Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 10. zasedání.

2547.

Interpelace:

I.	posl. Suroviaka a dnuhov min. železníc vo veci býv. stálych, nateraz smlúvnych zamest-
	nancov čsl. štátnych železníc, aby boli po určitej dobe menovaní do kategorie pomocných zamestnancov,
II.	posl. Danihela a druhov min. zemedelstva a min. zahraničných vecí o zabezpečení toho-
	ročnej úrody zeleniny na západnom Slovensku a umožnenie jed vývozu do cudziny, menovite do súsedného Rakúska,
III.	posl. Suroviaka a druhov vláde ČSR pre. predčasné penzionovanie zo stranníckych dôvo-
	dov strojmajstra z topiarne Novo-žilinskej Štefana Hajgera,
IV.	posl. Tučného, Stejskala a druhů vládě republiky Československé o protizákonném poru-
	šování zákona o 8hodinové době pracovní, nedostatečném vybavení živnostenské inspekce a uplatňování kompetence ministerstva vnitra v řízení a trestání za nedodržování zákonných ustanovení,
V.	post. Hodinové-Spurné, Štětky, Babela, Steinera, Töröka a soudr. min. vnitra o strašlivém
	činu pražského policejního ředitelství, které vydalo 3 rumunské proletáře na smrt do rukou Siguranzy,
VI,	(posl. Babela, Russa, Hadka a soudr. min. vnitra, že se orgány policejního komisařtví
	v Ostí nad Labem dopouštějí surového týrání a poškozování na těle,
VIJ.	posl. inž. Nečase, Koudelky, Stivína a soudr. předsedovi vlády, aby bylo urychleně po-
	moženo krajům stiženým katastrofálními živelními pohromami na Mnichovohradíštsku a Turnovsku,
VIII.	posl. Tučného a druhů min. věřejných prací a min. obchodu ve věci poměrů u Českoslo-
	venské dunajské akc. plavební společnosti v Bratislavě,
IX.	posl. Fedora a druhov min. financií vo veci zastavenia výplaty penzíí štátnych, penzistov
	v páde neoznámeného vzdialenia sa do cudziny,
X.	posl. Fedora a druhov min. pošt a telegrafov vo veci rušesnia rádiového rozhlasu efek-
	trickými, röntgenovými a podobnými elektrickými pristrojami a pre nedostatok zákonného riešenia veci administratívnou cestou.

2547/I.

interpelácia

poslanca Štefana Suroviaka a druhov ministra železníc

vo veci býv. stálych, nateraz smlúvnych zamestnancov čsl. štátnych železníc, aby boli po určitej dobe menovaní do kategórie pomocných zamestnancov.

Správa čsl. štátnych železníc administratívnym opatrením v r. 1922 nechala popreraďovať na Slovensku a P. Rusi niekoľko sto stálych zamestnancov do pomeru smluvného. Zamestnanci títo ponajviac nastúpili službu železničnú v rokoch 1918-19-20, teda vtedy, keďby si svoje existencie boli mohli zabezpečiť i inde. V rokoch 1921 -22, keď sa rôznymi nacionálnymi opatreniami začal javiť prebytok pracovných síl, správa železníc na Slovensku a P. Rusi najmä pri odboroch pre udržovanie dráhy popreraďovala týchto stálych zamestnancov do pomeru smluvného so sľubom, že po určitom čase až sa personálne pomery ustália, premenujú ich znovu na stálych atď. Veľká väčšina týchto zamestnancov, pokiaľ ostala v službách železničných, posiaľ je držaná v pomere smluvnom. Pracovný poriadok, platiny na čsl. železniciach pre smlúvnych zamestnancov na preradenia za stálych, ustaľuje čakaciu dobu l -3 roky. Na Stavenisku a P. Rusi títo zamestnanci, okrem prestávok vysadzovania na neplatené dovolenky, vykonávajú službu nepretržite 13 -14-15 rokov a vzdor tomu do pomeru stáleho ich správa železníc nepreraďuje.

Podpísaní preto žiadajú pána ministra železníc:

1. Aby nariadil úradný súpis všetkých smlúvnych zamestnancov, ktorí konajú službu železničnú nepretržite najmenej 3 roky;

2. poneváč správa železníc nemôže týchto zamestnancov pre riadny chod služby postrádať, po nepretržitej 3 ročnej službe - nech sú popreraďovaní dľa vlád. nar. č. 15/27 Sb. z. a n., do pomeru pomocných zamestnancov.

3. Ak by sa ešte teraz nemohlo tak stať, pre aké príčiny a ktoré sú to?

Praha, dňa 2. mája 1934.

Suroviak,

Fritscher, Zajíček, dr. Petersilka, Čuřík, Danihel, dr. Fritz, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, Hlinka, Rázus, dr. Labaj, Galovič, dr. Mederlý, Mojto, Onderčo, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák, Slušný, dr. Tiso, Šalát.

2547/II.

Interpelácia

poslanca Štefana Danihela a druhov

ministrovi zemedelstva a ministrovi zahraničných vecí

o zabezpečení tohoročnej úrody zeleniny na západnom Slovensku a umožnenie jej vývozu do cudziny, menovite do susedného Rakúska.

Je všeobecne známo, že značná čiastka vonkovského ľudu na západnom Slovensku, hlavne v obciach okresu bratislavského a malacského: Stupava, Mást, Záhorská Bystrica, Zohor, Láb, Uhorská Ves, atď., zaoberá sa od nepamäti pestovaním zeleniny, menovite kapusty (zelí), uhoriek, mrkvy, petržlenu, cesnaku, cibule a pod. Pred prevratom a za istý čas i po prevrate, roľníci tohoto kraja mali dobrý odbyt pre svoje zeleninárske produkty na blízskych rakúských trhoch a najmä v neďalej Viedni a tými pestovanie zeleniny poskytovalo im slušné živobytie.

V posledných rokoch však bol vývoz zeleniny od nás do Rakúska rôznymi opatreniami so strany rakúskej vlády, ale nie menej as v dôsledku nedostatočného hájenia záujmov tunajších producentov zeleniny našimi zodpovednými činiteľmi pri ujednaní obchodných smlúv, ustavične hatemý a najnovšie opatrenia rakúskej vlády sú takého rázu, že znemožňujú naším Záhorákom vôbec akýkoľvek dovoz zeleniny do susedného Rakúska, na ktoré sú s odbytom svojej produkcie veľmi odkázaní.

Roľníci-zeleninári tohto kraja dostali sa tak do neblahej situácie, lebo ztratili staré osvedčené odbytištia pre svoje zeleninárske výrobky a teraz stoja pred neistou budúcnosťou, lebo nevedia, kde a ako budú môcť speňažiť svoju tohoročnú úrodu zeleniny. Už ad v posledných rokoch značne museli doplácať na svoje podnikanie a ťažko zápasiť s biedou, lebo ceny ich výrobkov boly tak nízke, že nestačily ani na úhradu výrobných nákladov.

Veľmi časté boly prípady, že ani hlboko pod cenou nemohli odpredať svoje výrobky a nútení boli nimi kŕmiť dobytok, alebo nechať ich zhniť na poli. Keď by však v dôsledku zostrených opatrení v tomuto roku vôbec nič nemohli vyviezť do susedného Rakúska, alebo inej cudziny, alebo keď by nebolo inak postarané o zabezpečenie ich úrody zeleniny, to by znamenalo pre tento kraj, pre ktorý je pestovanie a odbyt zeleniny otázkou existenčnou, hotovú katastrofu a zkazu mnoho tisíc roľníckych rodín.

Preto sa pýtame pána ministra zemedelstva, poťažne pána ministra zahraničných vecí:

1. Aké vhodné opatrenia mieni pán minister zemedelstva učiniť na zabezpečenie tohoročnej úrody zeleniny na západnom Slovensku?

2. Či je ochotný pán minister zahraničných vecí zakročiť u rakúskej vlády v tom smere, aby podmienky dovozu zeleniny do Rakúska zo západnej časti Slovenska (Záhoria) boly zmiernené?

V Prahe, dňa 24. apríla 1934.

Danihel,

dr. Fritz, Galovič, dr. Mederlý, Onderčo, Rázus, dr. Petersilka, Fritscher, Šalát, Zajíček, dr. Pružinský, dr. Labaj, dr. Polyák, Čuřík, Mojto, dr. Tiso, Hlinka, Grebáč-Orlov, dr. Ravasz, Suroviak, Sivák, Slušný, dr. Gažík.

2547/III.

Interpelácia

poslanca Štefana Suroviaka a druhov vláde ČSR.

pre predčasné penzionovanie zo straní-

ckych dôvodov strojmajstra z topiarne

Novo-žilinskej Štefana Hajgera.

Po štátnom prevrate v r. 1918, keď z topiarne Novo-žilinskej odišli všetci maďarskí strojmajstri, bol prvou slovenskou vládou ustanovený v spomenutej topiarni za strojmajstra Štetan Haiger. Ako bezprostredný predstavený topiarenských zamestnancov usiloval sa, aby medzi zamestnancami bolo vzájomné porozumenie, nasledovne, aby beh služby bol vzorný. Hajger, ako sám vzorný zamestnanec, cítil povinnosť v každom ohľade ochrániť majetok podniku, zamedzoval konanie súkromných prác železničnými zamestnancami v službe atď. Ačkoľvek bol podpredsedom odbor, organizácie Sväzu Slovenských Železničiarov, do služby nezanášal, ba v nej ani netrpel akúkoľvek straníckosť: každého zamestnanca hodnotil zo stanoviska záujmov železničného podniku, dobre vediac, že len takto ako vzorný predstavený môže prospievať k rozkvetu podniku, tak í štátu. Ako taký mal stále pred ocami služobné predpisy, ktorými sa aj v každom ohľade riadil.

Vedenie služby sa takto v búrlivých časoch poprevratových dobre osvedčilo a dialo sa tak až do r. 1928. V tomto čase niekoľko darebákov, príslušníkov organizácie strojvedúcich bažiacich po akýchsi privilégiách v službe, ktorých Hajger ako strojmajster poznať nechcel, počalo proti nemu štvať. To však úradným vyšetrovaním bolo uvedené do príslušných medzí. Kľud v topiarni

zas trval ďalej až do r. 1930. V tomto čase bol do Novo-žilinskej topiarni z trestu istý strojmajster (Čech), ktorý po určitom čase nespokojencov počal znovu organizovať, čo našlo porozumenie aj u prednostu (Čech) a začala sa podkopná práca proti Slovákovi Hajgerovi. Poneváč Hajger zamedzoval služobné priestupky, ohradzoval sa proti používaniu železničných zamestnancov na súkromné práce, staval sa proti opotrebovaniu erárneho materiálu na výrobu súkromných vecí - v službe nechcel trpieť stranícke privilégia rôznych individuí - stal sa v očiach tých, ktorí sú na tieto veci navyklí - nespoľahlivých.

V r. 1933 vyšiel výnos ministerstva železníc o prekladaní do výslužby postrádateľných a nespoľahlivých zamestnancov. Aby Slovák Hajger neprekážal rôznym machináciami v topiarni Novožilinskej určitých pánov, bol navrhnutý na penzionovanie. Toto sa stalo s platnosťou od 1. VIII. 1933.

Poneváč Hajger nemal v službe žiadnych závad, naopak závady druhých znemožňoval, do vyslúženej doby mu chýba ešte 7 rokov, vzdor tomu bol penzionovaný, ačkoľvek zo straníckych dôvodov neni sú prekladaní do výslužky, ktorí vyslúžené majú - budí tento čin živelnú nespokojnosť nielen medzi slovenskými zamestnancami, ktorí Hajgera poznajú, ale budí nespokojenosť vôbec medzi slovenským obyvateľstvom kraja žilinského.

O akejkoľvek nespoľahlivosti po stránke národnej u Hajgera sa vážne nemôže hovoriť; pochádza z rýdzo slovenskej rodiny: jeho strýko, riaditeľ gymnázia v. v. Peter Tvrdý, pre panslavistické presvedčenie bol 40 rokov v ruskom vyhnanstve. Zamestnanci železiarní, ktorí Hajgera poznajú ešte zo služby v býv. monarchii, vedia, že svojím slovenským presvedčením, pokiaľ to bolo možné, sa netajil a vyznával ho.

Jeho rekurz proti predčasnému penzionovaniu ministerstvo železníc neznámych dôvodov odmietlo a pán minister železníc toto odmietnutie potvrdil.

Podpísaní sa, preto obracajú na samú vysokú vládu a žiadajú:

1. Aby nestranne nechala vyšetriť príčiny predčasného penzionovania Hajgera:

2. aby nám tieto boly podrobne sdelené;

3. aby sme sa nemuseli domnievať, že Slováci v službách železničných ináč dobre kvalifikovaní, sú odstraňovaní pre vlastenecké presvedčenie k Č. S. R. a z malicherných stranníckych dôvodov. - je ochotná vláda sjednať tu primeranú nápravu?

V Prahe, dňa 2. mája 1934.

Suroviak,

Čuřík, Danihel, dr. Fritz, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, Hlinka, dr. Labaj, Galovič, Fritscber, dr. Petersilka, Onderčo, dr. Polyák, dr. Pružinky, dr. Ravasz, Sivák, Slušný, Šalát, dr. Tiso, Zajíček, Rázus, dr. Mederlý, Mojto,

2547/IV.

Interpelace

poslanců Aloise Tučného, Josefa Stejskala a druhů

vládě republiky Československé

0 protizákonném porušování žák. o osmihodinové době pracovní, nedostatečném vybavení živnostenské Inspekce a uplatňováni kompetence ministerstva vnitra

v řízeni a trestání za nedodržování zákonných ustanovení.

Z celé oblasti. státní docházejí nás veliké stížnosti, zejména z průmyslových stře disk o tom, jak se v jednotlivých podnicích a provozovnách porušuje zákon o osmihodinové době pracovní. Stejné stížnosti docházejí o tom. že dosavadní dozor živnostenských inspektorátů je naprosto nedostatečný a neúčinný.

Pravda je, že ministerstvo sociální péče v době posledních tri let vydalo již mnoho důrazných výnosů a příkazů živnostenským inspektorátum, aby bděly nad dodržováním zákona o 'osmihodinné době pracovní. Co je to však všechno platné, když vybavení živnostenské inspekce je naprosto nedostatečné, bez jakékoliv moci výkonné a když

i při nejlepší vůli, svědomitosti a pili jednotlivých živnostenských inspektorů nemohou tito stačiti na všechny úkoly, které se od nich požadují, zejména pokud jde o kontrolu doby pracovní. Obvody jednotlivých inspektorátů živnostenských jsou tak rozsáhlé, že 'účelná kontrola jednotlivých závodů je prostě technicky nemocná, když v tak velikém obvode, který živnostenský inspektorát v sobě zahrnuje, je tisíce velkých i střednich podniků a provozoven, které podléhají živnostenské inspekci.

Jestliže v jednotlivých případech je zaměstnavatel živnostenským inspektorem (a to pravidelně ještě po předchozím udání se strany funkcionářů odborové organisace) přistižen při hrubém porušováni zákona o pracovní době, učiní živnostenský inspektor oznámení okresnímu úřadu za účelem potrestání, které se děje výměrou pokuty. Než však potrestání se strany okresního úřadu dojde, má zaměstnavatel obyčejně to, co potřeboval hotové a obdrží potom pokutu, v nejlepším případě 50 až 100 Kč. ale také někdy. pokutu padle předválečné normy jen 20 Kč. Nakonec i proti tomu podá odvolání, které se pak táhne do nekonečná, nebo pokutu s ironickým úsměvem zaplatí a při nejbližší příležitosti porušuje pracovní dobu opět.

Máme bezpečě zjištěno, že ani v době nejvypjatější konjuktury, kdy nutnost práce přes čas dala se pochopiti, nebyl zákon tak hrubě a v takovém rozsahu porušován, jako v době nynější. kdy máme ohromnou armádu nezamestnaných. Je přímo pobuřujíci fakt, že tisíce podniků

pracuje přes čas, aniž by tuto práci podle zákona kompetentním úřadům ohlásily.

Tento desolátní stav je naprosto nemožný a proto vidíme jediné východisko v tom, že je nutné vybaviti náležitým způsobeni živnostenskou inspekci v prvé řadě po stránce výkonné moci, kterou tyto úplně postrádají a dále po stránce technické, aby mohly svůj úkol plniti. Kdyby řádným vybavením živnostenských inspektorátů po stránce technické, právni i osobní vznikl státní pokladně určitý výdaj, vyvážen bude na dr. druhé straně tím, že tisíce nezaměstnaných mohlo by býti vřazeno do výrobního procesu, čimž by na straně druhé polehčeno bylo státní pokladně ve výdajové položce na podpory v nezaměstnání a statni stravovací akci.

Vidíme nutným opatřetním, aby vedle ministerstva sociální péče uplatňována byla kompetence ministerstva vnitra, resp. okresních úřadů, kterým by byla dána možnost, porušováni zákona o osmihodinové době pracovní zjištovat pomocí četnictva. Jsme přesvědčení, že toto opatření by bylo vítáno seriosními zaměstnavateli, kteří zákonné předpisy dodržují, na druhé straně zatnezenio by tím bylo rozsáhlé a hromadné porušováni zákona o osmihodinové době pracovní na míru nejmenší.

Podepsaní se proto táží:

1. Jsou vládě tyto poměry známé?

2. Co hodlá učiniti. aby těmto protizákonnostem učiněna byla přítrž?

V Praze dne 3. května 1934.

Tučný, Stejskal,

Fiala, Langr, Slavíček, Jos. Tuma, Zeminová,

Bergmana, Šmejcová, dr. Mondrý, Hynek, Malý,

Netolický, Tykal, Kraus, Sladký, Richter, Vánek,

Bazala, Mikuláš, dr. Stránský, David.

2547/V.

Interpelace

poslanců Hodinové-Spurné, štětky. Babela, Steinera, Töröka a soudruhů

ministru vnitra

o strašlivém činu pražského policejního ředitelství které vydalo 3 rumunské proletáře na smrt do rukou Siguranzy.

Již několikrát poukázali jsme v našich interpelacích i pří jiných příležitostech v poslanecké sněmovně na úžasné řádění policejních úřadů, zejména pak orgánů pražského policejního ředitelství vůči třídně uvědomělým proletářům. Nyní

opětně dopustilo se pražské policejní ředitelství nového strašlivého činu, který je dosud nebývalými v řetězu persekučních opatření policejního aparátu.

Pražské policejní ředitelství vydalo minulého týdne ve čtvrtek 26. dubna 3 rumunské proletáře-komunisty na smrt Siguranze, která je stíhá pro jejich revoluční politickou činnost. Tito 3 rumunští proletáři, z nichž jediná byla žena, musili uprchnouti z Rumunska, neboť jim hrozila smrt, jestliže by se dostali do rukou pověstné rumunské Siguranzy. Podařilo se jim to; s nepravými dokumenty překročili hranice a dostali se až do Prahy. Zde ale byli - jak všechny okolnosti tomu nasvědčují - na přímý pokyn a udání Siguranzy zatčena a uvězněni na pražském policejním ředitelství.

Advokát dr. Sekanina dostavil se okamžitě na policejní ředitelství a žádal jejich propuštění. Nabídl se vyšetřujícímu komisaři dru Saparovi, že bude zastupovat zájmy uvězněných a žádal rozmluvu s nimi, aby mohl jim poskytnout potřebné právní porady. Byl však komisařem drem Saparou odmítnut s poukazem, že prý uvěznění tvrdí, že nejsou komunisté a že s advokátem vůbec mluvit nechtějí. Nato intervenoval na policejním ředitelství poslanec Štětka, jemuž dr. Sapara sdělil totéž co dnu Sekaninovi. Sdělil mu dále, že dotyčná žena Rumunka ho sama požádala, aby byla vydána rumunské Siguranze. Na protest poslance Štětky slíbil pak dr. Sapara, že umožní a povolí rozmluvu dra Sekaniny s uvězněnými komunisty. Při tom dr. Sapara výslovně podotknul, že jedná-li se o politické vyšetřovance, nebudou i v případě vyhoštěni zcela určitě vydáni Rumunsku, nýbrž na jiné hranice.

Když se znovu dostavil dr. Sekanina na policejní ředitelství, odmítl dr. Sapara splniti daný slib a umožniti rozmluvu s uvězněnými Rumuny.

Proto intervenoval znovu v sobotu 28. dubna osobně senátor Nedvěd na policejním ředitelství a tu mu bylo k velkému překvapeni drem Saparou sděleno, že Rumuni jsou již valní, že jim byl koupen lístek na hranice a oni převezeni na Wilsonovo nádraží do vlaku.

Avšak ještě téhož dne zjistili jsme, jak strašlivého činu dopustilo se pražské policejní ředitelství. Zjistili jsme, že všechna tvrzení komisaře tohoto ředitelství dra Sapary byla vědomou nepravdou, tedy lží, jež měla sloužiti k tomu, aby policie mohla snáze svůj strašný čin vykonat. Zjistili jsme, že oni 3 Rumuni, poctiví proletáři, byli i s onou ženou vydáni na smrt Siguranze. Nebyl jim koupen jen lístek na hranice a odvezeni na Wilsonovo nádraží a posazeni do vlaku, jak tvrdil dr. Sapara, ale byla s nimi poslána civilní eskorta až na hranice, kde na rumunské straně na ně již čekala rumunská Siguranza. Jaké nebezpečí jim hrozí, to dosvědčuje řada prokázaných případů z pralese Siguranzy, která na hranici převzaté politické emigranty bez soudu odstřelila několik kilometrů od hranic.

Je očividné, že stejně jako tvrzení dra Sapary o volném odjezdu Rumunů z Prahy je vě-

domou nepravdou, i další tvrzení dra Sapary o tom, že by byli rumunští emigranti odmítali advokáta, že by byli žádali, aby byli vydáni Siguranze (!!!) atd. Je zřejmé, že dr. Sapara neumožnil rozmluvu jen z toho důvodu, aby uvězněným byla vzata možnost jakéhokoliv styku s věnčím, aby nemohli protestovat, aby dělnictvo nemohlo se dovědět o tom, co se chystá a aby policejní ředitelství módilo nenápadně a bez pozornosti svůj strašný čin provésti.

Ptáme se pana ministra vnitra:

1. Zná pan ministr tyto okolnosti?

2. Jaké opatření hodlá učinit, aby napříště strašlivé činy tohoto druhu byly znemožněny?

3. Je pan ministr ochoten naříditi okamžité suspendování komisaře dra Sapary, který spolu se svými nadřízenými zosnoval toto vydání rumunských proletářů na smrt, vědomě lhal, zamezil uvězněným dovolati se práva a rozmluvy s obhájcem?

4. Je pan ministr ochoten dáti záruky, že zakáže napříště jakoukoliv spolupráci policejního aparátu s orgány Siguranzy nebo politické policie z jiných fašistických států?

5. Je pan ministr ochoten dáti okamžitě nejpřísnější pokyn všem policejním orgánům o naprosté nutností zachovávati právo asylu pro všechny politické proletářské emigranty?

V Praze dne 3. května 1934.

Hodinová-Spurná, Štětka, Babel, Steiner, Török,

Zápotocký, Kopecký, Čižinská, Novotný, Kubač,

Dvořák, Śliwka, Štourač, Krosnář, J. Svoboda,

Tyll, Procházka, Kliment, Juran, Bilek, Vallo,

Hadek, Russ, Höhnel.

2547/VI (překlad).

Interpelace

poslanců Babela, Russa, Hadka a soudruhů

ministrovi vnitra,

že se orgány policejního komisařství

v Ústí nad Labem dopouštějí surového

týráni a poškozování na těle.

Stav věci:

Dne 23. února 1934 zatkl tajný policista nezaměstnaného ženatého Josefa Engela, bydlícího v Předlicích v okrese ústeckém, jelikož byl podezřelý, že rozdával letáky, a odvedl ho do policejního vězení.

Dne 24. února 1934 odpoledne ve 4 hodiny byl Engel vyslýchán na strážnici. Tam zjistil, že

ve vedlejší místnosti při polootevřených dveřích několik policistů tak ztlouklo nějakého muže, že Engel zřetelně slyšel jeho výkřiky. Když Engel přišel zpět do své kobky, ležel v této kobce v koutě mezi 4 jinými zatčenými onen zbitý s podlitinami v obličeji, silnými jako prst. Na otázku, proč se tnu to stalo, odpověděl Engelovi, že je říšskoněmecký sociálně-demokratický vystěhovalec a že pro nepatrnou krádež z nouze byl zatčen a zbit.

Dne 25. února 1934 odpoledne byl Engel zase zavolán na strážnici a tam ho tajný policista Frenzel po několika otázkách několikrát vši silou uhodil do obličeje, takže mu zrudl a silně otekl, a pak byl odveden do kobky.

Dne 23. února byl cestující Václav Kohl z Velkého Března u Ústí nad Labem přiveden na policejní strážnici, poněvadž byl podezřelý, že se účastnil demonstrace; při výslechu jej rada dr. Horner pěstí hrubě uhodil do prsou a odstrčil a pak ho bez důvodu dal zavříti.

Dne 16. dubna 1934 byl mladistvý Emil Focke zatčen ve svém bytě, vyslýchán na policejní strážnici a pak ho oba tajní agenti Frenzel a Veselý zpoličkovali a gumovými obušky tak ztloukli, že jeho tělo modralo a zezelenalo a bylo pokryto velikými podlitinami. Na fotografii, připojené k této interpelaci, jsou zřetelné podlitiny, které měl ještě po svém propuštění z vazby.

Dne 12. února 1934 tajní agenti přivedli na strážnici poslance Babela pro jeho řeč na náměstí a tam ho ze zadu pěstí uhodili do hlavy, ačkoliv ho celá ústecká policie a tajní agenti znají.

Tážeme se pana ministra:

1. Ví-li o těchto surovostech ústecké policie, ví-li, že ústecká policie dne 10. února ztloukla na nádraží před celou veřejností naprosto bez důvodu 60letého, ženatého Josefa Miksche ze Svádova v okrese Ústi nad Labem tak, že po 2 dnech v ústecké nemocnici zemřel?

2. Jest pan ministr ochoten oba hlavní hrdiny tohoto týrání ústecké tajné policie Frenzela a Veselého ihned propustiti ze služeb a přišine potrestati?

3. Je-li ochoten energicky vůbec zakázati ústecké policii toto mučení a vinníky disciplinárně potrestati?

4. Ví-li pan ministr, že rozhořčení ústeckého obyvatelstva proti trýznění ústecké policie tak vzrostlo, že nezakročí-li ministerstvo vnitra ihned. obyvatelstvo bude nuceno sáhnouti ke svépomoci?

Očekáváme velmi přísné vyšetřování a rovněž přísné potrestání vinníků od ústecké policie.

V Praze dne 24. dubna 1934.

Babel, Russ, Hadek,

Steiner, J. Svoboda, Novotný, Šliwka, Juran, Procházka, Krosnář, Zápotocký, Kopecký, Kliment, Tyll, Török, Čižinská, Štourač, Hodinová-Spurná, Vallo, Kubač, Höhnel, Bílek, Dvořák.

2547/VII

Interpelace

poslanců inž. Jar. Nečase, J. Koudelky, J. Stivína a soudruhů

předsedovi vlády,

aby bylo urychleně pomoženo krajům postiženým katastrofálními živelními pohromami na Mnichovohradišťsku a Turnovsku.

V nedělá dne 29. dubna 1934 stižen byl turnovský a mnichovohradišťský kraj velkým krupobitím, spojeným v některých oblastech i s průtrží mračen. Od vesnic položených na svahu Ještěda až po Mníchovo Hradiště táhne se pásmo těžce poškozených polností a osad, v nichž prudká bouře změnila kvetoucí právě kraj v místa neštěstí a velkého nedostatku.

Krupobití bylo neobyčejně prudké a kroupy byly velikostí až houbího vejce. Padaly dvacet minut za sucha, čímž byl jejich účinek ještě silnější a pro postižený kraj. osudnější. Teprve po dvaceti minutách začaly padati kroupy s deštěm, který se však v některých úsecích změnil v průtrž mračen a nadělal ještě další škody.

Postiženo bylo katastrofálně osm obcí a osad: Sychrov, Hněvosice, Padol, Hradec, Mohelnice, Koryt, Sovenice, Loukov; těžké škody v různých formách utrpělo dalších 30 obci na Mnichovohradišťsku a Turnovsku.

V obcích katastrofálně postižených jsou žita zničena na 100%, řepa, pšenice a ječmen byly rovněž utlučeny kroupami a ve většině případů se musí zaorat. Jen tu a tam dá se něco zachránit, ale i pak bude obilí jen zadinové. Stromy právě kvetoucí v tomto ovocnářském kraji byly úplně otlučeny, takže letos nebude v tamním kraji žádného ovoce a následky krupobití budou stromy cítit neblaze ještě i příští léta, neboť bylo omláceno mnoho větvi.

Letošní pohroma jest pro kraj daleko osudnější též proto, že v této oblasti letos špatně přezimovalo obilí a na jaře bylo mnoho zaoráno a zaseto směskou a jinými náhradními plodinami. Nyní tedy stihla kraj katastrofa po druhé.

Tam, kde nastala průtrž mračen, způsobil příval vody velké škody na polích. s nichž odnesl ornici, zaplavil pole, luk a i zahrady a vnikl v některých případech až do obydlí dvorů a chlévů. V nízko položených chlévech bylo nutno vyváděti dobytek ze zatopených místností.

Živelní pohromy, jež stihly letos obyvatelstvo v uvedených oblastech, dolehly na kraj těžce též proto, že zemědělci prožívají těžkou krisi odbytovou a cenovou a že menší drobní zemědělci, kteří si přivydělávati jinak prací v továrnách a

domácím průmyslu, nemají nyní žádného vedlejšího výdělku. V katastrofálně postižených obcích panuje proto zoufalství. Není nyní ani na živobytí, ani na potřebné osivo.

Podepsaní obracejí se proto na pana předsedu vlády, aby bylo s urychlením:

1. Přikročeno k vydání zákona o zajištění proti škodám přvoděným živelními pohromami všeho druhu. Jedině takový zákon může řádně a na trvalo odpomoci, dosavadní zákonná a nařizovací opatření jsou nouzová a nedostatečná. Průtahy v tomto směru trpí všechno zemědělství.

2. Aby bylo postiženým krajům poskytnuto bezodkladně na osivo, i jako náhrada za utrpěné škody obilí a jiné zemědělské produkty, při čemž mohlo by býti použito účelně ve větším množství uskladněného obilí, zvlášť žita. Aby se zamezilo zneužívání a komplikaci při rozdělování, doporučovalo by se přímé rozdělení uskladněného obilí postiženým zemědělcům v souhlase pomocných komisí s obilním syndikátem, který uskladněným obilím disponuje.

3. Aby bylo použito ve prospěch postižených krajů všech možností, jež dávají dosud platné zákony proti živelním pohromám, zvláště §§ 108110 zák. č. 76 K 15. června 1927, dále zákona č. 108 ze 14. července 1927 a vlád. nař. č. 74 a 75 ze dne 24. května 1928. Zde by šlo zejména o náhradu pozemkové daně a o zvláštní podporu za utrpěnou škodu, v kterýchžto obou případech je kompetentní zemědělská rada, vedle toho pak o různě jiné daňové a poplatkové úlevy při všech ostatních daních, což je dle zákona věcí berních

správ.

4. Aby v krajích katastrofálně postižených postaráno bylo vedle opatření osiva i o opatření nejnutnějších potravin a předmětů obživy a aby se v těchto oblastech vycházelo zvlášť vstříc při podnikání veřejných prací samostatných i státních.

5. Aby se - stetně jako to bylo učiněno zvláštními opatřeními při pohromách lesních pamatovalo mimořádně na odškodněni ovocnářských kradu, kde byly otlučeny a postiženy ovocné stromy (na př. v Sychrově ovocný obecní sad čítající 3. 500 stromů).

6. Aby zástupce ústředního živelního fondu při zemědělské radě v Praze neprodleně navštívil postižené kraje za uceleni vyslechnutí postižených na místě samém, jakož i za účelem kontrolním a srovnávacím a nasbírání nových iniciativních návrhů, směřujících k sanaci postižených oblastí.

V Praze dne 2. května 1934.

Inž. Nečas, Koudelka, Stivín, Jurnečková-Vorlová, Klein, Brodecký, Bečko, Jaroš, Srba, Prokeš, Chalupa, Vácha, Jaša, Biňovec, dr. Markovič, Pik, Seidl, Mravec, Kučera, Nový, dr. Winter, Husnaj, Brožík, dr. Mareš, Polach.

2547 / VIII.

Interpelace

poslance Tučného a druhů

ministru veřejných práci a ministru obchodu

ve věci poměrů u Československé dunajské akciové plavební společností v Bratislavě.

Československá dunajská akciová plavební společnost v Bratislavě je podnik státem subvencovaný. Subvence vyplácí ministerstvo obchodu. U firmy je zaměstnán značný počet cizinců, státních a j. pensistů, kteří nejen že poškozují řádné československé zaměstnance, ale nad to jsou vážným nebezpečím pro náš stát, zejména v případě válečného konfliktu.

O tomto tvrzení uvádíme tyto doklady: Společnost měla v roce 1932 celkem 27 lodních velitelů. Z tohoto počtu bylo 20 Němců. Ze všedi velitelů Dunajplavby dovedou dokonale česky jen čtyři, 14 jich neumí česky nebo slovensky ani slova. Kromě toho 13 velitelů z celkového pocitu 27 jsou cizí státní příslušníci. Prvních traťových kormidelníků (je to jedna z nejdůležitějších funkci na lodi) má společnost 36, mezi nimi ani jednoho československé národností a ani jednoho, který by uměl zmluvit česky nebo slovensky. Dunajská paroplavební společnost zaměstnává dohromady 113 kormidelníků různé šarže, ze kterých je 10 Slováků, 20 Čechů a zbytek, to jest 83 kormidelníci, jsou Němci, Maďaři a Rumuni. Maďarských státních příslušníků je u společnosti 13.

V Dunajplavbě je však zaměstnáno též 25 věř. pensistů, z nichž zejména upozorňujeme na:

1. inž. Josef Prokop, gen. v. v., generální ředitel, se značnou pensí i platem.

2. Vladimír Buchta, kpt. v. v., komerč. ředitel, se značnou pensí i platem.

3. Zdeněk Hudeček, důst. v. v., šéf plaveb, odděl. pense 1. 800 Kč, plat 3. 500 Kč).

4. Antonín Nejedlý, důst. v. v., šéf stroj, odděl. (pense 1. 600 Kč, plat 3. 600 Kč).

5. Jaroslav Doležal, prokurista Živnobanky v. v., přednosta revis. oddělení (pense 3. 000 Kč, plat 4. 000 Kč).

6. Reichert, kpt. v. v., úředník.

7. Jan Brod, voj. pensista, úředník (pense 1. 600 Kč, plat 2. 300 Kč).

8. Alois Hammer, voj. pens., úředník (pense 1. 600 Kč, plat 1. 600 Kč).

9. Karel Makovička, štkpt. v. v., úředník (pense 1. 800 KČ, plat 2. 200 Kč).

10. Felix, voj. pens., úředník (pense 1. 100 Kč, plat 1. 400 Kč).