Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období.

10. zasedání.

2738. Odpovědi:

I. min. zemědělství, sociální péče a vnitra na interp. posl. Šaláta a druhů co do uspořádání

rozháraných poměrů mezi pohraničními kolonisty ve Slavíkové (okr. Feledince) (tisk 2576/ IX),

II. min. vnitra na interp. posl. Hlinky a druhů ve věcí policejního ředitelství v Bratislavě a Vincence Mihaluse (tisk 2645/ II),

III. předsedy vlády na interp. posl. dra Hajná a druhů ve věci zpravodajské služby Tiskového odboru presidia ministerské rady (tisk 2645/ VI),

IV. vlády na interp. posl. Hlinky a druhů pro mylné vysvětlování jazykového zákona vzhledem na její odpověď (tisk 2422/ II) ze dne 12. prosince 1933 (tisk 2601/ I),

V. min. financí na interp. posl. Mikuláše a druhů o nesprávném výkladu zákona o daních přímých při zařadění soupisných míst do daně činžovní (tisk 2669/ V),

VI. vlády na interp. posl Windirsche a druhů o soudní exekuci podpor při živelních pohromách (tisk 2669/ X).

VII. min. vnitra na interp. posl. Babela, Russa a soudr., že četník na teplicko-šanovském nádraží surově ztýral a zranil československého státního občana polské národnosti (tisk 2601/ VI),

VIII. min. vnitra na interp. posl. Babela, Russa, Hadka a soudr., že se orgány policejního komisařství v Ostí nad Labem dopouštějí surového týrání a poškozování na těle (tisk 2547/ VI),

IX. min. zahraničních věcí na interp. posl. Krehana, Russa a soudr. o zatčení a odsouzení československých státních občanů v Německu (tisk 2645/ IV),

X. min. železnic na interp. posl. Krumpe a druhů o zrušení železničních závor u zastávky Valdek na železniční trati Rumburk-Dolní Poustevna (tisk 2576/ XXI),

XI. min. vnitra na interp. posl. Höhnela a soudr. o přehmatech a nekorektním jednání praporčíka Nováka, nyní velitele četnické stanice ve Cvikově (tisk 2601/ VII),

XII. min. spravedlnosti a sociální péče na interp. posl. Stenzla, Eckerta, Prause a druhů o poměrech u pražského pojišťovacího soudu (tisk 2610/ XI),

XIII. min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interp. posl. Gläsela a druhů, že se v Aši vyskytla trichinosa (tisk 2576/ I),

XIV. min. spravedlnosti a min. vnitra na interp. posl. Hodinové-Spurné, Hadka, Vallo, Steinera a soudr. o týrání zatčených četníky na severu a ve vězení krajského soudu v Mostě (tisk 2576/X),

XV. min. financí na interp. posl. Siváka a druhů ve věci zabaveného obilí a jiných předmětů (tisk 2610/JI),

XVI. min. zeměldělství na interp. posl. Koudelky, inž. Načase, Bečko a soudr. o zřízení Říšského Poradního Sboru Zemědělského (tisk 2610/V),

XVII. vlády na interp. posl. Najmana a druhů ohledně exekučního vymáhání daní berním úřadem v Duchcově (tisk 2669/VI),

XVIII. min. vnitra na interp. posl. dra Jabloniczkého a druhů o zákazu konati některé schůze (tisk 2669/VIII),

XIX. min. spravedlnosti, vnitra, sociální péče a zahraničních věcí na interp. posl. Šliwky, Klimenta a soudr. o zatýkání Poláků a vypovídám Poláků z Československé republiky a českých občanů z Polska (tisk 2601/VIII),

XX. vlády na interp. posl. Mikuláše, Hynka, Solfronka a druhů o pomoci zemědělcům poisitďiženým katastrofálním suchem (tisk 2645/I),

XXI. min. financí na interp. posl. Kejmara a druhů o stížnostech na duchcovský berní úřad (tisk 2610/1),

XXII min. zemědělství a sociální péče na interp. posl. Hatiny, Hynka, Mikuláše a druhů o stížnostech na hospodaření na státním dvoře Amalia« (tisk 2669/I),

XXIII min. národní obrany na interp. posl. Bergmanna, Tučného, Davida a druhů o bezesmluvním stavu zaměstnanců vojenských střelnic (tisk 2669/III).

2738/I.

Odpověď

ministrů zemědělství, sociální péče a vnitra

na Interpelaci poslance Antona Šaláta a druhů

co do uspořádání rozháraných poměrů

mezi pohraničními kolonisty ve Slavíkové

(okres Feledince) (tisk 2576/IX).

Nynější politická obec Slavíkovo vznikla ze dvou kolonií hospodářských usedlostí vybudovaných na rozparcelovaných dvorech Dolní Čobánka a Kacagó v katastrálním území Rimavské Seče s přibráním (pozemků z katastrálního území Cakova.

Vybudováni těchto kolonií provádělo Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo kolonistů ze Slavíkova a Bottova, z. s. s r. o., za dozo-

ru státního pozemkového úřadu a součinnosti ministerstva národní obrany (kanceláře legií). Na stavby, a to 26 rodinných domků s (hospodářským příslušenstvím, byla družstvu udělena finanční podpora podle zákona ze dne 25. ledna 1923, č. 35 Sb. z. a n., převzetím záruky státu za hypotékami zápůjčky v úhrnné výši 2, 247. 000 Kč.

Témuž družstvu byla udělena ještě podpora podle citovaného zákona převzetím záruky státu za další hypotékami zápůjčky v úhrnné částce 4, 277. 000 Kč na stavbu 42 rodinných domků s hospodářským příslušenstvím na rozparcelovaných dvorech Gerňov a Leánymezö v kat. území Dubovců. Z těchto dalších hospodářských usedlostí s přibráním pozemků z kat. území Cakova a Rimavské Seče byla později vytvářena samostatná politická obec Bottovo.

Stavby provádělo družstvo ve vlastní režii za dozoru státního pozemkového úřadu, který schvaloval účty, jež pak na jeho poukaz proplácelo ministerstvo národní obrany (kancelář legií) ze stavebního úvěru.

Na 34 hospodářských usedlostech vybudovaných na rozparcelovaném dvoře Gerňov byli usazeni vesměs českoslovenští legionáři a na ostatních většinou Slováci z plebiscitního území Oravska a Spišská, které bylo postoupeno Polsku. Tito přišli na kolonie téměř bez prostředků, takže

neměli ani peněz na zaplacení povinné 10% částky přídělové ceny půdy a na stažení příslušné částky na ukradu stavebního nákladu domků, a proto se usnesla ministerská rada dne 6. listopadu 1924, aby pro zabezpečení výstavby uvedených tři kolonii byla dána státní subvence v částce 300. 000 Kč. Z této částky vyplacené státnímu pozemkovému úřadu zadržel si státní pozemkový úřad 86. 631. 79 Kč na zaplacení povinných 10% splátek přídělové ceny půdy a zbytek 213. 368. 21 Kč poukázal družstvu na úhradu povinných čakatelckých záloh.

Družstvo je organisováno podle zák. článku XXXVII. z robu 1875 a státní správa nemůže tudíž zasahovati do jeho vnitřní organisace. Ministerstvo sociální péče, jemuž přísluší nad družstvem toliko všeobecný dozor z titulu obecné prospěšnosti, provedlo u družstva již v listopadu 1929 revisi, při níž však funkcionáři družstva, pokud jí byli přítomni, projevili naprostý nezájem na jeho vedení. Stížnosti přednesené při té příležitosti jednotlivými kolonisty týkaly se vesměs jen kvality provedení některých staveb a úhrady nákladu nutných oprav těchto domů,

Na určování výše podpory udělené na jednotlivé domky družstvo vlivu nemělo. Podpora se vyměřovala zatímně podle předložených plánů a rozpočtů staveb a konečnou výší pak podle výsledku státní kolaudace. Také částky, kterých se dostalo z podpory 300. 000 Kč jednotlivým kolonistům, byly na jednotlivce přesně rozvrženy státním pozemkovým úřadem.

Vyúčtování skutečného stavebního nákladu provádělo ministerstvo národní obrany (kancelář legií). Urychlenému převodu domků do vlastnictví čekatelů brání však dosud hlavně práce spojené s novým zaměřováním pozemků a jejich vyznačením v pozemkovém katastru a zápisem do pozemkové kmihy.

Odprodej panských budov nalézajících se na přídělu, jejž obdržeti kolonisté ve Slávikovu, provádělo družstvo a jest tedy vnitřní věci družstva k jakému účelu výtěžku prodeje bylo nebo bude použito.

Obec není dosud vlastnicí obecního jmění.

Pozemky, které by přicházely v úvahu jako obecní jmění, jsou dosud ve spoluvlastnictví kolonistů a obecně prospěšného stavebního družstva pro Slač a okolí.

Co do vybírání poplatků z obecních pastvin nebyly tyto pastviny dle konaného šetření dosud předány do správy obce Slavíkovo a nemohla proto obec ani přikročiti k vyměření neb vybírání dotčených poplatků.

Ke ztrátě mandátů některých členů a náhradníků obecního zastupitelstva ve Slávíkove došlo v důsledku jejich vyloučení ze strany, na jejíž jméno zněla volební skupina, která zvolené kandidovala; výrok o ztrátě mandátů, o niž v pořadní instancí bylo již pravoplatně rozhodnuto zemským úřadem v Bratislavě, opírá se tu o ustanovení § 10 odst. 5 bod 4 obec. vol. ř.

Tvrzení interpelace, že k obecnímu zastupitelstvu není v občanstvu důvěry, postrádá dle úředního šetření opodstatněni.

V Praze dne 4. září 1934.

Ministr zemědělství:

Dr. M. Hodža, v. r.

Ministr sociální péče:

Dr. Meissner, v. r.

Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.

2738/II.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Andreje Hlinky a druhů

ve věci policejního ředitelství v Bratislavě a Vincence Mihaluse (tisk 2645/II).

Dotazy a požádání v interpelaci vyslovené se opírají pouze o zprávu časopisu »A-Zet« v interpelaci doslovně otištěnou, která však byla v č. 110 jmenovaného časopisu ze dne 9. června 1934 prohlášena poslancem Polívkou za mystifikaci a tím vyvrácena. Vzhledem k tomu neshladávám důvodu k nějakému opatření, podotýkaje ještě, že jakákoliv domněnka o účasti mimoúředních osob na řízení policejního ředitelství v Bratislavě je naprosto bez podkladu.

V Praze dne 14. září 1934.

Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.

2738/III.

Odpověď

předsedy vlády na interpelaci poslance dr. Hajná a druhů

ve věci zpravodajské služby Tiskového

odboru presidia ministerské rady

(tisk 2645/VI),

Vlastním a původním účelem tiskových přehledů byla informace předsedy a členů vlády.

Teprve když se povolily - na žádost jednotlivých listů - výňatky, byly rozšířeny i na veškerý přístupný tisk. K žádosti zahraničního úřadu byly pak přehledy zasílány i zastupitelským úřadům.

Jakákoli stranická tendence při jejich redakci jest vyloučena. Pokud text »Přehledů« obsahuje různé politické názory, běží pouze o názory autorů dotyčných článků, nikdy však o názory redaktorů články ty reprodukujících. Redakci nelze vytýkati ani nedostatek nestrannosti při výběru; naopak dbá se co největší úplnosti přehledů již z toho důvodu, že jinak pozbyly by ceny, neboť jejich úkolem je podávati jasný a správný obraz toho, co celý tisk přináší. Stane se snad někdy, že při velkém počtu novin a při rychlosti nočních prací zůstane bez povšimnutí některá zpráva, nebo že při různých vydáních denních listů s nestejným obsahem přehlédne se zpráva, která jest obsažena až v pozdějším vydáni.

Taková omluvitelná nedopatření nelze však vykládali za úmyslnou straníckost nebo za předsudek vůči některým politikům, jejichž projevy se ostatně opětovně a obšírně zaznamenávaly a zaznamenávají.

V Praze dne 14. září 1934.

Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.

2738/IV.

Odpověď

vlády

na Interpelaci poslance Andreje Hlinky a druhů

pro mylné vysvětlování jazykového zákona vzhledem na Její odpověď (tisk 2422/II) ze dne 12. prosince 1933 (tisk 2601/I).

Interpelace neobsahuje nových podnětů, které by dávaly vzniknouti pochybnostem o správnosti výkladu §§ 4 a 9 jazykového zákona, podaného ve vládní odpovědi ze dne 12. prosince 1933 (čís. tisku 2422/II). Nelze přehlížeti, že odpověď ta neobírala se výkladem §u 9 Jazykového zákona v celé jeho šíři, nýbrž pouze se zřetelem k tvrzení tehdejší interpelace, že § 1 zákona č. 375/1919 Sb. z. a n. pozbyl Platnosti proto, že byl vydán před ústavní listinou. Důvodová zpráva k jazykovému zákonu, na niž interpelace poukazuje, nestojí ovšem této interpretací vůbec v cestě.

Vláda konstatovala již v odpovědi na dřívější interpelaci a nyní znovu opakuje, že nejde o tendenci přesunouti jazykovou oblast v neprospěch slovenštiny. Opětované tvrzení, že jazykový zá-

kon nepřipouští v zemi Slovenské výjimek z výhradného užívání slovenštiny, je však ve zřejmém rozporu s ustanovením §u 4 tohoto zákona. Pouhý všeobecný údaj, že vláda posílá na Slovensko úředníky neznalé slovenštiny, postrádá žádoucí konkretisace. Vláda je ochotna konkrétní případy zkoumati, budou-li označeny.

V Praze dne 14. září 1934.

Předseda vlády: Malypetr,. v. r.

2738/V.

Odpověď

ministra financi

na interpelaci poslance V. Mikuláše a druhů

o nesprávném výkladu zákona o daních

přímých při zařadění soupisných míst do

daně činžovní (tisk 2669/V).

V interpelaci jest zastáván názor, že pro zařadění soupisného místa do všeobecné povinnosti daně činžovní jest rozhodným jedině stav počtu obytných místností, stanovený v § 146 zákona o přímých daních, t. j. stav počátkem roku, ve kterém se děje sčítání lidu a že tudíž prováděcí nařízení k § 143 odst. 3. cit. zák., kde se uvádí, že rozhodným pro zjištění podmínek pro zařadění soupisného místa do daně činžovní je stav počtu obytných místností, jaký tu byl dne 1. ledna roku berního nebo při sezónních bytech za sezónu, jest v rozporu se zákonem. Ustanovení § 144 »pokud se týče za sezonu« lze prý vztahovati jen na léčebná místa lázeňská.

Názor zastávaný v interpelaci nemá však opory v zákoně.

§ 143, odst. 1, písm. a) zákona o přímých daních ustanovuje, že dani činžovní jsou podrobeny v Praze, Brně a Bratislavě, dále v léčebných lázeňských místech, jakož i v soupisných místech v nichž je v rozhodné době (§ 144) pronajato více nežli třetina obytných místností (§ 161. odst. 2, písm. a) a b)), všechny budovy. Tím, že toto ustanovení v závorkách výslovně uvádí § 144, nemůže býti sporu o tom, že za rozhodnou dobu prenajmutí obytných místností možno pokládati dobu v § 144 uvedenou, t. j. 1. leden příslušného roku nebo sezónu v tomto roce. Příslušným rokem, jak z ustanovení § 146 a 146 cit. zákona dále vyplývá, jest pak rok, v němž se děje sčítání lidu.

I když § 146 cit. zákona ustanovuje, že rozhodným pro všeobecnou povinnost daně čin-

žovní jest stav počátkem roku, ve kterém se děje sčítání lidu, nelze toto ustanovení vykládati způsobem v interpelaci uvedeným, nýbrž v souvislosti s ustanovením § 148, odst. 2 cit. zákona, kde se praví, že u bytů sezónních zastupuje kalendářní (berní) rak období, po které se v roce obyčejně pronajímají. K pronájmům za sezony nutno tedy přihlížeti jako by šlo o pronájmy začátkem příslušného roku. Kdyby měl bytí správným výklad uvedený v interpelaci, pak by letoviska, v nichž jsou jen byty sezónní, nikdy nemohla býti zařaděna do všeobecné daně činžovní, i když by v nich v rozhodné době bylo pronajato více nežli třetina obytných místností. Jest ovšem samozřejmé, že tento výsledek zákonodárce zamýšleti nemohl.

Prováděcí nařízení k § 143 odst. 3 zákona o přímých daních, stanovící dobu rozhodnou pro zjišťování podmínek pro zařadění soupisného místa do dané činžovní souhlasně s ustanovením § 144, odst. 1 cit. zákona, není tedy v rozporu se zákonem, jak jest tvrzeno v interpelaci, nýbrž naopak správně jej vysvětluje.

Pokud v interpelaci jest poukazováno na souvislost ustanovení § 144 s ustanoveními §§ 143 a 145 a v důsledku této souvislosti zároveň tvrzeno, že pro zařadění místa do daně činžovní jest směrodatný jen 1. leden toho roku. v němž se děje sčítání lidu a že ustanovení § 144 pokud mluví o pronájmu místností za sezóny lze vztahovati jen má léčebná místa lázeňská, není tento výklad správný, neboť v léčebných lázeňských místech podléhaní podle ustanoveni § 143, odst. 1, písm. a) zák. o př. d. dani činžovní všechny budovy bez zřetele k tomu, jsou-li pronajaty ať celoročně či jen v sezoně, anebo nejsou-li vůbec pronajaty. Pokud v interpelaci jest dále poukazováno na zařadění soupisných míst v okresu říčanském bylo vysečeno, že bylo zde zařaděno 17 míst do daně činžovní, z nichž toliko v 5 obcích (v Mnichovicích Radošovicích, Říčanech, Stránčicích a Strašíně) byly zjištěny byty sezónní, v ostatních 12 soupisných místech sezónních pronájmů nebylo. Bylo dále zjištěno, že zvýšení daně činžovní s přirážkami u domů o dvou místnostech nečiní proti dřívější daní třídní s přirážkami osminásobek nýbrž průměrně asi trojnásobek až nejvýše asi pětinásobek daňové povinnosti dřívější. Kde snad. jmemovitě u budov méně cenných, byla nájemní hodnota stanovena příliš vysoko, mohli se poplatníci domáhati nápravy odvoláním.

Vzhledem k uváděnému neshledává miniísterstvo financí důvodů k nějakému opatření.

V Praze dne 7. září 1934.

Ministr financí: Dr. Trapl. v. r.

2738/VI. (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance Windirsche a druhů

o soudní exekuci podpor při živelních pohromách (tisk 2669/X).

»Podle zpráv soudů z celého státu vyskytl se toliko jediný případ, ve kterém byla povolena exekuce na podporu poskytnutou zemědělci při živeních pohromách ve smyslu zákona ze dne 14. července 1927, čís. 118 Sb. z. a n., a to u okresního soudu v Městě Teplé. Tato exekuce však byla podle §§ 39, čís. 2 a 295 ex. ř. soudem zrušena.

Jelikož jde o případ zcela ojedinělý, který nad to byl dalším rozhodnutím soudu napraven, a poněvadž kromě toho podle názoru soudů pro ochranu postižených zemědělců lze vystačili s platnými předpisy exekučního práva, není nutno, aby zvláštním zákonem bylo stanoveno, že podpory při živelních pohromách jsou z exekuce vyňaty. V sjednoceném exekučním řádu bude však na tyto podpory při výpočtu předmětů z exekuce vyňatých zvlášť pamatováno. «

V Praze dne 6. září 1934.

Předseda vlády: Malypetr, v. r.

2738 VII. (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců Babela, Russa a soudruhů,

že četník na teplicko-šanovském hlavním nádraží surově ztýral a zranil československého státního občana polské národností (tisk 2601 VI).

Na četnického štábního strážmistra, jenž konal dne 10. října 1933 službu na nádraží v Teplicích-Šanově, zemské četnické velitelství v Praze učinilo trestní oznámeni vojenskému prokurátoru k zavedení trestního řízeni, poněvadž je důvodně

podezřelý, že urazil cukrářského pomocníka z Buková Jindřicha Strnadela a že jed tělesně ztýral.

Podle výsledku tohoto řízení učiním potřebná opatření.

Zodpovědění interpelace převzal jsem sám, poněvadž se věc týká výlučně mého resortu.

V Praze dne 31. srpna 1934.

Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.

2738 VIII. (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců Babela, Russa, Hádka a soudruhů,

že se orgány policejního komisařství v Ústí nad Labem dopouštějí surového týrání a poškozování na těle (tisk 2547 VI).

V případech, o nichž se zmiňuje interpelace, byl zjištěn tento skutkový stav:

Do vězníce policejního komisařství v Ustí n. L. byli dodání tito zatčení:

dne 13. února 1934 Václav Kohl, pro neuposlechnuti výzvy stráže,

dne 23. února 1934 Josef Engel, pro rozšiřování ilegálních tiskovin,

dne 24. února 1934 Helmut Max Morgner. říšsko - německý příslušník, pro podvod a krádež a konečně

dne 16. dubna 1934 Emil Focke, pro rozšiřování ilegálních tiskovin.

Z vazby ve věznici byl po výslechu propuštěn na svobodu Václav Kohl téhož dne a Emil Focke dne následujícího po svém zatčení, ostatní dva byli pak v zákonné lhůtě dodáni do vazby soudní.

Tvrzení obsažené v interpelaci, že zatčení byli při výslechu týráni, nebylo konaným šetřením v žádném směnu potvrzeno. Jmenovaní též po celou dobu policejní vazby nepřednesli nijaké stížnosti a zejména si nestěžovali ani slovem na hrubé zacházení některého policejního orgánu. Podobné stížnosti nepřednesli ani když byli odevzdáváni soudu.

Rovněž proti poslanci Babelovi, předvedenému dne 12. února 1934 za účelem zjištění totožnosti na policejní komisařství v Ústí n. L., nedopustil se, jak bylo vyšetřeno, žádný úřední orgán hrubého jednání; jmenovaný byl uhozen při předvádění pravděpodobně někým ze shluknuvších se demonstrantů. Ostatně jmenovaný sám tomu nepřikládal

významu, neboť přednesl sice stížnost, ale odmítl zavedení šetření v této věci.

Pokud se pak týče Rudolfa (nikoliv Josefa) Miksche, jde o případ z rotou 1932, o němž byli pp. interpelanti zřejmě nesprávně informováni. Jmenovaný byl nalezen dne 10. února 1932 úplně opilý na veřejném místě, a poněvadž jeho totožnost se nedala zjistiti, byl za pomoci neznámého muže z obecenstva v zájmu pořádku dopraven na policejní strážnici, tede byl pod stálým dohledám. Když pak ani po vyspání druhého dne se stav jeho opilosti nezlepšil, byl prohlédnut policejním lékařem, který zjistil u něho otravu alkoholem a nařídil, aby byl opilec převezen do nemocnice.

Podle tohoto výsledku šetření není důvodu k žádaným opatřením.

V Praze dne 29. šupna 1934.

Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.

2738/ IX. (původní znění).

Odpověď

ministra zahraničních věcí

na interpelaci poslanců Krehana, Russa a soudruhů

o zatčení a odsouzení československých státních občanů v Německu (tisk 2645/ IV).

Jan Hufnagel byl zatčen 8. března 1934 v Klingentalu v Sasku pro podezření z komunistické činnosti. Na příkaz ministerstva zahraničních věcí ze dne 11. dubna 1934 zakročil československý konsulát v Saské Kamenici ve věci jmenovaného u saské vlády. Generální státní návladní v Drážďanech odpověděli dne 12. května 1934, že Jan Hufnagel je před soudem ve Freibergu obžalován pro zločin podle par. 2. zákona ze dne 14. července 1933 a pro zločin podle par. 2. odst. 3. zákona ze dne 13. října 1933.

Hlavní přelíčení bylo stanoveno na 17. května 1934. Jan Hufnagel byl odsouzen na tři roky do káznice pro styky se zakázanou politickou stranou a pro zločin podle zákona o zajištění právního míru.

V Praze dne 1. září 1934.

Ministr zahraničních věcí: Dr. Eduard Beneš, v. r.

2738/X. (původní znění).

Odpověď

ministra železnic na interpelaci poslance Krumpe a druhů

o zrušení železničních závor u zastávky Valdek na železniční trati Rumburk-Dolní

Poustevna (tisk 2576/XXI).

Odstranění zábran na přejezdu v km 4. 560 trati Rurnburk-Sebnice u zastávky Valdek bylo doprovázelo všemi nutnými bezpečnostními opatřeními. Přejezd byl opatřen výstražnými kříží, viditelnými se silnice na vzdálenost nejméně 200 m. Rychlost parních vlaků na přejezdu byla podstatně omezena postavením stálých návěští na pomalou jízdu ve vzdálenosti 200 m od přejezdu. Strojvůdci jsou povinni dávati u těchto návěští píšťalou výstražnou návěst. Na vhodném místě byly také umístěny výstražné kolíky. Na silnici samé byly ještě postaveny výstražné tabule a na straně rumburské mezinárodní výstražná trojuhelníková značka. Strojní personál byl o zrušení závor včas zpraven a zvláštní vyhláškou vyzván, aby přejížděl přejezd s největší opatrností.

Podle vyšetření byly při nehodě, k níž došlo střetnutím vlaku 6590 s nákladním autem dne 19. května 1934, bezpečnostní předpisy dodrženy.

Neštěstí dlužno podle vyšetření přičísti okolnosti, že řadič auta, blížícího se přejezdu s nadměrnou rychlostí, nedbal výstrah, postavených na silnici, ani výstražného pískání lokomotivy.

Při normální bdělosti mohlo býti vozidlo zavčas zastaveno. Zkušenost poučuje, že při nepostačující bdělosti řidičů motorových vozidel nemohou ani zahraný zameziti nehody na přejezdech.

Přejezd, na němž došlo k nehodě, byl uznán za dostatečně vyhovující požadavkům bezpečnosti

i pří novém prozkoumání, jež bylo provedeno po nehodě. Bylo zjištěno, že opětné umístění železničních zábran na tomto přejezdu nutné není.

Všechna a tedy i úsporná opatření na železnici jsou před jich uskutečněním co nejsvědomitěji přezkoumávána co do jejich vlivu na veřejnou bezpečnost

V Praze dne 4. září 1934.

Ministr železnic: Rud. Bechyně, v. r.

2738/XI (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Höhnela a soudruhů

o přehmatech a nekorektním jednání pra-

porčíka Nováka, nyní velitele četnické

stanice ve Cvikově (tisk 2601/VII).

Všeobecné tvrzení intenpelace o nepřístojném chování vrchního strážmistra Antonína Nováka, nebylo konaným šetřením nijak prokázáno.

Obnovu a malbu četnických kasáren v Krompachu nezadal jmenovaný vrchní strážmistr, nýbrž zadala ji státní lesní správa ve Cvikově jako jejich majitelka a to čs. státnímu občanu.

Pokud jde o časopis v interpelaci zmíněný, učinil podle výsledku šetření nevhodnou poznámku nikoliv jmenovaný vrchní strážmistr, nýbrž jiný četnický gážista, který byl v této věci pohnán k odpovědnosti.

Psací stroj, pořízený odbočkou svazu textilních dělníků ve Cvikově, byl u Marie Juhlové v Glasertu u Cviková četnictvem zabaven na úřední příkaz jako věc doličná. Ve věci bylo učiněno oznámení okresnímu soudu ve Cvikově.

Podle zjištěného stavu věci nemám z podnětu interpelace důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 31. srpna 1934.

Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.

2738/XII. (původní zněni).

Odpověď

ministrů spravedlnosti a sodami péče

na interpelaci poslanců Stenzla, Eckerta, Prause a druhů

o poměrech u pražského pojišťovacího soudu (tisk 2610 XI).

Agenda pojišťovacího soudu v Praze vyvíjela se překotným tempem, jak patrno z přehledu hlavni činnosti:

	1929	1930	1931	1932	1933	do 30. /6. 1934	1. /7. 1934 nevyřízeno
spory samosoudcovské	3. 923	11. 154	14. 107	21. 105	24. 389	12. 240	12. 036
spory senátní ze starobního
a invalidního pojištění	62	153	203	280	616	438	314
odvolání z nálezů rozhodčích
soudů	37	113	129	187	289	134	115
spory z pensijního pojištění	269	328	372	1. 463	2. 164	770	1. 707

Podle tohoto vzestupu agendy byl postupně rozmnožován počet soudcovských a kancelářských sil. Toho časti působí u pojišťovacího soudu 10 soudců a 10 pomocných kancelářských sil. Přes to nepodařilo se uvésti agendu tohoto soudu do řádného chodu. Příčinou toho byl příliš rychlý vývoj agendy a pak ta okolnost, že soudcové (stejně jako kancelářské síly) vyřizují agendu pojišťovacího soudu vedle své řádné agendy. Jsou značně zatíženi vlastní agendou a nemohou se proto věnovati pojištovací agendě potřebnou měrou. V roce 1933 byli delší dobu churavi předseda a dva náměstkové.

Ministerstvo spravedlnosti zahájilo již jednání, aby u tohoto pojišťovacího soudu byl potřebný počat soudců a kancelářských síl pověřen výhradně vyřizováním pojišťovací agendy a vyžádalo si v tomto směru již návrh.

V Praze dne 7. září 1934.

Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.

Ministr sociální péče: Dr. Meissner, v. r.

2738/XIII. (původní znění).

Odpověď

ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy

na interpelaci poslance Ch. Gläsela a druhů,

že se v Aši vyskytla trichinosa (tisk 2576/I).

Podle výsledku úředního šetření onemocnělo trichinosou na jaře t r. v Aši a v okolních 8 obcích celkem 181 osob, z nichž připadá na samotné město Aš 129 osob. Z těchto onemocnělých osob zemřela pouze jedna žena, jedna pak onemocnělá žena v delirantním stavu se utopila.

S počátku tato onemocnění byla padle průběhu považována za určitou formu katatrální chřipky. Teprve postupný vývin a celkový ráz hromadného onemocnění zavdaly podnět k domněnce, zda toto hromadné onemocnění není původu trichinosního, zejména pak když se zjistilo, že onemocnění se vyskytovalo u lidí, kteří před tím v době asi 3 neděl jedli syrové vepřové maso anebo požili pochoutkový mazlavý salám ze syrového věpřového masa (t. zv. berlínský mazlavý salám), koupený po většině u jednoho ašského řezníka a uzenáře.

Podezření, že ide o trichinosu, bylo teprve potvrzeno výsledkem krevní zkoušky, již provedl jeden z místních lékařů a zvěrolékař.

Správnost této diagnosy mohla byli bezpečně zjištěna teprve dne 26. dubna 1934 mikroskopickou prohlídkou svalstva při pitvě jedné ženy, která onemocněla trichinosou a v návalu bolestí skončila sebevraždou utopením.

Nemoc sama o sobě probíhala velmi nestejně. Někteří nemocní byli upoutáni na lůžko na dobu až 4 týdnů za poměrně silných bolestí, jiní opět nepřerušili ani při onemocnění svého pravidelného zaměstnání, anebo se uzdravili nejdéle v 8 dnech.

Podíle zjištění bylo celkem 42 případů těžkých, 32 případů středního stupně, ostatní pak případy měly velmi lehký průběh.

Bodle úředního vyšetření onemocněli vesměs lidé, kteří požili vepřové maso nebo uzenářské výrobky v syrovém stavu od firmy Pfeifer, řezníka a uzenáře v Aši. Majitel závodu i s rodinou onemocněli rovněž. V kritické době zpracovávala uvedená firma k výrobě salámů jednak již dříve naložené maso, jednak, též maso ze dvora kusů vepřového dobytka, koupeného v obci Vížky, okr. Planá a v obci Juratimu, okr. Tachov.

Vepřový dobytek uvedenou firmou kupovaný byl poražen na jatkách v Aši a maso bylo na místě ohledáno bez jakéhokoliv pozastaveni. Jatky řídi městský veterinář.

Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy musí tu však všeobecně upozorniti, že prohlídka vepřového masa v RČS děje se povětšině jen bez specielní drobnohledné prohlídky na trichiny (trichinoskopie). Tato není až dosud obligatorní - stejně tak jako též v některých jiných státech - pro technické obtíže, nákladné zařížení a proto, že trichin u vepřů domácího chovu obvykle zde poražených velmi zřídka se vyskytuje.

Při povrchovém ohledání vepřového masa pouhým okem nemůže býti vády zjištěna invase