Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.
III. volební období. 11. zasedání.
2818.
Interpelace:
I. posl. Šaláta a druhov min. financií ohľadom platenia samosprávných prirážok dani rôznými filiálkami takých podnikov, ktoré májú svoju ústredňu inde,
II. posl. Slušného a druhov min. vnútra, zemedelstva, zdravotníctva a teles. výchovy vo veci opravy cesty Lešnica-Červený Kláštor-Smerdžonka,
III. posl. Šaláta, Suroviaka a druhov min. obchodu ohľadom vyslyšania rezolúcie bansko-štiavníckých krajčírov a příbuzných živností,
IV. posl. Hodinové-Spurné a soudr. min. spravedlnosti dru Dérerovi ve věci zatčení chaberských protifašistů,
V. posl. Hodinové-Spurné a soudr. min. spravedlnosti dru Dérerovi o chystaném procesu s účastníky májové demonstrace 1934 v Olomouci,
VI. posl. Petra a druhů min. sociální péče ve věci nemocenského pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách,
VII. posl. Krehana, Hohnela, Russa, Babela a soudr. min. vnitra dru Černému, že četnictvo ztýralo v Duchcově nezaměstnaného Oskara Rottu,
VIII. posl. Krehana, Babela, Russa a soudr. min. vnitra, že četníci ztýrali mladého sedláka,
IX. posi. Babela, Krehana, Russa, Höhnela a soudr. min. vnitra dru Černému o přehmatu přísečnického okresního úřadu,
X. posl. Kaufmanna, Müllera, Kremsera a soudr. min. vnitra o jednání žatecké městské policie,
XI. posl. Krehana a soudr. min. zemědělství o pomoci pro zemědělské obyvatelstvo přísečnického okresu a o poškozováni zemědělců ve Steingnunu atd. společností pro zpeněžení dobytka v Praze,
XII. posl. Babela, Russa, Krehana, Höhnela a soudr. min. vnitra dru Černému o nedostatečné odpovědi na interpelaci o týrání na ústecké policejní strážnici,
2818/ I.
Interpelácia
poslanca Antona Šaláta a druhov
ministrovi financií
ohľadom platenia samosprávnych prirážok daní rôznymi filiálkami takých podnikov, ktoré majú svoju ústredňu inde.
Na Slovensku všeobecnou ponosou samosprávy (obcí, mest, okresov, krajiny) je, že rôzne filiálne podniky, odpredajne, sberne, sklady, banky, majúce svoju ústredňu inde, bud'to vôbec neplatia miestne (obecné, okresné a prípadne krajinské) daňové prirážky, alebo len nepatrnými poplatkami prispievajú k ťarchám krajových samospráv. Odvolávajú sa na to, že ich celý obrat sa zučtúva v ich ústredniach a že tie platia vo svojich sídlach príslušné obecné, okresné a krajinské prirážky, čim vraj zadosť činia svojej daňovej povinnosti voči samospráve.
Toto je veľmi mylné, ba nespravedlivé ponímanie povinnosti: pomáhať samosprávam. Na tomto mylnom a tendenčné nespravedlivom základe by vlastne nemalý v republike Československej platiť samosprávne daňové prirážky ani tie podniky (ak sú také), ktoré svoju ústredňu majú kdesi v cudzine, lebo však i tie musia plne vyúčtovať svojím cudzozemským ústredniam.
Spravodlivosť vyžaduje, aby sa samosprávne prirážky od akéhokoľvek podnikania, zarábania platily plne a nielen akýmsi slabým percentom tam, kde sa ono prevádza.
Slovenské samosprávy nemôžu mlčky hľadieť na to, ako sa na ich územiach rôznymi filiálkami podnikovými zarába, sbiera kapitál, zisk a ako tieto odvádzajú tieto zisky do svojich ústredieň a pri tom skoro ničím, alebo len veľmi slabo prispievajú na ťarchy krajovej samosprávy.
Je to snáď citeľnejšie finančné oslabovanie slovenských samospráv, než bol ten zlopovestný systém dvojitých železničných taríf.
Ožobráčeným a nesmierne zadĺženým slovenským samosprávam by hodne osožilo, keby sa zákonom predpísalo, že od akejkoľvek tržby a podnikania sa na patričnom mieste a kraji mágiu plne platiť samosprávne daňové prirážky. Toto je všeobecná, všade slyšateľná žiadosť slovenských samospráv.
A preto sa pýtame pána ministra financií:
1. či vie o tejto požiadavke slovenských samospráv?
2. či jej nejakým zákonným opatrením mieni vyhoveť?
Praha, 20. decembra 1934.
Šalát,
dr. Petersilka, Čuřík, Zajiček, Danihel, dr. Fritz, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, Krumpe, Hlinka, dr. Labaj, Galovič, dr. Mederlý, Mojto, Onderčo, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák, Slušný, Suroviak, dr. Tiso, Rázus.
2818/II.
Interpelácia
poslanca Slušného a druhov
min. vnútra, zemedelstva, verejného zdravotníctva a telesnej výchovy
vo veci opravy cesty Lešnica-Červený Kláštor-Smerdžonka.
V okrese sp. starovesskom vedie cesta popri rieke Dunajce spojujúca, okrem istej časti susedného poľského štátu aj obec Lešnicu s kúpeľmi Smerdžonka a sídelným mestom okresu Sp. St. Vsou. Cesta táto vedie prevažne územím čsl. št. eraru a len krátkym úsekom pozemkom prislúchajúcim obci Lešnica. Cestu túto vybudoval bol v roku 1910 byv. maď. erar a v roku 1911 oddal verejnosti na užívanie.
V auguste tohoto roku (1934) byvšia povodeň túto cestu zničila. Tak turistický ruch ako aj kúpele Smerdžonka, ale zvlášť obec Lešnica sú nadmieru poškodené. Obec Lešnica však od sveta úplne odrezaná. Ani do obce ani z obce sa povozom nedá.
Ako nám je známo, okresný súd v Sp. Starej Vsi požiadal riaditelstvo št. lesov a statkov v Lipt. Hrádku, aby sa o nápravu cesty postaralo. Riaditelstvo ale odpovedalo, že na stave cesty nemá žiadneho záujmu, tú nemieni spraviť.
Keďže ide o cestu veľkého turistického významu, o cestu spojujúcu Krakov a okolie so Smerdžonkou a našimi Tatrami, zvlášť ale obec Lešnicu so svetom, je eminentným záujmom štátu, okresu a slov. krajiny, aby táto cesta čim skôr bola opravená a slúžila verejnosti.
Preto sa pýtame pp. ministrov vnútra, zemedelstva a zdravotníctva a telesnej výchovy či majú o stave tejto cesty vedomosť?
keď áno, akým spôsobom a kedy miera urobiť potrebnú nápravu?
V Prahe dňa 19. decembra 1934.
Slušný,
dr. Petersilka, Čurík, Zajíček, Danihel, dr. Fritz, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, Fritscher, Hlinka, dr. Labaj, Galovič, dr. Mederlý, Onderčo, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák, Šalát, dr. Tiso, Rázus.
2818/III.
Interpelácia
posl. A. Šaláta, Š. Suroviaka. a druhov
ministrovi obchodu
ohľadom vyslyšania rezolúcie banskoštiavnických krajčírov a príbuzných živnosti.
Bansko-štiavnickí krajčíri a iní živnostníci dňa 8. októbra 1934 zo svojho verejného protestného shromaždenia poslali pánu ministrovi obchodu nasledovnú rezolúciu:
Slovutný Pán Minister!
Banskoštiavnickí krajčíri a živnostníci z príbuzných živností shromaždili sa na verejnej schôdzi, aby protestovali proti chamtivosti konfekčného velikokapitálu, ktorý svojou nenásytnosťou zničí existenční všetkých maloživnostníkov.
Žiadame preto, aby boly zrušené s okamžitou platnosťou továrenské predajne a aby zákonom zabráneno bolo predávačom a obchodníkom látkami brať miery, lebo tá prináleží len odborníkom, to jesť majstrom krajčírskymi. Našim vlastníckym právom bolo vždy zhotovovanie odevov dľa miery a každý sa spoliehal vždy na platné zákonné ustanovenie, ktoré zabezpečovalo nášmu stavu ochranu.
V dobách, keď prežívame v našom remesle krízu, cítime útisk zo strany konfekcionárov tým citeľnejšie.
Pane ministre, obraciame sa na Vás, abyste naše spravodlivé požiadavky v zákone na ochranu našej živnosti previedli.
Za verejné protestné shromaždenie krajčírov a príbuzných živností v Banskej Štiavnici:
Václav Černý v. r., podpredseda.
Gustav Heiler v. r., předseda.
Táto rezolúcia posiaľ sotva bola vyslyšaná, lebo na poli obchodu a živnosti nebadať žiadneho novšieho zákonného opatrenia na ochranu remeselníkov.
Preto sa pýtame pána ministra obchodu:
1. či vie o tejto rezolúcii bansko-štiavnických živnostníkov?
2. či ju mieni vyslyšať a pričiniť sa nejak o to, že by rôzne veľkokapitalistické odpredajne do nekonečna neničily našich remeselníkov?
Praha, 20. decembra 1934.
Šalát, Suroviak,
dr. Pružinský, dr. Petersilka, Zajíček, Fritscher, Mojto, Čuřík, Danihel, dr. Fritz, dr. Gažík, Grebáč-Oriov, Hlinka, dr. Labaj, Galovič, dr. Mederlý, Onderčo, dr. Polyák, dr. Ravasz, Sivák, Slušný, dr. Tiso, Rázus.
2818/IV.
Interpelace
posl. Hodinové-Spurné a soudruhů
ministru spravedlnosti JUDru Dérerovi ve věci zatčení chaberských protifašistů.
Dne 1. prosince 1934 svolali fašisté veřejnou schůzi do dělnické obce Chabry. Na tuto schůzi dovezli své úderky z dalekého okolí v autokarech. Dělníci z Chaber dostavili se na tuto schůzi bez rozdílu politického přesvědčení, aby vyslechli řečníka národního sjednocení. Když však přišli k hostinci, kde schůze se konala, byl bráněn přístup do hostince a na výslovnou žádost byli konečně vpuštěni. Při vstupu do místnosti uvítali je však fašističtí pořadatelé sklenicemi, uhlím a kamením. Důkaz, že útočit počali fašisté, je zřejmý z toho, že všichni dělníci jsou raněni buďto v obličeji nebo vpředu na hlavě. Někteří z přítomných fašistů se později chlubili svým spoluobčanům, jak komunisty a dělníky vesměs zřídili.
Podle protokolárního zjištění zúčastnila se chaberského zádezdu zvláště čile skupina Národního sdružení v Kobylisích, zejména její funkcionáři, jako: pokladník skupiny Mokrý, zapisovatel Lehoňský, Tůma a Oberleutner; mima tyto ještě předseda mladé generace v Kobylisích, zvaný Josífek Kulhavý, který vedl ďáblickou partu, Friedl a Hrdlička Alois, funkcionáři místní národní demokracie. Že se fašisté na útok proti dělníkům připravovali, je zřejmo z toho, že již před konáním schůze prohlašovali v obci, jestliže se dělnici opováži na schůzi se dostavit, že jim to řádní natřou.
Že se fašisté připravují ke rvačkám Dři každé Příležitosti, ukazuje fakt, že, před každým projevem Národního sjednocení je v ústředí Národního sdružení vyvěšována tabulka s vyhláškou, kterou se verbují účastníci zájezdu do jednotlivých míst a slibuje se jim za každý takovýto zájezd po 10 Kč. Pořadatelské sbory, které jsou organisovány podle vzoru vojenských formací, jsou používány hlavně při všech větších demonstracích k útokům proti dělníkům. Vedeni jednotlivých čet, která se skládaní z vedoucího a místovedoucího, dostávají po 250 Kč měsíčně na svou službu.
Dne 2. prosince - ihned po schůzi Národního sjednocení - bylo zatčeno 19 chaberských dělníků a to jak sociálních demokratů, tak i komunistů, národních socialistů a neoreanisovaných a byli dodáni na Pankrác ke krajskému soudu. Jsou obviňováni z vniknutí do cizího majetku a z veřejného násilí. Přesto, že bylo zjištěno, že rvačku vyvolali fašističtí násilníci, jejichž jména byla četnictvu v Chabrech známa, nebyl z nich zatčen ani jeden. Spoluobčané zatčených v Chabrech. domáhali se jejich propuštěni a vyslali ze svých řad deputaci k ministerstvu spravedlnosti i k státnímu zastupitelství na Pankráci, aby dosvědčila, že fašistě, jejichž jména vpředu uvádíme, to byli, kteří rvačku vyvolalo. Přesto vše byla část dělníků držena ve vazbě 14 dnů a 5 z nich je dosud ve vazbě krajského soudu na Pankráci a trestní řízení proti nim nebylo zastaveno, zatím co fašističtí násilníci jsou na svobodě.
Fašistům velmi záleží na tom, aby chaberští dělníci byli odsouzeni a proto se na proces s nimi již velmi důkladně připravují takovýmto způsobem: verbují řadu svědků, kteří na schůzi ani přítomni nebyli, aby dokázali, že to byli obvinění dělníci, kteří se přišli na schůzi rvát. Dále mají odůvodnit dovezení fašistických úderek z okolí tím, že místní skupina Národního sdružení byla slabá a měla strach z útoku komunistů, kteří prý slibovati schůzi přepadnout. Svědci mají učiniti sensační prohlášení, že dělníci byli ozbrojeni dlouhými noži, sekerami a kamením. Na dotaz, proč nebyli dělníci do sálu vpuštěni, mají prohlásiti, že sál byl přeplněn. Ve skutečnosti bylo v sále jen 20 místních občanů kromě úderek přivezených z okolí.
Ptáme se pana ministra spravedlnosti:
1. Jak odůvodňuje jednostranné a nespravedlivé věznění a stíhání protifašistických dělníků?
2. Je ochoten dáti ihned pokyn k okamžitému propuštění chaberských vězňů a k zastavení trestního stíhání, proti nim zahájeného?
3. Je pan ministr ochoten dáti ihned příkaz k zatčení jmenovaných a dalších fašistů, kteří srážku v Chabrech zavinili?
V Praze dne 20. prosince 1934.
Hodinová-Spurná,
Štourač, Hrubý, Török, Valášková, Sliwka, Vallo,
Čižinská, J. Svoboda, Höhnel, Steiner, Procházka,
Tyll, Juran, Zápotocký, Babel, Dvořák, Russ,
Bílek, Kubač, Novotný, Krehan.
2818/V.
Interpelace
posl. Hodinové-Spurné a soudruhů
ministra spravedlnosti JUDru. Dérerovi
o chystaném procesu s účastnily májové demonstrace 1934 v Olomouci.
Dne 1. května 1934 pořádala komunistická strana v Olomouci májovou manifestaci, které se zúčastnilo přes 4. 000 dělníků. Policie hned při nástupu průvodu v Nádražní třídě počínala si způsobem pobuřujícím a to zvláště tím, že brala účastníkům průvodu standardy s hesly: "Propusťte proletářké politické vězně,, »Chceme levnější chleba, cukr jiné potraviny" atd. Jaké rozhořčení vyvolal tento postup policie, nejen v řadách komunistického průvodu, nýbrž u veškerého olomouckého obyvatelstva, je zřejmo z toho, že účastníci sociálně-demokratického průvodu, když viděli postup (policie, velmi ostře to odsuzovala jejich pořadatelé měli velmi pernou práci, aby to soc. dem. dělníci nedali hlasitými výkřiky najevo. Další nehoráznost policie byla přímo na táboru a to tím, že oddíl policie obstoupil řečníka i pořadatelstvo májového manifestu na řečnické tribuně a odřízl je přímo od masy manifestantů. Když na zpáteční cestě průvod se ubíral kolem věznice a volal hesla za propuštění proletářských politických vězňů, byl surově napaden policií a část demonstrantů vtlačena přímo na ochrannou zeď u potoka. Přesto že policie viděla, že není demonstrantům možno se okamžitě rozejiti, bušila obušky hlava nehlava do mužů i do žen. V minulých měsících bylo soudně vyslechnuto přes 400 účastníků této májové manifestace a noviny přinesly zprávu, že v nejbližších dnech má dojíti k procesu s 307 obžalovanými účastníky. Noviny uvádějí, že budou souzeni pro věřejné násilí a ještě jiné delikty.
V Olomouci utvořil se okamžité po té obranný výbor ze všech vrstev pracujícího obyvatelstva, který si vzal za úkol hájiti své obviněné kamarády a právo na svobodný projev na 1. Máje.
Ptáme se pana ministra spravedlnosti:
Je pan ministr ochoten dáti státnímu zastupitelství příkaz k zastavení hromadného trestního stihání olomouckých dělníků?
V Praze dne 20. prosince 1934.
Hodinová-Spurná,
Štourač, Hrubý, Török, Valášková, Slivka, Vallo,
Dvořák, Juran, Steiner, Procházka, Babel, Tyll,
Čižinská, Russ, J. Svoboda, Zápotocký, Novotný,
Höhnel, Kubač, Bílek, Krehan.
2818/VI.
Interpelace
poslance Aloise Petra a druhů ministru sociální péče
ve věci nemocenského pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.
Zákonem ze dne 1. července 1936, čís. 117 Sb. z. a n. zachována byla pro pensijní pojištěnce v platnosti některá ustanovení právních předpisů o nemocenském pojištění zákona z roku 1888, č. 33 ř. z., jakož i obdobná ustanovení zákonného čl. XIX z roku 1907 a zákonů je pozměňujících a doplňujících.
Při projednávání zákona č. 221/24 Sb. z. a n. bylo všeobecně uznáváno, že pro soukromé zaměstnance ve vyšších službách musí býti vydán zvláštní zákon, který by odpovídal sociálním požadavkům tohoto důležitého stavu a tato skutečnost vyvolala zákon č. 117/26, který po přechodnou dobu, pokud nebude vydán specielní zákon o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců, měl býtí pojítkem mezi starým a novým zákonem.
V roce 1923 na popud ústředního výboru pro sociální pojištění soukromých úředníků ustanovena byla odborná komise, která vypracovala návrh zákona o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců.
Československá strana lidová předložila 15. prosince 1930 pod č. 871 sněmovně návrh, aby byl vydán zákon o nemocenském pojištění zaměstnanců v soukromých službách. Tento návrh zůstal až dodnes nepovšimnut. Odborná komise, jejíž úkolem bylo vypracovati návrh samostatného zákona o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců, nevykazuje vůbec žádnou činnost. Není známo, že by úkolem jí svěřeným nadále se zabývala.
Tážeme se proto pana ministra sociální péče, co hodlá učiniti ve věci vydání nemocenského zákona pro zaměstnance v soukromých službách, poněvadž dosavadní stav je neudržitelný a nemožný?
K tomuto dotazu nás nutí, pane ministře, zejména skutečnost, že pro úřednictvo zaměstnané v historických zemích platí úplná ustanovení, než pro zaměstnance na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Při výkladu ustanovení zákona 117/26 Sb. z. a n. a čl. XIX z roku 1907 platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi vyskytují se v praksi nesrovnalosti, které zatěžují pojišťovací ústavy po stránce administrativní. V této spletitosti různých zákonů, nařízení a jejich výkladů zejména zákonného čl. XIX nevyznají se ani dozorčí úřady, jež jsou k rozhodnutí volány, tím méně pak mohou se přesvědčiti pojištěnci o tom, zdali jejich nároky byly posuzovány správně.
Dnes, kdy upraven byl pensijní zákon a po vydání zákona o pracovním poměru soukromých úředníků, obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců (154/34 Sb. z. a n. ) je nezbytně nutné, aby došlo i k úpravě nemocenského pojištění, neboť otázka, kdo to je soukromý zaměstnanec, zákonem byla vyjádřena. Žádáme, aby učiněn byl již jednou konec neustálým sporům o pojistnou příslušnost a proto chceme, aby všechny osoby, podléhající povinnému pensijnímu pojištění podle zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., podléhaly jedinému zákonu o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců, který by odstranil chaos v dosavadních různých zákonných předpisech.
Žádáme, aby nemocenské pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách soustředěno bylo v jediném ústavu, jak to má na mysli § 26 návrhu poslance Petra a druhů, tisk č. 871, jelikož v soustředění soukromoúřednického pojištění vidíme nejdůležitější problém. Dosavadní roztříštění neslouži celku, jehož zájem při této věci musíme míti v prvé řadě na zřeteli.
Tážeme se pana ministra, zda jest ochoten vyhověti naléhavé žádosti soukromých zaměstnanců a uspíšiti jakýmkoliv způsobem vydáni zákona o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách?
V Praze dne 14. prosince 1934.
Petr,
Sedláček, Světlík, dr. Nosek, dr. Novák, Knotek, Adámek, Stanislav, dr. Mičura, Čižek, Navrátil, Bezděk, Janalík. dr. Dolanský, Rýpar, Stašek. Vičánek, Šamafík, Kaňourek, Roudnický, Vaculík, Košek.
2818/VII (překlad).
Interpelace
poslanců Krehana, Höhnela, Russa, Babela a soudruhů
ministrovi vnitra dru Černému,
že četnictvo ztýralo v Duchcově nezaměstnaného Oskara Rottu.
Dne 16. října četníci zatkli a přivedli na duchcovskou četnickou stanici nezaměstnaného Oskara Rottu z Duchcova, poněvadž prý rozšiřoval letáky. Při výslechu se prý Rotta přiznal k účasti, které se však nedopustil, neboť skutečně nic o tom nevěděl, jak svědící Jeho propuštění z vazby pro nedostatek důkazů. Četníci se pokoušeli násilně na něm vymítiti výpovědi a tak četnický strážmistr Burda bil ho pěstí do hlavy a do obličeje a potom gumovým obuškem tak dlouho, až se zhrou-
til. Zároveň přítomný kapitán této stanice volal na Rottu: »Vstaň, ty komunistické prase«, zdvihl ho a Burda znovu ho tloukl gumovým obuškem. Na téže stanici titíž četníci zpoličkovali i nezaměstnaného Chmelíka z Hrdlovky. Duchcovské obyvatelstvo jest nanejvýš rozhořčeno na četnictvo, zvláště na Burdu, a žádá, aby byl ihned přeložen.
Tážeme se pana ministra, je-li ochoten konečně jednou všeobecně a co nejpřísněji zakázati četnickým orgánům toto středověké mučení bezbranných dělníků a vinníky ihned v disciplinárním řízení propustiti a potrestati?
V Praze dne 5. prosince 1934.
Krehan, Höhnel, Russ, Babel,
Štourač, Hrubý, Török, Valáškova, Šliwka, Dvořák, Čižinská, Juran, Procházka, J. Svoboda, Tyll, Zápotocký, Bílek, Kubač, Novotný, Vallo, Steiner.
2818/VIII (překlad).
Interpelace
poslanců Krehana, Babeta, Russa a soudruhů
ministrovi vnitra, že četníci ztýrali mladého sedláka.
Dne 16. listopadu 1934 prováděly se v některých místech přísečnického okresu s pomocí měděneckého četnictva exekuce u drobných sedláků, které u zchudlého obyvatelstva hladovějícího Rudohoří vzbudily velké rozhořčení. Při exekuci v Kunově došlo k demonstracím a čtyřem zatčením. Jednoho ze 4 zatčených, zemědělského syna Adolfa Madera z Kunová, na četnické stanici v Měděnci četnický strážmistr Hiška zpoličkoval. Maděr byl zpoličkován, poněvadž se nechtěl »přiznati«, jak se od něho žádalo, že na cestě do Přísečnice odřízl obchodníkovi s dobytkem Schamelovi z provazu jednu z krav, které byly u jeho rodičů zabaveny, ale to se Maderovi naprosto nedalo dokázati.
Tážeme se pana ministra, je-li ochoten ihned zakročiti proti tomuto mučení, které četnictvo provádělo v Měděnci a četníka Hišku co nejpřísněji disciplinárně potrestati?
V Praze dne 11. prosince 1934.
Krehan, Babel, Russ,
Bilek, Hrubý, Török, Valáškova, Steiner, Slivka,
Dvořák, Vallo, Čižinská, Štourač, Juran, Novotný.
Procházka, Höhnel, Zápotocký, Tyll, J. Svoboda,
Kubač,
2818/IX (překlad).
Interpelace
poslanců Babela, Krehana, Russa, Höhnela a soudruhů
ministrovi vnitra dru Černému
o přehmatu přísečnického okresního úřadu.
Invalida a nezaměstnaný truhlářský pomocník Vilém Loos ze Šmídeberku č. 177 byl pro přestupek § 132 živnostenského řádu potrestán pokutou 50 Kč nebo 5 dny vězení. Zároveň bylo nařízeno na jeho útraty zavříti a zapečetiti jeho dílnu a zabarviti nářadí na dobu jednoho roku.
Loos vůbec nepracoval jako truhlář pro cizí zákazníky za plat a neměl ani dílnu, nýbrž na účet nájmu, jejíž měl platiti v domě svého otce, vykonával jako nezaměstnaný v kůlně svého otce drobné truhlářské opravy, za které nikdy peněz nedostával.
Jest to přehmat okresního úřadu zavříti a zapečetiti kůlnu jeho otce, které užívá mimo něho 6 nájemníků a ve které mají své zimní zásoby paliva, a zabaviti nářadí, které prokazatelně náleží otci, zvláště když nyní jest zima přede dveřmi a nájemníci naléhavě potřebují dříví jako paliva.
Tážeme se pana ministra, je-li ochoten co nejostřeji zakročiti proti těmto methodám a přehmatu přísečnického okresního úřadu, vinniky disciplinárně potrestati a naříditi, aby kůlna byla ihned zase nájemníkům uvolněna, nářadí otci vráceno a Loosovo potrestání odvoláno?
Loos podal zároveň odvolání k zemskému úřadu.
V Praze dne 5. prosince 1934.
Babel, Krehan, Russ, Höhnel,
Šliwka, Hrubý, Valášková, Török, Bílek, Steiner,
Juran, Procházka, Tyll, Novotný, J. Svoboda,
Čižinská, Vallo, Štourač, Zápotocký, Kubač,
Dvořák.