Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.
III. volební období.
11. zasedání.
2766.
Interpelace:
I. posl. Babela a soudr. min. vnitra o výjimečném stavu v Bílovci,
II. posl. Krehana, Babela, Russa a soudr. min. pro zahraniční věci, že bavorské úderné oddíly spáchaly na československo-bavorské hranici únos člověka,
III. posl. Stenáte, Eckerta, Prause a druhů vládě o nouzi v pohraničním území,
IV. posl. Šaláta a druhov min. školstva a národnej osvěty vo věci novostavby gymnázialnej budovy v Lučenci,
V. posl. Šaláta a druhov min. zahraničných záležitosti ohľadom vyšetrenia toho, ako sa zachádza na čsl. konzuláte v Strassburgu s niektorými o pomoc sa uchádzajúcimi príslušníkmi Čsl. republiky,
VI. posl. Windirshe a druhů min. spravedlnosti, že nejvyšší soud zrušil ochranu majetku venkovského obyvatelstva,
VII. posl. Stenzla, Eckerta, Prause a druhů vládě o zřízení daňových soudů, VIII. posl. Windlrsche a druhů min. zemědělství o ochraně ptactva,
IX. posl. Špatného, Hatiny a druhů min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v záležitosti výdeje leků a jejich kontroly.
2766/I (překlad).
Interpelace
poslance Babela a soudruhů
ministrovi vnitra o výjimečném stavu v Bílovci.
Ve městě Bílovci jest již od 27. února 1933 zaveden výjimečný stav a dosud nebyl zrušen, ačkoliv se nestalo nic, co by mohlo byť len formálně odůvodniti takové opatření.
Tážeme se tedy pana ministra vnitra:
1. Je-li ochoten ihned učiniti nutná opatření, aby výjimečný stav v Bílovci byl zrušen?
2. Co hodlá učiniti, aby příště znemožnil nezakotvily postup bíloveckého okresního hejtmana?
V Praze dne 8. listopadu 1934.
Babel,
Krehan, Hodinová-Spurná, Tyll, Procházka, Novotný, Török, Kubač, J. Svoboda, Čižinská, Bílek, Zápotocký, Russ, Juran, Štourač, Hadek, Krosnář, Hrubý, Kopecký, Dvořák, Valášková, Kliment.
2766/II (překlad).
Interpelace
poslanců Krehana, Babela, Russa a soudruhů
ministrovi zahraničních věci,
že bavorské úderné oddíly spáchaly na
československo-bavorské hranici
únos člověka.
Byv denuncován zdejšími stoupenci třetí říše, byl dne 16. června 1934 dělník a otec rodiny Josef Schottenhaml z Pleše na bavorské hranici zatčen bavorskými údernými oddíly a dodnes nebyl propuštěn. Podle rozličných zpráv byl prý Josef Schottenhaml jako československý státní občan několikrát ztýrán. Jest prý jako zajatec v koncentračním táboře v Neudeku u Mnichova. Žena a dvě děti denně čekají na svého živitele, nedostávají žádné podpory a proto jsou vydány všanc největší bídě.
Tážeme se pana ministra, je-li ochoten ihned zakročiti, aby dosáhl propuštění Josefa Schottenhamla?
V Praze dne 7. listopadu 1934.
Krehan, Babel, Russ,
Bilek, Hodinová-Spurná, Tyll, Procházka, Kubač,
Novotný, Kliment, Hadek, Valáškova, Zápotocký,
Štourač, Čižinská, Krosnář, Török, J. Svoboda,
Juran, Hrubý, Kopecký, Dvořák.
2766/III (překlad).
Interpelace
poslanců A. Stenzla, E. Eckerta, J. Prause a druhů
vládě o nouzi v pohraničním území.
Po léta prováděná omezováni cizineckého ruchu v pohraničním území, zvláště v poslední době zavedená devisová uzávěra a přísná prohlídka cestujících, zostřila tíšeň živnostníků, obchodníků a zvláště hostinských v pohraničním území tak, že to vzbuzuje starosti. Denní zjev jsou bohužel hospodářská zhroucení, nucené dražby a daňové exekuce, které ničí existence četných živností.
Hrozí tedy nebezpečí, Že tato opatření úplně podlomí živnosti a obchod, zvláště živnost hostinskou, nebude-li učiněna přítrž katastrofálně působícímu omezování cizineckého ruchu, devisové uzávěře a zostřenému vymáhání dani a nechopí-li se vláda pomocných opatření.
Pohraniční obchody, dotčené ohromnou tísní, žádají, aby se jim sečkaly dlužně daně, aby byly chráněny před exekučními dražbami, aby se snížily hypoteční úroky a poshovělo umořování, zvláště však žádají, aby ještě před počátkem zimní sezóny byla zrušena desetimarková hranice volného dovozu devis.
Podepsaní se tedy táží vlády:
Jest vláda ochotna co nejrychleji provésti zmíněná opatření a zvláště se postarati, aby desetimarková hranice volného dovozu devis, zavedená dnem 1. října, byla zase zrušena?
V Praze dne 15. listopadu 1934.
Stenzl, Eckert, Prause,
Oehlinger, Heller, Bobek, Szentiványi, dr. Holota, Kunz, Viereckl, dr. Törköly, Scharnagl, Böhm, Fritscher, Halke, dr. Hodina, Gläsel, Windirsch, Platzer, Zierhut, Nitsch, dr. Petersilka, Wagner, Köhler.
2766/IV.
Interpelácia
posl. Antona Šaláta a druhov ministrovi školstva a národnej osvety
vo veci novostavby gymnaziálnej budovy v Lučenci.
Z Lučenca dňa 10. novembra 1934 bola rozoslaná petícia, ktorú za okres podpísal: okresný náčelník, za obec Lučenec: starosta, za rodičovské sdruženie slov. tried a za rodič. sdruž. maď. pobočiek: predsedovia.
Petícia znie takto:
Lučenský okres, obec Lučenec, rodičovské sdruženie pri slovenských triedach a rodičovské sdruženie pri maďarských pobočkách štát. čsl. ref. reál. gymnázia v Lučenci opätovne úctivé žiadajú o čím skoršie započatie stavby školskej budovy pre tenže ústav z týchto dôvodov:
Terajšiu budovu postavila pred 50 rokmi bývalá uhorská vláda pre 300-400 žiakov. Je majetkom kalvínskej cirkvi lučenskej. V nej sú umiestnené slovenské triedy a maďarské pobočky tohože ústavu. Slovenské triedy majú tohoto
škôl. roku 12. tried, maďarské pobočky 9, spolu 21 tried so 711 žiakmi. Budova má však učebieň len 14. Pre nedostatok miestnosti niektoré triedy, na pr. slovenská VII. a VIII. sú umiestnené v úplne nevyhovujúcich miestnostiach, tri triedy chodia počas celého školského roku do školy len popoludní od 13. hod. do 18., ba i 19. hodiny, dve triedy putujú stále z jednej miestnosti do druhej, ktoré sú v tej - ktorej hodine (prázdne. Takáta výučba protiví sa všetkým pedagogickým zásadám.
Budova je v strašnom stave, je zodratá, mokrá, malé učebne preplnené žiactvom. Je ona semenišťom nemoci, najmä tuberkulózy, ktorou je veľká čast žiactva infikovaná. Na pr. v škol. roku 1930-31 na túto nemoc umreli 3 žiaci ústavu a jeden profesor. V roku 1934 päť žiakov ústavu bolo na liečení v Tatrách.
Stavaná je na drevených stĺpoch vo veľmi (frekventovanej ulici, ktorou chodí množstvo aut. Budova miestami klesá, múry sa praskajú pre otrasy, a je obava, že pre zoslabenie prízemia niektoré miestnosti I. (poschodia sa prevalia, čo môže mať strašné a neslýchané následky.
Budova táto, ohrozujúca zdravie a bezpečnosť žiactva i profesorov, vlastne mala by sa zavreť.
Už i bývalá uhorská vláda, keď v tejto budove nebolo 21 tried, rozhodla sa postaviť v Lučenci novú budovu gymnaziálnu, boly hotové i plány, ale vojna prekazila všetko.
Od prevratu u nás de tiež v programe stavba novej budovy gymnaziálnej v Lučenci. Obec Lučenec darovala štátu i pozemok, ktorý podľa posudku štátnych orgánov podmienkam vyhovuje. Ide teda o započatie stavby.
Podpísaní zástupcovia úctivé žiadame, aby so stavbou gymnaziálnej budovy v Lučenci započalo sa čím skôr. Ide o zdravie, náležitú výchovu a istotu žiactva tohože ústavu. Stavbou novej budovy odpomohlo by sa i veľkej nezamestnanosti, jestvujúcej v Lučenci a jeho okolí.
Pýtame sa pána ministra školstva a národnej osvety:
1. či vie o tejto petícii okresu a mesta Lučenec, taktiež o povážlivých zdravotných pomeroch na tamejšom čsl. štát. gymnáziu?
2. či je ochotný urýchliť novostavbu budovy čsl. št. gymnázia v Lučenci?
Praha, 20. novembra 1934.
Šalát,
Hlinka, Čuřík, Zajíček, Fritscher, dr. Petersilka, Suroviak, Danihel, dr. Fritz, dr. Gažík, GrebáčOrlov, dr. Labaj, Galovič, dr. Mederlý, Motto, Onderčo, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák, Slušný, dr. Tiso, Rázus,
2766/V.
Interpelácia
posl. Antona Šaláta a druhov ministrovi zahraničných záležitostí
ohľadom vyšetrenia toho, ako sa zachádza na čsl. konzuláte v Strassburgu s niektorými o pomoc sa uchádzajúcimi príslušníkmi Čsl. republiky.
Imrich Šalatek, nezamestnaný Slovák, v liste zo dňa 15. novembra 1934 píše zo Strassburgu nasledovné:
Pracoval som u jedného sedliaka, ktorý ma správne nevyplácal. Oznámil som to čsl. konzulátu a pán konzul mi povedal, že nemôže s tým nič robiť, lebo že mám nesprávne dokumenty. Tak som si dal dokumenty prehliadnuť pánu komisárovi v Aizenburgu. Ten mi povedal, že moje dokumenty sú správne, že mám od ministerstva povolenie pracovať vo Francii. Šiel som teda znovu k pánu čsl. konzulovi, ale ma poslal preč, že on sa na to nechytí, alebo aby som mu zaplatil, že vtedy to všetky vymôže.
Poneváč som bez peňazí a bez všetkých síl a k tomu mám jedno malé dieťa, poslal som svoju ženu na čsl. konzulát prosiť o podporu. Tamojší sluha ju okríkol, žeby jej dali facku, čo jej dvere dajú hneď druhú. A keď žena bez podpory nechcela odísť, ten istý sluha kričal na ňu, žeby jed otvorili a vyhodili ven.
Keď tam príde Čech, ten dostane nocľah a stravu bez všetkých okolkov. Či sme my Slováci nie takí republikáni, ako Česi? Je potrebné, aby sa republika starala o to, aby sme boli všetci jednakí, či Čech či Slovák. "
Takto znie v krátkosti - s vynechaním roztrpčených výrazov - dopis čsl. príslušníka z Francie.
Pýtame sa pána ministra zahraničných záležitostí:
či je ochotný čím prv dať nestranne vyšetriť túto sťažnosť o počínaní si p. čsl. konzula a jeho služobníctva v Strassburgu?
Praha, 20. novembra 1934.
Šalát,
Hlinka, dr. Tiso, Rázus, Fritscher, Zajíček, dr. Ravasz, Slušný, Sivák, dr. Pružinský, dr. Polyák, dr. Petersilka, Suroviak, Čuřík, Danihel, dr. Fritz, dr. Gažík, Grebác-Orlov, dr. Labaj, Galovič, dr. Mederlý, Mojto, Onderčo.
2766/VI (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministrovi spravedlnosti,
že nejvyšší soud zrušil ochranu majetku venkovského obyvatelstva.
Rozsudkem Českobrodského okresního soudu ze dne 6. května 1932, č. j. C 743/31/7 bylo uznáno právem:
I. Žalující straně, manželům Josefovi a Růžené Zedníkovým přísluší vlastnické právo na dřevený plot, který odděluje zahrady č. k. 726/47 v českobrodské knihovní vložce č. 1065 a č. k. 726/46 ve vložce č. 1027, jakož i na část zahrady č. k. 726/46, na které plat stojí, a to každému z ideální polovice, a žalovaná strana Jaroslava Čadková jest povinna to uznati.
II. Žaloba, pokud v žalobní prosbě dále žádá, že žalovaná strana Jest povinna vydati žalující straně listinu způsobilou ke vkladu, se zamítá.
III. Útraty sporu se vzájemně ruší.
Pražský krajský civilní soud rozsudkem ze dne 20. ledna 1933, č. j. Co II 368/32/11 vyhověl odvoláni žalobce a rozsudek prvního soudu, pokud byl naříkán, změnil tak, Že žalovaná strana jest povinna vydati žalující straně listinu způsobilou ke vkladu, aby si mohla knihovně převésti vlastnické právo k té části zahrady č. k. 736/46, na které stojí dřevěný plot, který děli zahrady č. k. 726/47 v českobrodské knihovní vložce č. 1065 a C. k. 726/46 ve vložce č. 1027, a žalovaná strana jest povinna nahraditi žalující straně útraty sporu v I. stolici, určeně na 846 Kč 60 h, a to všechno do 14 dnů vod exekucí.
Rozsudek se ponechává beze změny v části nenaříkané.
Žalovaná strana jest povinna žalující straně zaplatiti do 14 dnů pod exekucí útraty odvolacího řízení 508 Kč 10 h.
V odůvodnění se uvádí, že soud I. stolice vyhověl jen zjišťovací části žalobního petitu, kdežto žalobní nárok na vydání listiny způsobilé ke vkladu zamítl jen proto, že tato část žalobního petitu jest úplně zbytečná, neboť rozsudek, jak byl vydán, stačí ke knihovnímu převodu vlastnického práva na žalující. Uvádějí se ustanovení §§ 350 a 367 e. ř. S odvoláním nutno souhlasiti, že toto míněni není správné. Rozsudek, jímž se pouze zjistilo, že žalující straně přísluší vlastnické právo na dřevěný plot a na tu část pozemku, na kterém stojí, není vůbec způsobilý k exekuci a již (proto se nedá prohlášení dlužníka nahraditi výrokem soudu exekuci povolujícího. Exekuce by se mohla v tomto směru povoliti jen tehdy, kdyby nárok na převod vlastnického práva nebo na vydání listiny obsahující prohlášení potřebné ke knihovnímu převodu byl kryt exekučním titulem.
To jasně vyplývá ze znění obou zákonných předpisů, jichž se první soudce dovolává. Žalobní petit na vydání listiny způsobilé ke vkladu nejeví se tedy zbytečný. Tento nárok byl důvodně uplatněn proti žalované i po věcné stránce. Podle nesporného přednesení stran byla žalovaná dosud knihovním vlastníkem těchto pruhů pozemku a ona to také byla, která tuto část prodala právnímu předchůdci žalobců. Jen ona sama může tedy vydati žádanou listinu způsobilou ke vkladu a jest její povinností, aby tuto dělicí část pozemku vydala žalující straně také knihovně, a to tím spíše, že právě vůči ní bylo zjištěno, že vlastnické právo přísluší žalující straně.
Rozsudek odvolacího soudu jest přimo klasický. Poukazuje na právní následky zjišťovacího rozsudku, neboť, je-li právní poměr positivně zjištěn, jsou pak, když se později na jeho základě žaluje na odsouzení, přípustné jen námitky, které povstaly později. (Stein-Jonas, Civilní soudní řád, 14. vyd., str. 711. )
Rozsudek vyhovuje také absolutní povaze věcného práva a souhlasí se stálou judikaturou.
»Zahradní parcela Y jest v knihovním držení žalovaných, tito jsou tedy podle § 321 o. o. z. ptasivně legitimováni pro publiciánskou vlastnickou žalobu podle § 372 o. o., z. « (Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 18. února 1908 pocházející z německé části Čech, Glaser-Unger N. F. 4133. )
»Nejvyšší soud potvrdil rozsudek II. stolice z jejích správných důvodů a pouze připojil, že žalobce má podle § 372 o. o. z. právo držeti se přímo žalovaného a není povinen držeti se toho, kdo mu pozemek prodal, poněvadž mu žalovaný bez právního důvodu zadržuje věc, t. j. knihovní vklad na sporný pozemek, jehož potřebuje k nabytí vlastnického práva. « (Nález českého senátu nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 1911 Rv II 1098/10, Právník 1912, str. 535, Links 11. 105. )
Jen tím, že nejvyšší soud při rozhodování v oboru věcného práva, jak je všeobecně známo, nestačí, což těžce poškozuje právní jistotu venkovského obyvatelstva, lze si vysvětliti, že rozsudkem ze dne 2. června 1934, č. j. Rv I 893/33 bylo revisi vyhověno, rozsudek odvolacího soudu byl změněn, rozsudek I. stolice zase obnoven a žalující byli odsouzeni k náhradě útrat 416 Kč a 400 Kč.
Nejvyšší soud nedbá právních účinků zjišťovacího rozsudku, zvlášť zdůrazněných v rozsudku odvolacího soudu, a tak popírá funkci a význam soudnictví. Již z pouhé této okolnosti jeví se povinnost justiční správy k náhradě škody.
Nález nejvyššího soudu nepřestává na tom, aby odstranil právní účinky zjišťovacího rozsudku, nýbrž prostě odstraňuje právní ochranu vlastnického práva.
V odůvodnění se praví, že žalobci žádají od žalované, aby jim vydala listinu způsobilou ke vkladu, a to ke knihovnímu převodu vlastnictví na onu část zahrady, na které stojí dřevěný plot.
To má tedy býti listina, která potvrzuje přeohod vlastnictví nemovité (věci s žalujících na žalobce. Prodavač jest povinen vydati nabyvateli takovou listinu, aby splnil svou povinnost vydati tnu nemovitost. Ale žalobci nemohou žádati, aby žalovaná vystavila kupní smlouvu přímo na jejich jméno, neboť žalobci nenabyli zmíněné části zahrady od žalované, žalovaná není v žádném smluvním poměru k žalujícím a není tedy povinna odevzdati jim nemovitost knihovně.
Toto rozhodnutí, které má dalekosáhlý význam pro venkovské vlastnické poměry, odporuje spisům, neboť žalovalo se na vydání listiny způsobilé ke vkladu a nikoliv kupní smlouvy, a minu to podle právně předpokládaného vlastnictví ve smyslu § 372 o. o. z. jasné judikatury, vytvořené převážně v Čechách, v zemi odedávna proslulé kolébky knihovního práva.
Rozhodnutí nejvyššího soudu Ke dne 25. února 1926, Vážný 6842, mimo to vyslovilo, že ten, jemuž bylo postoupeno žalobní právo na vydání nějaké věci, jest oprávněn uplatňovati nárok na její vydání, ačkoliv ještě na ni nezískal vlastnictví.
Jest jasné, že prodej nemovitosti obsahuje také současně převedení nároku na knihovní vklad proti komukoliv třetímu neprávem zapsanému.
Rozhodnutí nejvyššího soudu jest tedy naprosto pochybené i s hlediska obligačního práva, ač vůbec nepřichází v úvahu.
Na venkově se často stává, že při prodeji některé usedlosti se nějaká parcela nepřevede knihovně. Kdežto dosud nabyvatel mohl žalovati knihovního vlastníka, žádá se nyní, alby se každý držel svého předchůdce, takže při několikerém převodu bylo by nutno provésti několik sporů nehledě k tomu, že většina účastníků snad již dávno zemřela, ztratila se z dohledu nebo se vystěhovala. Aniž zvlášť zdůrazňujeme spojené s tím těžkosti a ohromné útraty, jakož i zatížení soudů, jest jasné, že se tento postup příčí již zásadě § 22 knihovního řádu, který ustanovuje: »Byly-li nemovitost nebo knihovní právo převedeny na několik osob po sobě mimo knihy, může ten, kdo je poslední převzal, vykázav své předchůdce, žádati, aby byly knihovně převedeny přímo na něho. «
Odkazujíce na tyto vývody, tážeme se pana ministra spravedlnosti, je-li ochoten vyžádati si plenární rozhodnutí pro nezbytně nutnou ochranu majetku a tak pečovati o nejprimitivnější právní jistotu venkovského obyvatelstva, a je-li ochoten nahraditi škodu žalobcům těžce postiženým chybnými nálezy?
V Praze dne 13. listopadu 1934.
Windirsch,
Halke, Viereckl, Böhm, Heller, Glasel, Oehlinger,
Zajíček, Bobek, Greif, Zierhut, dr. Hodina, dr.
Petersilka, Köhler, Wagner, Prause, Scharnagl,
Kunz, Fritscher, Krumpe, Platzer.
2766/VII (překlad).
Interpelace
poslanců Stenzla, Eckerta, Prause a druhů
vládě o zřízení daňových soudů.
Poplatníci si po léta právem stěžují na vyřizováni daňových odvolání, poněvadž odvolací komise nejsou s to, aby samostatně posoudily jednotlivá odvoláni. Řízení nutno označiti jako nedostatečné, poněvadž neposkytuje poplatníkovi možnost, alby vydatně hájil svých práv. To má zcela zvláštní účinky především na drobně a střední poplatníky, poněvadž nejsou s to, alby podali stížnost ke správnímu soudu pro své nevelké daně.
Řízení před odvolací komisi jest často vadné; to vysvítá již ze zarážejícího faktu, že schůze zemské odvolací komise pro Čechy, svolaná na den 25. a 26. října t. r., vyřídila v těchto divou dnech 9951 odvolání, což se rovná, předpokládáme-li, že schůze trvala denně 10 hodin, vyřízení 497 odvoláni za hodinu nebo 8 odvolání za minutu.
Beze všeho jest zřejmo, že při takové praksi přísedící vůbec nemohou zkoumati jednotlivé případy, a že se tedy prostě přijímá návrh zpravodajův. Zpravodaj zaujímá mimovolně stanovisko eráru - jinak byl by špatným berním úředníkem.
Mimo to ještě daňové směrnice, podle nichž postupují berní správy a které jsou vlastně hlavní příčinou nesčetných odvolání a které právem dlužno označiti za naprosto nevhodné, vypracovalo totéž odvolací oddělení zemského finančního ředitelství. Jest nasnadě, že toto oddělení sotva vyhoví odvoláním proti daňovému klíči, jejž samo vydalo.
Za těchto okolnosti nemá poplatník možnosti hatiti své stanovisko před odvolací komisí. Jest úplně vydán všanc zprávě referenta nebo uznání úřadu.
Jak jsme se zmínili, jest to velmi tíživé právě pro drobného a středního poplatníka, poněvadž proti rozhodnutí odvolací komise jest přípustná jen stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, na kterou však již z finančních důvodů nelze pomýšleti.
Poněvadž, jak známo, vyřízení odvolání trvá často léta a neodkládá povinnost zaplatiti naříkaný daňový předpis, pociťuje se tento neudržitelný stav jako odpírání práva.
Jest tedy nezbytné nutno, aby se odvolací stolice učinila nezávislou na finanční správě která byla dosud stranou, žalobcem, soudcem a soudním vykonavatelem najednou - a aby se po-
platníkům umožnilo skutečně nalézti své právo. Parlamentní klub německé strany živnostenské, hospodářské strany sudetskoněmeckého středního stavu, považuje tedy za naléhavě nutné, aby se zřídily daňové soudy.
Tyto daňové soudy vstoupí na místo odvolacích komisi a jsou stejně nezávislé jako řádné soudy.
Takové daňové soudy jsou ostatně již i v jiných státech. Předsedové senátů, které by se měly zříditi u daňových soudů, měli by se bráti ze soudcovského stavu, zatím co z přísedících byl by Jeden jmenován ze stavu finančních úředníků, ostatní by vysílala odborová komora příslušná pro daný berní případ. Tak jsou již složeny i pojišťovací a živnostenské soudy, u kterých se nalézací senáty skládají ze soudce jako předsedy a z přísedících z odborných vrstev. Všichni členové daňových soudů měli by býti nezávislí jako soudcové podle ústavy; měli by býti tedy nesiesaditelní a nepřeložitelní.
Vnitřní organisace by se mohla přizpůsobiti vzoru živnostenských soudů. Z důvodů účelnosti měly by se tyto daňové soudy zříditi u okresních nebo krajských soudů a počet senátů by podle potřeby určoval předseda daňového soudu. Pomýšlíme na zřízení takových senátů, aby se pro větší živnostenské skupiny: živnosti zpracovávajíci kovy, dřevo, živnosti oděvní, živnosti potravinové podobně i pro obchod (potravinový, textilní, železářský atd. ) utvořily senáty s přísedícími z tohoto oboru. Stejně by se podle potřeby měly zříditi senáty; pro zemědělství, průmysl, lékaře, advokáty atd.
Pro řízení před daňovými soudy platí jako pravidlo ústní přelíčení připravené spisy stran, za které se považují jednak erár, jednak poplatník. Alby bylo možno zříci se ústního přelíčení, kde Jest zbytečné, nemá se konati ústní přelíčeni, když ho nežádá výslovný návrh nebo když je senát jednomyslným usnesením považuje za zbytečné. Ale i tehdy by se mělo naříditi ústní líčení, kdyby se při poradě senátu ukázalo, že se rozhodnutí musí opírati o fakty a důkazy, k nimž ještě poplatník bez své viny nemohl zaujmouti stanoviska. Tím má býti vyjádřeno, že daňový soud smí pro rozhodnutí užíti jen té látky, která byla poplatníkovi přístupná a o které se mohl vysloviti. Tím má býti splněno staré přání hospodářských vrstev, aby se konečně učinila přítrž špehování a zprávám nejmenovaných důvěrníků. Ať již to jest ústní přelíčení nebo rozhodnutí, které se vydává jen podle spisů, v obou případech musí poplatník znáti veškerý materiál, podle něhož se jeho daň vyměřuje.
Daňový soud může ovšem při nejasnostech naříditi poplatníkovi, aby předložil jisté důkazy (knihy, doklady atd. ) a smí podle svobodného uvážení posuzovati fakt, že poplatník takových důkazů nepředložil. Tím se znemožní nekalé jednání poplatníků, aby zatajováním důležitých důkazů zastírali pravý stav věci. Jest přirozené, že poplatníci, kteří přes řádnou obsílku bez omlu-
vy promeškali přelíčení, nemohou již zaujmouti stanoviska k důkazu, jehož se užije při omeškaném přelíčení. Jelikož řízení před odhadními komisemi není formální, má se poplatníkům umožniti, aby ve spisech před daňovými soudy uváděli nová fakta a nabízeti nové důkazy.
Nepokládáme tyto zásady za úplné, nýbrž mají býti jen praktickými návrhy k novelování příslušných ustanovení daňového zákona.
Případná námitka, že by se zřízením daňových soudů řízení nezjednodušilo, nýbrž ztížilo, oslabí se Um, že zřízení daňových soudů a očekávané pečlivé prozkoumávání platebních rozkazů také způsobí, že vyměřovací úřady budou pečlivěji pracovali a tím se sníží počet stížností. Mimo to lze určitě očekávati, že také ubude práce Nejvyššímu správnímu soudu, budou-li daňové soudy podrobněji zkoumati platební rozkazy.
Zřízení daňových soudů a spojené s tím ulehčení vyměřovacím úřadům mělo by dáte tyto závažné výhody:
1. Především by se odstranil nynější stav právní nejistoty, který se často pociťuje jako bezpráví.
2. Poměr berních správ k poplatníkům - a opačně - zlepšil by se pro nezávislost daňových soudů a daňová morálka by se povznesla.
3. Kdyby se finančním úřadům ulehčilo odnětím odvolací činnosti, mohlo by se ukládání daní prováděti mnohem přesněji a více včas.
4. Tím by mohla finanční správa zmenšiti miliardové nedoplatky, které se stávají často nedobytnými, poněvadž odvolání se dlouho nevyřizuji.
Pořádek ve státních financích, pořádek a právní jistota u poplatníků a tím i základ úspěšného vývoje veškerého národního hospodářství byly by zaručeny.
Podepsaní táži se tady slavné vlády:
lest vláda ochotna prozkoumati tento návrh na zřízení daňových soudů a předložiti zákonodárným sborům brzy vhodný návrh zákona?
V Praze dne 13. listopadu 1934.
Stenzl, Eckert, Prause,
Windirsch, Gläsel, Halke, Oehlinger, Bobek, Greif,
Scbarmagl, dr. Petersilka, Krumpe, Köhler, Böhm,
Wagner, Heller, dr. Hodina, Viereckl, Platzer,
Zierhut, Zajíček, Kunz.
2766/VIII (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů
ministru zemědělství
o ochraně ptactva.
V časopise »Reichenberger Zeitung« ze dne 6. listopadu 1934 jest uveřejněna tato zpráva, zaslaná ze Cvikova a nadepsaná »Zákonitě povolené vraždění zpěvného ptactva«:
»Mnoho se píše o ochraně zpěvného ptactva, při tom však ustanoveni zákonů stále ještě chrání a umožňují vražditi ptactvo. Nikdo nebude popírati, že v poslední době počet zpěvného ptactva snad neklesl, naopak. Je zbytečné mluviti o jeho užitečnosti pro pěstování ovoce a obilí. Když již nemůže láska ke zvířátkům a vděčnost za jejich chvalozpěvy přimětí lidi, aby učinili vše k jejich ochraně, měl by o tom rozhodovati již čistě praktický užitek. Co pomohou všechna ochranná opatření přátel ptactva, ochrana křoví, zřizování budek na hnízdění atd. (sanatorium Martinsthal umístilo na př. ve svém okolí přes 50 budek), když se dovoluje provtozovati vraždění ptactva jako pravidelnou živnost, a to nikoliv v nepatrné míře. Obec cvikovská zásadně nedává povolení, za to se tak děje nepochopitelně v obcích tohoto okresu. Také v sousedních okresích se povolení udělují, na př. v okrese borském. V jednotlivých místech cvikovského okresu mají často takové povolení 3-4 osoby, a často se podaří jednomu ptáčníkovi v krátké době nachytati 30-40 ptáků, použije-li sklopce nebo padací sítě na chytáni ptáků. Snad nikoliv poslední příčinou toho, že se rozmnožili škůdci ovoce, jest zmenšení počtu zpěvného ptactva. «
Český zemský zákon ze dne 30. dubna 1870, o ochraně několikera druhů zvířat užitečných pro zemědělství, uveřejněný v zemském zákoníku ze dne 22. června 1870, částka XIII, č. 39 obsahuje v § 3 toto ustanovení:
»§ 3. Ptáky v příloze C jmenované, kteří živí se jenom částečně hmyzem, zapovídá se chytati aneb usmrcovati v čase mezi 1. únorem a 14. zářím; dovoluje se ale v čase mezi 15. zářím a 31. ladném t. j. mimo čas líhnutí je chytati aneb usmrcovati, když k tomu vydá držitel pozemku, aneb ten, jemuž náleží právo myslivosti, písemné svoleni, starostou obce ověřené. «
Ptáci uvedeni v příloze C k tomuto zákonu jsou:
Poštolka (Falco tinnunculus L. ) Včelojed (Falco apivorus L. ) Brávník (Turdus viscivorus L. ) Kvíčala (Turdus pilaris L. )
Ťuhýk obecný (Lanius collurio L. )
Sojka (Garrulus glandarius L. )
Ořešník (Nucifraga caryocatactes C. )
Dlask (Coccotraustes vulgaris Briss. )
Jikavec (Fringilla montifringilla L. )
Stehlík (Fringilla carduelis L. )
Čížek (Fringilla spinus L. )
Šoupálek obecný (Fringilla serinus L. )
Zvonek (Fringilla chloris L. )
Jiřice polní (konopásek) (Fring. cannabina L. )
Čečetka (Fringilla linaria L. )
Vrabec (Fringilla domestica L. )
Oupolník (Fringilla montana L. )
Strnad (Emberiza L. )
Hejl (Loxia pyrrhula L. )
Křivonoska (Loxia curvirostra L. )
Zmíněný zákon platí již přes 60 let. V této době bylo důkladně přezkoumáno mínění o užitelnosti nebo škodlivosti jednotlivých druhů ptáků, a to podrobným pozorováním a vyšetřováním obsahu žaludku ptáků, uvedených v seznamu C, jehož výsledek byl, že četní ptáci byli zařazeni mezi ptáky pro zemědělství rozhodně užitečné, jimž pak přísluší také celoroční ochrana. Podle zkušenosti jest nutno, aby seznam obsažený v příloze C českého zemského zákona ze dne 30. dubna 1870 o ochraně několikera druhů zvířat užitečných pro zemědělství, byl přezkoušen a aby byl co nejdříve vyhlášen nový seznam v zájmu udrženi užitečných ptáků, jimž jinak hrozí úplné vyhubení, bude-li trvati nynější stav.
Povolení k chytáni a zabíjení ptactva měla by se vůbec udělovati velmi opatrně, poněvadž ptáčníci se nespokojuji jen chytáním těch ptáků, jejichž chytání je právě povoleno, nýbrž ukládají i o ptáky pro zemědělství a ovocnářství zajisté užitečné.
Pro udržení našeho domácího ptactva jest ostatně nebezpečně, když místní zájemci mají právo všeobecně udělovati souhlas k lapání a zabíjení ptactva. I v tomto směru měla by býti vydána nová ustanovení.
Tážeme se pana ministra zemědělství, je-li podle těchto vývodů ochoten učiniti opatření, nutná k ochraně našeho domácího užitečného ptactva, a naříditi, aby seznam C, připojený k českému zemskému zákonu ze dne 30. dubna 1870, o ochraně několika druhů zvířat zeměvzdělání užitečných pro zemědělství, byl přezkoušen a opraven?
V Praze dne 21. listopadu 1934.
Windirsch
Heller, Zierhut, Gläsel, Platzer, Greif, Viereckl, Köhler, dr. Petersilka, dr. Hodina, Halke, Bobek, Oehlinger, Krumpe, Böhm, Wagner, Scharnagl, dr. Mayr-Harting, dr. Luschka, Zajiček, Kunz,
Fritscher.