Podepsaní se táží:
Jest toto bezdůvodné vyhoštění z obce pánu ministru známo?
Co hodlá pan ministr podniknouti, aby postižená rodina byla odškodněna?
Co hodlá pan ministr podniknouti, aby se takový případ již vícekrát neopakoval a aby vinníci byli potrestáni?
V Praze dne 20. března 1935.
Juran,
Russ, Tyll, Babel, Hrubý, Török, Valášková,
Štourač, Steiner, Vallo, Čižinská, Śliwka, Bílek,
Procházka, J. Svoboda, Zápotocký, Kubač,
Krehan, Dvořák, Höhnel, Novotný.
2852/VI.
Interpelácia
poslanca Štefana Suroviaka a druhov ministrovi spravodlivosti
ohľadom zkonfiškovania odborového časopisu »Hlas slovenských železničiarov« Čisto l, zo dňa 1. januára 1935.
Do odborového časopisu H. S. Ž. č. 1, za dňa 1. januára 1935 napísal som novoročnú úvahu pod názvom »Rok 1935«, ktorá bola v spomenutom časopise uverejnená na úvodnom mieste. Ačkoľvek v tomto článku uviedol som takmer len to, čo bolo v rozpočtovom výbore poslaneckej snemovne pri projednávaní rozpočtu kapitole ministerstva železníc niekoľkokrát prízvukované, štátne zastupiteľstvo v Trenčíne pod č. Tlz 1/35, zo dňa 3. januára 1936 nariadilo zhabal celý náklad časopisu, a to práve pre výroky, ktoré odznely v rozpočtovom výbore posl. snemovne N. S. Okrem toho zhabalo ďalšiu stať v tom istom článku, ktorá sa úplne kryje so skutočnosťou, čiže pravdou.
Z celého článku bol zhabaný tento obsah: »Čo sa týka personálu, rozdiel od zamestnancov druhých štátov je ten, že Slavian silnejší prenasleduje Slaviana slabšieho, četníci vyšetrujú na základe anonýmnych dopisov, takže zamestnanectvo dľa slov môjho kolegu dnes sa zadeľuje už len do troch kategórií a to kategórie »V«, kategorie »VV« a konečne do kategórie tretej »VVV«. Teda kategória s jedným »V« znamená zamestnanca »v aktivite«, »VV« vo výslužbe« a »VVV« vo vyšetrovacej väzbe«. Šťastlivý je ešte ten, ktorý je v kategórii s jedným »V«, ale pod »V« sa dávajú, ktorých obličaj
je nepohodlná a niekomu zavádza, a do kategorie »VVV« (vyšetrovacia väzba) sa dávajú niektorí národne smýšľajúci zamestnanci, ktorých istá politická spoločnosť chce značiť.
Čo sa týka hmotnej stránky personálu, v takom položení ešte nikdy nebol. Úsporné opatrenia už i ten špik našly. Dnes personál chodí otrhaný, po uši zadĺžený, teda ten personál, ktorý je najsilnejším stĺpom štátu. Železničiarov ohromná čiastka službu koná vonku v dáždi, na mraze a v tmavých nociach vtedy, keď cestujúci sverí jemu život. Vláda o tom všetkom má vedomie, ale uznanie nemá. Železničiar jednou nohou je v hrobe a druhou vo väzbe. Železničiar v noci i v tom najhoršom počasí koná službu obetavú, dokiaľ druhý ani nezná, čo je nočná služba.
Od železničiara sa žiada povinnosti najviac, ale zato úsporné opatrenie je najprísnejšie pre železničiara. Vládne kruhy by si maly tiež povšimnúť podávané rezolúcie a memorandá týkajúce sa platových srážok, pod ktorými personál klesá. «
Poneváč tento postup štátneho zastupiteľstva v Trenčíne sa nekryje s ústavou naše] republiky, ktorá nám zaručuje slobodu tlače, podpísaní sa preto pýtame pána ministra spravodlivosti:
1. Čo hodlá učiniť na zamedzenie takéhoto potlačovania slobody tlače?
2. Ako mieni nahradiť škodu vydavateľstvu časopisu, ktoré touto bezdôvodnou konfiškáciou utrpelo 3. 000 Kč škody?
V Prahe, dňa 12. marca 1935.
Suroviak,
Hlinka, dr. Peterslika, dr. Tiso, Zajiček, Onderčo. dr. Fritz, dr. Mederlý, Fritscher, dr. Gažík, Galovič, Grebáč-Orlov, dr. Ravasz, dr. Polyák, Danihel, Slušný, Sivák, dr. Labaj, Šalát, dr. Pružinský, Mojto.
2852/VII.
Interpelácia
poslancov dra Ivana Markoviča, F. Bendu, J. Bečko a súdruhov
predsedovi vlády, ministrom vnútra a financií
o schválení usnesenia slovenského krajinského zastupiteľstva vo veci platových a služebných pomerov krajinských cest-
majstrov a cestárov na Slovensku a systemizácie miest pre týchto zamestnancov, ako aj vo veci odpočivných a zaopatrovacích platov krajinských zamestnancov na Slovensku a pozostalých po nich.
Krajinské zastupiteľstvo Slovenskej krajiny upravilo svojím usnesaním č. 25 zo dňa 11. decembra 1929 na základe § 53 zák. zo dňa 14. júna 1927 č. 125 Sb. z. a n., platové pomery aktívnych krajinských silničných zamestnancov, s účinnosťou od 1. januára 1929. Dľa tohoto usnesema boly služobné miesta krajinských cestmajstrov zaradené do IV. služobnej triedy podľa zákon zo dňa 23. júna 1926, č. 103 Sb. z. a n., služebné miesta krajinských cestárov do II. platovej stupnice nižších cestných zamestnancov a služebné miesta pomocných cestárov do II. platovej stupnice nižších pomocných zamestnancov cestných, podľa vlád. nariadenia zo dňa 17. júla
1928, č. 133 Sb. z. a n.
V súvise s týmto usnesením systemizovalo krajinské zastupiteľstvo pre výkonnú službu na cestách Slovenskej krajiny 30 služobných miest cestmajstnov v 6. platovej stupnici a 70 služebných miest cestmajstrov v 7. plat. stupnica, ďalej 730 miest cestárov a 240 miest pomocných cestárov. Tieto usnesenia podliehajú vo smysle § 53 odst. 2 zák. 125/27 schváleniu vlády a boly preto predložené ministerstvu vnútra v Prahe cieľom vyprostriedkovania vládneho schválenia.
Ministerstvo vnútra prípisom zo dňa 18. októbra 1930, č. 6936/1930 a zo dňa 20. júna 1931 č. 4220/31-3 vrátilo usnesenie krajinského zastupiteľstva k doplneniu vo smysle všeobecnej recepcie príslušných štátne-zamestnaneckých predpisov, na čo krajinské zastupiteľstvo Slovenskej krajiny vo svojom zasadnutí zo dňa 24. júna 1931 revidujúc svoje usnesenia zo dňa 11. decembra
1929, č. 25 usnieslo sa na doplnku pôvodnej úpravy služebných a platových pomerov krajinských cestmajstrov a cestárov. Toto doplňujúce usnesenie bolo opäť predostreté ministerstvu vnútra. Ako je nám známe, postúpilo ministerstvo vnútra celý elaborát ešte koncom roku 1933 ministerstvu financií, avšak do dnes elaborát nebol predložený vláde republiky ku schváleniu.
Ohľadom odpočivných a zaopatrovacích platov krajinských zamestnancov a pozostalých po nich usnieslo sa krajinské zastupiteľstvo Slovenskej krajiny dňa 30. októbra 1930, pod číslom 68/zast., aby úprava penzií krajinských zamestnancov a ich pozostalých podľa štátnych noriem bola prevedená s platnosťou od 1. januára 1929. Svojím usnesením zo dňa 26. septembra 1933, č. 267/zast. pozmenilo však krajinské zastupiteľstvo svoje usnesenie zo dňa 30. októbra 1930, č. 68 /zast. a na základe žiadostí Spolku čsl. štátnych, verejných a samosprávnych penzistov pre Slovensko a Podkarpatskú Rus, adresovanej zastupiteľstvu Slovenskej krajiny, sa usnieslo, aby úprava penzií krajinských zamestnancov a ich pozostalých, keďže snáď vláda republiky nemôže
ju schváliť so zpätnou platnosťou od 1. januára 1929, vstúpila v platnosť aspoň od 1. januára 1933. Ačkoľvek aj tieto usnesenia krajinského zastupiteľstva boly už dávno zaslané ministerstvu vnútra v Prahe, nemohly byť dosiaľ vládou republiky schválené, keďže ich ministerstvá vnútra a financií vláde ku schváleniu ešte nepredložily.
Krajinskí silniční zamestnanci na Slovensku (cestmajstri a cestári), ktorí boli prevzatí dňom 1. januára 1929 od bývalých žúp do služieb krajiny, nemajú svoje platové a služebné pomery dosiaľ upravené. Keďže ani systemizácia ich služebných miest nebola dosiaľ schválená, vzniká tým po administratívnej stránke značný chaos, čo by mohol iste najlepšie dosvedčiť Krajinský úrad v Bratislave. Zamestnanci v aktívnej službe dostávajú svoje platy len zálohové a poneváč staré predpisy upravujúce ach služebné a platové pomery, stratily svoju platnosť so zrušením žúp a nové predpisy neboly ešte schválené, vzniká tu právne vákuum, ktoré trvá už vyše 6 rokov. Zamestnancom odchádzajúcim do penzie vymeriavajú sa odpočivné požitky dľa predpisov bývalých žúp a podobne sa deje pri vymeriavaní zaopatrovacích platov pozostalým.
Zamestnanci sú týmito stálymi odkladmi úpravy služebných a platových pomerov veľmi roztrpčovaní, o čom na pr. svedčí veľká účasť na manifestačných sjazdoch slovenských cestárov a cestmajstrov, konaných v mesiaci januári 1935 v Košiciach, Trnave a vo Zvolene a rezolúcia na týchto sjazdoch jednomyseľne prijatá. Preto všetci spomínaní zamestnanci Slovenskej krajiny domáhajú sa dôrazne a plným právom toho, aby vláda republiky vyšecitované usnesenie slovenského krajinského zastupiteľstva konečne schválila.
Poneváč obe usnesenia neboly vláde dosiaľ ani predostreté, je predovšetkým treba, aby páni ministri vnútra a financií ihneď nariadili urýchlené predloženie oboch usnesení vláde. Pri tom podpísaní považujú za spravodlivé, aby vláda schválila obe usnesenia tak, ako boly prijaté slovenským krajinským zastupiteľstvom a neschválila eventuálny odlišný návrh ministerstva vnútra alebo ministerstva financií, aby usnesenie krajinského zastupiteľstva Slovenskej krajiny vo veci platových pomerov krajinských a silničných zamestnancov nebolo schválené v tom smysle, aby krajinským cestárom boly priznané platy dľa vlád. nariadenia č. 133/28, t. j. ako cestárom štátnym, ale aby boly pre krajinských cestárov stanovené platy nižšie.
Úsporné motívy, ktorými snáď by mohlo odôvodňovať svoj návrh ministerstvo financií, nie sú tu na mieste, poneváč až dosiaľ mohly samosprávne korporácie služebné pomery svojich zamestnancov voľne upravovať a boly viazané len ustanovením § 212 zákona č. 103/26, dľa ktorého nesmú zamestnanci týchto korporácií mat pri rovnakých okolnostiach a služebných a rodinných pomeroch vyššie požitky, ako majú štátni zamestnanci. Neobstojí ani dôvod, že krajinské silnice sú vraj užšie a nie sú tak frekventované, ako silnice štátne, neobstojí a nemôže tu byt rozho-
dujúcim, lebo predovšetkým značná čast krajinských silníc na Slovensku je i čo do výstavby i čo do svojej frekventovanosť rovnocenná silniciam štátnym a vedia toho sú krajinské silnice väčšinou v horšom stave, ako silnice štátne a ich udržovanie vyžaduje od cestárov viacej práce. Nebolo by preto spravodlivé, aby krajinským cestárom boly vymerané nižšie platy, ako stanoví vlád. nar. 133/28 pre Štátnych cestárov.
Preto sa podpísaní pýtajú pánov predsedu vlády ako aj ministrov vnútra a financií:
1. Je pánovi predsedovi vlády a pánom ministrom známy terajší už vyše 6 rokov trvajúci a naďalej neudržitelný stav vo veci platovej a služebnej úpravy pomerov krajinských silničných zamestnancov na Slovensku, ktorý vznikol tým, že ministerstvo vnútra a financií nepredostrelo dosial vláde republiky ku schváleniu príslušné usnesenia krajinského zastupiteľstva Slovenskej krajiny?
2. Je pánovi predsedovi vlády a pánom ministrom známe, že usnesenie krajinského zastupiteľstva vo veci odpočivných a zaopatrovacích platov krajinských zamestnancov na Slovensku a pozostalých po nich čaká na schválenie vlády už od konca roku 1930, t. j. vyše 4 rokov?
3. Aké opatrenie hodlajú pán predseda vlády a páni ministra urobiť, aby im podriadené ministerstvá obe usnesenia krajinského zastupiteľstva Slovenskej krajiny konečne prejednaly a predostrely vláde republiky ku schváleniu?
4. Sú páni ministri náklonní navrhnúť vláde, aby obe usnesenia krajinského zastupiteľstva baly urýchlene schválené, a ak. nie, z akých dôvodov?
V Prahe dňa 21. marca 1935.
Dr. Markovič, Benda, Bečko,
Brodecký, Seidl, Husnaj, Jurnečková-Vorlová, dr.
Mareš, Srba, Chalupa, Dlouhý, Pik, Kučera, V.
Beneš, Mravec, Stivín, dr. Winter, Chalupník,
Vácha, Biňovec, F. Svoboda, Polach, Klein,
Tomášek.
2852/VIII.
Interpelace
poslanců Fr. Neumeistera, Jar. Boušky, Jakuba Polacha a soudruhů
ministru financí
ve věci neutěšených poměrů a úpravy požitků prodavačů tabáku.
Dne 22. února 1932 došlo k vyhlášení směrných cen na kuřivo, kuřivo bylo zdraženo a při
tom také došlo k odebráni, 1% z provise trafikantům. Samozřejmě, veškeré přípravy na zdraženi kuřiva prováděny byly přísně důvěrně v odboru tabákovém ministerstva financí, do poslední chvíle tyto přípravy byly popírány. V pátek ráno dne 19. února 1932 bylo však zjištěno, že došlo k zdražení kuřiva a toto bylo již úřední vyhláškou oznámeno. Kuřivo bylo zdraženo o 20-30%. Přitom bylo také trafikantům vzato 1% z provise.
V sabatu dne 20. února 1932 sešli se pražští trafikanti k veliké protestní schůzi, ze které odeslána byla Vám, pane ministře, příslušná resoluce, prokazující, že zdražení kuřiva nepřinese po stránce finanční republice naprosto žádného prospěchu a že-odebráním 1% z provise utrpí trafikanti nenahraditelnou škodu. Dne 21. února 1932 vešlo v platnost snížení 1% z provise trafikantům, dne 22. února 1932 byla podepsanými předvedena k Vám deputace Svazu trafikantů a skladníků tabáku válečných poškozenou a předneseny byly vážné námitky proti uvedenému opatření. Na tyto námitky odpověděl jste, že jste ochoten revidovati učiněné opatření, pokud se týká odebrání provise trafikantům, když by splněny byly obavy trafikantů, že tím utrpí značné újmy.
Po dvou měsících od tohoto (prohlášení urgováno bylo osobně vráceni 1% prováse a doloženo doklady, že opravdu prodavači tabáku značně na svém příjmu ztratili. Prokázalo se, že zdražením kuřiva ani zdaleka nevyvážila se ztráta, která vznikla odebráním 1% provise. Naopak, prokázalo se, že zdražení kuřiva přineslo nezměrný chaos a velmi neutěšené důsledky finanční i pro státní pokladnu. Prokázalo se, že se splnily všechny obávané předpoklady a že zdražením kuřiva státní pokladna ničeho nedocílila.
Od té doby bezpočtukráte urgoval Svaz trafikantů a skladníků tabáku válečných poškozenou osobně, písemně, revolucemi a memorandy, vrácení 1% z provise. Dosud tento oprávněný požadavek splněn nebyl. V posledních měsících, po uváženi všech okolností, a ve chvílích, které nutno označiti pro prodavače tabáku za velmi neutěšené, kdy stojí téměř před katastrofou, upozornil znovu Svaz trafikantů na tyto skutečnosti a dožadoval se nápravy. Dlužno upozorniti, že nejen trafikanti, ale také skladnici tabáku utrpěli velmi značně na svém příjmu, poněvadž také těmto snižována byla provise naprosto mnohdy nepromyšleně.
V listopadu v uplynulém roce pražští prodavači tabáku, organisování v uvedeném Svazu, na své protestní schůzi přijali resolucí, dokazující těžké hospodářské jejich postavení, dožadovali se nápravy. Memorandem v lednu 1935 předloženým bylo čísly ze státních rozpočtů a ze státních- účetních uzávěrek prokázáno, že prodavači tabáku od roku 1932 ztratili na 200 milionu Kč ze svých příjmů. Jedná se cca o 40. 000 prodavačů tabáku v republice a ztráty pro jednotlivce jsou tedy katastrofální.
Upozorňujeme proto velmi naléhavě, že prodavači tabáku stojí před hospodářskou katastrofou. Na tuto skutečnost upozornila také deputace
Svazu dne 22. února 1935 a svoje zprávy doložila příslušným memorandem. Deputaci jste přislíbil, pane ministře, po l 1/2 hodinovém jednání, že požadavky, které byly deputaci oznámeny, stanou se ihned předmětem úředních propočtů a že bude o nich s uvedeným Svazem jednáno. I přes ta, že deputace Svazu jednala v presidiu ministerstva financí, v Tabákové režii a pod., dosud nedošlo k dalšímu jednání a požadavky trafikantů, jejichž splnění má znamenati záchranu, nebyly dosud projednány, i přes to, že velmi důtklivě bylo deputací upozorněno na více než těžké postavení, v němž se prodavači tabáku nacházejí.
Deputace žádala o splnění těchto spravedlivých požadavků:
1. vrácení odebraného 1% z provise v roce 1932,
2. úpravu, t. j. zvýšení hranice pro vybírání dávky ze zisku,
3. poskytnutí úvěru prodavačům tabáku, to jest vydáni jednotýdenního odběru ve zboží prodavačům tabáku na úvěr, za předpokladů záruk,
4. konečné vydání nových trafikantských předpisů,
5. zastoupení v poradním sboru Tabákové režie, k čemuž je zákonem dané právo.
Deputaci jste uznal, pane ministře, oprávněné požadavky, přislíbil jste, že požadavky tyto stanou se předmětem úředního propočtu a úředního jednání a že se Sváženi trafikantů a skladníků tabáku válečných poškozenců dojde o těchto požadavcích k jednáni. Dosud se tak nestalo, a tu musíme připomenouti, že jsou vážné obavy z prodlení.
Prodavači tabáku opravdu stojí před hospodářskou katastrofou. Jeví se nezbytná potřeba jim pomoci. K jejích zachránění musí býti splněny požadavky, které jejich stavovskou organisací po promyšlení uvážení všech okolnosti byly předloženy. Poněvadž jsou opravdu obavy z prodlení a vzhledem k tomu, že jedná se z velké části o válečné poškozence, upozorňujeme Vás velmi naléhavě, pane ministře, na uvedenou skutečnost s tím, že prodavačům tabáku musí býti poskytnuta pomoc.
V uvážení všech shora uvedených okolností, dotazují se podepsaní Vás, pane ministře,
jste-li ochoten splniti uvedené požadavky prodavačů tabáků - válečných poškozanců a jste-li ochoten zaříditi, aby tyto požadavky k záchraně všech prodavačů tabáku - válečných poškozenců uskutečněny byly v době co nejkratší?
V Praze dne 19. března 1935.
Neumelster, Bouška, Polach,
Husnaj, Benda, Jurnečková-Vorlová, dr. Marko-
vič, Vácha, Kučera, Jaša, Nový, Brodecký, Jaroš,
Chalupník, V. Beneš, Klein, Brožík, Bečko, Srba,
Biňovec, Hummelhans, Mravec, Chalupa.
2852/IX.
Interpelace
poslanců Fr. Zeminové, Čeňka Fialy, Mileny Šmejcové a druhů
ministru železnic
o dělnicích na výpomoc - uklizečkách - v obvodu čsl. správy železniční.
U mnoha služeben státní správy železniční jsou zaměstnávány k čištěni kanceláří, služebních místností, uklízení a pod. ženy, které byly přijaty svého času také jako stálé dělnice, byly členkami pensijního fondu čsl. státních drah, nemocenské pokladny a používaly všech nároků, vyplývajících z tohoto jejich služebního poměru právě tak, jako muži. Některé z nich byly pak později přeřazeny na dělnice na výpomoc, ponecháno jim členství v pensijním fondu ČSD., jakož i v nemocenské pokladně ČSD. Ostatní pak, pokud byly (přijímány jako dělnice na výpomoc, jsou členkami invalidního a starobního fondu zaměstnanců ČSD.
Denní plat těchto zaměstnankyň, z nichž mnohé pracují i 20 roků, nebyl nikterak skvělý, často ani ne úměrný k jejich práci. Jedná se většinou o vdovy po zaměstnancích, kteří přišli o život ve válce, nebo při dopravě železniční, přijetí jejich do služeb ČSD stalo se proto, aby správa železniční nemusela jim poskytovat pensijní požitky nebo dary z milosti, případně aby se zřetelem na nepatrný zaopatřovací požitek mohly svým zaměstnáním u ČSD. si sehnati prostředky k obživě nejen pro sebe, ale často pro (pozůstalé nezaopatřené sirotky.
Ministerstvo železnic výnosem ze dne 26. června 1934, č. 26. 284/pres/3 stanovilo na podkladě rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně, aby uklizečky nebyly přijímány za členky nemocenské pokladny čsl. státních drah, nýbrž aby byly pojištěny u okresních nemocenských pojišťoven. Na základě tohoto výnosu byl služebnami dnem 1. března 1935 zrušen pracovní poměr jako dělnic na výpomoc, postižené musely odevzdati dosavad jim propůjčované inventární šaty, pomůcky, jakož i poskytované jim jízdní výhody z titulu tohoto služebního poměru plynoucí a byly ponechány jako uklizečky na paušál, který je v měsíčním výměru o mnoho menší, často až o 50% než dosavadní jejich mzda jako dělnic na výpomoc a z kterého se jim sráží ještě určitá částka měsíčně na mycí potřeby jako na hadry, košťata, mýdlo, rýžáky atd.
Výnos ministerstva železnic na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně ze dne 6. června 1932, RvI 674/31-Vážný č. 11. 734 nemůže se přece vztahovati na uklizečky v dosavadním služebním poměru dělnic na výpomoc jsoucích, může míti platnost pro budoucnost a to zejména
jestliže jsou dělnice na výpomoc u ČSD. - uklizečky plně zaměstnány až 6 hodin denně. Jejich výkon, zvláště ve velkých stanicích je toho druhu, že ani dosavadní jejich denní plat jako dělnic na výpomoc nebyl úměrný za práce, které musely v zájmu udržování čistoty a žádoucího pořádku vykonávati.
Tvrdé rozhodnutí, které postihuje nejpotřebnější bezbranné ženy, vyvěrá patrně ze snahy železniční správy po docílení úspor.
Takto docílené úspory budou pro podnik s miliardovými položkami příjmovými i výdajovými bez významu, za to však velmi citelné pro postižené, nejchudší z chudých.
Dělnice na výpomoc - uklizečky - jsou ohrožovaný již povahou svého zaměstnání na zdraví a není proto ani účelné, ani spravedlivé, aby jejich skrovné požitky byly testě snižovány.
Podepsaní se proto táží:
1. Je panu ministru železnic známo, že tento výnos, znamenající okleštění práv a nároků dělnic na výpomoc - uklizeček - byl vydán?
2. Je pan ministr železnic ochoten naříditi, aby citovaný výnos min. železnic měl platnost pouze pro budoucnost a nově přijímáme uklizečky?
3. Je pan ministr železnic ochoten vydati nařízení, aby výpovědi daně dělnicím na výpomoc - uklizečkám - byly odvolány a tyto ponechány v dřívějším svém služebním poměru se získanými právy a nároky, které jim z tohoto vyplynuly, resp. které až dosud získaly?
V Praze dne 21. března 1935.
Zenitová, Fiala, Šmejcová,
Tučný, Jos. Tůma, Stejskal, Langr, Tykal, Vaněk,
Mikuláš, Motyčka, Solfronk, Richter, Bergmann,
Hatina, Netolický, Sladký, Malý, dr. Patejdl,
Kraus, Lanc.
2852/X.
Interpelace
poslanců Emila Špatného, dra Patejdla a druhů
vládě
o rozdíleni podpor z Fondu pro živelní pohromy.
Na rozdíleni podpor z Fondu pro živelní pohromy má říčanském okrese dochází nás tato stížnost:
Činitelem v okresu pro rozdíleni podpor za škody způsobené živelními pohromami je okresní komise, která se skládá ze tří příslušníků jedné politické strany - strany republikánské - kdežto malozemědělci, příslušníci strany národně-socialistické, nejsou vůbec zastoupeni. Kromě toho v ní má zasedat pan okresní hejtman a přednosta berní správy, ale nezasedají tam.
Místní komise navrhovaly obecni rady. Ačkoli strana národně-socialistická má silné malozemědělské hnuti, dostala předsednictví v místní komisi pouze v jediném případě (jmemuje zemědělská rada) a to v Chomutovicích na okrese říčanském. V ostatních obcích byli jmenováni předsedy výhradně důvěrníci strany republikánské.
Na okres říčanaký bylo přiděleno celkem 1, 050. 000 Kč. Strana národně-socialistická domáhala se zastoupeni, ale nedostalo se ji ho. Bylo jí za to přislíbeno zemědělskou radou v říjnu m. r., že bude informována o tom, tomu se podpory udělují. Ale ačkoliv od tě doby uplynulo již skoro půl roku a podpory byly rozděleny (jednotlivcům bylo již oznámeno, jaký obnos byl jim v hospodářském družstvu deponován), nedostalo se zástupcům strany národně-socialistické na okrese říčanském žádné zprávy a činí se s tím zřejmě tajností, protože rozdělení nebylo sděláno ani místním komisím ani obecním úřadům.
Podle zpráv, které zatím bylo možno opatřiti, byly v rozdělování podpor některé nesprávnosti. Tak na příklad nedostali ničeho v Říčanech: Josef Karásek, Josef Kuchař a František Vorel, ačkoliv všichni tito malozemědělci hospodaří na půdě z většiny najaté a pachtovné platiti musí, i když se jim neurodilo.
V obci Kuří dostal na př. Emil Procházka, majitel 117 strychů polí 5800 Kč, Ant. simek, majitel 9 korců 130 Kč a R. O. Bondy-Charvát, majitel 370 strychů dostal 4. 000 Kč.
V obci Chomutovicích dostal František Bohata na 25 korců 380 Kč. V Uhřiněvsi Josef Tůma na 15 korců 230 Kč a pan Škorpil, člen okresní komise na 21 korců 9. 000 Kč.
V Březí pl. Vlachová, vdova, na 9 korců dostala 130 Kč, Antonín Votruba na 10 korců 80 Kč. rolník Mašin na 60 korců 300 Kč a Frant. Šebek na 35 korců 780 Kč.
Z rychlé výpomoci v obnosu 50. 000 Kč dostala na př. obec Nedvězí 1. 800 Kč, kdežto mnohem postiženější obec Strašín a Babice nedostaly vůbec nic.
Podepsaní se táží:
1. Jsou vládě případy shora uvedeme známy?
2. Jest vláda ochotna učiniti opatření, aby rozdělení podpor bylo oznámeno starostům příslušných obcí a výkazy o tom aby byly přístupné interesovaným občanům té které obce?
3. Jest vláda ochotna učiniti opatření, aby v okresních a místních komisích dostalo se také zastoupeni malým zemědělcům, příslušníkům strany národně-socialistické?
4. Jest vláda ochotna vyšetřiti shora uvedené nesprávnosti při rozdílení podpor a zjednati nápravu?
V Praze dne 20. březina 1935.
Špatný, dr. Patejdl,
Hynek, Bergmann, David, Mikuláš, Fiala, Netolický, Polívka, Pechmanová-Klosová, Sladký, Lanc, Jos. Tůma, Šmejcová, Hrušovský, Vaněk, Langr, Solfronk, Tučný, Kraus, Motyčka.
2852/ XI.
Interpelace
posl. Netolického, Tykala, Vaňka, Solfronka a druhů
ministru průmyslu, obchodu a živností
ve věci úpravy tak zv. obchodů s jednotnými cenami.
Zákonem ze dne 22. prosince 1933, čís. 251 Sb. z. a n. byl upraven prodej zboží za jednotné ceny. Úprava týkala se hlavně toho, že do dvou let od účinnosti zákona nemají býti povolovány další podobné obchody (§ 1, odst. 2) a stávající nemají býti rozšiřovány, do jiné obce překládány, ani vedlejší závody zřizovány (§ 2).
Úprava, tato byla vyvolána protesty obchodnictva a živnostníctva, které všude tam, kde podobné prodejny zboží za jednotné ceny povstaly, bylo poškozováno a ničemo. Prodejny tyto ukázaly se jako pijavice, které v okolí svém pustoší, poškozují a ničí všechny malé i střední výrobce i obchodníky. Hnán touto dravostí přecházely by rády z místa, kde svůj ničící úkol vykonaly, na místo jiné, kde by nalezly ještě zdroj vysávání a předmět i okolí nezničené.
Omezení zákonem určeně splnilo na krátkou dobu svůj úkol. Splnilo jej, ale jen částečně. Na př. ve Velké Praze, jako jediné obci, hrozí nebezpečí přestěhování se těchto prodejen z jedné čtvrti do druhé, ačkoliv jistě i tyto úmysly mělo zákonodárství v úmyslu překaziti. Omezení toto jest však časově krátké. Mimo to spěch při projednávání zákona nedovolil ještě jiná omezení. Na př. prodeje potravin a nápojů, který z prodejen těchto činí jídelny, kavárny a pod. jistě tam nevhodné místnosti.
Důvody, které vedly k vydání výše uvedeného zákona, platí i dnes. A to ve zvýšené míře, neboť trváním těchto prodejen byly potvrzeny.
Ať již je to shon po méně cenných výrobcích a jejich houfné uvádění do prodeje, ohrožující více a více solidní výrobu a prodej. Nebo úbytek da-
ňových plátců a jejich podstatně zmenšené výdělky a důchody, což poškozuje stát, země i obce. Zisk takových prodejem, financovaných většinou cizím kapitálem, se ztrácí, plyne za hranice. Zničené nebo ohrožené existence z okolí těchto prodejen zůstávají nám zde a volají po ochraně a nápravě.
Domněnky o láci k prodeji tam nabízeného zboží jsou též trváním těchto prodejen zeslabeny, ne - li vyvráceny. Jakost a trvanlivost zboží v těchto prodejnách koupaného odpovídá jeho ceně. Není proto lácí ani výhodou.
Prodejny tyto nepřinášejí proto téměř žádného prospěchu. Škody jimi působené jsou však dalekosáhlé. Je proto v zájmu naši veřejnosti další omezení, po případě zvýšené zdanění. Omezení větší a trvalé.
Z těchto důvodů táží se podepsaní:
1. Jsou panu ministrovi známy tyto skutečnosti?
2. Co míní pan ministr učiniti, aby žádoucí omezení ve zvýšené míře a trvale zavedl?
3. Je pan ministr ochoten zmíněný zákon ze dne 22. prosince 1933, čís. 251 Sb. z. a, n., novelisovaný a dle výše uvedených námětů upravený k ústavnímu projednání předložiti?
V Praze dne 18. března 1935.
Netolický, Tykal, Vaněk, Solfronk,
Malý, Bergmann, Bazala, Mikuláš, David, Sladký,
Pechmanová-Klosová, Richter, dr. Patejdl, Lanc,
Šmejcová, Kraus, Polívka, Motyčka, Tučný,
Jos. Tůma, Hrušovský.
2852 /XII.
Interpelace
posl. Netolického, Tykala. Vaňka, Solfronka a druhů
ministru financí ve věci vyřízeni daňových rekursů.
Poslední dobou byla v některých časopisech uveřejněna zpráva, že po nedávném zasedání zemské odvolací komise daňové v Čechách zbývá ještě 21. 000, slovy: dvacet jeden tisíc, nevyřízených daňových rekursů. Kolik podobných je v zemi Moravsko - slezské, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, nemáme zjištěno.
Samotný tento počet v Čechách musí vzbudit všeobecnou pozornost a to s několika hledisk. Je z něho patrný nejistý právní stav majetkový