dou svůj život dlouholetý elév této kliniky, MUDr. J. Gach. Zanechal dopis, ve kterém vysvětluje svůj zoufalý čin tím, že již několikráte měl býti jmenován sekundářem, že však vždy byl opomenut, ačkoliv byl nejstarším čekatelem a půl osma roku na klinice bezplatně pracoval jako elév. Současně v zanechaném dopise sdělil, že jeho smrtí jsou vinni přednosta kliniky prof. dr. Schloffer a asistent dr. Wenzel a že důvodem jeho dosavadního preferování a na konec i odstranění z kliniky byla jeho politická příslušnost a rasový původ. O dru Gachovi bylo známo, že je socialista židovského původu. Tedy politická i rasová příslušnost byla příčinou organisovaného odporu celé kliniky proti jeho osobě. Rovněž je všeobecně známo, dokonce i ze soudního vyšetřování, že celá řada asistentů i sekundářů kliniky prof. dra Schloffera byla důvodně podezřelá z protistátní činnosti a zvláště proti zmíněnému asistentu dru Wenzlovi zavedeno bylo řízení podle zákona na ochranu republiky.

Poměry má německé universitě i technice, protistátní rozvratná akce četných jejich profesorů i studentů byly vyšetřovány soudně již před 2 roky, kdy se mezi jiným prokázalo, že místnosti vysokých škol sloužily za vedení asistenta techniky inž. Haidera za propagační kancelář hackenkreuzlerství. Jak známo, profesoři vysokých škol v čele s rektorem navštěvovali zatčené studenty a dokonce jim umožnili, aby skládali zkoušky ve věznici krajského trestního soudu na Pankráci, kamž zkušební komise z vlastní iniciativy se dostavila. Třebas, že tyto zkoušky později byly zrušeny, přece tento postup vysokoškolských profesorů německých byl zřejmým důkazem sympatií vůči vyšetřovancům obviněným z protistátní činnosti.

Odpor pražské německé university proti jmenování prof. dra Kelsena, vědce a právníka světového významu je dalším dokladem nenávistného protistátního a protidemokratického ducha, který ovládá německé vysoké školy pražské, zvláště universitu.

V případu dra Gacha, který byl pronásledován nejen pro své politické přesvědčení, nýbrž i pro svou rasovou příslušnost, jde zřejmě o útisk i delikty proti zákonu má ochranu republiky. Na německé universitě pražské vychovávají se posluchači v duchu protistátním. Valná část jich po skončených studiích zaujala i zaujme důležitá místa ve veřejné službě republiky.

Stát nemůže k tomu klidně přihlížeti, ani trpěti, aby těmto budoucím veřejným činitelům v době jejich universitních studií vštěpovány byly názory, které jsou v příkrém rozporu s demokratickými a republikánskými ideami a zákonem, nemůže také trpěti, aby při obsazováni míst na německých vysokých školách pražských a jejich ústavech přihlíželo se k sympatiím a zásluhám o toto protistátní činnost na úkor opravdové vědecké kvalifikace. Nemůže také strpěti, aby ponechám i býti na svých místech ti, kdož důvodně bytí a jsou podezřelí z úkladů proti republice.

Podepsaní se proto táží pana ministra školství:

1. Je ochoten učiniti vše, aby poměry na německých vysokých školách pražských, zvláště university byly zevrubně vyšetřeny?

2. Je ochoten postarati se o to, aby funkcionáři německých vysokých škol, kteří se provinili protistátní činností, byli příkladně potrestáni a neprodleně z university i ostatních vysokých škol a jejich ústavů odstraněni?

3. Je ochoten neprodleně vyvolati šetření o státní příslušnosti zaměstnanců university a jejich ústavů, zvláště klinik?

4. Je ochoten spolu s ostatními příslušnými úřady státními zameziti úkladnou protistátní činnost universitních funkcionářů?

V Praze dne 26. března 1935.

Jaša, V. Beneš, dr. Goldstein, inž. Nečas,

Stivin, Srba, Klein, Brožík, Vácha, Bečko, Pik,

Neumeister, Hummelhans, Chalupník, Remeš, dr.

Winter, Nový, Hampl, Husnaj, Tomášek, Kučera,

Brodecký, Prokeš, F. Svoboda.

2871/V.

Interpelace

poslance Dvořáka a soudruhů

ministru spravedlnosti JUDru Dérerovi

o konfiskaci časopisu »Mladá Garda«.

Censura zabavuje v časopise »Mladá Garda« i správy, které jsou naprosto nezávadné s hlediska daných zákonů.

Tak na příklad byla v ročníku VI. čís. 5 ze dne 16. března 1935 zabavena tato místa:

».... Zakazuji; pronásledují: rozpustili Komunistický Svaz mládeže, rozpustili mnoho revolučních organisací. «...

».... Proklamujeme pro mládež všech národů Československa nejširší právo na národnostní sebeurčení«...

».... rozhánějte fašistické schůze a ozbrojené bandy. Pryč s Národním sjednocením, s Hejmatfrontou, se stranou Hlinkovou a Kur takovou! Ony to jsou, které chtějí připravit pracující lid Československa Hitlerovi, Pilsudskému a Horthymu!«...

Ptáme se pana ministra:

Souhlasí, pan ministr s uvedenými konfiskacemi?

Co hodlá pan ministr učiniti, aby se takové případy svévolné konfiskace v budoucnosti neopakovaly?

V Praze dne 27. března 1935.

Dvořák,

Čižinská, Śliwka, Hrubý, Steiner, Török, Tyll, Procházka, Krehan, Babel, Zápotocký, J. Svoboda, Valáškova, Kubač, Novotný, Bílek, Höhnel, Štourač, Juran, Russ, Vallo.

2871/VI.

Interpelace

poslanců J. Netolického, Tykala, Vaňka, Solfronka a druhů

předsedovi vlády

ve věci novelisace vládního nařízení ze dne 13. července 1934, č. 159 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují zákony týkající se bytové péče.

Vládní nařízení o daňových úlevách na opravy domů ze dne 13. července 1934, číslo 159 Sb. z. a n. nepřineslo žádného výsledku. Jednak přišlo opožděně, kdy sezona stavební byla již téměř ztracena a pak obsahovala úlevy nedostatečné. V nynější krisi stavebních živností bylo by žádoucí, aby nařízení toto bylo novelisováno a upraveno tak, aby stavební ruch alespoň opravami starších domů byl podpořen a přinesl stavebním živnostem a nezaměstnanému dělnictvu, tohoto oboru práci a výdělek.

Nejedná se o nepatrnou věc. Počítá se dle statistiky poslední doby, že jest u nás 180. 000 domů starších 10 let, které potřebují větší nebo menší opravy. Některý nebude snad vyžadovati oprav nákladných, jiný zase více a počítá-li se průměrně na 1 dům oprav za 2. 500 Kč, bylo by to celkem práce za 450 milionů Kč, které by v dnešní době znamenaly značné oživeni stavebnino ruchu.

Bylo by ovšem žádoucno zmíněné nařízeni zlepšiti a působnost jeho rozšířiti. Nestačí, aby platilo pouze pro města s 15. 000 obyvateli, ale pro všechna města resp. všechny domy, které podléhají dani činžovní. Opravy nebuďtež v nařízení omezovány na určitou částku a také (přeměny velkých bytů na malé resp. všechny vnitřní i vnější opravy a úpravy buďtež do oprav počítány.

Poskytovati daňové úlevy na domy, v nichž alespoň 1/3 bytů jest chráněna zákonem, omezuje

oživení stavebního ruchu, které bylo účelem tohoto nařízení, na minimum. Buď budeme oživení stavebního ruchu podporovati velkoryse a pak je nutno toto omezení vynechati, nebo nechati všeho a nebuditi naděje, jež se nesplní.

Také poskytované úlevy daňové jsou nedostatečné. Má se jimi poskytovati podpora stavebnímu ruchu. Jestli na jedné straně poskytne se úleva větší, na druhé straně úspory na podporách v nezaměstnání, vyšší daně, oživení, obchodu a živnosti nahradí úlevy ty dostatečným způsobem. Žádá se, aby po dobu dvou let byla úleva 50% nákladu, učiněného na opravy, nejvýše však 60% nákladu vyměřovacího pro daň činžovní. V nařízení má býti pamatováno na to, aby provádění oprav bylo zadáváno jen oprávněným živnostníkům nebo jinak by opravy ty neměly výhod tohoto zákona.

Upraveně a novelisované nařízení o daňových úlevách na opravy domů dle těchto zásad přinese určitě oživení stavebního ruchu a bude to, vedle investičních prací vládou podnikaných, znamenati pronikavé oživení na trhu práce jistě potřebné a nutné.

Táží se proto podepsaní:

1. Jest vláda ochotna novelizovati nařízení ze dne 13. července 1934, číslo 159 Sb. z. a n. a upraviti je tak, jak uvedeno v této interpelaci?

2. Jest vláda ochotna toto novelisované nařízení vydati ihned, aby letošní stavební ruch byl ještě zachycen a mohl s těmito úlevami počítati?

V Praze dne 27. března 1935.

Netolický, Tykal, Vaněk, Solfronk,

Hynek, Fiala, Richter, Stejskal, Polívka, Hatina, Sladký, Motyčka, David, Langr, Kraus, inž. Záhonky, dr. Patejdl, Malý, Tučný, Špatný, Lanc, Šmejcová.

2871/VII.

Interpelace

poslanců Josefa Šamalíka, Fr. Navrátila,

Václ. Knotka, Fr. Stanislava, dra Daňka

a druhů

vládě ČSR.

v otázce opravy zásad pro omezení řepné výroby v republice Československé.

Důsledkem mezinárodní dohody cukrovarnické byla provedena úprava výroby cukru i pěstování řepy. Aby čsl. průmysl cukrovarnický mohl snáze plniti závazky z této mezinárodni cukerní dohody vyplývající, zavedena byla po do-

hodě s celoříšskými řepařskými organisacemi v březnu 1931 kontingentace řepného osevu. Tyto zásady až na nepatrně změny zůstávají, v platnosti až do dnes. Ukázalo se však, že tyto zásady nejsou četnými cukrovary dodržovány, neboť cukrovary, jež mezinárodní dohodu z různých důvodů nepodepsaly, odpírají v četných případech přiznati dle dohodnutých zásad vypočtené řepné kontingenty a uznáti nároky na převod těchto konitngentů.

Stávají se četné případy, že při vyšším průměru dodávky řepy vzaté za základ pro výpočet kontingentu u podniků akciových, jež však zpracují také řepu neakciovou-kontrahentní, je pěstitelům řepy bývalým akcionářům odpírán nárok na dodávku vyplývající z dodávek řepy neakciové. Také při převodech pozemkového majetku do vlastnictví nebo nájmu jsou činěny potíže s převodem řepních kontingentů.

U rolnických podniků akciových odporuje prakse při přidělování řepních kontingentů zásadám pro omezení řepné výroby. Zde není uznávaná zásada, že kontingent vázne na půdě, nýbrž proti jasnému znění těchto dohodnutých zásad váže se kontingent rolnickými závody na akcie. Důsledkem toho jsou časté případy, že majitel pozemku daného do nájmu nemůže při zpětném jeho převzetí dosáhnouti řepného kontingentu, jestliže nájemce dodával řepu pouze na akcie.

Zakoupení akcií rolnických cukrovarů pak není každému vlastníku neb nájemci možné, jednak proto, že jsou tyto syndikalisovány, jednak pro značnou jejich cenu.

Četní pěstitelé řepy, už před zavedením kontingentace, dodávati řepu jako soukromí kontrahenti akcionářů do rolnických závodů a nyní po zavedení kontingentace stojí bez kontingentů, poněvadž v cukrovarech rolnických nabyli vedeni jako přímí dodavatelé a dnešní prakse těchto závodů přiznává kontingent pouze na akcie, což odporuje zásadám, že kontingent vázne na půdě a zapříčiňuje u těchto soukromých kantrahentů nemožnost pěstění řepy.

Mnozí akcionáři rolnických cukrovarů v době kontingentace využívají svého postavení akcionáře k tomu, aby dodávku řepy povinnou na akcie kryli odkupem od neakcionářů stojících bez kontingentu nebo s kontingenty malými, ovšem za nižší ceny, než Jsou všeobecně sjednány. Tyto případy stávají se velmi často zejména tam, kde jsou v rolnických podnicích akcionáři s velkým počtem akcií a s poměrně malým vlastním hospodářstvím.

Uvedené odkupy řepy od neakcionářů pro krytí dodávek řepy na akcie jsou rázu soukromého a neskytají neakcionářům žádné záruky víceleté dodávky a tím také možnosti sdělávání jejich hospodářských plánů, nehledě k demoralisujícímu působení na pěstitele řepy.

Zmatky jsou zvyšovány i tím, že stát je zúčastněn akciemi na cukrovarních podnicích, na než řepy ze svých zemědělských podniků nedodává. Jsou tedy akcie cukrovarní dvojího druhu: řepné a peněžní. Jest proto nutno vázati kontingenty řepy na půdu a nikoliv na akcie.

Existenční zájem drobných a středních pěstitelů řepy vyžaduje, aby uzákonění zásad pro omezení řepné výroby bylo rychle uskutečněno.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana předsedy vlády:

Jste ochoten, pane ministerský předsedo, po dohodě s vládou československou vydati vládní nařízení tohoto obsahu?:

Vládní nařízení ze dne........1935

o úpravě zásad pro omezení řepné výroby v Československé republice.

§ 1.

Pro výpočet řepného kontingentu pěstiteli řepy, kontrahentu i akcionáři slouží dodávka pěstitelova v letech 1927, 1929 a 1930 (v zemi Moravskoslezské a na Slovensku 1927, 1928 a 1929), která se dělí třemi a sníží o 36%.

§2.

Dodává-la pěstitel (kontrahent i akcionář) řepu do více cukrovarů, vypočte pro něho každý z těchto cukrovarů samostatnou dodávku řepnou podle množství řepy, kterou mu pěstitel v uvedených letech dodal. Cukrovar jest povinen vypočtený kontingent pěstiteli oznámiti vhodným způsobem nejpozději do 1. května 1935, bez zřetele na kontingenty před uvedeným datem cukrovarem přiznané.

§3.

Řepná dodávka je vázána s půdou. Na nového hospodáře (vlastníka-pachtýře, akcionáře) převede se část dodávky, odpovídající poměru veškeré orné půdy dosavadního držitele k orné půdě postoupené. Přejde-li pozemek na řepaře dodávajícího řepu do jiného cukrovaru, vypočítá se mu řepná dodávka podle stejných zásad. Změny pozemkového majetku musí uplatniti zájemci doporučeným dopisem u cukrovaru. Cukrovar jest povinen vyříditi takovou žádost do 14 dnů po obdržení dopisu.

Převod kontingentu může býti proveden jen tehdy, přinlásí-li se zájemce o něj nejpozději do 15. února toho kterého roku. Přihlášky po této lhůtě podané možno projednati s platnosti pouze pro následující kampaň.

§4.

Pěstitelé řepy, akcionáři, kteří nevyčerpají kontingent, vypočtený podle zásad v § l uvedených dodávkou řepy na vlastních pozemcích a ve vlastni režii vypěstované, nesmí nevyčerpaný zbytek řepného kontingentu dodati cukrovaru řepu vypěstovanou jiným pěstitelem. Pěstitelé řepy - kontrahenti - mají právo na započtení kontingentu do jejich řepné dodávky také onoho množství řepy, které v létech uvedených v § 1 vypěstovali a cukrovaru dodávali na jméno jiného pěstitele akcionáře.

§5.

Dodávky řepy provádějí se na řepní výkaz, který dodavatel při dodávce předloží. Jestliže dodavatelé nedodali cukrovaru úhrnem plné množ-

ství řepy jim vyměřeně, může si cukrovar scházející množství řepy opatřiti v dohodě s ústředními řepařskými organisacemi, které byly v činnosti před 31. prosincem 1934.

§ 6.

V případech větši úrody řepy vypěstěné z dodaného semene příslušnými cukrovary, jsou tyto povinny nadkantingentní řepu od svých pěstitelů odebrati za podmínek a cen sjednaných dohodou organisací cukrovarnických a řepařských (§ 5). V případě, že nedojde k dohodě, zprostředkuje ji ministerstvo zemědělství a ministerstvo průmyslu, obchodu a živností.

§ 7.

Pěstitel má právo si stěžovati do 8 dnů po vyrozumění cukrovarem o výši stanoveného řepného kontingentu k místní komisi pro omezení řepné výroby, která musí býti bezvýhradně pro každý cukrovar ustavená. Proti rozhodnutí této místní komise může si postižená strana (pěstitel i cukrovar) do 8 dnů po obdržení rozhodnutí stěžovati ke komisi odvolací, jíž jsou komise pro omezení řepné výroby u zemských aneb agenčních společenstev čsl. cukrovarů.

§ 8.

Do místní komise pro omezení řepné výroby jmenují po jednom zástupci cukrovar a ústřední celoříšské řepařské organisace, jež byly v činnosti před 31. prosincem 1934. Řepařské organisace oznámí své zástupce cukrovaru, který jmenuje svého zástupce a oznámí složení této komise doporučeným dopisem těmto ústředním řepařským organisacím.

§ 9.

Zemskou resp. agenční odvolací komisi tvoří dva zástupci cukrovarů jmenovaní společenstvem čsl. cukrovarů, resp. příslušnými agenciemi a dva zástupci každé řepařské organisace, dle § 7.

§ 10.

Celostátní úpravu řepného kontingentu schvaluje vláda, po návrhu společenstva čsl. cukrovarů a ústředních řepařských organisací.

% 11.

Nedodržování ustanovení tohoto zákona trestá okresní úřad, v jehož obvodu se nalézá provinivší se strana (cukrovar nebo pěstitel řepy), pořádkovou pokutou od 100 Kč do 10. 000 Kč.

§ 12.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr zemědělství a ministr průmyslu, obchodu a živnosti.

V Praze dne 27. března 1935.

Šamalík, Navrátil, Knotek, Stanislav, dr. Daněk,

Adámek, Kaňourek, Bezděk, Vičánek, Sedláček,

dr. Nosek, Košek, Rýpar, Petr, Roudnický, Stašek,

dr. Mičůra, dr. Dolanský, Světlík, dr. Novák,

Janalík, Vaculík, Čížek.

2871/VIII.

Interpelace

poslanců H. Bergmanna, V. Sladkého, A. Tučného a druhů

ministru financí

o nedodržování osmihodinové doby pracovní školníků.

Prováděcí nařízení ministerstva sociální péče z 21. března 1919, čj. 4751/III 19 k zákonu o osmihodinové době pracovní výslovně uvádí, že se tento zákon vztahuje i na školníky.

Ministerstvo školství a národní osvěty vydalo výnos ze dne 16. června 1919, číslo 20050, v němž zdůrazňuje, že 8hodinová doba pracovní platí i pro Školníky a že tudíž mají nárok na honorováni práce přes čas. Prakticky však tento výnos proveden nebyl, nýbrž do věcí zasáhlo ministerstvo financí výnosem ze dne 24. března 1922, číslo 2709 pres., v němž se upírá školníkům nárok na odměnu za práci přes čas, za úklid, topení a ostatní úkony, které spadají pod pojem obsluhy úřadu, při školských oslavách, schůzích rodičovských sdružení, konferencích atd., které někdy trvají do noci. Školník musí pak místnosti vyčistiti, ukliditi a vyvětrati, což někdy trvá i do půlnoci a musí vstávati již ve 4 hodiny ráno, aby vytápěl školní místnosti, takže má školník někdy i 20 hodin služby.

Ministerstvo sociální péče zvláštním přípisem znovu zdůraznilo dodržování 8hodinové doby pracovní pro školníky, ale dosud marně.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra financí:

1. Je-li ochoten odvolati protizákonný výnos ministerstva financí ze dne 24. března 1932, číslo 2709 pres. ?

2. Je-li ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil, nebo učiniti hodlá?

V Praze dne 28. března 1935.

Bergmann, Sladký, Tučný,

Hynek, Malý, inž. Záhorský, Kraus, Fiala, Pechmanová-Klosová, dr. Patejdl, Hatina, Špatný, Jos. Tůma, Šmejcová, Richter, Bazala, Zeminová, Mikuláš, Langr, Tykal, Vaněk, Motyčka, Netolický, Lanc.

2871/IX.

Interpelace

poslanců H. Bergmanna, Čeňka Fialy, Cyrila Malého a druhů

vládě o dovolených státních zaměstnanců.

Vládním usnesením ze dne 21. března 1929 (intimát předsednictva ministerské rady ze dne 22. března 1929, číslo 4661/1929 m. r. ) byly úřady zmocněny prodlužovati dovolenou na zotavenou personálu zřizeneckému a kancelářskému ni do výměry 21 dnů. Toto usnesení se však vztahuje jen na zaměstnance, kteří již v den vyhlásení platového zákona byli ve státní službě ustanovení.

Poněvadž od vydání platového zákona uplynulo již 8 let, jest toto usnesení zastaralé a vy-

volává nesrovnalosti ve výměře dovolené zmíněných kategorií, které způsobují neklid a nespokojenost. Proto by se doporučovalo, aby zmíněné usnesení vlády bylo rozšířeno na všechny státní zaměstnance bez rozdílu nástupu služby neb ustanovení ve státní službě.

Z těchto důvodů táži se podepsaní:

1. Je-li vláda ochotna zrušiti obmezení zmíněné výhody Jen na zaměstnance, kteří Již v den vyhlášení platového zákona byli ve státní službě ustanoveni?

2. Je-li ochotna sdělíti podepsaným, co v této věci zařídila neb učiniti hodlá?

V Praze dne 28. března 1935.

Bergmann, Fiala, Malý,

Netolický, Motyčka, Hynek, Jos. Tůma, Pechmanová-Klosová, Šmejcovi, Bazala, Špatný, dr. Patejdl, inž. Záhonky. Kraus, Sladký, Richter, Mikuláš, Vánek, Langr, Tykal, Hatina.