min. Školstva a národnej osvety a na min. financií zvláštne memorandum, v ktorom podstatne žiada:
1. Odvolanie absolútne nepreveditelného 10% sníženia systemizovaných asistentských a sekundárnych miest na lekárskej fakulte univ. Komenského a odvolanie aspirantského nariadenia, ktoré znamená v podstate ďalšie stuženie počtu lekárskych síl a znemožňuje špecializovanie mladých lekárov Slovákov.
2. Prevedenie novej systemizácie miest asistentských a sekundárskych, ktoré je bezpodmienečne nutne k normálnemu chodu jednotlivých ústavov a kliník.
3. Vybudovanie najpotrebnejších budov teoretických ústavov, t. j. výstavbu novej pitevne a posluchárne, bez ktorých de nemožná výchova lekárskeho dorastu.
Tieto svoje konkrétne a minimálne požiadavky spolok v podrobných vývodoch obhajuje a presvedčuje menované ministerstva o naliehavosti a neodkladnosť riešenia predložených požiadaviek. Z celkového materiálu uvádzam najmä: 10% sníženie počtu systém, asist. a sek. miest je pre lekársku fakultu univ. Komenského neprevediteľné a ohrozilo by zdravotné pomery na Slovensku ako aj výchovu lekárskeho dorastu. Žatým čo Brno a Praha majú asist. a sek. platených min. zdravot., na ktorých sa nevzťahuje 10% sníženie, nemá podobného opatrenia Bratislava. Počet v Bratislave bol stanovený po prevrate za počiatku organizácie ústavov a kliník, preto dneskajšie pomery systém, neuspokojujú, lebo rozvoj ide rapídne vpred. Slovensko potrebuje nutne dorastu vedeckého, ktorému by úspornými opatreniami bolo toto znemožnené. Doterajší stav asist. a sek. je tak minimálny a ich zamestnanosť tak vyčerpávajúca, že sa nemôžu ani vedecky uplatniť. Podobne aj výchova dorastu viazne pre preťaženie klinickou a ústavnou prácou, kde je nedostatok síl. Svedčí o tom enormný vzrast zapísaného poslucháčstva na lekárskej fakulte od r. 1919/20 do 1933/34, ktorý činí plných 600%! Z celkového počtu poslucháčov je takmer 97% príslušníkov našej republiky.
Pokiaľ sa týka naliehavých potrieb výstavby potrebných ústavov a kliník, treba zdôrazniť, že teoretické ústavy lekárskej fakulty univ. Komenského absolútne nevyhovujú a dneskajší stav volá po rýchlej náprave. Najtragickejší prípad de umiestnenie ústavu pre všeobecnú biológiu, ktorý je umiestnený v štyroch miestnostiach rozpadávajúceho sa baraku, kde okrem toho bývajú ešte cudzí ľudia. Nemá ani posluchárne ani miestnosti pre praktické cvičenie, ktoré sa musejú konať mimo ústav v štátnej nemocnici. Prístrojov vlastných niet, musejú sa k praktickým cvičeniam vypožičiavať z iných ústavov. Všetko musejú robiť si sami poslucháči, lebo ústav má iba jednoho asistenta, jednoho sriadenca a ženu-myčku!!
Podobné nedostatky sú v ústave pre lekársku fyziku, pre lekársku chémiu, pre normálnu anatómiu, kde poslucháči sú nútení dokonca pitvať aj na chodbách pri nedostatočnom mieste a svetle. Bolo volané po náprave, ale bezvýsledne. Po ná-
prave pomerov volá tiež fyziologický ústav, histologicko-embryologický, ďalej ústav pre patologickú anatómiu, histológiu a bakteriologiu. Bolo by nutne poznovu opakovať bolestné nedostatky uvedených ústavov tými istými slovami, ako bolo povedané o prvých ústavoch. Chirurgická klinika je kapitola sama pre seba. Od r. 1919 do 1933 vzrástla na ústav ohromnej činnosti a je nemožným, aby úkol tento zdolal nedostatočný počet 8 lekárskych síl!! O nedostatkoch postelí bolo verejne žalované bezvýsledne! l V jednej posteli často ležia dvaja pacienti a stáva sa, že pacient musí sa uspokojiť s miestom na chodbe!! Detská klinika volá tiež po naliehavej pomoci. Počet prijatých pacientov rapídne od r. 1919 stúpa a nedostatočné miestnosti nestačia na infekčné oddelenia. Mnohí pacienti museli byt odmietnutí pre nedostatok miesta. Počet lekárov proti prvotnému stavu je podstatne snížený a není možné zdolať mnohonásobne zväčšené povinnosti. Neutešené pomery sú tiež na internej klinike, kde je tiež citeľný nedostatok lekárskych síl. Očná klinika nemá vyše poldruha roka obsadené miesto asistenta. Aj tam je nedostatok lekárskeho personálu.
Na pomery na pôrodníckej klinike a nemocí ženských poukázal veľmi naliehavé v r. 1925 sám prednosta kliniky; nedovolal sa dodnes nápravy.
Z vlastnej skúsenosti som sa presvedčil o nedostatkoch kliniky pre choroby nosné a krčné. Nebudem opakovať nedostatky všeobecné ako aj specielné. Klinika je umiestnená v tmavom suterénu, má nedostatok postelí, preto nemôže prijímať pacientov, ktorí čakajú na operatívny zákrok doma niekedy i celé týždne.
Ušná klinika má mnohé nedostatky, ktoré je mútne tiež odstrániť. Jediná sila asistentská má stále permanentnú nočnú službu, ktorá úplne ho vyčerpáva.
K záveru uvádzam bolestný stav ortopedickej kliniky, kde pripojením ortopedickej chirurgie detskej rapídne sa zvýšil počet pacientov a o miesta je citeľný nedostatok. Miesto jednoho asistenta nie je obsadené vyše troch rokov.
Klinika pre choroby kožné a príjičné trpí nielen nedostatkom postelí, ale aj nedostatkom lekárskych síl. Agenda rapídne vzrastá a nie je možné, aby päť lekárskych síl mohlo zdolať všetku prácu.
Uvedené nedostatky jednotlivých kliník a ústavov sú veľmi vážne. Vážne ohrozujú dobré meno lekárskej fakulty univerzity Komenského. Je nemysliteľné, aby na zdraví národa a výchove lekárskeho dorastu malo byt šetrené a úsporné opatrenia prevedené. Bola by to tragická chyba, ktorá by sa vymstila v budúcich rokoch nielen po stránke národného zdravia, ale ad úpadkom vedeckej práce. Národ Masarykov a Komenského nesmie dopustiť, aby úsporné opatrenia prispievaly ku škode národa a jeho vývoja.
Ministerstvo školstva nesmie pripustiť, aby trvalé boly zavedené bolestné opatrenia úsporné. Pretože sa už javia neblahé toho dôsledky, je povinnosťou ministerstva školstva a nár. osvety pričiniť sa o zrušenie neblahých úsporných
opatrení a prispieť k rozvoju lekárskej fakulty univerzity Komenského.
Ministerstvo financií musí uznať, pokiaľ sú možné úspory a neprevediteľné úspory, z ktorých plynie v pravde škoda národnému zdraviu a vedeckej práci.
Podpísaní sa dotazujú pánov ministrov:
1. Sú im známe pomery na lekárskej fakulte univerzity Komenského?
2. Sú ochotní pričiniť sa o to, aby sa stala urýchlená náprava?
V Prahe dňa 1. novembra 1934.
Polívka, Hrušovský, Bazala,
Dávid, Richter, Šmejcová, Malý, Bergmann, dr. Stránský, dr. Moudrý, Zeminová, Stejskal, inž. Záhorský, Špatný, Pechmanová-Klosová, Sláviček, Kraus, Vaněk, dr. Patejdl, Tykal, Hynek, Tučný, Sladký, Jos. Tůma.
2752/IX.
Interpelácia
posl. Vlad. Polívku, Ing. Hrušovského a druhov
ministru školstva a národnej osvety a ministru vnútra
vo veci provokatívneho chovania študentov súkromného gymnasta sv. Františka v Malackách pri oslavách štátneho sviatku 28. októbra.
Verejnosť naša bola veľmi vzrušená zprávou v denných novinách, ktorá znela takmer neuveriteľne. Citujeme o udalosti správu zo Slovenského Večerníka zo dňa 31. októbra t. r.:
»Oslavy 28. októbra na celom Slovensku boly konané s radostnou okázalosťou. Ale preca do týchto slávností bol nakvapkaný jed. Z Malaciek nám totiž oznamujú, že slávnostného sprievodu 28. októbra večer súčastnilo sa žiactvo štátnej obecnej a meštianskej školy, ale nesúčastnili sa ho chovanci penzionátu súkromného gymnázia s právom verejnosti rádu sv. Františka. Tiež obloky tohoto katolíckeho ústavu neboly osvetlené a keď sprievod došiel k budove, bolo z jedného obloka vykrikované na sprievod: »cigáni, cigáni«. Rovnako pri hraní štátnej hymny dávali žiaci vyšších tried na javo svoju neúctu smiechom a pokrikovaním. Je to iste zlé vysvedčenie o výchove, ktorú uvedený ústav svojim chovancom poskytuje. «
Na provokatívne jednanie rozkladných elementov na Slovensku sme navyknutí. Ale že tieto živly už otrávily ad študujúcu mládež, je veľmi povážlivé. Iste podobných prípadov stalo sa viacej, ale nie sú verejne registrované. Verejnosť československá je prípadom v Malackách krajne rozhorčená a dovoláva sa prísneho vyšetrenia a potrestania všetkých, kto sa pričinili o to, aby mládež sverená do výchovy a vzdelávania profesorského sboru súkromného gymnázia rádu sv. Františka mala odvahu takto prejaviť svoje opovrženie k štátnemu sviatku a provokatívne nadávať účastníkom sprievodu do cigánov. Svedená mládež mala svojich svodcov. Tých treba v prvom rade viest k zodpovednosti! Že sa jedná o povážlivé zjavy svedenej mládeže dostatí, keď uvediem, že otrava mládeže je aj na niektorých štátnych školách (v minulom roku na štát. gymnáziu v Leviciach aféra s neúctou k štát. vlajke).
Pokroková verejnosť československá, Slováci aj Česi, s obavou sledujú podobné zjavy nevlastenecké u našej mládeže. Súčasné pomery domáce ako aj napiatá situácia medzinárodná vyžaduje prísneho dozoru na výchovu štátne občiansku vo všetkých školách, štátnych aj súkromných. Vnútorný nepriateľ je najhorší. Blahovoľné prehliadnutie podobných nezdravých a provokatívnych zjavov viedlo by k demoralizácii študujúcej mládeže aj verejnosti, ktorá by toto nechápala. Štátna správa - politická ako aj Školská - musí tento prípad čo najsvedomitejšie vyšetriť a pôvodcov ako aj svedených - veďto nie sú malé deti - prísne potrestať.
Mládeži v podobných ústavoch by viacej svedčalo učiť sa úcte k vrchnosti, najmä, keď sa jedná o vrchnosť demokratickej republiky, lebo práve jej blahovoľnosťou je jí poskytovaná možnosť výchovy a vzdelávania v súkromných ústavoch za výdatnej podpory štátnej. Mal-li by podobný zjav sa opakovať, nemala by školská správa iného východiska, ako zatvorenie týchto ústavov pre ich nejoyálne chovanie sa k štátnej vrchnosti. Urážka vlasteneckých citov manifestujúceho občianstva nesmie sa posudzovať povrchne, ako sa nesmie odpustiť nikdy hrubé a provokatívne jednanie mládeže pri speve štátnej hymny. Nevie-li mládež a katolíckeho gymnázia sv. Františka v Malackách, že hymna je najušlachtilejším prejavom vlasteneckých citov občanov, nech je o tam poučená, podobne aj o tom, ako sa má slušný občan chovať pri speve štátnej hymny. Nevážnosť a nedôstojné chovanie pri speve štátnej hymny dáva vysvedčenie mravnej zvrhlosti a cynizmu. Kde je tu potom účinok kresťanskej výchovy k úcte štátnej a národnej svrchovanosti? Sme toho presvedčenie, že výchova, ktorá vedie k neúcte symbolu, štátnej a národnej svrchovanosti je nezdravá a štátu nebezpečná. Preto musí byt provokatívne chovanie prísne potrestané!
Podpísaní sa dotazujú pánov ministrov školstva a vnútra:
1. Je im známy prípad pohoršlivého chovania štud. v Malackách dňa 28. októbra t. r. ?
2. Sú ochotní venovať mu pečlivú pozornosť a umožniť zistenie pôvodcov?
3. Sú odhodlaní znemožniť v budúcnosti podobné provokatívne prejavy neloyálnosti voči štátu a symbolu národnej svobody?
V Prahe dňa 31. októbra 1934.
Polívka, Hrušovský,
Dávid, Tykal, Jos. Tůma, Pechmanová-Klosová, Slavíček, Hynek, Vaněk, Malý, Bergmann, dr. Patejdl, Richter, dr. Moudrý, Zeminová, Kraus, dr. Stránský, Stejskal, Inž. Záhorský, Bazala, Špatný, Tučný, Sladký, Šmejcová.
2752/X.
Interpelácia
poslanca Štefana Suroviaka a druhov ministru železníc
vo veci interpretácie výnosu min. žel.
č. 6969 z r. 1933 o započítavaní služobnej
doby prezenčníkom.
Odborová organizácia Sväz slovenských železničiarov so sídlom v Žiline pod č. 5211, zo dňa 11. januára 1934 učinila na ministerstvo železníc toto podanie:
»Stálym robotníkom (dnešným, pomocným zamestnancom) ustanoveným pred 1. januárom 1926 započítavala sa predchádzajúca železničná služobná doba podľa § 7. mzdového poriadku z r. 1913 (ktorý bol doplnený výnosom ministerstva železníc zo dňa 25. Januára 1923, č. 42366, uverejnený v Úradnom vestníku min. žel. č. 6 z r. 1923). Oba predpisy maly povahu obligatórnu a zamestnanci mohli z nich odvozovať právny nárok na započítanie predchádzajúcej služobnej doby.
5 platnosťou od 1. januára 1926, resp. 9. marca 1927 (t. j. od účinnosti, resp. vyhlásenia vládneho nariadenia č. 15/1927) bolo ustanovenie mzdového poriadku nahradené 2. odstavcom § 117 cit. vl. nar., teda opäť ustanovením obligátornej povahy.
Ministerstvo železníc rozhodlo výnosom zo dňa 21. XII. 1928, č. 47. 521-Pers/1, že započítanie podlá odstavca 2. § 117 vl. nar. č. 15/27 Sto. z. a n. sa vzťahuje len na pomocných zamestnancov (t. tzv. prezenčníkov), ktorí prerušili službu u železnice nástupom vojenskej prezenčnej služby až po 1. Januári 1926. Týmto obmedzujúcim výkladom cit. §117 vylúčilo min. železníc z výhody započítania predchádzajúcej železničnej služby všetkých po 1. januári 1926 ustanovených pomocných zamestnancov-prezenčníkov. Pre spomenutý názor min. žel. neni však nikde opory. Min. žel. zrejme vychádzalo zo stanoviska, že možno za-
počítať len službu pomocného zamestnanca, nie však službu stáleho robotníka. Keďby ale tento názor mal platiť, nemali by sme potom dnes ešte pomocných zamestnancov podlá § 135. vlád. nar. č. 15/1927 Sb. z. a n., v ktorom tiež neni reči o služobnej dobe stálych robotníkov, ale ten o služobnej dobe pomocných zamestnancov.
(Ministerstvo železníc uznalo, že obmedzujúci výklad vo výnose zo dňa 21. XII. 1928, č. 47. 521 -Pers/1 je neudržateľný, a preto rozhodlo výnosom zo dňa 3. V. 1933, č. 6969-Pers/1, že nemá námietok, aby riaditeľstva započítaly zamestnancom, ktorých služobný pomer bol zrušený nastúpením vojenskej prezenčnej služby (neuvádza sa kedy, či pred a či po 1. januári 1926) a ktorí žiadali do 15 dní o nové prijatie do služby a boli potom ustanovení pomocnými zamestnancami, dobu ich predošlej služby ztrávenej v pomere pomocného zamestnanca.
Keďby druhý citovaný výnos 6969-Pers/1 z r. 1933 nebol posudzovaný jako zmena staršieho výnosu 47. 521-Pers/1 z r. 1936, tak nemusel byť vôbec vydávaný. Obzvlášte preto, že stačilo obmedzenie, resp. upozornenie vo výnose 47. 521 z r. 1928, hlavne ale preto, že by sa jeho výhod nemohlo dostať žiadnemu zamestnancovi, lebo v celej oblasti ČSD bolo by ťažko najsť zamestnanca, ktorý nastúpil po 1. januári 1926 vojenskú prezenčnú službu a bol po ukončení tejto služby znovu prijatý a ustanovený pomocným zamestnancom.
Niektoré riaditeľstva pre nesprávny výklad výnosu č. 6969 z r. 1933 odopierajú pomocným zamestnancom - bývalým stálym robotníkom nárok na započítanie predchádzajúcej železničnej služby, preto žiadame úctivé ministerstvo železníc, aby tento nesprávny postup riaditeľstvám vytklo a sjednalo nápravu. «
Toto podanie bolo urgované posl. Štefanom Suroviakom, ako predsedom S. S. Ž. novším podaním č. 3283, zo dňa 9. VIII. 1934. Hoci by malo byť záujmom samého ministerstva železníc ponáhlať sa s jasným výkladom svojho nejasného výnosu - ministerstvo železníc posiaľ nedržalo za hodné vybaviť oprávnene žiadanú vec, ani odpovedať organizácii, ani poslancovi, ktorý sa po márnom čakaní sám predmetnej veci ujal.
Úctivé sa preto pýtame p, ministra železníc:
1. Ako si máme počínanie ministerstva železníc vysvetlovať; je to ignorovanie jedinej slovenskej železničnej odborovej organizácie, či je to ignorovanie spravodlivých požiadavok prezenčníkov?
2. Je ochotný p. minister železníc nariadiť okamžité vybavenie udaného podania?
Praha, dňa 24. októbra 1934.
Suroviak,
Čuřík, Danihel, dr. Fritz, dr. Gažík, dr. Labaj, Galovič, Mojto, Onderčo, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Slušný, Fritscher, dr. Petersilka, Zajíček, Šalát, dr. Tiso, Rázus, Hlinka, Sivák, dr.
Mederly, Grebáč-Orlov.
2752/XI.
Interpelace
poslanců inž. dra Touška, Vávry a druhů
ministrům veřejného zdravotnictví
a tělesné výchovy
a sociální péče
o vydáváni léků nemocenskými pojišťovnami
Podle vládního nařízení ze dne 15. června 1934, č. 112 Sb. z. a n., § 156, odst. 2. jest nemocenská pojišťovna oprávněna svým lékařem vydávati registrované léčivé speciality, na které se vztahuje vládní nařízení ze dne 19. února 1926, č. 26 Sb. z. a n., t. j. které ministerstvo zdravotnictví výstavně jako specialitu uznalo a povolilo k prodeji.
Nemocenské pojišťovny však vydávají i jiné přípravky léčivé, než (jsou ministerstvem zdravotnictví uznané speciality. Tak na pí. okresní nemocenská pojišťovna v Praze-II., Petrské nábřeží 12, vydává ve svých krámech svými zaměstnanci na poukazy i na recepty návštěvníkům ambulatorií přípravky, které nejsou specialitami, jako na př. Vinum pepsini, Spec. laxantes, Tinotura stomachica atd.
Podle platných předpisů jest zcela vyloučeno, aby zaměstnanci nemocenských pojišťoven vydávali léky, ať jsou to speciality či nikoliv, na základě lékařem řádně vyhotoveného receptu. Magistraliter předepsaná léčiva jsou vůbec vyhrazena pouze lékárnám, kde vydávána jsou osobami s lékárnickým vzděláním. V nemocenské pojišťovně okresní v Praze-II. nejsou však vydávány léky, ať na recept nebo na poukaz, ani osobami s lékárnickým vzděláními, tím méně pak lékařem, jak předpisuje výslovně § 156, odst. 2. zákona o sociálním pojištění.
Veškeré nahoře uvedené léky jsou pojaty ve pharmacopoei octavě a jejich dispensace vyhrazena jest podle lékárnického zákona z r. 1906 pouze lékárnám. Vydávati tyto léky - nespeciality - není nemocenským pojišťovnám dovoleno vůbec.
l chemické složení těchto léků může býti bráno v pochybnost, neboť již podle vzhledu na př. Tinctura stomachica vydaná koncem října v okresní nemocenské pojišťovně Praha neodpovídá preparátu pod tímto jménem v lékopisu uvedenému.
Pokud se týče adjustace (vypravení) léků, není z označení lahviček patrno, ani kdo lék zhotovil, ani kdo lék vydal, ani datum vydání, zhusta pak předepsaný návod k užívání chybí.
Ježto v odst. 3, § 156 cit. zákona vyloučen jest nad ambulatoriemi dozor státních zdravot-
ních úřadů, pokud nemocenské pojišťovny podléhají zákonu o sociálním pojištění, nemá ani pojištěnec ani interesovaná veřejnost možnost kontrolovati toto počínání nemocenských pojišťoven.
Ptáme se proto pana ministra zdravotnictví a pana ministra sociální péče:
1. Zda jsou jim tyto poměry při vydávání léků v nemocenských pojišťovnách a v jejich ambulatoriích známy a
2. jaká opatření dozorčí pro dodržení zákonných předpisů a jaká opatřeni kontrolní na zabránění této laicisace léčebné péče širokých vrstev pojištěneckých a odstranění nebezpečí pro veřejné zdravotnictví s tím spojeného hodlají učiniti?
V Praze dne 8. listopadu 1934.
Inž. dr. Toušek, Vávra,
Eisenhamr, dr. Hajn, Ježek, dr. Hodáč, Špaček,
Pekárek, Pelnář, Kejmar, Pechman, A. J. Beneš,
Jiráček, Liška, Ostrý, Vetterová-Bečvářová, Pe-
trovický, Najman, Mlčoch, Oliva, inž. Novák.
Původní znění ad 2752/II.
Interpelláció
Beadják Hokky Károly országgyűlési képviselő és társai
a földmüvelésügyi miniszter úrhoz
a szöllösi járásban kiosztott csiraképtelen vetőmag tárgyában.
Miniszter Ur!
A szöllösi járásban az elmúlt nyáron át pusztító aszály következtéjben a szemtermés katasztrofálisan rossz volt. "A mezőgazdák a szűk termésből sem elegendö, sem megfelelő vetőmagot nem nyertek. A termelés folytonosságának biztosítása végett a hatóságok vetőmaggal látták el a szöllösi járás megszorult gazdáit. A kiosztott vetőmag azonban nem volt (megfelelő minőségű és a csiraképességük hiányzott. Az elvetett vetőmag nem kelt ki, csirát nem hajtott és az őszi idény előrehaladottsága dacára is a szöllösi járás őszi szántásaiban nem zsendűlt a vetés. A kiosztott csiraképtelein vetőmag nem csak az egyes gazdáknak okozott kárt, hanem nemzetgazdasági veszteséget is okozott, mert egy jelentékeny termelő vidék őszi buza hozama a jövő esztendőben a semmivel lesz egyenlő. A rossz vetőmaggal okozott károkért a felelősség a földművelésügyi minisztérium felügyelete alá tartozó fórumokat terheli, s azért tisztelettel kérem a Miniszter Urat:
1. Hajlandó-e intézkedni a rossz vetőmag kiosztásáért felelős tényezőik kérdőre vonása és
2. az okozott károk megtérítése tárgyában, annál is inkább, mert ez immár a második eset Ruszinszkóban, hogy a hatósági akció során rossz vetőmagot osztanak ki a szorult helyzetben levö mezőgazdáknak.
Praha, 1934. október hó.
Hokky,
Dobránsky, dr. Törköly, Nitsch, Oehlinger, Bobek,
Scharnagl, Zajíček, Fedor, Szentiványi, dr. Szüllö,
dr. Holota, Greif, dr. Petersilka, dr. Jabloniczky,
Fritscher, Krumpe, Kunz, dr. Mayr-Harting,
dr. Luschka, Stenzl, Eckert, Prause.
Původní znění ad 2752/III.
interpelláció
Beadják Hokky Károly országgyűlési képviselő és társai
a miniszterelnök úrhoz
a szöltösl járás lakossága által 1928. októberében Tiszaujlak, Tiszakeresztur és Salánk község elcsatolása miatt beadott memorandum tárgyában.
Miniszter Ur!
1928. októberében, a köztársaság 10 éves fennállásának évében a szöllösi járás lakossága memorandumban kérte a járás területéről elcsatolt Tiszaujlak, Tiszakeresztur és Salánk községeknek a szöllösi járásban való meghagyását. A három község az ősi ugocsai vármegyéhez tartozott évszázadokon keresztül, az államfordulat után pedig előbb az ugocsai zsupához, majd a szöllösi járáshoz. A három község Iáikéinak életviszonyai, gazdasági kapcsolati, egyházi és kulturális centrumai a történelmi fejlődés során Szöllösön alakultak ki. Ez a város volt középpontja a kicsiny Ugocsa-vármegye tradíciókhoz hű lakóinak. Az évszázados együttélés közős lelkiséget alakított ki e vidék népében, amelyben egigyéforrtak nemzetiségi különbség nélkül. A természeti viszonyok adottsága, a népi szokások egyforanasáiga, a közös milieu lélekformáló ereje ezen a területen is egyforma pszihét alakított ki. E terület lakói egy nagy család tagjait képezték, akiket rokoni kötelékek vérségi kapcsolatai fűztek egybe.
Ezeket a történelmi, természeti kapcsokat szakította szét az 1927. évi 125 számú törvény alapján kiadott 1928. évi 93 számú kormányrendelet azon intézkedése, amely szerint Tiszaujlak, Tiszakeresztur községek a beregszászi járáshoz,
Salánk községi pedig az ilosvai járáshoz csatoltattak. Az elcsatolás fájdalmasan érintette az emlitett községek lakóit s érzékeny veszteséget okozott a nagyszöllösi járás gazdasági életének, azonkívül valósággal kaotikus állapotokat idézett elő az emiitett és elcsatolt községek állatni igazgatási beosztás terén. Igy pld. az ilosvai járáshoz csatolt Salánk község járásbirósága és telekkönyvi hatósága Szöllösön van. Adóigazgatósága és kataszteri hivatala Munkácson, járáshivatala Ilosván, kerületi birósága Beregszászon, pénzügyigazgatósága pedig Ungváron van. Elképzelhető e község lakosainak helyzete, amidőn hivatalaikat öt ivarosban kell, hogy keressék, mégpedig többnyire gyalogszerrel. Nem sokkal kedvezőbb Tiszzaitjlak, és Tiszakeresztur helyzete sem, bár nem olyan súlyos, mint Salánk községének. Hat év óta sinyli a három község az elcsatolással járó tortúrákat és a kormány részéről mind a maj napig semmiféle Intézkedés nem történt és semmiféle megértés irányukban meg nem nyilatkozik.
Kérdem ezért a Miniszterelnök Urat:
1. Hogy hajlandó-e megfontolás tárgyává tenni a decenáriumához közeledő memorandumban foglalt kívánságokat, amelyeket a szöllösi járás és az elcsatolt községek lakói terjesztettek a kormány elé?
2. Hajlandó-e e kérdésben közmegnyusvást keltő intézkedést hozni Tiszaujlak, Tiszakeresztur és Salánk községek visszacsatolásával.
Praha, 1934. október hó.
Hokky,
dr. Jabloniczky, Nitsch, Szentiványi, dr. Holota, Bobek, Oehlinger, Scharnagl, dr. Luschka, Kunz, dr. Petersilka, Greif, dr. Törköly, dr. Szüllö, Fedor, Dobránsky, Krumpe, dr. Mayr-Harting, Zajíček, Fritscher, Stenzl, Eckert, Prause.
Původní znění ad 2752/IV.
Interpelláció
Beadják Hokky Károly országgyűlési képviselő és társai
a pénzügyminiszter úrhoz
a ruszinszkói adóbivatatoknak az adóbehajtások során követett helytelen eljárása tárgyában.
Miniszter Ur!
A ruszinszkói adóhivatalok az adóhátralékok behajtását célzó végrehajtások foganatositása során szabályként alkalmazzák az ingók elszállttá-
sít és őrizetbe vételét, holott a törvényes rendelkezések értelmében az örizetbevétel csupán kivételképpen alkalmazandó olyan esetben, amikor az adós személyére való tekintettel attól kell tartani, hogy a lefoglalt ingóságok az adósnál biztonságba nem lennének. A ruszinszkói adóhivatalok sürün alkalmazzák a lakások és üzletek kiürítését és ezáltal sok elkerülhető költséget okoznak a feleknek, azonkívül kárt is, mert az elszállítás során a törékeny ingóságok többnyire haszálhatatlaknokká válnak.
Az adóvégrehajtások során az ingók lefoglalása, a vegrehadtási egyzökönyvek fölvétele oly módon történik, hogy arról a végrehajtást szenvedett fél tudomással nem bir. A foglalásról senkit sem értesitenek, sem a végrehajtást szenvedettel, sem a bérbeadót, sem a községi elöljáróságot. Élő álaltok hosszú éveken át le vannak foglalva oly képpen, hogy az alapfoglalást időközönként megismételve, többszörösen felülfoglalják a lefoglalt jószágot.
Az adóárveréseken befolyó vételárat az adóhivatalok egész összegéiben maguknak tartják meg és irják a végrehajtást szenvedett javára, holott az árverési vételárat az adóhitalnak a bíróságnál letétbe kellett volna helyezniük, mert hiszen az eladott ingóságokon más hitelezőknek is lehetett végrehajtási zálogjoga.
Az adóhivatalok előszeretettel alkalmaznak zárlatot az ingatlanok haszonvételeire a gyümöcsszedés idején, vagyis olyan időpontban, amidőn a költség és kockázat már nem játszik szerepet. Az adóhivatalok a kész termést, illetve annak jövedelmét kizárólag magoknak foglalják le és teljes összegében az adóhátralék törlesztésére forditják, pedig a termés előállítása sok esetben hitel utján szerzett költséggel volt előállitva. A lefoglalt termések hozamának munkabérek kifizetésére, sok esetben pedig harmadik szentélyek
tőkéiének visszafizetésére kellett volna szolgálnia. A zár alá veti ingatlanok jövedelmei itt is birói letétbe lettek válna helyezendök.
Helytelenül járnak el a niszimszkói adóhivatalok akkor, amidőn a házbérjövedelmet lefoglalják, a lakóknak küldött fizetési letiltási rendelvények utján. A házibér ugyanis a lejárat előtt nem ingóság, hanem az ingatlan tartozéka, éppen azért csak az ingatlan haszon-vételeinek zár alá vételével tiltható le a lakbér.
Az ingatlanokra vonatkozó zálogjogi bekebelezéseket a ruszinszkói adóhivatalok jogi képviselet igénybe vétele nélkül kebeleztetik be, holott a zálogjogi bekebelezésekhez a financni prokuratorának és az országos hivatal jogi képviselőjének erre irányuló és a birósághoz benyújtott kérelmére van szükség.
Tisztelettel kérdem a 'Miniszter Urat:
Hajtandó-e a felsorolt sérelmeket orvosolni és odahatni, hogy a ruszinszkói adóhivatalok az adóhátralékok behajtásánál a törvényes előírások betartásával járnak el, ezáltal is előmozdítva a kormány által fontosnak tartott konszolidációs folyamatot és az adómorálnak az állami funkcionáriusok által való tiszteletben tartását, mert a fentemlitett szabálytalanságokkal éppen ők süllyesztik azt le?
Praha, 1934. október hó.
Hokky,
Dobránsky, dr. Holota, Bobek, Oehlinger, Greif, dr. Petersilka, Szentiványi, Fedor, dr. Mayr-Harting, dr. Jabloniczky, Krumpe, Zajíček, dr. Szüllö, dr. Törköly, Nitsch, Schantagl, Kunz, Fritscher, dr. Luschka, Stenzl, Eckert, Prause.