Důvodová zpráva.

Společnost lidská se nalézá v době přelomu dosavadní hospodářské soustavy. Změny a pokusy o nové hospodářské uspořádání v různých státech tomu rozhodně nasvědčují.

Také u nás ozývají se čím dál, tím více a důrazněji hlasy, aby nyní platný hospodářský řád byl změněn. Nutnost této změny uznávají nejen dělníci, nýbrž i živnostníci, zemědělci, obchodníci, průmyslníci a státníci. Také zřizování monopolů, syndikátů a pod. "usměrněných" svazů neb společností dokazuje, že jest již největší čas, aby byl učiněn v hospodářství pořádek.

Tyto hlasy a pokusy jsou pochopitelný. Dosavadní řád nesplnil naděje v něj kladené. Očekávalo se od něj, že zavede klidný vývoj hospodářských věcí, ale způsobil mezi pracovními složkami boje, které namnoze ohrožují celý hospodářský život. Doufalo se, že nynější platný řád vyrovná vzájemné hospodářské poměry mezi lidmi. Než nestalo se tak; hospodářské nesrovnalosti rozrostly se do nebezpečných rozměrů. Tato soustava měla zavésti v hospodářství pořádek, ale výsledkem jejím je zmatek ve výrobě, cenách i spotřebě. Místo toužebného a slibovaného blahobytu, nastaly v hospodářském životě potíže a bída v době, kdy je všech možných a potřebných statků nadbytek. Zkrátka, ukazuje se, že dosud platný řád se neosvědčil, ale zklamal. A proto to volání po novém řádě, proto se dělají pokusy o nové lepší řízení hospodářských věcí.

Příčin hospodářských nesnází a jejich následků je mnoho. Složkám hospodářského života byla dána přílišná svoboda, ač vázanost a vzájemná závislost v životě celém, a hospodářském zvlášť, je nepopiratelná. Hospodářské složky domáhaly se dosud jen svého zisku, nedbajíce práv a nároků složek jiných. Pojem obecného blaha takřka zmizel ze společnosti lidské, nebo se stal přítěží v rozpoutaném, hospodářském boji. "Jen když já budu žít, po ostatních mi nic není", stalo se obvyklým

rčením jednotlivců. Nejkrásnější, nejušlechtilejší ideje, státní ideu (nevyjímajíc, všechny možné praktiky, způsoby, vynálezy, blahodárné instituce, zvelebovací ústavy, jakož i nouze i hojnost statků, nesnáze nebo výhody hospodářské, dále měnové a politické poměry u nás i v zahraničí, byly využívány, aby zisk jednotlivců, neb některých složek byl získán stůj co stůj. Za takového stavu mizel pojem spravedlivosti a práva, a pojem moci a síly nastoupil jako měřítko vzájemných osobních a společnostních vztahů a poměrů. Místo jediného cíle: obecného blaha, nastoupila norma vlastního prospěchu. Užít a využít všeho, co se dá, stalo se všeobecným příkazem. A podle toho jsou i konce hospodářských snah: rozklad, rozvrat a hospodářský úpadek.

Gordický uzel, otázka to národního a každého hospodářství vůbec, lze za nynějšího zřízení a řádu těžko řešit. Mimo vpředu již popsaných vad a nedostatků platného systému, překáží správnému řešení také nebývalé složité hospodářské dění. Rovněž způsob a pochod hospodářského snažení se rychle a neustále mění lidskou vynalézavostí, což ztěžuje přehled, východisko lidského počínání, a zavinuje omyly, které lze pak nesnadno napraviti. Podobně jest velkou překážkou roztříštěnost hospodářských snah. Potíže zvyšuje také přenášení hospodářského uspořádání na úřady neb osoby, které prakticky hospodářský život a vše, co jej doprovází, prožívají buďto nepřímo anebo vůbec jej znají pouze z tisku a někdy ani to ne. A takové otázky nelze řešit trvale ani mečem, ani nahodile neb jinak získanou silou, ani papírovými pravidly, nýbrž účelným novým zřízením s náležitou pravomocí. Těžkosti v hospodářství jsou ve velkém i malém. Proto je nutno, aby se řešily všechny hospodářské otázky podle potřeby v každém rozsahu. Ne pouze někde a někteří, ale všude a všichni, kteří jsou v hospodářské činnosti účastní a mají zájem na řádném uspořádání hospodářských věcí, ať mají

možnost přiložiti ruce k všeobecně prospěšnému dílu.

Jmenováním některých osob, úředníků neb zájemců, se věc náležitě nikdy nespraví. Jedině demokratickou volbou s poměrným zastoupením lze soustřediti odborové a krajové zástupce z řad podnikatelů a zaměstnanců (úředníků a dělníků), kteří znají poměry ve svých odborech a krajích, jen jejich součinností je možno správně řešiti pracovní, obchodní, živnostenské, zemědělské, průmyslové a jiné otázky hospodářské.

Jako nejvhodnější způsob k nápravě a pořádání hospodářských věcí a vzájemných poměrů a vztahů, navrhuje se touto osnovou zřízení komor práce s příslušnou působností.

Komory práce, tak jak jsou navrženy, soustředí všechny pracovníky různých odborů práce a oblastí za jednotným cílem: obecného blaha. Komorní, demokratický a poměrný volební řád umožní, aby podnikatelé, zaměstnavatelé a zaměstnanci z řad úředníků a dělníků vnesli do jednání a rozhodování o hospodářských otázkách své zkušenosti, svá pozorování a své názory, jak by se věci hospodářské nejlépe řešily. Tím tisíce mozků ve spolupráci obohatí nynější hospodářskou znalost o nové poznatky, vzbudí pro ně větší zájem, vyškolení, což vše nemálo poslouží, aby byly pracovní a hospodářské otázky vůbec odborně promyšleny, posouzeny a pořádány.

Poněvadž se mohou porad o důležitých věcech zúčastniti také znalci, je zaručeno, že hospodářské otázky se budou řešit věcně, řádné a nestranně. Tím se mnohé potíže odstraní a úspěch zaručí.

Obraz komor práce jest obrazem hospodářského života. Organisace komor práce jest jednotná, ale při tom vychází se vstříc odborové i oblastní mnohotvárnosti a potřebě, žádný odbor, ani žádná oblast není pomíjena. Každé složce dává se místo tam, kde je jí třeba. Tak stávají se komory práce jednotou růzností, sjednocením všech rozličných hospodářských snah neb decentralisovanou centralisací.

Osnova návrhu sleduje, při potřebné vázanosti, svobodu jednotlivých složek, t. j. jedinců, společností, zájmových částí odborových a všeodborových ve všech, rozvojem lidstva vyrostlých, oblastech. Po-

něvadž hospodářská svoboda je prostředkem k dosažení určité svobody vůbec, a jelikož tato svoboda je zaručená jen tehdy, když jednotlivé složky jsou pevný a dostatečně silný, dává se komornímu zřízení taková působnost, aby mohla uspořádati hospodářské věci tak, jak toho záruka náležité svobody vyžaduje.

V komorách práce, podle návrhu, každý jednotlivý odbor tvoří samosprávný celek, k němuž přináleží všichni v odboru pracující. Každý odbor jest sdružen z dola až nahoru, čímž jest zároveň vytvořena ústředna pro celý odbor.

Účel samosprávy jednotlivých odborů není ve vzájemném boji proti jiným odborům a tedy seslabování, nýbrž v tom, aby jeden odbor druhý doplňoval v součinnosti hospodářských snah a tak samostatně přispíval k celkovému účelu komor práce.

Všechny odbory práce jsou si v komorách práce rovny. Mají v jádru stejné povinnosti a práva. Není tu ani privilegovaných ani neprivilegovaných. Proto i odbory, které nedosáhnou řádného zastoupení volbami, nejsou zastoupení zbaveny, jedná-li se o jejich věci.

Koná-li nebo usnese-li se některý odbor na něčem, co poškozuje jiný odbor, má postižený odbor právo domáhati se nápravy. Nejde-li takovou věc vyřešiti po dobrém, rozhodne o věci komorní rozhodčí soud, který učiní zadost těm, kteří utrpěli nebo trpí újmu.

Samosprávou komorních odborů práce se dává v návrhu odborům moc, aby mohly své vnitřní věci, pokud nezasahují do jiných odborů, řešiti samostatně.

Vnitřně odborových otázek jest mnoho. K těmto zejména přináleží péče o dorost a příslušníky, různé dohody mezi odborovými příslušníky, dále hájení odborových zájmů, otázky výrobní, obchodní, vývozní, spotřební a pod. otázky jiné, pro jejichž řešení je jistě správa odboru nejpovolanější. Od této vnitřní svobody odborového sebeurčení nelze upustit.

V každém odboru práce, podobně jako v komoře práce, jsou tři družiny příslušníků a to: družina podnikatelů (zaměstnavatelů) čili družina A, pak dvě družiny zaměstnanců, které se roztřiďují na zaměstnance pojištěné v pensijním kterémkoliv

ústavu čili na družinu B a na družinu C, která soustřeďuje všechny ostatní zaměstnance. I tyto družiny mají jak v komoře, tak i v odborech svou zvláštní samosprávu. Jsou si právně v komorách práce rovny.

Toto rozčlenění odpovídá zájmové potřebě. Jsou ku příkladu věci, které se týkají pouze podnikatelů anebo zaměstnanců družiny B nebo C. Je tedy nutností, aby se těmto družinám dala příležitost, aby mohly o svých věcech svobodně pojednat. Může se státi také to, že někdy nebude lze z různých důvodů možno přednésti určité věci těm, jichž se týkají, a to pro nepříjemnosti, které by mluvčím v odboru z přednesu vzešly. V komorní družině mohou se takové věci přednésti, aniž by pro přednes kdo trpěl.

Rovnocennost družin je obsažena také v tom, že při důležitém jednáni je možno žádati, aby v komoře práce neb odboru jen většina zjištěná v každé družině zvlášť byla rozhodující. Tím svobodné rozhodování čili sebeurčení každé družiny jest posíleno a zajištěno proti případnému přehlasování jedné družiny družinami dvěma.

Celý návrh komor práce je založen na myšlence, že podmínky hospodářské činnosti musí být pro všechny občany stejné tam, kde jejich způsobilost je stejná. Při tona. všem nesmí však býti omezovány zvláštní duševní a hmotné vlastnosti, které umožňují rozvoj jednotlivých hospodářských složek aneb celku národního hospodářství.

Zásada, že každý je strůjcem svého štěstí neb neštěstí, je zásadou, kterou je prodchnuta celá osnova návrhu. Na svépomoc je kladena největší váha. Jen tehdy, když stihne některou složku nezaviněné neštěstí, pohroma, kterou ta ona složka nemůže přemoci sama, je podle osnovy návrhu povinná pomoc určena. Jakákoliv omezení svobody a samostatnosti jsou v osnově jen pro případy, ve kterých by tato svoboda snad mohla ztěžovati neb ohrožovati svobodu a samostatnost jiných složek neb obecné blaho.

Zřízení komor práce je samosprávné a demokratické v celku i v jednotlivých částech. Toto komorní zřízení nevylučuje zásahy státní moci, ale omezuje je do zdravé míry pro stát i občanstvo.

Neustálé volání po státní moci a pomoci a spoléhání na všemohoucnost státu je velmi nebezpečné pro stát i občany. Velký psychologický a špatný vliv vykonává se tím na lidské vlastnosti, zvláště v hospodářském směru. Ubývá samostatnosti, vlastního přičiňování, hospodářské výbojnosti a přibývá lehkomyslnosti anebo při nejmenším bezstarostnosti, jak bude dál a jaký bude konec. Dále je známo, že přílišným soustřeďováním hospodářské moci ubývá hospodářské svobody. Soustředěním pak moci hospodářské s mocí politickou nabývá nebezpečí nesvobody občanské a tím i státní, ještě většího a horšího rozměru.

Spoléhání na stát, rozšiřování státní moci, zejména v hospodářství, boří na konec samé základy státní, čím více zasahuje stát do hospodářství, tím více jest vystaven společnostním příp. společenským nesnázím, které, jak známo z dějin, mohou pak vyvrcholiti i ve škodlivé převraty. K tomu snad stačí otázka: jest vůbec možno, aby stát uspokojil všechny občany v hospodářském směru ? - Zapomíná se, že kdo má dosti chce ještě více? - Což lze státu splnit příliš a neustále stupňované požadavky občanstva? - Není lepší každému dát příležitost, aby sám upravoval nechci užíti slova: reguloval - podle možnosti své potřeby?------Stát má dost starostí s věcmi týkajícími se všech občanů bez rozdílu. Jen v mimořádných věcech a dobách je povinností státu zasahovat mimořádně.

Když některý stát zasahuje do hospodářství a poroučí co se má a nemá dělat, pak je také za činy, za hospodářství, v důsledku svého zásahu zodpověděn. Ký div potom, že občanstvo, utrpí-li újmu, svaluje vinu na stát (určitou vládu si nepřipomínajíc) a žádá po státu náhradu skutečných (a někdy i domnělých) škod.

Dobrým vlastencům nemohou býti lhostejný tyto a jiné, zde úmyslně s hlediska státního neuvedené zjevy. Jest si proto přáti, aby stát (státní moc, vláda) již s hlediska státotvorného se vystříhal a mohl vystříhati všeho, co prestyž, nadstranickou výši, stejný poměr ke všem občanům, zájem pro celek a jeho zdatnost ztěžuje, kalí a strhuje v napas stran. Vždyť strany jsou příliš dočasné oproti trvání státu, národa! - Tím však není řečeno, že stát nemá s hospodářstvím co dělat.

Stát (státní moc, vláda) jistě nemá být pouze policajtem, nýbrž má býti vůdcem, který jest milován a ctěn, má býti nejvyšším, spravedlivým soudcem, rádcem, který smiřuje, vyrovnává a soudí strany, aniž by sám byl stranou.

Komory práce přispějí jistě velmi mnoho k tomu, aby stát byl tím, čím býti má, aby vláda měla zodpovědný úkol usnadněn a byla a mohla býti nadstranickou, povýšenou, spravedlivou vládou, vládou všech.

V návrhu jsou některá ustanovení, která přenáší určité úkoly, dosud úřady konané, na komory práce. Důvody pro to jsou velmi vážné a stávají se zřejmými z jevů a dějů v předu naznačených. Toto přesunutí určité působnosti s úřadů na komory práce způsobí zhospodárnění veřejné správy, po němž se stále volá, a usnadní rychlé, odborné vyřízení věcí. Státní autoritě a úřadům se tím prospěje a životu hospodářskému přinese to jen užitek.

život přináší sám sebou vzájemné dohody a slevy lidských tužeb, snah a počínání. Také v návrhu jsou vhodně doporučeny dohody a pod. opatření. Ony mají býti jádrem komorního jednání a hospodářského vyrovnávání. Poněvadž nelze zabrániti z různých důvodů neb omylů, aby se nedělaly také dohody takové, které by jednostranně prospívaly a nesúčastněným složkám škodily, je navrhováno komorní schválení těchto dohodovacích ujednání. Hospodářskému životu se tím neuškodí a prospěch z tohoto opatření bude všeobecný.

Pro trvalé otázky hospodářské, které provází neustále hospodářské děje a složky, jsou ustanoveny stálé výbory. Oba tyto výbory mají rozsáhlou a významnou působnost sociální, zvelebovati a výzkumnou. Vzorem těchto výborů je osnově návrhu výbor pomocný a zvelebovací. Jiné výbory je možno podle potřeby zříditi v každé oblasti zvlášť aneb ve všech komorách práce.

V hospodářském životě musí se rozřešit mnohé důležité věci organisačního rázu. Aspoň jeden příklad buď popsán.

Důležitou otázkou v hospodářství jest zejména soustřeďování. Volá se po ústředí zaměstnanců, ústředních výrobních, obchodních a pod. svazových střediscích. V komorách práce tyto ústředny již jsou

a jest jim dána možnost, přičiniti se o splnění příslušných požadavků.

Dnes roztroušené podobné ústředny nemohou plnit tak levně, výstižně a dobře svůj úkol, jak jej mohou vykonávati v komorách práce.

Rovněž zprostředkování práce a hospodářských styků vůbec jak mezi zeměmi, tak se zahraničím, a rovněž vystěhovalectví jest výhodnější řešit v komorách práce než všude jinde. Dosavadní instituce, které obstarávají tyto služby, se komorami neruší, ale doplňují příp. sjednocují.

Otázka nezaměstnanosti neb zaměstnanosti jest jedna z nejožehavějších otázek. Dosavadní řešení neuspokojuje a uspokojiti nemůže. Komory práce mohou tyto otázky snadněji řešiti. Podnikatelé a zaměstnanci, znalí poměrů a potřeb vlastních odborů a oblastí, mohou různé věci zaříditi nebo k tomu působiti, aby nezaměstnanost nebyla pohromou. Ony také mohou nejlépe zprostředkovati práci nezaměstnaným a práci vůbec. Hospodářský přehled o stavu a potřebě v odborech i v oblastech umožní jim, aby tyto otázky byly ku prospěchu všech správně řešeny.

Ke každému řádnému plánu je třeba vědět, co má a co zmůže ten, který chce plán uskutečnit a jaké následky provedený plán přinese. Za dnešních poměrů se snadno plánuje, ale hůře se plány uskutečňují. Nejen pro nedostatek peněz, nýbrž i proto, že není o předpokladech k provádění plánu potřebných vždy náležitý přehled. Čteme statistiky o nezaměstnaných, o výrobě a spotřebě různých druhů surovin a zboží, o různém hospodářství, o penězích, dluzích atd. Ale některá čísla bývají velmi často označována za astronomická nebo docela čísla domů. Aby údaje o různých, pro hospodářství významných věcí a jevů, byly správné, jsou v návrhu ustanovení, jejichž cílem je zjednati pravdivý přehled o všech hospodářských věcech. V komorách práce lze tento úkol dobře zmoci po stránce odborové i územní. Pak bude možno účelně plánovat.

Poněvadž nynější odhady v tom onom odboru jsou pouhými "odhady" již proto, že se mnozí bojí očí a pozornosti daňových orgánů, stanoví se v paragrafu 135 úřední tajemství, takže to, co komorní činitelé se při soupisech doví, nesmí prozrazovat.

Osobní vlastnictví nebo činnost, pokud se komorní činitelé o nich dovídají, nesmí se sdělovati nikomu a mohou se pouze úhrnně z té oné oblasti vykazovat. Proto jsou stanoveny tresty za prozrazování čili rušení úředního tajemství.

Těžkou otázkou při dnešní hospodářské složitosti a rychlé změně poměrů je, postihnouti všechny okolnosti a zvláště novosti v hospodářství a podnikatelství. Také povahu a vypočítavost osob je těžko psaným právem omezit. Tím se stává, že zákony a jiné právní normy se nedodržují a jsou obcházeny. Aby se tomuto nedostatku mohlo lépe čelit než dosud bylo možno, mohou si jednotlivé nebo všechny složky stanoviti zásady dobrých mravů. Schválené zásady dobrých mravů v hospodářství doplní zákonné a právní normy vůbec a jistě přispějí k většímu pořádku v hospodářství. Společný zájem řízený společnou svobodnou vůlí zájemců nabude tak plně svého významu.

Nejhorší věcí v životě jsou vždy spory. Pro tyto, pokud se nerozřeší dohodou, je v osnově návrhu určeno zvláštní komorní rozhodčí řízení. Je jisto, že tak, jak je stanoveno, může rozhodčí řízení vykonati velké služby v mnohých případech, ať již se týkají poměrů pracovních, obchodních nebo jiných. Aby tyto spory byly bezvadně a odborně rozhodovány, je členství v komorním rozhodčím řízení dáno těm, kteří prožívají nebo znají ze svých vlastních zkušeností stav a odborové i místní poměry. Proto každá složka má v komorním řízení své zastoupení.

Volá se často po státní (úřední) kontrole hospodářské činnosti. V komorách práce vyrůstá tato kontrola sama. Poněvadž v komorách práce sjednotí se nejen jednotlivci ale i odbory a oblasti, bude tato kontrola jistě nejvydatnější a nejlacinější. Utrpí-li příslušník komorní nebo kdokoli jiný nějakou hospodářskou činností škodu, má nejen právo, nýbrž i povinnost sděliti případ předsednictvu komory práce a toto má zase povinnost případ vyšetřiti a učiniti opatření, aby se škoda nahradila a neopakovala. Bude-li se přes to opakovati, pak i pro takové případy jsou příslušná ustanovení.

Poněvadž v hospodářském životě je nutno řešiti vedle všeobecných otázek také zvláštní úkoly, umožňuje se ustanoveními

této osnovy, aby byly zřizovány různé komise, sekce neb výbory, které pák tyto zvláštní úkoly budou řešit.

Veškerá činnost komorní je poměrně a účelně rozdělena na všechny komory práce a jejich složky. Tím předchází se přetížení některých částí komorních a usnadňuje se celková komorní činnost.

Poněvadž po splynutí nynějších společenstev, obchodních a živnostenských komor, zemědělských a živnostenských rad a pod. korporací, veškeré příspěvky se soustředí a o další rozmnoží, lze s jistotou předpokládati, že sjednocením a zjednodušením práce stane se tato vydatnější bez vysokých nákladů.

Sloučením dnešních hospodářských a zájmových korporací, jakož zvláště převzetím jejich zaměstnanců a pracovníků, nabudou komory práce mnoho velmi zkušených osob pro jednání komorní. Přednosti takto získané jsou veliké a hospodářský život pocítí jejich zdatnou působnost.

Celkem možno říci, že se návrhem sleduje, aby se vyhovělo potřebám hospodářského života, aniž by se při tom vnášely ústavní, finanční neb jiné potíže v cestu.

Budou-li komory práce tak uskutečněny, jak jsou zamýšleny, stanou se nejen dobrým pořadatelem a "regulátorem" hosspodářského života, nýbrž budou i velkou úlevou pro státní, samosprávné a jiné úřady vůbec. Mnohá zařízení, která vyžadují dnes značného nákladu, nahradí se zřízením komor práce, čímž i po té stránce vzejdou národnímu hospodářství značné úlevy. Poněvadž v komorách práce budou účastni podnikatelé i zaměstnanci všech odborů pracovních a oblastních, budou komory práce svou všestranností, věcností vyvýšeny nad dosavadní hospodářské zřízení. Snažíce se pak docíliti obecného blaha, stanou se výbornou pákou hospodářských snah. Jelikož bude v komorách práce účelná soustředěnost i rozložitost pořadači a vyrovnávací činnosti, a poněvadž budou mít i přehled o hospodářském stavu a dění v něm, jakož i o hospodářských možnostech, budou komory práce dobrou přípravou pro všechny případy.

Svět se rychle točí a mění. Komory práce mohou všechno dobré pro náš hospodářský život potřebné zachytiti a zlé odvrátit.

Jejich uskutečnění nebude skutkovým a právním omylem, nýbrž hospodářským počinem, dobrodiním pro jedince a celky, pro všechen národ. Je záhodno, aby byly co nejdříve uskutečněny.

Jelikož uskutečněním komor práce nevzniknou státní pokladně žádné zvláštní výlohy, není třeba navrhovati úhradu.

Po stránce formální budiž tento návrh přikázán výboru ústavně-právnímu.

Vaculík, Bezděk, Petr,

Košek, Sedláček, dr Dolanský, Rýpar, Navrátil, dr Nosek, Stašek, Roudnický, dr Daněk, dr Mičura, Vičánek, Světlík, dr Novák, Janalík, Šamalík, Knotek, čížek,

Kaňourek, Adámek, Stanislav.