Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.

III. volební období. 12. zasedání.

2971.

Návrh

poslanců Fr. Neumeistra, J. Polacha, Jaroslava Boušky a druhů

na vydání zákona o požitcích válečných poškozenou, na změnu zákonů č. 142

ze dne 20. února 1920, zákona č. 39 ze dne 25. ledna 1922 a zákona č. 133

ze dne 17. září 1930, č. 146 ze dne 4. července 1923, č. 93 ze dne 27. června

1929, č. 310 ze dne 12. srpna 1921, Sb. z. a n.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne--------------------------------------,

jímž se upravují požitky válečných poškozenců a péče o válečné poškozence, mění

se, po případě ruší zákony ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n.,

25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n. a 17. září 1930, č. 133 Sb. z. a n.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

I. Osoby, které mají nárok na požitky.

§1.

(1) Váleční poškozenci světové války (§1 zákona ze dne 8. dubna 1919 č. 199 Sb. z. a

n. ) a poškozenci pováleční (zákon ze dne 31. ledna 1922 č. 41 Sb. z. a n. ) mají nárok na požitky z pokladny státní podle ustanovení tohoto zákona.

(2) Podmínkou nároku na požitky je státní občanství v československé republice a to i v těch případech, když státní občanství

získáno bylo po vyhlášení tohoto zákona a to buď opcí, přiznáním a podobně.

§ 2.

(1) Nárok na požitky přísluší válečnému (poválečnému) poškozenci, jehož roční příjem není větší nežli Kč 16. 000'-, je-li však vyšší jeho příjem menší nežli součet Kč 16. 000'a důchodu (§5), jenž by válečnému (poválečnému) poškozenci jinak příslušel, jest mu přiznati důchod v částce, doplňující tento součet.

(2) Do příjmu se započítává příjem všech osob, k jejichž výživě je důchodce podle zákona povinen přispívati a jež s ním bydlí ve společné domácnosti a to pouze částkou poloviční.

§3.

žijí-li s důchodcem ve společné domácnosti osoby, k jejichž výživě je povinen přispívati podle zákona a skutečně přispívá, zvyšuje se částka uvedená v § 2 o 20% za každou takovou osobu, nejvýše však o Kč 6. 000'ročně.

§ 4.

Ve prospěch důchodců úplné osleplých nebo úplně neschopných výdělku a odkázaných na pomoc třetích osob, může ministerstvo soc. péče povoliti v jednotlivých případech výjimky z ustanovení § 2.

II. Požitky.

§ 5. Požitky jsou:

a) důchod invalidní,

b) důchod vdovský, c) důchod sirotčí,

d) důchod předků.

a) Důchod invalidní.

§ 6.

Důchod invalidní přiznává se podle útraty výdělečné schopnosti důchodce a činí při ztrátě výdělečné schopnosti

od 85%	do 100%	celk. roč. částku Kč	7. 200'-
75%	84%		4. 080'-
65%	74%		3. 720'-
55%	64%		3. 360'-
45%	54%		2. 550 -

35%	44%	2. 280 -
25%	34%	1. 410 -
20%	24%	960 -

Ztráta výdělečné schopnosti nedosahující 20% nezakládá nároku na důchod invalidní.

§7.

Důchodcům, kteří jsou tak bezmocní, že potřebují stálé péče cizí, může ministerstvo sociální péče zvýšiti důchod invalidní o Kč 1. 800'- ročně. Uvedený příplatek přísluší válečným slepcům.

§ 8.

(1) Důchodci přísluší příplatek 10% k důchodu na každé nezaopatřené dítě do 18 let, pokud důchodce pečuje o jeho výživu. Jde-li o dítě, které pro chorobu duševní nebo tělesnou není schopno se živiti, přísluší tento příplatek i přes 18 rok, nejdéle však do 24 let.

(2) Stejný příplatek 10% k důchodu přísluší na manželku nebo družku důchodcovu žijící s ním ve společné domácnosti.

(3) Ministerstvo sociální péče může povoliti příplatek na děti i přes 24 let staré, pokud jsou neschopny k výdělku.

(4) Provdání dcery je považovati za její zaopatření.

§9.

(1) Onemocní-li válečný invalida následkem události, zakládající nároku na důchod invalidní, přísluší mu lékařská pomoc i léky na náklad státu, místo toho může býti odevzdám k léčení na státní náklad do léčebného ústavu.

(2) Po dobu ošetřování v léčebném ústavě odpočívá nárok na důchod invalidní, rodině invalidově přísluší však polovice požitků podle tohoto zákona s tím, že příplatek podle § 8 bude vyplácen nezkráceně. Totéž právo vzniká rodině důchodcově, je-li důchodce umístěn na státní náklad v nějakém ústavě ku školení. Je-li výživa rodiny válečného poškozence, jenž byl dán v ošetřování do léčebného ústavu, závislou od jeho pracovního příjmu, nebo na jeho důchodu a odchodem do léčení ohrožena, přísluší rodině po dobu tohoto ošetřování polovice důchodu důchodce úplně neschopného k výdělku s tím, že příplatek podle § 10 bude vyplácen nezkráceně.

(3) žije-li důchodce ve společné domácnosti s manželkou a dětmi, přísluší nárok ten manželce.

(4) Je-li manželka od muže odloučena, nebo není-li na živu, dlužno přiznati nárok dětem, s nimiž důchodce žije ve společné domácnosti.

(5) Je-li důchodce odloučen od manželky a dětí, které sdílejí domácnost s matkou, připadá nárok manželce až do výše alimentačního příspěvku manželova.

(6) Manželka důchodce z vlastní viny odloučená nároku nemá.

(7) Manželce jest na roven postavena družka za předpokladu § 15 tohoto zákona.

(8) Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby stanovilo zvláštní mimořádná opatření pomocná (pomoc léčebnou) pro válečné invalidy (poválečné) nebo příspěvky peněžité při léčení invalidů mimo nemocnici nebo ústav léčebný, t. j. při léčení domácím, nebo ambulatorním.

(9) Stejně zmocněno jest ministerstvo sociální péče k umístění invalidů v ústavech, zvláště k tomu určených, pokud invalidé o toto umístění požádají.

§ 10.

(1) Váleční invalidé (pováleční) potřebující orthopedické pomůcky v důsledku svého zranění nebo poškození (§1) mají právo na tyto, jakož i opravy na náklad státní. Ministerstvo sociální péče se zmocňuje vydati směrnice na poskytování a opravy orthopedických pomůcek. O přídělu orthopedických pomůcek rozhoduje zvláštní komise, do níž povolán bude taktéž zástupce nejsilnější organisace válečných poškozenců.

(2) Válečným slepcům budiž přidělen na jejich žádost vycvičený vodící pes, na jehož vydržování bude stanoven přiměřený roční paušál.

b) Důchod vdovský.

§ 11.

Důchod vdovský přísluší vdově po padlém, nebo zemřelém manželu, u něhož jsou splněny podmínky § l lit. a) zák. ze dne 8. dubna 1919 č. 199 Sb. z. a n. a za těchže podmínek manželce nezvěstného a vdově po zemřelém invalidovi. O případném nároku na důchod vdovský manželek rozloučených bude rozhodnuto vládním nařízením.

§ 12.

Vdově po zemřelém invalidovi přísluší nárok na důchod vdovský (§ 13) bez zřetele k tomu, zda sňatek byl uzavřen před nebo po události zakládající nárok na důchod invalidní.

§ 13.

Nárok na důchod vdovský, není-li vdovy, má i družka, žila-li s mužem alespoň l rok nepřetržitě ve společné domácnosti. Z více družek má nárok na důchod vdovský jen ta poslední.

§ 14.

K případnému posouzení nároku na důchod vdovský dle výdělečné neschopnosti je nutno předložiti potvrzení lékaře s vyznačením procent neschopnosti k výdělku, po případě může úřad pro péči o válečné poškozence povolati vdovu k sociální lékařské prohlídce za tím účelem.

§ 15.

(1) Plný důchod vdovský činí Kč 1. 800 ročně. U vdov (družek), jejichž výdělečná schopnost jest snížena alespoň o 50%, které pečují alespoň o dvě vlastní děti mladší 18 roků, činí důchod vdovský Kč 2. 400'- ročně.

(2) Vdově (družce) bezdětné, jejichž výdělečná schopnost není snížena alespoň o 30%, přísluší nárok na důchod vdovský Kč 900'ročně.

(3) Vdově (družce), která je neschopna k výdělku alespoň 75% nebo překročila 55 roků věku, přísluší příplatek k důchodu vdovskému Kč 1. 200'- ročně.

§ 16.

Nežila-li vdova s manželem v době jeho úmrtí ve společné domácnosti, nesmí důchod vdovský převyšovati částku, kterou by byl manžel povinen přispívati k její výživě.

§ 17.

Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby po slyšení příslušné okresní komise pro mládež, poručenského soudu a odborové nejsilnější organisace válečných poškozenů podle okolností buď úplně nebo částečně odebralo důchod vdově (družce), která zanedbává výživu nebo výchovu svých dětí, o něž je povinna pečovati a aby použilo tohoto důchodu k výchově a výživě oněch dětí.

§ 18.

Důchod vdovský přísluší také vdově, která nabyla příslušenství Č. S. R. opcí, přiznáním a to, v tom případě, když padlý nebo zemřelý manžel nebyl československým příslušníkem, ale příslušel do některé země býv. RakouskoUherska.

§ 19.

(1) Provdá-li se vdova (družka), požívající důchodu vdovského, pozbývá tohoto důchodu, obdrží však odbytné v trojnásobné částce ročního důchodu.

(2) Vdově (družce) starší 50 let, vzniká nárok na odbytné teprve jeden rok po novém sňatku, žije-li v této době ještě s druhým manželem ve společné domácnosti.

(3) Ovdoví-li opětně do 5 roků tato vdova (družka), oživuje její nárok na důchod vdovský po příslušném odečtení vyplaceného odbytného.

c) Důchod sirotčí. §20.

(1) Důchod sirotčí přísluší nezaopatřeným dětem, nedokonavším 18 let, padlého, nezvěstného nebo zemřelého otce, u něhož jsou splněny podmínky § 1 lit. a) zák. ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n., a dětem zemřelého válečného (poválečného) poškozence.

(2) Jde-li o dítě, které pro chorobu duševní nebo tělesnou vadu není schopno se živiti, má nárok na důchod přes 18 roků svého věku, nejdéle však do 24 let.

(3) Ministerstvo sociální péče se zmocňuje přiznati důchod sirotčí i pres dokonaný 24 rok sirotka, pokud je úplně neschopen výdělku.

(4) Provdá-li se sirotek, jest to považovati za jeho zaopatření.

§ 21.

(1) Na důchod sirotčí má za týchž podmínek nárok i dítě nemanželské a dítě adoptované.

(2) Důchod sirotčí přísluší také těm sirotkům, jichž nemanželský otec nebyl československým státním občanem, jichž matka jest však československou státní občankou. Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby pod podmínkou vzájemnosti uzavíralo s cizími státy úmluvy, podle nichž by bylo možno přiřknouti důchod i sirotkům, jejichž nemanželská matka není československou státní občankou, jichž nemanželský otec jest, však státním občanem československým.

§ 22.

Bylo-li dítě dáno do ústavu, kde se mu dostává zaopatření, jest důchodu sirotčího použíti k úhradě nákladů s vydržováním v ústavu spojených.

§ 23.

(1) Důchod sirotčí činí Kč 900'- ročně pro každé dítko.

(2) Sirotkům, ztrativším oba rodiče, nebo matkou zcela zanedbaným, zvyšuje se důchod o 50%.

§ 24.

(1) Nárok na důchod předků mají rodiče osoby, u níž splněny jsou podmínky § l lit. a) zák. ze dne 8. dubna 1919 čís. 199 Sb. z. a n., pokud jsou neschopni k výdělku alespoň 50% nebo starší 60 roků, přispívá-li osoba ta k jejich výživě, nebo lze-li míti za to, že by tak činila, kdyby byla na živu.

(2) Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby přiznalo důchod předků i nevlastním rodičům, případně i pěstounům za splnění podmínek § 24 odst. 1.

(3) Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby přiznalo důchod předků i sourozencům osoby podle § 24 odst. 1., pokud jsou neschopni k výdělku a prokáží-li, že osoba ta jim poskytovala výživu.

(4) Případná neschopnost k výdělku budiž prokázána podle § 14.

(5) Jednotlivý důchod osob, uvedený v odst. l, 2 a 3 činí nejvýše Kč 900'- ročně.

III. Řízení.

§ 25.

(1) Nárok na důchod jest hlásiti u příslušného Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence.

(2) Váleční (pováleční) poškozenci, kteří bydlí mimo oblast republiky Československé, jsou povinni ohlásiti svůj nárok Zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze, prostřednictvím příslušného úřadu zastupitelského republiky československé v cizině.

(3) Váleční (pováleční) poškozenci, jejichž nárok na důchod podle tohoto zákona závisí na snížení výdělečné schopnosti, jsou povinni podrobiti se lékařským prohlídkám. Váleční

(pováleční) poškozenci s trvalými defekty, kde lze stanoviti trvalou invaliditu, nebuďtež k revisním prohlídkám voláni. Stanovená procenta výdělečné neschopnosti u invalidů požívajících důchodu v době vyhlášení účinnosti tohoto zákona jsou rozhodná pro vyměření důchodu podle tohoto zákona.

(4) Invalidé, kteří se přihlásili k lékařským prohlídkám, nemusí se zvláště o důchod hlasití.

(5) Váleční (pováleční) poškozenci jsou povinni ve lhůtě, příslušným úřadem stanovené, své přihlášky o důchod nebo k lékařským prohlídkám řádně doložiti, nebo prokázati, že tak učiniti nemohli.

§ 26.

Byl-li nárok ohlášen u nepříslušného úřadu, je tento úřad povinen co nejrychleji předložiti jej příslušnému úřadu.

§ 27.

(1) Nárok, jenž je dán v době vyhlášení tohoto zákona, jest přihlásiti do jednoho roku od vyhlášení tohoto zákona.

(2) Vznikne-li událost nárok zakládající po vyhlášení tohoto zákona a jsou-li splněny všechny podmínky k získání nároku na důchod po případě uznání válečným poškozencem, jest nárok přihlásiti do jednoho roku od těchto okolností.

(3) Nebyl-li nárok v těchto lhůtách přihlášen, zaniká.

§ 28.

Zhorší-li se podstatně zdravotní stav válečného (poválečného) poškozence následkem události, zakládající jeho nárok na důchod invalidní, má právo požadovati přiměřené zvýšení svého důchodu.

§ 29.

(1) Důchod vyměří, přizná a poukáže příslušný Zemský úřad pro péci o válečné poškozence.

(2) Důchody, na něž nárok je dán již v době, kdy zákon tento nabude účinnosti, příslušejí podle tohoto zákona od prvního následujícího měsíce po vyhlášení tohoto zákona, vznikla-li okolnost nárok zakládající po vyhlášení tohoto zákona, příslušejí důchody od prvního dne měsíce následujícího oné okol-

nosti. Do vyměření důchodu podle tohoto zákona budou dosavadní důchody vypláceny podle zákonů dřívějších, výši důchodu do platnosti tohoto zákona stanovících.

(3) Důchod jest splatný v měsíčních lhůtách.

§ 30.

(1) Příslušný Zemský úřad může prozkoumati podmínky důchodu a může pak zastaviti důchod úplně nebo částečně:

a) Odpadly-li nebo změnily-li se podmínky, za nichž důchod byl přiznán a vyměřen, anebo objevily-li se okolnosti, že podmínky ty neodpovídají skutečnosti.

b) Odebral-li se důchodce do ciziny bez svolení Zemského úřadu, v takovém případě může Zemský úřad místo dalšího důchodu vyplatiti mu odbytné ve výši trojnásobného ročního důchodu, svolí-li k tomu dočasný nositel zaopatření chudinského. Ministr sociální péče se zmocňuje, aby nařídil přísnější opatření proti důchodcům, odebravším se do států, jež přísněji nakládají se svými důchodci, kteří se přestěhují do území československé republiky.

c) Byl-li důchod zkapitalisován.

d) Po dobu výkonu trestu ve vězení, byl-li důchodce trestním rozsudkem zbaven volebního práva do obcí pro zločin. Ministr sociální péče může poskytnouti nevinné rodině důchodcově k její žádosti polovici jeho důchodu po dobu výkonu trestu ve vězení.

e) Byl-li důchodce odsouzen v cizině pro zločin nebo přečin, odpykává-li ve vězení trest delší 3 měsíců.

(2) Důchodcové jsou povinni každou změnu ve sivých poměrech, jež se dotýká podmínek, za nichž byl důchod přiznán a vyměřen, oznámiti příslušnému Zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence.

§ 31.

(1) Ministerstvo sociální péče může k návrhu Zemského úřadu povoliti částečnou nebo úplnou kapitalisaci důchodu.

(2) Kapitál jest stanoviti podle zásad matematických, povolená částka nesmí býti vyšší nežli desetinásobný roční důchod.

(3) Bližší ustanovení o způsobu, jak při kapitalisaci důchodu jest postupovati, vydá nařízení ministr sociální péče.

§32.

(1) Zemský úřad vydá osobě, jež se o důchod uchází, písemný výměr, jímž rozhodne o přiznání či nepřiznání důchodu, případně o jeho výši. Výměr budiž vydán i po každé prohlídce. Výměr musí obsahovati:

a) stanovení procenta nezpůsobilosti výdělečné;

b) rozhodnutí o důchodu;

c) na jakou chorobu se uznává žadatel válečným poškozencem.

(2) Rovněž při opatření podle § 31 tohoto zákona jest vydati výměr.

(3) Rozhodnutí Zemského úřadu budiž ve výměru odůvodněno.

§33.

Výměr jest doručiti doporučeně osobě, jíž se týká, pokud se týče zákonnému zástupci jejímu. Válečným poškozencům bydlícím v cizině doručí se výměr prostřednictvím příslušného zastupitelského úřadu československé republiky v cizině.

§34.

(1) Do výměru vydaného podle § 32 tohoto zákona přísluší těm důchodcům, jejichž nárok na důchod závisí na snížení výdělečné schopnosti, právo odvolati se ve lhůtě 90 dnů ode dne doručení výměru k zemské odvolací komisi co do stanovení procenta výdělečné neschopnosti, všem důchodcům přísluší v téže lhůtě právo stížnosti k ministerstvu sociální péče ohledně nepřiznání nebo výše důchodu.

(2) Odvolání i stížnost jest podati u příslušného Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence. Bližší ustanovení o odvolání stížnosti bude obsahovati prováděcí nařízení k tomuto zákonu.

§35.

Důchody, přiznané podle tohoto zákona, mohou býti zabaveny pouze:

a) pro zálohy a zápůjčky od pověřených instituci ministerstvem sociální péče;

b) až do polovice pro nároky na zákonnou výživu.

§36.

V případech § 35 může býti důchod také zcela, pokud se týče do polovice postoupen. Ji-

nak nemá právního účinku ani postup ani jakékoliv právní jednání, omezující právo důchodcovo na důchod.

§ 37.

Požívání důchodů přiznaných podle tohoto zákona nemá následků, spojených s opatřením chudinským.

§ 38.

Podání, protokoly, výměry, kvitance a doklady, jichž je třeba k uplatňování nároků podle tohoto zákona a ku jeho provádění, jsou osvobozeny od kolků a poplatků.

IV. Ustanovení přechodná a závěrečná.

§ 39.

Ode dne, kdy důchodci přiznán jest důchod podle tohoto zákona, nepřísluší mu žádný jiný důchod, vzniknuvší podle dosavadních ustanovení na základě událostí ve smyslu § 1 zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n., a nepřísluší jemu ani příslušníkům jeho nárok na státní vyživovací příspěvky podle zákona ze dne 23. září 1919, č. 530 Sb. z. a n., či příplatky podle zákona ze dne 28. března 1918, č. 119 ř. z., anebo podle zákona uherského článku XV. z r. 1915.

Vyživovací příspěvky a příplatky dlužno vypláceti důchodci a jeho příslušníkům za dobu od počátku působnosti tohoto zákona (X. 45) až do přiznání důchodu. Jest však zúčtovati je na přiznaný důchod. Tím se mění ustanovení § 4 zákona o státním příspěvku vyživovacím ze dne 23. září 1919, č. 530 Sb. z. a n., § 2 zákona ze dne 28. března 1918, č. 119 ř. z., a § 7 zákona uherského článku XV. z r. 1915.

§ 40.

Váleční poškozenci, kteří zákonem ze dne 20. února 1920 č. 142, 39/ 22 a 133/30 Sb. z. a n. byli z nároku na důchod vyloučeni a kteří se domnívají, že jim podle tohoto zákona důchod nyní přísluší, jsou povinni svůj nárok do jednoho roku od počátku účinnosti tohoto zákona uplatniti přihláškou.

§ 41.

Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení.