státním zaměstnancům, byl tento již před dvěma roky zrušen, ale místo něho vyplácí se v praksi protěžovaným vrstvám remunerace za práci přes čas. Při rozdělování nerozhoduje však skutečně konaná práce přes čas, ale různě momenty hierarchického postavení, protekce a libovůle.
Tak je mezi státními zaměstnanci veřejné tajemství, že loni dostávali vysocí ministerští úředníci a hlavně z ministerstva financí remunerace vyšší než činí celoroční srážky podle zákona čís. 204/32 a vládního nařízení čís. 252/33 Sb. z. a n. Naproti tomu vyplácely se na venkově odměny, činící nepatrné procento oněch vysokých odměn v ministerstvech. Je také veřejné tajemství, že přednostové úřadů a jiní úředníci v I. platové stupnici, tedy s platem cca 90. 000 až 100. 000 Kč ročně, dostávali remuneraci ve výši 100. 000 Kč. kdežto úředníci s platem 700 Kč měsíčně nedostali ničeho anebo výjimečně 50 až 100 Kč.
Také letos byly vypláceny remunerace za t. zv. práci přes čas. Z dosavadních zpráv, kterých se nám dostalo, je, patrno, že odměny byly rozděleny nespravedlivě, tak jako loni; že na př. potlačovacímu aparátu dostalo se daleko větších odměn než ostatním odborům. Poukazujeme na vysvětlivky ve finančním zákoně na rok 1935 k 20. kapitole ministerstva financí, kde se praví:
»Vzhledem k známému nedostatku personálu ve finanční správě, je třeba pracovati v mimouředních hodinách s největším napětím všech sil, aby vzrůstající agenda byla zdolána«; přes tuto skutečnost pohybovaly se odměny ve finanční správě mezi 50 až 500 Kč, při čemž úředníci vyšších platových stupnic dostali maximálně 200 Kč. Některá odvětví státní správy, vyjma nejvyšší úředníky, odměnu vůbec nedostala.
Poukazujeme na to, že takové nespravedlivé vypláceni odměn budí u samotných státních zaměstnanců velikou nespokojenost a tážeme se proto vlády:
1. Je vláda ochotna veřejně sděliti, podle kterých měřítek byly remnnerace rozděleny?
2. Je ochotna předložiti veřejnosti seznam remuneraci, udělených přednostům úřadů v I. platové stupnici za rok 1933 a 1934?
3. Je vláda ochotna učiniti všechna opatření, aby se nižším státním zaměstnancům dostalo patřičných odměn?
V Praze dne 17. ledna 1935.
Dvořák,
Šliwka, Török, Hrubý, Steiner, Tyll, Procházka,
Kreban, Russ, Hodinová-Spurná, Čižinská, Juran,
Novotný, Zápotocký, Babel, J. Svoboda, Štourač,
Kubač, Valáškova, Höhnel, Bílek, Vallo.
2826/X.
Interpelace
poslanců J. Svobody, Krehana, Vallo, Töröka, Śliwky a soudruhů
vládě ČSR
o propuštění vojínů, nastoupivších službu v roce 1933.
Dělníci a drobní zaměstnanci, kteří nastoupili vojenskou presenční službu v roce 1933, spoléhali na to, že se za 14 měsíců vrátí domů a proto hledali dlouho před uplynutím této lhůty zaměstnání. Prodloužení presenční služby bylo do poslední chvíle zatajováno a do poslední chvíle odpovídaly příslušně instance na jejich dotazy, že koncem roku 1934 půjdou vojíni domů. Po prodloužení presenční služby bylo jim slíbeno, že ti, kdož najdou zaměstnání, dostanou, resp. mohou dostat trvalou dovolenou.
Na základě těchto zpráv, šířených tiskem, které oficielně nebyly vyvráceny, nýbrž naopak potvrzeny, podávali vojíni hromadné žádosti o prodloužení trvalé dovolené. Avšak v posledních dnech bylo sděleno, že žádostem vyhověno nebude, že nikdo nebude propuštěn. Je to rozhodnutí, které desetitisícům mladých dělníků a rolníků působí veliké zklamání a škodu, nemluvě ani o jeho nedemokratickém a militaristickěm významu. Obzvláště poškozuje toto rozhodnutí vrstvy, které se jako ženijní vojíni dávno vrátili domů a ani již nemysleli na další presenční službu, a také ti, kteří přes své mládí musí živiti rodinu.
Tvrzení odpovědných činitelů, že nebezpečí války v poslední době bylo opět zažehnáno nebo zmírněno, zavazovalo by vládu ke zrušení militaristických opatření a zejména ke zkrácení presenční služby vojínů.
Ptáme se vlády ČSR:
1. Je vláda ochotna příměti vojenskou správu, aby využila možnosti poskytnuté ji § 4, odst. 4 zákona č. 267/34 Sb. z. a n. a propustiti ihned na trvalou dovolenou vodáky nastoupivší v roce 1933?
2. Je vláda ochotna příměti vojenskou správu, aby toto opatření provedla nejpozději do 15. března 1935, kdyby tvrdila, že dřívější propuštění není z technických důvodů proveditelné, a umožniti tak vojínům, aby si našli zaměstnání v době, kdy začínají stavební a zemědělské práce?
3. Je vláda ochotna vyhověti přání všech vojínů a učiniti opatření, aby měsíc leden jejich dovolené byl započítán do doby vojenské služby presenční?
V Praze dne 21. ledna 1935.
J. Svoboda, Krehan, Vallo, Török, Śliwka,
Štourač, Hrubý, Babel, Steiner, Russ, Čižinská,
Hodinová-Spurná, Valáškova, Procházka, Tyll,
Zápotocký, Dvořák, Bílek, Kubač, Novotný,
Höhnel, Juran.
2826/XI (překlad).
Interpelace
poslanců Höhnela, Hádka, Babela a soudruhů
ministrovi financí a ministrovi spravedlnosti,
že pohraniční úředník u Wöhnsdorfu
v okrese šluknovském užil zbraně a
překročil hranice.
Dne 14. prosince 1934 číhal těsně na saské hranici u Wölmsdorfu československý pohraniční úředník Bouček v občanském šatě na čsl. nezaměstnaného, který chtěl donésti ze Saska na československé území 7 kg hrozinek. Nezaměstnaný Jan Dittrich z Mikulášovic, otec 5 dětí, který se z nouze před vánocemi vrhl na podloudnictví, pozoroval svého pronásledovatele a proto zůstal na území Německé říše, 31 m od hranic v lese, domnívaje se, že ho čsl. pohraniční stráž nemůže na německém území zatknouti. Pohraniční úředník Bouček v občanském šatě překročil hranici a uchopil Dittricha, aby ho přetáhl na československé území.
Dittrich se bránil muži v občanském šatě a volal o pomoc. Na jeho volání přiběhl z blízkého lomu zaměstnaný tam Můller a jeho bratr a jakási Marie Kittlová. Bouček uprchl zpět na československé území, aby se vyhnul udání, že překročil hranice. Při tom Bouček dvakrát vystřelil na Dittricha, ale nezasáhl ho. Výstřely upozornily blízko zaměstnané dělníky z franztalského textilního podniku a oni protestovali proti Boučkovu jednání. Bouček vytáhl zase svůj revolver a znovu vystřelil devětkrát proti dělníkům, ale náhodou jen nad jejich hlavami.
Bouček unikl rozhořčeným dělníkům rychlým útěkem a zmizel. To všechno se stalo za bílého
dne asi v poledne ve 12 hodin uprostřed obytných domů a čilého ruchu.
Druhého dne četníci počali zatýkati a vyšetřovali tento případ ve wölmsdorfském obecním úřadě. Na německé straně dostavila se rovněž na zmíněné pohraniční místo komise až z Budišína, která tento případ vyšetřovala.
Podle úplně zkreslených výpovědí Boučka, že byl přepaden (!), které 6 svědků vyvrátilo, odvedli četníci přes to 4 dělníky do vyšetřovací vazby českolipského krajského soudu.
Při výslechu očitých svědků pravil jeden z pohraničních úředníků k oběma svědkům Josefu a Františkovi Štepaníkovi: »Řekněte svému dítěti (osmiletému děvčátku), bude-li ještě Jednou přisluhovati podloudníkům, že je zastřelím jako psa. «
Obrácen ke svědkům dělníkům, prohlásil rovněž jistý pohraniční úředník: »Byl jsem ve válce, kde lidský život nerozhodoval; ani teď nebude rozhodovati, bude-li někdo z vás zastřelen. «
Dělníci sedí stále ještě ve vězení v České Lípě. Zatím zpracovávali pohraniční úředníci a četníci za svědky povolané české dělníky Josefa a Františka Štepaníka, kteří bydlí v místě, aby přece jako Češi nevypovídali proti úředníkům vlastní národnosti, nýbrž sami vypovídali proti německým podloudníkům, aby Bouček nebyl potrestán, že bez dovolení překročil hranice. Tedy mimo to ještě ovlivňování svědků, spojené se šovinistickým štvaním. Tedy místo aby byl zatčen Bouček, byli zatčeni přepadení dělníci.
Jako svědky celého případu, střelby a neslýchaných výroků československých úředníků můžeme uvésti: Starostu Müllera z Wölmsdorfu, Gustava a Josefa Müllera, Emila Mautsche, Františka Diesnera, zahradníka franztalské prádelny, Josefa a Františka Štepaníka z Wölmsdorfu čís. 183, Karla Bílka, železničáře, Marii Kittlovou z Wölmsdorfu č. 147.
Tážeme se pana ministra:
1. Je-li ochoten ihned disciplinárně zakročiti proti Boučkovi pro jeho jednání?
2. Přísně potrestati vinníky pro ovlivňování svědků a ihned vymoci, aby byli z vazby propuštěni 4 zatčení, poněvadž jsou naprosto nespravedlivě drženi ve vazbě?
V Praze dne 17. ledna 1935.
Höhnel, Hadek, Babel,
Dvořák, Hrubý, Čižinská, Tyll, Śliwka, Valáškova, Török, Vallo, Steiner, Novotný, Russ, Juran, Procházka, Štourač, Zápotocký, Krehan, J. Svoboda, Bílek, Kubač.
2826/XII.
Interpelace
poslance J. Svobody a soudruhů ministru financí
o daňových nedoplatcích vojenské továrny na letadla v Letňanech.
Vojenská továrna na letadla v Letňanech dluží za roky 1927 až 1931 na daních 1, 251. 556. 75 Kč. Na obecních přirážkách, náležejících obci letňanské, dluží do roku 1931 tato továrna 435. 824. 90 Kč. Na podkladě zdaněni této továrny byly obci letňanské povoleny zápůjčky do výše 800. 000 Kč na stavbu školy, která se uskutečnila v roce 1930. Jelikož však vojenská továrna neplatí dlužné přirážky, ocitá se obec v hrozivé situaci a již v roce 1934 nemohla zápůjčky úrokovati ani umořovati. Věřitelské ústavy povolily jí odklad do 28. února t. r. Celá tato věc, spolu se žádostí o poskytnutí mimořádně zálohy, byla předložena ministerstvu financí dne 2. ledna 1935. Kdyby žádost letňanské obce byla zamítnuta, celé její finanční hospodářství by se zhroutilo.
Ptáme se proto pana ministra financí:
1. Je pan ministr ochoten učiniti neprodleně všechna nutná opatřeni, aby vojenská továrna na. letadla v Letňanech zaplatila ihned nejen dlužné daně, ale i všechny dlužné obecní přirážky?
2. Je pan ministr ochoten dáti příkaz, aby požadavek obce letňanské byl splněn?
3. Jak odůvodňuje pan ministr, že vojenská továrna na letadla v Letňanech zůstala dlužná tak vysoké obnosy na daních a obecních přirážkách, aniž příslušné úřady tyto dluhy řádně vymáhaly?
V Praze dne 22. ledna 1935.
J. Svoboda,
Vallo, Śliwka, Hrubý, Valáškova, Štourač, Török,
Russ, Čižinská, Dvořák, Höhnel, Steiner, Juran,
Procházka, Bílek, Zápotocký, Kreban, Babel,
Kubač, Novotný, Tyll.
2826/XIII.
Interpelácia
poslanca dra Mikuláša Pružinského a druhov
ministru zemedelstva
v záležitosti nakladania dreva na železničnej stanici Ľubochňa.
Na železničnej stanici Ľubochňa nakladania dreva do železničných vozňov roky a roky obstarávali miestni - gombášski - robotníci. Asi od dvoch rokov však prevádza toto nakladanie výlučne skupina Puncová, v ktorej sú robotnici aj z iných obcí. Podlá informácii získaných na mieste, o tom, aby túto prácu, ktorá je robotníkmi zvlášť vyhľadávaná, keďže je to jediná stálejšia práca v ľubochňanskom obvode sa vyskytujúca, konala výlučne skupina Puncová, rozhodla nie miestna správa štátnych lesov v Lubochni, ale vyššia inštancia: leda buď riaditeľstvo štátnych lesov a statkov v Liptovskom Hrádku, alebo samo generálne riaditeľstvo štátnych lesov a statkov.
Je všeobecne praktikovanou zásadou a to i súkromnými zamestnávateľmi, že k prácam priberajú sa predovšetkým miestni robotnici, ktorí takú prácu už aj v minulosti konali. Tým nápadnejšie je teda, že v danom prípade obchádzajú sa miestni robotníci, ktorí túto prácu už konali a zabezpečuje sa akési monopolné právo na prácu jednej skupine. Pritom miestni robotníci sú od zárobku existenčne odvislí. V samom Gombáši žije priemerne asi 50 živiteľov rodín, ktorí sú bez zárobku a vydržiavaní štátom tak zvanou štátnou stravovacou akciou.
Preto sa pýtame pána ministra zemedelstva:
1. Je ochotný túto vec vyšetriť?
2. Je ochotný sa postarať o to, aby jedna skupina túto prácu nemonopolizovala, ale aby k tejto práci boli aspoň striedavé pribraní aj iní miestni robotníci, ktorí sú na to existenčne odkázaní?
V Prahe, dňa 29. januára 1935.
Dr. Pružinský,
Fritscher, dr. Labaj, Slušný, dr. Mederlý, Suroviak, dr. Fritz, dr. Ravasz, Onderčo, Grebáč-Orlov, Šalát, dr. Polyák, Zajíček, Sivák, dr. Petersilka, Hlinka, Mojto, Galovič, Čuřík, Rázus, dr. Tiso, dr. Gažík, Danihel.
2826/XIV (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministrovi financí,
že liberecký berní úřad nedbá ustanovení jazykového zákona.
Nejvyšší správní soud rozhodl pod č. 16548/33 ze dne 10. října 1933, že liberecká berní správa jest povinna potvrzovati německým stranám také německy, že podaly podání. Mělo by se míti za to, že by toto rozhodnutí nejvyššího správního soudu mělo obdobně platiti i pro jazykový styk libereckého berního úřadu. Liberecký berní úřad však uvádí, že nemá německého přijímacího razítka a zdráhá se tedy dávati německá potvrzení německým stranám, které předkládají podání německy sepsaná.
Nejvyšší správní soud uznal, že se i taková přijímací potvrzení mají rovnati úředním vyřízením určeným pro strany, a že se tedy musí konati právě tak německým jazykem jako každý jiný projev úřadů k německým poplatníkům. Zdráhání libereckého berního úřadu odporuje tedy zákonu a není odůvodněné, poněvadž v jeho obvodu mezi 104. 889 státními občany jest 85. 526 osob německé národnosti, které podle jazykového zákona jsou oprávněny se dožadovati, aby liberecký berní úřad přihlížel k jejich nárokům podle jazykového práva.
Tážeme se tedy pana ministra financí, je-li ochoten naříditi libereckému bernímu úřadu, aby dbal ustanovení jazykového zákona, a přikázati mu, aby tento úřad také německy Dotvrzoval, že přijal podání německých stran?
V Praze dne 28. ledna 1935.
Windirsch,
Oehlinger, Scharnagl, dr. Petersilka, Bobek, Halke, Zajíček, Böhm, Greif, Platzer, Fritscher, Krumpe, Gläsel, Kunz, Viereckl, dr. Mayr-Harting, Köhler, dr. Luschka, dr. Hodina, Zierhut, Wagner, Heller.
2826/XV.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů vládě ČSR
o činnosti Svazu Mladorusů v ČSR nepřátelské Svazu sovětských socialistických republik.
Upozornili jsme již ve své interpelaci ze dne 9. listopadu 1931 tisk 1447/VII na teroristickou
protisovětskou činnost ruských bělogvardějských organisací na území ČSR, a doložili jsme tyto údaje konkrétními fakty a jmény vedoucích činitelů. Vláda však ve své odpovědi ze dne 27. dubna 1932 tisk 1754/IX prostě tvrdila, že se prý ony organisace a osoby chovají nezávadně a že dostávají od československého státu materielní podpory jen »z důvodů lidskosti«.
Ve své interpelaci ze dne 11. května 1932 tisk 1780/VIII poukázali isme znovu na řádění bělogvardějců na území ČSR, obzvláště v souvislosti s případem Gorgulova a žádali jsme rozpuštění bělogvardějských organisací, zastavení všech státních podpor bělogvardějcům a jejich vykázání z růžemi ČSR. Vláda ve své odpovědi ze dne 6. prosince 1932 tisk 2098/IV sice přiznala, že Gorgulov dostával od československého státu 450 Kč měsíčně, že dostal dispens od doložení maturitního vysvědčení, že dostal povolení k výkonu lékařské prakse, že četná trestní řízení proti němu vedená byla přerušena nebo zastavena, - jinak však vláda prohlásila, že »nemá příčiny zakročiti« proti bělogvardějským organisacím.
A bělogvardějské organisace vyvíjejí i nyní na území ČSR svou protisovětskou činnost; jsou to organisace, které někdy vystupují pod rouškou fondů a podpůrných institucí, ale ve skutečnosti provádějí propagandu nepřátelskou Sovětskému svazu a skrývají v sobě přímo teroristické skupiny. Důkazem je oběžník Svazu Mladorusů v ČSR. v němž se praví:
»Vaše blahorodí! V těžkém okamžiku historie Ruska jeho bojovný předvoj »Svaz Mladorusů« dovoluje si upozorniti Vás na činnost »Fondu Ruské Národní Revoluce«. Těžký osud přivedl ruský národ k zříceninám, hladu a žebrotě. Cenou mnoha milionů nejlepších synů národa Rusko dostává odpuštění svých hříchů. Září národního hněvu, vzpoury, krutým a krvavým zápasem plane východ Evropy. Urputný souboj s komunismem za národní obrození Ruska svádí se na život a na smrt. Revoluční boj za svobodu slovanského Ruska, který vede Svaz Mladorusů, sjednocující nejaktivnější síly ruské emigrace ve 24 státech světa, s napjetím všech sil blíží se vytčenému cíli. Jedinou cestou k vítězství nad komunismem jest Ruská Národní Revoluce. Jejím heslem jest: Ani Bílí, Ani Rudí, Nýbrž Rusové. Myšlenka Ruské národní revoluce spojuje všechny národy velkého Ruska k nadšenému budování své svobodné vlastí. Pod jejím praporem není místa ani pro reakci, ani pro stranickost ruská národní revoluce se nezadržitelně blíží. Její vítězný postup nezná překážek. Její odpůrci jsou bezmocní. Její přátelé se jí mohou a musí svou obětavostí přiblížiti. Kdo přeje Ruské Národní Revoluci, jest přítelem celého Slovanstva. Poněvadž osud Slovanstva jest nerozdílně spojen s osudem Ruska a bez svobody Slovanského Ruska není svobody Slovanstva. Proto pomoc Fondu R. N. R., který vede revoluční práci v Rusku jest pomoc Slovanstvu. Krvácející Rusko čeká Vaší pomoci. Otčina 160 milionů svých obyvatelů Rusko s vírou a nadějí dívá se do Vašeho svědomí. Nezůstaňte lhostejni. Ukažte činem, že jste přítel národního Ruska. Pomozte tvořit historii
Slovanského Ruska. S projevem hluboké úcty předseda Fondu R. N. R. armádní generál Nikolaj Šilling, předseda Svazu Mladorusů v ČSR Boris Černavin v. r. «
Pokrokové obyvatelstvo je pobouřeno skutečností, že Svaz Mladorusů v ČSR a podobné organisace mohou na území ČSR volné rozvíjet svou činnost nepřátelskou Svazu sovětských socialistických republik, aniž vláda proti nim zakročuje a že bělogvardějci dostávají od československé vlády a z veřejných prostředků materielní podpory v době, kdy protifašističtí emigranti z Německa, Rakouska, Jugoslávie a Rumunska nejen nedostávají podpor, ale jsou persekvováni a vykazováni.
Ptáme se proto vlády:
Je vláda ochotna ihned rozpustiti Svaz Mladorusů v Československé republice a ostatní bělogvardějské organisace a zastaviti všechny podpory bělogvardějcům?
V Praze dne 31. ledna 1935.
Dvořák,
Vallo, Śliwka, Hrubý, Tyll, Valáškova, Török, Bilek, Russ, Höhnel, Steiner, Štourač, Juran, Čižinská, Procházka, Babel, J. Svoboda, Kubač, Zápotocký, Novotný, Krehan.
2826 / XVI.
Interpelace
poslance J. Svobody a soudruhů
ministru spravedlnosti a ministru vnitra
o ztýráni nezaměstnaného Rudolfa Flose z Kolína.
Dne 10. prosince 1934 hlásil se Rudolf Flos, bytem v Kolíně V., Mlýnská číslo 4 o stravovací lístky na obecním úřadě v Kolíně. Je otcem tři děti, nejstaršího 3 roky a nejmladšího 4 měsíce. Je úplně bez prostředků a jeho rodina trpí hladem. Úředník Klein mu odpověděl, že musí čekati 6 týdnů a mezitím se dvakrát přihlásili k podpisu a pak že dostane poukázky. Šel na okresní úřad a přednesl svou žádost dru Menšíkovi, který je pověřen vedením stravovací akce. Tento mu odpověděl, že mu nemůže pomoci a že musí čekati. Flos čekal tedy tři týdny; poněvadž však byl úplně vyčerpán a jeho rodina hladověla, obrátil se znovu na okresní úřad se žádosti, aby jeho dětem byla poskytnuta pomoc. Tak se to opakovalo vícekráte, až mu poslední týden byly přislíbeny poukázky na den 26. ledna 1935. V pátek dne 25. ledna slíbil mu okresní hejtman, že jest
již vše zařízeno. Flos šel na četnickou stanici a dal tam vyšetřiti svůj nárok na stravovací akci.
V sobotu dne 26. ledna 1935 však poukázek nedostal, ačkoliv mu byly přislíbeny. Přišel domů, kde děti plakaly hladem. Jeho manželka nechtěla věřit, že opět nedostal stravovacích lístků a řekla, že se půjde i s dětmi přesvědčit o stavu věci.
Flos odebral se k okresnímu hejtmanovi a prohlásil, že nemá opravdu dětem co dát jíst a že tam musí děti nechat. Odcházel z okresního úřadu, ale někteří úředníci ho tahali za kabát, jeden neznámý úředník ho přimáčknul ke zdi a v přítomnosti tajemníka Šálka ho škrtil. Mezitím někteří úředníci na schodišti surově cloumali s jeho manželkou a jeden z nich do ni vrazil tak, že se zranila a musila býti ošetřena MUDrem Civínem a odkázána do nemocnice k dalšímu léčení. Stálým cloumáním úředníka, který Flosa škrtil, dostali se až do prvního poschodí před čekárnu okresního soudu. Tam se najednou otevřely dveře a Flos byl zřízencem Buřičem bit pěstmi do hlavy a do obličeje, až měl podlitiny pod očima a na nose a silně krvácel. Při tom onen zřízenec neustále křičel: » Tu máš, lumpe« a když Flos se ohražoval proti tomu, že ho bil, když nic neudělal, zřízenec křičel: »Utíráš si. teče ti. « Celému tomuto výstupu byli přítomni někteří občani, kteří zřízence okřikovali, proč Flosa bije, když mu tento nic neudělal.
Mezitím přišla četnická asistence, která Flosa odvedla k okresnímu hejtmanovi a tento mu domlouval, aby si děti odnesl domů. Flos odpověděl, že nemá dětem dát co jíst, že děti jsou nemocny a potřebují ošetřování. Toto své tvrzení doložil posudkem okresní nemocnice v Kolíně.
Svědky onoho výstupu byli: Rejlek Jan, dělník, Býchory u Kolína, Kubín František, Kolín - III, číslo 105 a Mejstřík Karel, zřízenec okresního soudu.
Ptáme se proto pana ministra vnitra:
1. Je ochoten exemplárně potrestati ony úředníky okresního úřadu, kteří nezaměstnaného dělníka Rudolfa Flosa škrtili a bili?
2. Je ochoten dáti příkaz, aby se Flosovi dostalo ihned stravovacích poukázek, na které má nárok?
Pana ministra spravedlnosti se tážeme:
Je ochoten co nejpřísněji potrestati zřízence Buřiče a zbaviti ho místa?
V Praze dne 2. února 1936.
J. Svoboda,
Dvořák, Śliwka, Hrubý, Russ, Török, Valášková,
Vallo, Štourač, Höhnel, Steiner, Procházka, Babel,
Juran, Čižinská, Krehan, Zápotocký, Bílek, Tyll,
Novotný, Kubač,
2826/XVII.
Interpelace
poslanců Čižinská, Tylla a soudruhů
ministru vnitra o postupu četníků v Semilech.
Dne 29. listopadu m. r. provedlo četnictvo u 15 dělníků v Podmoklicích, Benešově a v Semilech prohlídky, jejichž účelem bylo nalézti rozšiřovatele necensurovaných letáků. Nic závadného nebylo nalezeno, ale přesto zatčeni byli Pomněli Kuk z Podmoklic a Rys František, Novotný Rudolf a Volf Zdeněk z Benešova u Semil. Při tom byly zabaveny příspěvkové známky spolku Jednota Proletářské Tělovýchovy, 5 letáků na přednášku Závise Kalandry, konanou ve Dvoře Králové, asi 10 listů indigo papíru, pokladní knihy Jednoty Proletářské Tělovýchovy, nájemní smlouva Jednoty Proletářské Tělovýchovy s hostinským Novotným, spolkové peníze Kč 90. 80, dva psací stroje a 4. 000 Kč, náležející odborové organisaci, skupině Průmyslového svazu textilního dělnictva v Podmoklicích. Na zabavené věci nebylo nikomu vydáno potvrzení.
Prohlídky byly prováděny s neslýchanou brutalitou. Tak do bytu dělníka Rysa dostavili se četníci pozdě večer. Protože Rys nebyl přítomen, protestovala jeho manželka proti prohlídce, ale četník k ní prohlásil: »Máte to marně, my půjdeme třeba přes mrtvoly. «
Zatčení čtyři dělníci byli ihned odvedeni do vyšetřovací vazby krajského soudu v Jičíně. Poslankyně Čižinská se několikráte jménem zatčených dotazovala, kdy budou propuštěni na svobodu, ale dostalo se ji vždy jen vyhýbavé odpovědi. Šlo zde zřejmě o úmysl ponechati zatčené co nejdéle ve vazbě, o čemž svědčí i to, že nebylo proti nim žádných důkazů a že četnická stanice, když krajský soud chtěl vězněné z vazby propustit, trvala na tom, aby byli dále ponecháni ve vazbě, jelikož prý jde o další podezření, ke kterému zjišťují potřebné důkazy.
O tom svědčí i to, že, ačkoli jmenovaní byli zatčeni pro podezření z rozšiřování závadných letáků, nebyli o této věci vůbec vyslýcháni, nýbrž byli dotazováni pouze na nezávadné věci, které byly zabaveny. To dokazují i výslechy zatčených. Pomněn Kuk byl vyslýchán hned po převzetí do vazby a podruhé 4 dny před propuštěním z vazby. Novotný a Volf byli vyslýcháni ihned po převezení do vazby a více již ne. Protože četníci žádného dodatečného materiálu proti obviněným opatřiti nemohli, byli všichni dne 8. ledna t. r. z vyšetřovací vazby propuštěni.
Vyšetřování proti nim musí býti zastaveno, protože zde není naprosto žádného důkazu. Ale
přesto byli drženi naprosto bezdůvodně 41 dní ve vyšetřovací vazbě. Podotýkáme, že to není první případ podobně persekuce. Jest to v roce 1934 již třetí případ, kdy četníci provedli naprosto bezdůvodně zatčení, na obviněné byla uvalena několikatýdenní vyšetřovací vazba a poté bylo řízení pro nedostatek důkazů zastaveno. Poslední takový případ byl s pokladníkem odborové organisace skupiny Průmyslového svazu dělnictva lučebního, Josefem Jakubičkou z Božkova, který byl naprosto bezdůvodně zatčen a ponechán 7 týdnů ve vyšetřovací vazbě. Jako důvod udali četníci podezření ze zpronevěry a podvodu s penězi odborové organisace. V tomto směru četnictvo dalo informace i časopisům. Po sedmitýdenní vazbě musil býti Jakubička propuštěn a řízení proti němu zastaveno, protože se žádného podvodu nedopustil a šlo zde pouze o akt persekuce.
Tento postup četníků neděje se bez souhlasu okresního úřadu v Semilech, zejména komisaře dra Velebného. Krátce před provedenými prohlídkami a zatýkáním dostavil se na okresní úřad Pomněn Kuk s oznámením veřejné schůze. Dr. Velebný odmítl s ním vůbec jednat a prohlásil: »Nemám čas na vyřizování takových věcí. to si s vámi vyřídíme jindy. « A za několik dní nato byly provedeny prohlídky, při kterých byl Pomněn Kuk naprosto bezdůvodně zatčen.
Podotýkáme, že Pomněn Kuk, Frant. Rys, Rudolf Novotný a Zdeněk Volf neobdrželi dodnes protokol o zabavených věcech.
Podepsaní se táží pana ministra vnitra:
1. Je pan ministr ochoten tento protizákonný postup četníků dáti vyšetřiti a postarati se o nápravu?
2. Je pan ministr ochoten suspendovati a potrestati vinníky, kteří zavádí na Semilsku naprosto bezprávný stav?
3. Je pan ministr ochoten postarati se, aby bezdůvodně zatčení dělníci dostali náhradu?
4. Jaká opatření učiní pan ministr, aby se podobné případy zřejmé persekuce neopakovaly?
5. Je pan ministr ochoten naříditi, aby zabavené věci byly ihned jejich majitelům vydány?
V Praze dne 2. února 1935.
Čižinská, Tyll,
Dvořák, Vallo, Śliwka, Hrubý, Valáškova, Török,
Steiner, Juran, Bílek, Russ, Štourač, Novotný, J.
Svoboda, Procházka, Höhnel, Zápotocký, Kubač,
Babel, Krehan.