stanovení celkového povinného vkladu a jednotlivých přívkladů vzat zřetel na jmění těchto ústavů trvale uložitelné. Celkový vklad má tu činiti 5% tohoto jmění a prívklady 10% kladného rozdílu mezi stavem tohoto jmění s počátku a ke konci bilančního roku.
Vkladová povinnost má konečně stihati všechny životní pojišťovny (odst. 3). Tyto musejí udržovati u nového Ústavu vklad ve výši 10% svých prémiových reserv, vztahujících se k jejich přímému tuzemskému obchodu, a dokud tomu tak nebude, jsou povinny odváděti 15% přírůstku takových reserv, rovnajícího se kladnému rozdílu mezi stavem těchže reserv s počátku a ke konci téhož bilančního roku. U tuzemských poboček cizozemských životních pojišťoven se při tomto výpočtu vezme přirozeně zřetel na takové prémiové reservy těchto poboček.
V dalším odst. 4 se pro všechny ústavy napřed uvedené upravuje jednotně povinnost odváděti přívklady. Tato povinnost má míti přesný početní podklad teprve v bilancích sestavených po dni účinnosti tohoto zákona. Aby však nový ústav jednak měl co nejdříve nashromážděno s dostatek pohotových přestředků, jednak byl mu zaručen pravidelný příliv těchto prostředků, ukládá se dotčeným ústavům za povinnost odváděti kvartálně již napřed zálohy na přívklady O řádné plnění těchto povinností jest postaráno pohrůžkou platiti úroky z prodlení a možností vymáhati nedoplatky řízením směnečným; vedle toho může správní výbor postupovati proti liknavým peněžním ústavům a soukromým pojišťovnám ukládáním pořádkových pokut podle § 13.
Ustanovení odst. 5, které má umožniti přezkoušení správnosti odváděných prívkladů a udržovaného celkového vkladu, jest nutné, má-li býti náležitě zajištěna kapitálová mohoucnost ústavu. O zjednám průchodu tomuto ustanovení postaráno jest trestními sankcemi podle zmíněného již §13.
Ustanovení dalšího odst. 6 bere spravedlivý zřetel na skutečnost, že drobné ústavy lidového peněžnictví nebývají obyčejně spravovány odborně školenými silami, a proto povolává jejich svazy (ústředí), aby je při výkonu napřed uvedených povinností zastupovaly. Již praktické ohledy jistě po-
vedou k vývoji, že služeb těchto svazů bude používáno vydatně i při úvěrovém styku jejich členů s novým ústavem.
O slušné zúročení povinných vkladů postaráno jest předpisem odst. 7 §u 7, který v té příčině rozeznává mezi peněžními ústavy a soukromými pojišťovnami na jedné a oběma veřejnoprávními sociálněpojišťovacími ústavy na straně druhé. Ze rčení, že ústavům první skupiny má se poskytovati úrok, který zemské úvěrní ústavy poskytují v obvodu zemí české a Morazskoslezské ze vkladů od svazů v běžném úctě s nejdelší přípustnou vázaností, vyplývá, že za nynějších poměrů se těmto ústavům zaručuje 41/2%ní úrok (viz pól, M/2 tabulky 4. k vládní vyhl. č. 59/1933 Sb. z. a n. ).
Druhá věta odst. 7 §u 7 má na zřeteli předpisy § 30 obou pojišťovacích regulativů (č. 31/1896 ř. z. a č. 307/1922 Sb. z. a n. ) a či. I. vl. nař. č. 238/1921 Sb. z. a n.
Možným námitkám, že risika, která na sebe ústav nutně bude musiti vzíti, mohla by vklady u něho uložené a úroky z nich ohroziti, čelí převzetí plné záruky státu za ně (§ 8, odst. 1); z podpůrné povahy této záruky vyplývá, že pro uspokojení nároků vkladatelů má sloužiti v první řadě vlastní jmění ústavu.
Převzetí státní záruky i za emise ústavu má za účel zvýšiti možnosti jejich odbytu. Zcela mimořádným významem nového Ústavu pro náš národohospodářský celek jest jistě dostatečně odůvodněno, aby mu bylo usnadněno získání i neemisního úvěru státní zárukou, kterou může ministr financí za Ústav převzíti do 500, 000. 000 Kč (§ 8, odst. 2).
Ustanovení o sestavování, zkoušení a uveřejňování roční účetní závěrky (§ 9, odst. 1) pohybují se v obvyklém rámci zásad platných o bilancování peněžních ústavů veřejnoprávních.
Ze zásad o rozdělení bilančního přebytku (§ 9, odst. 2) jasně se podává, že na účely, které přímo s pravým posláním ústavu nesouvisejí, smí býti věnován peníz jen přísně odměřený.
úprava státního dozoru nad ústavem
(§ 10) pohybuje se podstatně v rámci, v ja-
kém jest toto zařízení zavedeno u Národní
'banky československé (viz §§ 97 a 98 žák.
č. 347 1920 Sb. z. a n. ) a akciových bank
vůbec. Pro značné záruční závazky, které stát má převzíti podle § 8, zdůrazňuje se při úpravě práva veta vládního komisaře, že tento zvlášť bude musiti toho dbáti, aby Ústav při své obchodní činnosti nepodstupoval neúměrná risika.
Trvání ústavu se časově neobmezuje; Ústav má zaniknouti teprve, až se usnese vláda na jeho likvidaci. Lví podíl státu na finanční výstavbě ústavu ospravedlňuje nárok státu na likvidační přebytek (§ 11).
Právní výhody, které mají býti novému Ústavu poskytnuty (§ 12), jsou tytéž, jakých používají i jiné peněžní ústavy podobné veřejnoprávní povahy (srv. § 31 zák. č. 143/1930 Sb. z. a n. o poštovní spořitelně).
K právním výhodám lze přiřaditi též trestní pravomoc, kterou správnímu výboru Ústavu přiznává § 13 osnovy; toto ustanovení, mající vzor v §§ 28 a 29 zák. č. 238/.
1924 Sb. z. a n., jest účelné a nutné k zajištění záměru v § 7 osnovy sledovaného.
Obsáhlé daňové a poplatkové výhody (§ 14) jsou plně odůvodněny veřejně užitečnou povahou nového Ústavu.
Názor, že by nebylo hospodářsky účelno budovati pro nový ústav obchodní mechanismus od základu, došel výrazu v řešení, že bankovnětechnickou stránku jeho prací má obstarávati Zemská banka v Praze, a to za podmínek, jichž schválení jest vyhrazeno ministru financí.
Nový zákon klade přirozeně jen nejnutnější právní základy k výstavbě tohoto nového peněžního ústavu; podrobné organisační výplně dostane se mu ve stanovách, které vydá vláda a vyhlásí ve Sbírce zákonů a nařízení (§ 16).
Jest ve veřejném zájmu, aby se ihned přikročilo k vybudování tohoto ústavu, a proto se navrhuje, aby tento zákon nabyl účinnosti hned dnem vyhlášení (§ 17).
V Praze dne 5. března 1934. Předseda vlády:
Malypetr v. r.
Ministr financí:
Dr. Trapl v. r.