Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 10. zasedání.

2729.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne.................... 1934

o hospodářském vyzvědačství.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Hospodářské tajemství.

§ 1.

(1) Hospodářským tajemstvím rozumějí se v tomto zákoně zařízení, opatření, předměty a jiné skutečnosti příznačné nebo jinak významné pro výrobu nebo odbyt určitého zdejšího hospodářského podniku nebo určitého oboru zdejšího hospodářského podnikání, jichž zachování v tajnosti je v důležitém zájmu veřejném, zejména v zájmu na zachování a rozšíření zaměstnanosti, vývozu nebo soutěživosti zdejších hospodářských podniků, nebo určitých oborů hospodářského podnikání.

(2) Ustanovení tohoto zákona, nevztahují se na:

1. vynálezy, které požívají ochrany patentové a na úkony směřující k dosažení této ochrany;

2. na sdělování vlastních nebo svěřených hospodářských tajemství osobě nebo podniku, pokud se tak děje v mezích obvyklých hospodářských a technických styků a spojení (na př. licenční smlouvy, výměna zkušeností, styky koncernové) a pokud těchto styků a spojení nebylo zneužito k zavedení výroby pro tuzemsko příznačné v cizině.

Hospodářské vyzvědačství.

§ 2.

(1) Kdo věda, že tím ohrožuje důležitý zájem veřejný (§ l),

vyzradí hospodářské tajemství (§ 1, odst. 1) přímo nebo nepřímo do ciziny nebo užije v cizině ve vlastním nebo v cizím podniku hospodářského tajemství,

hospodářské tajemství vyzvídá,, aby je vyzradil přímo nebo nepřímo do ciziny nebo aby ho tam ve vlastním nebo cizím podniku užil,

za týmž účelem zhotoví popis, plán, nákres, vzorek, model nebo snímek zařízení nebo předmětu, jenž je hospodářským tajemstvím, odcizí, jinak opatří, přechovává, opíše, obkreslí nebo ofotografuje nebo jinému dá nebo nechá opsati, obkresliti nebo ofotografovati plán, nákres, vzorek, model, snímek nebo spis, které jsou hospodářským tajemstvím nebo z nichž lze hospodářské tajemství seznati,

bude trestán pro zločin žalářem od jednoho do pěti let.

(2) Stejně se trestá, kdo se k činu trestnému podle odstavce l jinému nabízí, s ním se k němu spolčí nebo vejde s ním k tomu konci v přímý nebo nepřímý styk.

§ 3.

(1) Kdo věda, že tím ohrožuje důležitý zájem veřejný (§ 1),

vyzradí hospodářské tajemství (§ 1, odst. 1) přímo nebo nepřímo osobě nepovolané nebo užije ve vlastním nebo cizím podniku hospodářského tajemství,

hospodářské tajemství vyzvídá, aby je vyzradil přímo nebo nepřímo osobě nepovolané nebo aby ho užil ve vlastním nebo cizím podniku,

za týmž účelem zhotoví popis, plán, nákres, vzorek, model nebo snímek zařízení nebo předmětu, které jsou hospodářským tajemstvím, odcizí, jinak opatří, přechovává, opíše, obkreslí nebo ofotografuje nebo jinému dá nebo nechá opsati, obkresliti nebo ofotografovati plán, nákres, vzorek, model, snímek nebo spis, které jsou hospodářským tajemstvím nebo z nichž lze hospodářské tajemství seznati,

bude potrestán, nejde-li o čin trestný podle § 2, pro přečin tuhým vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.

(2) Stejně se trestá, kdo se k činu trestnému podle odstavce 1 jinému nabízí, s ním se k němu spolčí nebo vejde s ním k tomu konci v přímý nebo nepřímý styk.

(3) Pokus tohoto přečinu je trestný i v zemí Slovenské a Podkarpatoruské.

§ 4.

(1) Vedle trestu na svobodě může býti vinníku uložen trest na penězích, a to při odsouzení pro zločin podle § 2 až do 500. 000 Kč, při odsouzení pro přečin podle § 3 až do 200. 000 Kč.

(2) Majetkový prospěch, který byl vinníku za spáchám činu přímo nebo nepřímo poskytnut, nebo jeho hodnota buďtež při odsouzení prohlášeny za propadlé ve prospěch státu.

§ 5.

(1) Pro zločin nebo přečin hospodářského vyzvědačství (§§ 2 a 3) není trestný, kdo dobrovolně a ne proto, že jeho jednání bylo odhaleno, od něho upustí a buď učiní oznámení úřadu v čas, kdy škodlivý výsledek mohl býti zamezen, nebo sám jej zamezí nebo napraví.

(2) účastník na spolčení k hospodářskému vyzvědačství není pro tento čin trestný, jestliže dříve, než bylo podniknuto ještě něco jiného než spolčení, a ne proto, že spolčení bylo odhaleno, buď způsobil, že od podniku bylo upuštěno, nebo spolčení úřadu oznámil.

(3) Oznámením trestného podniknutí nestává se beztrestným ten, kdo v úmyslu, aby je vyzradil úřadu, je nastrojil nebo naváděl k účasti na něm.

§ 6.

Podle tohoto zákona bude potrestán československý příslušník i cizinec také tehdy, dopustil-li se hospodářského vyzvědačství (§§ 2 a 3) v cizině, a to bez ohledu na to, zda čin je trestaly též podle zákonů platných na místě spáchaného činu nebo zda jeho trestnost podlé těchto zákonů již zanikla.

Nedbalá ochrana hospodářského tajemství.

§ 7.

(1) Podnikatel, který věda, že v podniku bylo spácháno hospodářské vyzvědačství nebo že podnik je jím vážné ohrožen (§§ 2 a 3),

hrubou nedbalostí, zejména tím, že opomine učiniti potřebná opatření, aby se předešlo páchání takových trestných činů, způsobí, že hospodářské tajemství se může státi známým osobě nepovolané, nebo který opomine učiniti oznámení o tom, že v podniku bylo spácháno hospodářské vyzvědačství, bude potrestán pro přečin vězením db jednoho měsíce nebo peněžitým trestem do 50. 000 Kč.

(2) Trestní odpovědnost podle odstavce l stíhá i odpovědného zástupce podnikatelova a ony osoby, kterým hledíc na jejich služební nebo smluvní poměr byla výslovně uložena povinnost uchovávati a ochraňovati hospodářské tajemství.

žaloba.

§ 8.

(1) Činy trestné podle tohoto zákona stíhají se na žalobu veřejnou, avšak jen se zmocněním ministerstva průmyslu, obchodu a živností.

(2) Zmocnění musí býti vykázáno soudu nejpozději při podání obžalovacího spisu. Nestalo-li se tak, nebo bylo-li zmocnění odepřeno nebo odvoláno, jest stíhání veřejnou žalobou vyloučeno.

(3) Zmocnění může býti odvoláno, dokud soud I. stolice nepočal prohlašovati rozsudek.

(4) Udělení a odvolám zmocnění vztahuje se na všecky osoby, které se trestného podniku zúčastnily.

§ 9.

Došlo-li soudu nebo úřadu veřejné žaloby ve lhůtě uvedené v § 34, odst. 2 zákona ze dne 15. července 1927, č. 111 Sb. z. a n., proti nekalé soutěži, trestní oznámení pro některý z trestných činů uvedených v § 2 nebo v § 3 tohoto zákona a odepřel-li veřejný žalobce stíhati nebo skončilo-li trestní řízení zastavením nebo zprošťujícím rozsudkem, může býti soukromá obžaloba pro týž čin pro přečin porušování a využívání obchodních a výrobních tajemství podle § 31 zák. č. 111/1927 Sb. z. a n., podána podnikatelem i tehdy, když lhůta uvedená v § 34, odst. 2 zák. č. 111/1927 Sb. z, a n. již uplynula, nejpozději však do 15 dnů od té doby, kdy oprávněný podnikatel [§ 34, odst. 3, písm. b) zák. č. 111/1927 Sb. z. a n. ] byl o tom veřejným žalobcem nebo soudem zpraven a nebyl-li zpraven, do 2 měsíců ode dne,

kdy trestní oznámení bylo odloženo nebo kdy zprošťující rozsudek nebo usneseni o zastavení řízení nabyly právní moci.

Veřejnost hlavního přelíčení.

§ 10.

Kromě případů uvedených v trestním řádu může býti veřejnost při hlavním přelíčení vyloučena z moci úřední, na návrh strany nebo na návrh podnikatele (zájmového sdružení podnikatelů), o jehož tajemství jde, také tehdy, mohly-li by býti veřejným projednáváním ohroženy hospodářské tajemství nebo účinnost opatření učiněných k jeho ochraně.

Důkaz znalci.

§ 11.

(1) Jména osob, které mají býti slyšeny jako znalci o věcech dotýkajících se určitého podniku nebo určitého oboru podnikání, buďtež soudem sdělena včas před prováděním znaleckého důkazu podniku (zájmovému sdružení podnikatelů), o jehož tajemství jde.

(2) činí-li se proti přibrání těchto osob jako znalců závažné námitky, zejména, že by se bylo obávati, aby znalec hospodářské tajemství jinému nevyzradil nebo ho neužil, buďtež přibráni jiní znalci.

(3) O tom, zda určité zařízení, opatření, předmět nebo skutečnost je hospodářským tajemstvím nebo zda jde o případ obvyklých hospodářských a technických styků (§ 1), může si soud vyžádati též posudek ministerstva průmyslu, obchodu a živností.

§ 12.

Ustanovení zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., na ochranu republiky, týkající se prorady, zrady státního tajemství a vojenské zrady, jakož i ustanovení zákona č. 111/1927 Sb. z. a n., týkající se porušování a využívání obchodních a výrobních tajemství, zůstávají tímto zákonem nedotčena.

§ 13.

Tento zákon provedou ministři průmyslu, obchodu a živností, spravedlnosti, národní obrany, sociální péče, vnitra a financí v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Zvýšený oběh statků, který se dostavil po válce ve všech státech evropských i mimoevropských v důsledku nadprodukce a netušeným vzrůstem průmyslových podniků, vedl i ke zvýšené honbě za odběratelem zboží a výkonů.

Nezřízený konkurenční boj, který se tu rozvinul, neomezil se jen na podniky určitého státního území mezi sebou, nýbrž přenesl se i přes hranice státní a tak došlo ke konkurenčnímu závodění podniků jednotlivých států mezi sebou, tedy k jakési mezistátní konkurenci, jejíž důsledky zasáhly přirozeně a to velmi významně do c e l é h o národního hospodářství toho kterého státu.

Opanováním určitého trhu v zahraniční soutěži získal nejen dotyčný podnik, nýbrž ze zvýšeného odbytu a z toho resultující zvýšené zaměstnanosti měl prospěch i celý hospodářský život státu, v němž dotyčný podnik se nalézal.

V tomto mezinárodním zápolení o zákazníka a o odbyt zboží sáhlo se však namnoze k prostředkům, které s hlediska zásad dobrých mravů soutěže nelze označiti za přípustné.

Zkoumáme-li zvláštní úspěchy některých podniků ať již v tuzemské či v zahraniční soutěži, shledáváme, že příčina toho tkví namnoze ve zvláštnostech, které jsou tomuto podniku vlastní, to jest jsou významnou specialitou jeho podnikání, zapřičiňující nebo zajišťující mu soutěžní přednosti a výhody oproti jiným podnikům toho druhu, u nichž těchto zvláštností není.

Zvláštnosti tyto jsou přečasto tajemstvím dotyčného podniku, opírajícím se zpravidla o poznatky a výsledky dlouhé doby, o pracné a nákladné pokusy, o zkušenosti celých generací a o finanční oběti, značí tedy ve svém souhrnu pro jejich majitele cenný statek veliké majetkové soutězitelské hodnoty. Nositel takovýchto cenných tajemství právě jen tím, že tyto zvláštnosti svého podniku chrání před osvojováním si jich se strany třetích osob, udržuje si je v jejich hodnotě a tím i pro sebe získanou soutěžní posici v tuzemské i zahraniční soutěži.

Tajemstvím v tomto smyslu mohou býti nejen určitá technická zařízení výrobní a

provozní, nýbrž i jiné pro výrobu nebo odbyt výrobků určitého hospodářského podniku nebo určitého oboru hospodářského podnikání významné skutečnosti. Je jisto, že vedle vlastních hospodářských tajemství vyskytují se a jsou předmětem vyzvědačství i jiná zařízení, opatření, předměty a jiné skutečnosti, která se týkají výlučně odbytu výrobků, tedy obchodní stránky určitého podniku, jako jsou na př. data vývozní, prameny odbytové, množství exportovaného zboží, odbytiště zdejšího průmyslu atd. Všechna tato tajemství lze širším názvem označiti jako tajemství hospodářská. Nositelem hospodářského tajemství jest zpravidla určitý individuelní podnik, mohou však jím býti i celé skupiny určitých výrobních nebo obchodních podniků, jak je tomu na př. v jabloneckém průmyslu, u nichž zvláštnosti výrobní a jiná tajemství obchodního rázu jsou jakýmsi kolektivním tajemstvím celého tohoto odvětví, oboru, kterým se vyznačuje a odlišuje toto odvětví od jiných podniků toho druhu, ať již v tuzemsku či cizozemsku.

Přirozeno, že statky tak cenné soutěžitelské hodnoty, jakými jsou hospodářská tajemství, vystaveny jsou stálému nebezpečí, že nereální soutěžitelé budou se snažiti získati jich pro svůj podnik a připraviti tak jejich majitele o soutěžní výhody z nich plynoucí.

Z důvodu toho byla již do našeho zákona proti nekalé soutěži z 15. července 1927, č. 111 Sb. z. a n. a to do §§ 13 a 31 pojata ustanovení, kterými měly býti podniky chráněny před porušováním a využíváním jejich výrobních a obchodních tajemství zvláštními civilními a trestními sankcemi.

Ukázalo se však, že ustanovení zákona proti nekalé soutěži nestačí, aby zjev, o nějž jde, vymýtila. Ustanovení zákona proti nekalé soutěži jsou především povahy výlučně jen repressivní, t. j. stanoví sankce jen na provedené již porušení a využití tajemství, a mohou tedy jen pohrůžkou těmito sankcemi působiti odstrašivě na ty. kdož by se podobných činů chtěli nebo mohli dopustiti. Leč sankce tyto, zejména tresty na přečin porušování a využívám obchodních tajemství (§ 31 z. p. n. s. ) jsou

příliš malé a ne dosti účinné, aby mohly u zneuživatelů obchodních a výrobních tajemství potlačiti sklon k páchání těchto trestních činů.

Pouhá represse trestných činů již spáchaných ukázala se tu i z jiných důvodů nedostatečnou zbraní. Jeť stíhání přečinu podle § 31 z. p. n. s. vloženo výhradně do rukou podnikatelů samých (princip soukromno-žalobní), na nichž tedy výlučně závisí, chtějí-li či nechtějí-li zjištěné porušení jejich výrobních nebo obchodních tajemství trestně stíhati či nic. A tu se shledalo, že u podnikatelů není z různých důvodů dosti ochoty, takové provedené porušení jejich tajemství trestně stíhati; zejména odstrašuje podnikatele od podávání žalob risiko výsledku trestního řízení, otázka útrat a projednávání vlastních tajemství před forem soudním, před znalci a event. před veřejností. Vůči těmto důvodům ustupuje zájem podnikatelův na potrestání pachatelově do pozadí.

Tím se vysvětluje, že ustanovení § 31 z. p. n. s. zůstává v praksi téměř na papíře, a tak je nutno ohlížeti se ještě po jiných prostředcích, jimiž by se dalo vytýkané zlo potlačiti nebo omeziti.

K tomu přistupuje i změna nazírání na povahu a účel podnikových tajemství. Původní čistě individualistické hledisko, z něhož vychází ještě zákon proti nekalé soutěži, začíná v příčině ochrany podnikových tajemství ustupovati širšímu hledisku ochrany veřejných zájmů.

Shledává se, že ochrana podnikových tajemství není vždy jen otázkou čistě soukromnopodnikatelskou, nýbrž že v mnohých případech má i veřejná administrativa oprávněný a odůvodněný zájem na jejich udržení v tajnosti, a to nejen s hlediska prosperity podniku jednotliveckého, jakožto daňového poplatníka a zaměstnavatele, nýbrž i s hlediska prosperity celkového národního hospodářství, zejména s hlediska tuzemské zaměstnanosti, vývozu nebo udržení soutěživosti určitých odvětví zdejšího průmyslu.

Veřejný zájem jest zejména dotčen v případech, kdy hospodářské tajemství určitého podniku nebo určitého oboru zdejšího hospodářského podnikání bylo zavlečeno do ciziny, nebo z něho těží cizozemští podnikatelé na úkor tuzemských.

Jest přirozeno, že na takovéto případy hospodářského vyzvědačství, u nichž jest veřejný zájem v sázce, ukazují se dosavadní ustanovení zákona proti nekalé soutěži nedostačujícími, a že nutno vytvořiti tu nové právní normy, zejména že nutno přikročiti k trestnímu stíhání hospodářského vyzvědačství z moci úřední a zároveň zvýšiti podstatně trestní sazbu.

Nutno však vyplniti i jinou mezeru platného zákonodárství, totiž postarati se i o potřebná preventivní opatření, jimiž by se hospodářskému vyzvědačství předešlo, ježto konečným cílem zákona musí býti vyzvědačství pokud možno předem znemožniti a ne jen trestati, ježto trest sebe těžší sám o sobě páchání tohoto zlořádu nevykoření.

Tím, že se změnilo nazírání na povahu podnikových tajemství, a že v nich jest dnes spatřován statek, jejž i v zájmu veřejném dlužno zachovati a udržeti pro zdejší národní hospodářství, nemůže přirozeně právní řád nedbáti toho, jak majitel důležitých hospodářských tajemství střeží a ochraňuje tato tajemství, a je proto nejen logické, nýbrž i slušné a spravedlivé, aby i majitelé takovýchto pro naše národní hospodářství významných tajemství hospodářských byli zodpovědní za hrubou nedbalost, kterou by snad v příčině té projevili a tím prozrazení tajemství umožnili.

Případy hospodářského vyzvědačství, které se v poslední době u nás povážlivou měrou začaly vyskytovati, jimiž byly našemu národnímu hospodářství způsobeny značné škody, uspíšily chystanou reformu zákona v tomto oboru. Urychleného vydání zvláštního zákona proti hospodářské špionáži domáhaly se u nás i interpelace posl. R. Kaspera a druhů (č. tisku 2. 069/VI z r. 1932), a dále interpelace posl. Pechmannové-Klosové, J. Davida, J. Tykala a druhů (č. tisku 2. 393/VIII). Též svaz sklářského dělnictva v československé republice svým podáním ze dne 22. listopadu 1933, zaslaným ministerstvu obchodu, předložil svůj návrh zákona na ochranu domácí výroby proti vyzvědačství. Návrh tento byl rozeslán zájmovým korporacím, nemohl však býti uskutečněn, ježto je poněkud jednostranný a v některých svých ustanoveních těžko proveditelný.

Poznamenati je, že v Německu došlo v r. 1932 k zostření oněch předpisů zákona

proti nekalé soutěži, které jednají o ochraně obchodních a výrobních tajemství. Zejména byla výměra dosavadní trestní sazby zvýšena. Jako nová kvalifikovaná skutková podstata zrady tajemství byla stanovena zrada tajemství do ciziny. Pachatel, jemuž jest známo, že tajemství má býti v cizině zhodnoceno nebo sám je v cizině zhodnocuje, může býti trestán žalářem až do pěti let.

Jest to zejména náš jablonecký průmysl, který vyzvědačstvím jeho výrobních a obchodních tajemství utrpěl velkých nenahraditelných ztrát, ježto některé jeho výrobky tvořící dosud jeho specielní výrobu vyrábějí se nyní v cizině, což bylo umožněno jen vyzrazením jeho výrobních tajemství.

Různá administrativní opatření proti hospodářské špionáži ukázala se vzhledem k nedostatku zákonitého podkladu nedostačujícími. Částečně hledána náprava též autonomními opatřeními podniků hospodářským vyzvědačstvím zvlášť ohrožených v rámci § 53, odst. 3 zákona proti nekalé soutěži. Tak došlo v jabloneckém průmyslu k usnesení podle tohoto paragrafu, podle něhož zakazuje se členům společenstva dovolovati do výrobních místností přístup osobám vzbuzujícím podezření, že jim jde o vyzvídání tajemství těchto podniků. Usnesení takové bylo schváleno zemským úřadem a získalo tím sankce podle § 131 živn. řádu. Arciť opatření toto nehledíc k jeho přirozeně malému rozsahu, zavazuje jen členy společenstva usnesení učinivšího, a nemůže tudíž projeviti žádoucí účinky pro celé odvětví tohoto průmyslu.

Zlořád hospodářského vyzvědačství snaží se potlačiti i nařízení zemského presidenta v Praze ze dne 8. března 1934, č. j. 565/16 z r. 1934-22 na ochranu československého domáckého průmyslu před hospodářskou špionáží. Nařízení toto bylo uveřejněno v Zemském věstníku pro Čechy z 15. března 1934. Nařízení toto vycházejíc ze skutečnosti, že hospodářské vyzvědačství jest s to ohroziti veřejný pořádek a klid, zakazuje na podkladě čl. 3, odst l zákona organisačního ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., každé jednání směřující k získání nebo zavlečení tajemství výrobního postupu domácího průmyslu do ciziny, jakož i každé jednání nebo opomenutí, jímž se tato činnost jakýmkoliv způsobem pod-

poruje nebo umožňuje. Jednání proti tomuto zákazu stíháno jest okresními (státně-policejními) úřady podle § 3, odst. 2 organ, zákona peněžitou pokutou od 10 do 5. 000 Kč nebo vězením od 12 hodin do 14 dnů.

Byť i existence tohoto nařízení sama jest důkazem, jak naléhavě jest třeba zákona proti hospodářskému vyzvědačství, nelze očekávati od omezených prostředků, které tu řečenému nařízení zemského presidenta byly k ruce, zejména od nepatrných trestů, že by se dalo očekávati od něho podstatnějších úspěchů v potírání zlořádu, o nějž jde. Jest též pochybnost, možno-li s úspěchem potírání zjevů zasahujících do průmyslového a obchodního života opříti o organisační zákon, který sleduje podstatně účely jiné, převážně politické. Též obvod platnosti řečeného nařízení jest omezen toliko na zem Českou.

Vzhledem k uvedeným důvodům shledalo se nutným, vypracovati na ochranu našich domácích hospodářských tajemství zvláštní specielní zákon, který umožňuje upraviti zevrubněji jednotlivé otázky, které se tu vyskytují.

Osnova používá při úpravě některých ustanovení úmyslně jako vzoru ustanovení zákona na ochranu republiky z 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., v příčině prorady, zrady státního tajemství a vojenské zrady, ježto v podstatě jde o úpravu materie velmi si podobné, ježto pojmy uvedené v tomto zákoně se již soudní judikaturou vžily a do té míry vykrystalisovaly, že jich bude možno s výhodou použíti i při aplikaci ustanovení zákona o hospodářském vyzvědačství.

Podrobněji jest k jednotlivým paragrafům uvésti toto:

§ l.

V tomto paragrafu stanoví se definice hospodářského tajemství, na niž se pak v ostatních paragrafech, zejména při trestních skutkových podstatách poukazuje.

K pojmu hospodářského tajemství podle osnovy - na rozdíl od výrobních a obchodních tajemství podle § 31 zákona podle nekalé soutěži - nestačí, že udržením v tajnosti dotyčného tajemství jest v zájmu určitého podniku, tedy v zájmu soukromém, nýbrž jest třeba, aby uchovám tajemství v tajnosti bylo v důležitém za-

jmu veřejném. Jako takový důležitý veřejný zájem uvádí osnova zejména hospodářský zájem na zachování a rozšíření zaměstnanosti, vývozu nebo soutěživosti zdejších hospodářských podniků. Tyto důležité zájmy veřejné jsou podstatnou náležitostí pojmu hospodářského tajemství a jen podle toho, mohl-li by některý z těchto důležitých zájmů prozrazením tajemství býti dotčen (ohrožen) či nic, dlužno posuzovati, zda ta či ona skutečnost pro výrobu nebo odbyt významná je hospodářským tajemstvím či nic.

Ochrany zákona má se přirozeně dostati jen zdejším hospodářským podnikům nebo určitému oboru zdejšího hospodářského podnikání, čímž se rozumí i domácká práce.

Podle odst. 2, č. 1 nemá se zákon vztahovati na vynálezy, jakož i na úkony směřující k dosažení ochrany patentové a to proto, že otázky tyto jsou upraveny patentním zákonem.

Není dále zajisté dobře možným ani na poli, o něž jde, uzavírati se světu. Vývoj techniky vede k tomu, že nemáme-li ustrnouti na dosaženém niveau, musíme vejíti ve styk s těmi, kdož vládnou novými methodami, prospekty, vynálezy nebo objevy, výrobu zdokonalujícími. Z tohoto poznání vznikla prakse, že jednotliví výrobci i z různých států svoje získané zkušenosti si navzájem vyměňují. Není možno z důvodů právě uvedených brániti takovémuto počínání, které nejen že nepoškozuje zájmy našeho hospodářství, nýbrž jim prospívá. Nelze též přehlédnouti, že náš průmysl v mnohém ohledu jest nucen přijímati poznatky a zkušenosti cizozemského průmyslu a že přervání jakýchkoliv mezinárodních styků v tomto ohledu mohlo by pro náš průmysl býti velmi neblahým.

Z uvedených důvodů nemá se podle odst. 2, č. 2 zákon vztahovati na sdělení vlastních nebo svěřených hospodářských tajemství, pokud se tak děje v mezích obvyklých hospodářských a technických styků a spojení. Sem spadají případy licenčních smluv, výměny zkušeností, koncernových styků a pod. Nesmí ovšem takovýchto styků býti zneužíváno k zavedení výroby pro tuzemsko příznačné v cizině. Na takovéto případy zneužití dopadají ustanovení zákona v plném rozsahu.

§ 2.

Paragraf tento stanoví skutkovou podstatu zločinu hospodářského vyzvědačství. Podstatným znakem této skutkové podstaty jest, že postihuje se jí ona závadná činnost, podle níž má se z prozrazení cizího tajemství dostati výhod cizině, t. j. podnikům v cizině usazeným. Osnova již při pojmu hospodářského tajemství v § 1 mluví

o důležitých zájmech a zdůrazňujíc význam zdejšího průmyslu a zdejšího hospodářského podnikání má v prvé řadě na mysli ochranu našich tajemství před jejich "zavlečením do ciziny, ježto jednáním takovým jest nepochybně velmi dotčena zdejší zaměstnanost, náš vývoz a soutěživost zdejších hospodářských podniků. Tajemství zavlečené do ciziny jest pro naše národní hospodářství ztraceno; ježto škody z takovéhoto jednání pro naše národohospodářství a po případě i pro jiné veřejné zájmy jsou zvlášť těžké a zpravidla nenapravitelné, kvalifikuje osnova jednání takové jako zločin a stanoví na ně zvýšený trest.

Vedle toho vyžaduje se, aby pachatel jednal u vědomí, že tím ohrožuje důležitý zájem veřejný (§ 1), tedy aby si byl vědom škodlivých účinků svého jednání pro zájmy veřejné v § 1 uvedené. Samozřejmě musí si pachatel býti vědom i toho, že hospodářské tajemství má býti zavlečeno do ciziny.

Jako trestnou činnost uvádí osnova vyzrazení, použití, vyzvídám tajemství jakož

i některé případy zvlášť nebezpečné přípravné činnosti pachatelovy uvedené v odstavci 1, věta 3. Ustanovení § 2 jest obdobné ustanovení § 5, č. 1, § 6, č. 2 a 3 zákona na ochranu republiky č. 50/1923 Sb. z. a n., což stalo se, jak shora uvedeno, úmyslně.

Hledíc k nebezpečnému charakteru jednání (vědomé ohrožení neb poškození důležitých zájmů veřejných) nerozhoduje, jakým způsobem pachatel nabyl znalosti o hospodářském tajemství.

Rovněž nerozhoduje, zda osoba, které se hospodářské tajemství sděluje nebo jí činí přístupným, má již sama vědomost o hospodářském tajemství či nic nebo zda se sdělení stane zároveň s odevzdáním listin nebo jiných věcí, o něž se tajemství opírá či bez těchto.