Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.
III. volební období. 10. zasedání.
2597.
Zpráva
výboru sociálně politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2580) zákona,
jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.
l.
Poslanecká sněmovna projednává poprvé osnovu zákona, která řeší spolu problém nezaměstnanosti. Jest to přímo historický čin našeho státu, že se odhodlává nejmodernějším způsobem uplatňovati demokratickou zásadu práva na práci, z čehož vyplývá důsledek pro případ nemožnosti práci opatřiti zákonný nárok na takové opatření, které by nesnižovalo lidskou důstojnost a dalo těmto obětem hospodářských poměrů alespoň to nejnutnější pro slušný život.
Sociální důchod již svým posláním liší se od důchodu invalidního v tom, že nejde o osobu nemocnou, naopak osobu zdravou, která hlavně pro vyšší stáří nemůže nového místa nalézti, sociální důchod liší se dále od starobního důchodu v tom, že jde o osoby mladšího věku než předepisuje zákon pro nárok na důchod starobní. Jde zde tudíž
o zcela nový typ důchodu, dosud v žádném zákonodárství celého světa zavedeného, a jsme tudíž průkopníky reforem na tomto poli.
Sociální důchod vyplácí se mužům dosažením 56. roku věku, ženám dosažením 54. roku věku a to za předpokladu, že pojištěnci
i pojištěnky vykazují nejméně 10tileté pojištění a prokáží potvrzenkou zprostředkovatelny práce, že se před tím marně nejméně po dobu l roku ucházeli o místo. Důchod
vyplácí se ve stejné výši jako důchod invalidní nebo starobní a sice dle zásady jednotné důchodové základny ročních Kč 3600 s připočtením valorisačního zvýšení a částek zvyšovacích. Jeho výplata je vázána na podmínku, že příjemce nevykonává jakékoliv zaměstnání, které podléhá platným zákonům sociálne-pojišťovacím.
Uvedená zásada řeší další naléhavý problém: zaměstnání důchodců. Nový zákon uplatňuje tento princip také pro výplatu starobního důchodu a to i do minula. Odstraňuje se tak zvaný bezpodmínečný důchod, který se vyplácel pojištěncům dosažením 65. roku věku a pojištěnkám dosažením 60. roku věku. Tito důchodci mohli zůstat i nadále v zaměstnání, mohli pobírat důchod anebo požitek tohoto důchodu mohl býti odložen na dobu pozdější s tím, že se zvýšil o částky odpovídající přírůstku jeho hodnoty. Takový důchodce nepodléhal více, zůstal-li v zaměstnání, povinnému pojištění, avšak zkušenosti zejména také odborových organisací ukázaly, že zaměstnavatel, který ponechal přestárlého zaměstnance v zaměstnání, zpravidla krátil plat jeho buď o celý důchod anebo o jeho část, takže bezpodmínečný důchod byl vlastně vyplácen zaměstnavateli a ne zaměstnanci. Všeobecný pensijní ústav
zjistil statistickou akci, provedenou v dubnu 1931, že bylo celkem 7616 důchodců starších 65 let, z nichž zůstalo v zaměstnání 1408 osob, t. j. 19% s úhrnnými služebními požitky Kč 27, 760. 000. Pražská úřadovna V. p. ú. zjistila, že z 860 starobních důchodců úřadovny, jimž vyplácely se důchody počínaje dnem 1. ledna 1929, zůstalo v zaměstnání 365 důchodců, t. j. 42%. Z tohoto počtu snížil zaměstnavatel 174 důchodcům po přiznání důchodu plat a to bezmála o částku, rovnající se vyplacenému důchodu. Není pochyby o tom, že tímto způsobem nastala konkurence mladším silám a je tudíž správné, že se tento neblahý stav odstraňuje. Dosavadní příjemci těchto bezpodmínečných starobních důchodů se musí rozhodnouti do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona buď pobírati důchod anebo zůstati v zaměstnání. Totéž platí pro ty důchodce, kteří si ve smyslu dnešního § 20. odst. 4. výplatu důchodu odložili.
Napříště platí tudíž jen jeden druh starobního důchodu, který se vyplácí pojištěncům dovršením 60. roku života anebo získáním aspoň 480 příspěvkových měsíců a a pojištěnkám, které dovršily 55. rok života a to vždy za předpokladu, že nevykonávají povolání podléhající všem platným zákonům sociálně-pojišťovacím.
Tyto veliké výhody, které nový zákon pojištěncům poskytuje, musí býti řádným způsobem kryty pojistně-matematickým plánem, o němž blíže hovoří pojistně-matematická zpráva a příslušné tabulky vládního návrhu.
Bohužel není možno zvyšovati příspěvky, odváděné jako pojistné a je tudíž třeba, aby v rámci platného zákona byla učiněna taková opatření, která by úhradu sociálního důchodu zajistila a na druhé straně nepoškodila zájem pojištěnců.
Možno tudíž prohlásiti, že osnova je vybudována na myšlence: "Zaměstnanecké pojištění zaměstnancům". Dochází proto k některým změnám, které mají jednak chránit nositele pojištění a jemu tak umožnit bezvadnou důchodovou službu, jednak zaměstnance samé, aby neoprávnění činitelé na jich úkor z pojištění netěžili.
§ 12 nynějšího i příštího zákona umožňuje sice zpětnou přihlášku za období šesti let, pro příště však započte se do čekací doby, která obnáší u invalidního a starobního důchodu 60 měsíců, u důchodu sociál-
ního 120 měsíců, nejvýše 12 měsíců, to znamená, že pojištění nabude plného účinku absolvováním čekací doby.
Další zlepšení týká se prodloužení výplaty vyohovávacího příplatku, který upevňuje dnešní praksi v tom směru, že tyto příplatky možno poskytnouti i dětem přes 18. rok věku, nejdéle však do 24. roku, pokud dítě jest v důsledku duševní nebo tělesné vady nezpůsobilé k výdělku, aneb pokud dítě nemůže se vydržovati samo v důsledku vědecké nebo odborné průpravy pro své příští povolání (§22).
Negativní stanovisko odborových organisací k dnešnímu § 24, podle něhož možno invalidní nebo starobní důchod snížiti, jestliže průměr požitků za předchozích 60 měsíců je nižší, projevilo se již v ministerské komisi a bylo mu v rámci možnosti vyhověno novou stilisací, podle níž se zjišťuje průměr nejvyšších služebních požitků podle 30ti příspěvkových měsíců z posledních 90, takže nebezpečí neoprávněného zmenšování důchodů je z valné míry zažehnáno. Pokrok je také v novém ustanovení, že se při posouzení důchodové hranice nepřihlíží k příspěvku bezmocnostnímu.
Předpisy § 32., odst. 2. o výplatě vdovského nebo vdoveckého důchodu a důchodů sirotčích zlepšují se v tom smyslu, že pro posouzení nejvyšší hranice důchodu není směrodatné zvýšení tak zv. příplatku bezmocnostního podle § 28.
K ustanovení § 47 připojuje se nový odst. 5., který vyjasňuje nejasnost, zda nárok dle zákona přechází na dědice. Až dosud vykazoval zákon mezeru v tomto směru.
Dosavadní ochranná lhůta obnášející podle § 57. 30 měsíců, prodlužuje se na lhůtu, která odpovídá jedné čtvrtině pojištěné doby a obnáší nejméně 24 měsíců. Může ovšem dosáhnouti i doby 10 let.
Uznávací poplatek podle § 58. splatný prvého dne 31. měsíce po vystoupení z pojištění se ruší a zákon určuje, že nezaměstnaným zachovají se nároky i přes lhůtu právě uvedenou až do uplynutí 60ti měsíců s povinností, předkládati každého půl roku potvrzení zprostředkovatelny práce o bezvýslednosti hlášení o místo.
Obživnutí pojištění podle § 59. je nyní stanoveno při delším přerušení 5ti let až do 10ti let na předchozí 12ti měsíční pojištění a delší než 10ti lete přerušení je vázáno na získání nových 60ti příspěvkových měsíců.
Dobrovolné pokračování v pojištění podle § 60. zlepšuje dosavadní ustanovení v tom směru, že lze pokračovati v pojištění vedle oné třídy, v níž byl zařazen po vystoupení z pojistné povinnosti, anebo v jedné ze čtyř tříd nejblíže nižších oproti třem třídám dosud stanoveným. Další zlepšení pozůstává v tom, že dobrovolné pokračování v pojištění může nastati až po vyčerpání ochranné lhůty, kdežto dnes bylo třeba dobrovolné pokračování bez přerušení prováděti. Další novota pozůstává v tom, že lze v průběhu dobrovolného pokračování pojištění měnit třídu.
Převodové předpisy obsažené v § 113. přizpůsobují se ustanovení § 59.
Ustanovení novinářská v § 124. odpovídají dohodě mezi příslušnými organisacemi.
Ustanovení § 162. zrovnoprávňuje exekuční tituly a jiná uspokojení s předpisy obdobných zákonů sociálně pojišťovacích nebo s právy ústavů finančních.
Státní příspěvek poskytovaný až dosud podle § 176. za dobu vojenské služby za války mohl se až dosud likvidovat anebo uznat jen pojištěncům, kteří konali skutečnou vojenskou službu anebo osobně válečné úkony. Od r. 1929 vede se zápas o výplatu státního příspěvku také osobám, jež konaly tak zv. neosobní válečné úkony. Není pochyby, že dosavadní zákon tento nárok dává. Je ovšem pravdou, že tyto osoby nelze postaviti na roven těm, kteří skutečně konali vojenské služby a proto dochází ke změně § 176. v tom smyslu, že se honoruje válečná doba pouze vojínům a těm, kteří konali válečné úkony podle § 4. zákonů o válečných úkonech. Legionářská služba je totožná s dobou vojenské služby za války. Osnova však zlepšuje dosavadní ustanovení a to stanovením minima, jež činí Kč 240 ročně, upravuje dále nárok pozůstalých na státní příspěvek tak, jako kdyby zemřelý vykonával vojenskou povinnost po celou dobu války až do 28. února 1921, to jest do doby
demobilisace. Velmi správné jest pak ustanovení odstavce 3., podle něhož zvýšení důchodu z titulu státního příspěvku nemá vztah na výpočet maximálních důchodů podle § 24 a ostatních, zejména pak nesmí býti zaúčtováno zaměstnavatelem na zaopatřovací požitky a na zákonná plnění bývalých zaměstnanců velkostatkářských. Odst. 4. vyjasňuje nárok válečných poškozenců v tom směru, že se za podklad beře 50%ní snížení výdělečné schopnosti. Lhůta pro předložení příslušných žádostí, která uplynula 30. červnem 1930, prodlužuje se o 6 měsíců ode dne účinnosti nového zákona.
článek II. upravuje ve shodě se svazem pensijních ústavů otázku sociálního důchodu a příslušné ustanovení pro brněnský pensijní ústav soukromých drah.
článek III. vyjadřuje přechodná ustanovení, jež se týkají bezpodmínečných důchodů, o nichž referujeme již v úvodu, dále stanoví lhůtu žádostí o revisi pro osoby, jimž byl snížen důchod podle § 24. na 12 měsíců po vstupu tohoto zákona v účinnost a dále právo pro další placení uznávacího poplatku pro ty pojištěnce, kteří již před účinností nového zákona tento příplatek platí a právo osob, jimž neuplynula dosud lhůta pro zachování nároku pokračovati dobrovolně v pojištění.
Sociálně politický výbor upozorňuje vládu na oprávněnost žádosti československé obce legionářské, aby válečná služba byla honorována také do pojistné doby, dále žádost civilních pilotů, aby se jich služba zhodnotila vydatnějším pojištěním pensijním a úrazovým. Dále se upozorňuje zejména také na naléhavost převodové osnovy.
Výbor sociálně politický doporučuje poslanecké sněmovně vládní osnovu zákona k ústavnímu schválení.
Touto osnovou jsou vyřízeny tisky číslo 113, 121 a 241.
V P r a z e dne 29. května 1934.
Dubický v. r.,
místopředseda.
Robert Klein v. r.,
zpravodaj.
II.
Rozpočtový výbor ve své schůzi konané dne 30. května 1934 projednal vládní návrh zákona tisk 2580, jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.
Zvláštní zřetel věnoval změně § 176. zákona č. 26/1929 Sb. z. a n., poněvadž náklady spojené s prováděním tohoto paragrafu nese státní pokladna.
Náklady tyto překročily daleko částky v důvodové zprávě k citovanému zákonu uvedené a k dalšímu, původně nepředpokládanému zatížení státní pokladny by došlo, kdyby bylo nutno přiznávati státní příspěvek za dobu odbytou podle zákona o válečných úkonech, bez ohledu na to, zda jde o osobní válečné úkony podle § 4. aneb o válečné úkony osob vojenskou službou vůbec nepovinných, které tyto úkony konaly ve smyslu § 6. pouze proto, že byly zaměstnány v podnicích postavených pod vojenský dozor podle § 18. zákona o válečných úkonech.
Osoby tyto podléhaly pensijnímu pojištění, poněvadž vojenskou službu vůbec nekonaly, nebyvše k ní povinny neb k ní odvedeny aneb byvše po odvedení vyreklamovány, byly po dobu svých válečných úkonů ve služebním poměru k podniku pod vo-
jenský dozor postavenému a neutrpěly žádné újmy na svém pojištění.
Tato zdánlivá újma jest však kompensována současným zlepšením pensijního pojištění, jak je v mnohých směrech navrhuje vládní osnova a jak se jich dožadovali pojištěnci jednotlivě i kolektivně.
Navrhovanou změnou § 176. pensijního zákona č. 26/1929 Sb. z. a n. docílí se úlevy pro státní pokladnu, jejíž výše se odhaduje u náhradních pensijních ústavů pouze za dobu od r. 1929 do konce r. 1933 částkou téměř 15 mil. Kč a u Všeobecného pensijního ústavu za tutéž dobu částkou pravděpodobně vyšší, nehledě ani k značnému zatížení pro budoucnost. Legionářská služba se samozřejmě rozumí jako vojenská služba za války podle § 176, odst. 1. Rozpočtový výbor upozorňuje vládu na oprávněnost žádosti československé obce legionářské, aby válečná služba byla také započítána do doby pojistné. Současně též na žádost civilních letců, aby jejich riskantní služba byla zhodnocena zvýšenými pensijními a úrazovými nároky.
Rozpočtový výbor doporučuje osnovu poslanecké sněmovně k ústavnímu schválení. Tím vyřízeny jsou iniciativní návrhy tisky 113, 121 a 241.
V P r a z e, dne 30. května 1934.
Teplanský v. r.,
předseda
Hugo Bergmann v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne-------------------------------------1934,
jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Zákon ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, ve znění zákona ze dne 14. července 1931, č. 125 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:
část všeobecná.
čl. I.
§ 2, č. 8 se ruší. § 12, odst. 1 se doplňuje a zní:
(1) Příspěvková doba započítává se od prvního dne měsíce, ve kterém pojištěnec vstoupil do zaměstnání, podléhajícího pojistné povinnosti, stala - li se přihláška (§ 5) alespoň jednou stranou včas, nehledíc k tomu, bylo-li pojistné za tuto dobu zaplaceno. Jinak se započítává příspěvková doba od měsíce, ve kterém přihláška došla dodatečně nositeli pojištění nebo pojistná povinnost výměrem nebo rozhodnutím byla vyslovena, nehledíc k tomu, bylo-li pojistné za tuto dobu zaplaceno. Ostatní doba zaměstnání, podléhajícího pojistné povinnosti, započte se jako příspěvková doba toliko podle skutečně zaplaceného pojistného, pokud bylo dodatečně zaplaceno do šesti let po splatnosti; do čekací doby podle § 16 započte se však nejvýše dvanáct měsíců.
§ 20 se mění, doplňuje a zní:
(1) Starobní důchod přísluší ve výši a na místě důchodu invalidního bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání po dokonání čekací doby pojištěncům, kteří dokonali 60. rok života anebo získali aspoň 480 příspěvkových měsíců, a pojištěnkám, které dokonaly 55. rok života, jestliže a pokud nejsou zaměstnáni způsobem, který by zakládal pojistnou povinnost podle tohoto zákona nebo podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n., nebo podle zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n., o pojištění u báňských bratrských pokladen, nebo zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, jakmile tento zákon vstoupí v účinnost.
(2) Pojištěncům, kteří překročili 55. rok života a získali aspoň 120 příspěvkových měsíců v povinném pojištění, přísluší po uplynutí 12 měsíců po výstupu z povinného pojištění, nejdříve však od dokonaného 56. roku, starobní důchod ve výši a na místě důchodu invalidního bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání, jestliže a pokud nejsou zaměstnáni způsobem, který by zakládal pojistnou povinnost podle tohoto zákona, nebo zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. ve zněni zákona
č. 184/1928 Sb. z. a n., nebo zákona č. 242/ 1922 Sb. z. a n., anebo zákona č. 148/1925 Sb. z. a n. Pojištěnkám za stejných předpokladů přísluší starobní důchod tenkrát, jestliže překročily 53. rok života, nejdříve však od dokonaného 54. roku.
(3) Požitek starobního důchodu zaniká:
a) úmrtím důchodcovým,
b) nejsou-li tu již podmínky předchozích odstavců.
§ 22 doplňuje se dalším odstavcem tohoto znění:
(3) Ustanovení § 33, odst. 2 platí obdobně.
§ 24 se mění, doplňuje a zní:
(1) Invalidní nebo starobní důchod nesmí převyšovati i s příplatky vychovávacími (§ 22) průměr nejvyšších služebních požitků, započitatelných podle § 4 a hlášených podle § 5, jež pojištěnec měl v 30 příspěvkových měsících z posledních 90, po případě z kratší doby před nápadem důchodu. Nezískal-li pojištěnec 30 příspěvkových měsíců, stanoví se průměr z uvedených požitků, hlášených v této kratší době.
(2) Invalidní nebo starobní důchod činí však nejméně Kč 3. 600.
§ 32, odst. 2 se doplňuje a zní:
(2) úhrn vdovského (vdoveckého) důchodu a důchodů sirotčích nesmí však v žádném případě činiti více než důchod podle § 21, jehož zemřelý požíval, nebo na nějž měl nárok, zvýšený o příplatky vychovávací podle § 22; ku zvýšení důchodu podle § 28 se však nepřihlíží, činí-li úhrn více, jest snížiti důchody sirotčí poměrně.
§ 47 doplňuje se novým odstavcem tohoto znění:
(5) Uplatněný nárok přechází na dědice oprávněné osoby.
§ 57 se mění, doplňuje a zní:
Ochranná lhůta.
(1) Nároky z pojištění zůstávají po zániku pojistné povinnosti zachovány po dobu rovnající se čtvrtině příspěvkové doby, nejméně však po dobu 24 měsíců, ale jen pokud nenastala povinnost k převodu podle §§ 113 až 115. Při tom případný zlomek měsíce počítá se za celý měsíc.
(2) Do lhůty, po kterou zůstávají zachovány nároky podle odstavce 1, nepočítá se doba, po kterou
a) pojištěnec požíval invalidního nebo starobního důchodu,
b) výplata důchodu invalidního nebo starobního odpočívala,
c) pojištěnec byl podroben léčebné péci podle § 49 a násl.
§ 58, jehož nadpis se ruší, se mění, doplňuje a zní:
Nároky z pojištění zůstávají zachovány i přes lhůtu stanovenou v § 57 po dobu prokázané nezaměstnanosti, nejdéle však do uplynutí 60 měsíců po zániku pojistné povinnosti, není-li lhůta podle § 57 delší. Podmínkou tohoto prodloužení ochranné lhůty jest, že pojištěnec předloží vždy každého půl roku, počítajíc od prvního dne následujícího po uplynutí ochranné lhůty podle § 57, nositeli pojištění potvrzení veřejné zprostředkovatelny práce nebo odborové zprostředkovatelny práce, která bude v tom směru uznána za rovnocennou zprostředkovatelně veřejné, že se u ní bezvýsledně hlásil o místo. Průkaz tento může býti nahrazen potvrzením příslušného obecního úřadu, že pojištěnec pro nedostatek pracovní příležitosti je nezaviněně bez zaměstnání. Nebylo-li potvrzení předloženo do 30 dnů po dni, kterého mělo býti předloženo podle předchozích vět, zaniká zachování nároku podle tohoto paragrafu.
§ 59 se mění, doplňuje a zní:
(1) Vstoupí-li bývalý pojištěnec opět do pojištění dříve, než nastala povinnost k převodu podle §§ 113 až 115, započítává se mu příspěvková doba dříve získaná, trvalo-li přerušení nejvýše 5 let ode dne zániku pojištění. Trvalo-li přerušení dobu delší 5 let, ale kratší 10 let, započítává se příspěvková doba dříve získaná jen tenkráte, získá-li pojištěnec před uplynutím těchto 10 let znovu aspoň 12 příspěvkových měsíců.
(2) Jinak započítává se doba dříve získaná pouze, dokoná-li pojištěnec v novém pojištění aspoň 60 příspěvkových měsíců.
(3) Do doby přerušení podle předchozích odstavců nepočítá se doba, po kterou pojištěnec požíval invalidního nebo starobního důchodu, nebo po kterou výplata důchodu odpočívala.
§ 60 se mění, doplňuje a zní:
(1) Pojištěnec, který získal aspoň 30 příspěvkových měsíců, má právo pokračovati dobrovolně v pojištění placením úhrnného pojistného (§ 64, odst. 2), jestliže zanikla jeho pojistná povinnost. Dobrovolné pokračování v pojištění jest neplatné, jestliže byl pojištěnec v době, kdy uplatnil nárok na dobrovolné pokračování v pojištění, nezpůsobilým k výkonu povolání (§ 17).
(2) Toto právo zaniká, nebylo - li do měsíce po uplynutí ochranné lhůty zaplaceno pojistné aspoň za jeden příspěvkový měsíc.
(3) Pojištěnec může dobrovolně pokračovati v pojištění podle své volby buď ve třídě služného, v níž byl zařaděn v době zániku pojistné povinnosti, nebo v jedné ze čtyř tříd nejblíže nižších s tím omezením, že pojistné třídy zvolené nesmí býti nižší, než čtvrtina pojistného třídy, v níž byl naposledy povinně pojištěn. Změna třídy jest přípustná v mezích věty předchozí.
(4) Dobrovolné pokračování v pojištění zanikne, jestliže:
1. pojištěnec ohlásí, že se vzdává dalšího pokračování v pojištění,
2. pojištěnec nezaplatil pojistného a neučinil tak dodatečně do 12 měsíců po jeho splatnosti,
3. vznikla - li povinnost k převodu podle §§ 113 až 115.
(5) Po zániku dobrovolného pokračování v pojištění zůstávají pojistné nároky zachovány do 12 měsíců, jestliže v této době nenastala povinnost k převodu podle §§ 113 až 115. Ustanovení § 57, odst. 2 platí zde obdobně.
(6) Dobrovolným pokračováním v pojištění nemůže býti zkrácena ochranná lhůta plynoucí z povinného pojištění.
§ 65, odst. l se mění a zní:
(1) Pojistné jest platiti po dobu, po kterou trvá smluvní služební poměr, zakládající pojistnou povinnost, s výjimkou stanovenou v § 55, odst. 2.
§ 113, odst. 3 se mění, doplňuje a zní:
(3) Jestliže uplynulo od zániku pojištění u dřívějšího nositele pojištění více než 5 roků, ale méně než 10 roků, jest dosavadní nositel pojištění povinen k převodu pouze, získal - li pojištěnec u dalších nositelů pojištění před uplynutím těchto 10 roků znovu alespoň 12
příspěvkových měsíců. Jinak jest dosavadní nositel pojištění povinen k převodu pouze, dokonal-li pojištěnec v novém pojištění u dalších nositelů pojištění aspoň 60 příspěvkových měsíců. Do doby přerušení podle tohoto odstavce nepočítá se doba, po kterou pojištěnec požíval invalidního nebo starobního důchodu, anebo po kterou výplata důchodu odpočívala.
§ 124 se mění a doplňuje takto:
1. Odstavec 2 zní:
(2) Základna pro vyměřování úhrnných dávek jest průměr služebních požitků započitatelných podle § 4 a hlášených podle § 5 za posledních 60 příspěvkových měsíců před nápadem dávky, po případě za kratší dobu, při čemž při stanovení tohoto průměru se počítají pouze nejvyšší služební požitky dosažené v uvedené době po dobu 24 měsíců a nejnižší služební požitky dosažené v uvedené době po dobu 12ti měsíců. Bylo-li odbyto pouze 36, po případě méně příspěvkových měsíců, počítá se tento průměr ze všech služebních požitků započitatelných podle § 4, a hlášených podle § 5.
2. Odstavec 4 zní:
(4) Starobní důchod přísluší na místě a ve výši invalidního důchodu bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání po skončení 420 příspěvkových měsíců tohoto pojištění, nejpozději dokončením 60. roku věku, získal-li pojištěnec aspoň 60 příspěvkových měsíců tohoto pojištění podle odstavců 8 a 9 a není-li zaměstnán jako novinář.
3. Za odstavec 4 vkládají se nové dva odstavce jako odstavce 5 a 6 tohoto znění:
(5) Je-li pojištěnec, jenž splnil podmínky pro nápad starobního důchodu podle předcházejícího odstavce, zaměstnán způsobem uvedeným v § 20, odst. 1, odpočívá po dobu tohoto zaměstnání starobní důchod ve výši, která by pojištěnci příslušela, kdyby byl pojištěn podle obecných předpisů tohoto zákona. Byl-li pojištěnec v tomto zaměstnání pojištěn podle tohoto zákona, zvyšuje se po skončení tohoto pojištění starobní důchod o příslušné zvyšovací částky podle § 21.
(6) Pojištěncům, kteří překročili 55. rok života a získali aspoň 120 příspěvkových měsíců v pojištění podle tohoto paragrafu, přísluší po uplynutí 12 měsíců po výstupu z tohoto pojištění, nejdříve však od dokonaného 56. roku starobní důchod ve výši a na místě důchodu invalidního bez průkazu nezpůsobilosti
k výkonu povolání, jestliže a pokud nejsou zaměstnáni způsobem uvedeným v § 20, odst. 2.
4. Dosavadní odstavce 5 až 13 označují se jako odstavce 7 až 15.
5. Citace odstavce 13 v dosavadním odstavci 6 - nyní 8 - se nahrazuje citací odstavce 15, citace odstavce 6 v dosavadním odstavci 7 nyní 9 - se nahrazuje citací odstavce 8, citace odstavce 8 v dosavadním odstavci 9 - nyní 11 - se nahrazuje citací odstavce 10 a citace odstavce 6 v dosavadním odstavci 13 - nyní 15 - se nahrazuje citací odstavce 8.
Za § 162 vsunuje se nový § 162a) tohoto znění:
§ 162a).
(1) Nositelé pojištění mohou se uspokojiti z cenných papírů jim do zástavy daných, je-li dlužník v prodlení, bez soudního řízení a smějí je po předchozí pohrůžce dáti veřejně prodati. Mají-li cenné papíry cenu bursovní nebo tržní, může se prodej provésti také neveřejně za běžnou cenu prostřednictvím bursovního dohodce nebo, není-li ho, prostřednictvím orgánu oprávněného k dražbám.
(2) Ministerstvem sociální péče potvrzené výkazy o splatných pohledávkách nositelů pojištění ze zápůjček, z anuit, z úroků a z ostatního smluveného příslušenství jsou exekučními tituly. Tyto výkazy jsou vykonatelný soudní exekucí. Povoliti a vykonati exekuci jest povolán příslušný exekuční soud.
§ 176 se mění, doplňuje a zní:
(1) Důchody zvyšují se za dobu vojenské služby za války státním občanům československým, kteří získali aspoň jeden příspěvkový měsíc před nastoupením vojenské služby za války, anebo kteří nejdéle do všeobecné demobilisace (28. února 1921) získali aspoň jeden příspěvkový měsíc, o státní příspěvek; státní příspěvek může se v případech zvláštního zřetele hodných přiznati i zaměstnancům, kteří se vrátili teprve po 28. únoru 1921 do občanského povolání. Státním občanům československým zaměstnaným v zemi Slovenské aneb Podkarpatoruské poskytne se státní příspěvek za dobu vojenské služby za války, vstoupili-li do pensijního pojištění nejdéle do 31. prosince 1923.
(2) Státní příspěvek, o nějž se zvyšuje dů-
chod invalidní nebo starobní, činí za každý měsíc vojenské služby za války dvě třetiny prémie třídy služného [§ 177, odst. 1, lit. a)], v níž pojištěnec byl zařaděn po prvé po ukončení války, po případě v níž byl zařaděn naposledy před nastoupením vojenské služby za války, nejvýše však dvě třetiny prémie třídy VI. s tím, že státní příspěvek činí ročně nejméně Kč 240'-. Státní příspěvek k ostatním důchodům vyměřuje se ve stejném poměru, v jakém se vyměřují tyto důchody z důchodu invalidního a starobního podle tohoto zákona. K dávkám jednorázovým se státní příspěvek neposkytuje. Zemřel-li pojištěnec u výkonu vojenské služby před všeobecnou demobilisací (28. února 1921), považuje se pro stanovení státního příspěvku k důchodu pozůstalých za dobu jeho vojenské služby za války doba ode dne jejího nastoupení až do dne provedené demobilisace.
(3) částka, o kterou se zvyšují důchody v důsledcích státního příspěvku, nezapočítá se do nejvýše přípustné výše důchodu podle § 24, odst. l a do nejmenších částek důchodu podle § 24, odst. 2, § 25, odst. 4, § 32, odst. l a § 34, odst. 2 a 3, a nesmí býti dále zaúčtována (zaměstnavatelem na zaopatřovací požitky příslušející smluvně jeho zaměstnancům, po případě na zákonná plnění zaměstnavatelů podle zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém.
(4) Za dobu vojenské služby za války počítá se též doba odbytá podle § 4 zákonů o válečných úkonech (t. zv. osobní válečné úkony), v zajetí válečném, doba, během níž byl pojištěnec internován, a doba, po kterou vykazoval pojištěnec nejméně 50%ní snížení výdělečné schopnosti ve smyslu příslušných právních předpisů o požitcích válečných poškozenců.
(5) Náklady spojené se zvýšením důchodů za dobu vojenské služby za války hradí nositelům pojištění stát. Způsob vyúčtování úhrady těchto nákladů upraví ministr sociální péče po slyšení Všeobecného pensijního ústavu a Svazu pensijních ústavů v dohodě s ministrem financí.
(6) Nárok na přiznání státního příspěvku jest uplatniti u posledního nositele pojištění do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona a doložiti potřebnými doklady.