nické stanice po jednání s okresním hejtmanem sdělil, že hromadné deputace nebudou připuštěny, nýbrž jenom jednotlivci. Vrchní komisař dr. Krška prohlásil, před četníky, že poslanec Novotný vůbec dovnitř nesmí. Na svůj protest poslanec Novotný konečně vpuštěn byl a žádal dr. Koženého, aby připustil i ostatní členy deputace; to však bylo odmítnuto. Na to byl vpuštěn ještě jeden dělník a ostatním bylo vzkázáno, že jejich práni vyšetři, ačkoliv nebyly vyslechnuty ani jejich stížnosti. Poslanec Novotný přednesl stížnost proti špatnému chlebu, který je dodáván na venkov nezaměstnaným, dále že se na venkov nepřidělují žádné mléčenky, uhlí a pod. Celá řada nezaměstnaných je odmítána ze státní stravovací akce, protože prý mají domek.
Toto jednání musí vzhledem k bídě, která mezi nezaměstnanými je, pobouřiti každého, zvlášť když se to soustavně opakuje.
Tážeme se pana ministra:
Je ochoten naříditi okresnímu hejtmanu v Něm. Brodě a ostatním úředníkům, aby s nezaměstnanými jednali lidsky a starali se o zmírnění jejich břdy?
Je ochoten poučiti okresního hejtmana v Něm. Brodě, jak se má chovati k členům Národního shromáždění?
V Praze dne 26. února 1935.
Novotný,
Čižinská, Śliwka, Hrubý, Török, Valášková, Kre-
han, Dvořák, Tyll, Bílek, Juran, Höhnel, Procházka,
Babel, Zápotocký, Russ, J. Svoboda, Kubač,
Steiner, Vallo, Štourač.
2831/ VI.
Interpelace
poslance Novotného a soudruhů
ministru vnitra a ministru spravedlnosti
o nezákonném postupu četnictva a okresního sondu v Něm. Brodě.
Dne 22. února 1935 byli zatčeni a dopraveni do vazby okresního soudu v Něm. Brodě 4 dělníci z Dolní Křupe a 3 dělníci 2 Něm. Brodu. Důvodem k zatčení bylo podle sdělení jednoho četníka anonymní udání, že se tito dělníci účastnili neohlášené schůze v Chrasti u Něm. Brodu, na které o požadavcích nezaměstnaných mluvil posl. Novotný. Anonymní pisatel si vymyslel, že prý posl. Novotný vybízel nezaměstnané, aby se ozbrojili klacky a šli na okresní úřad do Něm. Brodu. Přes
to, že posl. Novotný téhož dne intervenoval na četnické stanici i u okresního soudu v Něm. Brode za jejich propuštění a vzal na sebe odpovědnost za svolání schůze i za řeči na ni pronesené, byli tito dělníci, kteří se ničím neprovinili, ponecháni ve vazbě. Žádosti posl. Novotného, aby mu byl sdělen udavač, nebylo vyhověno. Tento fakt je tím křiklavější, že německo - brodská veřejnost ví, že ve známé aféře bramborářského družstva usvědčení podvodnici jsou dosud na svobodě a nebyl zatčen ani jediný.
Tážeme se pana ministra spravedlnosti:
Je ochoten učiniti přítrž tomuto protizákonnému počínáni okresního soudu a viníky potrestati?
Je ochoten naříditi, aby se bezdůvodné uvězněným dělníkům dostalo plného odškodnění?
Je pan ministr vnitra ochoten naříditi vypátráni anonymního udavače, aby si mohl posl. Novotný sjednati satisfakci?
V Praze dne 26. února 1935.
Novotný,
Russ, Čižinská, Török, Hrubý, Valáškova, Steiner,
Höhnel, Śliwka, Dvořák, Vallo, Juran, Babel, Tyll,
Procházka, Krehan, Zápotocký, Kubač, J. Svoboda,
Bílek, Štourač.
2831/ VII.
Interpelácia
poslanca Vallo, Steinera, Kubača a súdruhov
ministru sociálnej pečlivosti
pre postup notárskeho úradu, zneužívanie
stravovacích lístkov v Liptovskej Lužnej,
okr. Ružomberok.
Liptovská Lužná v okresu ružomberskom je obec, ktorá je postihnutá katastrofálnou nezamestnanosťou, v obci je 561 nezaměstnaných. Stravovací lístky sú rozdané na obdobie 5 týždňov a to: ženatý nezamestnaný dostavajú 4-5 lístkov, slobodný 2-3 lístky. Pri tom notársky úrad nutí nezamestnaných aby tieto lístky boly odpracované, a to za jeden lístek sú nútení pracovat jeden den.
Mimo uvedeného sú stravné lístky zneužívané i pre súkromné práce. Tak hostinská vdova Poláková dala si renovovat a opravovať »Krčmu«. Robotníci, zamestnaní pri tejto práci, boli platení notárskym úradom (p. notárom Jaroslavom Chrústavským). Robotníci, ktorí tam pracovali a môžu to dokázať, sú: Celestín Valuščiak a Gabuš Šimko.
Taktiež povozníci, ktorí dovážali materiál, boh platení p. notárom stravnými lístky. Sú to: Ludevít Kodrik, a Margita Jančova-Mojško.
Zemiaky, pridelené nezamestnaným, napriek viacerím urgenciám boly vydané, až keď boly úplne zmrzlé a k užívaniu nemožné, 6 týždňov ležaly na mraze u p. notára.
Pýtame sa p. ministra sociálnej pečlivosti, je prípustné, aby robotníci boli nútení pracovať pod vyhružkou odebrania strav. lístkov, keď odmítnu za tieto pracovať?
Je prípustné, aby za strav. lístky boly prevodzané sukromé práce?
Pýtame se p. ministra, je ochotný nechať vyšetriť tieto údaje a okamžite suspendovať, pre toto hrubé zneužitie úradu ved. notára Jaroslava Chrostovského?
V Prahe, dňa 26. februára 1935.
Vallo, Steiner, Kubač,
Hrubý, Śliwka, Török, Valášková, Bílek, Juran,
Procházka, Höhnel, Čižinská, Dvořák, Tyll, Zápo-
tocký, Krehan, Novotný, Babel, Štourač, Russ,
J. Svoboda.
2831 VIII.
Interpelácia
poslancov Vallo, Steinera, Kubača a súdruhov
ministru spravedlnosti a vnútra
pre postup četníctva v Trnave a okresného súdu tamtiež.
Dňa 12. februára 1935 bolo zatknutých v Trnave viac robotníkov za udalosti, ktoré sa odehrály na schôdzi »Národnového sjednotenia« v Trnave, v hotelu »Pod Krivaňom«.
Zatknutý boli bráni v noci a odvedaní na obecní dom, ten isti den boli dopravení na okresný úrad. Dňa 15. februára prišiel do väznice četnícky stražmajster (meno jeho není zjištěné) dal si z cely vyvolat vyšetrovanca Jána Vallo a dal ho zavést do prázdnej cely, kde četník vyťahol bodlo a prehlásil: »Jak sa pohnete, tak Vás prebodnem« a gumovými obuškom ho bil tak, že i na čtvrtý den bolo videt na ňom modriny. Četník prehlasoval: »Myslíte, že keď máte bratra poslanca, že budete nám tu demonštrovať«.
Pýtame sa pánov ministrov, je prípustné, aby do väznice chodili četníci a tam insultovali vyšetrovancov?
Je ochotný pán minister spravedlnosti vziat na odpovednost vyšetrujúceho sudca, ktorý pripustil, aby väzni boli bití četníkmi vo väznici?
Je ochotný pán minister vnútra dať vyšetriť, ktorý četník si takto hrubá môže michať do kompetencie okr. súdu?
Jako svedkov uvádzam, že tento prípad sa stal a môžu ho dokázať:
Štefan Pašek, Ján Klestinec, Antonín Olah, Pavel Krč, Ján Brestovanský, Otto Weingarten, Rozália Pitrochová a Gustáv Kuban.
V Prahe, dňa 26. februára 1935.
Vallo, Steiner, Kubač,
Štourač, Śliwka, Hrubý, Valášková, Török, Krehan,
Dvořák, Čižinská, Babel, Procházka, Bílek, Tyll,
Zápotocký, Russ, J. Svoboda, Höhnel, Juran,
Novotný.
2831/IX (překlad).
Interpelace
poslance Krehana a soudruhů ministrovi vnitra
o svévolném a surovém chováni četnictva v Kryrech proti pracujícímu obyvatelstvu.
Dne 9. února 1935 konala se v Kryrech veřejná schůze, na které se mluvilo k dennímu pořadu »Sársko, Henlem a komunisti«. Když v rozpravě promluvil jistý nezaměstnaný o nezaměstnanosti, přítomný vládní zástupce dr. Schauer od podbořanského okresního úřadu schůzi rozpustil. Po rozpuštění stály na ulici rozmlouvající skupiny "a to dalo podnět četnictvu, aby je rozehnalo. Při tom vrchní četnický strážmistr Ondra z Kryr stloukl dělníky Aloise Heidlera a Emila Häckla, kteří šli domů, gumovým obuškem tak, že se Emil Häckl po ráně do hlavy zhroutil. Z těchto ran a z rozčílení dostal Häckl křeče a musel býti odnesen do soukromého bytu; tomu chtěl Ondra zabrániti, ale na zakročení dra Schauera bylo to povoleno. Sám dr. Schauer prohlásil, že postup četnictva je přehmat a že k němu nedal rozkazu.
Četnický strážmistr Ondra je znám brutálností; poněvadž teprve tyto dny zase na nástupišti kryrského nádraží bez příčiny ztloukl mladistvého děníka Stempfa a troufal si dokonce, jsa většinou opilý, stříleti na své dítě, obyvatelstvo stále o něm mluví. Často byl Ondra opilý nalezen v silničním příkopě nebo na záchodě a dělá v hostincích útraty, kterých neplatí. Z obavy před jeho surovostí netroufají si živnostníci vymáhati
od něho jeho dluhy;, ti, kdož za něho platí, jsou u něho váženi lidé a u nich často přimhouří oko.
Tážeme se tedy pana ministra vnitra:
Je-li ochoten vrchního četnického strážmistra Ondru ihned zbaviti jeho místa a propustiti ho z četnické služby?
V Praze dne 20. února 1935.
Krehan,
Śliwka, Čižinská, Török, Hrubý, Valáškova, Steiner, Höhnel, Babel, Bílek, Tyll, Juran, Procházka, Zápotocký, J. Svoboda, Russ, Dvořák, Kubač, Štourač, Novotný, Vallo.
2831/X.
Interpelace
poslanců Jar. Hynka, Jos. Stejskala a druhů
vládě ČSR.
o pomoci k odčinění důsledků katastrofál-
ního požáru Masarykova domu v Ce-
rekvici u Hořic.
13. února 1935 vypukl zhoubný požár v Masarykově domě v Cerekvici u Hořic, a z valné části zničil tuto starobylou budovu vzácné ceny. Tím také ztratil svoje přístřeší okresní chorobinec politického okresu novopackého se 43 chovanci a měšťanská škola cerekvická se 197 žáky. Oba tyto ústavy byly od svého vzniku umístěny v Masarykově domě po 14 let a za tohoto požáru musely býti narychlo provisorně přesídleny. Okresní chorobinec byl přestěhován do budovy okresního sirotčince v Hořicích a měšťanská škoda umístěna v obci, z části ve škole obecné a zbývající tři třídy v najmutých soukromých místnostech.
Požárem zničená budova byla stavena as od r. 1680 z původní tvrze bývalými majiteli cerekvického panství, jako jich zámecké sídlo a svojí polohou uprostřed obce s přilehlou památnou kaplí a zvonicí dodávala této po staletí svůj ráz. Po státním převrate přesto z rukou rodinného fondu Habsburků do vlastnictví československého státu, od něhož ji odkoupil bývalý samosprávný okres hořický k umístěni humanitních a kulturních instituci. Pan president republiky vyhověl žádosti bývalého okresu hořického a dal souhlas k tomu, aby tato budova, použitá k tak šlechetným účelům, nesla jeho jméno.
Dnes, vedle příkladným úsilím hasičských sborů a všeho občanstva zachráněné kaple, zvonice a východního traktu budovy, trčí tu ohořelé
zdi a komíny západního křídla a celého středu této vzácné památky, k níž upírají se bolestné zraky občanů místních i celého kraje a obracejí se k vládě republiky Československé s prosbou o pomoc.
Nedozírná ztráta hodnot ideálních i veliká škoda hmotni jest jen zcela nedostatečně kryta pojištěním.
Předlužený politický okres novopacký nemá prostředků, kterých by mohl vynaložiti k důstojné obnově této budovy. Chudá obec cerekvická s 8. 200 Kč přirážkové základny není schopna restaurovati budovu pro svoji měšťanskou školu, na niž byla tak hrdá a přinášela všechny finanční oběti k řádnému vybavení této lidové university pro své a ze 24 obcí okolních docházející děti.
Podepsaní se proto obracejí k vládě republiky Československé a táži se:
1. Jest vláda ochotna dáti odborně přezkoumati možnosti obnovy této starobylé památky?
2. Jest vláda ochotna přispěti dostatečnou pomocí k restauraci budovy, která nese jméno presidenta Osvoboditele?
3. Jest vláda ochotna pomoci školní obci cerekvické a přilehlému kraji k opatření účelného přístřeší pro měšťanskou školu?
V Praze dne 27. února 1935.
Hynek, Stejskal,
Tučný, Bazala, Lanc, Fiala, Jos. Tůma, Richter,
dr. Patejdl, Malý, Zeminová, dr. Moudrý, Langr,
Spatný, Mikuláš, Hatina, Tykal, dr. Stránský,
Netolický, Pechmanová-Klosová, Vaněk,
Hrušovský, Kraus, Bergmann.
2831/XI.
Interpelace
poslanců Josefa Stejskala, Jar. Hynka, a druhů
ministru školství a národní osvěty
o obsahá čítanek na německých školách a občanské výchově naší německé mládeže v tomto směru.
Na německých obecných školách v naší republice užívá se čítanek, jimiž se německá mládež vychovává čistě v předválečném duchu velkoněmeckém, vštěpuje se jí nenávist ke všemu slovanskému a zejména českému, světová válka předvádí se německému dorostu našemu výhradně s hlediska německo-rakouského a její výsledek ozna-
čuje se jako »neštěstí«, a kdežto se projevuje nezakrytě sympatie ke zrušené monarchii a k dynastii habsburské, píše se o Vzniku naší republiky tendenčně nepravdivě a se zřejmou neúctou.
Tak v čítance »HEIMAT«, Teil C pro 3. školní rok čl. 158 vypravuje, jak se 280 vojáků »hladového nepřítele« dalo nachytati na komisárky, nabodnuté na bajonety, odhodilo zbraně a vzdalo se.
V čítance »HEIMAT« Teil D pro 4. školní rok V čl. 149 »Die Deutschen in Böhmen« líčí se vývoj Čech tak, jako by to byli vůbec pouze Němci, kteří mají zásluhu o kulturní a hospodářskou vyspělost naší země. »Němci zakládali města a vesnice, provozovali obchod a živnosti, pěstovali hornictví i průmysl. Němečtí duchovní přičinili se o rozšíření křesťanství, stavěli kostely a kláštery, uvedli v život školy a budili smysl pro umění a vědu. Tak se stalo, že němectví již ve 13. století bylo u dvora ve veliké vážnosti, že německá řeč, německé mravy a zvyky, oděv a hry všade docházely rozšíření a uznání. Mnozí vévodové zemští brali si paní z německé říše. Nejdůležitější pro rozvoj země byl německý sedlák. Jeho silná paže, jeho lepší pluh, jeho silný potah získaly i horší půdu pro zemědělství. Němečtí sedláci učinili i obrovské lesy ornými a založili množství kvetoucích vesnic. « Atd.
V téže čítance v čl. 157 »Olmütz im Jahre 1432« se vypracuje o obléhání Olomouce Husity pod vedením Prokopa Malého. O obyvatelech Olomouce a jejich vůdci, železném kardinálu Janu, se mluví jato o obdivuhodných hrdinech, kdežto o Husitech jako o sveřepém nepříteli, kterého »nové bandy« posílily. Dále se vypravuje, jak se dal Prokop napáliti kardinálem Janem, jenž dal věžní hodiny o hodinu postrčiti do předu a tak lstí Olomouc zachránil.
V téže čítance je článek 161, »Ein Schutzengel«, kde se líčí, jak Rusové v září 1914 napadli Přemyšl a jak kozáci podnikli útok i na vlak nemocniční, označený červeným křížem, a jak jej jedna statečná ošetřovatelka vlastní statečností zachránila.
Článek téže čítanky 164 »Prinz Eugenius« oslavuje hrdinu rakouského, který chtěl císaři zpět dobýti Bělehrad.
Článek 166 téhož dílu, »Egerklänge« je sice zakrytým, ale přece zcela zřejmým naznačením. že naši Němci mají tíhnouti k Německu.
Čítanky »HEIMAT«, Teil E pro 5. školní rok obsahují Článek 166, »Ein Heldenherz«, kde se zase vypravuje o Husitech, kteří »táhli proti osadám ležícím na úpatí pohraničních hor, králi věrným«, jak uvázali zajatého hrdinu Rampholda na střechu obléhacího stroje a jak posléze s nepořízenou odtáhli Mostečtí (jak článek dále vypravuje) oslavují toto »osvobození od husitského soužení« ve vděčné vzpomínce na pomoc boží v srpnu slavností » Maria-Schneefest«.
Tamtéž čl. 172 »Deutscher Trost«, vyzývá E. M. Arbdt »německé srdce, neklesej na mysli: německá svoboda, nemecký bůch, německá víra,
německé srdce a německá ocel - jsou povždy čtyři hrdinové«.
Ale korunou všeho je článek 113 v čítance »HEIMAT«, Teil D »Der Staat«. Tam se píše o našem státě doslova takto:
»Dříve náležela naše otčina k veliké říši, mocnářství rakousko-uherskému, a stála pod panstvím císaře. Mnoho národů, Němci a Uhři, Poláci a Češi, Italové a jižní Slované byli mu poddáni. Jednotliví, národové se nemohli však nikdy snésti; každý myslel, že je ad druhého utiskován; proto bylo neustále plno nešvarů. Tu přišla světová válka a její nešťastný konec. Velká, kdysi mocná říše se rozpadla, císař se poděkoval. Národové se rozdělili padle jazykových oblasti. Dne 28. října 1918 byla založena Československá republika. V následujícím roce byli jí přikázáni mírem Satait-Germainským též Němci v Cechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. «
Ukázky zde uvedené jsou dostatečným důkazem toho, co bylo na začátku uvedeno. Je to nejen ostuda, ale i trestuhodná nesvědomitost, která se tu páše na výchove našich německých občanů. Ale největší ostudou a politování hodnou nedbalostí je okolnost, že čítanky, z nichž jsou citované ukázky, vydává samo - státní nakladatelství! Tak čítanky díl C vyšel r. 1931 v druhém, »nezměněném« vydání, díly D a E r. 1930 rovněž v druhém, »nezměněném« vydáni. Díl D byl letos po prázdninách vzat z komise knihkupců, připravuje se patrně vydání nové, není nám známo, bude-li změněno či ne, ale na školách německých se dosud užívá vydání z raku 1930, v němž jsou cit. články obsaženy.
Kdežto se české učebné knihy nakladatelství soukromých takořka podrobují přísným prohlídkám a mnohanásobným a dlouhé měsíce trvajícím recensím, zamítají se pro nepatrné tiskové vady když se na př. v kartáčovém otisku na konci řádky nevytlačí nějaká čárka a pod., bezvýznamné věci, vydává státní nakladatelství učebné knihy pro Školní mládež, jež obsahují Články prodchnuté národnostní nesnášenlivostí a nevážností ke státu, a ministerstvo školství a národní osvěty je bez nejmenší námitky schvaluje, ba dovoluje, aby se stále znovu otiskovaly beze změny i ve vydáních dalších. Toho přece nelze nadále trpěti!
Tážeme se Vás proto, pane ministře:
1. Jste ochoten naříditi, aby všechny učebné knihy a čítanky pro německé školy byly neprodleně podrobeny přísné revisi po stránce politický a státně výchovné a to samozřejmě na nátlak státního nakladatelství?
2. Jste ochoten naříditi v tom případě, aby knihy, které nebudou po této stránce naprosto loyální a nezávadné, byly z užíváni odstraněny?
3. Jste ochoten naříditi, aby revisí touto byla pověřena komise složená z českých odborníků, způsobilých k tomu mravně, státně a jazykově?
4. Jste ochoten naříditi, aby všechny knihy a pomůcky vydávané státním nakladatelstvím podléhaly pravě tak několika recensím jako knihy ne-
kladatelstev soukromých, při čemž by posouzeni obsahu po stránce mravní a státně politické výchovy bylo svěřeno spolehlivým recensentům českým?
V Praze dne 26. února 1935.
Stejskal, Hynek,
Bazala, Kraus, Sladký, Soffronk, Lanc, Fiala, Malý, Pechmanová-Klosová, Tučný, Richter, dr. Moudrý, dr. Patejdl, Špatný, Hatina, Bergmann, dr. Stránský, Vaněk, Zeminová, Hrušorský, Langr, Mikuláš, Tykal, Netolický.
2831/XII.
Interpelace
poslanců Josefa Stejskala, Jar. Hynka a druhů
ministra spravedlnosti a ministru veřejných prací
o nedostatečném umístění a nebezpečí
zřícení okresního soudu v Náchodě a
o stavbě nové soudní budovy.
Okresní soud v Náchode jest umístěn na Masarykově náměstí v Náchodě v budově staré asi 500 let. Spodek budovy a I. poschodí jest staršího původu, II. poschodí bylo nadestavano dávno v minulém století v roce 1853.
Již dávno před válkou a to od konce minulého století se mluvilo o stavbě nového soudu, po převrátí rovněž několikráte, ale k realisaci projektu nedošlo. Dnes již dospěly věci tak daleko, že umístění okresního soudu v Náchodě se stává pomalu veřejnou nepřístojností a soudní budova, hrozící zřícením, nebezpečím pro soudní zaměstnance i sousední stavby.
Dnešní stav náchodské soudní budovy jest tento:
V přizemí jsou umístěny v jedné místnosti pozemkové knihy, na druhé straně přízemí jest služební byt dozorce vězňů a v zadní část jest věznice.
Místnost pro pozemkové knihy jest nedostatečná. Jest až po strop zaplněna knihami a spisy a vůbec se nedá čistiti, takže úředník doslova tone v prachu a spině. Knihy není kam ukládati. Jsou využity i volně prostory pod stoly a stejí tam knihy. Místnost jest nedostatečně osvětlená a nedá se vůbec větrati. Do listovny chodí denně mnoho stran, které nemají dosti místa k lustrování knih. Úředník téměž nemůže pro nedostatek místa v denních hodinách pracovati. Místnost se vytápí starými rozbitými železnými kamny, která jsou doslova obložena spisy a jest akutní nebezpečí
požáru, který by mohl zničiti nejen celé pozemkové knihy, nýbrž i staré urbáře veliké ceny historické tam uložené.
Naturální byt dozorce vězňů tvoří jeden nehygienický pokoj a tmavá kuchyňka, nemající denního světila. Tam tráví celé dny manželka dozorcova s dětmi a vaří stravu pro vězně. Místnost jest velni závadná i jako byt i jako kuchyň pro trestance.
Vězeňské cely jsou nehygienické, zvlhlé, tmavé, studené a nevlídné; úplná lidomorna.
Schodiště do prvního poschodí jest tmavé a špatné.
V I. poschodí jsou umístěny 3 úřadovny a věznice.
Úřadovna trestního referenta a současně jednací síň jest sice prostranná, ale nedostatečně větraná a osvětlovaná. V místnosti se vystřídá denně několik desítek lidí a soudce musí úřadovati zbytek dne v prachu a zápachu.
Kancelář trestního oddělení jest malá, se spatnou podlahou, jest průchodní místností, kudy se chodí do úřadovny exekučního komisaře. Úřednici nemohou klidně pracovati.
Úřadovna exekučního komisaře a současné jednací síň III. soudního oddělení. I tam se vystřídá denně mnoho lidí a soudce, který jest chorý, musí v téže místnosti potom pracovati. Kancelář exekučního oddělení se nachází v III. patře a pro běhání z jedné místnosti do druhé vázne práce.
Věznice jest závadná a nehygienická.
Schody do II. poschodí jsou špatné.
Ani v II. poschodí nemá žádný soudce jednací síň a oddělenou pracovnu.
Sám přednosta soudu líčí buď ve své úřadovně nebo v jedné kanceláři svého oddělení.
Pracovní soud a V. odděleni vůbec nemají kancelářských místností.
Podlahy jsou špatné, zdi špinavé a poprýskané.
V posledních dnech se stalo, že padá strop v kanceláři exekučního oddělení a v registratuře. Státní stavební inženýr projevil obavy, že celá budova, která takto pozbyla soudržnosti, se může zřítiti. V místnostech byly proto postavěny dřevěné trámy, které podpírají stropy. Tím se však nebezpečí nezmenšilo, neboť vnější zdi budovy nejsouce více vázány, se nakláněni a jest nebezpečí zřícení. Kancelářský personál běhá mezí postavenými sloupy. Ovšem omítka se drtí a padá s úlomky cihel dolů. Stoly a spisy jsou pokryty prachem a padajícím smetím.
Místnost spisovny jest v II. poschodí a tíha spisů ve schátralé budově může býti vábným nebezpečným činitelem.
Po celé budově jest nesnesitelný zápach ze záchodu. V soudní budově není ani místnosti pro advokáty ani síně pro svědky. Občané navštěvující soud musí čekati často celé hodiny v zapáchající, studené, tmavé a vlhké chodbě.
Jest samozřejmé, že tímto stavem soudní budovy, příčící se nejprimitivnějším pojmům hygieny, trpí všichni, kdož soud musí navštěvovati zejména pak ovšem těžce postiženi jsou úředníci a soudci, kteří musí pracovati za nemožných pomě-
rů a zdolávati práci, která jest nad jejich síly, protože pro nedostatek místa řádná agenda náchodského soudu proti dobám předválečným o 100% zvětšena, se nedá prosté řádné vykonávati.
To samé také platí o věznici, která jest zařízena tak neslýchané nedokonalým způsobem, že vězňové mohou se dorozumívati docela snadno s osobami v zámecké uličce, nebo v Regnerových sadech, kolusní vazba, která platí právem za jedno z nejdůležitějších opatření pro řádný výkon spravedlnosti ve věcech trestních, jest v důsledku toho u náchodského soudu nemožná.
Konečně nelze také podceňovat nebezpečí požáru, kterému jest chatrná budova vystavena, komíny jsou nesmírně primitivní, kamna v kancelářích na rozpadnutí, Jak již řečeno ku př. v listovně jsou umístěna primitivní železná kamna, několik desítek let stará, sotva půl metru od dřevěného stolu a regálu se spisy a pozemkovými knihami.
Již před časem bylo nebezpečí požáru zabráněno bdělostí soudních úředníků a nelze se ani domysliti, jaké nesmírné neštěstí a škodu by znamenal vznik požáru v budově, kde všechno včetně podlah na chodbách a schodů jest ze dřeva.
Po stránce právní jest zajímavé to, že záchod stojí výprosou na cizím pozemku a může se jednoho dne státi, že soud bude bez záchodu, který jest ve stavu naprosto nedůstojném nejen veřejné budovy, ale i člověka.
Není divu, že těchto nepřístojností si všimla i veřejnost a zejména tisk. Pod nátlakem veřejného mínění bude museti- se celou věcí zabývati stavební úřad a není pochyby, že budou museti naříditi vyklizeni soudu a případně demolici budovy, neboť budova, zejména její střecha a II. poschodí jsou velmi schátralé.
Ač se mluvilo již několikráte o stavbě nové soudní budovy, ku stavbě nedošlo. V Náchodě jest úplná nezaměstnanost a stavba soudní budovy by znamenala oživeni stavebního podnikání a zvýšení zaměstnanosti.
Podepsaní se táží pana ministra spravedlnosti, zda Jsou mu shora vytčené závady známy a jakým způsobem budou odstraněny a jaké opatření učinil, nebo zamýšlí učiniti ohledně nedostatečného umístění okresního soudu v Náchodě, a pana ministra veřejných prací, proč nebylo dosud započato se stavbou nové soudní budovy pro okresní soud v Náchodě, kdy ku stavbě dojde?
V Praze dne 26. února 1935.
Stejskal, Hynek,
dr. Patejdl, Richter, Jos. Tůma, Bergmaan, Vaněk, dr. Moudrý, Zeminová, Solfronk, Tučný, Lanc, Hatina, Netolický, Kraus, dr. Stránský. Sladký, Tykal, Pechmanová-Klosová. Fiala, Malý, Spatný. Hrušovský, Bazala.
Původní znění ad 2831/I.
Interpellation
des Abgeordneten Windirsch. und Genossen
an den Justizminister
betreffend die Gefährdung der Landbevölkerung durch die Rechtsprechung der Kretezivil- als Berufungsgerichte.
Weite Kreise der Landbevölkerung, die oft ohne ihren Willen in zivilrechtliche Streitigkeiten verstrickt werden, sind durch die mitunter eigenartige Rechtsprechung der Kreiszivil- als Berufungsgerichte beunruhigt, weil die getroffene Entscheidungen weder mit dem Rechtsempfinden, noch mit der früheren bewährten Urteilspraxis in Einklang zu bringen sind.
Ein Fall aus der jüngsten Zeit, der seinen Rundgang durch die Tagespresse machte und der das Kreiszivil- als Berufungsgericht in Prag betrifft, soll als Beleg u. a. besonders angeführt werden.
Das Bezirksgericht Böhmisch Brod hat mit dem Urteil vom 12. Juni 1934, G. Z. C II 205/34, einen Schadenersatzanspruch im Betrage von 1500 Kč für die Beschaffung eines künstlichen Zahnes für dermalen mit der Begründung abgewiesen, dass sich der Kläger den Zahn noch nicht beschafft habe und bis dahin einen solchen Anspruch nicht geltend machen könne. Das Kreiszivilgericht in Prag hat mit dem Urteil vom 30. November 1934, G. Z. Co V 487/34, die dagegen eingelegte Berufung abgewiesen. Ein weiterer Rechtszug kann nicht erfolgen.
In dem berufungsgerichtlichen Urteil wird zum Ausdrucke gebracht, dass, wer nicht einmal im Kreditwege in der Lage ist, einen erlittenen Schaden herzustellen, vom Schadenersatz ausgeschlossen sei. Hiebei bezieht sich das Berufungsgericht auf das oberstgerichtliche Erkenntnis vom 28. Jänner 1933, Vážný 12312, worin das gerade Gegenteil ausgesprochen wurde. Es heisst dort wörtlich: »Falls sich die Klägerin eine Prothese zu beschaffen beabsichtigt, so handelt es sich um ein Surrogat des vorigen Standes, um eine Analogie seiner Wiederherstellung und erscheint daher die beklagte Partei schuldig, die damit verbundenen Unkosten zu ersetzen. « Das berufungsgerichtliche Urteil ist somit mit sich selbst im Widerspruch, was eine Nichtigkeit nach § 477, Z. 9. der Zivilprozessordnung begründet. Gleichwohl ist das Urteil unanfechtbar.
Wie volksschädlich und geradezu Widersinnig das Urteil erscheint, ergibt sich nicht nur aus dem Wesen der Sache, sondern auch aus dem Schrifttum und der bisherigen Judikatur. So hat der Oberste-Gerichtshof schon am 27. August 1861. Glaser-Unger Nr. 1378, gegen das Bezirksgericht