částek neúměrných jejich hospodářské nosnosti, ponechává se proto těmto nemocenským pojišťovnám, aby mohly pro dosažení dávek v mateřství stanoviti delší dobu předchozího pojištění a v případě, že vyměřují sazbu vyšší než 4'8% střední denní mzdy, mohly stanovami upraviti také peněžité dávky v mateřství. (Viz nová ustanoveni § 104 zákona. ) Výši úspor, jichž se tím docílí, nelze předem určiti, poněvadž není možné předvídati, které nemocenské pojišťovny této úlevy použijí.

Uvedenými opatřeními nelze dosíci pronikavějších úspor, jichž je nezbytně třeba k úspěšné sanaci nemocenského pojištění. Nebylo proto možno se vyhnouti snížení nemocenského. Na nemocenském vyplácejí nemocenské pojišťovny s výjimkou prvních tříd 2/3 střední denní mzdy. Uváží-li se, že pro nemoc k práci neschopný pojištěnec neplatí pojistného a že dostává nemocenské i za dny, kdy zpravidla nepracuje (neděle), docházíme k závěru, že nemocenské činí u nás až 80% středního

denního výdělku po uplynutí dvoudenní karence a k tomu ještě u části pojištěnců přistupuje úplata podle ustanovení § 1154/b občanského zákona (viz tabulku č. 11, která je sice již upravena s ohledem na navrhované změny, avšak ve své první části dává v podstatě přehled o dosavadním stavu).

Ve většině cizích států je nemocenské podstatně nižší než u nás.

Snížení nemocenského lze dosíci všeobecně prodloužením karence, dále snížením nemocenského v jednotlivých třídách a konečně zkrácením podpůrci doby.

Dříve než bylo přistoupeno k projednání těchto možností, byl připraven podrobný statistický materiál, dovolující, ne-li s naprostou bezpečností, tedy alespoň ilustračně odhadnouti finanční důsledky jednotlivých opatření. V prvé řadě přicházely by v úvahu podrobné hospodářské statistiky nemocenského pojištění až do roku 1931. (Dosud byla sice vydána pouze statistika za r. 1930, nejdůležitější čísla byla

Tabulka č. 13.

Průměrný počet odškodněných dní pro l případ onemocnění.

již zjištěna až do roku 1931 a za rok 1932 a 1933 provedeny četné odhady. ) Pro studium některých zvláštních otázek, pro něž nebylo po ruce statistik v celostátním měřítku, byla provedena některá representativní statistická šetření u jednotlivých nemocenských pojišťoven. Bylo třeba zejména konstruovati sériovou tabulku o odhadu případu onemocnění podle trvání nemoci. Za podklad výpočtu v zákoně z roku 1924 bylo použito sériové tabulky nemo-

censké pokladny lipské, která se však týká období 1893 až 1904. Přesto, že jsou to data z doby dnešním poměrům již velice vzdálené, nejsou výsledky šetření tak podstatně odlišné, aby jich i dnes nemohlo býti použito. Z vlastních zkušeností byla zkonstruována tato tabulka na podkladě materiálu okresní nemocenské pojišťovny v Praze za rok 1928 a 1929, u strojnické nemocenské pojišťovny za rok 1929 a 1930 a u okresní nemocenské pojišťovny v Te-

Tabulka č. 14. Přehled o četnosti a trvání případu nemoci s ohledem na třídy a věk.

plicích-Šanově za rok 1930 a 1931. (Viz tabulku č. 12. ) Některé jiné detaily sledovány byly u okresní nemocenské pojišťovny v Jílovém a otázka okruhu rodinných příslušníků byla podrobně prostudována u okresní nemocenské pojišťovny v Praze a dále u okresní nemocenské pojišťovny a zemědělské nemocenské pojišťovny v Čáslavi a v Českém Brodě.

Kromě toho vlastní statistika ústřední sociální pojišťovny z výkazových lístků nemocenských pojišťoven za rok 1927 a 1928 poskytla přehled v mnohých otázkách, týkajících se zejména nemocnosti pojištěnců podle druhů chorob, podle stáří a podle mzdových tříd. Na podkladě tohoto materiálu je možno propočítati odhady uvedených možností. (Tabulka č. 13 a 14. )

Pokud jde o otázku zkrácení podpůrci doby z 52 na 39 nebo 26 týdnů, jest uvážiti toto: Původní nemocenský zákon, jenž platil až do r. 1917, poskytoval nemocenskou podporu pouze po dobu 20 týdnů. Zákon z r. 1917 zvýšil dobu z 20 na 26 týdnů, zákon z roku 1919 prodloužil dobu na 39 týdnů a zákon z roku 1920 prodloužil podpůrci dobu na l rok.

V tabulce č. 15 jest podle jednotlivých sériových tabulek uvedeno, o kolik procent by se snížilo vydání na nemocenském. V celku je zřejmo, že jde při zkrácení na 39 týdnů o úsporu asi 5% nemocenského a při zkrácení na 26 týdnů o 15% nemocenského. Bereme-li za podklad úvah o finančním důsledku uvedených možností vydání na nemocenské u všech nemocenských pojišťoven celkem asi 450 mil., shledáme, že při zkrácení podpůrci doby na 39 týdnů byla by možná úspora asi Kč 25 mil. a při zkrácení na 26 týdnů Kč 70 mil.

Již zde a také s ohledem na další úvahy jest nutno upozorniti, že volí-li se pro všechny nemocenské pojišťovny za základ

úvah jednotné procento, činí se tak pouze proto, aby bylo možno v celostátním měřítku si učiniti o jednotlivých změnách alespoň přibližnou představu. Je přirozené, že v jednotlivých nemocenských pojišťovnách a také v různých obdobích - což závisí do značné míry na hospodářských, klimatických a zdravotních poměrech v jednotlivých územích - se budou výsledky lišiti od tohoto průměru, jak ostatně již ukazuje také různost sériových tabulek, které byly z několika pojišťoven zkonstruovány. Posuzují-li se právě uvedené výsledky všeobecného zkrácení podpůrci doby, nutno uvážiti kromě účinků hospodářských také důsledky zdravotní a sociální. Při úvahách o zkracování podpůrci doby nelze přehlížeti zejména škody na zdraví pojištěnců, které by takovéto zkrácení mělo za následek. Již z tabulky č. 13 je zřejmo, že zkrácení podpůrci doby by postihlo citelně právě pojištěnce trpící chorobami sociálními, zejména tuberkulosou. Důsledkem toho by zkrácení podpůrci doby mělo také ten nepříznivý výsledek, že by se četnost případů invalidity patrně zvýšila. Na hospodářství pojištěnců a jejich rodin by pak toto zkrácení mělo rovněž nepříznivý vliv, ježto by i tam, kde by pojištěnec ihned mohl prokázati invaliditu, následoval po požitku nemocenského, poměrně uspokojivě vyměřeného, požitek invalidního důchodu, který by zejména v prvých počátcích invalidního pojištění znamenal snížení požitků nemocného pojištěnce o 1/4 nebo dokonce o polovinu roku dříve na úroveň velmi nízkou, dosahující v mnoha případech sotva 50% nemocenského. Na důsledky pro zdravotní stav u rodiny pojištěncovy, podmíněný zejména dostatečnou výživou, a tedy na zdravotní stav velké části obyvatelstva není třeba zvlášť poukazovati.

Tabulka č. 15.