Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 10. zasedání.

2712.

Interpelace:

I.	posl. Šaláta a druhov min. zemedelstva v záležitosti udelenia podpory pohorelcom na
	Tŕni (okr. Zvolen),
II.	posl. Vaňka, Bergmanna, Tykala a druhů vládě republiky Československé ve věci od-
	dlužení obci a okresů,
III.	posl. Krehana, Babela, Russa, Hadka a soudr. min. školství a národní osvěty a min. ve-
	řejného zdravotnictví a tělesné výchovy o pronásledování oposičních dělnických tělocvičných a sportovních spolků, pokud jde o žákovská cvičení atd..
IV.	posl. Hadka, Krehana a soudr. min. spravedlnosti o poměrech u broumovského okres-
	ního soudu,
v.	posl. Krehana, Babela, Russa, Hodinové-Spurné a soudr. min. vnitra o pronásledování
	proletářských vystěhovalců v Praze a v rozličných městech Československé republiky,
VI.	posl. dra Pružinského a druhov min. zemedelstva o stranníckom postupe úradov práce
	na Slovensku pri sprostredkovanie práce sezonným poľnohospodárským robotníkom,
VII.	posl. Hlinku a druhov na vládu republiky Čsl. vo veci konfiškovania denníka »Slováka «
	č. 105 zo dňa 9. mája 1934,
VIII.	posl. Siváka a druhov min. vnútra pre verejné shromaždenie slovenskej ludovej strany
	v Prievidzi,
IX.	posl. Hokkyho a druhov predsedovi vlády, aby Sigmundovi Nagy-Idaymu, olbyvatelovi
	v Sevluši, bankovému pokladníkovi, nahradená bola škoda 8. 100 Kč, --,
X.	posl. Töröka a súdruhov min. vtútra o teroristickej samovláde četníkov v Chouste-Boro-
	ňave nad tamojším obyvatelstvom.

2712/1.

Interpelácia

poslanca Antona Šaláta a druhov ministrovi zemedelstva

v záležitosti udelenia podpory pohorelcom na Tŕni (okres Zvolen).

Na Tŕni (okres Zvolen) z jara minulého roku bol zúril požiar. Ohľadom udelenia súrnej podpory pre tamojších poškodencov boli' podpísaní podali v snemovni dňa 2. apríla r. 1933 návrh, ktorý sa do rokovacieho programu zemedelského výboru N. S. - žiaľbohu - dostal len 20. júna 1934 a to pod č. 2234. Dosiaľ ovsení nebol prejednaný.

Taktiež treba pripomenúť i to, že okresný úrad vo Zvolene dňa 2. januára 1934 pod číslom 15. 512/1933 odoslal na Zemedelskú radu do Bratislavy úradný návrh o poskytnutí podpory pre pohorelcov na Tŕni. Akta leží na Zemedelskej rade nevybavená.

Tieto sucho konštatované f aktá sú smutne klasickým, zrovna poburujícim dôkazom toho, ako sa u nás pri niektorých úradných orgánoch ľahostajne úraduje. Ľud podozrieva nižšie úrady, že snáď neposielajú jeho záležitosti na patričné vyššie inštancie. Podozrieva svojich parlamentných zástupcov, že sa ho snáď dostatočne nezastávajú. Obťažuje a volá ich k zodpovednosti. Títo nemajúc po ruke ani kladnej ani zápornej odpovedi úradov, musia zodpovednosť svalovať na vyššie úrady. To sa však hneď poníma a biľaguje za štvanie oproti úradom a proti štátu.

Najúčinnejšie možno zamedziť tieto nezdravé zjavy tak, keď sa všade a vždy bude dbať rezkého a spravedlivého úradovania.

A preto v záujme dobra verejnosti, úradov a štátu samého sa pýtanie pána ministra zemedelstva:

1. Či vie o úradných prieťahoch, týkajúcich sa udelenia podpory pre pohorelcov na Tŕní?

2. Či je ochotný nariadiť, aby sa táto záležitosť už raz prajné vybavila?

V Prahe, dňa 26. júna 1934.

Šalát,

Čuřík, Danihel, dr. Fritz, dr. Gažík, Grebáč-Orlov,

Hlinka, Fritscher, dr. Labaj, Galovič, dr. Mederlý,

Mojto, Onderčo, Zajíček, dr. Tiso, dr. Petersilka,

dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák,

Slušný, Suroviak, Rázus.

2712/II

Interpelace

poslanců J. Vaňka, H. Bergmanna, J. Tykala a druhů

vládě republiky Československé ve věci oddlužení obcí a okresů.

Dnešní hospodářská krise, která ochromila nejen soukromé, ale i veřejné podnikání, těžce svými důsledky zapůsobila na hospodaření obcí a okresů. Obce, hlavně města, za změněných poměrů hospodářských a i politických v době poválečné byly nuceny ve zvýšené míře starati se o kulturní, sociální a hospodářské potřeby svých občanů. Stavěly školy, sociálně zdravotní ústavy, činžovní domy, kanalisace, vodovody, zaváděly elektřinu za příslibu podpory štábu a žerné. Mnohdy v zájmu veřejného klidu a pořádku staraly se obce o zmírnění bídy povstalé nezaměstnaností, a přikročily k svrchu uvedeným stavbám a investicím. Bohužel, těžké hospodářské poměry vyřadily statisíce dělníků z výrobního procesu, sta, ba tisíce podniků byly nuceny zastavit svoji výrobu a tím nastal úbytek přijmu z výnosu obecních přirážek a obecních dávek. Mnohé zákony zatěžovaly obce novými vydáními anebo menšími příjmy, dodatečně ukázaly se důsledky zákonů číslo 76, číslo 77 a číslo 125 z roku 1927, číslo 169 z roku 1930, které neblaze zapůsobily na finanční stav okresní a obecní samosprávy. Také země a stát nevykonaly včas svoji povinnost, kterou převzaly povolením subvencí na určité stavby svrchu vyjmenované a způsobily také dnešní neblahý finanční stav samosprávy.

Finanční situace mnohých měst, obcí a okresů jest přímo zoufalá. - Jsou obce, které nemohou plnit zákonitých povinností, nevyplácejí služné svým zaměstnancům, neplatí dlužných úroků, o nějakých investicích však dalších nemůže být ani řeči. Na obce jsou podávány žaloby, povolují se exekuce, zabavím se nájemné z polí, z domů, zabavují se obecní přirážky, zavádí se vnucená správa na obecní podniky, takže chod obecního hospodářství jest úplně zastaven.

Podepsaní se táží:

1. Jsou vládě tyto poměry známy?

2. Co hodlá vláda učiniti na uvedení finančního hospodářství obcí a okresů do rovnováhy?

3. Hodlá vláda v nejkratší době provést sanaci, či oddlužení obcí a okresů? ,

V Prahe dne 27. června 1934.

Vaněk, Bergmann, Tykal,

Langr, dr. Patejdl, Stejskal, Hynek, Jos. Tůma, Solfronk, Pechmanová-Klosová, Richter, Kraus, dr. Moudrý, Mikuláš, Inž. Záhorský, Lanc, Šmejcová, Netolický, Sladký, Bazala, Polívka, David, Zeminová, Tučný.

2712/II (překlad).

Interpelace

poslanců Krehana, Babela, Russa, Hadka a soudruhů

ministrovi školství a národní osvěty

a ministrovi veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy

o pronásledování oposičních dělnických

tělocvičných a sportovních spolků, pokud

jde o žákovská cvičení atd.

Dělnickým tělocvičným spolkům v Oldřichově v Hájích, Vratistavicích nad Nisou, Janově Dole, Pavlovicích, Ruprechticích, Rodhlici, Starém Habendorfě, Růžodole I, Františkově, Schönbornu, Radčicích, Horním Růžodole, Madurině, Údolí Sv. Krištofa, Chrastavě, Bílém Kostek nad Nisou, Oldřichově na Hranicích, Chotyni, Dolní Suché, Vítkově, Doníně a Nové Vsí, vesměs v libereckém okrese, okresní školní výbor Liberec-venkov pod čís. 5808 zakázal cvičení žáků bez (jakéhokoliv odůvodnění, t. j., aniž jim bylo prokázáno přestoupení zákonných předpisů.

Proti tomuto výměru bylo podáno odvolání k zemské školní radě, dosud však nebylo vyřízeno.

Dělnickým tělocvičným spolkům libereckého krajského svazu v okrese chomutovském, a to v Chomutově, Jirkově, Dřínově, Kondraticích a Droužkovicích zakázal chomutovský okresní školní výbor nejen cvičení žáků, nýbrž dokonce zastavil jiní užívání školních tělocvičen, odůvodňuje to "apolitickou činností, " kterou nelze prokázati.

Dělnickému tělocvičnému spolku v Trinksaifen v okrese nejdském bylo zakázáno cvičení žáků, poněvadž žákovský cvičitel jest členem komunistické strany.

Dělnickému tělocvičnému spolku ve Schwaderbachu v okrese kraslickém bylo zakázáno cvičení žáků, poněvadž prý žáci zpívali dělnické písně. Nyní byl spolek také přinucen odkliditi tělocvičnu postavenou na školním pozemku, ačkoliv někdejší obecní zastupitelstvo, nikoliv však místní školní rada, souhlasila se stavbou školní tělocvičny na školním pozemku s podmínkou, budou-li moci školáci při školním tělocviku cvičiti v této tělocvičně, což se také dělo po 10 let. Spolku vzniklo tím několik tisíc komín výdajů a ztratil tělocvičnu.

Tážeme se pánů ministrů:

1. Vědí o těchto pronásledováních?

2. Jsou ochotni tyto výměry okresních úřadů v Liberci, Chomutově, Nejdku, Kraslicích atd. zrušiti a zastaviti pronásledování oposičních dělnických spolků?

V Praze dne 26. června 1934.

Krehan, Babel, Russ, Hadek,

Čižinská, Štourač, Török, Valáškova, Höhnel, Novotný, Dvořák, Procházka, Kubač, Sliwka, Juran. J. Svoboda, Vallo, Bilek, Tyll, Steiner, Kliment.

2712/IV (překlad).

Interpelace

poslanců Hadka, Krehana a soudruhů ministrovi spravedlnosti

o poměrech u broumovského okresního soudu.

Poukazujeme na zvláštní poměry u broumovského okresního soudu, kde - jak se nám oznamuje - okresní soudce dr. Mongenstern několikráte týdně dostavuje se opilý pozdě dopoledne do své úřadovny a není tedy s to, alby s náležitou svědomitostí šetřil práv stran a dostál povinnostem soudce. Žádáme, aby tato věc byla ihned přísně vyšetřena.

Poukazujeme na nápadné chování broumovského okresního soudu, pokud jde o okresního soudce dr. Rohrsetzera, který v trestní věci proti továrnímu mistru Františku Ringlovi, č. T 625/33, se zdráhal vyslechnouti svědky, které jmenoval soukromý účastník Květoslav Hradecký. František Ringel totiž za stávky v měsíci červnu 1933 se zlým úmyslem vrazil dělníku Květoslavu Hradeckému do hlavy šroubovák o šířce 25 cm, takže mu roztříštil čelní kost a Hradecký musil býti v braumovské okresní nemocnici operovati. Dělníci Schwanse, Meixner a Bger v předběžném vyšetřování potvrdili, že Ringel Hradeckého pronásledoval, dohonil a že mu silně a s rozmyslem vrazil šroubovák do hlavy. Okresní soudce dr. Lev Rohrsetzer v Broumově nepovažoval však za nutné tyto svědky obeslati k líčení a je zřejmo, že takto má dojíti k osvobození Františka Ringla.

Primář broumovské okresní nemocnice dr. Novotný vydal obhájci lékařské vysvědčení, které rovněž jest u spisů č. T 625/33. Podle tohoto vysvědčení dlužno zranění Hradeckého posuzovati Jako těžké, zatím co podle vysvědčení, předloženého soudu, jest prý zranění Hrádeckého lehké.

Konstatujeme tím, že protizákonným postupem královéhradeckého státního zastupitelství byla Hradeckému odňata možnost podati subsidiární žalobu pro zločin těžkého ublížení na těle.

Tážeme se pána ministra spravedlnosti: 1. Ví-li o těchto případech?

2. Jest pan ministr ochoten vysvětliti, proč ve výše zmíněném případě královéhradecké státní zastupitelství porušivši zásadu zákonnosti podalo proti Františku Ringlovi jen trestní návrh pro ublížení při rvačce, tady pro přestupek?

3. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby byli příkladně potrestáni všichni, kdož se konajíce své povinnosti ve výše zmíněných případech něčeho dopustiti?

V Praze dne 27. června 1934.

Hadek, Krehan,

Štourač, Török, Kliment, Valášková, Höhnel, No-

votný, Juran, Dvořák, Procházka, Russ, Śliwka,

J. Svoboda, Vallo, Bílek, Tyll, Babel, Kubač,

Čižinská, Steiner.

4. Ve Frýdlantu četníci převedli vystěhovalce přes hranice do říše fašistických úřadů, jelikož byl podezřelý, že rozšiřoval protifašistické letáky, což mu však nelze dokázati.

A tak bychom mohli uvésti ještě velmi mnoho takových a podobných případů, na př., že jsou pronásledováni rakouští členové ochranného svazu v Praze a Brně, vypovídáni ze země rumunští proletářští političtí vystěhovalci v Praze.

Tážeme se pana ministra:

1. Ví-li o tomto svévolném pronásledování a vypovídání vystěhovalých politických protifašistů a beztoho již štvaných ubohých lidí?

2. Je-li ochoten vydati pokyny, aby se pronásledování politických proletářských vystěhovalou zastavilo, a potrestati ty, kdož politické uprchlíky vydávají často přímo jisté smrti?

V Praze dne 26. června 1934.

Kreban, Babel, Russ, Hodinová-Spurná,

Bílek, Śliwka, Kliment, Juran, Čižinská, Steiner, Kubač, Procházka, J. Svoboda, Vallo, Valáškova, Tyll, Dvořák, Höhnel, Novotný, Török, Hadek.

2712/V (překlad).

Interpelace

poslanců Krehana, Babeta, Russa,

Hodinové-Spurné

a soudruhů

ministrovi vnitra

o pronásledováni proletářských vystěhovalců v Praze a v rozličných městech Československé republiky.

1. Ve Vejprtech byl vystěhovalec zatčen v hostinci, kde dlel jako host. Tam byl také zatčen tajemník rudého svazu textilních dělníků Toms, a to na demunciaci. Oba byli odesláni k mosteckému krajskému soudu a přes zakročení byli teprve po 7 týdnech vyšetřovací vazby propuštěni a celé trestní stíhání proti nim zastavějí o.

2. V Litoměřicích bylí zatčeni dva vystěhovalci, kteří jsou již nyní přes 6 týdnů u litoměřického krajského soudu a přes zakročení nebyli propuštěni. Oba byli náhodou na výletě v lese a zastihli tam sivé soudruhy, kteří se bavili o 1. květnu a byli rovněž zatčeni.

3. U chebského krajského soudu jest vystěhovalec jíž několik týdnů ve vazbě, poněvadž ho říšskoněmecké fašistické úřady zaplétají do mravnostní aféry, aby jim byl vydán.

2712/VI.

Interpelácia

poslanca dra. Mikuláša Pružinského a druhov

ministrovi zemedelstva

o stranníckom postupe úradov práce na Slovensku mri sprostredkovanie práce sezónnym poľnohospodárskym robotníkom.

Už mnohí odborníci poukázali na povážlivý zjav nášho verejného života, že naša verejná správa pripúšťa, aby sa v nej na úkor celku uplatňovaly strannícko-politické vplyvy. Od týchto škodlivých vplyvov nebol ušetrený temer ani jeden jediný úsek našej verejnej správy a najpovážlivejšie je, že sa i terajšia ľudská bieda zneužíva k strannícko-politickým účelom.

O tomto svedčia konkrétne prípady, že úrady práce na Slovensku pod tlakom sekretariátov agrárnej strany len takým robotníckym gazdom dávajú smluvy na sezónnu prácu do Rakúska, Čiech, na Moravu atď., ktorí sa preukážu legitimáciou agrárnej strany, poťažne jej odborovej organizácie. Žiadosti príslušníkov iných strán o pracovnú smluvu sú však zamietané, ba ti robotnícki gazdovia, ktorí smluvu dostanú, sú pria-

mo donucovaní k tomu, aby i za robotníkov len takých ľudí prijímali, ktorí sú organizovaní v agrárnej strane.

Na doloženie tohto tvrdenia uvádzame tento konkrétny prípad:

Dňa 3. apríla t. r. z podnetu sekretariátu Odborovej jednoty zemedelských a lesných zamestnancov pre Slovensko v Žiline konala sa porada robotníckych gazdov a vedúcich robotníckych skupín okresu trenčianského v Trenčíne, v miestnosti hostinca Vládneho. Za prítomnosti a súhlasu správca Úradu práce v Trenčíne, p. Kavečku, prednášal tu tajomník horespomenutej organizácie agrárnej strany B. Kajtman a medzi iným povedal, že robotnícko-gazdovské smluvy dostanú len tí, ktorí sú organizovaní v Odborovej jednote zemedelských a lesných zamestnancov pre Slovensko v Žiline a ktorí prijmú za robotníkov len členov tejto jednoty a že o to sa už postará pán prednosta Úradu práce v Trenčíne, ktorý s touto jednotou sympatizuje a ju všemožne podporuje. Vo svojej reči - samozrejmé - hromžil zle-nedobre na Hlinkovu slovenskú ľudovú stranu a na Československú lidovú stranu a vyzýval prítomných, aby sa organizovali v uvedenej jednote, ktorá vraj jediná vie vplývať na všetky kompetentné úrady, ktoré potom všetko vykonajú v tom smysle, akom to táto organizácia bude žiadať.

Tento prípad je zaiste charakteristický a zaiste dostatočne illustruje nemožné pomery na Slovensku pri sprostredkovaní práce pre sezónnych poľnohospodárskych robotníkov, ktoré majú úrady práce konať nestranne, bez ohľadu na politickú príslušnosť uchádzačov. A o podobných prípadoch dostali sme zprávy 2 viacerých miest.

Preto sa pýtame pána ministra:

1. Či má vedomosť o týchto nemiestnych zásahoch politických sekretariátov do pôsobnosti úradov práce na Slovensku a

2. či je ochotný tieto zásahy zamedziť a nariadiť úradom práce na Slovenska, aby pri sprostredkovaní práce sezonným poľnohospodárskym robotníkom pokračovali úplne nestranne?

V Prahe, dňa 2. júla 1934.

Dr. Pružinský,

Hlinka, dr. Mederlý, Čuřík, dr. Fritz, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, dr. Labaj, Galovič, Mojto, Onderčo, dr. Polyák, dr. Ravasz, Sivák, Slušný, Suroviak, Šalát, dr. Tiso, Rázus, Danihel, Liška, Pekárek, Pechman.

2712/VII.

Interpelácia

poslanca Andreja Hlinku a druhov vláde republiky Československej

vo veci konfiškovania denníka »Slováka« č. 105 zo dňa 9. mája 1934.

Posledné prípady konfiškovania denníka »Slováka« znovu potvridily, že postup bratislavského štátneho zastupiteľstva pri cenzurovaní »Slováka« je naskrze strannícky. Na konfiškácii č. 105 denníka »Slováka« zo dňa 9. mája t. r. dokážeme, že bratislavské štátne zastupiteľstvo bezohladne potlačuje v »S1ováku« každý voľnejší prejav kritiky zákonodarných a vládnych činiteľov, cenzuruje konštatovanie suchých faktov a dopúšťa sa aj takých nehorázností, že konfiškuje celé state z prednášky, povedanej na vysokej škole politických náuk v Prahe, a to dokonca českým publicistom. Za takýchto okolnosti ústavou zaručená sloboda tlače stáva sa na Slovensku celkom iluzórnou, čím dôvera ľudu v neporušiteľnosť základných zákonov nášho štátu sa hlboko otriasa. Ak kedy, tak v týchto búrlivých časoch je potrebné, aby slovenský ľud nebol stranníckosťou a očividomým obchádzaním zákonných predpisov bratislavskými štátnym zastupiteľstvom znepokojovaný. Konfiškácia č. 105 denníka »Slováka« zo dňa 9. mája nech je pre sl. vládu mementom. To, čoho sa pri konfiškácii tohoto čísla dopustilo bratislavské štátne zastupiteľstvo je viac než obchádzanie zákonných predpisov. To je úplná ľubovôľa! Nech však hovoria dôkazy. Z čísla tohoto v celom rozsahu skonfiškovaný bol úvodný článok »Pätnásť rokov Podkarpatskej Rusi«. Citujeme ho celý:

Pred 15. rokmi, dňa 8. mája 1919, prišlo do Prahy 100 delegátov Centrálnej ruskej rady, v ktorej boly sdružené všetky rusínske národné rady v Prešove, Užhorode a Chuste. Týmito dňom sa pripojila Podkarpatská Rus k Československej republike ako jej nedeliteľná časť.

Pätnáste výročie tejto významnej udalosti oslavuje Podkarpatská Rus za okolnosti mimoriadnych. Príčiny zahranično-politické diktovaly československej vláde vyslať zahraničného ministra dr. Beneša pred niekoľkými dňami na Podkarpatskú Rus. Dr. Beneš prišiel, povedal niekoľko rečí a znovu dal Podkarpatskej Rusi do výhľadu, čo sa jej už dáva v určitom čase každý rok - totiž Saint-germainskou mierovou smluvou ešte pred 15. rokmi zabezpečenú a ústavou Československej republiky zaručenú autonómiu.

Vláda a menovite dr. Beneš najlepšie vie, prečo je tak dôležité práve v týchto dňoch stavať sa do pózy temer zaľúbenca, dvoriť podkarpatoruskému ľudu, zdôrazňovať nesmiernu dôležitosť a vynikajúce poslami Podkarpatského Ruska a akoby mimochodom vyratúvať, čo všetko urobila Praha za Podkarpatskú Rus. Spomínajú sa číslice práve tak, ako sa spomínavajú na adresu Slovenska, odvolávate sa na štatistiku, koľko sto škôl postavili, koľko jutár pôdy rozdelili, koľko kukuričných akcií previedli a koľko doplatili na Podkarpatskú Rus. V štatistikách sú pražskí páni ohromní majstri. Ale i keby neboli, aj tak by veľmi ľahko presvedčili ochotných exponentov a kolonistov (iných beztak nepresvedčujú) na Podkarpatskej Rusi o tom, že všetko je v poriadku, že Praha vykonala svoju povinnosť a teda je len prirodzené, aby Podkarpatská Rus bola vďačná i radovala sa najnovšiemu sľubu, ktorý dostala z úst dr. Beneša o uskutočnení autonómii e.

Ale domáci ľud Podkarpatskej Rusi, ľud periférii malých miest a ľud chalúp, roztrasených po krásnej, ak biednej krajine, sotva by vedel takými šťavnatými epitetonmi nadšenia rečniť, vítať a dakovať na ovenčených staniciach alebo za prikrytými banketovými stolmi, ako to vedeli civilní a vojenskí hodnostári v krásnej úradnej reči Podkarpatského Ruska, v reči českej. Keby sa k týmto nadšeným ostávam nejakom, nepríjemnou náhodou dostal i skutočný reprezentant Podkarpatského Ruska z niektorej chalupy a mohol by úprimne povedať svoju mienku, nuž tú by sotva priniesly pražské noviny ako argument štátotvornosti. V takýchto úpřimných slovách zračila by sa bieda, ktorá prichádzali študovať len nedávno žurnalisti a spisovatelia z celého sveta, bieda, ktorá sa od tej doby nezmenšila, ale každým dňom ešte narástla. Dozvedela by sa z nich páni pražskí, že to ohromné dotlačenie na Podkarpatskú Rus žije len na papieri Štatistík a má - ak sa niečo skutočne doplatí - z toho osoh Iba exponovaný element i jeho deti, pre ktoré sa stavajú české školy, četnícka stanica, skvostné byty atď. I z rozličných reforiem pozemkových a iných slová úprimného človeka soškriabaly by glazúru rafinovaných štatistík. Pozemková reforma nedala ľudu toľko pôdy, aby z nej mohol čo ako biedne vyžiť. Poslúžila iba družstvám pražských strán, a pražskému i židovskému kapitálu v nich. Takiste politika lesná, ktorá je na Podkarpatskej Rusi najdôležitejšia, bola vedená len s hľadiska záujmov Prahy a jej kapitalistických exponentov, a nie tak, aby prospela záujmom miestneho drobného obyvateľstva.

A čo hovoriť o kultúrnych otázkach?

Veď sú ešte v živej pamäti demonštrácie rusínskych študentov, ktorí nielen doma, ale i v samej Prahe museli sa dať rozháňať a zatvárať policajtmi len preto, lebo žiadali také primitívne práva pre svoj ľud je, aby sa úradovalo nie taký, ak rečou domáceho ľudu na Podkarpatskej Rusi.

Vysokí českí hodnostári, rozsypalovci a mazníkovci, generáli a zbytkoví statkári nemôžu hovoriť z mene Podkarpatskej Rusi. Nemôžu v jej mene hovoriť ani strany, ktoré skorumpovaly celý život tejto nešťastnej krajiny a ktoré ešte i rozličné tie kukuričné a iné, do sociálnej šaty oblečené akcie zneužily na ciely agitačné a na obohacovanie kadejakých dobrodruhov. Za Podkarpatskú Rus nemôže hovoriť nikto, kým táto Podkarpatská Rus nedostane, čo jej zabezpečujú mierové smluvy a čo má zabezpečené i v československej ústave. Cena a úprimnosť rozličných osláv i ubezpečovaní na adresu zahraničia bude len vtedy opravdivá, keď v mene Podkarpatskej Rusi budú môcť hovoriť jej skutoční vodcovia a to v autonómnej Padkarpatskej Rusi, v rámci Československej republiky.

Dotiaľ, kým Podkarpatská Rus nemá autonómiu, nemôže úprimne radovať sa ani poslom pražskej vlády, ani pražskými exponentmi usporiadaným oslavám.

Aké právo má rusínsky človek v svojom vlastnom domove, o tom podáva najlepšie svedectvo orgán sociálnej demokracie »Právo lidu« dňa 8. mája t. r. »Právo lidu« píše:

»Trápnym nedopatrením ostáva organizácia prednášky min. Beneša, znemožnivšia úplne využitie prejavu. Reč ministrova určená bola Rusínom, lístkov na prednášku sa však nedostalo na pr. rusínskemu človekovi krajinského výboru, rusínskym profesorom gymnázia a učiteľskému ústavu, a márne sa ich dožadovali, zatiaľ čo sál bol naplnený českou verejnosťou a pánmi i dámami, ktorým šlo len o udalosť spoločenskú. «

V 15. roku oslobodenia Podkarptaskej Rusi musíme sa teda pýtať: komu to vlastne dr. Beneš na Podkarpatskej Rusi rečnil?

Na dôkaz predpojatosti a stranníckosti bratislavského štátneho zastupiteľstva postačil by už aj tento citát. Veď je neslýchané, aby sa v demokratickom štáte takýmto brutálnym spôsobom znemožňovala kritika vlády. Keď sa na Slovensku konfiškujú aj state, ktoré vyšlý už tlačou v českom vládnom časopise »Právo lidu«, to je anarchia, ktorej v záujme zabezpečenia právneho poriadku treba urobiť čím skôr radikálny koniec. To je však nie všetko! V tomto istom čísle denníka »Slováka« zkonfiškovaná bola v celom rozsahu aj zpráva »Slovenská Amerika v aktivite«. Citujeme ju doslovne:

V americkom týždenníku »Bratstvo« (26. apríla) čítanie článok známeho slovenského amerického spisovateľa rev. Miloša Mlynaroviča pod názvom »)Do práce, americká Slovač!«

V tomto článku rev. Mlynarovič plní, ako predseda Sdruženia slovenských katolíkov v Amerike, poverenie, ktoré dostal od valného shromaždenia SSK a vyzýva amerických Slovákov, aby sa dali do práce. Usporiadanie slovenských dní a Pribinových slávností po celej Amerike má veľ-

ký vnútorný význam. Zobúdza v srdciach amerických Slovákov národné povedomie, upevňuje v nich slovenskosť a činí ich odolnejšími.

Po vyzdvihnutí významu týchto dvoch podnikov rev. Mlynarovič doslovne píše:

Konvencia (valné shromaždenie) Sdruženia slov. katolíkov jednohlasne prijala návrh, aby americkí Slováci vydržiavali protestné schôdze

proti terajšej československej vláde------. Slov.

národ nesmie sa poddať; nesmie bez ohlasu znášať tie ohromné krivdy; musí si ratovať svoju existenciu. Národ, ktorý si nevie chrániť život svoj, nie je života schopný a hodný.

Niektoré naše americké kolónie, ktorým česť a sláva, už maly protestné schôdze; mnohé kolonie chcú ich mať spoločne so slovenskými dňami alebo Pribinovými slávnosťami. Hlavná vec je, aby ani jedna americká slovenská kolónia nezabudla protest svoj zaslať na prezidenta Masaryka a na zahraničné ministerstvo československé, ktoré, na úkor nášho národa ešte podnes zastupuje Beneš.

Prosím úrady slovenských dní, Pribinových slávností a protestných schôdzí, aby ráčili najmenej jednu kópiu protestu ponechať pre seba, jednu zaslať mne ako predsedovi Sdruženia slov. katolíkov, ktorú kopu použiť chceme pre dobro slovenského národa. Tam, kde je odbočka SSK a diecezálny sbor, tiež by sa mala zachrániť kópia. Zaiste i Slovenská liga tešiť sa bude jednej.

Prosím úctivé úrady, vydržiavať sa majúcich slávnosti, aby nepočúvaly ani na nezrelé reči čechoslovákov, ani na poznámky našich zúfalcov, ani na posunky nedbanlivcov, ale aby sa postaraly o protesty a aby tie zaslaly na horespomenuté osoby. Je potrebné, aby výbory zaslaly pozdrav rímskemu Otcovi, ako hlave viditeľnej cirkvi Kristovej a pozdrav svojmu diecézálnemu biskupovi. Pozdrav svätému Otcovi zaslaný má byť cestou diecezálneho fórumu, to jest cestou biskupskou, lebo to je jediné správna, kanonícka cesta; nevoľno zabudnúť na našich biskupov na Slovensku.

V protestných rezolúciách zdôrazniť treba tieto body:

a) Odsudzujeme terajšiu československú vládu, lebo spôsobom umelým namáha sa zrobiť z dvoch národov: zo slovenského a českého, jeden národ, aby tak Slovensko i naďalej mohla zaplavovať svojimi prívržencami z Čiech a Moravy alko svoj kraj. - - -

b) Maďarskou vládou-utláčanému a svetovú borbou ubitému slovenskému národu americkí Slováci prišli na pomoc na základe Pittsburgskej dohody, ktorú uzavreli s legálnym zástupcom odbojných Čechov a Slovákov, tojest s T. G. Masarykovi; na základe ktorej dohody americká vláda dala podnet na založenie Československej republiky, ktorú i legálne uznala, ktorá dobodá ale po utvorení Československej republiky uznatá a do konštitúcie štátnej vtelená nebola. Žiadame uzna-

nie, potom vtelenie do ústavy republiky a l do života uvádzanie tejže Pittsburghskej dohody.

c) Protestujeme proti prenasledovaniu autonomistických vodcov, proti cenzurovaniu autonomistickej tlače, lebo také dačo protiví sa pojmu demokracie a prírodným právam národa. Také počínanie je nič inšie, ako otrocké podmaňovanie, ako odsudzovanie na smrť.

d) Americká Slovač protestuje proti terajšej československej vláde nie s intenciou rozbitia Československej republiky; takej intencie neprechováva. Ale protestuje z povinnosti k Pittsburghskej dohode, z povinnosti k existencii svojho národa a z povinnosti udržania pokoja a tak blahobytu v tejže republike, ktorá napomohla utvoriť.

S účelom vydržiavaných slávností a 9 odhlasovaným protestom proti československej vláde treba oboznámiť aj americkú tlač a americkú verejnosť. Veríme v Boha a v Jeho pomoc, že nadíde doba, keď americká tlač a verejnosť zastane sa nášho národa, pomôže do bankrotu vohnat nie Československú republiku, ale terajšiu čechoslovácku vládu, - - -

Teda hor sa do práce, americkí Slováci, za oltár viery a národa!

Sdruženie slovenských katolíkov v Amerike je organizáciou revolučnou. Zaslúžilo sa ono o vybudovanie našej republiky. Dňa 20. septembra 1917 sám dr. M. R. Štefánik v New Yorku mal dôležitú poradu s vedúcimi funkcionármi Sdruženia slovenských katolíkov a ďakoval im za rozhodné stanovisko, ktoré boli zaujali proti Rakúsko-Uhorsku a za Čsl. republiku. S kazateľníc a na zhromaždeniach naše americké slovenské katolícke kňažstvo hlásalo po celej Amerike: preč od Maďarov! Obetovalo státisíce na podporu zahraničného odboja.

Aj T. G. Masaryk, dôjdúc do Ameriky, naviazal styky so Sdružením slovenských katolíkov. Jeho vtedajšiemu predsedovi rev. Jánovi Kubašekovi dňa 20. nov. 1918 poslal T. G. Masaryk z New Yorku vlastnoručný list, v ktorom mu sľubuje slobodu cirkvi katolíckej v RČS. (Kópia Masarykovho listu rev. Kubašekovi je v knihe K. Sidora: "Slováci v zahraničnom odboji" na str. 161. )

Z toho všetkého vysvitá, že SSK je organizáciou zaslúžilou o náš štát. A táto organizácia v záujme slovenskom podniká teraz akciu po celej Amerike. Hľadíme v ústrety tejto akcie s veľkou radosťou a voláme bratom za more:

- Bratia, pomáhajte nám! - - -

Konfiškáciu tejto zprávy pokladáme nielen za celkom neodôvodnenú, ale pokladáme ju aj za ťažkú urážka amerických Slovákov, ktorí v zahraničnom odboji československom vyhrali si svoj podiel a majú teda právo hovoriť do vecí nášho štátu. Je so strany bratislavského štátneho zastupiteľstva hrubá bezohľadnosť, keď konfiškuje prejav amerických slovenských činiteľov, ktorí republiku Čsl. budovali a keď prejav tento