přepínání rozpočtové potřeby u některých svazků za účelem docílení vyššího zemského příspěvku, podává se přece z těchto dat obraz krise obecních a okresních financí v rysech tak pronikavých, že se odpomoc, k níž směřuje předložený návrh zákona, jeví jako opatření, jež nesnese dalšího odkladu.
Zdůrazniti ovšem dlužno, že v údobí těžké všeobecné hospodářské krise, kdy berní únosnost poplatnictva je podstatně oslabena, přídělové, dotační a subvenční možnosti se strany vyšších veřejných svazků (státu a zemí) vypjaty největší takřka měrou, a kromě úporného všestranného úsilí o potírání nezaměstnanosti též zvýšený ohled na bezpečnost státu ukládá všem zodpovědným činitelům, jednotlivcům i korporacím mimořádné oběti, nelze provésti úplnou sanaci nižších svazků, krisí postižených.
Předložená osnova snaží se poskytnouti územní samosprávě vše, co poměry přítomné doby k jejímu prospěchu činí dostupným.
Jde o zpevnění a zesílení příjmových zdrojů nižších samosprávných svazků a
o zvýšení jejich soběstačnosti. Vzhledem k dané situaci, zejména vzhledem k enormnímu přetížení těchto svazků dluhovým břemenem, první a nejspolehlivější cesta k finančně-hospodářskému ozdravění nesporně vede vhodnou úpravou jejich dluhů, a to takovou, jež by hleděla ke zmírnění úrokového
i splátkového břemene.
Plnění úrokové a úmorové povinnosti buďto činí některým samosprávným svazkům povážlivé potíže, anebo dokonce zcela uvázlo. Jsou svazky, u nichž následkem hospodářské krise poklesla přirážková základna o 50%, ba i o 80% i více. U nejslabších svazků veškeré dosažitelné příjmy ani zdaleka nedostačují na naprosto neodkladné rozpočtové výdaje, čímž každoroční schodky vzrůstají, pasivní nedoplatky vedou k úrokům z prodlení, a útraty ze žalob tento stav ještě zhoršují. Při tom ústavům, podnikům a různým zařízením okresů i obcí hrozí často zkáza (na př. silnicím), a při nouzovém hospodaření nelze v rámci platných předpisů pomýšleti na zjednání ani přibližné nápravy, o možnosti úspěšné dohlédací činnosti vyšších orgánů ani nemluvě.
Předložený návrh proto pamatuje vedle úpravy dluhové služby také na zdokonalení
přehlídkové a revisní činnosti dozorčích úřadů jako na samozřejmost.
Zanedbávání dluhové služby u nižších svazků působí nemalé národohospodářské škody ovšem též se zřetelem na potíže, jež z toho vznikají peněžním ústavům, zejména ústavům lidového peněžnictví.
Návrh nemůže ovšem pro úpravu dluhů bráti v úvahu celého shora uvedeného souhrnu všech dluhů okresů a obcí 11. 177, 219. 609 Kč; proto přihlíží jen k dluhům nejtíživějším.
Po bedlivém šetření o potřebnosti svazků se strany jedné a o dostupné úhradě se strany druhé dospělo se k názoru, že k nejtíživějším dluhům jest řaditi dluhy velké většiny okresů (mimo okresy podkarpatoruské) a dluhy obcí nejvíce krisí postižených.
Z těchto všech dluhů opět mohou zásadně přijíti v úvahu pro zákonnou úpravu dluhové služby především takové výpůjčky nižších svazků (uzavřené do 1. ledna 1935), z jichž výtěžku byly financovány silniční, mostní nebo jiné stavby komunikační, stavby a zařízení nemocnic a jiných léčebných ústavů, účast na soustavné elektrisaci, kromě toho pak dluhy vzniklé stavebními nebo příspěvkovými náklady na stavby škol, stavbami a udržováním sociálních a kulturních ústavů, dále dluhy okresů, vzniklé stavbami odborných i středních škol a místních drah, jakož i dluhy z produktivní péče o nezaměstnané.
Pro urychlení akce k úpravě některých dluhů obcí a okresů mluví nejen sama finanční krise svazků přetížených břemenem dluhů, nýbrž i ta závažná okolnost, že svazkům těm musí býti ulehčením dluhové služby poskytnuta možnost, aby věnovaly dostatek finančních prostředků na zachování svých již provedených investic a udržely příslušné ústavy, podniky a zařízení ve stavu schopném provozu, ježto jde o vysoce cenné hodnoty v souboru národohospodářských statků.
Přední a nějdůležitější podmínkou však, bez níž by každá cesta k nápravě naprosto selhala, zůstává i nadále bezvýhradný požadavek, aby vedoucí samosprávní činitelé co nejdokonaleji zkoumali celý souhrn potřeb spravovaného svazku, aby je dovedli tříditi podle účelu i podle časové naléhavosti, a aby vždy pečlivě dbali pořadí nezbytnosti a objektivní užitečnosti, pamět-
livi při tom samozřejmě daných mezí dosažitelné úhrady.
Zvláštní část.
K čl. I.
(Změna předpisů o úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy. )
K č. l (§ l, odst. 1).
Stanovení nejvýše přípustné sazby přirážek obecních 350% a okresních 150% není v zásadě novotou, neboť i zákon č. 77/1927 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 169/ 1930 Sb. z. a n. připouštěl tyto sazby za určitých předpokladů. Předkládaný návrh zákona toliko upouští od těchto zvláštních předpokladů a připouští všeobecně možnost takových přirážkových sazeb, stanoví však, že obecní přirážky v sazbách nad 300% smějí býti povoleny jen tehdy, jestliže obec vybírá vzhledem k místním poměrům vhodné a účelné dávky a poplatky, pro které byla vládou vydána vzorná pravidla. Tím má býti docíleno rovnoměrnějšího rozdělení obecních břemen mezi všechny obyvatele obce. *
Sešiti otázku, které dávky a poplatky a v jakých sazbách jsou v tom kterém případě vhodné a účelné, ponechává se zemskému výboru na podkladu vyjádření obce, z jakého důvodu nevybírá některých dávek a poplatků vůbec nebo nevybírá jich v sazbách nejvýše přípustných (čl. I, č. 9).
K č. 2 (§ 1, odst. 2 a 3).
účelem nové stylisace § 1, odst. 2 a 3 je znemožniti, aby v důsledku zvýšení nejvýše přípustných sazeb okresních a obecních přirážek podle odstavce l nemohlo dojíti též ke zvýšení přirážek k dani činžovní přes míru u této daně dosud přípustnou. Nejvyšší vůbec možné procento přirážek k dani činžovní u obcí stanoví se sazbou 200% (v případě, že obec již v roce 1927 přirážku k dani činžovní v této sazbě vybírala), což je ve shodě s čl. V zák. č. 32 / 1934 Sb. z. a n., jímž se prodlužují a doplňují zákony, týkající se bytové péče.
K č. 3 (§ 1, odst. 5).
Možnost zavedení další až 50% okresní (obecní) přirážky k úhradě potřeby na
úroky a splátky ze zápůjček, jež byly uzavřeny k rozmnožení nebo ke zvýšení hodnoty majetku, na podniky nebo na obecně prospěšná zařízení, pokud dluhová služba těchto výpůjček není uhrazena z výnosu tohoto majetku, podniků a zařízení nebo zvláštními příspěvky zájemníků, je plně odůvodněna. Je totiž spravedlivé, aby poplatníci okresů a obcí, mající jistý prospěch z takového rozmnožení nebo zvýšení majetku okresu a obce, nebo z takových podniků a obecně prospěšných zařízení, přispěli k úhradě nákladů na takové opatření. Usnesení kvalifikované většiny okresního (obecního) zastupitelstva o vybírání takové další 50% přirážky má býti zárukou, že nedojde k lehkomyslnému zvyšování přirážek a k nerozvážnému podnikání okresu nebo obce. Aby pak na druhé straně nemohly okresy (obce) znemožniti vybírání takové zvláštní přirážky i v případech zcela odůvodněných, vyhrazuje se možnost rozhodnouti o nuceném zavedení takové další přirážky dohlédacímu orgánu schvalujícímu okresní (obecní) rozpočty, jemuž musí záležeti na tom, aby potřeba okresního (obecního) hospodářství byla uhrazena všemi přípustnými prostředky.
K č. 4 až 6.
Ustanovení § l, odst. 6 a 7 se vypouštějí, ježto se stala bezpředmětnými vzhledem k navrhovanému znění doplňku § l, odst. 1. Vypuštění těchto odstavců má pak za následek přečíslování odstavců 8, 9 a 10 na 6, 7, 8 a navrhovanou textovou úpravu.
K č. 7 (§ 3, odst. 1, věta 2 a 3).
Ustanovením, že k vybírání nejvýše 200% přirážky obecní a 100% přirážky okresní není třeba vyššího povolení, vychází se vstříc odůvodněným požadavkům po rozšíření finanční autonomie okresů a obcí a snahám o zjednodušení veřejné správy. Snahou o zjednodušení veřejné správy a urychlené vyřizování odůvodněno je též rozšíření kompetence okresního výboru k povolování obecních přirážek do 300%. Zemskému výboru - nehledě k tomu, že povolán je rozhodovati o žádostech okresů a měst s vlastním statutem (se zřízeným magistrátem) - zůstaveno je rozhodovati o žádostech obcí za povolení přirážek teprve nad 300%, tudíž v případech, v nichž je třeba se Širšího hlediska a s vyloučením místních vlivů se obírati finanční situaci
obce, jejíž žádost za povolení přirážek přes 300% již sama o sobě ukazuje na značný rozsah a potřebu obecního hospodářství.
K č. 9 (§ 3, odst. 4).
Stanovená tříměsíční lhůta má zajistiti urychlené rozhodnutí v případech, v nichž není třeba obírati se finančním stavem žádajícího svazku do té míry, jako je toho třeba při svazcích žádajících o zemský příspěvek, jejichž finanční situace vyžaduje zvláště podrobného zkoumání.
Dohlédací úřady budou povinny z moci úřední dbáti toho, aby stanovená lhůta byla v praksi dodržována, a působiti na její dodržení i kárnými prostředky.
Předkládáním v tomto odstavci blíže uvedených dokladů má býti rozhodujícím úřadům poskytnuta možnost náležitě prozkoumati finanční situaci svazku žádajícího o povolení přirážek a objektivně posouditi potřebu žádaných přirážek.
V zájmu urychleného vyřizování žádostí obcí za povolení přirážek nad 300%, ukládá se takovým obcím povinnost, aby již v žádosti se vyjádřily, zdali a z jakého důvodu nevybírají některých vzhledem k místním poměrům vhodných dávek a poplatků vůbec, nebo nevybírají jich v sazbách nejvýše přípustných. Jinak, maje rozhodnouti podle ustanovení poslední věty navrhovaného doplňku § l, odst. l, musil by zemský výbor sám zjišťovati tyto okolnosti, což by bylo na újmu žádoucího urychleného vyřízení.
K č. 12 (§ 10, odst. 6).
Z dat o zadlužení okresů a obcí, uvedených ve všeobecné části důvodové zprávy a v připojených přehledech (A a B), je patrno, že okresy a obce nejsou s to dosavadními prostředky odvrátiti neblahé důsledky svého zadlužení. Zcela mimořádně tíživým jeví se zadlužení těchto svazků v zemích české a Moravskoslezské. V zemích Slovenské a Podkarpatoruské není síce stav dluhů okresních a obecních kritický, nelze však přehlédnouti, že četné, zejména chudé samosprávné tamní svazky, byť i neměly tíživých dluhů, nemohou pro nedostatek vlastních finančních prostředků učiniti zadost svým povinnostem v oboru veřejné správy. Jde tu zejména o plnění úkolů v oboru národního školství a veřejných komunikací.
Státní správa, uznávajíc svízelnou finanční situaci obcí a okresů v oblasti celého státu, odhodlala se k vydatné pomoci též ze státních zdrojů příjmových, uvedených blíže v navrhovaném znění § 10, odst. 6, písm. b). O vyrovnání úbytku, který tím nastane ve výnosu státních příjmů z daně důchodové, bude postaráno jinými úhradovými opatřeními.
Těchto prostředků má býti v prvé řadě použito k úpravě druhů ze zápůjček, uzavřených okresy a obcemi v širším zájmu veřejném. Způsob, jakým má býti věc provedena, je patrný z čl. III tohoto návrhu. Kromě toho v zemích Slovenské a Podkarpatoruské má býti použito části těchto prostředků ku pomoci okresům a obcím v oboru kulturním (výstavba národních škol) a oboru komunikačním, v němž zejména přichází v úvahu nutnost zřizovati a udržovati nezbytně potřebné okresní a obecní komunikace a potřeba přeměny dosavadních cest vicinálních na cesty obecní nebo okresní.
Ustanovení o možnosti snížení státního přídělu z výnosu daně důchodové sleduje účel použití těchto prostředků pro jiné úkoly v případě zlepšení finanční situace samosprávných svazků.
K č. 13 (§ 11, odst. 2).
Z příspěvku, jejž má poskytovati země z přídělů, připadajících jí podle § 10, odst. 2 a 3, jsou vyloučeny okresy a obce, které plně nevyužily nejvýše přípustných sazeb přirážek, a obce, které nevybírají vzhledem k místním poměrům vhodných a účelných dávek a poplatků, pro které byla vládou vydána vzorná pravidla (§ 1, odst. 1). O tom, které dávky a poplatky a v jakých sazbách jsou vzhledem k místním poměrům vhodné a účelné, rozhoduje zemský výbor, vyslechna obec.
V případech zvláště odůvodněných závažnými poměry hospodářskými a sociálními v obvodu některé obce, může zemský výbor zcela výjimečně povoliti takové obci zemský příspěvek, když vybírá aspoň 300% přirážky. I v takovémto případu jest ovšem předpokladem, že dotčené obec vybírá vzhledem k místním; poměrům vhodné a účelné dávky a poplatky, pře které byla vládou vydána vzorná pravidla.
K č. 14.
Doplněk§ 11, odst. 4 odůvodněn je tím, že z přídělu podle §10, odst. 2, písm. d)
bude se srážeti podle § 10, odst. 6, písm. a) ve znění této osnovy 35% těchto přídělů, resp. ještě další částky podle § 10, odst. 6, písm. b) poslední věty. Je zřejmé, že čtyřpětinovou kvótu, kterou země na příspěvky finančně slabým okresům a obcím musí vložiti do rozpočtu, jest stanoviti po odpočtu uvedených srážek, určených na úpravu dluhů.
Odstavec 6 v § 11 se vypouští vzhledem k navrhovanému znění § 11, odst. 2, podle něhož předpokladem poskytnutí zemského příspěvku jest okolnost, že žádající okresy (obce) plně využily nejvýše přípustných sazeb přirážek podle § l, odst. l (t. j. 150% u okresů a 350% u obcí) a výjimečně se připouští poskytnutí zemského příspěvku obci, která vybírá aspoň 300% přirážek, je-li tato výjimka odůvodněna zvláště závažnými hospodářskými a sociálními poměry v obvodu této obce.
K č. 15 (§12, odst. 2).
Za účelem likvidace přídělů, které dříve do konce roku 1927 příslušely samosprávným svazkům podle zák. č. 334/1921 Sb. z. a n. z daní reálních (domovní a pozemkové) a z daně z obratu a přepychové, a to z daní na ten který rok předepsaných a skutečně zapravených, bylo ustanoveno v § 12, odst. 2 zák. č. 77/1927 Sb. z. a n., že konečné súčtování těchto přídělů (podle čl. I, § 6, odst. 2 zák. č. 334/1921 Sb. z. a n. ) má býti provedeno co do plateb konaných na předpisy příslušných daní na leta 1921 až 1927 včetně.
Poněvadž stále ještě dochází a na dlouho ještě bude docházeti k platbám na tyto daně za uvedená leta i k dodatečným předpisům a odpisům, znamenalo by další trvání § 12, odst. 2 zák. č. 77/1927 Sb. z. a n. velmi značné zatěžování berních úřadů a účtáren finančních úřadů II. stolice prováděním stálého vyúčtování dodatečných plateb a odpisů. Toto zatížení orgánů finanční správy nebylo by úměrné výsledkům z práce té vyplývajícím. Čím dále, tím více šlo by totiž o částky poměrně malé (buďto k dobru samosprávných svazků nebo k jejich tíži jako vratký ve prospěch státu při odpisech). Pro úsporu práce navrhuje se tudíž, aby počínajíc rokem 1936 provádění tohoto konečného súčtování přídělů podle zákona č. 334/1921 Sb. z. a n. přestalo, čehož důsledkem bude, že dodatečné platby jakož i vratký půjdou výlučně k dobru
(k tíži) státu. Ani pro samosprávné svazky ani pro stát nehrozí z toho podstatná újma.
K č. 17 (§ 21).
Věta prvá v § 21, odst. l, se přesněji stylisuje vzhledem k tomu, že dosavadní znění zavdalo v praksi podnět k jinému výkladu tohoto ustanovení, než jaký odpovídá úmyslu zákonodárce.
Kromě ústavů pro choromyslné uvádějí se v návrhu též oddělení pro choromyslné veřejných nemocnic, aby bylo jasno, že v případech vyskytnuvších se do 31. prosince 1930 jsou obce povinny platiti příspěvky i tehdy, byl-li choromyslný ošetřován na oddělení pro choromyslné ve veřejné nemocnici na Slovensku a Podkarpatské Rusi, že však nejsou k platbě povinny, byl-li choromyslný na takovémto oddělení ošetřován po 31. prosinci 1930.
K č. 18 (§ 23).
Pro dosavadní zmocnění, umožňující započítání zákonných přirážek k daním výnosovým na náklady církevních škol na Slovensku a v Podkarpatské Rusi do výměry přirážek rozhodných pro přípustnost příspěvku obcím, jež bylo v zákoně č. 77/1927 Sb. z. a n. omezeno na 3 roky, v novele č. 169/1930 Sb. z. a n. prodlouženo na další 3 roky a konečně vládním nařízením č. 174/ 1934 Sb. z. a n. prodlouženo opět o 2 roky. zrušuje se novou stylisací časové omezení. Tohoto opatření je potřebí, aby nenastala disparita v zatížení poplatnictva vzhledem k částečně odchylným poměrům národního školství v těchto zemích. Kdyby se poměry v tom směru v budoucnosti změnily, nebylo by ovšem třeba tohoto zmocnění využíti.
K čl. II.
(Zvláštní ustanovení o dozoru nad hospodařením okresů a obcí. )
K § l, odst. 1.
Přehlídkou rozuměti je namátkové zkoumání správnosti význačných složek hospodaření. Naproti tomu při revisi sluší zevrubně a podrobné přezkoušeti všechny složky hospodářství okresu (obce), po případě určitých zvláštních odvětví tohoto hospodaření se všemi pokladničními doklady za určité období.
Přehlídce (revisi) zemského výboru podřizují se obce s více než 5000 obyvatelů, odchylně od dosavadního, ustanovení § 18, odst. l zák. č. 329/1921 Sb. z. a n., podle něhož této přehlídce (revisi) podléhaly již obce s 3000 obyvatelů. Tímto opatřením má býti dosaženo toho, aby zemský výbor nebyl příliš zatěžován povinnými přehlídkami (revisemi) menších obcí.
Města, která jsou sídlem okresního úřadu, budou podléhati přehlídce (revisi) zemského výboru, i když mají méně než 5000 obyvatelů.
Poukaz na ustanovení § 18 zák. č. 329/ 1921 Sb. z. a n. je na místě proto, aby nebylo pochybnosti o tom, kdo reviduje (přehlíží) hospodářství obcí s počtem obyvatelů pod 5000 a jak hradí se náklady vzniklé přehlídkou (revisí) obcí vůbec.
K § l, odst. 2.
Pro jednotnost podrobuje se i hospodářství okresů přehlídce (revisi) zemského výboru. Zákon ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy, nemá ustanovení o tom, že hospodaření okresní podléhá přehlídce (revisi) vyššího svazku.
K § l, odst. 3.
Má-li míti funkce zemského (okresního) výboru jakožto dohlédacího úřadu účinný význam, je nezbytně třeba vybaviti tento úřad právem naříditi opatření k odstranění závad s hlediska účelného hospodaření. Jinak měl by takový dohled význam pouze akademický, ježto v praksi okresy a obce mohly by namnoze pokračovati ve svém závadném hospodaření a upadati do ještě tíživější finanční situace.
Jelikož pak zkušenost ukázala, že zejména okresní a obecní podniky nebývají vždy spravovány tak, jak je předpokládati při provozu podniků, spravovaných podle zásad obchodních, je vhodné zdůrazniti možnost dohlédacího orgánu naříditi ekonomisaci podniku.
K § l, odst. 4.
Bez tohoto ustanovení neměla by nařízení dohlédacího úřadu, uvedená v předchozím odstavci, v praksi podstatného účinku.
K §2.
Nejvyšší soud vyslovil rozhodnutím ze dne 20. října 1923, č. j. Rv II 464/23, že závazek obce převzatý neb osvědčený dluhopisem, vykazujícím náležitosti § 52, odst. 2 obecního zřízení moravského, je neplatný, nestalo-li se usnesení obecního zastupitelstva v něm připomenuté platně podle předpisů obecního zřízení.
Jelikož jde o otázku zásadního významu, bylo vyvoláno plenární rozhodnutí nejvyššího soudu, jenž v něm setrval na právním názoru vysloveném ve shora uvedeném rozhodnutí. Tímto plenárním rozhodnutím
o otázce, která je jak v teorii tak i v praksi velice sporná, byla vyvolána značná právní nejistota při poskytování úvěrů obcím
i okresům, neboť pro ústav poskytující úvěr je prakticky velmi těžko, ba téměř nemožno, aby si zjistil s naprostou bezpečností, zda při usnesení příslušného orgánu obce (okresu) o zápůjčce se nesběhly formální závady, které usnesení to činí neplatným.
Uváží-li se, že usnesení orgánu obce (okresu) o uzavření zápůjčky podléhá schválení nadřízeného úřadu dozorčího a že je povinností tohoto úřadu, aby při tom zkoumal také právní platnost usnesení, o jehož schválení rozhoduje, je plně odůvodněn požadavek, aby ústav věřitelský mohl se spolehnouti na potvrzení dohlédacího úřadu o uděleném schválení a aby proti pohledávkám ze zápůjček, o nichž je vystaven dlužní úpis, řádně vyhotovený podle předpisů o listinách vydávaných jménem obce (okresu) a opatřený schvalovací doložkou dohlédacího úřadu, byly vyloučeny námitky neplatnosti zápůjčky pro formální nedostatky usnesení o zápůjčce.
K čl. III.
(úprava některých dluhů svazků územní samosprávy).
K § l, odst. l a 2.
Do rámce chystané úpravy lze vzhledem k omezeným prostředkům pojmouti dluhy toliko oněch samosprávných svazků, jež nejsou s to z vlastních prostředků hraditi dluhovou službu svých výpůjček.
Též věřitelskému ústavu je dána možnost žádati o úpravu dluhů finančně slabého svazku, aby byl chráněn před možnou
jeho liknavostí nebo před libovůlí, s jakou by se tento svazek mohl rozhodnouti pro to, ohledně které zápůjčky chce se dožadovati úpravy. Jaké způsoby úpravy dluhu má zákon na zřeteli, vysvítá z ustanovení § 8.
K § l, odst. 3.
Dluhy měst, které jsou sídly zemských úřadů, jsou vyloučeny z navrhované úpravy, ježto těmto městům jsou podle § 10, odst. 5 zák. č. 77/1927 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 169/1930 Sb. z. a n. vyhrazeny zvláštní příděly z daně z obratu a přepychové.
K § 2, odst. 1.
V podstatě půjde o úpravu těch dluhů, jež okresy (obce) uzavřely, sledujíce z vlastního podnětu veřejné úkoly širšího významu, nebo plníce povinnosti ukládané jím se zřetelem na přesné obstarávání veřejné správy, bez nároku na náhradu ať od vyšších svazků anebo od osob třetích (stavby škol, sociálních a kulturních ústavů, stavby silniční, mostní a komunikační vůbec, léčebných ústavů atd. ). Nemohou tu tedy ovšem přijíti v úvahu zápůjčky, uzavřené k účelům, jež znamenají finanční prospěch okresu nebo obce nebo jejich poplatníků (na př. rozmnožení nebo zvýšení hodnoty jmění okresu nebo obce), dále zápůjčky na podniky a zbytná zařízení,, mající význam jen pro dotčený svazek uzemní samosprávy a jeho obyvatelstvo (na př. representační dům, sportovní stadion, koupaliště a pod. ), a konečně zápůjčky na podniky a zařízení, jež je spravovati podle zásad soukromohospodářských za bezpodmínečného předpokladu finanční rovnováhy nebo dokonce i finančního zisku.
Ze slovného znění osnovy vyplývá zásada, že až na výjimky výslovné přípustné (viz násl. odstavec 2 a § 11, odst. 2) smějí býti zahrnuty do úpravy dluhy jen staré, t. j. ze zápůjček před 1. lednem 1935 uzavřených.
K § 2, odst 2.
Vzhledem k textové souvislosti odstavců l a 2 nemůže býti pochybností o tom, že v odstavci 2 jde o dluhované anuity jedině z oněch zápůjček, jež byly před časem uzavřeny k účelům vytknutým v odstavci 1.
Nová zápůjčka, která podle tohoto ustanovení výjimečně může býti předmětem úpravy, aby svazku územní samosprávy, jsoucímu v prodlení s placením starých anuit, poskytnuta byla možnost začíti řádně hospodařiti v mezích vlastních, břemenem dluhů co nejméně vyčerpávaných, omezených finančních prostředků, musí míti za účel vyrovnání dlužných anuit, po případě i jejich příslušenství. Takové vyrovnání může pak záležeti buď v tom, že dluhující svazek uzavře zápůjčka jinde než a věřitelského ústavu, anebo v tem, že věřitelský ústav promění anuity mu dluhované, po případě s příslušenstvím v novou zápůjčku. K posléz uvedenému způsobu vypořádání dlužných anuit zajisté projeví peněžní ústavy větší ochotu, budou-li míti jistotu, že pomocný fond umožní dotčenému svazku plniti závazky z takové nové zápůjčky, a proto se i jim v těchto případech dává právo zakročiti žádostí o úpravu nového dluhu.
K § 2, odst. 3.
Ustanovení toto má na mysli případy, kdy na př. svazek v rámci vlastních prostředků pořídil si určité zařízení, musil však k nařízení dohlédacích úřadů provésti v zájmu veřejném dodatečnou úpravu tohoto zařízení, k jejíž úhradě byl nucen uzavříti zápůjčku.
Předpokladem tohoto zcela výjimečného případu dluhové úpravy musí býti, že dluhová služba nemůže nalézti úhrady z výnosu dávek a poplatků, jež by mohl svazek vybírati z titulu provedení takového opatření.
K § 3, odst. 1.
Potřeba na úpravu dluhů ze zápůjček okresů a obcí, o nichž se činí zmínka v této důvodové zprávě ku čl. III, § 2, odst. l, činí okrouhle
v zemi české.....122, 000. 000 Kč,
" " Moravskoslezské. 42, 000. 000 " " " Slovenské.... 3, 000. 000 " " " Podkarpatoruské. 1, 000. 000 ".
Státní daně přímé, podléhající přirážkám, kromě daně činžovní, k jejímuž výnosu nelze vzhledem k zákonné ochraně nájemníků ve statistice vhodně přihlížeti, činí v jednotlivých zemích okrouhle: