v zemi České.. 122, 000. 000 Kč = 59%,

" " Moravskoslezské... 47, 000. 000 " = 23%,

v zemi Slovenské. 33, 000. 000 " = 16%,

" " Podkarpatoruské.... 4, 000. 000 " = 2%.

Rozdělují-li se pak prostředky, uvedené v čl. I, č. 12 v poměru:

pro zemi Českou.... 120, 000. 000 Kč, " " Moravskoslezskou 44, 000. 000 " " " Slovenskou.. 34, 000. 000 " " " Podkarpatoruskou 4, 000. 000 "

odpovídají celkem tyto částky výše uvedeným klíčovým číslům daňových základen.

Okolnost, že podle navrhovaného zákona má se dostati zemi české částky 120 mil. Kč, odůvodňuje se tím, že zejména okresy v zemi české v důsledku uložené jim péče o dokonalejší vybudování a udržování okresních silnic a dále péče o instituce sociální, zdravotnické, soustavnou elektrisaci a pod., octly se v mimořádně kritické finanční situaci.

Přiděluje-li se zemi Moravskoslezské částka menší, než jaká by měla na ni připadnouti podle výše uvedeného klíče, jest toto opatření odůvodněno tím, že v zemi Moravskoslezské přísluší okresům, zřízeným teprve podle zákona o organisaci politické správy (č. 125/1927 Sb. z. a n. ), péče převážně jen o věci komunikační, poněvadž převzaly agendu dřívějších okresů silničních. Nelze však s druhé strany při tom přehlížeti, že táž suma 44, 000. 000 Kč obsahuje nadlepšení specielně pro správní obvod země Moravskoslezské v tom směru, že na rozdíl od obcí ostatních zemí je v této sumě pamatováno kvotou 2, 000. 000 Kč na částečnou úpravu dluhů z t. zv. elektrisačních zápůjček obcí, které využily přirážkové sazby 350%.

K § 3, odst. 2.

V zemi Slovenské a v zemi Podkarpatoruské není sice třeba přímo k úpravě některých dluhů obcí a okresů částek, jež se přikazují těmto zemím v § 3, odst. l návrhu, nemají-li se však tyto obce a okresy rovněž, dostati do tak kritické finanční situace, jaká tíží tyto svazky v zemích České a Moravskoslezské, je třeba usnadniti jim pomocí příspěvků v hotovosti plnění úkolů, vznesených na ně podle dnešního právního

stavu, zejména v oboru národního školství a veřejných komunikací.

O způsobu použití částek, uvedených v odstavci l tohoto paragrafu, k účelům právě zmíněným přísluší rozhodovati ministerstvu vnitra v dohodě s ministerstvem financí, ježto v podstatě jde o poskytnutí subvencí z prostředků státních.

K §§ 4 a 5.

O správu prostředků, určených k úpravě dluhů samosprávných svazků, je postaráno zřízením pomocného fondu pro každou jednotlivou zemi. Tyto fondy jsou zřízeny jako samostatné osoby právnické s orgánem, v němž je náležitě zajištěn vliv zástupců zemské samosprávy. Aby bylo co nejúspěšněji postaráno o bankovně-technickou službu těchto pomocných fondů, zřizují se tyto fondy v zemích, v nichž jsou zemské peněžní ústavy, pokud se týče jejich pobočky, u těchto zemských peněžních ústavů nebo u jejich poboček. Jelikož pak v zemi Podkapatoruské není dosud samostatného zemského peněžního ústavu ani pobočky jiného zemského peněžního ústav vu, zřizuje se přechodně pomocný fond při zemském úřadu v Užhorodě do té doby, dokud v této zemi nebude zřízena pobočka Zemské banky v Praze.

Základní konstrukce těchto pomocných fondů v mnohém ohledu má vzor ve zvláštním fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů (zákon č. 237/1924 Sb. z. a n. ).

K § 6,

K řešení otázky úpravy dluhů okresů, a obcí povolává návrh jako nejpodstatnější tyto dva činitele: zemský výbor a pomocný fond. Zemskému výboru jednak vzhledem k jeho dohlédací moci nad okresy a obcemi, jednak proto, že jsou mu zevrubně známy příčiny finančního úpadku hospodářsky slabých takových svazků, vyhrazuje se rozhodující úkol, který záleží v rozhodnutí, jsou-li pro úpravu dluhu dány podmínky podle ustanovení §§ l a 2, dále, který dluh má býti upraven z prostředků pomocného fondu, a konečně, do jaké výše má býti úpravou dluhu, zmírněno dosavadní, rozpočtem nekryté dluhové břemeno dotčeného svazku územní samosprávy; pomocný fond, resp. jeho kuratorium, jest myšlen jen jako pomocný orgán provádějící v podrobno-

stech rozhodnutí zemského výboru, jímž jest vázán (viz § 7 návrhu).

Při takto vybudovaném rozhodujícím postavení zemských výborů na straně jedné a při omezenosti prostředků věnovaných ozdravení samosprávných financí na straně druhé nelze se obejíti bez zásad, omezujících úplnou volnost rozhodování zemských výborů. Sem náleží především zásada, že zemský výbor jest při svém rozhodování povinen dbáti, aby prostředků, určených k ozdravení hospodářství trpících okresů a obcí, bylo použito ke stejnoměrnému uspokojení sanačních potřeb, pokud možno, všech těchto svazků (§ 6, odst. 2). Dále z opatrnosti, nepřehlížející možnost, že rozhodnutí zemského výboru v tom smyslu, že má býti úprava dluhu provedena, přes veškerou nejlepší snad jeho vůli nebude v nahodilých případech v úplném souhlasu se zákonem a jeho prováděcími předpisy, anebo že vybočí z rámce uvedených prostředků, bylo nutno uplatniti zásadu, jednak že, uzná-li tak ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí, nahradí země fondu náklady vzešlé z provedení takového, ve všech směrech nevyhovujícího rozhodnutí (§ 6, odst. 3), jednak že zástupcové vlády v kuratoriu fondu mohou svým vetem dáti podnět, aby v naznačených mimořádných případech bylo rozhodnutí zemského výboru přezkoušeno uvedenými ministerstvy (§ 7, odst. 3).

Vylíčená primérní příslušnost zemských výborů v řízení o úpravě okresních a obecních dluhů odůvodňuje předpis, že žádosti těchto svazků i jejich věřitelských ústavů jest podávati u těchto výborů. Podá-li žádost územní svazek, uvědomí se o tom jeho věřitelský ústav, aby mu jako druhému zájemci byla dána možnost vyjádřiti své stanovisko k této žádosti; stejný účel sleduje požadavek, že před rozhodnutím o žádosti věřitelského ústavu má býti slyšen dotčený svazek územní samosprávy.

K § 7.

Ustanovení odstavce l jest čistě formálním předpisem, z něhož se jasně podává již vylíčená působnost pomocného fondu, resp. jeho kuratoria, jako orgánu pouze provádějícího vůli zemského výboru, arciť v rámci finančních prostředků podle § 3, jež jsou po ruce. Po stránce posléz dotčené jest činnost kuratoria pod dohledem vládních zá-

stupců, kteří podle práva, vyhrazeného jim v odstavci 3, mohou způsob provedení úpravy dluhu, kuratoriem usnesený, zastaviti a dáti jej přezkoušeti ministerstvy vnitra a financí; o jejich právu veta proti rozhodnutím zemského výboru o úpravě dluhu stala se zmínka již ve výkladu k § 6.

Mimořádné důležitosti pro klidné, zbytečnými útratami sporu a exekucí nezatížené vyřešení úpravy dluhu jest ustanovení odstavce 2, jímž se zavádí jakési příročí pro závazky svazků územní samosprávy, o nichž zemský výbor rozhodl, že mají býti pomocným fondem upraveny. Naznačené moratorní účinky, přesně co do doby trvání vymezené, mají nastati okamžikem, kdy dostane se věřitelskému ústavu písemného vyrozumění zemského výboru, že bylo rozhodnuto pro úpravu dluhu ze zápůjčky, kterou ústav dotčenému svazku územní samosprávy poskytl. Od původní myšlenky, že se zmíněnými účinky má býti spojeno již vyrozumění věřitelskému ústavu o podání žádosti dlužnického svazku za úpravu dluhu, bylo upuštěno pro obavy, že by takové ustanovení zákona mohlo sváděti k podávání i neodůvodněných žádostí, a tudíž že by mnohdy bez naléhavé potřeby byly dotčeny zájmy věřitelských ústavů.

K § 8.

Jak již bylo u § 6 vyloženo, jest kuratorium pomocného fondu vázáno rozhodnutím zemského výboru, že konkrétní dluh určitého svazku územní samosprávy má býti upraven, avšak volné úvaze kuratoria jest přenecháno zvoliti ze způsobů zákonem připuštěných ten, jenž by nejlépe vyhovoval třem stěžejním hlediskům: zmíněné již finanční nosnosti fondu, zájmům dlužnického svazku a zájmům věřitelského ústavu; v této volné úvaze jest kuratorium vázáno ohledy na finanční nosnost fondu a kontrolováno vládními zástupci.

Co do způsobů úpravy dluhu rozeznává návrh zákona především zúročení a umoření dluhu, dále převzetí dluhu a konečně vyrovnání dluhu; podle výslovného ustanovení návrhu může býti těchto způsobů použito jak co do celého dluhu, tak i jen co do jeho části, při čemž není vyloučeno, aby v příčině téhož dluhu bylo kombinováno použití několika způsobů.

Pravidlem zajisté bude, že autoritě kuratoria se podaří vyřešiti podrobnosti úpra-

vy dluhu rozumnou dohodou se zájemci. Poněvadž však není vyloučena možnost, že k takové dohodě nedojde, dává návrh kuratoriu právo vnutiti zájemcům úpravu za podmínek, které samo uzná spravedlivými. I při takové vnucené úpravě, která podle povahy věci půjde druhdy aspoň z části na účet věřitelského ústavu, jest o to, aby zájmy ústavu nebyly při tom povážlivě ohroženy, postaráno několikerým způsobem: především musí býti dotčený ústav napřed slyšen (odstavec 2), dále jest mu zárukou náležité ochrany jeho zájmů složení kuratoria a konečně sám návrh vytyčuje nejzazší mez podmínek pro věřitele nejnepříznivějších; tato mez jest dána pro případ, že fond převezme zúročení a umoření dluhu, předpisem, že umořovací lhůta nesmí býti prodloužena přes 40 let, a pro případ, kdy dojde k vyrovnání dluhu dlužními úpisy, že tyto dlužní úpisy, ostatně mající sirotčí jistotu, požívající poplatkových a daňových výhod a bilancovatelné al pari, smějí býti vydány s dobou oběhu jen do 40 let.

Návrh připouští vyrovnati dluh též proplacením věřitele v hotovosti, kterýž způsob úpravy bude volen zpravidla tehdy, povolí-li věřitel přiměřenou slevu a bude-li se zřetelem na poměry emisního trhu žádoucím, aby se vyrovnání neprovedlo vydáním dlužních úpisů. Aby zájem tohoto trhu byl pokud možno chráněn, bylo dále do návrhu pojato ustanovení, že vyrovnání dluhu odevzdáním dlužních úpisů může býti vázáno podmínkou, že věřitelský ústav nesmí s nabytými dlužními úpisy po určitou dobu bez souhlasu kuratoria volně nakládati.

K §9.

Z ustanovení § 9 vyplývá zásada, že úprava dluhu nezprošťuje dotčené okresy a obce povinnosti dostáti v mezích svých finančních sil dluhovým závazkům, jež arciť přičiněním fondu jim budou značně zmírněny.

V důsledku této spravedlivé zásady opravňuje návrh zákona kuratorium požadovati na svazcích územní samosprávy příspěvky na úhradu platů, jež fond v důsledku úpravy dluhu jest zavázán plniti; pro výši těchto příspěvků má býti rozhodna hospodářská únosnost dotčeného svazku, jak se tato únosnost jeví z rozhodnutí zemského výboru, specielně z určení tohoto rozhodnutí, do jaké výše má býti

úpravou dluhu zmírněno dosavadní, rozpočtem nekryté dluhové břemeno dotčeného svazku (§ 6, odst. 2, věta první). Uložení takového příspěvku bude zpravidla tehdy na místě, vznikne-li úpravou dluhu, která se provede jeho převzetím nebo vyrovnáním, přebytek v rozpočtu dotčeného svazku, což jistě spravedlivě odůvodní požadavek, aby příspěvek byl hrazen z tohoto přebytku.

Podle toho, co bylo uvedeno, kuratorium rozhoduje o příspěvkové povinnosti podle hospodářské únosnosti svazku, která tu jest v době provádění úpravy dluhu. Přítomná svízelná situace svazku, pro kterou nedojde ke stanovení příspěvku vůbec anebo dojde ku stanovení příspěvku jen nepatrného, může se časem podstatně zlepšiti. Počítajíc s takovou možností, připouští osnova případy, kdy svazku hospodářsky podstatně posílenému bude lze dodatečně uložiti příspěvek k úhradě finančního břemene, jímž je fond v důsledku úpravy dluhu ještě zatížen, anebo zvýšiti dosud nepatrnou jeho příspěvkovou povinnost, a to po dobu trvání jeho zlepšení hospodářské únosnosti. V těchto případech přísluší právo i povinnost stanoviti příspěvek zemskému výboru, povinnost zejména tehdy, požádá-li jej o to ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí. Takové opatřeni bude nejen spravedlivé, ale i výhodné, ježto nákladu na úpravu dluhu, nahrazeného byť i jen částečně takto dodatečně uloženými příspěvky, bude lze použíti k úpravě dluhů jiných finančně slabých svazků.

Pro účinné uplatnění nároků fondu na uvedené příspěvky dává se mu právo uspokojiti se prostřednictvím finančních úřadů z výnosu přirážek a z přídělu liknavého dlužnického svazku územní samosprávy, čímž se má zabrániti, aby se těchto příjmových pramenů použilo ke zbytným výdajům. Nadto k zajištění placení příspěvků, jež kuratorium uloží, zachovávají se fondu při převzetí nebo při vyrovnání dluhu zásadně veškerá práva zajišťující původní dluh.

K § 11, odst. 1.

Tohoto omezujícího ustanovení, které připouští jen přesně vymezené výjimky, je nezbytně třeba, aby bylo čeleno možnosti, že by se svazky, které se staly účastný

dobrodiní tohoto zákona, znova zadlužovaly, spoléhajíce na to, že dluhové břímě i z takových nových zápůjček bude uhrazeno z prostředků uvedených v § 3.

Pokud půjde o uzavření nových zápůjček svazky, u nichž nebyla provedena úprava dluhů, bude při uzavírání nových zápůjček postupovati podle dosud platných ustanovení.

K § 11, odst. 2.

Výjimky, uvedené v tomto odstavci, budou v praksi jistě jen ojedinělé. Aby pak povolování zápůjček bylo skutečně omezeno jen na případy ojedinělé a zvláštního zřetele hodné, ponechává se rozhodnutí státním orgánům, stojícím mimo sféru podnikání samosprávných svazků, ovšem k odůvodněnému návrhu zemského výboru.

Při tom předpokladem i pro toto výjimečné povolení bude, že k převzetí dluhové služby z takových zápůjček stačí prostředky uvedené v § 3 navrhovaného zákona.

čl. IV obsahuje ustanovení přechodná.

K čl. V.

(Změna zákona č. 329/1921 Sb. z. a n. )

K č. 1 (§ 23, odst. 1, č. 3).

Dosavadní znění tohoto ustanovení zákona č. 329/1921 Sb. z. a n. vedlo nejvyšší správní soud k výkladu, že uzavření a výpověď každé nájemní nebo pachtovní smlouvy, týkající se obecního objektu, náleží do působnosti obecního zastupitelstva. Důsledky této judikatury pro administrativu a hospodářství větších obcí, jež ve snaze čeliti bytové krisi vystavěly řadu činžovních domů, byly by neblahé. Pronajímání bytů v obecních domech, jež děje se namnoze s výpovědní lhůtou měsíční, tvoří u větších obcí značnou část běžné agendy, vyžadující pohotového vyřízení. Kdyby tuto agendu měl vyřizovati nejširší orgán obce, znamenalo by to nejen jeho veliké zatížení úkoly běžné správy obecního majetku, nýbrž též zpomalení jejího vyřizování a tím po případě hospodářské poškození obce. Zvlášť názorně jeví se neudržitelnost tohoto stavu pro hlav. město Prahu, jež má 839 činžovních a nouzových domů s cca 9300 nájemními objekty.

Vládní návrh řeší tuto otázku tím způsobem, že ponechává běžnou správu nájemních a pachtovních objektů obecní radě, což je v duchu jak obecního zřízení, tak i zákona na ochranu nájemníků (srov. § 26, odst. 1, č. 3 tohoto zákona ve znění vyhlášky ministerstva sociální péče z 24. března 1934, č. 62 Sb. z. a n. ); obecnímu zastupitelstvu vyhrazuje se jen stanovení všeobecných podmínek pro pronájem (propachtování) obecního majetku nemovitého, zejména též výše nájemného (pachtovného). Je-li v těchto podmínkách omezeno trvání pronájmu (pachtu) nejvýše na 6 tet a pro pronájem (propachtování) předepsána cesta veřejné dražby nebo veřejné vyhlášeného řízení ofertního, nevyžaduje se schválení bezprostředního úřadu dohlédacího, jehož je jinak potřebí podle § 23, odst. 2 zák. č. 329/1921 Sb. z. a n.

K č. 2 (§ 28, odst. 6).

Vládní návrh přináší proti dosavadnímu právnímu stavu jen tu změnu, že místo kompetence vlády nastupuje při povolování poplatků a schvalování pravidel pro jich vybírání kompetence ministerstva vnitra, vázaného na dohodu s ministerstvem financí. Toto řešení je v zájmu zjednodušení veřejné správy.

Je samozřejmé, že ministerstvo vnitra vyslechne vždy také příslušná odborná ministerstva.

K č. 3 a 4 (§ 35, odst. 3 a § 38, odst 3).

Stejná úprava jako pro povolování poplatků zavádí se i pro povolování dávek.

K č. 5 a 6 (§ 41, odst. 3 a § 44, odst. 3).

Podle §§ 41 a 44 zák. č. 329/1921 Sb. z. a n. předepisuje poplatky, dávky a příspěvky obecní starosta a vybírá je obecními orgány. Poplatky, dávky a příspěvky včas nezapravené dobývá obecní starosta. O řízení exekučním platí táž pravidla jako pro dobývání nezaplacených daní přímých. Poněvadž však je účetné, aby exekuční řízení u obcí, jež jsou organicky včleněny do politické správy, bylo přizpůsobeno řízení před politickými úřady, navrhuje se ustanovení, že pro vymáhání příspěvků, poplatků a dávek obecních jest použíti exekuce politické nebo soudní (srov. část druhou vlád. nař. č. 8/1928 Sb. z. a n.,

ohledně orgánů ji provádějících § 101 téhož nařízení).

Vymáhání obecních poplatků, dávek a příspěvků exekucí na jmění nemovité vnucenou správou a nucenou dražbou je pří-

pustno jen tehdy, je-li patrno, že nedoplatku nelze vydobýti exekucí na jmění movité.

Čl. VI obsahuje ustanovení závěrečná.

V Praze dne 22. února 1935.

Předseda vlády: Malypetr v. r.

Ministr vnitra: Dr. Černý v. r.

Ministr financí: Dr. Trapl v. r.