Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 10. zasedání.

2580.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne__________________________1934,

jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, ve znění zákona ze dne 14. července 1931, č. 125 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:

část všeobecná.

ČI. I.

§ 2, č. 8 se ruší. § 12, odst. l se doplňuje a zní:

(1) Příspěvková doba započítává se od prvního dne měsíce, ve kterém pojištěnec vstoupil do zaměstnání, podléhajícího pojistné povinnosti, stala-li se přihláška (§ 5) alespoň jednou stranou včas, nehledíc k tomu, bylo-li pojistné za tuto dobu zaplaceno. Jinak se započítává příspěvková doba od měsíce, ve kterém přihláška došla dodatečně nositeli pojištění nebo pojistná povinnost výměrem nebo rozhodnutím byla vyslovena, nehledíc k tomu, bylo-li pojistné za tuto dobu zaplaceno. Ostatní doba zaměstnání, podléhajícího pojistné povinnosti, započte se jako příspěvková doba toliko podle skutečně zaplaceného pojistného, pokud bylo dodatečně zaplaceno do šesti

let po splatnosti; do čekací doby podle § 16 započte se však nejvýše dvanáct měsíců.

§ 20 se mění, doplňuje a zní:

(1) Starobní důchod přísluší ve výši a na místě důchodu invalidního bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání po dokonám čekací doby pojištěncům, kteří dokonali 60. rok života anebo získali aspoň 480 příspěvkových měsíců, a pojištěnkám, které dokonaly 55. rok života, jestliže a pokud nejsou zaměstnáni způsobem, který by zakládal pojistnou povinnost podle tohoto zákona nebo podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n., nebo podle zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n., o pojištění u báňských bratrských pokladen, nebo zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, jakmile tento zákon vstoupí v účinnost.

(2) Pojištěncům, kteří překročili 55. rok života a získali aspoň 120 příspěvkových měsíců v povinném pojištění, přísluší po uplynutí 12 měsíců po výstupu z povinného pojištění, nejdříve však od dokonaného 56. roku, starobní důchod ve výši a na místě důchodu invalidního bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání, jestliže a pokud nejsou zaměstnáni způsobem, který by zakládal pojistnou povinnost podle tohoto zákona, nebo zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. z. a n., nebo zákona č. 242/ 1922 Sb. z. a n., anebo zákona č. 148/1925 Sb. z. a n. Pojištěnkám za stejných předpokladů přísluší starobní důchod tenkrát, jestliže překročily 53. rok života, nejdříve však od dokonaného 54. roku.

(3) Požitek starobního důchodu zaniká:

a) úmrtím důchodcovým,

b) nejsou-li tu již podmínky předchozích odstavců.

§ 22 doplňuje se dalším odstavcem tohoto znění:

(3) Ustanovení § 33, odst. 2 platí obdobně.

§ 24 se mění, doplňuje a zní:

(O Invalidní nebo starobní důchod nesmí převyšovati i s příplatky vychovávacími (§ 22) průměr nejvyšších služebních požitků, započitatelných podle § 4 a hlášených podle § 5, jež pojištěnec měl v 30 příspěvko-

vých měsících z posledních 90, po případě z kratší doby před nápadem důchodu. Nezískal-li pojištěnec 30 příspěvkových měsíců, stanoví se průměr z uvedených požitků, hlášených v této kratší době.

(2) Invalidní nebo starobní důchod činí však nejméně Kč 3. 600.

§ 32, odst. 2 se doplňuje a zní:

(2) Úhrn vdovského (vdoveckého) důchodu a důchodů sirotčích nesmí však v žádném případě činiti více než důchod podle § 21, jehož zemřelý požíval, nebo na nějž měl nárok, zvýšený o příplatky vychovávací podle § 22; ku zvýšení důchodu podle § 28 se však nepřihlíží, činí-li úhrn více, jest snížiti důchody sirotčí poměrně.

§ 47 doplňuje se novým odstavcem tohoto znění:

(5) Uplatněný nárok přechází na dědice oprávněné osoby.

§ 57 se mění, doplňuje a zní:

Ochranná lhůta.

(1) Nároky z pojištění zůstávají po zániku pojistné povinnosti zachovány po dobu rovnající se čtvrtině příspěvkové doby, nejméně však po dobu 24 měsíců, ale jen pokud nenastala povinnost k převodu podle §§ 113 až 115. Při tom případný zlomek měsíce počítá se za celý měsíc.

(2) Do lhůty, po kterou zůstávají zachovány nároky podle odstavce l, nepočítá se doba, po kterou

a) pojištěnec požíval invalidního nebo starobního důchodu,

b) výplata důchodu invalidního nebo starobního odpočívala,

c) pojištěnec byl podroben léčebné péči podle § 49 a násl.

§ 58, jehož nadpis se ruší, se mění, doplňuje a zní:

Nároky z pojištění zůstávají zachovány i přes lhůtu stanovenou v § 57 po dobu prokázané nezaměstnanosti, nejdéle však do uplynutí 60 měsíců po zániku pojistné povinnosti, není-li lhůta podle § 57 delší. Podmínkou tohoto prodloužení ochranné lhůty jest, že pojištěnec předloží vždy každého půl roku, počítajíc od prvního dne následujícího po uplynutí ochranné lhůty podle § 57, nositeli pojištění potvrzení veřejné zprostředkovatelny

práce nebo odborové zprostředkovatelny práce, která bude v tom směru uznána za rovnocennou zprostředkovatelně veřejné, že se u ní bezvýsledně hlásil o místo. Průkaz tento může býti nahrazen potvrzením příslušného obecního úřadu, že pojištěnec pro nedostatek pracovní příležitosti je nezaviněně bez zaměstnání. Nebylo-li potvrzení předloženo do 30 dnů po dni, kterého mělo býti předloženo podle předchozích vět, zaniká zachování nároku podle tohoto paragrafu.

§ 59 se mění, doplňuje a zní:

(1) Vstoupí-li bývalý pojištěnec opět do pojištění dříve, než nastala povinnost k převodu podle §§ 113 až 115, započítává se mu příspěvková doba dříve získaná, trvalo-li přerušení nejvýše 5 let ode dne zániku pojištění. Trvalo-li přerušení dobu delší 5 let, ale kratší 10 let, započítává se příspěvková doba dříve získaná jen tenkráte, získá-li pojištěnec před uplynutím těchto 10 let znovu aspoň 12 příspěvkových měsíců.

(2) Jinak započítává se doba dříve získaná pouze, dokoná-li pojištěnec v novém pojištění alespoň 60 příspěvkových měsíců.

(3) Do doby přerušení podle předchozích odstavců nepočítá se doba, po kterou pojištěnec požíval invalidního nebo starobního důchodu, nebo po kterou výplata důchodu odpočívala.

§ 60 se mění, doplňuje a zní:

(1) Pojištěnec, který získal aspoň 30 příspěvkových měsíců, má právo pokračovati dobrovolně v pojištění placením úhrnného pojistného (§ 64, odst. 2), jestliže zanikla jeho pojistná povinnost. Dobrovolné pokračování v pojištění jest neplatné, jestliže byl pojištěnec v době, kdy uplatnil nárok na dobrovolné pokračování v pojištění, nezpůsobilým k výkonu povolání (§ 17).

(2) Toto právo zaniká, nebylo-li do měsíce po uplynutí ochranné lhůty zaplaceno pojistné aspoň za jeden příspěvkový měsíc.

(3) Pojištěnec může dobrovolně pokračovati v pojištěni podle své volby buď ve třídě služného, v níž byl zařaděn v době zániku pojistné povinnosti, nebo v jedné ze čtyř tříd nejblíže nižších s tím omezením, že pojistné třídy zvolené nesmí býti nižší, než čtvrtina pojistného třídy, v níž byl naposledy povinně pojištěn. Změna třídy jest přípustná v mezích věty předchozí.

(4) Dobrovolné pokračování v pojištění zanikne, jestliže:

1. pojištěnec ohlásí, že se vzdává dalšího pokračování v pojištění,

2. pojištěnec nezaplatil pojistného a neučinil tak dodatečně do 12 měsíců po jeho splatnosti,

3. vznikla-li povinnost k převodu podle §§ 113 až 115.

(5) Po zániku dobrovolného pokračování v pojištění zůstávají pojistné nároky zachovány do 12 měsíců, jestliže v této době nenastala povinnost k převodu podle §§ 113 až 115. Ustanovení § 57, odst. 2 platí zde obdobně.

(6) Dobrovolným pokračováním v pojištění nemůže býti zkrácena ochranná lhůta plynoucí z povinného pojištění.

§ 65, odst. l se mění a zní:

(1) Pojistné jest platiti po dobu, po kterou trvá smluvní služební poměr, zakládající pojistnou povinnost, s výjimkou stanovenou v § 55, odst. 2.

§ 113, odst. 3 se mění, doplňuje a zní:

(3) Jestliže uplynulo od zániku pojištění u dřívějšího nositele pojištění více než 5 roků, ale měně než 10 roků, jest dosavadní nositel pojištění povinen k převodu pouze, získal-li pojištěnec u dalších nositelů pojištění před uplynutím těchto 10 roků znovu alespoň 12 příspěvkových měsíců. Jinak jest dosavadní nositel pojištění povinen k převodu pouze, dokonal-li pojištěnec v novém pojištění u dalších nositelů pojištění aspoň 60 příspěvkových měsíců. Do doby přerušení podle tohoto odstavce nepočítá se doba, po kterou pojištěnec požíval invalidního nebo starobního důchodu, anebo po kterou výplata důchodu odpočívala.

§ 124 se mění a doplňuje takto: 1. Odstavec 2 zní:

(2) Základna pro vyměřování úhrnných dávek jest průměr služebních požitků započitatelných podle § 4 a hlášených podle § 5 za pohledních 60 příspěvkových měsíců před nápadem dávky, po případě za kratší dobu, při čemž při stanovení tohoto průměru se počítají pouze nejvyšší služební požitky dosažené v uvedené době po dobu 24 měsíců a nejnižší služební požitky dosažené v uvedené době po dobu 12ti měsíců. Bylo-li odbyto pouze 36, po případě méně příspěvkových měsíců, počítá se tento průměr ze všech služebních požitků započitatelných podle § 4.

2. Odstavec 4 zní:

(4) Starobní důchod přísluší na místě a ve výši invalidního důchodu bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání po skončení 420 příspěvkových měsíců tohoto pojištění, nejpozději dokončením 60. roku věku, získal-li pojištěnec aspoň 60 příspěvkových měsíců tohoto pojištění podle odstavců 8 a 9 a není-li zaměstnán jako novinář.

3. Za odstavec 4 vkládají se nové dva odstavce jako odstavce 5 a 6 tohoto znění:

(5) Je-li pojištěnec, jenž splnil podmínky pro nápad starobního důchodu podle předcházejícího odstavce, zaměstnán způsobem uvedeným v § 20, odst. l, odpočívá po dobu tohoto zaměstnání starobní důchod ve výši, která by pojištěnci příslušela, kdyby byl pojištěn podle obecných předpisů tohoto zákona. Byl-li pojištěnec v tomto zaměstnáni pojištěn podle tohoto zákona, zvyšuje se po skončení tohoto pojištění starobní důchod o příslušné zvyšovací částky podle § 21.

(6) Pojištěncům, kteří překročili 55. rok života a získali aspoň 120 příspěvkových měsíců v pojištění podle tohoto paragrafu, přísluší po uplynutí 12 měsíců po výstupu z tohoto pojištění, nejdříve však od dokonaného 56. roku starobní důchod ve výši a na místě důchodu invalidního bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání, jestliže a pokud nejsou zaměstnáni způsobem uvedeným v § 20, odst. 2.

4. Dosavadní odstavce 5 až 13 označují se jako odstavce 7 až 15.

5. Citace odstavce 13 v dosavadním odstavci 6 - nyní 8 - se nahrazuje citací odstavce 15, citace odstavce 6 v dosavadním odstavci 7 nyní 9 - se nahrazuje citací odstavce 8, citace odstavce 8 v dosavadním odstavci 9 - nyní 11 - se nahrazuje citací odstavce 10 a citace odstavce 6 v dosavadním odstavci 13 - nyní 15 - se nahrazuje citací odstavce 8.

Za § 162 vsunuje se nový § 162a) tohoto znění:

§ 162a).

(1) Nositelé pojištění mohou se uspokojiti z cenných papírů jim do zástavy daných, je-li dlužník v prodlení, bez soudního řízení a smějí je po předchozí pohrůžce dáti veřejně prodati. Mají-li cenné papíry cenu bursovní nebo tržní, může se prodej provésti také neveřejně za běžnou cenu prostřednictvím bursovního dohodce

nebo, není-li ho, prostřednictvím orgánu oprávněného k dražbám.

(2) Ministerstvem sociální péče potvrzené výkazy o splatných pohledávkách nositelů pojištění ze zápůjček, z anuit, z úroků a z ostatního smluveného příslušenství jsou exekučními tituly. Tyto výkazy jsou vykonatelný soudní exekucí. Povoliti a vykonati exekuci jest povolán příslušný exekuční soud.

§ 176 se mění, doplňuje a zní:

(1) Důchody zvyšují se za dobu vojenské služby za války státním občanům československým, kteří získali aspoň jeden příspěvkový měsíc před nastoupením vojenské služby za války, anebo kteří nejdéle do všeobecné demobilisace (28. února 1921) získali aspoň jeden příspěvkový měsíc, o státní příspěvek; státní příspěvek může se v případech zvláštního zřetele hodných přiznati i zaměstnancům, kteří se vrátili teprve po 28. únoru 1921 do občanského povolání. Státním občanům československým zaměstnaným v zemi Slovenské aneb Podkarpatoruské poskytne se státní příspěvek za dobu vojenské služby za války, vstoupili-li do pensijního pojištění nejdéle do 31. prosince 1923.

(2) Státní příspěvek, o nějž se zvyšuje důchod invalidní nebo starobní, činí za každý měsíc vojenské služby za války dvě třetiny prémie třídy služného [§ 177, odst. l, lit. a)], v níž pojištěnec byl zařaděn po prvé po ukončení války, po případě v níž byl zařaděn naposledy před nastoupením vojenské služby za války, nejvýše však dvě třetiny prémie třídy VI. s tím, že státní příspěvek činí ročně nejméně Kč 240-. Státní příspěvek k ostatním důchodům vyměřuje se ve stejném poměru, v jakém se vyměřují tyto důchody z důchodu invalidního a starobního podle tohoto zákona. K dávkám jednorázovým se státní příspěvek neposkytuje. Zemřel-li pojištěnec u výkonu vojenské služby před všeobecnou demobilisací (28. února 1921), považuje se pro stanovení státního příspěvku k důchodu pozůstalých za dobu jeho vojenské služby za války doba ode dne jejího nastoupení až do dne provedené demobilisace.

(3) částka, o kterou se zvyšují důchody v důsledcích státního příspěvku, nezapočítá se do nejvýše přípustné výše důchodu podle § 24, odst. l a do nejmenších částek důchodu podle § 24, odst. 2, § 25, odst. 4, § 32, odst. l a § 34, odst. 2 a 3, a nesmí býti dále zaúčtována zaměstnavatelem na zaopatřovací požitky příslušející smluvně jeho zaměstnancům, po případě

na zákonná plnění zaměstnavatelů podle zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém.

(4) Za dobu vojenské služby za války počítá se též doba odbytá podle § 4 zákonů o válečných úkonech (t. zv. osobní válečné úkony), v zajetí válečném, doba, během níž byl pojištěnec internován, a doba, po kterou vykazoval pojištěnec nejméně 50% ní snížení výdělečné schopnosti ve smyslu příslušných právních předpisů o požitcích válečných poškozenců.

(5) Náklady spojené se zvýšením důchodů za dobu vojenské služby za války hradí nositelům pojištění stát. Způsob vyúčtováni úhrady těchto nákladů upraví ministr sociální péče po slyšení Všeobecného pensijního ústavu a Svazu pensijních ústavů v dohodě s ministrem financí.

(6) Nárok na přiznání státního příspěvku jest uplatniti u posledního nositele pojištění do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona a doložiti potřebnými doklady.

část zvláštní.

Čl. II.

(1) Náhradní ústavy (§§ 73, 103 až 111) poskytují důchod podle § 20, odst. 2 ve výši, která by příslušela, kdyby pojištění bylo provedeno u Všeobecného pensijního ústavu se zvýšením podle § 177 a); důchody vdovský, vdovecký, sirotčí, rodičů a pohřebné vyměřují se však podle invalidního důchodu, na který měli důchodci nárok v době úmrtí.

(2) Ustanovení odstavce l platí s výjimkou zvýšení podle § 177 a) také pro nositele pojištění podle § 3 zák. č. 26/1929 Sb. z. a n. a vládního nařízení ze dne 9. února 1933, č. 33 Sb. z. a n., o pensijním pojištění zaměstnanců soukromých drah. Pokud toto vládní nařízení se dovolává právních předpisů zákona č. 26/ 1929 Sb. z. a n., rozumí se tím ustanovení citovaného zákona ve znění této novely.

Přechodná ustanoveni.

Čl. III.

§ 1.

Pro osoby, které v den vstupu tohoto zákona v účinnost požívají starobního důchodu podle

§ 20, odst. 1 zák. č. 26/1929 Sb. z. a n., anebo tento důchod před tímto dnem podle odstavce 4 uvedeného paragrafu si odložily, zůstávají tato dosavadní ustanovení v platnosti do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona. Po uplynutí této doby mají tyto osoby nárok na starobní důchod, vyměřený s přihlédnutím k příspěvkové době, získané ode dne účinnosti tohoto zákona pouze tehdy, jestliže a pokud nejsou zaměstnány způsobem uvedeným v § 20, odst. 1.

§ 2.

(1) V případech, v nichž byl snížen důchod podle § 24 zák. č. 26/1929 Sb. z. a n., jest na žádost oprávněné osoby důchod nově vyměřiti podle § 24 ve znění tohoto zákona a vypláceti ode dne jeho účinnosti.

(2) žádost jest podati u příslušného nositele pojištění do 12 měsíců po vstupu tohoto zákona v účinnost.

(3) Vyměřuje-li se důchod podle § 24, nepřihlíží se ke zvýšení důchodu vyplývajícímu ze zákupu příspěvkové doby, který byl proveden před vstupem tohoto zákona v účinnost.

§ 3.

(1) Osobám, které v den vstupu tohoto zákona v účinnost si zachovávají nároky placením uznávacího poplatku podle ustanovení § 58 zák. č. 26/1929 Sb. z. a n., zůstává právo zachovávati si nároky podle uvedeného ustanovení i po účinnosti tohoto zákona až do opětného vstupu do pojištění.

(2) Doba, po kterou se platí Uznávací poplatek, nepočítá se do doby přerušení podle § 59 a § 113, odst. 3.

(3) Takto zachované nároky zanikají, Zůstane-li dotyčná osoba se zaplacením poplatku déle než jeden rok v prodlení nebo vznikla-li povinnost k převodu podle §§ 113 až 115.

(4) Osoby, kterým v den vstupu tohoto zákona v účinnost neuplynula ještě podle § 58 zák. č. 26/1929 Sb. z. a n. lhůta pro zachování nároků, mají právo pokračovati dobrovolně v pojištění. Toto právo zaniká, nebylo-li do konce šestého měsíce ode dne účinnosti tohoto zákona zaplaceno pojistné aspoň za jeden příspěvkový měsíc. Pokud lhůta podle § 60, odst. 2 jest příznivější, zůstává tato lhůta nedotčena.

(5) Osobám, kterým se v den vstupu tohoto zákona v účinnost zachovávají nároky podle § 57 zák. č. 26/1929 Sb. z. a n., zůstávají tyto nároky zachovány podle uvedeného ustanovení, pokud lhůta uvedená v §§ 57 a 58 ve znění této novely není pro ně příznivější.

§ 4.

Ustanovení § 176, odst. 2, 3 a 4 ve znění této novely mají účinnost ode dne 1. ledna 1929.

Ustanovení závěrečná. Čl. IV.

§ 1.

Pokud tento zákon nestanoví jinak, nabývají jeho ustanovení účinnosti prvním dnem měsíce po vyhlášení.

§ 2.

Tento zákon provede ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

část všeobecná.

První léta působnosti zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., ukázaly, že zkušenosti získané při provádění tohoto zákona jsou v celku dobré. Přes to však se objevilo, že by zákon v některých směrech potřeboval změny a doplňků. Prvním doplněním byl zákon o započtení nepojištěné doby ze dne 14. července 1931, č. 125 Sb. z. a n.

Vývoj hospodářských poměrů, zvláště pokud jde o otázku nezaměstnanosti, projevující se i v řadách pojištěnců pensijních, vyžaduje však vhodnější a účelnější úpravu některých dalších ustanovení zákona. Jde tu zejména o zavedení t. zv. důchodu sociálního, o účelnější úpravu ochranné lhůty, dobrovolné pojištění, ustanovení o státním příspěvku a úpravu některých dalších otázek, o nichž se podrobněji stane zmínka v části zvláštní. Problémy těmito zabývala se ministerská komise při V. P. Ú., pově-

řená přípravou novelisace pensijního zákona, jejíž elaborát sjednaný v dohodě se zúčastněnými složkami byl vzat v podstatě za základ návrhu vládního.

Část zvláštní.

K § 2.

V § 2 ruší se dosavadní ustanovení č. 8, podle něhož jsou z pojištění vyňaty osoby, požívající starobního důchodu podle § 20, odst. 1. Nápad starobního důchodu je na příště vázán na vystoupení ze zaměstnání.

K § 12.

V tomto paragrafu se upravuje znění odst. 1. tím, že se připojuje věta stanovící, že v případě pojištění dodatečně provedeného se do čekací doby podle § 16 započte nejvýše 12 měsíců. Tato změna se stala na

základě zkušeností naprostou nutností, má-li býti pensijní pojištění chráněno před podvodnými vstupy. S rostoucí znalostí výhod pensijního zákona množily se případy, že byly k pojištění přihlašovány osoby, zejména starší, dodatečně, a to namnoze na základě fingovaného služebního poměru. Tyto osoby měly za platnosti dosavadních předpisů možnost dokončiti ihned čekací dobu, poněvadž dosavadní zákon připouští bez obmezení doplacení pojistného za dobu šesti let. Z příloh pojistněmatematické části této důvodové zprávy jest zřejmo, jak intensivně bylo zneužíváno dosavadních zákonných předpisů o plném započtení 6 roků v případě dodatečného hlášení. Tak bylo v roce 1932 pouze u úřadoven A a B v Praze podáno 62 žádostí o přiznání invalidního důchodu osobami staršími 50 roků, které získaly pouze 60 příspěvkových měsíců. Tento stav jest sociálně nezdravý již z toho důvodu, že dostává se takto osobám opožděně přihlášeným výhody oproti osobám řádně hlášeným, totiž že získávají ihned celou čekací dobu. Mimo to umožňuje získání nároků osobám, které do stavu soukromých zaměstnanců, pro které jest pensijní pojištění určeno, snad ani nepatří, a to za obnos pojistného, který u osob, které zde pravidelně padají v úvahu, t. j. u osob v pokročilejším věku pravidelně daleko nestačí ku krytí získaných nároků. Tyto velmi významné výhody osob opožděně vstupujících jsou získávány na účet soukromých zaměstnanců, kteří na základě řádného služebního poměru po celou svou služební dobu řádně platili pojistné. Obmezení obsažené v poslední větě odstavce 1. jest tudíž také aktem spravedlnosti vůči celému kolektivu pojištěneckému.

V této souvislosti jest nutno všeobecně konstatovati že velmi hodnotné nároky, jež poskytuje dnešní pensijní zákon již základní částkou Kč 3. 600, vyžadují daleko větší ochrany nositele pojištění před podvodnými vstupy nežli dříve, poněvadž s hodnotou těchto nároků vzrůstá přirozená snaha celých skupin státi se účastnými výhod pensijního pojištění.

K § 20.

K odstavci 1. Znění tohoto odstavce jest obdobné znění dosavadního odstavce 2 § 20 a obsahuje změnu pouze potud, že nárok na starobní důchod jest vyloučen také tehdy, když pojištěnec jest zaměstnán způ-

sobem, který by zakládal pojistnou povinnost také podle některého jiného sociálně pojišťovacího zákona, jež v tomto odstavci jsou vyjmenovány; pokud jde o osoby samostatně hospodařící, nastalo by vyloučení, arciť teprve tehdy, až zákon o jejich pojištění nabude účinnosti.

K odstavci 2. Tento odstavec obsahuje zcela nové ustanovení o starobním důchodu splatném v případě nezaměstnanosti v nižším věku, nežli bylo dosud obvyklo, a nežli jest také obvyklo v sociálně-pojišťovacích zákonech jak československých, tak cizozemských. Jedná se o t. zv. sociální důchod, jehož potřeba se se zvláštním důrazem objevila v nynější hospodářské krisí, jež jak co do své intensity, tak jmenovitě co do své délky dosáhla nebývalého rozsahu. Již delší dobu bylo jmenovitě se strany odborových organisací poukazováno na neutěšený stav těchto pojištěnců, kteří ztratili zaměstnání v pokročilém věku. Počet těchto pojištěnců se stával čím dále tím větší, poněvadž nezaměstnanost vůbec jevila vzestupnou tendenci, a tato vzestupná tendence byla zesilována u starších zaměstnanců tím, že namnoze se jevila snaha nahrazovati starší a tím také dražší zaměstnance silami mladšími a levnějšími. Jest dále notoricky známo, že starší pojištěnec, jenž ztratil zaměstnání, daleko obtížněji nalézá místo nežli pojištěnec mladší, a často jest, ne-li vůbec, tedy aspoň na velmi dlouhou dobu z pracovního procesu vyřazen, což platí jmenovitě v době hospodářské tísně.

Účelem tohoto ustanovení jest tedy zlepšiti situaci právě oněch nezaměstnaných starších pojištěnců. Jedná se o zcela nové opatření, jež znamená velmi podstatnou změnu ve struktuře pensijního pojištění. Tato okolnost vede nutně k tomu, aby při zavádění tohoto sociálního důchodu a při stylisaci příslušného zákonného ustanovení bylo šetřeno té největší opatrnosti. Proto se v návrhu tohoto odstavce požaduje k nabytí nároku na tento starobní důchod odbytí delší doby pojistné nežli obnáší normální čekací doba. Tento požadavek jest jistě odůvodněn tím, že se pojištěnci dostává další velmi důležité pojistné dávky, takže jest na místě, aby této výhody byli účastni skutečně pouze pojištěnci, kteří alespoň relativně trvale byli účastni pensijního pojištění. Kromě toho jest nutno vzíti v úvahu také tu okolnost, že poskytnutí sociálního důchodu by mohlo býti lá-

kadlem pro podvodné vloudění se do pensijního pojištění, což také odůvodňuje požadavek delší pojistné doby.

Pokud se týče věku, v němž nárok na tento starobní důchod může přijíti v úvahu, volí návrh věk 55 roků. U žen se snižuje tento věk na 53 léta, což jest odůvodněno tou okolností, že již za dnešního právního stavu mají ženy, pokud se týče nápadu starobního důchodu, určitou výhodu oproti mužským pojištěncům, takže i při tomto důchodu jest na místě, aby tento rozdíl byl zachován. Nárok na starobní důchod nemá však příslušeti již od 55. resp. od 53. roku věku, nýbrž teprve po uplynutí 12ti měsíců nezaměstnanosti, počítaje od uvedené hranice věkové, takže nejdříve může býti pobírán od 56. resp. 54. roku věku.

Jako další podmínka požitku tohoto starobního důchodu se stanoví nezaměstnanost, a to nejenom pokud se týče zaměstnání nesamostatného, nýbrž i pokud se týče jakéhokoli jiného. Nesmí tedy býti dotyčný pojištěnec, má-li míti nárok na tento důchod, ani zaměstnán ve služebním poměru, ani jakkoli výdělečně činným, a to bez rozdílu zda zaměstnání či výdělečná činnost jest vykonávána v tuzemsku anebo v cizině.

Zavedení starobního důchodu podle tohoto odstavce bude přirozeně znamenati zvýšení nákladů pro nositele pensijního pojištění. Ježto nositelé pojištění nemají prostředků k úhradě této nové dávky, musí býti prostředky opatřeny změnou zákona, která by přinesla finanční úlevu. Návrh hodlá uhraditi nový náklad odstraněním bezpodmínečného starobního důchodu, na nějž má podle platného práva pojištěnec nárok po dosažení 65., resp. u žen 60. roku věku. Odstranění bezpodmínečného starobního důchodu neznamená však vlastně žádné oběti s hlediska souboru všech pojištěnců. Může ovšem znamenati újmu pro jednotlivce, kteří i po dosažení uvedeného věku zůstávají dále v zaměstnání a zvyšují dnes své příjmy nápadem starobního důchodu; avšak jest nutno uvážiti, že tento stav jest často v rozporu se sociálním zájmem celku a jmenovitě celku zaměstnaneckého. Tento závěr jest jasný jmenovitě v tom případě, kde po nabytí nároku na bezpodmínečný starobní důchod byly dotyčnému důchodci jeho služební požitky zkráceny, právě o starobní důchod, takže starobní důchod zde má zcela jinou funkci,

než jaká mu přísluší podle sociální intence zákonodárce. Bude-li naproti tomu bezpodmínečný starobní důchod odstraněn, pak pensijní pojištění bude bezvýminečně sloužiti svému pravému účeli, totiž poskytovati náhradu pouze, zanikl-li vlastní pramen výživy rodiny pojištěncovy, t. j. jeho pracovní důchod. Na druhé straně získají se odstraněním bezpodmínečného starobního důchodu úspory, které mohou býti s daleko větším prospěchem věnovány na zavedení zmíněného sociálního důchodu, takže tato změna jest po sociální stránce účelnou. Má-li pak býti docíleno toho, aby mohl býti pojištěncům poskytnut tento sociální důchod, pak jest tato změna také nutnou, poněvadž bez odstranění bezpodmínečného starobního důchodu není možno zavésti důchod sociální.

K odstavci 3. Odstavec tento jest důsledkem zásady provedené v předešlých odstavcích.

K § 22.

Ustanovení tohoto paragrafu se doplňuje třetím odstavcem v tom smyslu, že ustanovení § 33, odst. 2 o možnosti prodloužení sirotčího důchodu platí obdobně také pro vychovávací příplatek. Na základě dosavadního znění § 22 mohlo býti pochybno, zda vychovávací příplatek jest možno prodloužiti přes 18. rok věku, poněvadž scházelo v tomto směru positivní ustanovení. V praksi se takovéto prodloužení povolovalo na základě liberálního výkladu § 22 ve spojitosti s § 33. Navrhovaný odstavec 3 § 22 odstraňuje možnost jakýchkoli pochybností v tomto směru.

K § 24.

Dosavadní § 24 pensijního zákona obsahuje ustanovení, podle něhož se krátí normální invalidní nebo starobní důchod v tom případě, když jest vyšší nežli průměr služebních požitků za posledních 60 příspěvkových měsíců. K tomuto zákonnému ustanovení vedla úvaha, že důchodce nemá pobírati většího důchodu, nežli měl služebních požitků v aktivitě, poněvadž jinak by se dospělo k sociálně nezdravému zjevu, že důchod bez práce by byl větší nežli důchod pracovní. Jest samozřejmo, že takovýto stav by v konkrétních případech vedl k tomu, že by se dotyčný pojištěnec intensivně domáhal invalidního důchodu. Takto