nostenského oprávnění ku provozování dopravy koncesní úřad, který živnostenské opravném vydal, nastala-li u náměstka nebo pachtýře některá z okolností uvedených v § 6, odst. l, písm. b) a c) a v § 29, písm. b) až e) a vyrozumí o tom koncesionáře s vyzváním, aby buď provozoval koncesi osobně nebo požádal za schválení náměstka nebo pachtýře, který odpovídá zákonitým ustanovením. Byl-li výkon živnostenského oprávnění odňat z uvedeného důvodu po třikráte, odejme koncesní úřad koncesi ku provozování dopravy.

§ 31.

(1) Koncesní úřad oznámí ministerstvům železnic a pošt a telegrafů, jak bylo rozhodnuto o udělení koncese pro pravidelnou dopravu, jakož i pro nepravidelnou hromadnou dopravu osob a pro nepravidelnou dopravu nákladů. Byla-li koncese udělena, zašle jim opis koncesní listiny, jakož i sazebníku a jízdního řádu.

(2) Podniky československé státní dráhy a Československá pošta oznámí zahájeni pravidelné dopravy okresním úřadům, v jichž obvodu se tato doprava provozuje. Zahájení nepravidelné dopravy nákladu oznámí okresnímu úřadu, v jehož obvodu se tato doprava zřídí.

§ 32.

Odborné jednotě společenstevní (společenstvu) přísluší odvolací právo do rozhodnutí, kterým byla udělena koncese podle § l, jestliže odborná jednota společenstevní (společenstvo) podala včas své vyjádření podle § 24 a rozhodnutí koncesního úřadu se nestalo ve smyslu tohoto vyjádření.

Hlava IV.

Ustanovení pro hromadnou dopravu osob a pro

dopravu nákladů, které nejsou provozovány po

živnostensku.

§ 33.

K hromadné dopravě osob motorovými vozidly a k dopravě nákladů motorovými vozidly, pokud tyto dopravy se nedějí po živnostensku, jest třeba dopravní licence s výjimkou doprav uvedených v § 34.

§ 34.

(1) Dopravní licence nepotřebují kromě vlastní státní správy:

a) osoby, které provozují dopravu svých zaměstnanců, pokud toho potřebují pro provoz svého podniku,

b) osoby, které dopravují náklady k vlastním účelům:

aa) jde-li o dovoz nákladů, které jsou předmětem výrobního nebo obchodního podnikání takového dopravovatele, k odběratelům těchto nákladů, počítajíc v to vlastní podniky (prodejny a prodejní sdruženi, na nichž dopravovatel je zúčastněn) zprostředkující odbyt těchto nákladů, nebo

bb) jde-li o dopravu nákladů, určených ke spotřebě, zpracování nebo použití dopravovatelem neb o dopravu vlastního zboží na nádraží a z něho, nebo k překladišti nebo z něho,

cc) jde-li o dopravu nákladů, určených ke spotřebě nebo použití vlastními zaměstnanci dopravovatele,

c) osoby, které provozují nepravidelnou hromadnou dopravu osob z ciziny do zdejšího celního území a zpět,

d) osoby mající traktory a jiná podobná motorová vozidla používaná v zemědělství, průmyslu, obchodu a živnostech, prokáže-li se úřední zkouškou typu nebo jednotlivého motorového vozidla, že jsou zařízena tak, že při zatížení vlastní vahou nutném k jízdě a řízení nemohou na dobré a rovné silnici překročiti rychlost 12 km za hodinu.

(2) Provozovati dopravu bez licence jest však v případech uvedených v odstavci l, písm. a) a b) přípustno toliko tehdy, jestliže vozidla při dopravě obsluhuje dopravovatel sám nebo jeho zaměstnanci a členové rodiny a jestliže vozidla jsou jeho vlastnictvím nebo jestliže je koupi] na splátky.

(3) v případech uvedených v odstavci l, písm. b) jest přípustno provozovati dopravu bez licence také tehdy, jestliže dopravovatel v takové dopravě používá přechodně pro mimořádně zvýšenou potřebu podniku nebo v jiných mimořádných případech najatých motorových vozidel, po případě i s personálem je obsluhujícím. Podrobnosti stanoví vládní nařízení.

§ 35.

(1) žadatel o dopravní licenci musí prokázati:

a) osobní spolehlivost co do provozu této dopravy,

b) že dosáhl věku alespoň 24 let. V případech zvláštního zřetele hodných může okresním úřadem výjimečně býti povoleno před dovršeným 24 rokem věku provozovati dopravu tomu, kdo má právo jmění samostatně spravovati,

c) státní občanství republiky československé a bydliště v tuzemsku; výjimka z tohoto ustanovení jest přípustná jen v případech reciprocity.

(2) Náležitosti zmíněné v odstavci l musí při osobách právnických býti splněny u té osoby, která podle zákona nebo stanov jest oprávněna onu právnickou osobu zastupovati na venek.

§36.

(1) Dopravní licence k provozování dopravy nemůže býti udělena:

a) nejeví-li se potřeba zamýšlené dopravy,

b) jestliže zřízení zamýšlené dopravy příčilo by se veřejným zájmům,

c) jestliže stavební a udržovací stav silnic a cest nedovoluje, aby na nich byla zamýšlená doprava provozována pravidelně.

(2) Rozsah veřejných zájmů, jež třeba chrániti [odstavec l, písm. b)], bude stanoven vládním nařízením.

§37.

(1) Dopravní licenci lze uděliti toliko na určitou dobu nejvýše 7 let, počítajíc od dne udělení dopravní licence.

(2) Dokud žadatel neobdržel výměr o udělení dopravní licence, nesmí započíti & provozováním dopravy.

(3) Dopravní licence jest osobní oprávnění, jehož převod na jinou osobu, ať mezi živými nebo pro případ smrti, jest nepřípustný.

§38.

Ten, komu dopravní licence byla udělena, jest povinen opatřiti vozidla, jichž používá

k dopravě, nápisem, z něhož je zřejmo, že jde o dopravu licentovanou. Nápis na vozidlech musí býti v jazyku státním; bude-li také v jazyku jiném, musí býti text v jazyku státním na prvém místě a alespoň ve stejných rozměrech a ve stejné úpravě. Podrobnosti mohou býti stanoveny vládním nařízením.

§ 39.

Dopravní licence k hromadné dopravě osob opravňuje podnikatele dopravovati také za-

vazadla a psy cestujících, avšak toliko vozidlem použitým zároveň k dopravě těchto osob nebo vlečným vozem k němu připojeným.

§ 40.

(1) Předpisy zdravotní a veterinárně-policejní platné pro dopravu provozovanou po živnostensku (§ 17) platí obdobně i pro dopravu provozovanou na základě dopravní licence.

(2) Rovněž platí i pro tuto dopravu obdobně §§ 14 a 16.

§ 41.

Dopravní licenci uděluje okresní úřad bydliště (sídla) žadatele o licenci. O udělení dopravní licence vydá úřad písemný výměr (§ 43).

§ 42.

(1) Potřebu zamýšlené dopravy (§ 36) posoudí okresní úřad podle směrnic vydaných ministerstvem průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvem železnic.

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně také v odvolacím řízení.

§ 43.

(1) Výměr o udělení dopravní licence musí obsahovati

a) označení osoby, které dopravní licence se uděluje, její bydliště (sídlo),

b) rozsah oprávnění,

c) dobu platnosti dopravní licence,

d) počet a druh motorových vozidel po případě přívěsných vozů a údaje o nejvýše přípustném počtu dopravovaných osob, po případě o nejvyšším přípustném nákladu,

e) ustanovení, která mají zaručiti ochranu silnic a dopravy po nich.

(2) Ve výměru mohou býti uloženy též podmínky, které mají zaručiti bezpečnost provozu a zájem veřejného zdravotnictví, po případě podmínky, že vozidlo musí vyhovovati určitým technickým normám.

§ 44.

Úřad, který dopravní licenci udělil, může změniti k žádosti majitele licence podmínky uvedené v § 43, odst. 2. Změny vztahující se k ustanovení § 43, odst. l, písm. b) až d)

může úřad změniti pouze v dohodě s příslušným ředitelstvím státních drah.

§ 45.

Dopravní licence je neplatná:

a) zjistí-li se, že již v době udělení nebyla některá z náležitostí uvedených v § 35,

b) byla-li udělena proti ustanovení §§ 36 a 42.

§ 46.

Dopravní licenci odejme úřad, který ji vydal:

a) pominula-li po udělení některá z náležitostí uvedených v § 35,

b) nesplní-li majitel licence podmínky uložené ve výměru, jímž se dopravní licence uděluje, nebo překročí-li rozsah svého oprávnění, a to v obou případech přes dvojí písemnou výstrahu úřadu, jenž licenci vydal.

§ 47.

Okresní úřad oznámí ministerstvu železnic, jak bylo rozhodnuto a žádosti za udělení dopravní licence. Byla-li dopravní licence udělena, zašle mu opis výměru.

§ 48.

Osoby provozující takovou dopravu osob nebo nákladů, pro kterou se podle tohoto zákona vyžaduje dopravní licence (§ 33), a které ji dosud provozovaly bez licence, jsou povinny do dvou měsíců od účinnosti tohoto zákona podati žádost o udělení dopravní licence. Jestliže tak v této lhůtě neučiní, jsou povinny zastaviti dopravu dosud jimi provozovanou; ustanovení § 49, odst. 1 platí zde obdobně.

Hlava V. Trestní ustanovení.

§ 49.

(1) Toho, kdo bez pravoplatné koncese po případě licence provozuje dopravu osob nebo nákladů (§§ 1 a 33), potrestá okresní úřad pokutou od 500'- Kč do 5. 000'- Kč a v případě nedobytnosti náhradním trestem vězení podle míry zavinění, nejvýše však v trvání 14 dnů.

(2) Toho, kdo poruší některou z povinností, stanovených v hlavě I až IV tohoto zákona,

po případě v koncesní listině nebo ve výměru, kterým byla udělena dopravní licence, potrestá okresní úřad pokutou od 50'- Kč do 2. 500'- Kč a v případě nedobytnosti náhradním trestem vězení podle míry zavinění, nejvýše však v trvání 7 dnů. Stejně potrestá toho, kdo poruší některý zákaz stanovený v hlavě I až IV tohoto zákona po případě v koncesní listině nebo ve výměru, kterým dopravní licence byla udělena.

(3) Za pokuty uložené podle odstavce 2 osobám, jichž používá v podniku, ručí koncesionář, po případě majitel dopravní licence rukou společnou a nerozdílnou.

§ 50.

(1) Jestliže povinnost jednati určitým způsobem nebo něco opomenouti postihuje právnické osoby nebo jiné soubory osob, a je-li na nesplnění této povinnosti stanoven trest, lze - není-li jinak stanoveno - uložiti trest orgánu, jenž jest podle právních předpisů povolán v tom směru je zastupovati. Tento orgán, nejde-li o osobu fysickou, má právo a na vyzvání úřadu povinnost ustanoviti za sebe jednu nebo více osob, které jsou pak zodpovědný za zachování předpisů.

(2) Přesunouti placení pokut uložených podle předchozích ustanovení odpovědným orgánům a zástupcům na právnické osoby a jiné soubory osob, o něž jde, jest zakázáno. Úmluvy tomu odporující jsou právně neúčinné.

(3) Právnické osoby a jiné soubory osob ručí však rukou společnou a nerozdílnou s potrestaným za pokuty a náklady řízení uložené odpovědným orgánům a zástupcům.

§ 51.

Trestních ustanovení §§ 49 a 50 lze použíti, není-li stanoveno jinak, i na přestupky spáchané před účinností tohoto zákona, nejsou-li nepříznivější než právo platné v době, kdy přestupek byl spáchán.

§ 52.

(1) Tomu, kdo provozuje dopravu osob nebo nákladů bez koncese nebo bez dopravní licence (§§ l a 33) a byl proto dvakráte pravoplatně potrestán podle § 49, odst. l, zabaví okresní úřad, v jehož obvodu se doprava děje, motorová vozidla, jimiž se taková doprava provozuje, za tím účelem, aby zabránil neoprávněnému provozování dopravy.

(2) Stejně zabaví okresní úřad motorová vozidla tomu, kdo pokračuje v provozování dopravy, ačkoli jeho koncese po případě dopravní licence byla prohlášena za neplatnou podle § 28 nebo § 45 nebo mu byla odňata podle § 29 nebo § 46 a odvolání proti rozhodnutí

o neplatnosti nebo odnětí koncese po případě dopravní licence nebyl přiznán odkladný účinek, nebo Zanikne-li pojištění z jakéhokoli důvodu, nebo stane-li se neúčinným a koncesionář přes to provoz nezastavil (§ 8, odst. 3).

(3) Okresní úřad vrátí zabavené vozidlo osobě, jíž bylo zabaveno, jakmile uzná, že nehrozí již nebezpečí dalšího neoprávněného provozování dopravy, po případě byl-li podán průkaz o tom, že bylo sjednáno nové pojištění.

(4) Ustanovení § 49 zůstávají nedotčena.

(5) Podrobnosti, zejména o tom, komu dlužno uložiti hrazení nákladů se zabavením spojených, stanoví se vládním nařízením.

Hlava VI.

Zvláštní ustanovení pro některé podniky a pro obce.

§ 53.

(1) Podniky Československé státní dráhy a československá pošta nepodléhají ustanovením hlavy I až V s výjimkou § 2, písm. a), §§ 10, 17, 19, 21, 25 a 31. Podnik československé státní dráhy podléhá mimo to ustanovení § 14, odst. 1. Kromě toho platí pro dopravu těmito podniky provozovanou tato ustanovení:

a) dříve než zahájí pravidelnou dopravu, zjistí tyto podniky u příslušných silničních úřadů, zda slav silnic a cest dovoluje, aby zamýšlená doprava byla na nich provozována,

b) povinnosti uložené všeobecně v § 9 a § 20, odst. 1 a 2 platí obdobně s odchylkou, že dopravní řád, sazebník a jízdní řád, jakož

i jejich změny, nepodléhají schválení koncesních úřadů,

c) při provozování dopravy podle tohoto zákona podléhají tyto podniky výhradně dozoru ministerstva železnic po případě ministerstva pošt a telegrafů,

d) podnik Československé státní dráhy jest povinen dopravovati poštovní zásilky podle § 14; jestliže nedojde k dohodě tam zmíněné, rozhodne ministerstvo železnic v dohodě s ministerstvem pošt a telegrafů.

(2) Podniky československé státní dráhy a československá pošta nepodléhají při provozování dopravy podle tohoto zákona předpisům živnostenského řádu (zákona) a ostatním předpisům jej měnícím nebo doplňujícím.

§ 54.

(O Na všechny osoby, osvobozené podle § 2 od koncesní povinnosti, vyjímajíc podniky Československé státní dráhy a československá pošta, vztahují se ustanovení § 14 a, pokud nejde o dopravu pro vlastní potřebu, § 16.

(2) Na obce, jež provozují pravidelnou hromadnou dopravu osob podle § 2, písm. c), se vztahují obdobně ustanovení §§ 9, 10, 12, 14, 15, 16, 17, 19, 20, 30, § 31, odst. 2, věta první,

§ 49, odst. 2 a 3, §§ 50 a 51.

(3) Kromě toho platí pro tuto dopravu osob tato ustanovení:

a) dříve než zahájí dopravu zjistí obec u příslušných úřadů, zda stav silnic, cest a jiných veřejných prostranství dovoluje, aby zamýšlená doprava byla na nich provozována,

b) při provozování dopravy podle tohoto zákona podléhají obce dozoru okresních po případě zemských úřadů,

c) obec opatří svá vozidla nápisy, z nichž je zřejmo, o jakou dopravu jde. Podrobnosti stanoví vládní nařízení.

(4) Ustanovení odstavců 2 a 3 platí také pro dopravu prováděnou leteckými dopravními podniky a soukromými železnicemi ve vlastním provozu podle ustanovení § 2, písm. b) a d).

(6) Na osoby, které provozují dopravu podle § 2, písm. j) a k), se vztahují obdobně ustanovení §§ 8, 14, 16, 31, § 49, odst. 2 a 3 a §§ 50 až 52.

Hlava VII. Přechodná ustanovení.

§ 55.

(1) Předpisy tohoto zákona se vztahují také na dopravu podle § l, zřízenou před jeho účinností. Koncese pravoplatně udělené před 31. prosincem 1932 pro periodickou dopravu osob a pro živnosti uvedené v § 15, č. 4 živnostenského řádu (§ 22, č. 4 živnostenského zákona) zůstávají v platnosti na dobu 15 let, počítajíc ode dne 31. prosince 1932, pokud nezaniknou dříve z důvodů uvedených v koncesní listině.

(2) Majitelé živností uvedených v § 37, odst. 2 zák. č. 198/1932 Sb. z. a n., kteří ve lhůtě předepsané uvedeným paragrafem nepodali žádost o udělení koncese a nesplnili povinnosti tam stanovené, jsou povinni zastaviti dopravu dosud jimi provozovanou; ustanovení § 49, odst. 1 platí zde obdobně. Také v době před rozhodnutím o této žádosti podléhá provozování takové dopravy předpisům §§ 10, 11, 14, 15, 16, 17, 19, § 49, odst. 2 a předpisům hlavy VIII. Udělení koncese může býti v těchto případech odepřeno pouze z důvodů uvedených v §§ 3, 4 a 6.

(3) Koncese majitelů živností uvedených v § 37, odst. 3 zák. č. 198/1932 Sb. z. a n., kteří ve lhůtě předepsané uvedeným paragrafem neprokázali, že splnili povinnosti tam stanovené, zanikly; ustanovení § 49, odst. 1 platí zde obdobně.

(4) žádosti o udělení koncese podané přede dnem účinnosti tohoto zákona, o nichž nebylo do dne účinnosti tohoto zákona pravoplatně rozhodnuto, jest posuzovati podle ustanovení tohoto zákona.

(5) Osoby, které před účinností tohoto zákona byly pravoplatně potrestány pro přestupek § 17, odst. 2 zák. č. 198/1932 Sb. z. a n., mohou nabýti koncese, vyhovují-li jinak ustanovením tohoto zákona.

(6) Ustanovení § 3, písm. b) nabývá účinnosti dnem 1. července 1938. Do této doby také nelze z důvodu ustanovení § 3, písm. b) prohlásiti koncesi za neplatnou ve smyslu § 28, písm. a).

§ 56.

(1) Koncese majitelů živností uvedených v § 15, č. 3 a 4 živnostenského řádu (§ 22, č. 3 a 4 živnostenského zákona), které zamkly podle ustanovení § 37, odst. 3 zák. č. 198/1932 Sb. z. a n., se obnoví bez nového řízení podle §§ 24 a 25 tohoto zákona, požádají-li o to tito majitelé nejpozději do tří měsíců po účinnosti tohoto zákona a prokáží-li v téže lhůtě, že splnili všechny povinnosti vyplývající z tohoto zákona. Průkaz, že žadatel vyhověl povinnosti stanovené v § 13, budiž předložen do tří měsíců ode dne, kdy žadateli bude dodáno rozhodnutí koncesního úřadu o výši jistoty pro koncesi, o jejíž obnovení se žádá.

(2) O tom, že se koncese obnovuje, zpraví koncesní úřad žadatele a vydá mu novou koncesní listinu o stejném obsahu, jako byla koncese zaniklá.

(3) Obnovení koncese je nepřípustné, nastala-li po jejím zániku některá z okolností, uvedených v § 6, odst. l, písm. a), c) a d) a odst. 2, písm. d), nebo pominula-li mezi tím některá z náležitostí uvedených v §§ 3 a 4. U pravidelné dopravy osob jest mimo to obnovení koncese nepřípustné tam, kde pro tutéž trať, pro kterou zaniklá koncese byla udělena, byla již udělena koncese nová, nebo kde provozuje dopravu motorovými vozidly podnik československé státní dráhy.

Hlava VIII. Finanční ustanovení.

ODDÍL PRVNÍ. DAŇ Z MOTOROVÝCH VOZIDEL.

Předmět a základ daně.

§ 57.

(1) Předmětem a základem daně jsou motorová vozidla, jichž se používá k jízdě po veřejných cestách nebo místech a jež se nepohybují po kolejnicích, jejich vlečné vozy, které jsou pro vlek motorovými vozidly zvlášť zařízeny, a evidenční značky přidělené pro účely výrobní, prodejní nebo zkušební, jež nejsou vázány na určité motorové vozidlo.

(2) Této dani nepodléhají silniční válce, pojízdné drtiče štěrku, motorové pluhy, jízdní kola s pomocným motorem do obsahu válců 0'1 l a motorové vozíky pro invalidy.

§ 58.

(1) Pokud tuzemské motorové vozidlo nebylo u okresního (státního policejního) úřadu odhlášeno, má se za to, že se ho používá k jízdě.

(2) O motorových vozidlech podniků československé státní dráhy a československá pošta má se za to, že se jich používá k jízdě, pokud nebyla těmito podniky u zemského finančního ředitelství v Praze odhlášena.

(3) Zámyšlejí-li osoby uvedené v § 62, odst. l až 3 nepoužívati motorového vozidla nebo vlečného vozu k jízdě s účinkem, aby byly zproštěny platební povinnosti, jsou povinny splniti podmínky obsažené v § 69.

Osvobození od daně.

§ 59. (1) Od daně jsou osvobozena:

a) motorová vozidla vlastní státní správy s výjimkou oněch, jichž se používá ve státních závodech, ústavech a zařízeních, spravovaných podle zákona ze dne 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n., o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní,

b) motorová vozidla, jichž se používá výhradně pro službu telegrafní, telefonní a pro místní službu poštovní,

c) osobní motorová vozidla osob, jimž podle mezinárodního práva přísluší právo exterritoriality, konsulů z povolání a osob jim na roven postavených s podmínkou, že vzájemnost je zaručena a že uvedené osoby nejsou příslušníky československé republiky,

d) nákladní nebo zvláště zařízená motorová vozidla svazků územní samosprávy (zemí, okresů a obcí), jichž se používá výhradně ke stavbě, správě, udržování nebo čištění veřejných cest a míst, zařízení vodovodních a kanalisačních, jakož i k odvážení popela a smetí,

e) motorová vozidla, která jsou zvláště zařízena pro službu hasičskou, záchrannou nebo zdravotní,

f) motorová vozidla elektráren a elektrických drah drobných, která jsou zvláště zařízena pro stavbu, správu, udržování, odstraňování poruch a čištění jejich zařízení,

g) traktory a podobná motorová vozidla používaná v zemědělství, prokáže-li se úřední zkouškou typu nebo jednotlivého motorového vozidla, že jsou zařízena tak, že při zatížení vlastní vahou nutném k jízdě a k řízení nemohou na dobré a rovné silnici překročiti rychlost 12 km za hodinu.

(2) Ministr financí může povoliti úplné nebo částečné osvobození od daně z motorových vozidel pro cizozemská osobní motorová vozidla [§ 64, odst. 1, písm. a) a b)] a pro cizozemské autobusy [§ 64, odst. l, " písm. c)], přijíždějící do československé republiky na přechodnou dobu.

§ 60.

(1) Nová tuzemská motorová vozidla (§ 65, odst. 1) s výjimkou jízdních kol s pomocným motorem s obsahem válců nad 0'1 l, uvedených v § 63, odst. l, písm. a), která byla dána po

prvé do provozu v době ode dne vyhlášení tohoto zákona do 31. prosince 1938, osvobozují se od daně:

a) na dobu jednoho roku, jsou-li hnána motory nízkotlakými, zařízenými výhradně pro pohon minerálními oleji, jichž hutnota při + 15° C nedosahuje 810° (tisícin hutnoty čisté váhy) nebo jejich směsí s lihem,

b) na dobu tří let, jsou-li hnána motory vysokotlakými (systém Diesel a pod. ) zařízenými výhradně pro pohon pleji, jichž hutnota při + 15° C je 810° a vyšší, nebo jejich směsí s lihem, anebo, jsou-li zařízena výhradně pro pohon jinými hnacími látkami než těmi, které jsou uvedeny v odst. 1, písm. a) nebo elektřinou.

(2) Osvobození podle odstavce 1 počíná ode dne, kdy motorového vozidla bylo po prvé použito k jízdě, a končí posledním dnem kalendářního čtvrtletí, ve kterém uplynula doba uvedená v tomto odstavci.

(3) Na dobu tří let osvobozují se od daně také tuzemská motorová vozidla (§ 65, odst. 1) s výjimkou vozidel uvedených v § 63, odst. 1, písm. a), jichž poháněči zařízení bylo v době ode dne vyhlášení tohoto zákona do 31. prosince 1938 a to do tří let ode dne, kdy byla dána po prvé do provozu, změněno výhradně pro pohon zmíněný v odstavci 1, písm. b).

(4) Osvobození podle odstavce 3 počíná prvním dnem čtvrtletí, následujícího po daňovém období (§ 66, odst. 2), ve kterém bylo změněno poháněči zařízení vozidla a nevztahuje se na motorová vozidla, která již byla osvobozena od daně podle ustanovení odstavce 1, písm. a).

(5) Vláda může na návrh ministra financí konečnou lhůtu uvedenou v odstavci l, věta l a v odst. 3 přiměřeně prodloužiti.

(6) Vláda může pro motorová vozidla označená v odst. 1, písm. b) zkrátiti tříletou dobu osvobození uvedenou v tomto paragrafu na dobu jednoho roku, klesne-li spotřeba lihu k účelům motorickým pod množství spotřebované k tomuto účelu v kalendářním roce 1934 z důvodu rozšíření uvedených motorových vozidel. Toto ustanovení se nevztahuje na vozidla, která již byla na dobu tří let od daně osvobozena.

(7) Podrobnosti stanoví vládní nařízení.

§ 61.

(1) Nárok na osvobození od daně podle ustanovení §§ 59 a 60 jest uplatniti při splnění při-

hlašovací povinnosti (§ 68); okolnosti rozhodné pro osvobození jest prokázati.

(2) Osvobození trvá po dobu, po kterou jsou pro ně dány zákonné podmínky.

(3) Pro motorová vozidla od daně osvobozená vydá finanční úřad I. stolice potvrzení o osvobození.

§ 62.

Podmět daně.

(1) Daň postihuje vlastníka motorového vozidla a vlečného vozu a při prodeji s výhradou vlastnictví držitele.

(2) Nemá-li vlastník nebo držitel vozidla v tuzemsku bydliště (sídlo) a nepoužívá-li vozidla v tuzemsku sám, jest poplatníkem, kdo vozidlo v tuzemsku používá.

(3) Vzniknou-li pochybnosti, postihuje daň toho, komu byla přidělena evidenční značka.

(4) U evidenčních značek, přidělených pro účely výrobní, prodejní nebo zkušební, jež nejsou vázány na určité motorové vozidlo, postihuje daň toho, komu byla přidělena tato evidenční značka.

(5) U cizozemských motorových vozidel a vlečných vozů postihuje daň osoby, které s nimi přijíždějí do československé republiky na přechodnou dobu.

Sazba daně.

§ 63.

(1) U tuzemských motorových vozidel s výjimkou vozidel uvedených v odstavci 2 činí daň za kalendářní rok:

a) u jízdních kol s pomocným motorem s obsahem válců nad 0'1 l, motorových kol (motocyklů), motorových kol s přívěsnými vozíky a motorových tříkolek k dopravě osob...........130 Kč;

b) u osobních automobilů (§ 65, odst. 3) podle válcového obsahu:

		do 1 litru	  	250 Kč
více	než	1´ - do 1"5 litru	  	400 Kč
více	než	l'5 do 2- litrů	  	600 Kč
více	než	2'- do 2'5 litrů		900 Kč
více	než	2'5 do 3'- litrů	  	1100 Kč
více	než	3- do 3'5 litrů	  	1300 Kč
více	než	3'5 do 4'- litrů	 .	1600 Kč