Schůze zahájena v 16 hodin 15 minut.
Přítomni:
Předseda: dr. Soukup.
Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Lukscch, Trčka.
Zapisovatelé: Kahler, Votruba.
113 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministerský předseda Udržal; ministři dr. Beneš, Mlčoch.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Oznamuji, že dal jsem dovolené: na tento týden sen. Curkanovičovi, dr. Farkasovi, Kavanovi, Köhlerovi, Pociskovi, Stodolovi, Trnobranskému a Volko; na dnešní schůzi sen. Hakenovi, inž. Havlínovi, Kello, Langerovi, Lokotovi, Mezö a Stránskému.
Tiskem rozdáno:
Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):
Tisk 72. Návrh sen. Teschnera, Wenzela a soudr. na ochranu osob, jež jsou zaměstnány v závodech, které dobývají, zpracovávají nebo používají radia.
Tisk 73. Návrh sen Riedla, inž. Marušáka, Merty, dr. Miloty, Pánka, Plamínkové a spol., aby vydáno bylo prováděcí nařízení k zákonu ze dne 30. června 1921, č. 256 Sb. z. a n., o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských.
Tisk 74. Návrh sen. Slámy, Thoře, Trčky a druhů na změnu zákona ze dne 26. prosince 1893,čís. 193 ř. z., jímž se upravují koncesované živnosti stavební.
Tisk 76. Návrh sen. Donáta, Vraného, dr. Šrobára, Sáblíka, Luksche, Kahlera, Stöhra a spol. na vydání zákona o změně celního sazebníku.
Tisk 78. Návrh sen. inž. Havlína, Dyka, Votruby, dr. Fáčka, Bergmana a spol. na změnu zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 338 Sb. z. a n., o dani z vodní síly.
Tisk 79. Návrh sen. Luksche, Kahlera, Stöhra a soudr. na vydání vládních opatření, která by měla zmírniti stávající zemědělskou krisi.
Tisk 80. Návrh sen Luksche, Stöhra, Kahlera a soudr. stran opatření na potírání tísně v zemědělství.
Tisk 81. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Telči za souhlas k trestnímu stíhání sen. Mikulíčka pro přestupek podle §u 3 zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř. z. (čís. 9842/29 předs.).
Tisk 82. Zpráva výboru imunitního o žádosti okresního soudu trestního v Praze ze dne 18. prosince 1929, č. j. Nt IV. 45/28/2, za souhlas k stíhání sen. Hakena pro přestupek podle §u 11 zák. ze 17. prosince 1862, čís. 6 ř. z. z roku 1863, (č.315/30 předs.).
Tisk 83. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Košicích ze dne 20. prosince 1929, č. j. Nt V. 41/29/4, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Janíka pro přečin utrhání na cti podle §u 1, 3 odst. II. č. 1 a 2 a §u 9, č. 4 a 5 zák. čl. XLI/1914 (č. 332/1930 předs.).
Tisk 84. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Trenčíně ze dne 2. ledna 1930, č. j. Nt VI. 54/29, zasouhlas k trestnímu stíhání sen. dr. Kovalika pro zločin podle §u 16, č. 1 a 2 zákona č. 50/1923 Sb. za n. (č. 403/1930 předs.).
Tisk 85. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 31. prosince 1929, č. j. Tk XI. 1285/29/13, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Mikulíčka pro přečiny podle §u 11, č. 2, §u 18, č. 1 a 3, §u 15, č. 2 a zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č.331/1930 předs.).
Tisk 86. Návrh sen. Stolberga, F. Scholze a soudr. na změnu a doplnění zákona ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb. z. a n., o platebních a služebních poměrech učitelů obecných a měšťanských škol.
Zápisy o 10. a 11.schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným p. senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.
Z předsednictva bylo přikázáno:
Výboru iniciativnímu:
Tisk 72. Návrh sen. Teschnera, Wenzela a soudr. na ochranu osob, jež jsou zaměstnány v závodech, které dobývají, zpracovávají nebo používají radia.
Tisk 73. Návrh sen. Riedla, inž. Marušáka, Merty, dr. Miloty, Pánka, Plamínkové a spol., aby vydáno bylo prováděcí nařízení k zákonu ze dne 30. června 1921, č. 256 Sb. z. a n., o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských.
Tisk 74. Návrh sen. Slámy, Thoře, Trčky a druhů na změnu zákona ze dne 26. prosince 1893, čís. 193 ř. z., jímž se upravují koncesované živnosti stavební.
Tisk 76. Návrh sen. Donáta, Vraného, dr. Šrobára, Sáblíka, Luksche, Kahlera. Stöhra a spol. na vydání zákona o změně celního sazebníku.
Tisk 78. Návrh sen. inž. Havlína, Dyka, Votruby, dr. Fáčka, Bergmana a spol. na změnu zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 338 Sb. z. a n., o dani z vodní síly.
Tisk 79. Návrh sen. Luksche, Kahlera, Stöhra a soudr., na vydání vládních opaření, která by měla zmírniti stávající zemědělskou krisi.
Tisk 80. Návrh sen. Luksche, Stöhra, Kahlera a soudr. stran opatření na potírání tísně v zemědělství.
Tisk 86. Návrh sen. Stolberga. F. Scholze a soudr. na změnu a doplnění zákona ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb. z. a n., o platebních a služebních poměrech učitelů obecných a měšťanských škol.
Výborům ústavně-právnímu, zahraničnímu a rozpočtovému:
Tisk 71. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé: 1. Úmluva mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě pensí zemských, obecních a okresních sjednaná ve Vídni dne 30. listopadu 1923 a 2. Dodatečná úmluva mezi Československou republiku a republikou Rakouskou k úmluvě pod 1. uvedené, podepsaná ve Vídni dne 3. února 1929.
Výboru imunitnímu:
Žádost okr. soudu trest. v Praze za souhlas k stíhání sen. Bergmana pro přestupek proti bezpečnosti cti (č. 529).
Předseda (zvoní): Přikročíme k projednávání pořadu jednání.
Rozprava o prohlášení pana ministra věcí zahraničních.
Navrhuji aby celková doba řečnická pro každý klub byla stanovena tolikráte pěti minutami, kolik klub čítá členů.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Návrh můj se schvaluje.
Ke slovu jsou přihlášeni řečníci: na straně "proti" sen. dr. Jesser, dr. Modinger, Nedvěd; na straně "pro" sen. F. V. Krejčí, Kroiher, dr. Klouda, Luksch, dr. Karas.
Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníkovi na straně "proti", kol dr. Medingerovi. Prosím, aby se ujal slova.
Sen. dr. Medinger (německy): Slavný senáte! Po zkušenostech posledních 11/2 desetiletí jsme skeptickými vůči všem akcím pana ministra zahraničních věcí Beneše. Přesto musíme konstatovati, že kritika s německé strany byla dosud přívětivější nežli s české strany. Bude to asi záležeti v tom, že německé vládní strany dbají více koaliční discipliny, anebo že snad také berou větší zřetel k hospodářské stránce nežli k politické, zajisté však také v tom, že již zpředu pohlíželi s menšími ilusemi na vyhlídky konference v Haagu. Zajisté byla by česká veřejnost nyní méně zklamána nad zatížením 113 milionů Kč ročně po 37 let kdyby již předem zde byla bývala odvaha sděliti dříve to, co prý se předvídalo, a lepším způsobem připraviti českou veřejnost. Mstí se nyní, že veřejný duch zkažen byl zásadou "nebudeme nic platiti". Tak lehko jako oproti bezmocným majitelům válečných půjček a pozemků nebylo lze použíti tohoto hesla, a tu bych poznamenal, když již mluvíme o majitelích válečných půjček, že by nyní byl vhodný okamžik, nyní, kdy se vyjasnil hrozící mrak, na který se vždy poukazovalo, že nyní by byl okamžik vyjíti vstříc majitelům válečných půjček a dovoliti jim, kdy své válečné půjčky svého času pro nemožnost jejich zhodnocení odevzdali, aby jim toto zhodnocení dodatečně bylo dovoleno. (Souhlas.)
Jako již při mnohých jiných konferencích, je také tentokráte veselé dívati se na to, jak všichni protivníci konference se vrátili s vítěznou písní. Pan minstr Beneš má však zajisté nejméně práva se chváliti. Pro každého jiného bylo by značné zmenšení původních závazků triumfem, nikoli však pro někoho, kdo tyto nesplnitelné závazky svého času sám podepsal a vyličoval jako přiměřenou cenu. Jeho tehdejší nedostatek prozíravosti padá v našich očích více na váhu nežli nynější zásluha, že usmlouval několik zvláště nesmyslných ustanovení. Jako takové dlužno na příklad považovati "osvobozovací poplatek". Toto slovo nepostrádá jisté ironie a ukazuje celou nesprávnost někdejšího nazírání mírových diktátorů. Že my sudetští Němci, kteříž ze skutečného osvobození ještě ničeho nepociťujeme, naopak jen vidíme svou autonomii a užívání svého jazyka omezeny, svůj podíl na správě a na národním jmění zmenšen, justici zhoršenu, a že smíme platiti daleko více nežli osminásobek na daních, že my tudíž svými daněmi máme platiti skoro polovinu poplatku, je groteskou, která v dějinách má sotva příklad. Proto nemůžeme pochopitelně jásati ani nad snížením poplatku z 29 na 1.19 miliard, nýbrž pociťujeme také placení na těchto 1.19 miliard jako zvláštní požadavek.
Výsledek jednání v Haagu potvrzuje bod za bodem správnost našeho varování, jež jsme po 11 roků opětovali. Nebojovali jsme vždy proti velkolepému vystupování v cizině a proti oné zlé propagandě, pro kterou si pan ministr také na rok 1930 dává zase povoliti 26 milionů, a se kterou vnuknul celému světu o Československu představu jakožto o nejbohatším a největšího záviděníhodném státě! Sám se chytil do této kličky. Tato propaganda podařila se do té míry, že se naši věřitelé rádi přidrželi dlužníka, který se chlubí, že je způsobilým platiti. Skromné vystupování Rakouska a osobní sympatie, kterých si dovedlo získati přinesly lepší ovoce. Poněkud trapně dotýká se pokaždé, když právě ministr Beneš reklamuje vděčnost Rakouska za dost opožděné obvázání ran, které sám v St. Germainu a později pomáhal zasaditi.
Také náš varovný hlas před přeceňováním odměny za legionářské služby se strany velmocí ukázal se býti správným. Také zde je pro nás zadostiučiněním, když vedoucí české listy nyní vyslovují výtku, že jsme se příliš mnoho spoléhali na Malou Dohodu. Kdybychom zde znali lépe poměry na Balkáně, oddávali bychom se zejména v hospodářském směru v menší míře ilusím a jevila by se solidarita s těmito národy více na pováženou. Nahlíželi bychom, jakou ztrátu úrovně trpíme touto solidaritou.
Rovněž oprávněnými jeví se dnes naše horlivé snahy, aby nutná zajisté pozemková reforma prováděna byla jak způsobem agrárně účelnějším, tak také právně nezávadnějším. Že se naší rady tak málo dbalo, zjednalo státu u všech západních posuzovatelů tak špatnou pověst, že i člen anglické vlády Labour party užil o tom zničujících slov. Jak teprve smýšlí potom jiné kruhy! Kdyby se bylo na vlastnictví cizích a vlastních státních příslušníků sahalo s menší nerozvážlivostí, byla by vážnost státu na tom lépe. Že se konečně velmoci odhodlaly ke zřízení a částečnému dotování dvou fondů, stalo se jen proto, aby tyto nepříjemné spory byly konečně velkomyslně odstraněny. Nesmí se to považovati za uznání a schválení dosavadní vyvlastňovací politiky Malé Dohody. Její akce považuje celý kulturní svět nadále za zneužití státní suverenity a mělo tudíž býti povinností ministerstva věcí zahraničních, aby se tomuto zneužití postavilo v zájmu mezinárodní vážnosti ostřeji na odpor, nežli se stalo. Tím byli bychom měli při reparačním jednání mnohem snadnější posici. Nebylo by také v budoucnosti došlo k rozladění, které je přirozeně spojeno s vynuceným placením za škodu, kterou jiný svévolně způsobil Mluviti o "úplném vítězství v politickém a morálním směru", je zajisté velikým přeháněním, ježto přece majitelé pozemků byť i pomocí fondů, ve skutečnosti dostávají mnohem vyšší odškodnění nežli 1 až 10% ceny, což různé pozemkové zákony prohlásily za přiměřené. V tom spočívá přece poznání, že v těchto státech "nezákonitost zákonitě převládá" a že nutno zjednati právu průchod zvenčí.
Rozhodování rozhodčími soudy jest jak známo jedním z mála výtvorů Společnosti Národů. Pan ministr Beneš zjednal s tudíž u přátel Společnosti Národů nedůvěru svým zjevným potíráním rozhodčích soudů, ba svým sklonem k sabotáži případně nepříznivých výroků rozhodčích soudů. Ostatně rozhodčí soudy nebyly odstraněny, nýbrž smíšený soud proti Maďarsku byl rozšířen o 2 osoby a jemu nadřízen mezinárodní soudní dvůr, jakožto vyšší instance. Oproti Německu zůstal smíšený rozhodčí soud. Zde doznal návrh pana ministra přímého zamítnutí. Doufejme však, že s nemnohými říšskoněmeckými majiteli pozemků dojde beze sporu nyní k uspokojivé dohodě a že výhrada vyslance Osuského stane se bezpředmětnou. Je pochopitelné, že se Německo nechce zříci svých několika málo, mírovým diktátem získaných práv, tudíž také smíšeného rozhodčího soudu, a že ke svým obrovským břemenům nemůže převzíti také ještě odškodnění svých státních občanů, kteří mají statky v Československu. Reparace Německa nebyly přece dosud zdaleka sníženy tak, jako závazky jiných států. Při smutné situaci německého hospodářství zdá se nám také placení podle Youngova plánu nesplnitelným. Kdyby toto placení přece mělo býti bezohledně vymáháno, bylo by to osudným pro naše hospodářství, nerozlučitelně spjaté s Německem, stejně jako pro hospodářství světové. Poslední slovo o německém placení nemohlo ani tentokráte býti vyřčeno a bude dlužno, aby věřitelské mocnosti provedly ještě dalekosáhlé škrty v zájmu zaměstnání svého vlastního průmyslu a v zájmu oživení světového hospodářství.
Vítáme s radostí, že předmět zlého sporu proti Maďarsku byl vytvořením dvou fondů odstraněn a že tím zkalená minulost byla do jisté míry likvidována. Ovšem neví nikdo, zdali tyto fondy vystačí. Nebyli jsme sice vždy srozuměni s veřejným míněním Maďarska, prodchnutým často silnými city, ale Maďarsku stalo se bezpráví nejen při mírovém diktátu, nýbrž bylo také často nemoudrým způsobem popouzeno, tak na příklad neobratným projednáváním pohraničních událostí, krutým jednáním se staropensisty šikanováním ve věcech státního občanství, při visech, pak v poslední době např. rozrušujícím zatýkáním jednotlivých osob a konečně také teprve nedávno před konferencí v Haagu interviewem, který zde poskytl rumunský ministr a který musil našeho souseda rozladiti. Ba dokonce také po sjednání haagských úmluv napadeno bylo Maďarsko proti všem mezinárodním pravidlům nenávistným způsobem. Doufáme že hlavním následkem Haagu bude naprosto fair jednání obou sousedů navzájem. Maďarsko zůstane zeměpisně a hospodářsky jedním, z našich nejdůležitějších sousedů a v přátelské dohodě s ním o všech ještě nevyřízených otázkách spočívá klíč k odzbrojení, kterého tak nutně potřebujeme. Vždyť přece ročně asi 2000 až 2500 milionů, tedy skoro čtvrtina našich pracně sehnaných daní, mizí ve zjevně a skrytě rozpočtených vojenských výlohách a v jejich pravidelném neslýchaném překročování. To je obzvláště nyní při klesající konjunktuře nesnesitelné. Pan ministr jevil se sice ve slovech vždy jako přítel Společnosti Národů, ale chceme konečně viděti skutky. Jsme mnohem upřímnějšími přívrženci myšlenky Společnosti Národů, žádáme-li praktickou ochranu menšin a splnění slibu všeobecného odzbrojení, daného v článku 8 stanov. To, že upuštěno bylo od zvýšení vojenského rozpočtu o 80 milionů, daleko nám nestačí. Chceme podstatné snížení. Tím bylo by lze nejlépe nastoupiti cestu ke srozumění se sousedy.
Pan ministr mluvil ve svém rozvláčném exposé marně mnoho, aby dokázal vítězství ve všech směrech. Ale nelpíme nikterak na svém oposičním stanovisku tak pevně, abychom nepřiznali: mohlo to zejména s Biens cédés dopadnouti hůře a finanční zatížení je konečně snesitelné. Pan ministr učinil zajisté také nyní, co mohl, aby dřívější chyby napravil. Zdali však jeho methody, jeho hrozba s odepřením podpisu anebo s nedodržením platebního závazku Italii, podepsaného v Paříži, jeho obtížné naléhání pomohly, anebo zdali spíše neškodily, o tom by se mohlo příti. Musil si přece dát říci nepříjemná slova a vážnost státu byla tím zmenšena. Bohaté přátelství první poválečné doby pobledlo methodami a nepřirozeným politickým systémem Benešovým. Ten to systém, spojovati se s dalekými státy, do kterých nám ničeho není, je hříchem proti hospodářství, zeměpisu a dějinám. Kdežto se Maďarsko dostalo ze svého osamocení bylo Československo zavlečeno do osamocení jak se to v Haagu jasně ukázalo. Úloha velikého zprostředkovatele mezi mocnostmi je dohrána, Francie se dorozumívá s Německem přímo. Nepodařilo se na žádné straně, ani na Balkáně, získati hlubší důvěry.
Tento neúspěch mohl by míti své dobro, kdyby se z něho vyvodil důsledek tím, že by se nyní znovu zkoumala cena stávajících spojenectví a zahraniční politika potom přizpůsobila více světové politice, to je kdyby se zanechalo tužeb na dálku a vojenské ujednání nahradilo prohlášením neutrality, kdybychom se hospodářsky orientovali více podle svých tří sousedů. Tito odebírají 44.16% našeho vývozu, jejich rozkvět je tudíž směrodatný pro náš blahobyt. Ještě roku 1920 pojalo Rakousko 35% našeho veškerého vývozu, nyní již jen 15%. Stejně tak je pokles kupní síly Německa a Maďarska hlavní příčinou naší nynější krise. Kooperace s našimi sousedy je tudíž nejlepším prostředkem povznésti naše vlastní hospodářství. To bylo by konečně reální politikou. K tomuto obratu byl by nyní po úpravě reparační otázky vhodný okamžik.
Také musila by tato nová orientace býti provázena velkorysým řešením vnitropolitických problémů. Oktrojovaná ústava musila by býti konečně nahrazena svobodnou dohodou všech národů ve státě. Do té doby je všechno mluvení o demokracii jen licoměrností. Dodnes není splněno slovo o "souhlase ovládaných", dané v prohlášení neodvislosti. Bylo by nutno vzdáti se dosavadní tvrdošíjnosti a odhodlati se k reformám, aby národové získáni byli pro stát také duševně. Chceme přece viděti stát silný. L'état est fort, quand il est aimé! Jak mnoho příležitostí k novému uspořádání věcí, jež uspokojuje všechny národy, bylo zmeškáno! Nuž tedy, když Haagem odstraněna veliká starost, mohly by se zodpovědné strany s novou energií uchopiti tohoto hlavního úkolu, revise ústavy. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále pan sen. Luksch.
Sen. Luksch (německy): Slavný senáte! Pan ministr věcí zahraničních namáhal se ve své 21/2 hodinové zprávě, která obsahovala 82 stránky strojového písma, zajisté poctivě a upřímně, aby nejen parlament, nýbrž veškerou širokou veřejnost přesvědčil o tom, že konference v Haagu je pro Československou republiku jedním z nejvýznačnějších aktů po válce, a že v plném poznání této skutečnosti po celou dobu své jedenáctileté úřední činnosti a zejména v posledních měsících ničeho neopomenul, aby pro Československo dosáhl výsledku co nejpříznivějšího. Dr. Beneš je přesvědčen o tom, že se mu podařilo likvidovati pro Československo válku takovým způsobem, se kterým každý státní občan, zda vlastenec či poplatník, může býti spokojen, pokud jde o výsledky konference v Haagu. Zároveň použil ministr věcí zahraničních příležitosti, aby se všeobecně vypořádal se všemi, kteří kritisovali jeho politiku, zejména, pravím to zde otevřeně, jeho příliš západní politickou orientaci. (Výkřiky (německy): Bohužel!)
Přecházím-li nyní k věci samotné, chtěl bych říci, a to říká také pan minstr dr. Beneš, že po konferenci v Haagu náleží válka a bezprostřední poválečná doba dějinám, že stojíme na prahu nové doby, že máme konečně klid a mír a že nastala doba, abychom konsolidovali poměry dané mírovými smlouvami a konferencemi a abychom pracovali na smíření Evropy. To jsou významná slova, která zasluhují zvláštního povšimnutí a která plně a zcela můžeme podepsati my všichni, bez rozdílu politických stran, národnosti, povolání atd. Chceme doufati, že nové poměry skutečně povedou ke zdatnému a zdravému základu vnitřní a zahraniční politiky státu, a to tím spíše, ježto konsolidaci Evropy považujeme za nejdůležitější následek výsledku vyjednávání v Haagu. Úloha ministrova v Haagu nebyla zajisté nikterak snadná. Byl v Haagu nucen stěžovati si do toho, že dělá špatný obchod, zde musí nás přesvědčovati - a poctivě se o to namáhal - že obchod byl nadmíru dobrý. Nepříjemná debata o tom, zdali ten neb onen stát dosáhl výhodnějších platebních podmínek, nepřispívá nikterak k tomu, aby mezi státy zjednány byly lepší poměry. Naopak, mám za to, že by bylo výhodnějším nemluviti více příliš o tom, poněvadž se při tom budí vzpomínky na věci, na které vzpomínati není v zájmu míru.
Vedlo by příliš daleko, kdybychom všechny podrobnosti zprávy o Haagu podrobovali zevrubné kritice. Nechci to také činiti, ježto na usneseních v Haagu nelze více ničeho měniti. Zde bylo by lze užíti německého přísloví "šťasten je, kdo zapomíná, co se více změnit nedá". Chci jen vyjmouti několik momentů, které mají význam pro každého občana, a které zejména budou míti v budoucnosti význam pro německý národ v Československé republice.
Pokud jde o hospodářskou stránku úmluvy, je zajímavo konstatovati, že vykonaná práce ministrova v Haagu přes jeho mnohonásobnou výzvu k vlastenectví jeho vlastních soukmenovců nenalezla jednotného posouzení, nýbrž naopak způsobila ostré útoky z vlastního tábora. Necítím se povolán lámati si hlavu pro jiné, ale mám dojem, že tyto hlasy z jeho vlastního tábora v mnohém ohledu jsou do jisté míry oprávněny. Domnívám se totiž, že Československo nenalezlo již v Haagu u svých velikých přátel oné vřelé péče, kterou doma všeobecně očekávalo. Zdá se, že se při konečném vyúčtování jednalo hodně střízlivě, a to je pochopitelné. Nešlo tentokráte o vytvoření nových států a stanovení nových hranic, nýbrž jednoduše o peníze; při peněžních otázkách je lidstvo obyčejně velice střízlivé a přestává všechno přátelství. Nabýváme dojmu, máme-li na mysli projevy anebo jednání Anglie, ale také Francie, že přátelství již ochladlo, a obávám se - zažili jsme něco takového již častěji, nevděk přece světem vládne - že odtamtud jednou uslyšíme slova: mouřenín vykonal svou povinnost, mouřenín může jíti. Myslím, že se neklamu po dojmu o Haagu, že v budoucnosti tak jako před válkou zase veliké státy a národy v Evropě budou určovati evropské světové otázky a veškeré jednání a že malé státy při tom, jak tomu bylo dříve, hráti budou zase jen podřízenou úlohu. To jsem chtěl předeslati. Nyní k věci samotné.
I když se netrvalo na původní osvobozovací taxe, tvoří také těch 1190 milionů, jenž z tohoto titulu máme platiti, zcela slušnou sumu. Naše hospodářství tím sice nezahyne, ale při dnešní kritické situaci pociťuje každé zatížení dvojnásob. To platí plnou měrou o zemědělství při jeho přímo katastrofální krisi, krisi, která zůstane nejen v zemědělství, nýbrž která se projeví také v jiných oborech, ať je to průmysl, obchod, živnosti, a která povede ke katastrofě, nebudou-li účinná opatření učiněna včas, kteréžto slovo dvakrát podškrtávám, neboť každá zameškaná hodina je zločinem netoliko na zemědělství, nýbrž na veškerém národním hospodářství státu. (Souhlas.) Chceme tudíž doufati, že pan ministr financí, který si ve svém rozpočtovém exposé naproti velice stěžoval do toho, že naše státní výdaje jsou o celou miliardu příliš vysoké, že tudíž anuity za osvobozovací dluh nemůže platiti ze záloh státního hospodářství - kdyby tak učinil, musil by pro to hledati nové daně - že konečně jednou podle přání všech provedeny budou škrty na příliš vysokých vojenských výdajích. To bylo by tím snazší, ježto nyní, abych mluvil slovy pana ministra, stojíme před epochou klidu a smíření. Neboť, jestliže konference v Haagu, jak se o ní vyhlašuje, skutečně ukončila světovou válku, pak lze se všech států, které se války zúčastnily, tázati: válka je likvidována, proč nenastává skutečné odzbrojení, a nikoli jen odzbrojení na papíře? (Výkřiky (německy): Velmi dobře!) Tuto otázku říditi dlužno nikoli na přemožené státy, neboť tyto již odzbrojily, nýbrž v prvé řadě na vítězné státy. Nebylo by snad bývalo špatné, kdyby k nynější konference o odzbrojení na moři v Londýně bylo bývalo pozváno Německo jako znalec. Nechci zajisté ztenčovati zásluhy pana ministra věcí zahraničních v otázce osvobozovacího dluhu, ale bylo by zajisté všem poplatníkům v republice bývalo přece příjemnějším, kdyby také tato položka osvobozovacího dluhu byla vůbec zmizela. Je otázkou zdali zde možno mluviti o čestném dluhu, a je dále otázkou, zdali válečné dluhy, které v několika stech milionů dlužno platiti Francii a Italii, mají také morální oprávněnost.
Pan dr. Beneš poukazuje v souvislosti s obhajobou převzatých platebních závazků na okolnost jistě významnou, že Československo vyšlo z války dosti dobře poněvadž státu uspořeny byty miliardy tím, že náš stát, naše území a naše domovina zůstaly uchráněny před zpustošením nepřátelskými vojsky, resp. že náš stát nestal se jevištěm války. Řekl doslova: "Kdyby Plzeň anebo Brno byly bývaly zničeny, bylo by to stálo několik miliard, o všem ostatním ani nemluvě." Při této příležitosti dovoleno budiž se otázati, komu dnešní Československo má vděčiti za to, že jeho území zůstalo ušetřeno před spoustami a hrůzami války, že toto území zůstalo ušetřeno před ruským parním válcem. Víte přece všichni, že Rusové stáli již u Krakova, v Karpatech stáli několik kilometrů od naší nynější státní hranice. Tisíce a tisíce lidí chránilo svou krví, svými životy, jiní svými posledními úsporami hranice své vlasti a upisováním válečné půjčky a jinými oběťmi u vědomí svých povinností a se sebeobětováním poskytovali prostředky pro toto hájení. (Souhlas.) Táži se pana ministra věcí zahraničních, zdali se nedomnívá, že by se obnosů osvobozovací taxy a válečných dluhů mělo lépe použíti pro zdejší závazky, aby alespoň část těchto úspor připadla k dobru těm státním občanům, kteří dobrovolnými oběťmi přispěli k zabránění škod v našem státním území? (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) Československo nemělo by si trvale činiti nárok na pověst, že jest jediným státem, který jednoduše přešel přes oprávněné nároky z válečných půjček, aniž by se staral o hospodářské a morální úvahy, vždyť přece mnozí stali se žebráky, pozbyli své existence. Věřím rád, že zaplacení válečných půjček bezprostředně po válce mohlo vzbuditi hospodářské pochybnosti pro stát samotný vzhledem k 28 miliardám platební povinnosti, jak stanovena byla pro Československo v mírové smlouvě. Dnes však je každé nebezpečí odstraněno, jak slyšíme, obrovský balvan je odstraněn a cítíme se, jak řekl sám pan ministr věcí zahraničních, volnými a svobodnými. Podle mého názoru jsou tudíž dány všechny předpoklady pro konečné a spravedlivé řešení otázky válečných půjček. Nechť sobě správcové státu uvědomí, že zde vlastně vyrovnati dlužno morální čestný dluh, který nelze sprovoditi se světa žádným výrokem moci anebo jinakými machinacemi. Jestliže dnes pan ministr věcí zahraničních poukazuje na dobrý obchod se státním jměním jakožto protipoložkou pro osvobozovací taxu, bylo by pak příliš mnoho žádáno, kdybychom chtěli přečetným existencím, které se nezaplacením válečných půjček octly v hrozné tísni a bídě, poskytnouti nepatrný díl tohoto dobrého obchodu, o kterém jsme dnes slyšeli? (Souhlas.) Kéž by se pan ministr věcí zahraničních stejně spravedlivě, jako se přísně zasazoval o platební povinnost Maďarska podle jeho domnělé viny na válce, zasadil o odškodnění občanům svého vlastního státu. Podle slov pana ministra věc zahraničních jsou dány všechny předpoklady pro konsolidaci politických poměrů v Evropě a pro uskutečnění dosud tak těžce postrádaného smíření všech národů. Chceme tudíž doufati, že se na základě těchto slov pana ministra dr. Beneše bude konečně vážně a poctivě pracovati také na problému smíření všech národů v Evropě, ježto přece politická a hospodářská konsolidace národů musí býti konečným cílem všech. Bohužel jsme jí dosud nedosáhli, a to pro nedostatek velkorysosti v politice, jak jsme to u nás musili konstatovati. Nejeví se nám býti žádným organickým vývojem v zahraniční politice, máme li také v budoucnosti nadále zůstati ve vleku příliš západní orientace, tím méně, když ji většina obyvatelstva nebude schvalovati, poněvadž toto spojenectví se západem našemu státu nepřinese a nemůže přinésti žádnou výhodu a prospěch zejména v ohledu hospodářském. Budete musit učiniti to, co činili jiní, pěstovati totiž na místo politiky citu politiku rozumu. Zeměpisně a organicky, jak řekl pan řečník přede mnou, musilo by se Československo ve své politice přikloniti k sousedním státům, poněvadž to pro ně tvoří přímo otázku hospodářské existence; míním Německo, Rakousko a Maďarsko, které s námi hraničí a které přehlížeti nebudeme moci ani směti. Pan ministr věcí zahraničních sice opětovně označil styky s Německem za korektní. Víme přece, co znamená slovo "korektní" v řeči diplomatů. Přál bych si něco jiného. Mělo by býti jeho úlohou, a netoliko jeho, nýbrž úlohou státu, abychom měli nejen korektní styky s Německem, nýbrž aby se tento poměr k sousedním státům Německu a Rakousku stal upřímným, v pravdě přátelským poměrem. (Souhlas.) To je nejen v zájmu těchto států, nýbrž především v našem vlastním zájmu, je to životní zájem tohoto státu, obzvláště se stanoviska hospodářského. Pánové! Všichni obyvatelé tohoto státu - říkám to ještě jednou, nejen Němci samotní - musí usilovně pracovati k vybudování přátelských styků se sousedními státy a podrobiti nynější snad příliš pevné svazky se západními státy korektuře, tím spíše, že tyto svazky založeny byly v době, kdy poměry byly zcela jiné, nežli tomu je dnes. Jsem pevně přesvědčen o tom, že upoutání na západ Evropy dříve nebo později bude a musí míti nepříjemné účinky zejména v hospodářském ohledu pro náš stát. Československo je částí střední Evropy a má sobě tudíž v prvé řadě zajistiti zabezpečenou posici ve střední Evropě ať v oboru politickém nebo hospodářském. Chybuje ve své politice a ve svém hospodářství, pokud se, dovolte mi to tvrdé slovo, dává zneužívati jakožto nástroj vzdálených mocných států a dokud nepodalo důkazu své existenční nutnosti v rámci veliké, hospodářsky a politicky rovněž posílené střední Evropy.
Před čtyřmi dny prohlásil polský ministr věcí zahraničních Zaleski v zahraničním výboru ve Varšavě, že německo-francouzské sblížení je danou skutečností, která ve francouzském veřejném mínění nalezla velmi pevné a hluboké základy. Následkem toho, že je pro Polsko nejlepší dobré styky s Francií doplniti zlepšením poměru k Německu. Řekl dále: Kdyby německo-francouzské a německo-polské dorozumění současně pokročilo, bylo by to nejlepším zabezpečením evropské rovnováhy. Pánové, mohlo by se místo slova "Polsko" vložiti slovo "Československo". (Souhlas.) Na něco chtěl bych ještě poukázati. Zdá se, že snad nebylo zcela na místě, dotýká-li se pan ministr věcí zahraničních ve svém exposé zase otázky viny na válce, která přece dnes již dávno je vyřešena a vyjasněna. Zdá se mi naopak býti velice potřebí, obzvláště pro postavení ministra věcí zahraničních, aby s krajní opatrností a s největším taktem hleděl utvářeti poměry mezi sousedy pokud možno smířlivě. Pro každou zahraniční politiku je konsolidace vnitřních poměrů prvním předpokladem. Stát má ještě větší úkoly před sebou a k tomu patří především řešení nejdůležitějšího problém u tohoto státu, to je národnostní otázky. Nejdůležitější národové tohoto státu smířili se celkem s nynějšími skutečnostmi a zaměnili dosavadní jen příliš často užívaná hesla za politiku rozumu. Přeji si tudíž upřímnou, poctivou spoluprací také úspěšné spolužití. Toto však je možné jen tehdy, vyhoví-li se oprávněným tužbám a požadavkům jiných národů. Tento stát jest již jednou národnostním státem, poněvadž zde právě bydlí mnoho národů. Přesto se nepřeneseme. Musí tudíž nejvyšší místa, správcové tohoto státu vzíti zřetel k této okolnosti, kterou nelze sprovoditi se světa. Řešení národností otázky buší na prozíravost těch, kdož nesou odpovědnost za budoucnost tohoto státu. Jestliže nyní většina německého národa ukázala opětně svou ochotu ke spolupráci v zájmu všeobecného blaha, pak není tím nikterak řečeno, že můžeme již býti úplně spokojeni se vším, co se v tomto státě děje. Tak tomu není. Nevzdali jsme se svých oprávněných nároků na svobodný národnostní rozvoj, který nám byl vždy slibován, což zajisté nemůže býti státu ke škodě, nýbrž my Němci apelujeme v tomto okamžiku na ta ustanovení o národnostní samosprávě, od nichž mimo jiné vycházelo, jak známo, také zřízení a vytvoření tohoto státu. Německý národ dovolává se ve svých požadavcích oné rovnoprávnosti, o které pan ministr věcí zahraničních vždy tak rád mluví v cizině. Státní správa má se tudíž zde v zemi s veškerou autoritou ubrániti před všemi protivnými proudy, ať přicházejí s kterékoli strany. Není přípustno, aby německá ochota vyrušována byla - odpusťte, že to říkám - dnes ještě politikou neustálého popichování ve formě zřizování menšinových škol v ryze německých obcích, ve formě zřizování zbytkových statků v ryze německých obcích, jak tomu bylo v posledních dnech v jižní Moravě, ve formě zatlačování německého jazyka a nápisů na nádražích, na příklad v Brně a v Břeclavě, kde jsou jen české a francouzské nápisy, zjevy to, které samozřejmě škodí mírumilovnému spolužití jednotlivých občanů. Podle mého názoru musí dobrý poměr, byl-li sjednán, působiti jen konejšivě a velice příznivě na zahraniční styky. Pan dr. Beneš zdůrazňuje obzvláště, že všichni můžeme jen uvítati, že konference v Haagu poskytovala již jiný obraz nežli svého času uzavření míru v Paříži. V Haagu že nebylo již žádných odpůrců a také žádných vítězů a poražených. Všichni že se sešli v novém duchu, v duchu smířlivosti a přátelství. Doufáme, že se také pan Beneš vynasnaží, aby tento nový duch také zde v jeho táboře zdomácněl a že také snahy presidenta republiky, kterému pro jeho zajisté velice moudrou vládní politiku, pro jeho široký rozhled v každém směru jako Němci vzdáváme plné uznání. Přáli bychom si jen, aby si dr. Beneš a vláda vzali slova presidentova za vodítko.
Konec konců Československo v Haagu - řekněme - vyvázlo lacino. Praví-li však náš ministr věcí zahraničních, že není dnes vítězů ani poražených, pak není to správné. Naopak. Tu to válku nevyhrála Francie, nevyhrála Anglie nebo jiné vítězné státy, nýbrž výhradně a jedině Amerika, tato na miliardy bohatá Amerika, která však také dnes dobře tomu rozumí, bezohledně proti Evropě - pociťujeme to již nyní - naprosto bezohledně využitkovati dobytého vítězství. (Různé výkřiky. - Souhlas.) Právě nyní pociťují veškeré státy finanční a hospodářskou převahu Ameriky více, nežli je jim příjemno, poněvadž všechny stát v Evropě jsou v žoldu Ameriky. Jsme - promiňte tvrdý výraz - otroky amerického kapitálu a úlohou všech evropských států mělo by býti, aby proti tomu vystoupily. (Souhlas.) Začátky jsou již zde, dějí se pokusy o to, ale dlužno se jen obávati, že tyto ideje nebudou nikdy uskutečněny. Dokonce i Briand přiklonil se k myšlence Panevropy. Vím však, že tu je výrok našeho ministra věcí zahraničních "Nejsme zajisté proti myšlence, ale doba, ve které tato myšlenka může býti uskutečněna, může obnášeti asi 50 let." Naší úlohou je zlomiti otrocká pouta Ameriky, k čemuž však mírové smlouvy, jak byly sjednány, velmi málo jsou způsobilé zjednati zase starý pořádek jaký by před válkou. Čím my Němci jsme s to přispěti ke znovu vybudování, to zajisté rádi učiníme.
Dotkl bych se ještě krátce pozemkové reformy. Co se zde dosud stalo, zajisté nebylo demokratické. Pozemková reforma neměla bohužel žádného jiného účelu, nežli provésti odnárodnění německých krajin a mnoho Němců zatlačiti z jejich hroudy. Pozemková reforma zdá se mi býti také nejbolestivějším bodem konference v Haagu a v Evropě. Musíme se tázati, zdali Československo v Haagu neutrpělo účinkem pozemkové reformy. Rád připouštím, že nám z pozemkové reformy nevzniklo žádné mezinárodní zatížení. Ale můžeme konstatovati, že výši osvobozovací taxy odvoditi dlužno z toho, že si velmoci své vzdání se jistých maďarských platů do r. 1943 a svůj vlastní příspěvek k fondům A a B kompensovaly tím, že pod titulem "osvobozovací taxa" obdrží přiměřenou náhradu.
Ke konci chtěl bych jen říci: Že exposé je zajisté velmi významné, že má obrovský dosah, je jisto. Připojiti bych však chtěl, že netoliko řešením peněžní otázky - je zajisté důležitá, ale není jedinou - svět bude uspokojen. Je to duch ve střední Evropě a její politika, která se musí změniti. Pak teprve nastane doba, kdy bude možno volati hossana a zapěti píseň triumfální. Končím prohlášením, že naše strana dává svůj souhlas k exposé pana ministra věcí zahraničních. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. dr. Jesser.
Sen. dr. Jesser (německy): Slavný senáte! Pan ministr věcí zahraničních podal obšírné historické vylíčení reparačního problému, jehož přítomné řešení v Haagu lze shrnouti v těchto větách: stalo se zásadou reparační politiky, že velcí spojenci musí obdržeti od Německa tolik, aby mohli hraditi své válečné dluhy Americe. V tomto rámci upraveny byly také východní reparace. Československo bylo malým podílem pojato do řady těch států, které mají zásadně nárok na reparace, je tudíž spolu zúčastněno na všech příštích eventuelních změnách řešení v Haagu.
Z těchto vět, obzvláště z poslední věty vyplývá, že pan dr. Beneš a s ním asi celý svět nepokládá řešení v Haagu za konečné, nýbrž počítá v dohledné době s revisemi. A poněvadž jádrem problém u jsou německé platební závazky, zní druhá rozhodující věta: Může Německo trvale plniti platy jemu uložené, je v případě platební neschopnosti Amerika ochotna poskytnouti se své strany svým dlužníkům slevy? Existuje tedy po Haagu jakési evropské zájmové společenství vůči Americe. Pravděpodobný, ba skoro jistý vývoj lze snadno předvídati. Německo může obrovská břemena plniti jen tehdy, když mnoho vydělá, to je, když vydělá tolik, aby mohlo platiti, aniž by zmenšilo kupní sílu svých 62 milionů lidí aniž by se toto zmenšení kupní síly nepříjemně projevovalo na stránce vývozu v obchodních bilancích jeho hlavních dodavatelů. Ale tolik může vydělati jen, když se jeho vývoz v jiné rubrice obchodních bilancí, v dovozní rubrice evropských států projevuje stejně nepříjemně. Reparační politika pohybuje se tudíž nadále v bludném kruhu. Je-li zde tedy solidarita velkých evropských dlužníků a jediného velkého evropského generálního dlužníka vůči Americe, pak je tu jen dvojí skutečné řešení: buď přijme tato solidarita na sebe politické, především hospodářsky politické formy vůči Americe, což v Evropě samotné musí provázeti nějaké politické a hospodářské sblížení velikých věřitelských a dlužnických států, aby se Amerika stala ochotnější k nějakému kompromisu, anebo celá Evropa stane se doménou amerického finančního a hospodářského, a tím také politického vlivu. Úspěch malých států záleží jen v tom, že velké státy byly dosti prozíravé, že konečnou úpravu reparačního problému odloučily od méně významných, avšak politicky nepříjemnějších východních reparací a soustředily je na hlavní účastníky. Možno zaznamenati jako diplomatický úspěch pana ministra věcí zahraničních, že Československo je nyní zúčastněno také na hlavním problému, na veškerých reparacích. Ale tento úspěch je přece jen úspěchem prestiže, a má ostří proti Německu. Je přece nad slunce jasnější, že se účastenství Československa na reparacích dálo za předpokladu, že se Československo samozřejmě postaví na stanu Francie. Zdá se, že by bývalo v zájmu státu lepším zříci se tohoto úspěchu prestiže, abychom nebylí strženi do nevyhnutelných sporů. Otázka východních reparací, tj. platebních povinností Rakouska a Maďarska, vyplývající z mírových smluv, byly vyřešeny tak, že závazky Rakouska byly úplně škrtnuty, závazky Maďarska sníženy a s konečnou platností stanoveny. Je to zcela nepřípustné srovnání, řekne-li se: platy Maďarska jsou značně větší nežli československé, neboť Československo nemělo nikdy platiti reparace z titulu domnělé viny na válce. Jestliže pan dr. Beneš zdůrazňuje dále jako úspěch své politiky, že platební závazky Československa za převzatý státní majetek byly škrtnuty, tož tento zdánlivý úspěch souvisí s jednoduchou skutečností, že Rakousku byly reparační závazky škrtnuty. Nelze však, jestliže rakouské reparační závazky byly škrtnuty, z titulu placení do reparační pokladny žádati od Československa peníze, a tak se z věci samozřejmě udělala zásluha. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)
Ale pánové, zcela jinak má se věc se závazky vzniklými z pozemkové reformy. Konečný výsledek v Haagu může třeba býti finančním a právním úspěchem Československa, ale je také velmi přísnou morální kritikou, i není žádnou útěchou, že středoevropské Československo bylo postaveno do jedné řady s balkánskými státy. Abych předešel každému falešnému výkladu své kritiky, musím konstatovati, že jsem se dlouho, dlouho před válkou zasazoval politicky o pozemkovou reformu, o zvětšení selského majetku na útraty velikého majetku pozemkového. Že my sudetští Němci z národnostních a sociálních důvodů, v neposlední řadě z důvodů politické čistoty jsme rozhodnými odpůrci dnešní pozemkové reformy, zdůraznili jsme již často a nepotřebuji to opakovati. Nemám zde tedy projevit i svůj úsudek o pozemkové reformě a odůvodňovati jej, nýbrž musím zcela jednoduše konstatovati, jaké stanovisko zaujímají tři velké státy, Anglie, Francie a Italie, k československé pozemkové reformě, a zdali z toho vzniká pro stát prospěch anebo škoda. Fond A - promiňte, jestliže opakuji, ale musím tak učiniti - aby se mi porozumělo - skládá se ze tří skupin peněžitých příspěvků - z odškodnění stanoveného československými zákony, z reparací, které má Maďarsko do roku 1943 platiti Anglii, Italii a Francii, a konečně z příspěvků, ke kterým se tyto tři státy dobrovolně odhodlaly. Poněkud změněná ustanovení platí pro Fond B, tzv. fond arcivévodský. Z toho vyplývá jasně a zřetelně skutečnost, že Anglie, Francie a Italie darují nejen jim patřící maďarské reparace fondu, nýbrž že dokonce nad to jsou ochotny, přispívati prostředky z vlastních kapes. Proč? Protože to, co Československo na základě svých zákonitých ustanovení platí na odškodném, je po názoru tří velikých států tak minimální, tak směšně nepatrné, že vyvlastněni skutečně jsou oloupeni o větší část svého soukromého majetku. Z toho lze si konstruovati snadno nejintimnější myšlenky zástupců těchto tří velikých států. Musilo v Haagu samozřejmě dojiti k rozpravám o této věci a je psychologicky velmi správné, že patrně tyto věci byly příčinou dementovaného výroku anglického kancléře pokladu. Snad nějaký vtipkář udělal dobrý vtip, ale v podstatě je tento výrok odůvodněn v celém jednání. Kde je kouř, je vždy oheň, a tři velmoci, aby konečně učinily konec tomu, co nazývají skandálem, se odhodlaly stanoviti a vyříditi odškodnění vyvlastněným osobám jako věc cti těchto tří velikých kulturních národů na západě. A v tom spočívá demonstrace proti metodě východních států. Pan ministr se také na prosto necítí volným ve společnosti Rumunska a Jugoslavie, neboť prohlašuje československou pozemkovou reformu výslovně za právně a věcně nejliberálnější, to jest oba druhé státy nebudou asi právě příliš liberální. Ve starém Rakousku používalo se často polského přísloví, které zní, pozměněno trochu do parlamentní mluvy: "Ne právě pěkné, ale zdravé". Jest ještě velice otázkou, zdali, tento zřetelný poukaz na nedostatek noblesy československé vlády bude politicky cenným. V každém případě nemůže býti ani Čechům příjemno, když tři kulturní národové tak zřetelně projevují odchylné pojetí o metodách pozemkové reformy. Je tudíž velice pochopitelno, jestliže pan ministr ve svém exposé přednesl takovou obšírnou obhajobu pozemkové reformy. Cítil právě potřebu, aby přece ještě nějakým způsobem dodatečně vykonal nějaký vliv na nepříznivou náladu evropského západu, ke kterému také patří Amerika. Poněvadž však má hájiti ztracenou věc, vidíme z toho, že se mu tentokráte nepodařilo prokázati svou starou obratnost; neboť praví, že po 10 let bojoval proti nepříznivému úsudku západoevropské veřejnosti, mezinárodní právní vědy vedoucích politických kruhů. Přiznává tím, že tyto přece skutečně směrodatné a vážné kruhy pohlížely na jeho politicky demokratickou ideologii a filosofii jako na to, zač jsme ji vždy označovali, za kamufláž, za zastírání krásnými frázemi. A jestliže pan ministr tvrdí, že se mu právě nyní před rozhodnutím podařilo pohnouti státníky na západě k uznání jeho pojetí, pak mluví proti tomu naše úcta před duševními schopnostmi západních státníků, neboť bylo by urážkou těmto pánům skutečně imputovati, že byli po 10 let na omylu, aby teprve v roce 1930 panem dr. Benešem byli obráceni k lepšímu poznání. Pan dr. Beneš nepotřebuje se obávati žádného dementi; skutečné mínění státníků projevuje se ve znění ustanovení o fondech A a B.
Opakem k českým kritikům souhlasím s panem ministrem, chce-li slova "osvobozovací dluh" nahraditi slovy "dluh vděčnosti". Neboť jestliže některý z následnických států je vděkem povinen velmocím, poslední válečné dohodě, pak je to ovšem Československo. Žádný ze států nepřinesl poměrně tak malý vklad a žádný neměl do posledního okamžiku možnost přizpůsobiti se vrtkavému válečnému štěstí jako Československo. Neboť pánové, tehdy naprosto nestáli všichni Češi anebo dokonce Slováci tam, kde stojí dnes. Pro velmi mnohé byla revoluce překvapením, jež způsobila malá energická skupina, překvapení ovšem, které s potom dali tím spíše líbiti, ježto jejich národ tím postoupil do řady vítězů.
Pan dr. Beneš připomíná svým kritikům hrůzy a zpustošení bojiště, a že stát před tímto neštěstím zůstal uchráněn za to že vděčí spojencům. Promiňte! Za to vděčí armádám Německa a Rakouska. (Výkřiky (německy): Velmi dobře!) Za o vděčí vítězstvím u Limanova a Gorlice a obhájení Karpat. (Souhlas.) Tento dluh vděčnosti splatil nový stát tak bohatou měrou, že německým a maďarským ochráncům vlasti přešel zrak a sluch. Pan ministr otevřel ránu, která se začínala hojiti, vzbudil vzpomínky u mnoha tisíců bývalých vojáků, kteří vydrželi nikoli pro Habsburky, nýbrž pro vlast, kteří se v nejkrásnějším slova smyslu cítili jako obránci vlasti. Jestliže nyní tzv. osvobozovací dluh musí býti uznán za dluh vděčnosti, pak je výše díků ve zvonivé minci dosti lhostejná, pokud tím není ohrožena finanční schopnost státu. To musí uznati i oposice, že zatížení Československa ve srovnání s jinými vítěznými státy není příliš veliké. Neváhám považovati finanční bilanci za uspokojivou. Přiznané obnosy lze hravě sehnati, kdyby dr. Viškovský dal s sebou mluviti. (Výkřiky (německy): Velmi dobře!) Jako neutěšenou se stanoviska dosavadní zahraniční politiky, které není našim stanoviskem, dlužno však označiti politickou bilanci.
Politickým výsledkem konference v Haagu je likvidace politiky, kterou československá zahraniční politika od deseti let zastávala na území rakouskouherských nástupnických států. Význam německého Rakouska a Maďarska jakožto buněk organisace desorganisované střední Evropy stoupl, význam Československa klesl. Československo vstupuje do pozadí politického jeviště, s Rakouskem se jednalo s přívětivostí přímo demonstrativní, a Schober podtrhl, že jen Československo a Malá Dohoda činily potíže, ke kterým však velmoci nebraly zřetele. Že Maďarsko dobylo velkých hmotných a ještě větších morálních úspěchů, nesprovodí se světa ani nejobratnější oficielní reparační matematika. Chtěl bych vás upozorniti na to, že Francie nikoli ode dneška, nýbrž od více než deseti let provozovala v Rakousku velice nápadnou kulturní propagandu, mnohem intensivnější, nežli jakou provozovala vůči Československu. Povážíte-li nyní, že dnes Italie používá Maďarska a jak to dnes vypadá také Rakouska jakožto politického prostředku pro svou jihovýchodní politiku, pak mi přiznáte, řeknu-li, že nyní nastalo to, co bylo lze dávno předvídati, totiž že zeměpisná poloha obou dunajských států má větší význam mezinárodní a ve světové politice nežli Československo. Tu ani nejnadšenější uznání Malé Dohody mnoho nepomůže. Tvrdím že Malá Dohoda jest jen náhražkou spojenectví, neboť Československo potřebuje ve své nešťastné zeměpisné poloze, která je vlastně isolovanou polohou - neboť je od svých spojenců odloučeno několika státy - potřebuje skutečně nějakého připojení, přímo toho vyžaduje. Ale tato isolovaná zeměpisná poloha stala se nešťastnou protiněmeckou a protimaďarskou politikou také politickou a následkem stejné hospodářské a dopravní politiky také hospodářskou. Zahraniční úřad se zjevně namáhá, aby tomuto příležitostnému spojenectví proti Maďarsku - více to není - dalo zdání skutečně trvalého zájmového společenství. A tu mu přišlo na pomoc ministerstvo školství. Promiňte, když se zdánlivě uchyluji od věci, ale tato věc skutečně souvisí také se zahraničními poměry. Dne 7. listopadu 1929 byl vydán všem školám výnos, aby se 1. prosince každoročně oslavoval den československo-jugoslávské vzájemnosti. Ministerstvo školství si věc velice usnadňuje. Žádá jednoduše od učitelů, aby si lámali hlavy, co tu vlastně je společného. Kdyby mluvili pravdu, pak musila by tato hodina býti štvaním proti Maďarsku. Ptám se pana ministra školství, jakým způsobem má učitel devítiletým dětem vylíčiti tyto spletité problémy! Může vzhledem k dětské chápavosti a možnosti představ jen říci: "Maďarsko je naším společným nepřítelem", což dítě samozřejmě si doplní: "Proto musím ho nenáviděti". Mluviti o hospodářské vzájemnosti při panující celní válce, znamená žádati od učitele lež. A v čem záleží úzké kulturní společenství mezi Čechy, Němci a Maďary v Československu na jedné straně a Srby a Chorvaty v Jugoslavii na druhé straně, je známo jen odborným slavistům a českým kulturním politikům. Má-li učitel vypravovati o starém středoevropském společném kulturním základě Čechů a Slováků, pak musi vypravovati o jinak utvářeném základě srbské kultury. Zamlčí-li tyto různosti, pak dopouští se právě lži. Učitel má mezi jiným mluviti také o dějinném společenství. Může při tom zamlčeti úlohu starého Rakouska v boji proti Islamu? Může, obzvláště ve vyšších třídách, mluviti o císaři věrných Chorvatech jakožto bojovnících proti Maďarům a Srbům? Tak nezbývá tedy poctivému učiteli nic jiného, nežli aby po celou hodinu mluvil všeobecné fráze, což žáci vyšších tříd středních škol konstatovati budou s radostným úsměvem a kvitovati vtipnými komentáři. Také my chceme vybudování nejužších styků s těmito národy. Ale táži se pana ministra vyučování a pana ministra věcí zahraničních: Jak by to bylo, kdyby se nový ministr vyučování mohl rozhodnouti k tomu, aby poukázal také vydáním nějakého výnosu na společenství Československa s německým Rakouskem a s Německem! Myslím, že by zde ani českému učiteli nestačila hodina, aby žákům vylíčil všechno to společenství dějinné, kulturní, hospodářské a politické povahy. Nemůžete přece od nás žádati anebo nám namluviti, že chcete tyto styky přerušiti anebo dokonce popírati.
Ze všech mých vývodů vyplývá, že moje strana politiku pana ministra věcí zahraničních a vládní vůbec nemůže schvalovati a že exposé pana ministra nebéřeme na vědomí. (Potlesk.)