Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 10. zasedání.

2577. Odpovědi:

I.	min. financí na interp. posl. Stejskala, Hynka a druhů o protizákonných manipulacích
	s benzinem, jimiž byl poškozen stát (tisk 2489/X),
II.	mim. spravedlnosti na interp. posl. Štětky, Kubače a soudr. o poměrech u krajského
	soudu v Levoči (tisk 2470/X),
III.	vlády na interp. posl. Štětky, Śliwky, Dvořáka a soudr. o desetimilionových úplatcích a
	korupci veľkopodvodníka Zajíčka ve státních úřadech, ministerstvech, na policejním ředitelství a u vysokých státních hodnostářů (tisk 2470/XIII),
IV.	min. sociální péče a min. železnic na interp. posl. Suroviaka a druhů o pensijním pojištění
	zaměstnanců drah, státem neprovozovaných, sloužících veřejné dopravě, a jich pomocných ústavů, resp. o úpravě započítání poloviny nepojištěné doby podle § 177 a) pensijního zákona č. 26/1929 Sb. z. a n., doplněného zákonem č. 125/1931 Sb. z. a n. (tisk 2470/VI),
v.	min. spravedlnosti na interp. posl. Štětky, Steinera, Russa, Śliwky a soudr. o žalobě stát-
	ního návladního proti autorovi hry »Pařížská komuna Emanuelu Famírovi, členu Národního divadla v Praze, obviněnému ze zločinu pokusu o násilnou změnu ústavy a vojenské vzpoury (tisk 2505/I),
VI.	min. spravedlnosti na interp. posl. Štětky, Babela, Töröka, Śliwky, Steinera a soudr.
	o pořádání luxusního plesu pro velkoburžoasii v době všeobecné nezaměstnanosti a hladu, o obránění buržoasie orgány podřízenými ministerstvu spravedlnosti a o konfiskační praksi pražského státního návladního (tisk 2505/IV),
VII.	min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na ireterp. posl. Oehlingera a druhů o ne-
	dostatečných místnostech na oddělení pro nakažlivé nemoci v trutnovské okresní nemocnicí (tisk 2470/V),
VIII.	min. financí na interp. posl. Windirsche a druhů, aby nouzové porážky koní byly osvo-
	bozeny od paušalované obratové daně z masa (tisk 2470/IV),
IX.	předsedy vlády a min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Stříbrného a druhů o zpoli-
	tisování ministersta školství a národní osvěty (tisk 754/VII),
X.	min. veřejných prací na interp. posl. Stejskala, Hynka a druhu o provádění nutných prací
	investičních a nouzových v politickém okrese Dvůr Králové n/Labem tisk 2508/IV),
XI.	min. zemědělstva na interp. posl. Danihela a druhov o přidělování otrúb z vojenského
	mletia na Slovensku (tlač 2508/VI),

XII.	min. financí na interp. posl. Štětky a soudr., že se nevyžaduje odvolání proti neodůvod-
	něnému platebnímu výměru Federaci proletářské tělovýchovy, Praha-Karlín, Královská tř. č. 11 (tok 2489/V),
XIII.	min. financí na interp. posl. Čižinská, Tylla a soudr. o bezohledném postupu exekutora
	berního úřadu v Semilech a šlendriánu berní správy v Semilech (. tisk 2505/VIII).

2577/I.

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslanců J. Stejskala, J. Hynka a druhů

o protizákonných manipulacích s benzinem, jimiž byl poškozen stát (tisk

2489/X).

V lednu 1934 zahájily finanční úřady proti firmě Josef Kudrnáč a spol., gumovka v Náchodě, vyšetřování pro podezření, že nezdaněného benzínu, povoleného podniku pro účely průmyslové, jest používáno také k jiným než dovoleným účelům, totiž k pohonu automobilů a k čištění v domácnosti.

Při předběžném výslechu potvrdili dva bývalí zaměstnanci firmy, že bylo v podniku používáno nezdaněného benzinu k pohonu automobilů, a jeden z těchto vyslýchaných při řádném výslechu výslovně uvedl, že s vědomím skladníků Ludvíka Lepše a Viléma Volkeho, dosud u firmy zaměstnaných, vydával nezdaněný benzin šoférům v domnění, že se tak děje na rozkaz majitele podniku, na kterého se šofér Antonín Dušánek odvolával.

Poněvadž skladníci Lepš a Volke popředí takové používání nezdaněného benzinu a poněvadž šofer Dušánek doznal jen použití menšího množství k mytí atomobilu, byla na jmenované uvalena dne 12. případně 13. ledna kolusní vyšetřovací vazba.

Když také bývalý vrátný podniku potvrdil vydávání a používání nezdaněného benzinu k pohonu automobilu, doznal šofér Dušánek, že mu nezdaněný benzin vydávali někteří zaměstnanci firmy nebo že si ho bral s jich vědomím. Při tom uvedl, že o tom mluvil s mladým majitelem podniku, který mu k tomu dal svolení, ale toto své tvrzení Dušánek později odvolal. Také skladník Lepš doznal v průběhu vyšetřování, že vydal Jednou nezdaněný benzin k pohonu automobilu na rozkaz ředitele a že ho jinak vydával šoférům v předpokladu, že ho požadují z příkazu šéfova.

Skladník Volke setrval na svém tvrzení, že nezdaněný benzin k, pohonu automobilu nevydával.

Vyslechnutý potom ředitel podniku Josef Pulkert potvrdil, že v jednom případě dal rozkaz k vydání »lehkého benzinu« pro automobil.

Dne 26. ledna 1934 byl také zevrubně vyslechnut majitel podniku Jaromír Kudrnáč, který prohlásil, že mu není známo, že se nezdaněného benzinu používalo k pohonu automobilů a že k tomu také nikdy příkazu nedal.

Provedeným vyšetřováním nebylo zjištěno, že by byl nezdaněný benzin používán v domácnosti majitele podniku k čištění. Množství nezdaněného benzinu, nedovoleným způsobem použitého, nebylo zvlášť zapisováno, neboť šlo na účet spotřeby v průmyslové výrobě, a bylo proto možno jen na podkladě učiněných výpovědí stanoviti přibližně zkrácení daně z minerálních olejů částkou 4. 000 až 5. 000 Kč.

Firma složila potom dobrovolně částku 15. 000 Kč a její právní zástupce požádal, alby bylo za tuto částku upuštěno od provádění dalšího řízení, a aby se toto upuštění od dalšího řízení vztahovalo jak na všechny případy zneužití nezdaněného benzinu, tak na všechny zaměstnance v závodě. Této žádosti ministerstvo financí vyhovělo.

Na podklade toho co právě uvedeno, podotýkám ke konečným bodům interpelace:

Ad 2. ) Poněvadž nejdříve zjištěné okolnosti svědčily proti zaměstnancům firmy jako spoluobviněným a poněvadž títo nedovolené manipulace s nezdaněným benzinem popírali, při čemž byla obava, že by jejich ponecháním na svobodě byl kladný výsledek dalšího vyšetřování ohrožen, uvalil na ně vyšetřující úřad kolusní vazbu, ze které byli propuštěni, jakmile důvody vazby pominuly.

Ad 3. ) Též majitel podniku byl vyslechnut po zjištění okolností, které odůvodňovaly podezření proti němu. Výslech byl proveden 26. ledna 1934, tedy před podáním interpelace.

Zodpovědění bodů 1) a 4) vyplývá z toho, co svrchu uvedeno.

V Praze dne 8. května 1934.

Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.

2577/II.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslanců Štětky, Kubače a soudruhů

o poměrech u krajského soudu v Levoči (tisk 2470 X).

Je pravda, že ve věznici krajského soudu v Levoči bylo koncem ledna 1934 ve vazbě a to buď ve vazbě vyšetřovací nebo ve vazbě trestní 8 osob pro delikty proti zákonu na ochranu republiky; z odsouzených pouze jeden měl trest státního vězení, takže jen tento měl nárok na výhody politických vězňů. Všichni byli protokolárně vyslechnuti a všichni prohlásili, že nemají vůbec žádných stížností co se tkne výkonu vazby, že ke práci nebyli nuceni, ale někteří naopak sami o ni žádali, a že nikdo jich nebil ani netýral. Nebylo zjištěno, že některému z nich byla zamítnuta žádost o povolení četby knih vědeckých či politických nebo časopisů.

Také nikdo ze zmíněných vězňů si nestěžoval, že mu byla neoprávněně odepřena návštěva.

V Praze dne 11. května 1934.

Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.

2577/III.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců Štětky, Šliwky, Dvořáka a soudruhů

o desetimilionových úplatcích a korupci veľkopodvodníka Zajíčka ve státních úřadech, ministerstvech, na policejním ředitelství a u vysokých státních hodnostářů (tisk 2470/XIII).

K útěku do ciziny měl Zajíček již dávno připravený cestovní pas na jméno Raab, který v říjnu 1931 podvodně vylákal na policejním ředitelství v Praze.

Domněnka, že cestovní pas vystaven byl vědomě falešně, a že policejní ředitelství znalo celý cestovní plán Zajíčkův, neodpovídají pravdě a zejména nabylo také konaným šetřením zjištěno podezření z úplatkářství. K nějakému opatření v tomto směru není tudíž důvodu. Pro podvodné vylákání cestovního pasu nebyl Zajíček stíhán, ježto pro tento delikt nebyl americkou vládou vydán.

V trestním řízení tvrdil Zajíček, že zpronevěřených, resp. podvodně vylákaných peněz užil také k úplatkům, odepřel však udati, koho podplatil a doklady a důkazy nepodařilo se dosud opatřiti. Na konec při hlavním přelíčení uvedl osoby, které prý zprostředkovaly podplácení, a na základě tom bylo zavedeno trestní řízení, které není ještě skončeno.

Pro mravnostní delikty nebyl Zajíček americkou vládou vydán a nelze ho proto prozatím stíhati pro tyto delikty, avšak státní zástupce si vyhradil případné stíhání i v tomto směru.

Tvrzení, že dr. Janu Lanschovi bylo na daních odepsáno 16 1/2 mil. Kč, neodpovídá skutečnosti. Rozhodnutím odvolací komise daňové v Opavě z 25. června 1991 o odvoláni proti dani z příjmu za léta 1919 až 1926 povolen byl dr. Larisch-Mónnichovi v Karvinné dodatečným uznáním ztrát jako výloh provozovacích odpis na daních přímých ve výší 4, 825. 391. 20 Kč. Vynesením ministerstva financí z 19. ledna 1933, č. 102. 583/32, byl mu, pak povolen dodatečný odpis částky 2 mil. 268. 826. 40 Kč. Tento odpis stal se v souvislosti s urovnáním dlouhodobého sporu s poplatníkem o náhradu škody, která mu vznikla dodávkou uhlí do plebiscitního území, na základě souhlasu vlády. Výtky protí povolenému odpisu daňovému nejsou odůvodněny a není tedy příčiny k žádanému zrušení rozhodnutí o odepsání daní.

Stejně neodůvodněné je tvrzemi o urychlení t. zv. aféry polského uhlí, neboť projednávání této záležitosti vleklo se od roku 1926 až do rotou 1931, tedy plných 5 let, takže o nějakém urychlení nelze mluviti.

Podezírání finančních úřadů nebo jich funkcionářů z úplatků musí býti co nejdůrazněji odmítnuto.

Podle vylíčeného stavu není důvodů, aby z podnětu interpelace bylo učiněno nějaké další opatření.

V Praze dne 12. května 1934.

Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.

2577/IV.

Odpověď

ministra sociální péče a ministra železnic

na interpelaci posl. Štefana Suroviaka a druhů

o pensijním pojištění zaměstnanců drah, státem neprovozovaných, sloužících veřejné dopravě, a jich pomocných ústavů, resp. o úpravě započítání poloviny nepojištěné doby podle § 177 a) pensijního zákona č. 26/1929 Sb. z. a n., doplněného zákonem č. 125/1931 Sb. z. a n. (tisk 2470/VI).

Zákon ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách vyhradil § 3 - obdobně jato již dříve zákon z 5. února 1920, č. Sb. z.. a n. - pensijní pojištění zaměstnanců drah státem neprovozovaných zvláštní úpravě z důvodu, že bylo nutno okruh železničních zaměstnanců, spadajících do penzijního pojištění, s ohledem na zvláštní skutkové a právní poměry zaměstnanců těchto podniků podstatně rozšířiti oproti stavu (vyplývajícímu z definice pensijního pojistné povinnosti podle § 1 zákona č. 26/1929.

Zákon ze dne 14. července 1931, č. 125 Sb. z. a n., o zvýšení dávek penzijního pojištění soukromých zaměstnanců odpovídajícím započtení poloviny nepojištěné doby služební sleduje úmysl zabezpečiti starší generaci zaměstnanců existenční minimum. U zaměstnanců soukromných drah jest toho účelu všeobecně dosaženo tím, že pensijní dávky se vyměřují - stejně jako u zaměstnanců státních - z poslední pensijní základny.

Přesto, že účelu zákona č. 125/1931 bylo dosaženo úpravou samotného pojištění železničních zaměstnanců podle vládního nařízení č. 33/1933, přezkoumá ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem železnic na základě šetření a pojistně-matematických výpočtů, zda snad v ojedinělých případech nebyli zaměstnanci soukromých drah státem neprovozovaných poškozeni proto, že v uvedeném vládním nařízení č. 33/1933 Sb. z. a n. není ustanovení o započtení poloviny nepojištěné služební doby.

V Praze dne 10. května 1934.

Ministr sociální péče: Dr. Meissner, v. r.

Ministr železnic: Rud. Bechyně, v. r.

2577/V.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslanců Štětky, Steinera, Russa, Sliwky a soudruhů

o žalobě státního návladního proti autorovi hry »Pařížská komuna« Emanuelu Famírovi, členu Národního divadla v Praze, obviněnému ze zločinu pokusu o násilnou změnu ústavy a vojenské vzpoury (tisk 2505/I).

Státní zastupitelství na základě výsledků trestního řízení dospělo k přesvědčení, že obviněný jest důvodně podezřelý ze zločinu dle § 15, číslo 3 a přečinu dle § 14, číslo l a 5 zákona na ochranu republiky, proto podle své povinnosti v tomto směru obžalobu podalo, a není tudíž příčiny k opatřením, v interpelaci požadovaným.

V Praze dne 5. května 1934.

Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.

2577/VI.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslanců Štětky, Babeta, Töröka, Sliwky, Steinera a soudruhů

o pořádání luxusního plesu pro velkoburžoasii v době všeobecné nezaměstnanosti a hladu, o chránění buržoasie orgány podřízenými ministerstvu spravedlnosti a o konfiskační praxi pražského státního návladního (tisk 2505/IV).

Zabavení v interpelaci uvedené zprávy z čís. 34. časopisu "Haló Noviny" z 9. února 1934 zařízeně státním zastupitelstvím v Praze bylo soudem instančním pořadem přeskoumáno a v celém rozsahu potvrzeno.

Tento časopis předložen byl státnímu zastupitetství v Praze k censuře 9. února 1934 v 11 hodin 5 minut. Při tiskové přehlídce postupovalo se způsobem zcela pravidelným a státní zastupi-

telství provedlo konfiskaci ihned po přečtení časopisu, takže nešlo o konfiskaci dodatečnou. V tiskárně byte konfiskace provedena již ve 12 hodin

v poledne.

V souvislosti s touto konfiskaci nebyl potrestán žádný ze státních zástupců pověřený tiskovou přehlídkou.

V Praze dne 5. května 1934.

Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.

2577/VII (původní znění).

Odpověď

ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy

na interpelaci poslance F. Oehlingera a druhů

o nedostatečných místnostech na oddělení pro nakažlivé nemoci v trutnovské okresní nemocnici (tisk 2470/V).

Všeobecně stísněné poměry trutnovské okresní nemocnice a zejména nedostatky infekčního pavilonu jsou již delší dobu předmětem jednání kompetentních úřadů. Infekční pavilon, jak bylo zjištěno, jest zastaralá malá budova, která jednak již nedostačuje dnešní zvýšené potřebě nemocnice, jednak úprava a zařízení pavilonu nevyhovuje požadavku, aby nemocní stížení nakažlivou nemocí byli ošetřováni odděleně podle druhu infekční nemoci.

Tyto poměry v předešlém roce, kdy počet onemocnění záškrtem stoupal a tím byla i větší frekvence na infekčním pavilonu, zavinily několik vzájemných infekcí, získaných v nemocnici samé. V těchto případech šlo o přenesení spaly a záškrtu, při čemž tyto případy vesměs se vyléčily. Teprve, když do nemocnice ke konci roku 1933 byla zavlečena z obce Úpice nákaza spalniček, jichž skutečný charakter nemohl býti ihned rozpoznán, a takové případy byly s počátku považovány za onemocnění spálou, stala se v nemocnici s ohledem na nedostatečné místnosti situace vážnou, ježto skoro všechny dětí, které v tu dobu byly na infekčním oddělení v ošetřování na spálu a záškrt, onemocněly též spalničkami. Jest známo a prokázáno, že u dětí onemocnělých horečnatou infekci a nakazivších se mimo to ještě spalničkami, je průběh nemoci daleko těžší a velmi často provázen těžkými a životu nebezpečnými komplikacemi. Z těchto těžkých onemocnění zemřelo v trutnovské nemocnici, jak bylo

zjištěno, celkem 9 dětí. Podle povahy spalničkové nákazy a pro její velmi lehkou přenostnost na malé děti, které jsou na spalničkovou nákazu velice vnímavé, a jimž infekční pavilon byl v tu dobu přeplněn, nesmohla ochranná opatření, která byla neprodřeně lékaři provedena, zcela zabrániti následkům spalničkové nákazy, jež se do ústavu dostala, jelikož spalničková nákaza zachvacuje vnímavé děti již při prvním styku. Dlužno zde však říci, že všechny léčebné ústavy, které nejsou moderně vybarveny účelnými isolačními zařízeními a pozorovacími pokoji, jsou proti invasi takové nákazy téměř bezbranné.

Předejíti domácím ifekcím dalo by se v trutnovské nemocnici pouze rošířením infekčního pavilonu a přizpůsobením jeho stavební úpravy a jeho zařízení moderním požadavkům dnešní doby, což však za daného stavu věci nebylo by účelné a nutno tudíž přikročiti ke stavbě nového infekčního pavilonu.

Podle zjištění okresní výbor v Trutnově má k disposici pro stavbu infekčního pavilonu a realisování dalších nutných úprav hlavní budovy nemocnice, jakož i na opatření potřebného vnitřního zařízení částku 1, 700. 000 Kč, která je jako »fond na přístavbu nemocnice v Trutnově« uložena v trutnovské hospodářské záložně. Není tudíž sporu, že se dá stavba infekčního pavilonu z tohoto fondu provésti, čímž bude i splněna nejnaléhavější potřeba nemocnice.

Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy k žádosti okresního výboru v Trutnově přispěje na stavbu »»nového infekčního pavilonu ještě z letošního rozpočtu částkou 50. 000 Kč s výhradou, že stavba pavilonu ještě letos započne a že stavbou tato částka ještě letos bude vyčerpána.

V Praze dne 11. května 1934.

Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:

Dr. Splna, v. r.

2577/VIII. (původní znění).

Odpověd

ministra financí

na interpelaci poslance Windirsche a druhů,

aby nouzové porážky koní byly osvobozeny od paušalované obratové daně z masa (tisk 2479/lV)

Vynesením ministerstva financí ze dne 9. dubna 1927, č. 33-384/27, bylo povoleno, aby paušalovaná daň z obratu u masa nebyla vybírána

z nutných porážek (zvířat všeho druhu, tedy i koní), které provedou nebo dají provésti zemědělci a spolky pro 'vzájemné pojištění hovězího dobytka a při nichž maso z 'poraženého kusu bude rozprodáváno v drobném výseku u zemědělce, v místnostech spolku pro pojišťování hovězino dobytka nebo na jatkách.

Nutné porážky koní, provedené zemědělcem po příp. spolkem pro vzájemné (pojišfování hovězího dobytka, jsou již podle tohoto vynesení od paušalované daně z obratu u. masa osvobozeny.

Rozšířiti toto osvobození také na nutné porážky koní, provedené spolkem pro vzájemné pojišťování koní, nepovažuje ministerstvo financí za vhodné, nehledě a. ani k tomu, že takovéto porážky kaní jsou zjevem jistě jen zcela výjimečným.

V Praze dne 14. května 1934.

Ministr (financí: Dr. Trapl, v. r.

2577/IX.

Odpověď

předsedy vlády a ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslance J. Stříbrného a druhů

o zpolitizování ministerstva školství a národní osvěty <tisk 754/VII).

Konceptní úředník, uvedený v interpelaci, působil v presidiu ministerstva Školství a národní osvěty. od státního převratu r. 1918 do března 1926, zprvu jako osobní (tajemník ministrů, později jako přednosta presidia. Pro praktické zkušenosti, jichž v řečené době. nabyl, byl pověřen koncem roku 1929 dočasně iirtemí funkcí v uvedeném ministerstvu, aby byla sjednána kontinuita v oboru reformmí a správní činnosti školslké z doby, kdy umíněný úředník zastával funkci přednosty presidia.

Výkonem zmíněné funkce nevznikla újma vlastní správě Státního nakladatelství, které stále dosahuje velmi příznivých výsledků, po stránce technické i hospodářské a plní vynikající měrou veřejně prospěšné kultrurní a. chudinské úkoly, pro které je především určeno.

Poznamenávám, že uvedený úředník byl své funkce v ministerstvu školství a národní osvěty po své žádosti dnem 14. února 1934 zprostěji

V Praze dne 25. května 1934.

Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.

Ministr školství a národní osvěty: Dr. Krčmář, v. r.

2577/X.

Odpověď

ministra veřejných prací

na interpelaci poslanců J. Stejskala J. Hynka a druhů

o provádění nutných prací investičních a

nouzových v politickém okrese Dvůr

Králové n. Labem (tisk 2508 IV).

Na předmětnou interpelaci sdělulji toto: Interpelace dotýká se především výstavby okresních silnic Třebihošf-Zvičina a Dvůr Králové-Vorlech.

K tomu uvádím, že stavby okresních silnic náleží padle ustanovení silničního zákona pro zemi Českou do působnosti okresního zastupitelstva, kterému též přísluší rozhodovati o tom, má-li se nějaká okresní silnice vůbec stavěti, kterým směrem, jakým způsobem a jest též. povinností příslušného okresního zastupitelstva, aby se postaralo o náhradu stavebního nákladu.

Nemá tedy ministerstvo veřejných prací žádné zákonité možnosti aby mohlo vykonávati vliv na rozhodnutí okresního zastupitelstva.

Může však k částečné úhradě istavebniho nákladu takové silnice povaliti přiměřený státní příspěvek v případě, že o povolení tohoto příspěvku bylo okresem požádáno. Žádostem takovým může býti ovšem vyhověno pouze pokud stačí úvěr zařazený k tomu účelu do státního rozpočtu.

Žádosti za povolení státního příspěvku ku stavbám shora uvedených okresních silnic dosud mimisterstvu veřejných prací předloženy nabyly.

Pokud se týče v interpelaci iuvedené stavby nového mostu přes Labe ve Dvoře Králové, b\ l generelní projekt na stavbu tohoto okresního mostu projedinán při vodoprávním řízení a žádost o státní příspěvek, poda ná ministerstvu veřejných prací -projednává se po stránce technické.

Otázkou zlepšení a úpravy stávajících okresních silnic uvedených v interpelaci mohlo by se ministerstvo věřejných prací zabývati rovněž jen v případě, kdyby okres podal náležitě doloženou žádost za příspěvek ze silničního fondu.

Takové žádosti rovněž dosud zdejšímu ministerstvu podány nebyly.

Ve věci stavby pavilonu při okresním chorobinci ve Dvaře Králové podotýkám, že tato stavba náleží do výhradní kompetence zemské samosprávy.

V Praze dne 16. května 1934.

Ministr veřejných prací: Dr. Czech, v. r.

2577/XI.

Odpověď

ministra zemědělstva

na interpeláciu poslanca Štefana Danihela a druhov

o prideľovaní otrub z vojenského mletia na Slovensku (tlač 2508/VI).

Prídelom otrúb z mletia vojenského žita je na Slovensku poverená zemedelská rada pre Slovensko. Pre prídel a cenu týchto otrúb platia smernice stanovené každoročne na medziministerskej pořade zúčastnených ministerstiev. Okrem toho stanoví ministerstvo zemedelstva ešte spôsob rozdeľovania podľa okolností.

Ministerstvo zemedelstva určilo, aby tieto otruby prideľované boly predovšetkým maloroľníkom, alebo chovateľom z krajov postihnutých neúrodou krmiva, alebo živelnými pohromami. Otruby môžu byť pridelené priamo spotrebiteľovi, aby nevznikly zbytočné distribučné výlohy.

Za normálnych pomerov nie je po týchto otrubách väčšia poptávka a sú časté případy, že tieto otruby neboly odobrané a boly odpredané vojenskou správou vo verejnej súťaži.

V rokoch neúrody krmiva je po týchto otrubách veľmi veľká poptávka, takže nemožno vyhoveť všetkým žiadateľom. Tak tomu bolo i v období 1933/34, kedy neúroda krmiva, najma na západnom Slovensku bola príčinou veľkej poptávky po vojenských otrubách.

Zemedelská rada i v tohoročnom období uverejnila vyhlášku o prideľovaní otrúb, ačkoľvek už pred uverejnením tejto mala veľké množstvo prihlášok, hlavne uchádzačov, ktorí už v predošlých rokoch tieto otruby odoberala. Po uverejnení tejto vyhlášky došlý však ďalšie žiadosti. Najmä z okolia Nitry a Topolčianok došlo veľké množstvo prihlášok, a to asi na 4. 000 q otrúb. Pre týchto uchádzačov prichádzal do úvahy mlyn v Nitre, ktorý mal vtedy ešte k dispozícii 840 q otrúb. Ďalší najbližší mlyn je v Gúte. Do tohoto mlyna však pridelila zemedelská rada uchádzačov z okresov Šaľa, Nové Zámky a Zlaté Moravce.

Zemedelskej rade šlo skutočne o spravedlivé rozdelenie týchto otrúb a keďže jednalo sa len o dva okresy z obvodu Hospodárskej a lesníckej jednoty nitrianskej a poneváč v tom čase zemedelská rada nemala ešte svojho exponovaného úradníka v Topoľčanoch ani v Nitre, poverila začiatkom februára 1934 rozdelením týchto otrúb okresný úrad (hospodársko-technické oddelenie) v Nitre a postúpila tomuto k rozdeleniu všetky žiadosti o prídel otrúb z okresu Nitra a Topoľčany.

Okresný úrad postupoval pri prideľovaní otrúb v dohode s tajomníkom župnej hospodárskej lesníckej jednoty v Nitre. Prídel otrúb bol prejednávaný na zasadnutí výboru župnej hospodárskej a lesníckej jednoty dňa 24. marca 1934 a výborom vzatý bol bez námietok na vedomie.

Proti spôsobu rozdeľovania vojenských otrúb nedošla zemedelskej rade ani jedna sťažnosť od roľníkov, len Hospodárskolesnícka jednota si sťažovala, že nebola poverená rozdeľovaním.

Okolnosť, že okresný úrad v Nitre bol poverený prídelom otrúb pre obvod niekoľkých okresov, nemohla byť veci na závadu, keďže hospodársko-technický referent okresného úradu v Nitre je súčasne hospodársko-technickým referentom aj, tých okresných úradov, v ktorých boly tieto otruby rozdeľované. Hospodársko-technický referent okresného úradu v Nitre má o dva okresy (Hlohovec, Šaľa) väčší obvod, než župná hospodárska a lesnícka jednota v Nitre.

Pre Okánikovo pridelila otruby zemedelská rada sama, a to Roľníckej Besede. Podľa prídelových podmienok nesmú byť pridelené otruby predmetom obchodu a majú byť pridelené priamo spotrebiteľom. Túto podmienku dostala i Rolnícka Beseda v Okánikove a odmietla prídel otrúb kolonistovi, ktorý nebol členom tejto organizácie.

Zemedelská rada pre Slovensko nečinila pri prídele vojenských otrúb rozdielu medzi príslušníkmi politických strán, ale prideľovala otruby podľa poradia došlých žiadostí, pokiaľ boly splnené ostatné prídelové podmienky.

V Prahe, dňa 15. mája 1934.

Minister zemedelstva: Dr. Hodža, v. r..