byla skutečná cena zcizovací ku dni prodeje, t. j. ku dni 8. února 1923. Soudním odhadem byly pak nemovitosti tyto odhadnuty bez příslušenství částkou 7, 500. 000 Kč, kdežto správou konkursní podstaty byla nemovitost pro přiznání dávky oceněna částkou 3, 000. 000 Kč.
Při soudním odhadním řízení u okresního soudu v Jilemnici, které se vleklo několik let, bylo učiněno několik formálních vad. Z toho důvodu podal správce konkursní podstaty dovolací stížnost k nejvyššímu soudu do Brna, dožaduje se zrušený odhadního usnesení. Nejvyšší soud skutečně odvolání vyhověl a spisy vrátil okresnímu soudu v Jilemnici k doplnění. To se stalo v říjnu r. 1930. Od té doby leží spisy buď u okresního soudu v Jilemnici, nebo u krajského soudu v Jičíne. Vzhledaní k těmto okolnostem nemohlo býti odhadni usnesení dosud doplněno a protože zemský inspektorát pro zemské dávky může předepsati dávku jedině tehdy, když odhadní usnesení nabude moci práva, dosud dávku nepředepsal.
Obec Víchová n. Jiz., která zejména v poslední době hospodářské deprese těžce zápasí, a jejíž obecní hospodářství trpí i touto okolností, protože s výnosem dávky zcela podle práva počítala, domáhala se u okresního soudu v Jilemnici mnohokráte urychlení a vyřízení celé věci a to vždycky bezvýsledně.
Obec Víchová n. Jiz. je poškozována současně tímto i v našich poměrech nezvykle dlouhým průtahem celé záležitosti i potud, že nelze ani předepsati úroky z této dávky, ježto mohou býti čítány ode dne platebního výměru. Nelze pominouti ani okolnost, že uvedená obec a její občanstvo těžce nese tyto poměry již proto, že poměr k fě Gerl není ten nejlepší. Občanská veřejnost kritisuje tyto nekonečné průtahy i po této stránce, spatřujíc v tom protěžováni vyzývavě německé firmy, jehož následky odnáší chudá, ryze česká obec.
Protože tu jde o věci podstatné důležitosti, které jsou veřejností přijímány po 11 letech průtahu velmi kriticky, a protože je i této veřejnosti známo, že i obec i celá řada veřejných činitelů snažila se již legálním způsobem urychliti neodpovědně zdlouhavé tempo odvolací lhůty a vzhledem k tomu, že tato lhůta dnes dosahuje již 11 roků, táží se podepsaní p. ministra spravedlnosti:
1. Jste, pane ministře, ochoten dáti celou věc příslušnými úřady přezkoumati?
2. Hodláte, pane ministře, v každém případě naříditi konečné urychlení a skoncovaní celé záležitosti?
V Praze dne 1. května 1934.
Pechmanová-Klosová, Stejskal,
Tučný, dr. Moudrý, Tykal, Vaněk, Jos. Tůma,
Hinek, Hatina, Mikuláš, Kraus, Polívka, Bazala,
Malý, Richter, Netolický, dr. Patejdl, Zeminová,
David, Slavíček, Sladký, Lanc,
2610/X.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů ministru vnitra
o soustavném, ničím neodůvodněném zakazování projevů, schůzí a tělocvičných akcí dělnických ve slánském okrese.
Na slánském okrese je přednostou politické správy okresní hejtman dr. Svoboda. Jest pozoruhodné, že v tomto okrese, který jest sídlem častého pobytu presidenta Masaryka a předsedy vlády Malypetra, úředníci politické správy za dozoru dra Svobody, okresního hejtmana, protizákonně upírají a šlapou nejzákladnější práva občanů tohoto státu.
Již dva roky, a v posledních měsících zvláště, se dělnictvu v tomto okrese jakékoliv projevy, schůze a shromáždění vůbec soustavně zakazují.
Ba, i když dělníci svolají schůzi důvěrnou na základě § 2. shromažďovacího zákona, jako tomu bylo 26. dubna v Libušíně, jsou posláni četníci, ne aby vykonali podle zákona přehlídku, ale aby předem účastníkům vyhrožovali. Poměry, které ukazují praksi orgánů fašistických vlád Německa, Rakouska atd.. V posledních měsících byly zakázány úplně bezdůvodně, prostým ocitováním § 6. shromažďovacího zákona, tyto dělnické akce:
Dne 21. dubna schůze horníků v Libušině. Dne 28. dubna schůze horníků v Kam. Žehrovicích, schůze horníků v Libušíně a Motyčíně. Tentýž den také v Libušině schůze pensistů. Dále pak veřejná schůze horníků dne 26. května ve Poherách. Také i několik důvěrných schůzí bylo četnickými stanicemi rozpuštěno bez příčiny, aniž byl zjištěn zákonný předpoklad. Nyní na konec bylo zakázáno také veřejné tělocvičné a sportovní vystoupení v Motyčíně, které se mělo konati 3. června t. r.
Podepsaní se ptají pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten vyšetřiti stav ve slánském okrese a poučiti úředníky politické správy, jakož i pana přednostu tohoto úřadu dra Svobodu o dodržováni základních politických práv občanů?
2. Jest pan ministr ochoten potrestat vinníky, kteří bezdůvodně šlapou základní práva občanů, zaručená ústavou a nahradit Škodu, vzniklou těmito zákazy důvěrníkům?
3. Co učiní pan ministr, aby se tyto pobuřující zjevy již neopakovaly?
V Praze dne 9. června 1934.
Dvořák,
Kopecký, Bílek, Hodinová-Spurná, Tyll, Török, Procházka, Novotný, Štourač, Babel, Kubač, Krosnář, Čižinská, Krehan, Valáškova, Kliment, Hadek, Juran, Russ, Zápotocký, Štětka, Hrubý, J. Svoboda.
2610/XI (překlad).
Interpelace
poslanců Stenzla, Eckerta, Prause a druhů
ministrovi spravedlnosti a ministrovi sociální péče
o poměrech u pražského pojišťovacího soudu.
Odborové organisace stěžují si na neudržitelné poměry u pražského pojišťovacího soudu.
U tohoto soudu leží prý asi 20. 000 nevyřízených pojišťovacích žalob. Proto se první stání ustanovuje často teprve za 6 měsíců po podání žaloby. Jelikož je nutno přelíčeni jednou nebo dvakrát odročiti pro nové lékařské vyšetření atd. a jelikož nová stání se ustanovují zase teprve ve lhůtách 5-6 měsíců, emisí invalidní zaměstnanec často l1/2 roku a ještě déle čekati na pravoplatné rozhodnutí pojišťovacího soudu. Připočte-li se k této lhůtě ještě doba, které potřebuje Všeobecný pensijní ústav ku projednání žádosti o přiznání důchodu, často se stává, že uplynou skoro dva roky, než se vyřídí důchod soukromého zaměstnance, musí-li se pojištěnec obrátiti na. pojišťovací soud.
Lze si tedy vysvětliti, že postižení považují takový stav za odpírání práva.
Rozhořčení soukromých zaměstnanců pro neudržitelné poměry u pražského pojišťovacího soudu lze plně ipochopiti, prihlíží-li se k tomu, že zaměstnanec práce neschopný a podle vysvědčení ošetřujících lékařú invalidní ode dne, kdy podal žádost za uznání invalidou, až do konečného zamítnutí nedostává ani nemocenské ani (podporu v nezaměstnanosti a nesmí býti ani účasten státní vyživovací akce. Zaměstnanec, který pro stav svého zdraví byl z hospodářského procesu vyloučen a často nemá žádného jmění ani úspor, jest tedy odkázán na dobročinnost svého okolí a bývalých kolegů přes to, že uplatnil právní nároky vyplývající ze zaplaceného pojistného.
Jest tedy zapotřebí, aby pojišťovací soudy byly obsazeny soudci z povolání, kteří by se výlučně věnovali pojišťovacímu soudnictví.
Podepsaní táží se tedy pana ministra sociální péče a pana ministra spravedlnosti:
1. Vědí páni ministři o těchto poměrech u pražského pojišťovacího soudu?
2. Jsou páni ministři ochotni co nejdříve učiniti nutná opatření, aby tyto neudržitelné poměry
byly napraveny a zvláště, aby pojišťovací soudy byly obsazeny soudci z povoláni?
V Praze dne 5. června 1934.
Stenzl, Eckert, Prause,
Szentiványl, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, dr. Jabloniczky, Dobránsky, Fedor, Bobek, Fritscher, Greif, Zajíček, dr. Petersilka, Scharnagl, Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Kunz, Krumpe, dr. Luschka, Hokky, dr. Szüllö.
Původní znění ad 2610/VII.
Interpelláció
Beadják Dr. Holota János képviselő és társai
az iskola és népmüvelésügyi miniszter úrhoz
Csecs és Makranc községek magyar
tannyelvű népiskolái visszaállítása
tárgyában.
A Szeipsi járásibeli Csecs község lakosainak száma mintegy 750, Maikranc község lakosainak száma mintegy 820. A lakosság 95 százaléka magyar nemzetiségű. Mindkét községiben az államfordulat óta kizárólag szlovák tannyelvű iskola van, bár a községeik lakossága mindent elkövet a magyar tanyelvű népiskola felállítása, helyesebben visszaállítása iránt. A lakosság egy megbízottja e kérdést már a köztársasági elnök ur elnőtt is feltárta. A magyar iskola visszaállítását eddig Gallas volt szepsii járási főnők hátráltatta s minden lehető eszközzel akadályozta. Ennek ellenére a fenyegetésektől meg nem riadava az iskolaköteles gyermekek szüleinek 96 százaléka még 1933. májusában ujabb beadványt irt alá a magyar tannyelvű iskola visszaállítása érdekében. Ez a kérelem jelenleg állítólag a pozsonyi skolaügyi referátuson pihen.
Kérdem az iskola és néipmüvelésügyi miniszter urat:
Hajlandó-e Csecs és Makranc községek lakosainak a magyar tannyelvű népiskola visszaállítása iránt benyújtott kérvényeit ügy elintézni, hogy a. magyar tannyelvű iskola működését még ez év szeptemberében megkezdje?
Prága, 1934. Június 4.
Dr. Holota,
Szentiványi, dr. Szüllö, Hokky, Horpynka, Bobek, Scharnagl, dr. Luschka, dr. Petersilka, dr. Kelbl, Dobránsky, dr. Jabloniczky, Nitscb, dr. Törköly, Fedor, Stenzl, Prause, Eckert, dr. Hanreich, dr. Scholllich, Matzner.
Původní znění ad 2610/ XI.
Interpellation
der Abgeordneten Stenzl, Eckert, Prause und Genossen
an den Justizminister und Minister für soziale Fürsorge
in Angelegenheit der Verhältnisse beim Versicherungsgericht in Prag.
Seitens der Gewerkschaften wird über die unhaltbaren Zustände beim Versicherungsgericht in Prag Beschwerde geführt.
Bei diesem Gericht sollen angeblich gegen 20. 000 unerledigte Versicherungsgerichtsklagen erliegen, infolgedessen wird der erste Verhandlungstermin nach Einbringung der Klage oftmals erst nach 6 Monaten angesetzt. Im Falle eine ein- oder zweimalige Vertagung der Verhandlung durch neue ärztliche Untersuchungen u. s. w. notwendig erscheint und da die neuen Verhandlungstermine erst wieder in Intervallen von 5-6 Monaten angesetzt werden, muss ein invalider Angestellter oft erst 1 1/2 Jahre und noch länger auf einen endgiltigen Entscheid des Versicherungsgerichtes warten. Rechnet man zu dieser Frist noch die Zeit, die die allgemeine Pensionsanstalt zur Behandlung eines Ansuchens um Zuerkennung einer Rente benötigt, tritt oft der Fäll ein, dass beinahe 2 Jahre vergehen, bis ein Rentenfall eines Privatangestellten erledigt wird, wenn der Versicherte gezwungen ist, das Rentengericht in Anspruch zu nehmen.
Es ist daher erklärlich, dass ein derartiger Zustand von, den Betroffenen als eine Rechtsverweigerung angesehen wird.
Der Unwille der Privatangestellten über die unhaltbaren Verhältnisse beim Versicherungsgericht in Prag ist durchaus begreiflich, wenn berücksichtigt wird, dass der arbeitsunfähige und auf Grund der Zeugnisse der ihn behandelnden Aerzte invalide Angestellte vom Tage der Einbringung des Invalidsierungsansuchens bis zur endgiltigen Abweisung weder Krankengeld noch Arbeitslosenunterstützung erhält und auch nicht in die staatliche Ernährungsaktion einbezogen werden darf. Der infolge seines Gesundheitszustandes aus dem Wirtschaftsprozess ausgeschaltete Angestellte, dem oft keinerlei Vermögen oder Ersparnisse zur Verfügung stehen, ist also auf die Mildtätigkeit seiner Umgebung und früherer Kollegen angewiesen, trotzdem er Rechtsansprüche infolge der eingezahlten Versicherungsbeiträge geltend gemacht hat.
Es erscheint daher angezeigt, dass die Versicherunssgerichte mit Richtern im Hauptberufe besetzt werden, die sich ausschliesslich der Versicherungs- Gerichtsbarkeit zu widmen haben.
Die Gefertigten richten daher an den Herrn Minister für soziale Fürsorge und an den Herrn Justizminister folgende Anfragen:
1. Sind den Herren Ministern diese Verhältnisse beim Versicherungsgericht in Prag bekannt?
2. Sind die Herren Minister bereit, baldigst die notwendigen Verfügungen zu treffen, um diese unhaltbaren Zustände abzustellen und insbesondere die Versicherungsgerichte mit Richtern im Hauptberufe zu besetzen?
Prag, am 5. Juni 1934.
Stenzl, Eckert, Prause,
Szentiványi, Nitsch, Dr. Holota, Dr. Törköly, Dr. Jabloniczky, Dobránsky, Fedor, Bobek, Fritscher, Greif, Zajíček, Dr. Petersilka, Scharnagl, Oehlinger, Dr. Mayr-Harting, Kunz, Krumpe, Hokky, Dr. Luschka, Dr. Szüllö.