Předseda (zvoní): Poslední řečník je pan sen. Petřík.

Sen. Petřík: Za celá léta, co jsem angažován ve hnutí zemědělském - je tomu více než 25 roků - nebyly udělovány poškozeným podpory nikdy včas. Vždycky trvalo řízení o tom, jaké podpory se jim mají dát, nebo mnoho-li se jim má dát, tak dlouho, že naturálie. které se jim vydávaly, tedy osiva nebo saď, byly dodány pozdě, takže k svému účelu nemohly býti upotřebeny.

Tentokráte jsme na tom nejhůře, aspoň na českém západě. Katastrofy byly v několika dnech, u nás 4. a pak 25. července, někde ovšem byly také 6. července, Tentokráte jsou věci nejhorší. Katastrofy byly 4, a 25. července a dnes máme konec ledna a teprve se usnášíme o tom, že mají dostati podporu. (Sen. Sáblík: Jsou rozděleny! Teď se jedná o půjčky!) Oni dávají peníze? (Sen. Sáblík: Ano!) Ano, ale z těch 2 milionů zemských, ale ze státních dají naturálie. Ptej se po obcích, co si přejí. Protože jim nedají peníze - ty to víš také - navrhuji, aby jim byla dána umělá hnojiva. poněvadž při tom budou ti lidé nejméně na páleni. Tentokráte jsou na tom nejhůře. Pánové, prosím, 11, července byly svolány oba národohospodářské výbory, totiž ve sněmovně zemědělský, u nás národohospodářský. Páni ministři zemědělství i financí, udělali nám exposé, ve kterém oznámili. co všechno budou dělati a které věci budou řešeny zákonem, V našem výboru pamatuji se, byly předkládány fotografie zpustošených území. Někteří páni senátoři opatřili si snímky pohrom a ukazovali opravdu zničení přímo nebývalé. Všichni jsme bědovali, bědovali také páni ministři zemědělství i financi, jaká je to hrozná škoda v národohospodářství a zvláště v zemědělství.

Vážení, byly činěny různé návrhy. Já navrhoval, aby se dalo 100 milionů Kč méně poškozeným a trochu zámožnějším, půjčkou na 3% úrok a těm, kteří mají půdu z pozemkové reformy a nemohou si vypůjčiti, poněvadž nemají příděly za knihované, a pak ti, kteří mají svůj majetek prodlužený, také 100 milionů Kč a aby se nechtěl žádný úrok. Navrhoval jsem úvěr na 10 let, a řekl jsem. kdyby nic nespláceli, že na to dá stát 50 milionů.

Uvedl jsem, že cukrovarníkům nebo jiným odvětvím průmyslu a bankám daruje se ročně více, nežli by se darovalo těm chudákům. Všecky tyto návrhy, poněvadž jsme o tom nemohli jednati zákonodárně, padly pod stůl a my máme to řešení, které Stálý výbor usnesl.

Neupírám Stálému výboru právo usnášeti se o tomto nouzovém opatření, ale jistě pro národohospodářské věci je Stálý výbor nejméně kompetentním. Jsou tam právníci, kteří mají spíše rozhodovati o věcech ústavně-právních a právnických. ale že zrovna toto přišlo k řešení Stálém u výboru místo zemědělskému, to je lapsus, za kterým v, jako tehdejší oposice, ovšem nemůžeme.

Poškození hned po krupobití neměli čím krmit, neměli slámy neměli píce čerstvé, poněvadž všechno bylo utlučeno. Musili hned na půdu, na to seno, které měli pro zimu. Když na podzim seli. neměli osiva, musili je kupovati. sláma také nebyla, byla to drchanka, nebyla to sláma. Všechno se musilo kupovati. To byla jistě tak kritická doba, že bědování v národohospodářském výboru mělo svůj účel a bylo pravdivé.

Potlučení lidé, přesto, že je taková úroda brambor, následkem rozbití natě a zmlazení, neměli ani brambory. V tom kraji mám velmi často příležitost býti a vidím, že tam nejsou brambory v dostatečném množství a nemají valnou cenu. Bylo velkou chybou, že se do voleb šlo. aniž se učinila opatřen, která bylo nutno ve prospěch těchto poškozených učiniti. Hleďte, jak jsme byli úzkostliví my v r. 1925. Než jsme šli do voleb, byl udělán státní rozpočet a zpracovány všechny terminované zákony. A kdyby v roce byly bývaly živelní pohromy, byli bychom je také vyřídili před rozpuštěním sněmoven. Tedy přesto, že odpovědnost na vás padala, resp. jste si ji osobovali, učinili jste to, že jste sněmovny rozpustili a o tyto věci nebylo postaráno. Usnesení Stálého výboru stalo se také pozdě. Stalo se 11. října, vyhlášeno bylo 30. října. Proč to potřebovalo tolik dní. když se jednalo o podporu když termín na přihlášky končil 31. prosincem. Proč to musilo trvati takovou dobu? Stížnosti na úřední aparát jsou také a možno si na něj stejně stěžovati.

Jsou také páni okresní hejtmané, o kterých se může říci, že jsou to pohodlní pánové. Můžeme to říci o Přešticku, a bez nadsázky o Klatovsku i jinde. Zemské zastupitelstvo hned po katastrofě v nejkratší době přidělilo 2 mil. Kč k rozdělení, Pánové, je potřebí se opravdu styděti. Musíme se styděti, jak zemské zastupitelstvo rychle přiskočilo, a jak my přicházíme pozdě. My jednáme o půl roku později oproti zemskému zastupitelstvu, o kterém říkáme, že je bezvýznamné, že nemá činnost zákonodárnou. My ji máme, ale nepřijdeme komu, abychom zákony dělali,

Klatovsko, Plánicko, Sušicko a Prachaticko bylo velmi těžce poškozeno. Když tam bylo voláno po opatření, jel jsem k okresnímu hejtmanství v Klatovech 6. prosince a tázal jsem se, co je uděláno. Lidé mi sdělovali, že nemají tiskopisy, že úřady nic nevědí. co mají dělati. Z jistil jsem, že byl vydán Úřední list s datem 1. prosince a v tom bylo vysvětlení pro obecní úřady. Na obecních úřadech však 6. prosince Úřední list ještě nebyl a 30. prosince končila lhůta! Představte si plánický okres s jedním městečkem, kde jest jediný peněžní ústa v, kde se nemohou všecky výpůjčky z celého okresu uzavříti, poněvadž tam tolik peněz nemají, jsou tam špatné komunikace a velké vzdálenosti. Musil jsem schválně jeti do Prahy asi pro 300 tiskopisů k zemědělské radě, abych to trochu ucpal. Vážení. takovým způsobem se jedná! A týmž úřadům musím vytknouti. že také byly příčinou, že tyto okresy nedostaly podpory ze zemských prostředků, poněvadž nedodaly včas soupisy a zemské zastupitelstvo nemohlo potom včas podpory přidělovati. Potřebovali jsme troje tiskopisy: tiskopisy na půjčky bez státní záruky, tiskopisy na státní záruku a tiskopisy na odpis daně pozemkové. Tyto všechny tiskopisy měly býti vyplněny a předloženy do 31. prosince - a prosím, 6. prosince na Klatovsku nikdo nevěděl, jakým způsobem a kde tiskopisy dostane! V národohospodářském výboru jsme si vyžádali, aby byla usnesena resoluce, podle které se prodlužuje lhůta k přihláškám na výpůjčky na dobu přiměřenou.

Na plánickém okrese zjistil jsem také další závadu okresního hejtmanství v Klatovech. V obci Zborov byla stejná pohroma jako v celé trati od Bystrého, nebo kde začíná to totální rozbití, až k Horažďovicům a přes Strakonice atd. Všechny obce před Zborovem a všechny obce pod Zborovem mají nárok na podporu, ale Zborov sám o sobě nároku nemá. Pan okresní hejtman upírá totiž majitelům pozemků v této obci nárok na podporu i půjčky, protože prý tam škody nepřevyšují 40%. Zastavil se pouze u jednoho rozbitého ječmene a ten prý leží v katastru obce Nicova. Nicov je kostel a fara, není tam ani jedno číslo obytné. A nikdo mu nevymluvil, že to je na katastru obce Zborov, a okresní hejtman si vykonstruoval, že Nicov má svůj katastr a že, pokud jde o Zborov, podpory tam není potřebí. Zjistil jsem, že ve Zborově všichni pojištěnci od soukromých pojišťoven dostali na jařiny 70% odškodnění a na ozim 40 až 45 % odškodnění. Soukromá pojišťovna vyplatila pojistné, ale okresní hejtman odpírá přiznati této obci podporu, a tím znemožnili odpisy daně pozemkové. Proč někdo tak tvrdohlavě - a já bych řekl - tupohlavě - postaví se na takové stanovisko. proč tam nejde ještě jednou, aby se přesvědčil. to nikdo nemůže pochopiti.

Žádáme, aby se v této věci stala náprava a podpora jim byla přiznána. Stalo se také, že byl spor o to, kdo má nárok na podporu. Na příklad na Plzeňsku - o tom se zmiňovati nebudu - byl vydán příkaz, aby podle zákona z r. 1927 o živelních pohromách, nebyli do soupisů pro postižené živelními pohromami zapisováni lidé, jejichž hlavním povoláním není zemědělství, ani v tom případě, když mají větší nebo menší výměru pozemků. To jsme probojovali na českém západě. Pan okresní hejtman od toho ustoupil a přiznal, že se mýlil, a podporu obdrží všichni poškození, Tak se věci na pravily.

Ovšem nenapravíme chyb, které udělala zemědělská rada. Udělala jich celou řadu. na př. červená a zelená razítka Kde je červené razítko, to je nezemědělec, kde je zelené razítko, to je zemědělec s otazníkem, tam je náprava možná, tam se podpora může přiznati. A jak zemědělská rada nesprávně do toho zasahovala, chci prokázati, že na okresu blovickém prohlásila všechny okresní cestáře za nezemědělce. (Sen. Johanis: Na okrese příbramském také!) Proč zrovna okresní cestář na Blovicku nemá býti zemědělcem, když za okresního cestáře i na Plzeňsku nebyl nikdo přijat, kdo neměl pozemek, protože by se nebyl uživil? Tím více to platí na Blovicku, poněvadž to je chudší okres. Proč okresní cestář na Blovicku není zemědělcem, i když má 10 nebo 12 strychů pozemků?, to je těžká věc.

A teď několik slov o zemědělské krisi, Zemědělská krise jistě jest, ale nebyla by tak veliká, kdyby řešení agrárních cel r. 1926 bylo bývalo projednáno jiným způsobem. Kdyby již tenkráte byl býval prosazen náš požadavek o úpravu celého celního sazebníku, nemusili bychom jednati o zemědělské krisi, aspoň ne o obilní. Vím, že bychom nebyli za žehnali krisi řepařskou, chmelařskou a zelinářskou, ale obilní krisi jsme nemusili míti žádnou. Vždyť nemohlo by býti neštěstím, když by bylo obilí levné, kdyby na druhé straně zemědělec levně nakupoval, čeho potřebuje. Proto jsme měli celý sazebník r. 1926 měniti. Kdyby zemědělec za 1 q pšenice koupil 4 q Thomasovy strusky, nebo za 1 q žita 31/2 q Thomasovy strusky, nerozhodovalo by to tak hluboce, je-li obilí laciné nebo drahé. Kdyby on za 1 q pšenice koupil stejné množství bot - v procentech - jako dříve nebo stejné množství nářadí, látek. zkrátka toho, co doma potřebuje, pak by náš chalupník jistě neměl zájmu, jaká je cena obilí, a bylo by mu milejší. kdyby cena obilí byla nízká, protože vysoká cena potravin má za následek také stoupání cen jiných poživatin a poněvadž on těch potřeb nakupuje více, než prodá toho zdraženého obili. (Sen. Johanis: On je více konsumentem!) Ano, nízká cena obilí nebyla by neštěstím, ale neštěstím je, že se nepomáhalo již r. 1926 tomu, aby vysoká cla na hnojiva, na nářadí a na jiné potřeby zemědělců byla odstraněna, nebo podstatně zmírněna. Když mluvíme dnes o zemědělské krisi. znovu musím říci - pokud mluvím za ty drobné že nemůžeme připustiti řešení, jaké bylo navrženo asi před 14 dny, totiž aby celní sazby na obilí a násobily ještě jednou tak zvýšeny.

Vážení pánové! Hleďte, jak lidem, kterých si osobně velmi vážím, třebas panu ministru Viškovskému, stal se lapsus na schůzi v Dobříši. V Dobříši na schůzi 12. ledna velmi se roztesknil nad drobnými přídělci, kteří dostali půdu z přídělového řízení, a prohlásil, že má velkou obavu, že zkrachují následkem této krise zemědělské. Do jakého rozporu tu přichází! On myslí, že jim pomohou cla, kdyby byla ještě jednou tak vysoká. (Sen. Kříž: Svého času tvrdil něco jiného!)... To chci říci. Dokud byl tajemníkem zemědělské rady. vydal v r. 1902 brožuru, které může člověk rozuměti, jen jsme se zlobili, že nám nechce přiznati volební právo do zemědělské rady. V té brožuře dokazoval a myslím, že lépe než teď, že se malému člověku nemůže přiznat volební právo do zemědělské rady, protože zemědělci do 5 ha mají zájem konsumenta a nikoli producenta. (Sen. Kroiher: Tenkráte byl Mladočechem!)... a že zemědělská rada je velmi vážný sbor pro řešení otázek zemědělských, než aby bylo možno pustiti tam ty lidi, aby rozhodovali velkým počtem, poněvadž by rozhodovali jako konsumenti a ne jako producenti.

Vážení pánové! Ještě jeden lapsus se mu stal. On jest jeden z těch - vedle váženého pana senátora dr Havelky který mermomocí chce zrušiti ochranu nájemníků, a sliboval, že od 1. ledna bude zrušena. Zemědělství chce pomoci vysokou ochranou a malým nájemníkům chce zrušiti ochranu nájemníků. Vidíte, jak těm pomáhá vysokou ochranou a těm ochranu odbourává. To byl lapsus. (Sen. Kroiher: To není lapsus, zemědělec je producent a nájemník je konsument bytu, proto to není lapsus, nýbrž u vás je to lapsus!) To je lapsus. Jednu ochranu chce odbourati a druhou chce zvýšiti. To jsou dvě velmi vážné věci: která z nich je vážnější, o to je spor.

Anebo: Vláda se má starati o to, aby byl možný vývoz žita a pšenice. Chceme hranice uzavírati, chceme cla ještě jednou tak vysoká a na druhé straně chceme vyvážeti. (Sen. Chebounová: Vždyť máme plné sýpky obili a nemůžeme nic prodati a vy draho kupujete!) To je to, Kdybychom se tak nebarikádovali, mohli bychom prodati jinam. Vždyť nám ani zeleninu již nepustí za hranice. A teď bych se tázal, jestliže těm postiženým pohromami pomohou vysoká cla?

Budeme musiti malým pomáhati. Měli bychom jím pomoci zrušením celní ochrany na jejich potřeby. Můžeme jim pomoci prominu tím daně pozemkové, můžeme jim pomoci, když daň důchodová nebude od nich vybírána, můžeme jim pomoci, když budeme míti ochranu pachtýřů, když zemědělství bude míti levný úvěr a levná krmiva, a konečně pojištění proti živelním pohromám a proti pádu dobytka.

Podrobně pojednám o požadavcích drobných zemědělců v rozpočtové debatě. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu se ještě přihlásil pan sen. Böhr. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Böhr (německy): Slavný senáte! Předmětem. kterým se zabýváme, zabýval se svého času také Stálý výbor a jako tam zástupcové klubu, jehož jsem členem, hlasovali pro to, budeme také dnes samozřejmě hlasovati pro věc. Pánové! O zemědělské krisi netřeba ztráceti více slov, mluvilo se o tom dnes a dříve a také ve druhé sněmovně velmi mnoho. Krise trvá, v mnohých krajinách nabyla obrovského významu. Navrhované prostředky jsou však prostředky působící částečně v daleké, pozdější době. Chtěl bych zde použíti starého přísloví: Dvakrát dává, kdo rychle dává. Je zde potřebí brzké pomoci. A tu mám za to, radí-li se k přeměně hospodářství, z obilnářství na chov dobytka, mlékařství, pěstování pícnin, že je to snáze řečeno, nežli rychle vykonáno, Je zde potřebí prostředků k takovémuto přechodu. Co však dnes zemědělství tísní nejvíce, je právě nedostatek peněz. I když si je někdo chce vypůjčiti, je těžko je obdržeti, anebo jen za úroky, které daleko převyšují výnos půdy. Ale musíme konstatovati nepříjemný zjev, stejně v německém. českém i slovenském území, že totiž venkovské malé peněžní ústavy, zejména Raiffeisenky, jsou vyčerpány. Sedláci a malí zemědělci musili v posledních letech své vklady vybrati, levný úvěr lze těžko obdržeti a obdržíte-li u nějaké spořitelny anebo dokonce u banky úvěr, pak ho zpravidla nelze obdržeti pod 8 nebo 11%. také 12%, Poněvadž však je zjištěno, že na mnohých místech výrobní náklady již převyšují výtěžek prodeje výrobků, přichází právě levný úvěr velice v úvahu. Tu bylo by nyní mým přáním - zmínil jsem se o tom také před vánocemi v návrhu, který zde podali moji stoupenci - aby se vláda postarala o to, aby také Raiffeisenkám a jiným malým venkovským ústavům poskytnuty byly úvěry z mnoha milionů Ústřední sociální pojišťovny. Tyto úvěry dávají se nyní, jak známo. jen nemocenským pokladnám, kde obec jako taková spolu ručí. Ale víme přece, že také venkovské Raiffeisenky zaručují sirotčí jistotu, neboť jsou to společenstva s neomezeným ručením, poněvadž každý člen ručí svým jměním. které se spravuje skoro bez výloh čímž tyto pokladny jsou s to poskytovati levnější úvěr. Jsou však nyní vyčerpány, a tu bylo by tedy potřebí, aby se také Raiffeisenkám dostalo podpory z peněz Ústřední sociální pojišťovny.

Vidíme dále na venkově, když venkovské nemovitosti následkem úmrtí, potřebného prodeje atd. mění rychle své majitele, jaké obrovské sumy dlužno platiti na převodních poplatcích, také při t. zv. dětské koupi, ať to již podle zákona je kupec anebo prodavač. Přejde-li takovéto hospodářství v několika letech několikráte do jiných rukou. znamená to jejich předlužení, anebo alespoň takový stav dluhů, že přejímající zemědělec při vší pilnosti po celý svůj život dříti se musí jen na úroky. Nevidí ničeho více z výnosu své práce; kdyby si to, co někdo vydělá jako nádeník nebo jinaký dělník. pro sebe a členy své rodiny napočítal, jak zle by potom byl vůbec na tom a mnohá zemědělská rodina; proto přejeme si snížení při těchto převodech za obzvláštního zřetele k poklesu cen. Podle pokleslé ceny zemědělství měly by také tyto poplatky býti ve svých sazbách sníženy. Stejné přání musíme přednésti, kde jde o daně, ať jde o paušalované daně, anebo o daně podle výnosu z hektaru. Zdá se mi spravedlivým, jestliže také zde berou berní správy zřetel k poklesu cen. Jestliže se paušalování anebo vyměření podle výnosu jednotlivého hektaru stalo podle dřívějšího stavu obilních cen. pak má se to počítati příště přiměřeně podle poklesu obilních cen. Je to značná a rychlá pomoc. Musíme přece - na to byl vzat zřetel v opatření Stálého výboru - počítati s následky poslední strašně kruté zimy. Na 5 milionů ovocných stromů byl zničeno jen na území Československé republiky. Tu bylo by nyní také pomocí pro zemědělce v ovocnářských krajinách kdyby se jim se strany státu vypomohlo dobrými sazenicemi ze štěpnic. aby zase rychle mohli nově osázeti, Kdyby dále okresní úřady, spolky a obecní úřady zprostředkovaly zemědělcům velké zkušenosti zemědělských učilišť a jejich učitelů v pomologickém ohledu. který druh ovoce by měli nejlépe pěstovati, pokud jde o výtěžek, možnost vývozu anebo odbytu, přineslo by to v brzku značný prospěch. O strojnictví nechci mluviti, poněvadž to bylo předmětem předchozího bodu denního pořadu; přichází to přece také spolu v úvahu pro zemědělství. Na jednu věc chtěl bych ještě zcela krátce poukázati. Podporujme ze státních prostředků -- jsou přece takovéto fondy - obzvláště také t. zv. zařízení pro konservování, sila, pokud jde o zelené krmivo, brambory atd. Je to značná pomoc, a jaké dobré účinky to může míti v případě nedostatku krmiva a peněz, dovedou oceniti v těch obcích, kde právě v tomto oboru zavedli racionalisaci.

To by tak byly malé poukazy k věcem, pro které není potřebí žádné změny zákona, které, naopak, při dobré vůli a při trochu porozumění pro zemědělství lze lehko provésti nařízením bez velikých výloh, částečně bez výloh vůbec. To je lepší nežli poukazovati na státní obligatorní pojištění proti škodám z krupobití, neboť to je drahá věc, a nevíme, jaký bude míti účinek. Ale právě na tyto malé okolnosti chtěl bych obrátiti pozornost těch míst v různých ministerstvech, do jejichž agendy spadají tyto věci. Poskytněme tímto způsobem zemědělství raději brzkou jednoduchou pomoc, než abychom se chápali věcí, které mohou býti pomocí teprve za dlouhou dobu! Neštěstí přece pokročilo tak daleko, že se zemědělství ve svém předlužení a úrokovém otroctví nemůže více přizpůsobiti radám o racionalisaci a přeorientování. To byla by má prosba při poradě o projednávaném předmětu. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji za výbor rozpočtový, kol. sen. Kroiherovi.

Zpravodaj sen. Kroiher: Slavný senáte! Jsem povděčen, mohu-li konstatovati, že z řečníků, kteří se účastnili debaty, nebyl nikdo proti meritu věci, kterou jsme projednávali, ale vesměs byli toho mínění, že je nutno pomoci, ano mnozí ohlašovali svoji nespokojenost s nedostatečnou měrou této pomoci. Já bych s nimi neobyčejně rád souhlasil, kdyby nebylo toho, že je nutno vždy počítati s tím, že peníze, které se vydávají, musí se také někde přijmouti. Pouze o způsobu, jakým se tato výpomoc uskutečňovala, jsou zde určité pochybnosti. Já proti tomu nemám docela nic, poněvadž přiznávám, že všichni lidé jsou chybující a přirozeně také ve správní administrativě se přiházejí bohužel chyby. A proto přiznávám beze všeho, že někteří kolegové, kteří si stěžovali. mohou míti pravdu, ačkoliv nemohu říci, že bych jim věřil, že tu pravdu také vždy mají, poněvadž oproti českému národu, který si tolik zakládá na bibli, a nechtěl nikdy uznati podání, v politice se velmi často pracuje na základě podání a ne na základě aktů. Budu míti příležitost poukázati na labilnost takovéhoto materiálu, který nám byl zde přednesen.

Přátelé moji, bylo zde řečeno, že se dává podpora v naturáliích, ve zboží. Prohlašuji za družstevnictví, poněvadž právě na družstevnictví bylo vzpomenuto, že, jakmile jsme se dověděli o těchto nehodách, ihned jsme se sešli a radili, jak by družstevnictví v této věci mohlo býti pomoženo, a že jsme se stavěli proti tomu, aby se rozdávaly naturálie, nýbrž že jsme chtěli způsobiti svojí organisací družstevní, aby pro krajiny, které potřebují osivo letos se upustilo od zásady uznaných osiv a abychom hleděli opatřiti pouze osiva dobrá, z krajin přiměřených podle podnebí, osiva náležitě čištěná tak, aby nemohla býti zvyšována jejich cena proti ceně bursovní. Ono je totiž všeobecně uznáváno, a děje se to na celém světě, že, kdo si koupí osivo uznané a dokonce kdo si koupí originály, musí přidati k bursovním cenám určité procento anebo určitě stanovený obnos k té ceně bursovní. (Odpor sen. Kříže.) A tu se ještě stane, pane kolego, řeknu to, že darovanému koni se nemá koukati na zuby. Ale když jsou lidé takoví, že se podle toho přísloví neřídí, a nejčastěji tomu darovanému koni prohlížejí zuby jak se patří, a všeobecně se pak říká: Ten mi toho dal! Přiznávám, kolego Kříži, vždyť jsme krajané, že... (Sen. Johanis: Tady to není darované!) O to se nebudeme hádati, za chvilku budeme hlasovati oba pro tu věc. (Veselost)

Kolega Kříž zde povídal, že tak drahá osiva tam na Husovicku ani nevzešla. Já, pane kolego, vám musím říci. Já jsem si přirozeně jako senátor, děkan atd. koupil osivo a také mně nevzešlo všecko. Já jsem je také mořil, ale ti, kteří je nemořili, ti se obyčejně ze začátku rmoutili nad tím, co vzešlo, ale pak později se ukázalo, že jejich zármutek byl předčasný. Byl jsem toho mínění, že musíme hleděti pracovati k tomu, aby bylo co možno nejlepší osivo dáváno do půdy, ale v dobách tak kritických, jako byly letos, pro některé okresy že se má dělati výjimka.

Jsem velmi povděčen kol. Petříkovi, že mezi věci, které on jmenoval jako prostředky k odstranění krise, ovšem také bylo by posloužilo ke zmírnění bídy v těch okresích, kam přišlo krupobití, že by tam bylo zavedeno pojištění. Dávno již hlásám a hned první týden po těch pohromách jsem to napsal v našem jihočeském orgánu, že si nepřejeme darů, že chceme míti pojištění, že chceme míti to pojištění přístupné, abychom dostali náhradu, jak máme právo, a ne abychom natahovali ruku s prosbou. Byl bych jenom povděčen, kdyby pro budoucnost byla podporována tato myšlenka, a to ať v té nebo oné formě, neboť nám nezáleží tolik na formě jako na věci, aby se stala skutkem.

Nemohu souhlasiti s tím, co bylo zde řečeno, že jsme měli poskytnouti státní půjčky. Státní půjčky mají svou smutnou minulost. Státní půjčka znamenala v dobách rakouských půjčku, která se nebude musiti spláceti. Dala se sice na 10 let, ale páni poslanci v nedostatku lepšího zaměstnání se starali, aby se zavděčili svému okresu tím, že podávali návrhy, aby ony zápůjčky byly se svou splatností odloženy o nějaký rok. Výsledek je, že ještě nyní máme v mase, která náležela bývalému Rakousku, takovéto bezúročné státní půjčky a lidé po 60 letech nemohou ovšem pochopiti, proč by měli na ty půjčky platiti. Jsem toho názoru, kdo se vydluží, že dluží se s čestným závazkem také vraceti, a to je u státu neobyčejně těžká věc proto, poněvadž páni dlužníci jsou chlebodárci těch, kteří o tom zde v Praze rozhodují, oni nám dávají hlasy, a následkem toho se s nimi mluví způsobem přívětivým. A proto je správnější, jestliže se nyní dává úvěr tím způsobem, že si ho sám dlužník obstarati musí a stát že mu pouze přispívá, aby ten úrok byl co možná nejnižší, že mu tedy část úroku umoří. A já mám čest vám zde říci, že bych si přál, kdyby se ta úroková podpora byla vztahovala na větší obnos, tedy na 400 mil. Kč, ale kdyby byla odstupňována rok po roce o určité procento, aby po 15 letech úplně zanikla, poněvadž dlužník by byl nucen následkem klesající pomoci spláceti, a důsledek toho by byl, že by byl vychováván k šetrnosti, poněvadž.jedno musím říci: Nestačí jen pracovati, nutno je také šetřiti. Ne lakotnosti, ale šetrnosti je třeba, abychom měli k disposici kapitál pro další potřeby, (Sen. Petřík: S Vaší strany tento návrh nikdo nepřednesl!) Dovolíte, abych vám řekl, že bylo pozdě, aby se taková věc přednášela, poněvadž dnes nerozhodujeme o pomocné akci, my dnes pouze schvalujeme to, co se dávno stalo, při čemž také neváhám říci, že by mi bývalo milejší, kdyby to, co usnesl Stálý výbor, bylo provedeno o měsíc a třeba o 6 neděl dříve, ale zase na druhé straně si otevřeně řekněme, jako muži, že musíme přiznati, že práce kvapná málo platná, a že to, co se udělá v prvním rozčilení, nebývá nejlepší, třeba to bylo vedeno srdcem, ale scházívá tomu kontrola rozumová. (Tak jest!)

Bylo si zde stěžováno, že prý živnostníci, jako kováři a koláři, jsou vyloučeni z této pomoci, Bylo zde řečeno všeobecně, snad se tím myslelo na dělníky, že prý ten, kdo není zemědělcem, nemá dostati podpory, kdo dostane razítko jiné než zelené, podpory že nedostane. Pánové, to je možné, že se to stalo, a kol. Sáblík zde má zrovna takový výňatek z těch nejdůležitějších bodů vládního nařízení a tam stojí: O podporu se může ucházeti jen zemědělec, to je osoba, která buď výhradně, anebo i z části, vedle jiného zaměstnání, zabývá se zemědělským a lesním podnikáním. (Sen. Plamínková: Tak zemědělská rada ten výnos nedala!) To je vydáno od zemědělské rady. My, pane kolego, máme k našim venkovským živnostníkům blíž než vy. Bez nás by nemohli býti vůbec živi, a když přijde taková pohroma, měli by dostati podporu větší, poněvadž jsou poškozováni nejen na poli, ale i ve své dílně, když sedlák nemůže kupovati. Měla by býti relace nejen mezi živnostníkem, dělníkem a rolníkem. relace, jak se o ní zmínil kol. Petřík, také co se týče průmyslu, výroby průmyslové a naší, to řekl velmi dobře. Já s vámi, pane kolego, naprosto souhlasím, že by bylo správné, kdyby mohl rolník na potřebu svých hnojiv prodat takové množství obilí, jako před válkou. To znamená ovšem, že by továrny vyráběly laciněji a že by důsledkem toho také mzdy v těch továrnách musily býti hodně lacinější. (Výkřiky.) Já jen myslím, aby to bylo tak, aby se také na tu mzdu mohlo prodat tolik obilí, mnoho-li se ho prodalo před válkou. (Tak jest!) Abychom si to řekli celé, když už o této věci mluvíme. Jsem rád, že slyším tento souhlas a budu to kvitovati i jinde.

Pánové, to, co jsem nyní říkal... (Sen. Johanis: Kupní cena před válkou a dnes!) My neříkáme pořád nic jiného, než že chceme. aby zemědělec to, co vyrábí, prodával v té relaci, jako věci, které kupuje. a mezi těmi věcmi, které kupuje, je také práce. Ti pánové, kterých jsem měl příležitost se tak trochu přátelsky dotknout, mluvili o té věci neobyčejně vážně a já jsem jim za to povděčen. Dovolte mně, abych se zde také zmínil o tom, že jeden z pánů řečníků nám zde přednesl určité obvinění a prohlásil, že má na to materiál. Já na materiál nedržím. Od katastrofy na Poříčí není ani na beton spolehnutí, natož na ten ostatní materiál. Přátelé, představte si, že nám sem přijde znalec toho, jak se našemu venkovu pomáhalo těmi naturáliemi, a říká, že ani drůbež ten hrách nechtěla. Pánové, moje drůbež ten hrách také nežere. Jak se to tam hodí, sežerou to holubi a myslím, že tomu. kdo má pouze holuby, nemělo býti vůbec nic dáváno. Pánové, my zde slyšíme také, že stát je ochoten zaplatiti kapitalistickým ústavům, které půjčí peníze těm poškozencům. Stát jim dá 90 milionů a ti poškozenci musí zaplatiti 150 mil. Já nevím, odkud tyto cifry jsou vzaty, neboť pánové, kdyby to bylo tak, že by se mělo zaplatiti celkem 240 mil. Kč úroků za 13 let, tedy by to znamenalo 8% zúročení. Kde prosím se dluží náš zemědělec na 8%? Kdo by se chtěl při zemědělství dlužiti na 8%, ten by učinil lépe, kdyby si šel vypůjčiti provaz, poněvadž při 8% nemůže vůbec existovat. Já bych sdělil panu kolegovi, bohužel, že je to také částečně vaše vina, že jste si nedovedli ty věci včas organisovat, že jste měli více na starosti politické boje, nežli starost o hospodářství, že máme řadu Kampeliček (Výkřik sen. Havleny.) já to nemyslím na Vás, pane Havleno - které půjčují na 5 proc. Velká většina Kampeliček půjčuje na pět a půl proc. (Hluk.)

Předseda: Prosím o klid!

Zpravodaj sen. Kroiher (pokračuje): Z toho, přátelé, plyne, že ten zemědělec dostane úvěr na 2 až 2 a půl proc., a to je jistě velká výhoda. Ale, pánové, já si nemohu pomoci, já se musím zde ohraditi proti tomu, že za to, že ty ústavy béřou úrok, třebas není tak velký, jak se říká, byly nazývány kapitalistickými ústavy. Já myslím, že nám, bohužel, chybí takový ústav, který by půjčoval a nechtěl peníze zpátky. Lituji, že tam, bohužel, ty kolegy nemáme. Že máme takové fondy nebo ústavy, které nedostávají zpátky peníze, které půjčily, věřím, ale je to proti jejich přání, přesto že nestojí na půdě kapitalistické.

Jsem vděčen všechněm těm, kteří vyslovili souhlas s tím, co obsahuje předloha námi právě projednávaná. Jsem vděčen i těm, kteří chtěli více. Jsem vděčen všechněm, kteří přiznali, že naše zemědělství je v krisi, a prosím jen, abyste dnes hlasováním pro vládní předlohu dali souhlas s tím, že si přejete, aby zemědělství aspoň v tom nejhrubším honem bylo pomoženo, a na druhé straně že si přejete, aby pro budoucnost zásady, které zde byly předneseny, byly zachovávány v nouzových akcích, o nichž si ovšem přeji, aby jich bylo co možná nejméně. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda: Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem výborů, aby naznačené opatření Stálého výboru schváleno bylo ve znění otištěném v příloze D k tisku 5, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Nyní budeme hlasovati o resolucích, na vržených národohospodářským výborem a ve zprávě otištěných.

Kdo souhlasí s oběma resolucemi, nechť zvedne ruku, (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Přikročíme nyní k poslednímu odstavci pořadu, k jednání:

5. Zpráva I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle §u 54 ústavní listiny ze dne 16. října 1929, kterým byla schválena dohoda o úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou, podepsaná v Ankaře dne 19. září 1929 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. října 1929, čís. 140 Sb. z.a n., (tisk 5 příl. G). Tisk 52.

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční pí sen. Plamínková, za výbor národohospodářský pan sen. dr Rozkošný.

Uděluji slovo zpravodaji výboru zahraničního, paní sen. Plamínkové,

Zpravodaj sen. Plamínková: Slavný senáte! Obchodní smlouva mezi republikou Československou a republikou Tureckou, uzavřená v Ankaře dne 31. května 1927 a publikovaná dne 31, března 1928 pod čís, 40 Sb. z. a n. z roku 1928, vypovězena byla Tureckem dne 25, března 1929 na 6 měsíců. takže pozbyla platnosti dnem 24, září 1929.

Stát náš zahájil s republikou Tureckou jednání o novou obchodní smlouvu ihned po výpovědi smlouvy dosavadní, avšak jednání to protáhlo se tak, že uzavřena býti mohla nová, toliko prozatímná, dohoda mezi oběma státy až těsně před vypršením dosavadní smlouvy, t. j. 19. září 1929, a to s platností na 6 měsíců (od 25. září 1929 do 24. března 1930). Příčina průtahu jednání spočívala jednak v tom, že jednání dálo se na podkladě nového celního sazebníku tureckého. který publikován byl teprve nedlouho před uzavřením nové prozatímné dohody, jednak že nemohlo býti ihned dosaženo dohody o kontingentu tabáku, který tvoří největší položku zboží, dováženého z Turecka do republiky naší.

Podle obchodní smlouvy z r. 1927 byl stát náš zavázán odebrati z Turecka roční průměr 3,000.000 kg tabáku, kdežto prozatímnou dohodou z 19. září 1929 ujednal stát náš kontingent tabáku tureckého toliko 1.000,000 kg za 6 měsíců, tedy kontingent oproti dosavadnímu o třetinu nižší.

Opatřením Stálého výboru, usneseným v 5. schůzi dne 16. října 1929, byla dohoda o úpravě obchodních styků podepsaná v Ankaře dne 19. září 1929 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. října 1929. čís. 140 Sb. z. a n., schválena.

Zahraniční výbor senátu projednal toto opatření ve schůzi dne 16. ledna 1930. přezkoumav je jak ve směru věcném, tak i po stránce formální.

Věcně: Prozatímná dohoda zaručuje oběma smluvním stranám vzájemné nejvyšší výhody pro zacházení se zbožím.

Při kontingentu tabáku. stanoveném na 1.000.000 kg na půl roku. vyhrazeny republice naší pro odběr stejné podmínky jako v obchodní smlouvě dosavadní.

Beze změny zachována zůstala i ustanovení o zákazu neb omezení dovozu i vývozu zboží.

Dohoda uzavřená na půl roku prodloužena bude mlčky, nebude-li kteroukoli ze smluvních stran vypovězena na 30 dnů napřed. Účinnost smlouvy přestane i bez výpovědi nastoupením platnosti projednávané obchodní smlouvy definitivní.

Neodporuje tedy prozatímná obchodní dohoda s republikou Tureckou ani duchu, ani obvyklé praksi dosavadních obchodních smluv republiky naší s jinými státy.

Obchodní bilance mezi Československem a Tureckem za poslední smluvní léta vykazuje tyto výsledky:

V r. 1927 činil vývoz náš do Turecka 183,351.000 Kč, dovoz zboží z Turecka k nám 169,263.000 Kč. V r. 1928 náš vývoz 178,098.000 Kč, turecký dovoz k nám 58,350.000 Kč. V roce 1929 od 1. ledna do 31. července náš vývoz 135,922.000 Kč, dovoz z Turecka k nám 107,774.000 Kč.

Jeví se tedy v tomto období aktivní saldo naší obchodní bilance s Tureckem.

Nejdůležitější předměty našeho vývozu do Turecka tvoří textilie, cukr, obuv, sklo. stroje a kovové zboží. hliněné zboží, papír, nábytek a j., kdežto největší položku našeho dovozu z Turecka vykazuje tabák, pak koberce, jižní ovoce a j.

Je tedy v patrném zájmu našeho státu, aby dosavadní dobré a výhodné obchodní styky s republikou Tureckou byly do budoucnosti udržovány a zlepšovány, i když nutno počítati s tím, že značně zvýšené sazby nového celního sazebníku tureckého nezůstanou bez vlivu na dosavadní výsledky obchodní bilance mezi republikou Československou a republikou Tureckou.

Po stránce formální uznal výbor zahraniční. že opatření Stálého výboru, jsouc vzhledem k povaze věci a nutnosti obnovení obchodní smlouvy opatřením neodkladným, a schváleno byvši za přítomnosti 22 členů Stálého výboru většinou 14 hlasů, tedy nadpoloviční většinou nejen členů ve schůzi přítomných. ale i všech členů Stálého výboru, neodporuje ani předpisům ústavní listiny o Stálém výboru podle § 54 úst. listiny, ani předpisům jednacího řádu.

Zahraniční výbor senátu usnesl se proto na tomto návrhu:

Senát Národního shromáždění schvaluje opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé ze dne 16. října 1929, kterým schválena byla podle §u 54 ústavní listiny dohoda o úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou, podepsaná v Ankaře dne 19. září 1929 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. října 1929, čís. 140 Sb. z. a n., ve znění, otištěném v příloze G k tisku 5. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor národohospodářský jen pan sen. dr Rozkošný. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Slavný senáte! Z důvodů, které byly uvedeny jménem výboru zahraničního, doporučuje také výbor národohospodářský opatření Stálého výboru ku přijetí.

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem výborů, aby opatření Stálého výboru bylo schváleno ve znění, otištěném v příloze G k tisku 5, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, Návrh tento byl přijat.

Tím je pořad dnešní schůze vyřízen.

Dnes byla tiskem rozdána naléhavá interpelace sen. Wenzela, Köhlera a druhů na veškerou vládu stran nutné organisace akce pro stravování potřebných dětí v zimě 1929/30. Tisk 34.

Ve smyslu §u 68 jedn. řádu je senátu rozhodnouti, zda a kdy jest o této interpelaci zahájiti rozpravu prostým hlasováním.

Kdo souhlasí s tím, aby této interpelaci přiznána byla pilnost, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Pilnost této interpelaci se nepřiznává.

Oznamuji, že do výboru iniciativního na místo sen. Curkanoviče nastupuje opět sen, Navrátil.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 30. ledna 1930 o 17. hodině s tímto

pořadem jednání:

1. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Žilině ze dne 4. prosince 1929. č. j. T Vl. 782/28/15, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Hancko pro přečin pomluvy (čís. 161/29 předs.). Tisk 63.

2. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu trestního v Praze ze dne 6.prosince 1929, č. j. Nt IV 31/28-2. za souhlas k stíhání sen. Hakena pro přestupek podle §u 11 zákona o tisku (čís. 189/29 předs.), Tisk 64.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze v 19 hod. 55 min.