Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.
III. volební období. 10. zasedání.
2669.
Interpelace:
I. posl. Hatiny, Hynka, Mikuláše a druhů min. zemědělství a sociální péče o stížnostech na hospodaření na státním dvoře » Amalie«,
II. posl. Bergmanna, Tučného, Mikuláše a druhů min. zemědělství o služebních poměrech pragmatikálních zaměstnanců státních lesů a statků a o resystemisaci služebních míst tohoto podniku,
III. posl. Bergmanna, Tučného, Davida a druhů min. národní obrany o bezesmluvním stavu zaměstnanců vojenských střelnic,
IV. posl. Bergmanna, Tučného, Mikuláše a druhů min. zemědělství, sociální péče a financí o zajištění pensijních nároků zaměstnanců státních lesů a statků, převzatých do státních služeb při provádění pozemkové reformy,
V. posl. Mikuláše, dra Patejdla, Bergmanna, Hynka, Solfronka a druhů min. financí o nesprávném výkladu zákona o daních přímých při zařazování soupisných míst zcela do daně činžovní,
VI. posl. Najmana, Ostrého, Kejmara, Jiráčka a druhů vládě republiky Československé ohledně exekučního vymáhání daní berním úřadem v Duchcově,
VII. posl. Štětky, Dvořáka, Hádka a soudr. min. spravedlnosti o úžasné obžalobě státního zástupce v Mladé Boleslavi, který svého reakčního a středověkého názoru na církev zneužívá k persekuci pokrokových proletářských činovníků,
VIII. posl. dra Jabloniczkého a druhů min. vnitra o zákazu konati některé schůze,
IX. posl. Leibla, Schweichharta, Jaksche, Hackenberga a soudr. vládě o pomocných opatřeních pro drobné zemědělce postižené letošní živelní pohromou,
X. posl. Windirsche a druhů vládě o soudní exekuci podpor při živelních pohromách.
2669/I.
Interpelace
poslanců A. Hatiny, J. Hynka, V. Mikuláše a druhů
ministru zemědělství a sociální péče
o stížnostech na hospodaření na státním dvoře »Amalie«.
Dne 20. července 1930 převzal do nájmu po Aloisů Havelkovi státní dvůr »Amalie« nový nájemce Frant. Novák. Živý inventář tehdy sestával z 200 kusů hovězího dobytka a 7 párů koní. Tehdy sklidilo se na dvoře 60 vagónů obilí. Budovy a mrtvý inventář byl ve velmi dobrém stavu. Pole byla řádně obdělávána a oseta.
V květnu letošního roku stav živého i mrtvého inventáře je tak žalostný, že z původních 200 kusů hovězího dobytka zbylo tu jen 30 kusů. Samozřejmě, že i mrtvý inventář za tohoto stavu zchátral. Pole jsou nedbale obdělávána, samý pýr a bodlák, ačkoliv doba k osetí dávno uplynula, leží většina polí jednoho z nejkrásnějších státních dvorů ladem a co bylo zaseto, je úplně zaplaveno pýrem a bodláčím. Ovocný sad, který býval chloubou dvora, je zničen, nejlepší stromy jsou vykáceny a spáleny, vnitřek dvora vyrabován, trámy a prkna spáleny.
Na tomto dvoře shnilo pro nedostatek dostatečných opatření přes 10 vagónů lnu.
Dne 4. listopadu 1933 byl zastaven na dvoře »Amalie« provoz a dvůr ponechán na pospas zkáze. Při tom přišlo o zaměstnáni několik desítek rodin, jejich členové jsou úplně bez prostředků ponecháni na pospas kruté bídě. Nemohou nalézti práci, nemohou dosíci vyplacení zadržené mzdy, která jde u jednotlivců do tisíců, nabyla jim také přiznána podpora v rámci stravovací akce ministerstva sociální péče a za těchto okolností byli vypovězeni z deputátnich bytů.
Tímto zjevem poškozen byl velmi citelně československy stát a zaměstnanci na dvoře »Amalie«. Dalším prodlením hrozí ztráty státu i zaměstnancům.
Podepsaní táží se pana ministra zemědělství:
1. Je-li mu znám stav na státním dvoře »Amalii«?
2. Je-li ochoten zjednati nápravu a zameziti dalším škodám?
3. Je-li ochoten postarati se, aby propuštěným byla vyplacena mzda, odvolána byla jejich výpověď z bytů a byli znovu do zaměstnání přijati?
4. Je-li ochoten učiniti bezodkladné opatření, aby uvedený zemědělský objekt obhospodařován byl svědomitým a řádným nájemcem?
5. Jest pan ministr sociální péče ochoten naříditi, aby zaměstnanci, kteří přišli na dvoře »Amálii« ne vlastní vinou o zaměstnáni, byli zařazeni do stravovací akce ministerstva sociální péče?
V Praze dne 15. června 1934.
Hatina, Hynek, Mikuláš;
Bergmann, dr. Patejdl, Solfronk, Tykal, Šmejcová,
Kraus, Pechmanová-Klosová, Langr, Vaněk, Lanc,
Bazala, Netolický, Slavíček, Zeminová, David,
Sladký, Malý, Stejskal.
2669/II.
Interpelace
poslanců H. Bergmanna, Al. Tučného, V. Mikuláše a druhů
ministru zemědělství
l
o služebních poměrech pragmatikálních
zaměstnanců státních lesů a statků a
o resystemisaci služebních míst
tohoto podniku.
Pro zaměstnance podniku S. L. S. schválila vláda služební řád na základě § 210, odst. 1 platového zákona čís. 103/1926. Ačkoliv platový zákon v § 5 předpisuje systemisaci služebních míst pro pragmatikální zaměstnance a uzákoňuje tuto systemisaci jako platový systém a ačkoli cit. paragraf 210, odst. 1 výslovně předpisuje, že služební řád musí přísně šetřiti zejména zásady, že ustanovení zaměstnance nebo jeho povýšení jest přípustno jen na volné systemisované služební místo, nebyla pro několik set pragmatikálních zaměstnanců služební místa u podniku S. L. S. systemisována a tito zaměstnanci nemohou býti ustanoveni na systemisovaná místa a nejsou již po dobu 6 let povyšováni. Tím utrpěli pragmatikální zaměstnanci i při předepsané a nejlepší kvalifikaci škody, jdoucí do desítek tisíců jen proto, že se dobrovolně nevzdali svého služebního poměru pragmatikálního, důvěřujíce ve stálost a platnost svého služebního práva. Nejvíce a nejpočetněji byla tím postižena skupina slovenských horalů, kteří vykonávají služby úřednické, aniž místu úředníků byla pro ně systemisována a kteří jsou po převzetí naším státem přeřazeni do stavu zřízenců, ač vykonávají funkce úřednické.
Pro ostatní zaměstnance dle služebního řádu nebyla dosud provedena resystemisace služebních míst, ač v jiných resortech státní správy a podniků resystemisace již před léty byla provedena. Tím jsou poškozováni zaměstnanci na svých právech, založených služebním řádem, vázaným zásadami platového zákona číslo 103/1926 Sb. z. a n.
Odklad resystamisace poškozuje dále ty, v rámci provádění pozemkové reformy převzaté zaměstnance, kteří nemohou býti převzati do poměru na služební řád, poněvadž teprve resystemisace může pro ně místa systemisovati. Nezaviněně jest těmto zaměstnancům oddalováno povýšeni a jmenování, poněvadž není splněna podmínka systemisační, aby mohli býti převzati do poměru dle služebního řádu a jsou již po léta ponecháváni v provisorním stavu, v jakém byli převzati dle jejich kolektivních smluv na soukromých velkostatcích. Přes to jsou i těmto smluvním zaměstnancům snižovány platy dle zákona číslo 204/1932 Sb. z. a n. a vlád. nařízení číslo 252/1933 Sb. z. a n.
Podepsaní táží se pana ministra:
1. Jest panu ministrovi zemědělství tato skutečnost známa?
2. Jste, pane ministře, ochoten předložiti vládě ke schváleni návrh na novelu služebního řádu, alby i pro pragmatikální zaměstnance byla systemisována služební místa?
3. Jste, pane ministře, ochoten vládě předložiti návrh na náhradu škod, způsobených umíněným pragmatikálním zaměstnancům nedostatkem služebního řádu?
4. Jste, pane ministře, ochoten urychliti resystemisaci služebních míst podniku Státní lesy a statky?
V Praze dne 19. června 1934.
Bergmann, Tučný, Mikuláš,
Solfronk, Malý, Hynek, Hatina, Lanc, Tykal, dr.
Moudrý, Stejskal, Vaněk, Bazala, Hrušovský, dr.
Patejdl, Polívka, Špatný, David, Sladký, Kraus,
Slavíček.
2669/III.
Interpelace
poslanců H. Bergmanna, Al. Tučného, J. Davida a druhů
ministru národní obrany
o bezesmluvním stavu zaměstnanců vojenských střelnic.
V rámci šestátňování zabraných lesů byli do služeb MNO., vojenské střelnice v Brdech, převzati zaměstnanci z předchozích služeb u velko-
statků Zbiroh, Hořovice a Rožmitál. V těchto služebních poměrech měli zaměstnanci své nároky požitkové i postupové upraveny kolektivními smlouvami, obvyklými na šlechtických velkostatcích. Při jejich převzetí byly jejich nároky z poměru služebního chráněny řadou zákonů a nařízení o provádění pozemkové reformy a bylo jim slibováno, že budou jejich služební povinnosti i práva u nového zaměstnavatele upraveny zvláštním služebním řádem.
Ačkoliv jejich převzetí do služeb MNO stalo se již před 5 lety, slouží tito zaměstnanci vojenské střelnice na svých velmi exponovaných a důležitých služebních místech dosud provisorně dle kolektivních smluv, uzavřených s nimi bývalými zaměstnavateli-veľkostatkáři, které nevyjadřují důležitost, odpovědnost a mnohdy i důvěrnost jejich nynějšího postavení.
Před dvěma léty bylo těmto zaměstnancům úředně oznámeno, že bude pro ně vydán služební řád analogický se služebním řádem platným pro zaměstnance podniku Státní lesy a statky, ale ten že se bude vztahovati jen na ony převzaté neb nově přijímané zaměstnance, kteří nepřekročili 55. rok svého věku v době, kdy započne účinnost tohoto řádu. Do dnešního dne však služební řád vydán nebyl. Tím by byli z výhod jeho vyloučeni všichni zaměstnanci, kteří v době převzetí (před 5 lety) byli mladšími 50 let a to ještě za předpokladu, že by služební řád vešel v platnost ještě v tomto roce.
Tím by byli postiženi všichni starší zaměstnanci, kteří tvoří velkou část převzatých zaměstnanců a ještě dlouhou řadu let budou sloužiti. Takto by byly vytvořeny dvě kategorie zaměstnamců vojenských střelnic: privilegovaná, která by podléhala služebnímu řádu a druhá, která při stejných službách, stejné odpovědnosti a důvěrnosti svého zaměstnání neměla práv privilegovaných spoluzaměstnanců.
Podepsaní se táží pana ministra národní obrany:
1. Je-li mu znám tento stav?
2. Je-li ochoten vysvětliti příčinu průtahu, proč služební řád pro zaměstnance vojenských střelnic vydáván není?
3. Je-li ochoten učiniti opatření, aby již připravený služební řád nabyl platnosti a aby bylo z něho vypuštěno ustanovení vylučující z jeho povinností i práv zaměstnance, kteří jsou staršími 55 let v době účinnosti služebního řádu?
V Praze dne 19. června 1934.
Bergmann, Tučný, David,
Stejskal, Hynek, Kraus, Netolický, dr. Patejdl,
Slavíček, Richter, Polívka, Vaněk, Hatina, Zemi-
nová, dr. Moudrý, Sladký, Solfronk, Malý, Lanc,
Bazala, Mikuláš, Tykal, Špatný, Hrušovský.
2669/IV.
Interpelace
poslanců H. Bergmanna, Al. Tučného, V. Mikuláše a druhů
ministrům zemědělství, sociální péče a financi
o zajištění pensijních nároků zaměstnanců státních lesů a statků, převzatých do státních služeb při provádění pozemkové
reformy.
Záborový zákon číslo 215/1919 v § 9 určuje, že při převzetí zabraného majetku jest postupovati tak, aby osoby, pro které na zabraném majetku váznou práva, jakož i osoby, které mají proti dosavadnímu vlastníku právo z poměru služebního a zaopatřovacího, nebyly zkráceny. Tento rámcový zákon byl doplněn řadou dalších zákonů a nařízení o prováděni pozemkové reformy
i ustanovení zákona o pensijním pojištění (§ 118 zákona 26/1929). Jde při tom o úpravu konkurence různých pensijních nároků při přestupech a o zhodnocení převádění prémiových reserv.
Služební řád pro zaměstnance podniku S. L. S. v § 62 upravuje tyto nároky zaměstnanců jeti rámcově. Některými nejasnostmi a mezerami ustanovemí odst. 3 cit. paragrafu se stalo, že převedené prémiové reservy nejsou zhodnocovány, ano že ani není známo, jak s některými přeplatky těchto prémiových reserv nad zákonnou míru je naložiti - že pensistům nejsou vypláceny částky, na které jim nesporně dává nárok pensijní zákon 26/1929 o započtení nepojištěné doby 177 a) a o státním přispěnu za válečné služby (§ 176), že převzati zaměstnanci dostávají od státu menší pensi než jejich druhové se stejnou služební dobou, kteří zůstali pojištěni u VPÚ, nebo u náhradního pensijního ústavu a konečně, že žádný z převzatých zaměstnanců nedovede před vstupem do pense a ani nemůže dovésti si vypočítati svůj nárok. Nevyřizování žádostí ústředním ředitelstvím znemožňuje, aby byla vyvdám přílušná judikatura. Vládní nařízení číslo 252/33 zrušuje v § 11 zásadu rovnocennosti státních pensí s pensemi dle zákona 26/1929 a tím znemožňuje příležitost k vyvolání judikatury soudů, příslušných dle pensijního zákona číslo 26/1929.
Podepsaní se táží pánů ministrů:
1. Jsou-li jim známy uvedené skutečnosti?
2. Jsou-li ochotni vládě předložiti ke schválení návrh novely služebního rádu pro zaměstnance podniku S. L. S. a prováděcích předpisů, kte-
ré by odstranily uvedené nedostatky a mezery ve služební úpravě?
V Praze dne 19. června 1934.
Bergmann, Tučný, Mikuláš,
Fiala, Stejskal, Hynek, Kraus, dr. Patejdl, Tykal,
Slavíček, Netolický, Richter, Lanc, Vaněk, Malý,
Hatina, dr. Moudrý, Zeminová, Sladký, Solfronk,
Polívka, Bazala, Hrušovský, Špatný, David.
2669/V.
Interpelace
poslanců V. Mikuláše, dra J. Patejdla,
H. Bergmanna, J. Hynka, P. Solfronka
a druhů
ministru financí
o nesprávném výkladu zákona o daních
přímých při zařazování soupisných míst
zcela do daně činžovní.
V § 143, odst. l lit. a) zákona o přímých daních číslo 76 z roku 1927 jest určeno, že v léčebných lázeňských místech a v soupisných místech - vyjma Prahy, Brna, Bratislavy - »v nichž je v rozhodné době (§ 144) pronajato více nežli třetina obytných místností« všechny budovy jsou podrobeny dani činžovní.
V § 144 jest doba, kterou § 143 označuje jako rozhodnou, stanovena tak, že za pronajaté pokládají se budovy, které byly skutečně pronajaty dne 1. ledna roku berního, pokud se týče za sezony.
V § 146, odst. 1 se stanoví: »Rozhodným pro všeobecnou povinnost daně činžovní je stav počátkem roku, ve kterém se děje sčítání lidu. «
Prováděcí nařízení k zákonu o přímých daních (č. 175 z r. 1927) připojuje bližší výklad pouze k odst. 3 § 143 a § 144 a odst. 1 § 146 nechává bez doprovodu.
K § 143, odst. 3 se v uvedeném prováděcím nařízení určuje: »Při zjišťování podmínek pro zařadění soupisného místa do všeobecné povinnosti daně činžovní čítati se mají« a dále se vypočítávají budovy a místnosti, které přicházení v úvahu a které nikoliv a na konec se určuje:
»Rozhodným pro uvedené zjišťování (rozumí se: podmínek pro zařadení soupisného místa do všeobecné povinnosti daně činžovní) je skuteční (nikoliv katastrální) stav počtu obytných místností, jaký tu byl dne 1. ledna roku berního, nebo při sezónních bytech za sezónu, t. i. za onu část roku, po kterou se obyčejně pronajímají. «
Řídíce se výkladem obsaženým v prováděcím nařízení, počítaly berní správy za místnosti pronajaté i takové, které byly pronajaty v roce sčítání lidu ve vesnicích pro letní pobyt na dobu jednoho či dvou měsíců a zjistivše takto více než tretinu obytných místností (pronajatých, zařadily místo to (vesnici) do všeobecné povinnosti daně činžovní.
Tak se stalo, že daň činžovní jest všeobecně, t. j. ze všech budov bez ohledu na to, jsou-li pronajaty, nebo jen vlastníkem užívány, vybírána i v čistě zemědělských obcích, majících jen 50 nebo 60 čísel popisných. O jaký počet venkovských obcí se jedná možno posouditi z toho, že jen na př. v soudním okresu řičanském bylo 18 venkovských obcí přeřazeno z domovní daně třídní do všeobecně povinností daně činžovní.
Poněvadž zatížení, plynoucí z daně činžovní, jest nepoměrně vyšší než domovní daně třídní a proto, že takové zařazení do všeobecné povinnosti daně činžovní trvá od jednoho sčítání lidu do druhého, tedy po dobu deseti let, jest uvedený postup nepříjemně pociťován a právem nepříznivě (posuzován poplatníky. Zejména těmi, kteří nikdy svoje budovy, ani jejich části nepronajímali a nepronajímají a sami budov těch užívají. Ti považují předpisování nepoměrně vyšší daně činžovní za nespravedlivost vůči sobě.
Není divu, zejména. v dnešní době. Vždyť zvýšené zatížení z důvodu všeobecné povinnosti daně činžovní jest opravdu značné. Tak na př. domkář, užívající sám domku o dvou místnostech platí domovní daně třídní 10 Kč (počítáno jen se státní daní bez přirážek). Když jest místo bydliště dotyčného domkáře podrobeno zcela dani činžovní platí tentýž domkář, počítáno s nájemní hodnotou jen 1000 Kč, daně činžovní (opět bez přirážek) 80 Kč, tedy osmkrát více. Stejně osmkrát se zvyšují přirážky samosprávné, i když jejich procento se nezvyšuje. Nemohlo by zajisté býti námitek, když by tento stav vznikl skutečně z ustanovení zákona.
Podepsaní mají však za to, že tento stav způsobuje nesprávný výklad zákona zapříčiněný patrně tím, že v § 143, odst. l lit. a) jest v souvislosti s rozhodnou dobou odvolání na § 144, ač správně by mělo býti odvoláni na § 146, který rozhodnou dobu pro zařazení místa do všeobecné povinnosti daně činžovní právě výslovně a přesně určuje.
Prováděcím nařízením mohla býti uvedená nelogičnost zákona odčiněna, což se však nestalo.
Prováděcí nařízení vychází při výkladu § 143 zřejmě z ustanovení § 144, odst. l a ponechává vůbec bez povšimnutí ustanovení § 146, odst. 1.
Tím se právě ale dostává prováděcí nařízení do rozporu se zákonem.
Určuje-li zákon v § 146, odst. 1: Rozhodným pro všeobecnou povinnost daně činžovní je stav počátkem roku, ve kterém se děje sčítání lidu, « není možno, aby prováděcí nařízení určovalo, že rozhodným pro zjišťování podmínek pro zařadění soupisného místa do všeobecné povinnosti daně činžovní je stav počtu obytných místností, jaký tu byl dne 1. ledna roku berního (kteréhokoliv
roku berního), nebo při sezónních bytech za sezonu.
A že uvedené ustanoveni § 146 sleduje skutečně stanovení dne pro zjištění podmínky, určené v § 143 pro zařazení místa do všeobecné povinnosti daně činžovní, toho dokladem jest důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o daních přímých (daňové reformě).
K § 146 praví důvodová zpráva:
Stanoviti rozhodný den pro zjištění podmínky zařadění místa do všeobecné povinnosti daně činžovní bylo nutným, aby všeliké pochybnosti v té příčině byly znemožněny.
I kdyby se k uvedenému vážnému rozporu prováděcího nařízení se zákonem nepřihlíželo, jest nesprávný, podle názoru podepsaných, výklad § 144, odst. l, obsažený v nařízení (k § 143).
Když by se totiž nemělo přihlížeti k tomu, že rozhodná doba pro zjištění podmínky pro zařazení místa do všeobecné povinnosti daně činžovní jest stanovena § 146 a že doba ta je určena § 144, jest třeba ustanovení tohoto paragrafu posuzovati v souvislosti s ustanovením § 143 a § 145.
Určuje-li § 145, že o povinnosti k dani činžovní podle § 143, odst. l lit. a) - že celé místo podléhá dani činžovní - rozhoduje vyměřovací úřad na celé období od jednoho sčítání lidu ke druhému, jest zjevno: pokud § 144 stanoví, že za pronajaté se pokládají budovy, místnosti, které byly skutečně pronajaty dne 1. ledna roku berního, jest pro zavadění celého místa do daně činžovní směrodatný zajisté jen 1. ledem toho berního roku, v němž se provádí sčítání lidu.
Jedině pro léčebná lázeňská místa - jejich zařazeni do všeobecné daně činžovní - mohly by přicházeti v úvahu - vedle místnosti k 1. lednu roku sčítání lidu pronajatých - také místnosti později za sezóny pronajaté.
Ustanovení § 144 »pokud se týče za sezony« lze - v souvislosti se zněním § 143, odst. l lit. a) - právě jen vztahovati na léčebná místa lázeňská a nikoliv také na jiná místa.
Z uvedeného jest patrno, že jest nejvýše třeba ustanovení nařízení č. 175 z r. 1927 uvésti v soulad s ustanovením zákona o daních přímých, podle toho zaříditi postup při zařazování míst do všeobecné povinnosti daně činžovní, přezkoušeti zařazení taková, provedená při posledním sčítání lidu, anulovati je v těch případech, kde předpoklady, zjištěné podle správného výkladu zákona, by nebyly.
Podepsaní se proto obracejí na pana ministra financí s dotazem, Co hodlá v uvedených směrech zaříditi?
V Praze dne 7. června 1934.
Mikuláš, dr. Patejdl, Bergmann, Hynek, Solfronk,
Stejskal, Richter, Tučný, Hrušovský, Tykal, Vaněk, Netolický, dr. Moudrý, Malý, Zeminová, David, Hatina, Špatný, Sladký, Polívka, Lanc, Bazala, Kraus,
2669/VI.
Interpelace
poslanců J. V. Najmana, F. Ostrého, E. Kejmara, A. Jiráčka a druhů
vládě republiky Československé
ohledně exekučního vymáhání daní berním úřadem v Duchcově.
V projevech v Národním shromáždění a podaných interpelacích, posledně dne 5. června t. r., dále v trsících resolucí, přijatých na velkých schůzích poplatnictva, upozorňovali jsme pana ministra financí, jakož i celou vládu na krutý v žádném jiném státě možný - způsob vymáhání daní. Prosili a žádali jsme důrazně, alby v zájmu spokojenosti lidu, jehož je každému státu, tudíž i naší republice, tolik zapotřebí, pan ministr financí vydal pokyny a nařízení, dle nichž by berní úřady postupovaly přiměřeně k nynějším těžkým hospodářským poměrům.
Jsme si vědomi, že státní pokladna potřebuje peněz, které získati musí vybíráním daní, avšak způsob, jakým se v poslední době daně, zvláště u malých a středních poplatníků vymáhají, nejen nepřinese státní pokladně vydatnější zdroj příjmů, bude však naopak působiti přímo katastrofálně v letech příštích, neboť zničením samostatných existencí desetitisíců živnostníků a obchodníků zdroj státních příjmů vyschne úplně.
Bohužel, všechny naše zákroky nenalezly u pana ministra financí nejmenšího ohlasu. Neobracíme se proto na něho a nečinili bychom tak ani na celou vládu, kdybychom jako zástupci lidu - a také státu - neudělí, jak všechno touto praksí, v níž jest systematicky pokračováno, trpí. Nespokojenost lidu jest veliká - - - -
Co však se stalo v těchto dnech v Duchcově nutí nás k nejostřejšímu protestu.
Trhavý obchodník Alois Plešmíd stál vždy v tomto poněmčeném městě v řadách českých hraničářů. Nebál se persekuce starého Rakouska nebál se ani hospodářského bojkotu se strany německé! S radostí uvítal zrození Československého státu, miloval budovatele jeho presidenta T. O Masaryka, nade vše si jej vážil a první jeho prací po převrate bylo, že zhotovil si malý vkusný stolek, na němž v květinové ozdobě umístil jeho bustu. Tento stolek jehož fotografii zde přikládáme byl mu nejenom posvátným oltáříkem, poučoval však u něho i své děti o zásluhách prvního našeho presidenta o náš stát.
Leč neštěstí stihlo rodinu Aloise Plešmída neboť byl přede dvěma roky, přecházeje ulicí a jda za svým povoláním smrtelně zraněn autem
Po tomto neštěstí nastaly vdově těžké hospodářské poměry, neboť starala se o 2 nezaopatřené
děti, kterážto starost byla tím větší, že obchod její v nynější těžké krisí byl téměř zničen. A ku dovršení katastrofy prováděl berní úřad v Duchcově exekuci na dlužné daně.
Exekutoři Havel a Krejčí z Duchcova provedli vše s takovou přísností, že zabavili i oltářík, tak milý a drahý nejen zesnulému, ale i pozůstalé rodině. Krev se pění nad tímto činem, uvážíme-li, kam až sahá libovůle berních exekutorů.
Co se může za takový podstavec utržiti? Vyváží těchto několik korun, které snad berní úřad tímto způsobem pro stát získá, onu roztrpčenost a názor na spravedlnost, jaký učiní si vdova s oběma dětmi? To zajisté zanechá trpkost v jejích srdcích.
A co tomu má říci veřejnost, která vidi tak rozdílný dvojí loket při vymáhání daní u bohatých a velkých poplatníku, naproti tomu u chudé vdovy, které se zabavuje i to, co jí a jejím dětem bylo nejdražší, kdežto proti mocným postupuje se tak blahovolně.
Podepsaní se táží:
Chce vláda nadále přihlížeti k tomu, alby takovýmto způsobem bylo postupováno?
Chce, aby exekutoři rozmnožovali počet nepřátel naší republiky?
Je vláda konečně ochotna zjednati okamžitou nápravu?
V Praze dne 19. června 1934.
Najman, Ostrý, Kejmar, Jiráček,
Liška, Mlčoch, Pelnář, Oliva, Pechman, A. J. Beneš, Pekárek, Vávra, Hlinka, Danihel, dr. Fritz, dr. Gažík, Čuřík, Grebáč-Orlov, dr. Labaj, Galovič, dr. Mederlý, Mojto, Onderčo, dr. Polyák.
2669/VII.
Interpelace
poslanců Štětky, Dvořáka, Hádka a soudruhů
ministra spravedlnosti
o úžasné obžalobě státního zástupce v Mladé Boleslavi, který svého reakčního a středověkého názoru na církev zneužívá k persekuci pokrokových proletářských činovniků.
Dne 10. března 1934 konala se veřejná schůze lidu v Dělnickém domě v Mladé Boleslavi, na níž mluvil redaktor Jan Vodička z Prahy. Mimo jiné mluvil o rakouských událostech a správně odsou-
dil krvavou činnost rakouského kancléře Dollfuse, z jehož nařízení bylo stříleno ve Vídni i jinde do dělníků, dělnických žen i dětí, do dělnických domů a bytů a pod. Při tom redaktor Vodička po právu odsoudil i zákeřnickou práci katolické církve, která veřejně schvalovala postup Dollfuse, Feye a Starhemberga. Na odsouzení a protestování proti této činnosti církve má každý občan republiky právo, tím více pak je to povinností bezvěreckých a pokrokových organisací a pracovníků. Bylo to proto jistě i povinností Jana Vodičky, který je redaktorem »Majáku«, orgánu proti kulturní reakci. Toto zřejmé právo na kritiku katolické církve však neuznává státní zastupitelství v Ml. Boleslavi, které podalo na redaktora Vodičku žalobu, že prý svým tvrzením o katolické církvi v Rakousku na oné veřejné schůzi v Kosmonosích rouhal se bohu, posmíval se učení církve římsko-katolické, hleděl je zlehčiti a tím prý se dopustil zločinu rušení náboženství podle § 122 tr. z. a přečinu podle § 303 tr. z. V důvodech ke své obžalobě udává mladoboleslavský státní zástupce doslovně:
»Dne 10. března 1934 konala se veřejná schůze lidu v Dělnickém domě v Ml. Boleslavi. Schůze se zúčastnilo asi 80-90 osob a jako řečník mluvil Jan Vodička, redaktor »Majáku« z Prahy, o programu: »Úloha církve v současné době, « při čemž mimo jiné zmínil se o poměrech v Rakousku, kde vypukla pětidenní válka, kde bylo 2. 500 mrtvých, mezi nimi řada žen a dětí, kde bylo rozbito 20. 000 bytů, 60. 000 rodin vyhozeno na dlažbu a že v této době sloužil kardinál Innitzer slavné Te Deurn. Při tom užil řečník obratu »ve jménu boha všemohoucího úpí v žalářích a koncentračních táborech 16. 000, to je křesťanský stát v pravém světle. «
Když pak dále mluvil o tom, může-li církev spasiti lidstvo, hovořil o tom, že chtějí dostati do dělnické fronty všechny dělníky, že se nesmí zapomenout, že jsou i dělníci věřící.
Nato užil slov: »S těmi se nebudeme hádati o tom, zda panenka Maria zůstala po porodu neposkvrněnou. Nesmíme se s nimi hádat. «
Právě z těchto »důvodů« je zřejmo, na jak úžasném podkladě je žaloba zpracována. Je z nich zřejmo i to, že redaktor Vodička naprosto oprávněně a správně odsuzoval činnost římskokatolické církve v Rakousku. Žaloba ovšem úmyslně vypouští obsah další řeči redaktora Vodičky, kde pravil, že s dělníky, kteří dosud věří, nebude se hádat o to, zda panna Maria byla neposkvrněnou, ale že jim budeme vysvětlovat protidělnickou činnost, úlohu a pravou podstatu římsko-katolické církve.
Kromě redaktora Vodičky jest mladoboleslavským státním zastupitelstvím z těchže paragrafů obžalován i dělník Jos. Pokorný, který na téže schůzi prohlásil, že on byl za proticírkevní výkřik odsouzen a vyličoval, jak se měl ve vězeni.
O reakčním, nekulturním a zpátečnickém stanovisku mladoboleslavského státního zástupce svědčí i další věty z »důvodů« žaloby, v nichž státní zástupce doslovně praví, že prý ve výkřiku
Pokorného »projevuje se nevážnost, neúcta, posměch, pohrdáni a opovržení vůči bohu a zlehčuje se tak velikost a posvátnost boha a poněvadž výroky ty byly proneseny s úmyslem boha zlehčiti, jest právem zde spatřovati zločin podle § 122 tr. z. Výrok Vodičkův, zda panna Maria zůstala po porodu neposkvrněnou pannou, jeví se jako posmívání se a zlehčování katolické církve. Církev rímsko-katolická učí, že Ježíš Kristus přijal na se člověčenství nikoliv cestou lidského zplození, nýbrž, že byl pannou Marií počat z ducha svatého. Každý projev, kterým se potírá pravost tohoto učení, dotýká se i dogmatů o božství Ježíše Krista......«
Podepsaní se táží:
1. Je pan ministr spravedlnosti ochoten naříditi státnímu zástupci v Ml. Boleslavi, aby okamžitě odvolal svoji úžasnou obžalobu proti redaktorovi Vodičkovi a dělníku Pokornému?
2. Je pan ministr spravedlnosti ochoten naříditi okamžité odstranění státního zástupce v Ml. Boleslavi, který svými reakčními, zpátečnickými a středověkými názory jest v odporu s názory převážné většiny pracujícího lidu v Československu a který svoje temné a středověké názory využívá k persekuci pokrokových proletářských pracovníků?
V Praze dne 20. června 1934.
Štětka, Dvořák, Hadek,
Čižinská, Štourač, Török, Krehan, Kliment, Novotný, Höhnel, Valáškova, Procházka, J. Svoboda, Śliwka, Bílek, Kubač, Vallo, Russ, Juran, Steiner, Babel, Tyll.
2669/VIII (překlad).
Interpelace
poslance dra J. Jabloniczkého a druhů
ministrovi vnitra o zákazu konati některé schůze.
Okresní úřad v Prievidzi (na Slovensku) zakázal výnosem č. 5747/1934 konati schůzi lidu, o jejíž pořádání žádal Petr Herceg z Navojovců jménem místní skupiny křesťansko-sociální zemské strany na 22. dubna 1934 v obci Koš.
Totéž učinil okresní úřad ve Velkých Topolčanech zamítavým rozhodnutím č. 6588/1934. jímž