filip Dobrovolný dlel v cizině pouze dočasně a provinění vydavatele, v tomto případě sen. Hakena, není takového rázu, aby musil býti k stíhání vydán.

Předseda (zvoní): Ke slovu se přihlásil pan sen. Mikulíček

Sen. Mikulíček: Je sice návrh, aby sen. Haken vydán nebyl, ale chci zde v tomto sboru, který se považuje již za sbor rozumných, ustálených starších pánů a dam (Veselost.) připomenouti, jak nekriticky jedná imunitní výbor, když nalétne na všecko, co je o tom kterém senátorovi, zvláště když je ze strany komunistické, napsáno, a jak po našem venkovském žargonu darebácky jedná veškerý tisk, když potom takovou otázku imunity senátora rozmazává, aby onoho senátora zlehčil v očích československé veřejnosti, a zvláště když je delší dobu již politicky veřejně činným kdy ho velmi dobře veřejnost zná. Byl jsem zde na tomto místě a mluvil jsem zde asi před 3 nebo 4 nedělemi. Líčil jsem vám svůj případ, který jste odbývali s ironií, a líčil jsem vám, že věci nejsou takové, jaké byly imunitnímu výboru podány, a že imunitní výbor v zájmu tom, chce-li býti vážným sborem a chce-li vážně pojímati úkol zákonodárce a zvláště senátora poněvadž jsou tu muži i ženy nad 45 let staří, aby si přece předem získal určitý materiál a určité důvody pro svoje konání, a vy jste se ironicky smáli. Dnes tu mám dnešní ťVečerník Práva liduŤ. který své psaní si zodpoví před kmetským soudem a zase píše o mně, přidává tam a hanobí a já konstatuji: Proto jsem si vzal slovo, že imunitní výbor vzhledem k tomu, že nedbal napomenutí, aby předem, než věc posoudí, si vyžádal určitý materiál o tom, jak se věc stala uřízl si řádnou ostudu že sen. Mikulíčka vydal. Ale okresní soudce, který je proti Mikulíčkovi zaujat, protože žádal, aby byl delegován jiný soudce, vzhledem ke stranickosti ve sporu s Baťou i v jiných sporech, přesto okresní soudce musil v pondělí sen Mikulíčka osvoboditi.

Prosím pro budoucnost, aby imunitní výbor, poněvadž páni senátoři přece jsou již vážní občané, musil vždy objektivně předem si zjednati materiál, než ukvapeně na něčem se usnesl, zvláště jedná-li se o nenáviděného komunistu. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Hakena, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje.

Máme konečně projednati:

5. Zprávu imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. prosince 1929, č. j. TI 30/ 28, za souhlas k trestnímu stíhání sen Kříže pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 487, 491, 493 tr. zák. a zák. ze dne 30. května 1924, č. 124 Sb z. a n., (č. 190/29 předs.). Tisk 65

Zpravodajem je pan sen. Berkovec. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Berkovec: Vážený sbore! Mám podati druhou zprávu imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. prosince 1929, č. j. TI 30/28, za souhlas k trestnímu stihání sen. Kříže pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 487, 491, 493 tr. zák. a zák. ze dne 30. ledna 1924, č. 124 Sb. z. a n. - č. 190/29 předs. -

Podle trestních spisů dopustil se sen. Kříž, majitel a vydavatel periodického časopisu ťJihočechŤ v Českých Budějovicích, přečinu proti bezpečnosti cti uveřejněním článku pod nadpisem ťSingerovy ideályŤ, kterýžto článek vyšel v časopisu ťJihočechŤ v čísle 59 ze dne 2. srpna 1928. Obsah tohoto inkriminovaného článku veden je v připojených spisech trestního oznámení. V té době byl Kříž poslancem, avšak pro rozpuštění sněmovny nedošlo k rozhodnutí, a poněvadž Kříž byl zvolen senátorem, jest o žádosti jmenovaného soudu rozhodnouti senátu.

Imunitní výbor navrhuje, aby sen. Kříž k žádosti krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. prosince 1929, č. j. TI 30/28 k trestnímu stíhání pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 487, 491, 493 tr. zák. a zák. ze dne 30. ledna 1924, čís. 124 Sb. z. a n., vydán nebyl a odůvodňuje to takto:

Krajský soud v Českých Budějovicích stíhá pro tentýž přečin žurnalistu Aloise Hetzla jako odpovědného redaktora časopisu ťJihočechŤ, který také za uveřejněný článek jedině podle zákona odpovídá, a žalobci mají dostatek možnosti dožadovati se potrestání odpovědného redaktora Aloise Hetzla. Protože krajský soud v Českých Budějovicích stíhá sen. Kříže pouze jako majitele a vydavatele časopisu ťJihočechŤ, usnesl se imunitní výbor navrhnouti, aby sen. Kříž k trestnímu stíhání vydán nebyl.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Kříže, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje.

Konečně budeme projednávati:

6. Zprávu imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Bratislavě ze dne 5.prosince 1929, č. j. TI XIII 255/1929-10, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Janíka pro přečin pomluvy (č. 284/30 předs.). Tisk 66.

Zpravodajem je pan sen. dr Milota. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Milota: Slavný senáte! Proti sen. Janíkovi podal trestní oznámení a soukromý návrh Anton Štefan Ambrose, předseda Čsl. obchodní společnosti americké, pro obsah článku uveřejněného dne 29. srpna 1929 v periodickém časopise ťSlovákŤ pod nadpisem: ťPán Ambrose, politický provokátor. Akí ľudia opovažujú sa nás urážať. Akým človekom je pán Ambrose, hlavný předseda Nár. Slov. Spolku v AmerikeŤ. V tomto článku je obsaženo několik výroků, které tvoří skutkovou podstatu přečinů podle § 1 a 3, odst. ll. čís. 1, resp. § 2 a 4 zák. čl. XLI/1914. Jmenovitě obsahuje tento článek tvrzení, že pan Ambrose byl ze své funkce předsedy Nár. Slov, Spolku ťjednoducho vykopnutý ako podvodníkŤ, že ťsdieral s nášho ľudu v Amerike ťažko zarobené doláreŤ tím, že jim podvodně předstíral, že jeho společnost má zlaté baně, dále že zfalšoval přihlášky, jmenoslov atd. Slováků, aby mohl zakládati odbory Nár. Slov. Spolku, že lákal po dlouhý čas na spolku úmrtní podpory za fingované členy a že tak páchal ťskutočne geniálne podvodyŤ.

V zavedeném trestním vyšetřování u dal redaktor časopisu ťSlovákŤ, že původcem článku je senátor Jan Janík, a také senátor Jan Janík zaslal soudu dopis, ve kterém se přiznává k autorství zmíněného článku a prohlašuje, že míní provésti důkaz pravdy.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát vyhověl žádosti krajského soudu v Bratislavě ze dne 5. prosince 1929 č. j. Tl XIll 255/1929-10 a dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Janíka pro přečiny podle § 1 a 3, odst. Il. čís. 1, resp. § 2 a 4 zák. čl. XLl/1914, spáchané obsahem shora uvedeného článku, neboť v tomto případě musí býti soukromému žalobci poskytnuta možnost, aby obhájil svoji čest, a v samém zájmu veřejném také obviněnému senátorovi, aby provedl v trestním řízení důkaz pravdy svého tvrzení.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát vyhověl žádosti krajského soudu v Bratislavě a dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Janíka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se tím schvaluje.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Mezi schůzí bylo tiskem rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 111. Návrh sen. Donáta, Habrmana, Klofáče, dr Reyla, dr Hellera, Luksche, Dyka, Thoře a spol. na vydání zákona o zástuhách T. G. Masaryka.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 111. Návrh sen. Donáta, Habrmana, Klofáče, dr Reyla, dr Hellera, Luksche, Dyka, Thoře a druhů na vydání zákona o zásluhách T. G. Masaryka.

Předseda (zvoní): Navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut po této za účelem

přikázání došlých spisů.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze v 17 hod. 46 min.