Schůze zahájena v 16 hodin 27 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Luksch.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

116 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž Dostálek, dr Matoušek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že jsem dal dovolené: na dnešní schůzi sen. Filipínskému, Hakenovi, dr Jesserovi, Kellovi, Lokotovi, Ant. Novákovi, Trnobranskému; na dnešní a zítřejší schůzi sen. Hanckovi, Janíkovi, Kostkovi, Trčkovi, Volkovi.

Bylo tiskem rozdáno. Prosím pana tajemníka senátu o přečtení těchto tiskem rozdaných návrhů.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 58. Návrh sen. Wenzela a soudr. na vydání zákona, kterým se zřizuje poradní sbor pro výdělková a hospodářská družstva živnostenských výrobců.

Tisk 63, Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Žilině ze dne 4 prosince 1929. č. j, T VI, 782/28/15, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Hancko pro přečin pomluvy (čís. 161/29 předs.).

Tisk 64. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu trestního v Praze ze dne 6. prosince 1929, č. j. Nt IV 31/28-2, za souhlas k stíhání sen. Hakena pro přestupek podle § 11 zákona o tisku (čís. 189/29 předs.).

Tisk 65. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23, prosince 1929, č. j. Tl 30/28, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Kříže pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 487, 491, 493 tr. zák. a zák. ze dne 30. května 1924, č. 124 Sb. z. a n. (č. 190/29 předs.).

)

Tisk 66. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Bratislavě z dne 5. prosince 1929, č. j. Tl XIII. 255 1929-10, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Janíka pro přečin pomluvy (č. 284/30 předs.).

Tisk 67. Návrh sen. dr Farkasa, Zimáka, Pociska a súdr. na vydanie zákona, ktorým sa menia a doplňujú predpisy o štátnom občianstve na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi.

Tisk 68. Návrh sen. Wenzela a soudr. na vydání zákona, kterým se zakazuje prodávání kuřiva a kouření mladistvým osobám.

Tisk 69. Návrh sen. Wenzela a soudr. na osnovu zákona o zajištění stavebních pohledávek.

Tisk 70. Návrh sen. Tschapka, Tichiho a soudr, na změnu §u 2 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb. z. a n., o zubním lékařství a zubní technice,

Tisk 34. Naléhavá interpelace sen. Wenzela, Köhlera a soudr. na veškerou vládu stran nutné organisace akce pro stravování potřebných dětí v zimě 1929/30,

Těsnopisecké zprávy o 4. a 6. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 18, a 19. prosince 1929.

Zápis o 8 schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé z 15. ledna 1930.

Z cizích parlamentů rok 1930, ročník XI., č. 1 a 2.

Zápis o 9. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným p. senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn

Z předsednictva bylo přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 58. Návrh sen. Wenzela a soudr. na vydání zákona, kterým se zřizuje poradní sbor pro výdělková a hospodářská družstva živnostenských výrobců.

Tisk 67. Návrh sen. dr Farkasa, Zimáka, Pociska a súdr. na vydaníe zákona, ktorým sa menia a doplňujú predpisy o štátnom obcianstve na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi.

Tisk 68. Návrh sen. Wenzela a soudr. na vydání zákona, kterým se zakazuje prodávání kuřiva a kouření mladistvým osobám.

Tisk 69. Návrh sen. Wenzela a soudr. na osnovu zákona o zajištění stavebních pohledávek.

Tisk 70. Návrh sen, Tschapka, Tichiho a soudr. na změnu §u 2 zákona ze dne 14. dubna 1920. č. 303 Sb. z. a n,. o zubním lékařství a zubní technice.

Výborům zahraničnímu a národohospodářskému:

Tisk 55. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda o některých tarifikačních otázkách mezi republikou Československou a Německem, sjednaná výměnou not dne 22. prosince 1929, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 10. ledna 1930. č. 9 Sb. z. a n.

Tisk 56. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatečná dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednaná výměnou not dne 10. ledna 1930 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 10. ledna 1930. čís. 10 Sb. z. a n.

Podle usnesení iniciativního výboru ze dne 24. ledna 1930 bylo přikázáno:

Výboru ústavně-právnímu:

Tisk 6. Návrh sen. Klofáče, dr Miloty, dr Veselého. Pánka a spol., aby byl vydán zákon o složení a pravomoci senátu a o řádu volebním do senátu.

Tisk 7. Návrh sen. Klofáče, dr Miloty, dr Veselého, Pánka a spol., aby byl vydán zákon, kterým se mění zákon ze dne 19. prosince 1919 o stálých seznamech voličských č. 663 Sb. z. a n.

Tisk 14. Návrh sen. Pánka, dr Milotv a spol. ve věci zákona o pracovních soudech.

Výborům sociálně-politickému a rozpočtovému:

Tisk 8. Návrh sen. Pánka, Riedla, inž, Marušáka, Merty a spol. na změnu zákona ze dne 7. července 1926, č. 103 Sb. z. a n., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (Platový zákon).

Tisk 12. Návrh sen. Pánka. Šolce a spol. na změnu zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 295 Sb. z. a n., o poplatku ze služebních smluv.

Tisk 1 5, Návrh sen. Pánka. Riedla. dr Miloty a spol. na změnu zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (Platový zákon).

Tisk 16. Návrh sen. Pánka, dr Miloty, Hubky a spol. na změnu zákona ze dne 24. června 1926. č. 103 Sb. z. a n., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (Platový zákon).

Tisk 17. Návrh sen. Pánka, Riedla, dr Miloty, Hubky a spol. na změnu zákona ze dne 24. června 1926, č 103 Sb. z. a n.. o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (Platový zákon).

Tisk 18. Návrh sen. Pánka, Riedla a spol. na změnu zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (Platový zákon).

Tisk 19. Návrh sen. Pánka, Riedla, Berkovce, Komrse a spol. na změnu zákona ze dne 25. ledna 1914. čís. 15 ř. z., o služebním poměru státních úředníků a zřízenců (služební pragmatika).

Tisk 20. Návrh sen. Pánka, Riedla, dr Miloty, Berkovce a spol. ve věci výplaty mimořádných remunerací státním zaměstnancům.

Tisk 21. Návrh sen. Pánka, Komrse, Berkovce a spol ve věci zákona č. 16/1920 Sb. z. a n., jímž se upravují služební poměry trvale ustanovených zřízenců při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Tisk 22. Návrh sen. Pánka, Riedla, Berkovce, Komrse a spol. ve věci vybudování jednotného pensijního fondu pro zaměstnance samosprávných svazků.

Tisk 23. Návrh sen. Doudy, Lokoty, Schwambergera a soudr., aby byl vydán zákon o podporování nezaměstnaných z prostředků státních.

Výboru sociálně-politickému:

Tisk 9. Návrh sen. Pánka, Riedla, Šolce a spol. na změnu zákona č. 26/1929 Sb z. a n. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

Tisk 10. Návrh sen. Pánka, Šolce a spol. ve věci vydání zákona o nemocenském pojištění soukromého úřednictva.

Tisk 11. Návrh sen. Pánka. Riedla, Šolce, dr Miloty aa spol. ve věci vydání zákona o soukromých zaměstnancích ve vyšších službách.

Tisk 13. Návrh sen. Pánka, Šťastného a spol. ve věci zákona o ochraně domácího trhu práce.

Předseda (zvoní): V poslední schůzi senátu byla vykonána konečná volba předsednictva senátu, jakož i pánů zapisovatelů a pořadatelů.

Táži se zvolených pánů místopředsedů senátu dr Hellera a dr Hrubana, zdali přijímají definitivní volbu jako místopředsedové.

Sen. dr Heller (německy): Přijímám.

Sen. dr Hruban: Přijímám volbu místopředsedy.

Předseda: Páni senátoři dr Heller a dr Hruban přijímají volbu místopředsedů.

Složení slibu místopředsednického odpadá, ježto při zatímní volbě - učiněný slib místopředsednický doposud trvá.

Táži se pánů zapisovatelů sen. Votruby a sen. Kahlera, zdali přijímají volbu jako zapisovatelé senátu.

Sen. Votruba: Přijímám.

Sen. Kahler (německy): Přijímám.

Předseda: Páni sen. Votruba a sen. Kahler přijímají volbu jako zapisovatelé senátu.

Táži se zvolených pánů pořadatelů sen. Stöhra a Stodoly zdali přijímají volbu pořadatelů senátu.

Sen. Stöhr (německy): Přijímám

Sen. Stodola: Přijímám.

Předseda: Páni senátoři Stöhr a Stodola přijímají volbu jako pořadatelé senátu.

Pan sen. Nedvěd a druzi učinil dne 16. ledna tr. podle §u 69 jed. řádu ke mně dotaz v záležitosti vyloučení sen. Mikulíčka z pěti schůzí senátu.

V dotaze se uvádí, že sen Mikulíček nebyl přítomen v druhé plenární schůzi v zasedací síni, když se udály výjevy, v jejichž důsledku byl on a někteří jiní senátoři rozhodnutím předsedajícího vyloučeni ze senátních schůzí, že nebyl volán k pořádku, že nepodepsal listinu přítomných a že se zdržoval v klubovní místnosti, když již ostatní senátoři komunističtí odešli do zasedací síně.

Pan dotazovatel se táže, jak mohu vzhledem k těmto skutečnostem odůvodniti vyloučení sen. Mikulíčka ze schůzí senátu, když přišel do zasedací síně teprve tehdy, když již ostatní vyloučení senátoři zasedací síň opustili.

Na tento dotaz mohu odpověděti v podstatě totéž, co bylo předsednictvem senátu sděleno sen. Mikulíčkovi k jeho stížnostem v téže věci.

Přítomnost pana sen. Mikulíčka v kritické chvíli v zasedací síni v druhé schůzi senátní a účast na projevech, které mařily jednání senátu takovým způsobem, že nebylo možno v.jednání pokračovati, byla zjištěna jak předsedajícím samým, tak i senátními zaměstnanci, kteří výjevy sledovali. K věci se poznamenává, že pro opatření předsednictva ve smyslu §u 52 jedn. řádu senátu není potřebí, aby člen senátu, jenž jednání maří, musil býti předsedajícím výslovně a jmenovitě volán k pořádku.

Předsednictvo senátu uvažovalo o námitkách i v tom směru, pokud se tvrdilo, že sen. Mikulíček ve chvíli, kdy jednání senátu bylo mařeno, v zasedací síni nebyl přítomen, a z toho důvodu vznesl žádost nového šetření a nového rozhodnutí svého případu, předpokládaje, že v případě vyhovění ve směru prvém, pokud šlo o vyloučení na dobu pěti schůzí, by mohlo býti stížnostem vyhověno také ve směru druhém, pokud šlo o odnětí diet na dobu jednoho měsíce.

Předsednictvo senátu by se neuzavíralo novému šetření této věci, kdyby se zde jednalo skutečně o omyl, vysvětlitelný zejména tím, že šlo o druhou schůzi senátu, v níž jména a osobnosti nově zvolených členů senátu nebyly ještě známy a nemohly býti přesně a nade vší pochybnost známy také ani zaměstnancům senátu.

Předsednictvo senátu však shledalo, že pro nové šetření případu rovněž není podkladu. O takovémto novém šetření by bylo možno jednati jenom tenkráte, kdyby se byl pan sen. Mikulíček rozhodnutí předsednictva, učiněnému ve smyslu §u 52 jedn. řádu, podrobil, zasedací síň senátu opustil a poté příslušným rozkladem se domáhal změny tohoto opatření předsednictva. Toho tu však nebylo. Není pochyby o tom, že opatření předsednictva. jímž byl vyloučen ze schůzí senátu na dobu pěti schůzí, mu bylo známo. a že mu bylo nadto ještě znovu a opětovně oznámeno zaměstnanci senátu, kteří ho z rozkazu předsednictva několikrát vyzývali, aby zasedací síň senátu opustil. Pan sen. Mikulíček však této výzvě předsednictva nejen nevyhověl, nýbrž rozhodnutí předsednictva násilím se vzepřel a v tomto násilném jednání ještě setrval, čímž jednání senátu dále mařil, ježto ve schůzi senátu po celou tuto dobu nemohlo býti pokračováno, až nakonec bylo předsednictvo senátu donuceno dáti rozkaz, aby byl ze zasedací síně vynesen.

Tímto násilným mařením jednání senátu zavinil sám důsledky, které spočívaly zejména v tom, že předsednictvo senátu bylo nuceno nejen setrvati na svém rozhodnutí, aby byl vyloučen z pěti schůzí senátních, nýbrž nadto ještě odníti mu ve smyslu §u 52 jedn. řádu diety na dobu jednoho měsíce.

Předsednictvo senátu nemohlo proto rozkladu pana sen. Mikulíčka vyhověti a shledalo, že musí na svých původních rozhodnutích v celém rozsahu setrvati.

Přistupuji k projednávání pořadu jednání.

1. Zpráva I. sociálně-politického výboru, II. rozpočtového výboru o opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle §u 54 ústavní listiny ze dne 22. října 1929 o nemocenském ošetření důchodců podle zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. za n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách (tisk 5 příl. H). Tisk 45.

Zpravodajem za výbor sociálně-politický je pan sen. Koukal, za výbor rozpočtový pan sen. Pánek.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor sociálně-politický, panu sen. Koukalovi.

Zpravodaj sen. Koukal: Vážení pánové a vážené dámy! Vloni vyšel zákon o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, totiž je to zákon č. 26 z 21. února 1929. V tomto zákoně v §u 48 je ustanovení, že důchodci pensijního pojištění mají také nároky na pojištění v nemoci, a to nároky na lékaře, léky, případně i porodní asistentku. Bylo v začátcích pomýšleno na to, že s tímto zákonem současně vyjde také zákon o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, ale poněvadž to nebylo možno. stalo se tedy, že tito důchodci zůstali viset ve vzduchu bez pojištění v případě nemoci.

Je tedy potřebí, aby bylo učiněno opatření. aby těmto důchodcům se tohoto nemocenského pojištění dostalo. Chci poukázati, že nemocenské pojištění pro soukromé zaměstnance tenkráte nebylo zrovna tak akutní, jako pensijní pojištění, a ustanovení starého nemocenského zákona byla zákonem č. 117 z 1. července 1926 na neurčitou dobu prodloužena, takže úplně vyhovovala.

Je tedy potřebí, aby bylo učiněno opatření, aby těmto důchodcům bylo nemocenské pojištění zabezpečeno. Poněvadž je to velice důležitá otázka sociálně, zabýval se tím také soc.-politický výbor a usnesl se, že je nutno, než vyjde zákon o nemocenském pojištění pro soukromé zaměstnance ve vyšších službách, aby § 48 zákona pensijního byl doplněn, a to v tom směru, aby k §u 48 bylo ještě dodáno:

(³) Dokud nenabude účinnosti zákon o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, mohou nositelé pensijního pojištění zavésti nemocenské ošetřování důchodců a pomoc při porodu podle odst. 1. u některého z dosavadních nositelů pojištění pro případ nemoci. Usnesení nositele pensijního pojištění vyžaduje schválení ministra sociální péče.

Čl. H. Toto opatření nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Sociálně-politický výbor toto opatření Stálého výboru schválil a doporučuje, aby senát toto opatření také schválil. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. Pánek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Rozpočtový výbor má k projednávanému opatření Stálého výboru ve věci nemocenského ošetření důchodců tyto poznámky:

Již za projednávání citovaného zákona č. 26/1929 Sb. z. a n. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách bylo v senátě poukázáno na některé mezery a nedostatky formální i věcné povahy tohoto zákona, a zejména na okolnost, že v několika paragrafech odvolává se zákon na dosud neexistující zákon o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Také i, pokud jde o § 48 uvedeného pensijního zákona, pozastavil se senát nad jeho ustanovením, podle něhož důchodci mají míti pro případ onemocnění nárok proti příslušné nemocenské pojišťovně na nemocenské pojištění a pomoc při porodu podle zákona o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, a vyslovil pochybnost, zda tímto zněním nebudou poškozeny zájmy důchodců, neboť podobného zákona o nemocenském pojištění posud není a teprve se připravuje.

Tyto pochybnosti byly rozptýleny zástupci vlády poukazem, že příslušný zákon bude předložen v nejbližší době; senát se tím upokojil, ačkoli se tím upokojiti neměl, neboť podobná citace odporuje pravidlům správné zákonodárné techniky. Pochybnosti senátu byly správné, neboť ještě ani do dnešního dne nový nemocenský zákon předložen nebyl a nositelé pojištění nebyli by v důsledku toho povinni prováděti nemocenské ošetření svých důchodců. Proto bylo potřebí zákonodárného zákroku, k němuž došlo opatřením Stálého výboru ze dne 22. října 1929, neboť na novelu nebylo již patrně času.

Poněvadž tu jde o věc s hlediska sociálně-politického nejvýš naléhavou a neodkladnou, která je konečně pouze povahy přechodné a fakultativní, než bude vydán nový nemocenský zákon, a poněvadž také opatření Stálého výboru má všechny předpoklady, jak je žádá ústavní listina, navrhuje rozpočtový výbor, aby slavný senát schválil uvedené opatření Stálého výboru ve znění otištěném v příloze H k sen. tisku č. 5.

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Navrhuji řečnickou lhůtu v trvání čtvrt hodiny pro jednotlivého řečníka.

Námitek není? (Nebyly.)

Tento můj návrh je schválen.

Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku, panu sen. Pilzovi.

Sen. Pilz (německy): Chtěl bych promluviti krátce jen několik slov k zákonu, který byl přijat v lednu loňského roku a jehož obsahem je vytvoření nových nemocenských pokladen pro vyšší úředníky. Odporuje zásadě, že slučujeme nemocenské pokladny ve velké jednotné okresní pokladny; děje se opětovně pokus zakládati pokladny pro vyšší úředníky, což pro budoucnost neznamená nic jiného, nežli další korumpování inteligentních dělníků, dělnické aristokracie. Nechci promlouvati obšírně o vytvoření nových nemocenských pokladen, poněvadž se přece praví, že úředníci do vydání nového zákona mají býti pojištěni u okresních nemocenských pokladen. Proti tomu nemáme námitek.

Ale pro nás jakožto dělníky je důležité toto: Nynější nemocenské pokladny, které všude byly sloučeny ve velké okresní nemocenské pokladny, staly se pro dělníky již překážkou v tom smyslu, že dělníci nemají v tom žádného slova. Po 17 roků nekonaly se žádné volby do představenstva, nepřetržitě provádí se jmenování, takže dělníci ve správě pokladen nemají žádného slova, ačkoli přece platí nejvíce peněz a pokladny jsou jim tím nejdůležitějším, poněvadž dělníci nejvíce onemocní prací, kterou musejí vykonávati. Následkem tohoto jmenování vytvořil se přirozeně také byrokratismus, jemuž není rovno. Jde se dokonce tak daleko, že se příslušníci komunistické strany vůbec již nepřijímají do pokladen jakožto členové pojištěním povinní. V Jablonci udál se takovýto případ, že tajemník strany nebyl více přijat do pokladny jakožto pojištění nepodléhající. Vůbec mohli bychom zpívati písničky o tomto byrokratismu. Mohli bychom uvésti nesčetnou řadu případů, kdy těžce nemocný dělník byl prohlášen za zdravého a několik dní nato zemřel. Chci uvésti jen malé příklady. Teprve tento týden v Náchodě jeden případ. Těžce tuberkulosní muž poslán byl vedoucím lékařem do ústavu. Ředitel ústavu to nepřipustí, praví, že pro jednu osobu nemůže svolávati žádnou schůzi představenstva. Pro jednoho nemocného, který může zemříti, nesvolá ředitel schůzi, nemocný může čekati, vždyť je to jen nemocný proletář. Ve Vítkově udál se předešlého týdne tento případ: Těžce nemocnému dělníkovi předepíše vedoucí lékař lék, který stojí 23 Kč. Ředitel dá si povolati tohoto muže, když má opětovně obdržeti lék, a praví: ťMůj drahý, to nejde, pro takovéto nemoce můžeme předpisovati jen léčebné prostředky od 3 do 5 Kč.Ť Neplatí tedy to, co vedoucí lékař po svém přesvědčení předepíše, nýbrž to, co byrokratický ředitel nařídí; s tím se musí proletář spokojiti. Tyto poměry jsou pro budoucnost neudržitelný. Proto žádají dělníci, a myslím, že se nemýlím. dělníci všech jazyků v tomto státě, ať čeští, němečtí, slovenští, maďarští nebo polští, proto žádají dělníci, aby volby do nemocenských pokladen byly vypsány pokud možno rychle, aby dělníci v ústavech, které před desetiletími vytvořili, měli zase slovo a aby sami mohli určovati a spravovati osudy pokladen. Dělníci jsou dosud dobří jen k tomu, aby platili vysoké příspěvky, ale ve věci nemají slova. Dělníci žádají nové volby v nejkratší lhůtě, i předkládám návrh v této příčině. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Johanis

Sen. Johanis: Dámy a pánové! Opatření, které učinil Stálý výbor ve věci nemocenského pojištění pensijních důchodců, je dalším významným krokem na poli sociálně-politickém. Musíme si uvědomiti, že soukromý zaměstnanec před odchodem do pense byl pro případ nemoci i se svojí rodinou pojištěn. Velmi často soukromí zaměstnanci jdou však do pense v mladších letech s malou pensí, a vydání na lékaře, léky a ostatní potřeby v nemoci si musili až dosud hraditi ze snížených příjmů sami. Vydání tato pro osoby nepojištěné jsou zpravidla zvlášť značná, zejména má-li důchodce též příslušníky rodiny. Je proto pochopitelné, že z důvodů sociálně-politických a veřejných vůbec, zvláště však z důvodů zdravotních je nutno osnovu resp. opatření, které Stálý výbor učinil, jen vítati.

Když již tato osnova byla vydána, je tím dokázáno znovu, jak oprávněným byl požadavek strany soc.-demokratické, aby při novelisaci zákona 221/24, bylo také učiněno stejné opatření pro dělnické důchodce, kteří, jak známo, tím spíše potřebují zajištění pomoci pro dobu nemoci, poněvadž mají nepoměrně menší důchod než důchodci pensijní. Vidíme to zejména při počátku přiznávání důchodů invalidních od 1. ledna 1929, a důchodů starobních, tedy osobám 65letým. A jestli v zákoně o sociálním pojištění dělnickém. který zejména zaručuje vyplácení důchodů invalidních a starobních, nemáme opatření podobné, jako děláme právě zákonem resp. opatřením Stálého výboru, vidíme, jakou nedostatečnost mají zákony sociálně-politické, že se neměří každému v našich zákonech stejně, a že se odepřela stejná pomoc dělnickým důchodcům, sociálně potřebnějším. Uznala se sice zásada, že zaměstnanec, který v aktivní službě byl pro případ nemoci pojištěn, má býti pojištěn, i odejde-li do pense, a má menší příjmy, ale zásada tato neuplatňuje se ve - prospěch všech, zejména potřebnějších, neboť u pensijních pojištěnců se toto opatření zavádí, kdežto u důchodců dělnických nikoliv. Požadavek, aby také dělničtí důchodci byli pro případ nemoci pojištěni, jsou-li invalidní, nebo staří, je dále odůvodněn také tím, že i veřejní zaměstnanci, ať již jsou to zaměstnanci státní, obecní nebo zemští, podléhají -jako pensisté dnes pojištění u Léčebného fondu. Doplňujeme-li toto sociálně zdravotní opatření u veřejných zaměstnanců jako pensistů, ještě opatřením u soukromých zaměstnanců, není příčin, aby se stejné opatření odmítalo kategorii nejpotřebnější, dělnictvu. Vidíme z toho, že činíme sice značný krok kupředu, ale já již při této příležitosti reklamuji pozornost pro to, aby při nejbližší příležitosti, zejména při novelisaci zákona 184 z r. 1928, takové opatření jako pro soukromé i veřejné zaměstnance zavedeno bylo i pro důchodce dělnického pojištění, aby jdou-li do pense ve smyslu zákona č. 184, i pro ně a jejich rodiny bylo zavedeno opatření pro nemoc takové. jaké zavádíme pro důchodce pensijní.

Při této příležitosti je, dámy a pánové, nutno ovšem upozorniti ještě na jiné otázky, které se vyskytují v sociálním pojištění, a to je především finanční krise nemocenského pojištění v Československu vůbec. Je. to věc odborná, u které dovolím si uvésti několik dat. (Sen. Mikulíček: Dělníci dostávají stejné několik haléřů!) Nikoliv, kolega Mikulíček ví, že zákonem 184 jsme podstatně, pokud jde o dávky... (Sen. Mikulíček: Ředitelé mají horentní platy!) Ředitelé v pojišťovnách, kolego Mikulíčku, nemají žádné výsady proti soukromým zaměstnancům a proti státním zaměstnancům. Ty to dobře víš, a ve sněmovně sám jsi velice často zastával stanovisko, že to, co tvrdí měšťanský tisk o vedoucích úřednících, není pravda. Ty v tomto ohledu soukromě mluvíš jinak a veřejně také jinak. (Sen. Mikulíček: Proč neuděláte volby do pojišťoven?) Zkoumej si platy u svých kolegů blízko tvých okresů a přesvědčíš se, že uvádíš okolnosti, které jsou skutečnostmi dávno vyvráceny. K výpadu kol. Mikulíčka konstatuji, že podle statistických dat má průměrně vedoucí úředník v Československu 20.000 Kč platu, připomínám vedoucí úředník, který slouží 20, 30 až 35 let. Je-li to kolegovi Mikulíčkovi mnoho, ať to srovná se svou demagogií, s jakou se při každé příležitosti ozývá. (Sen. Mikulíček: A jak je to v úrazové pojišťovně v Brně?) Já nemluvím o úrazové pojišťovně. Ty napadáš zde vedoucí úředníky v nemocenských pojišťovnách a já konstatuji, jak se to s jejich příjmy má.

Jinak k finanční krisi chci říci toto: Máme jistě důvěru v ministra sociální péče, že se bude snažit dáti náplň větám vládního prohlášení, které pouze chce ťjednak bdíti, aby platné zákony sociálně-politické byly zachovávány, jednak pomáhati, aby veřejnoprávní korporace, jež úkoly sociální přejímají. mohly tyto skutečně také plnitiŤ. Jsme přesvědčeni, že i u svých kolegů z ostatních stran socialistických najde pro to podporu a že, jak se pravilo ve vládním prohlášení, ťosnovy zákonů sociálně-politických, jichž platnost je časově omezena. anebo jichž uzákonění je odůvodněno nastávající krisí hospodářství a nezaměstnanostíŤ, ponesou pečeť skutečně sociálního smýšlení a budou skutečně ve prospěch dělnictva. Osoba pana ministra sociální péče je nám zárukou, že osnovy sociálně-politické nebudou podávány tak, aby každá měla nějaké zakrývané i nezakrývané vyhrocení proti representantům dělnictva, proti socialistickým stranám a proti dělnictvu samému, jako to činilo ministerstvo sociální péče za jeho předchůdce. Bude dobře, když pan ministr sociální péče ve svém resortu vyšetří, zda tento způsob legislativní činnosti, který vzbudil tolik trpkosti a natropil hodně zla, nebyl také - anebo především - osobní politikou některých vyšších úředníků. Zejména v ministerstvu sociální péče se vyznamenal jeden úředník, který svými podněty nemocenské pojištění zvláště poškodil.

Dovolil bych si upozorniti na svízelnou situaci, ve které se octly jedny z nejdůležitějších korporací sociálně-politických, totiž nemocenské pojišťovny a Léčebný fond veřejných zaměstnanců. Mám před sebou oficielní předběžnou statistiku Ústřední sociální pojišťovny za rok 1928, veřejně publikovanou, která je strašlivým dokladem toho, jak zanedbávány byly tyto instituce a jak hrozivá je situace, v níž se nacházejí. Nemocenské pojišťovny předepsaly r. 1928 857,745.980 Kč na pojistném, vybraly ovšem na pojistném jen 841,945.901 Kč. Vydání v tomto roce však činilo 417,366.973 Kč na peněžité dávky, 318,867.073 Kč na léčebnou péči, 196,170.212 Kč na jiná vydání, celkem tedy 932,404.258 Kč. To znamená, že vydáno bylo téměř o jedno sto milionů více, nežli bylo přijato, V procentech to značí, že vydání je o celých 10 proc. větší nežli předpis pojistného, z čehož resultuje, že není možno krýti výdaje s příjmy. Ta to krise je však již chronická, Rok před tím, r. 1927, propukla, protože se objevily následky nedostatečné výměry pojistného, a trvá i roku letošního, kdy byla ještě zhoršena chřipkovou epidemií a mrazy na začátku roku panujícími. R. 1929 za prvních šest měsíců bylo předepsáno na pojistném 449,516.560 Kč, skutečně však bylo vybráno 421,175.056 Kč, ale vydání činila úhrnem 518,472.004 Kč, čili ztráta nemocenských pojišťoven dosáhla cifry jedno sto milionů Kč již za prvních šest měsíců v roce. Tento stav je katastrofální. My jsme na něj nepřestali poukazovati. Upozorňovali jsme bývalého ministra sociální péče několikráte, že je potřebí rychlé pomoci, ale ta se prostě nedala. Společně s Ústřední sociální pojišťovnou byla požádána vláda o poskytnutí bezúročné půjčky jedno sto mil. Kč na dobu 5 let. Osnova pro potřebný vynos uvázla však kdesi v min. financí nebo min. radě a nestalo se nic. I dnešní min. financí dr Engliš postavil se proti jejímu rychlému projednání.

Zákon o sociálním pojištění přikazuje přímo, že nemocenské pojišťovny mají míti reservní fondy ve výši průměrného ročního vydání. Roční průměrné vydání všech nemocenských pojišťoven v celé republice činí asi 900 mil. Kč. Reservní fondy však činily r. 1925 asi jenom 450 mil. Kč. A to byl rok 1925 posledním rokem, kdy byly ještě staré vyšší příspěvky. Od 1. července 1926 platí zákon o sociálním pojištění, který radikálně pojistné snížil. Čísla, která jsem uvedl, svědčí o tom, že je velmi střízlivý odhad, počítám-li, že ročně ubývá nemocenským pojišťovnám jedno sto milionů Kč na reservních fondech; a r. 1927, 1928 a léto 1929 ubylo tedy již 300 mil. Kč. Co bude dále, až se ztráví ten zbytek 1 50 milionů Kč, které snad letos ještě zbývají? Bude se vláda starati o to, aby se zákonům učinilo zadost a aby nemocenské pojišťovny měly nebo mohly získati zákonem předepsanou reservu pro případ nějaké epidemie nebo jiné katastrofy?

Již dnes je celá řada pojišťoven, které, aby mohly vyhověti zákonným dávkám, musí si vypůjčovati na běžný bankovní úvěr na 8 až 10 proc. To je stav neudržitelný a my očekáváme, že v nejbližší době vláda zakročí.

Chtěl bych dále ještě upozorniti na několik konkrétních případů zase z oboru sociálně-pojišťovacího, kde skutečně je nutno, aby vláda dbala, aby platné sociálně-politické zákony byly plněny a pomáhala sociálně-pojišťovacím institucím v plnění jejich úkolů. Zákony sociálně-pojišťovací ukládají veřejným úřadům spolupůsobiti při provádění sociálního pojištění, poskytovati pomoc, zprávy a sdělení nutná k provádění pojištění. To vše přirozeně zadarmo, poněvadž správně se před pokládá, že také sociálně-pojišťovací ústavy plní část veřejnoprávního řádu. Nenalézáme však u mnohých úřadů nejen pochopení pro toto spolupůsobení, ba mnohde se postupuje přímo protizákonně. Stal se nám nedávno případ, ze ministerstvo školství odvolávajíc se na určitý výnos ministerstva pošt rozhodlo, že prý okresní školní rada při přihlášce svých zaměstnanců k pojištění správně činí, když ne jenom chce, aby poštovní doprava přihlášky ji nic nestála, ale když vyžaduje - protizákonně - aby porto platila nemocenská pojišťovna sama.

Celou řadu let již poskytují státní dráhy lázeňským hostům v určitých místech slevy na jízdném. Nemocenské pojišťovny se marně domáhají, aby léčebné ústavy a sanatoře jimi používané byly pojaty do seznamu lázeňských míst, která onech výhod požívají. Stáváme se tak svědky toho, že používá lázeňské slevy mnohý boháč, milionář z ciziny, který je v Karlových Varech 10-14 dní, ale. jestliže chceme tuberkulosního člověka poslati do Prosečnice, Jevíčka nebo na Pleš, kdyby tam byl 3 měsíce, slevy na dráze nedostane.

A zase jiný obor. Zákon o sociálním pojištění a celá řada judikátů nejvyššího správního tribunálu zákon vykládajících stanoví, že za pojištěnce, kteří jsou ošetřováni v nemocnicích, platí za 28 dnů léčebné pojišťovna a později případně ještě polovinu nemocenského. Pojištěnec sám není k žádnému placení povinen a nemocnice nemá žádných zákonných nároků vůči němu. Přesto však jsme svědky toho, že nemocnice protizákonně vyžadují od pojištěnců doplatky po 28 dnech ošetřování a popouzejí tak pojištěnce proti nemocenským pojišťovnám. Všechny intervence a kroky o nápravu zůstaly dosud bezvýsledny. Tato protizákonná prakse se nejenom trpí, ba ona se přímo doporučuje. Byl námi zjištěn důvěrný oběžník od příslušného referát u zemského úřadu v Čechách na nemocnice rozeslaný, jehož stylisátorem je pan vrchní rada zemského úřadu Pankrác, ve kterém se radí nemocnicím, aby léčebné po 28 dnech vyžadovaly, poněvadž prý v mnohých případech pojištění, neznalí svého práva, zaplatí.

To tady zvláště kaceřuji a uvádím k charakteristice toho, jaký režim se u nás ujal v minulých letech, když úředníci i státní nejenom spoléhali na neznalost zákonů, ale dávali i pokyny takové, že by měli býti za ně dáni do disciplinárního řízení.

Stejnou krisi prodělává i Léčebný fond.- Slyšeli jsme hlasy, že Léčebný fond je v takové krisi, že nebude míti ani čím vypláceti lékaře, lékárny a poskytovati dávky, kterými je povinován všem pojištěncům. V tom je nový důkaz, že v pojištění je u nás něco nezdravého. To nejlépe dokazují číslice, jež se týkají 303 pojišťoven dnes a když k tomu přidáme ještě finanční krisi, ve které je Léčebný fond, vidíme, že je potřebí, aby státní správa tomuto oboru opatření ať pro dělníky nebo státní zaměstnance a zaměstnance veřejné věnovala pozornost a aby řešila tento problém dříve, než nastane finanční krise, tak kritická, že by ochromila tyto ústavy všeobecně. (Potlesk.)