Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.

III. volební období. 12. zasedání.

2834. Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé

úmluva mezi republikou Československou a královstvím Rumunským

o rozdělení majetků správních obvodů rozdělených hranicí,

podepsaná v Bukurešti 22. prosince 1930.

Návrh usnesení:

Národní shromáždění republiky československé souhlasí s úmluvou mezi republikou československou a královstvím Rumunským o rozdělení majetků správních obvodů (žup, měst, obcí a okresů) rozdělených hranicí, podepsanou v Bukurešti 22. prosince 1930.

Důvodová zpráva.

Československo-rumunskou státní hranicí byly rozděleny obvody bývalých žup ugočské, marmarošské a satmarské, bývalých správních okresů se sídlem v Halmi (býv. župa Ugoča), Husztu, Rahó, Mármarossziget, Técsö a Taraczköz (býv. župa Marmaroš) a se sídlem v Szatmár-Németi (býv župa Szatmár) a československých obcí, z jichž kat. území byla převtělena část k Rumunsku: Aklín, Batar, Ďakovo, Ďula, Fertešalmaš (správní okres Sevluš), Vyškovo (správní okres Chust), Bílá Církev, Luh, Selo, Slatina, Slatinské Doly, Trebušany, Velký Bočkov (správní okres Rachov), Bedevla, Ťačovo a Terešva (správní okres Ťačovo).

Ve schůzi ministerské rady dne 20. prosince 1927 usnesla se vláda podle par. 1. zákona č. 131/1925 (jímž se vláda zmocňuje, aby

v územích pohraničních prováděla změny obvodů), části přivtělené k území republiky československé z rumunských obcí, hraničících s územím Podkarpatské Rusi, připojiti následovně:

1. části přivtělené k území československé republiky z obce Porumbesti k obcím Fertešalmaš a Ďakovu, a to k první obci část jižnější a k druhé obci část severnější,

2. část přivtělenou k území československé republiky z obce Batarci k obci Chlumci,

3. část přivtělenou k území československé republiky z obce Gomlaůsa k obci Chlumci,

4. část přivtělenou k území československé republiky z obce Valea Seacá k obci Sašovu,

5. část přivtělenou k území československé republiky z obce Bocicáu k obci Gudi,

6. části přivtělené k území československé republiky z obce Tarna Mare k obcím Gudi a Chýši, a to k první obci část oddělenou státní hranicí mezi hlavními mezníky 1. 246 až 1. 252 a k druhé obci části ostatní,

7. části přivtělené k území československé republiky z obce Remeti k obci Bedevli,

8. části přivtělené k území československé republiky z obce Sápanta k obci Teresvě,

9. části přivtělené k území československé republiky z obce Campolung la Tisa k obcím Teresvě, Hrušovu a Nižní Apši, a to k první obci část západní, k druhé obci díl části východní, který leží jižně od podélného středu župní silnice, vedoucí z Hrušová do Slatinských Dolů, k třetí obci zbytek části východní, který leží severně od podélného středu téže župní silnice,

10. části přivtělené k území Československé republiky z obce Sárásáu k obcím Nižní Apši a Selu Slatině, a to k první obci část severnější a k druhé obci část jižnější,

11. část přivtělenou k území československé republiky z obce Japa k Obci Selu Slatině,

12. části území rumunské obce Sighet k obcím Selu Slatině a Bílé Církvi, a to západní díl rozdělené západní části území, ohraničený na východní straně hranicí mezi pozemky označenými č. kat. 7759, 7760 a jejím prodloužením až k státní hranici k obci Selu Slatině a zbytek této rozdělené západní části území, jakož i celou východní část k obci Bílé Církvi,

13. části přivtělené k území československé republiky z obce Virismort k obci Bílé Církvi.

14. část přivtělenou k území československé republiky z obce Graciunesti k obcím Bílé Církvi a Velkému Bočkovu, a to západní díl této části území, ohraničený na východní straně hranicí mezi pozemky označenými č. kat. 2624, 2625 k obci Bílé Církvi a zbytek řečené části území k obci Velkému Bočkovu,

15. části území rumunské obce Lunca la Tisa k obci Velkému Bočkovu.

16. části přivtělené k území československé republiky z obce Rona de sus k obcím Luhu a Trebušanum, a to nejzápadnější část k obci Luhu a ostatních devět částí k obci Trebušanum.

Rozdělení obvodů jmenovaných autonomních územních svazků novou státní hranicí vzešla nutnost upraviti právní poměry mezi oběma zúčastněnými státy, o majetkových podstatách těchto svazků, případně o jmění fondů a nadací jimi spravovaných.

úmluvou ze dne 22. prosince 1930 dohodly se oba státy o zásadách, podle nichž bude rozdělen majetek okresů (žup), měst a obcí, jejichž území bylo přeťato státní hranicí československo-rumunskou.

Pokud nebyl majetek okresů (býv. žup), měst a obcí přeťatých hranicí československorumunskou rozdělen dobrovolnými dohodami, sjednanými do 30. listopadu 1930, budou pro rozdělení takového majetku směrodatnými ustanovení této úmluvy.

Po úvodních článcích vysvětlujících pojem rozdělených správních obvodů (čl. 1) vytyčuje úmluva zásady, dle nichž má majetek těchto obvodů býti rozdělen.

Jako dobu směrodatnou pro stanovení jmění (rozhodný den), určuje úmluva v čl. 3. okamžik definitivního zavedení československé neb rumunské správy v rozděleném území. Totéž má platiti pro rozdělení jmění fondů a nadací. Mezi různými možnými dobami pro posouzení stavu jmění směrodatnými (definitivní stanovení hraniční čáry, prozatímní zavedení správy atd. ) byla volena doba zavedení definitivní správy československé nebo rumunské jako nejpraktičtější.

Ze zásady této činí se výjimka a bere se zřetel na užitečné náklady a investice provedené i po tomto kritickém dnu v případech v druhém odstavci čl. 3. vypočtených (náhoda, vis major atd. ).

Jako základ (klíč) pro rozdělení jmění bylo lze voliti buď počet obyvatelstva, buď territoriální princip nebo konečně základnu daňovou. Úmluva přijala základnu daňovou jako nejspravedlivější a i pro československé zájmy dle zjištěných okolností nejvhodnější, a to dle stavu z předválečného roku 1913, ježto příslušná statistická data z tohoto roku byla již v prvních letech popřevratových zpracována pro Reparační komisi jako podklad pro rozdělení nezajištěného předválečného dluhu býv. Uherska.

Úmluva stanoví zvlášť rozdělení aktiv (čl. 5. ) a zvlášť rozdělení pasiv (čl. 6. ). Postup ten vyhovuje vzhledem k různorodosti položek aktiv a pasiv, jak z podrobného textu článků 5. a 6. nejlépe vysvítá.

Zásadou pro rozdělení aktiv jest, že mají býti rozdělena pokud možno in nátura; čáru. dělící nemovitost mezi částmi novou hraniční čárou povstalými, činí státní hranice. Každá část podrží ony nemovitosti, jež jsou na jejím území, jsou-li mimo obvod rozděleného okresu nebo obce, podrží je ta část, jež je na témž státním území, jako dotčená nemovitost.

Totéž platí ohledně movitostí. Není-li však možné rozdělení movitých věcí in nátura, anebo, je-li spojeno dělení toto s obtížemi, může jedna strana za souhlasu druhé movitosti vykoupiti nebo prodati. Prodejní cena rozdělí se mezi obě části podle shora uvedeného klíče.

Tvoří-li movitost součást nemovitosti, sdílí osud této, a její hodnota zaúčtuje se do dělby.

Shodnou-li se obě zúčastněné strany, může movitost, na níž má jedna rozdělená část zvláštní zájem (portréty, knihy, prapory atd. ) býti touto částí vykoupena.

Zvláštní ustanoveni má úmluva ohledně rozdělení pohledávek, vyjádřených ve starých rakousko-uherských korunách (čl. 5. -III. ).

Rozdělení provede se podle klíče (čl. 4. ); rozdělené části budou oproti dlužníkům československým a rumunským považovány za věřitele československé nebo rumunské dle toho, zda leží na území československém nebo rumunském. Pro vyrovnání příslušných podílů rozdělených pohledávek platí ustanovení československo-rumunské úmluvy o úpravě dluhů a pohledávek, vyjádřených ve starých rakousko-uherských korunách, podepsané v Bukurešti dne 5. prosince 1930, která se projednává samostatné.

úprava měny starokorunových pohledávek vůči dlužníkům nebo věřitelům z třetích států není ustanoveními této úmluvy dotčena.

Pasiva (čl. 6. ) rozdělí se dle téhož klíče, článek 6. upravuje také některé detaily o rozdělení dluhů zajištěných hypotekárně na jednom ze statků, jenž se má rozděliti (odst. 2. ), dále o zodpovědnosti za převzatý dluh, jenž má býti rozdělen (odst. 3. ), o vyrovnání příslušných podílů rozděleného dluhu vyjádřeného ve starých rakousko-uherských korunách (odst. 4. ), o nemovitostech tvořících záruku dluhů (odst. 6. ) a konečně o titrech válečného dluhu (odst. 10. ).

Také při rozdělení pasiv budou obdobně jako při rozdělení aktiv považovány rozdělené části oproti věřitelům československým nebo rumunským za dlužníky československé nebo rumunské podle toho, zda leží na území československém nebo rumunském. Pokud jde o měnu příslušných podílů rozdělených dluhů vůči věřitelům československým a rumunským, platí tu ustanovení československo-rumunské úmluvy z 5. prosince 1930 o úpravě dluhů a pohledávek ve stalých korunách rakousko-uherských. Také tu zůstává však nedotčena měna dluhů vůči věřitelům z třetích států.

Pro přehled, jak plniti jednotlivé závazky podle předkládané úmluvy, uvádí se:

a) Dlužníci českoslovenští platí ony své dluhy, které připadly československé části rozdělené právní jednotky (jako pohledávky proti nim), resp. podíly těchto dluhů, které této části připadly, v Kč v poměru l K = l Kč resp. v poměru par. 7 a 8 vl. nař. č. 576/1920 Sb. z. a n. o měně na Podkarpatské Rusi a na Slovensku, pokud tam nebylo okolkováno; dluhy (podíly dluhů), jež připadly rumunské části, platí českoslovenští dlužníci, v poměru 2 K =

l leu,

b) dlužníci rumunští platí československé části i rumunské části za 2 K l leu, a to československé části podle úmluvy ze dne 5. prosince 1930 mezi republikou československou a královstvím Rumunským (o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakouskouherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a dlužníky nebo věřiteli rumunskými), rumunské části podle domácích rumunských předpisů měnových;

c) československá část rozdělené správní jednotky zaplatí svůj dluh (podíl dluhu) československému věřiteli v Kč v poměru l K =

1 Kč resp. v poměru par. 7 a 8 vládního nařízení čís. 576/1920 Sb. z. a n. (o měně na Podkarpatské Rusi a na Slovensku, pokud tam nebylo okolkováno), rumunskému v poměru

2 K = l leu,

d) rumunská část zaplatí svůj dluh (podíl dluhu) československému i rumunskému věřiteli v poměru 2 K = l leu.

Pokud jde o věřitele nebo dlužníky ze států třetích, platiti budou o jejich pohledávkách a dluzích ve starých korunách rakousko-uherských zpravidla příslušné úmluvy o úpravě těchto pohledávek a závazků.

Zásady pro odhad aktiv a pasiv stanoveny jsou v čl. 7. Týkají se odhadu nemovitostí, ať nezastavených či zastavených (průměrná převodní cena platná v době provádění odhadu v kraji, kde je nemovitost, se zřetelem k nákupním a prodejním cenám platným v okolí, i na území druhé smluvní strany; u nemovitostí zastavených lze mimo to provésti odhad na podkladě ceny pozemků, materiálu a stavby), i odhadu movitostí (budou oceněny dle průměrných tržních cen, běžných v době oceňování).

Ocenění provede se v měně strany, kde nemovitost neb movitost leží a částky takto odhadnuté přepočtou se za účelem vyúčtování v jednotné měně na švýcarské franky.

Odhadní a rozdělovači řízení provede se zvláště pro každou obec, město a okres, rozdě-

lene státní hranicí (čl. 8. ). Po provedení tohoto řízení zjistí se odděleně saldo vzájemných pohledávek a dluhů, zaúčtovanýcn a přepočítaných na švýcarské franky. Ustanovení čl. 8. obsahují také další postup při rozdělování jmění obcí, měst a okresů až do provedení rozdělení in nátura neb zaplacení debetního salda bud' ve švýcarských francích nebo v měně věřitele. Volba těchto dvou měn přísluší dlužníku.

Úmluva má také ustanovení o právním postavení rozdělených částí neb jich právních nástupců, pokud jde o práva a závazky vzniklé rozdělením jmění oproti osobám třetím a ustanovení o subsidierní platnosti vnitřního zákonodárství příslušné smluvní strany pro rozdělené statky.

článek 10. jedná o složení zvláštních smíšených komisí čtyřčlenných (z toho dva delegáty jmenují příslušné smluvní štvaný a dva zastupují příslušné rozdělené části obce, mě-

sta, okresu) o jich rozhodování a hlasování (vyžaduje se jednohlasnost), jakož i o rozhodčím soudu (jeden člen jmenován vládou československou a jeden rumunskou). Nedocílí-li se u rozhodčího soudu jednohlasnosti, rozhodne vrchní rozhodčí, na kterém se rozhodčí shodli, resp. člen spolkové rady švýcarské, pověřený správou departementu pro záležitosti vnitřní. Komise mají skončiti své práce do 10 měsíců od jich ustavení.

článek 11. jedná o vydání deposit příslušejících rozděleným obvodům.

Článek 13. obsahuje obvyklá ustanovení o ratifikaci.

Ježto některá ustanovení úmluvy (zvláště o ocenění placení starokorunových dluhů a pod. ) obsahují určitá břemena pro stát, resp. jednotlivce podle § 64, č. 1. ústavní listiny, předkládá se úmluva Národnímu shromáždění k projevení souhlasu.

Po stránce formální projevuje vláda přání, aby byl návrh projednán a schválen současně s osnovou zákona o provedení této úmluvy a aby byl přikázán v poslanecké sněmovně i v senátu výboru zahraničnímu, ústavně-právnímu a rozpočtovému.

V P r a z e, dne 22. února 1935.

Předseda vlády: J. Malypetr v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP