Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 10. zasedání.

2506. Vládní návrh.

Zákon

ze dne.....................................................................1934,

o zřízení Československého reeskontního a lombardního ústavu.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§1.

Ministr financí se zmocňuje, aby podle dalších ustanovení zřídil "československý reeskontní a lombardní ústav" (v dalším "Ústav").

§2.

(1) ústav jest samostatnou právnickou osobou.

(2) Jeho sídlem jest Praha; pobočné závody zřizovati nesmí.

(3) ústav se nezapíše do obchodního rejstříku.

§3.

(1) účelem ústavu jest:

a) poskytovati nebo zprostředkovati peněžním ústavům úvěry směnečné a lombardní;

b) spolupůsobiti při úpravě trhu státních papírů a účastniti se státních úvěrových operací;

c) obchodovati s cennými papíry, avšak jen potud, pokud to souvisí s úvěrovou činností ústavu nebo s úpravou trhu státních papírů.

(2) Se zvláštním svolením vlády může ústav, žádájí to veřejný zájem, prováděti likvidaci peněžních ústavů a jiných podniků anebo při ní spolupůsobiti; při tom může se souhlasem ministra financí poskytovati přechodně i jiné než v odstavci l, písm. a) uvedené úvěry.

(3) Poskytovati peněžním ústavům a jiným podnikům podpory k odčinění jejich ztrát jest z působnosti ústavu vyloučeno.

(4) Podrobnější vymezení působnosti v odstavcích l a 2 uvedené bude provedeno stanovami (§ 16).

§4.

(1) Ústav spravuje a zastupuje správní výbor. Zastupování ústavu na venek určí stanovy (§ 16).

(2) Správní výbor tvoří předseda, dva místopředsedové a těchto dalších 9 členů:

a) zástupce státu;

b) vrchní ředitel Národní banky Československé, guvernér poštovní spořitelny a generální ředitel Zemské banky v Praze nebo jejich zástupci v úřadě;

c) tři zástupci peněžních ústavů (§ 7, odst. 1);

d) jeden společný zástupce Ústřední sociální pojišťovny a Všeobecného pensijního ústavu (§ 7, odst. 2);

e) jeden zástupce životních pojišťoven (§ 7, odst. 3).

(3) Předsedu, místopředsedy a ostatní členy správního výboru kromě členů, uvedených v odstavci 2, písm. b), jmenuje a odvolává vláda po návrhu ministra financí, a to zástupce peněžních ústavů po slyšení Poradního sboru ve věcech peněžnictví (čl. LIV, odst. l bankovního zákona ze dne 21. dubna 1932, č. 54 Sb. z. a n. ) tak, aby byly jimi zastoupeny nejdůležitější skupiny peněžnictví, a zástupce ústavů pojišťovacích po slyšení těchto ústavů, pokud se týká, jejich zájmových korporací.

(4) K novému obsazení správního výboru dojde zpravidla vždy po třech letech; dosavadní člen může býti opět jmenován.

(5) Předsedou správního výboru, místopředsedou, ani jiným jeho členem nemohou býti členové Národního shromáždění.

(6) Správní výbor může část své působnosti přenésti na jiné orgány, zejména na

předsednictvo anebo na užší výbor, který zvolí ze svého středu.

§ 5.

(1) Dohlížeti na hospodaření ústavu náleží dozorčí radě.

(2) Dozorčí radu tvoří předseda, dva místopředsedové a těchto dalších 5 členů:

a) zástupce státu;

b) dva zástupci peněžních ústavů (§ 7, odst. 1);

c) jeden společný zástupce ústřední sociální pojišťovny a Všeobecného pensijního ústavu (§ 7, odst. 2);

d) jeden zástupce životních pojišťoven (§ 7, odst. 3).

(3) Předsedu, místopředsedy i ostatní členy dozorčí rady jmenuje a odvolává vláda po návrhu ministra financí, a to zástupce peněžních ústavů po slyšení Poradního sboru ve věcech peněžnictví a zástupce ústavů pojišťovacích po slyšení těchto ústavů, pokud se týká, jejich zájmových korporací.

(4) Ustanovení § 4, odst. 4 a 5 platí obdobně i tu.

(5) Předseda dozorčí rady může se účastniti jednání správního výboru a jiných správních orgánů (§ 4, odst. 6) s hlasem poradním.

§ 6.

(1) Prostředky potřebné ke splnění svého účelu (§ 3) Ústav čerpá:

a) ze základního jmění 100, 000. 000 Kč, které opatří stát svým vkladem; toto jmění ručí především za závazky Ústavu;

b) z povinných vkladů peněžních a pojišťovacích ústavů dále uvedených (§ 7, odst. l až 3); jiných vkladů ústav přijímati nesmí ani od ústavů, ani od jednotlivců;

c) reeskontem a lombardem;

d) jinými zápůjčkami, zejména také vydáváním pokladních poukázek (bonů), dílčích dlužních úpisů nebo zástavních listů.

(2) Ministr financí se zmocňuje, aby peníz potřebný na státní vklad [odstavec l, písm. a)] opatřil úvěrovou operací.

§ 7.

(1) Všechny peněžní ústavy, které přijímají vklady na vkladní knížky (listy; § l, odst. 2 a § 2 zákona ze dne 10. října 1924, č. 239 Sb. z. a n., o vkladních knížkách (listech), akciových bankách a o revisi bankov-

nich ústavů, ve zněni čl. XIII a XIV zák. č. 54/1932 Sb. z. a n. ) nebo na pokladniční poukázky, jsou povinny ukládati u ústavu 10% svého přírůstku těchto vkladů tak dlouho, až jejich celkový vklad u ústavu dosáhne 5% úhrnného stavu takových vkladů, a tento celkový vklad na této výši udržovati. Přírůstek jest peníz, o který stav vkladů na vkladní knížky (listy) a na pokladniční poukázky bez úroků jest ke konci bilančního roku vyšší proti stavu s počátku téhož roku. U svazů (ústředí; § 2, odst. 1, písm. d) zák. č. 239/1924 Sb. z. a n. ve znění čl. XIV zák. č. 54/1932 Sb. z. a n. ) se však ani do přírůstku, ani do úhrnného stavu vkladů nečítají vklady od členů nebo členských svazů. Klesne-li u peněžního ústavu stav vkladů napřed uvedených pod stav k 1. lednu 1934 a prokáže-li takový ústav naléhavou potřebu pohotových prostředků, lze mu vrátiti zcela nebo z části jeho vklad na dobu, pokud tato potřeba trvá.

(2) ústřední sociální pojišťovna v Praze a Všeobecný pensijní ústav v Praze jsou povinny ukládati u ústavu 10% přírůstku svého jmění trvale uložitelného tak dlouho, až jejich celkový vklad u ústavu dosáhne 5% úhrnného stavu tohoto jmění, a tento celkový vklad na této výši udržovati. Přírůstek jest tu peníz, o který stav jmění trvale uložitelného jest ke konci bilančního roku vyšší proti stavu s počátku téhož roku.

(3) Všechny životní pojišťovny jsou povinny ukládati u Ústavu 15% přírůstku svých prémiových reserv, vztahujících se k jejich přímému tuzemskému obchodu, tak dlouho, až jejich celkový vklad u Ústavu dosáhne 10% úhrnného stavu těchto reserv, a tento celkový vklad na této výši udržovati. Přírůstek jest tu peníz, o který stav takových prémiových reserv jest ke konci bilančního roku vyšší proti stavu s počátku téhož roku. U tuzemských pobočných závodů životních pojišťoven se sídlem v cizině přihlíží se k takovým prémiovým reservám těchto pobočných závodů.

(4) ústavy, v odstavcích l až 3 uvedené, jsou povinny odváděti náležitý peníz vkladu do tří měsíců po dni, k němuž jest jejich roční účetní závěrka sestavena, po prvé do dne 31. března 1935; na účet této povinnosti jest jim odváděti koncem každého kalendářního čtvrtletí, po prvé dne 31. března 1934, zálohou přiměřené splátky. Ze vkladů včas neodvedených platí se úrok z prodlení ve výši přesa-

hující o 2% sazbu v odstavci 7 uvedenou; Ústav jest oprávněn vybrati nedoplatek i s úroky z prodlení směnkou na liknavý ústav vydanou a tento jest povinen ji přijmouti (§§ 16 a další směnečného zákona).

(5) Ústavy, v odstavcích l až 3 uvedené, jsou povinny vykazovati ústavu stav vkladů (jmění trvale uložitelného, prémiových reserv) k rozhodnému dni, podávati mu vysvětlivky, potřebné ku přezkoušení těchto výkazů a připustiti nahlédnutí do svých obchodních knih a jejich dokladů, pokud jest to nezbytno ke zjištění správnosti těchto výkazů a vysvětlivek.

(6) Peněžní ústavy, povinně podle obecných právních předpisů nebo stanov ke svazu (ústředí; odstavci 1) přičleněné, jsou v příčině výkonu povinností, uložených v odstavcích 4 a 5, zastupovány svým svazem (ústředím).

(7) Vklady ústavů, uvedených v odstavcích

1 a 3, zúročí ústav sazbou, kterou zemské úvěrní ústavy poskytují v obvodu zemí české a Moravskoslezské ze vkladů od svazů v běžném účtě s nejdelší přípustnou vázaností. Vklady ústavů, uvedených v odstavci 2, zúročí se sazbou o 1/4% vyšší, než jest úroková míra, které bylo použito za početní podklad zákonů o těchto ústavech.

(8) Vklady ústavů pojišťovacích (odstavce

2 a 3) účtují se odděleně od vkladů ústavů peněžních (odstavec 1). S hlediska právních předpisů o uložení jmění pojišťoven soukromých jest vklady podle odstavce 3 posuzovati za zápůjčky státu poskytnuté; tyto vklady mohou býti jen výjimečně z důležitých důvodů započteny do povinné držby státních papírů.

§ 8.

(O Za vklady u ústavu [§ 6, odst. l, písm. b)] a za úroky z nich (§7, odst. 7) ručí podpůrně stát.

(2) Stejně zaručeno jest správné zúročení a splacení dílčích dlužních úpisů a zástavních listů ústavem vydaných; ministr financí se zmocňuje, aby za jiné zápůjčky ústavu poskytnuté [§ 6, odst. l, písm. d)] převzal státní záruku do 500, 000. 000 Kč.

§ 9.

(1) Roční účetní závěrku ústavu sestavuje správní výbor a zkouší dozorčí rada; po schválení vládou uveřejňuje ji správní výbor v úředním listě republiky československé.

(2) Přebytku v roční účetní závěrce vykázaného použije se k 4 1/2 nímu zúročení základního jmění [§ 6, odst. l, písm. a)]; celý zbytek přidělí se reservnímu fondu nebo jiným fondům ústavu, může však z tohoto zbytku nejvýše poloviny býti použito k účelům podle § 3, odst. 2.

§ 10.

(1) Dozor na ústav vykonává ministerstvo financí vládním komisařem, který jest oprávněn účastniti se všech schůzí správního výboru, dozorčí rady a jiných orgánův ústavu, jakož i kdykoli nahlédnouti do všech jeho písemností i dokladů.

(2) Povinností vládního komisaře jest dozírati, aby správa ústavu děla se v mezích platných všeobecných i zvláštních předpisů právních a neodporovala zájmům ani státu, zejména v příčině jeho záruky (§ 8), ani ústavu. Vládní komisař může zastaviti výkon každého usnesení orgánův ústavu, které by s tím bylo v rozporu; takové usnesení nenabude účinnosti, dokud nerozhodne s konečnou platností ministr financí.

§ 11.

Likvidace ústavu může se státi pouze usnesením vlády a provede ji správní výbor; likvidační přebytek připadne státu.

§ 12.

(1) ústavu přísluší pro jeho pohledávky vzniklé z činnosti, k níž podle tohoto zákona jest oprávněn, přednostní zástavní právo na cenné papíry a jiné movité věci dlužníkovy, které mu dlužník odevzdal jako jistotu anebo jichž držby nebo detence ústav od něho kdykoliv a k jakémukoliv účelu nabyl. Toto právo mu přísluší i tehdy, byl-li na jmění dlužníkovo prohlášen konkurs.

(2) ústav se může uspokojiti z věcí v odstavci l uvedených, je-li dlužník v prodlení, bez soudního řízení a smí je po předchozí pohrůžce dáti veřejně prodati; mají-li cenu bursovní nebo tržní, smí prodej provésti také neveřejně za běžnou cenu prostřednictvím obchodního dohodce, nebo, není-li ho, prostřednictvím orgánu oprávněného ke dražbám. Mezi pohrůžkou a prodejem, a není-li pohrůžka možnou, mezi dobou, kdy vzniklo oprávnění ku prodeji, a prodejem musí uplynouti doba nejméně jednoho týdne. O provedení prodeje zpraví

Ústav dlužníka pokud možno ihned; opomene-li tak učiniti, jest zavázán k náhradě škody. Zbude-li z výtěžku prodeje přebytek, zúčtuje jej ústav dlužníkovi na nedoplatek povinného vkladu (§ 7, odst. 4); není-li takového nedoplatku, přebytek mu vydá.

(3) Toto přednostní zástavní právo nemůže býti dotčeno žádnými dříve nabytými právy a nároky, a to ani vlastnickými právy třetích osob na cenné papíry a jiné movité věci, které Ústav převzal jako majetek dlužníkův, nebyla-li tato dříve nabytá práva a tyto nároky Ústavu již při odevzdání známy neb alespoň zřejmý.

§ 13.

(1) Správní výbor ústavu může donucovati odpovědné orgány ústavů v § 7, odst. 1 a 3 uvedených ke splnění povinností, uložených v odstavcích 4 a 5 téhož paragrafu, pořádkovými pokutami do 10. 000 Kč, které mohou býti opětovány. Tyto pokuty připadají Ústavu.

(2) Pořádkové pokuty vymáhají se politickou exekucí na výkaz jejich nedoplatků potvrzený co do vykonatelnosti správním výborem.

(3) Přesunouti placení pořádkových pokut na dotčený ústav není přípustné, úmluvy tomu odporující nejsou právně účinné.

§ 14.

(1) ústav jest osvobozen od zvláštní dané výdělkové.

(2) úroky z povinných vkladů (§ 7, odst. 7) jsou osvobozeny od daně rentové, jakož i od příspěvků Všeobecnému fondu peněžních ústavů v republice Československé.

(3) Právní jednání a listiny, kterých jest potřebí ke zřízení ústavu nebo k opatření prostředků (peněz) pro ústav ku plnění jeho úkolů podle tohoto zákona, jsou prosty kolků a poplatků.

§15.

(1) Práce Ústavu koná Zemská banka v Praze, při čemž musí býti dbáno toho, aby jmění (pohledávky a závazky) ústavu bylo odděleno a odděleně účtováno od jmění Zemské banky.

(2) Podrobnosti, zejména co do vzájemných práv a povinností, určí zvláštní smlouva mezi správním výborem ústavu a Zemskou bankou; tuto smlouvu schvaluje ministr financí.

§ 16.

(1) Vláda vydá podle tohoto zákona stanovy Ústavu a vyhlásí je ve Sbírce zákonů a nařízení.

(2) Stanovy zejména podrobně vymezí působnost správního výboru, dozorčí rady a jiných orgánův ústavu, určí způsob jejich svolávání a podmínky platnosti jejich usneseni jakož i přesněji ustanoví podmínky provozování jednotlivých druhů obchodů.

§ 17.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Vleklý průběh hospodářské krise vyvolává na peněžním a úvěrovém trhu citelné poruchy. Její přímé důsledky projevují se v poklesu tvorby úsporných kapitálů, jez v normálních dobách soustřeďují se výtatňe v penežních ústavech a jim umožňují, živiti úvěrem hospodářské podnikání. Tyto nepříznivé účinky na úvěrovou činnost peněžních ústavů jsou ještě zesilovány vybíráním vkladů, které má příčinu nejen ve stravování úspor v těžkých dobách krise, nybrž i v přehnané nedůvěře v další vývoj hospodářských poměrů, která svádí k thesauraci. Peněžní ústavy, nemajíce na jedné straně přílivu nových prostředků na druhé straně jsouce nuceny opatřovati si v hotovosti na výplatu odplývajích vkladů, nemohou přirozeně uspokojiti nové úvěrové nároky, byť by je na ně klady podniky i nejzdravější, a naopak musejí přikročovati k vypovídání úvěrů již poskytnutých, jež arciť i u dobrých dlůžníků se nesnadno likvidují pro ztíženou dosažitelnost hotovostí. Peněžní ústavy tak nevolky přispívají ke zvýšení nezamestnanosti, kdyžtě pro poměry na peněžnímu trhu, zúžené zvolněným koloběhem oběziva, nemohou si jinak potřebné prostriedky opatřiti, zejména ne zhodnocením svých zásob cenných papírů, a to ani státních půjček, které v normálních dobách patří mezi jejich něj likvidnější prostředky.

Jest tedy nezbytno pracovati k odstranění těchto hospodářsky tak závažných nesnází jednak uvolněním peněžního trhu, které by bylo úměrno úbytkům oběživa thesaurací způsobeným, jednak rozšířením úvěrových pramenů, z nichž by bylo lze snadněji ukojiti hospodářsky zdůvodněné nároky peněžních ústavů na opatření prostředků, kterých k řádnému plnění svých úkolů potřebují, a tím zvýšiti jejich likviditu.

Poněvadž zájem na stálosti měny tomu brání, aby těchto cílů bylo dosaženo příliš štědrou úvěrovou politikou cedulové banky, jeví se účelným vybudovati zvláštní peněžní ústav, který by s hmotným přispěním státu a všech peněžních ústavů s některými skupinami pojišťovacích ústavů posiloval likviditu jednotlivých ústavů z takto pospolitě nashromážděných hotovostí a zvyšoval jejich bezpečnost.

Obdobné hospodářské nesnáze v cizině vyvolaly v řadě států v život podobná podpůrná zařízení. Tak v Itálii byla v listopadu 1931 založena při nové úpravě ústavu "B a n c a c o m m e r c i a l e" zvláštní průmyslová banka "I n s t i t u t o m obilare Italiano", která vydáváním obligací zaopatřovala si prostředky k poskytování úvěrů průmyslových a ku přejímání akcií, úvěry poskytovati mohla jen

střední, t. j. do 10 let To ale nestačilo právě tak, jako činnost ústavu "Societa F inanciaria Industriale Italiana", jež jako holdingová společnost se 300, 000. 000 lirami měla ulehčiti ústavu "Banca commerciale".

Proto byl založen státní ústav "I n s t ituto per la riconstruzione industriale" s účelem jednak poskytovati průmyslu k jeho novému vybudování dlouhodobé úvěry (do 20 let) a tak doplniti činnost ústavu "Institute mobil a r e", jednak uleviti průmyslu převzetím činnosti ústavu "I n s t i t u t o di l iquidazione" zřízeného roku 1926 při "Banca ďltalia", aby na širším základu likvidoval nehospodařme podniky. Oddělení tohoto státního ústavu pro účel první (financující) smí vydávati obligace s oběhem do 20 let (za emisi 400 mil. lir převzal stát úrokovou i umořovací záruku) a má provozovací kapitál 100 mil. lir, který pochází jednak ze státního ústavu "C a s s a D epositi et Prestiti", jednak ze dvou polostátních sociálních pojišťoven (Národní pokladna pro sociální pojištění a Národní pojišťovací ústav). Používá se tu tedy sociálního pojištění ku podpoře průmyslu, což neznamená nic jiného než spojení zájmů podnikatele a dělníka v jeden celek. Oddělení pro účel druhý (likvidační) přejímá celé jmění (pohledávky a závazky) ústavu "Institute di liquidazione" za příspěvkové podpory státu. Znamená to zároveň vyproštění cedulového ústavu "Banca ďltalia" z činnosti průmyslově politické a obmezení její výhradně na úkony cedulové banky.

V Německu byla v roce 1931 zřízena "Akzeptbank Aktiengesells č h a f t" (původně "Akzept- und Garantie-Bank") v Berlíně, s akciovým kapitálem 200, 000. 000 říš. M, upsaným říší a vedoucími bankami, jejímž účelem jest poskytovati akceptační a diskontní úvěry, hlavně nutné pro financování nově vzniklých hospodářských úkolů, zejména nových zakázek pro průmysl. Ke zvýšení likvidity německého peněžnictví spolupůsobí od konce roku 1932 s touto bankou rovněž v Berlíně sídlící "Deutsches Finanzierungs-Institut Aktiengesells c h a f t" a ve formě spolku zbudovaná "Tilgungskasse für gewerbliche Kredite"; napřed jmenovaný a krátce "Finag" zvaný ústav má akciový

kapitál 30, 000. 000 říš. M, který upsala jeho zakladatelka "Deutsche Golddiskontbank" společně s bankovním konsorciem, a slouží k mobilisování účastí bank na sanovaných podnicích převzetím hodnot většinou trhu schopných, kdežto řečený spolek, pro jehož označení se vžila zkratka "Tilka", má při své záruční povaze účelem umožniti bankám ponenáhlý odpis ztrát na jejich pohledávkách.

Ve Švýcarsku byla péče o zmobilisování ztrnulých průmyslových, obchodních a zemědělských úvěrů poskytováním eskontního a lombardního úvěru svěřena rovněž zvláštnímu peněžnímu ústavu, který má firmu "Darlehenkasse der schweizerischen Eidgenossenschaft" (Caisse de prêts de la Confédération suisse) a byl založen 24. července 1932. Tento ústav jest samostatnou právnickou osobou s účelem poskytovati švýcarským firmám zápůjčky na vlastní směnky nejdéle Směsíční a na zástavu obligací, akcií, knihovních pohledávek, směnek, vkladních knížek, hypoték, zástavních listů, pojistek, surovin, polotovarů a tovarů na úrok určený správní radou se zřetelem na peněžní a kapitálový trh a podle povahy jistoty. Zápůjčky kantonům a obcím dávati nesmí. Zápůjčky dovolené nesmí celkem přesahovati 200 mil. šv. franků. Za závazky ústavu ručí napřed garanční fond 100 mil. šv. franků, na němž penízem 75 mil. šv. franků zúčastněn jest stát; zbývající peníz 25 mil. šv. franků převzaly švýcarské ústavy; velké banky 121/2 mil., členové svazu švýcarských kantonálních bank 8 mil., členové svazu švýcarských místních bank a spořitelen 21/2% mil, pojišťovny 2 miliony.

Za závazky nad 100 mil. šv. franků ručí stát sám. Správní rada nejvýše o 11 členech volená spolkovou radou skládá se z různých hospodářských kruhů země. Presidenta, jeho náměstka a stálý výbor pro běžné obchody jmenuje spolková rada. Čistý zisk plyne do ztrátového fondu; jest osvobozen ode všech dávek kantonálních a obecních. Prostředky si opatřuje rediskontem vlastních směnek dlužníků a může vydávati zúročitelné pokladní poukázky nejdéle pětileté. Národní banka obstarává technický výkon povolených zápůjček. První provozovací rok ústavu počal 25. července 1932. úroková sazba při tuzemských jistotách činila 4%, při cizích 5%; čistý

zisk činil 173. 000 šv. franků. Vicepresident generálního ředitelství Národní banky je sice členem správní rady a ředitelství ústavu, při tom však jsou oba ústavy naprosto nezávislé. Hranice úvěru činila do 50% jmenovité hodnoty jistot tuzemských a do 40% jistot cizích, avšak tato hranice stačila jen tam, kde nešlo o činnost sanační, kdežto pro tento druh úvěru ukázala se býti příliš nízkou.

V Polsku byla se zvláštním zřetelem na potřeby zemědělského úvěru zřízena nedávno zvláštní banka se sídlem ve Varšavě a s firmou "Bank Akceptacyjny, Spolka Akcyjna", která v rámci svého úkolu - pracovati k rozšíření a ke zhybnění úvěru - poskytuje bankám úvěr eskontem směnek nebo výdejem směnek vlastních. Na jejím akciovém kapitálu 12, 500. 000 zl. činí účast státu 6, 500. 000 zl., který vedle toho ručí za její závazky do 75, 000. 000 zl. nebo do 30% těchto závazků.

Jak již napřed bylo řečeno, má podstatně stejným cílům jako uvedené cizí ústavy sloužiti u nás tímto zákonem zamýšlený "Československý reeskontní a lombardní ústav" (§ 1).

Pro tento Ústav volí se táž právní forma, ve které jsou zřízeny naše zemské peněžní ústavy.

Jeho sídlem má býti Praha, což jest odůvodněno posláním jeho jako celostátní instituce.

Nový ústav má býti oporou úvěrové činnosti peněžních ústavů a zásadně jen na ně obmezovati svůj obchodní styk, nikoli však s nimi soutěžiti, což dochází výrazu v zákazu zřizovati pobočky (§2, odst. 2).

Stejně jako vyjmenovaná zahraniční podpůrná zařízení má také náš ústav míti za přední úkol pečovati poskytováním směnečného a lombardního úvěru o zvýšení pohyblivosti peněžních ústavů a tím o oživení jejich úvěrové činnosti ve prospěch hospodářského podnikání. Příznivé výsledky pro zvýšení hybnosti peněžních ústavů, které se podávají z možnosti zhodnocení jejich zásob státních půjček ulehčením lombardu, mají býti stupňovány vhodnou úpravou trhu státních papírů, která spolu s podporou emisní činnosti státu má náležeti k dalším úkolům ústavu (§ 3, odst. 1). Osnova, nepouští se zřetele možnost, že druhdy bude ve veřejném zájmu, aby Ústav prováděl likvidaci peněžních ústavu

a jiných podniků; k výkonu tohoto mimořádného oboru působnosti bude však ústav povinen vyžádati si v jednotlivých případech zvláštního svolení vlády (§3, odst. 2). Alby nebylo pochybností, že Ústav má slou žiti jen hospodářsky zdravému rozšířeni úvěru, a tedy že se nezřizuje k sanačním účelům, jest v osnově výslovně ustanoveno, že z působnosti tohoto ústavu jest vyloučeno poskytovati peněžním ústavům a jiným podnikům podpory k odčinění jejich ztrát (§ 3, odst. 3).

O odborné a jen takovými zdravými hospodářskými hledisky ovládané vedení ústavu postaráno jest vhodnou sestavou jeho vrchního správního a zástupčího orgánu, jejž představuje 12tičlenný správní výbor, složený převahou ze zástupců vrcholných peněžních ústavů veřejnoprávních a představitelů hospodářských odvětví (peněžnictví a pojišťovnictví), která vedle státu mají přispívati k finančnímu vybudování ústavu; pro zmíněnou hmotnou státní účast na ústavu jest spravedlivo, aby také stát byl v tomto orgánu zastoupen (§ 4, odst. l až 4). V osnově uplatněná zásada neslučitelnosti členství v Národním shromáždění se členstvím v nejvyšším správním orgánu tohoto peněžního ústavu (§3, odst. 5), kryje se s nazíráním, jež došlo výrazu již ve čl. XXI a XXII bankovního zákona č. 54/1932 Sb. z. a n. Působnost správního výboru jest v osnově naznačena jen v hrubých rysech; podrobnější její vymezení jakož i určení způsobu, jak se bude tento orgán svolávati a usnášeti, dále jak ústav bude zastupován na venek, zejména jak budou platně podpisovány listiny jím vydávané, přenechává se stanovám, jež budou vydány podle § 16.

Osnova, řídíc se osvědčenými zásadami, které jsou uplatněny u soukromohospodářských peněžních podniků v příčině rozvrhu úkolů na autonomní orgány správní a dozorčí, povolává vedle správního výboru s působností správní a representativní jako další nezbytný orgán dozorčí radu, aby dohlížela na řádné hospodaření ústavu a vykonávala i jiné příbuzné úkoly, které jí stanovy ústavu přikáží. Dozorčí rada má míti 8 členů vesměs vládou jmenovaných a odvolatelných podle podobných zásad, které platí o členech správního výboru.

Kromě těchto dvou nutných orgánů vyžádá si potřeba náležité obchodní pohybli-

vosti Ústavu, aby byly zřízeny ještě další orgány; osnova na tuto potřebu pamatuje předpisem § 4, odst. 6.

Aby mohl řádně plniti naznačené úkoly, bude musiti ústav vládnouti značnými hotovostmi. Jejich pramen má býti především státní vklad 100, 000. 000 Kč, který zároveň bude tvořiti základní kapitál ručící v první řadě za závazky ústavu (§ 6, odst. 1, písm. a). Dalším, a to velmi značným zdrojem budou povinné vklady peněžních a některých skupin pojišťovacích ústavů (§ 6, odst. 1, písm. b); počítá-li se i opatrně se stavem prostředků, jež jsou podle § 7 rozhodný pro plnění vkladové povinnosti (vklady na vkladní knížky a pokladniční poukázky,, jmění veřejnoprávních sociálněpojišťovacích ústavů trvale uložitelné a prémiové reservy životních pojišťoven), a s jejich normálními přírůstky, lze se nadíti, že se u nového ústavu sour středí z tohoto pramene značné množství trvale použitelných prostředků. S povahou Obchodu nového Ústavu a ostatek se zdůrazněným již jeho zvláštním posláním se nesnáší, aby provozoval obvyklé vkladové obchody.

Vedle toho, co bylo uvedeno, má míti ústav možnost rozmnožiti si potřebné provozovací prostředky obvyklými úvěrovými obchody: reeskontem a lombardem; také mu má býti umožněno opatřiti si další prostředky i půjčkami jiného druhu, zejména také vydáváním dílčích dlužních úpisů a zástavních listů [§ 6, odst. 1, písm. c) a d)]. Tu jest nutno náležitě zdůrazniti, že i pro nový ústav budou při Čerpání úvěru u Národní banky československé platiti stejné zásady jako pro jiné peněžní ústavy.

Instituce povinných vkladů, kterou má § 7 osnovy na zřeteli, zavedena jest již v Německu u spořitelen, a to v té podobě, že u jejich žirových ústředen musejí bytí udržovány vklady ve výši 10% úsporných vkladů a 20% vkladů jiných; ve Spojených státech amerických činí podle bankovního zákona Glass-Steagalova povinné vklady solventních bank, federální reservní banky vyjímajíc, 1/2% až 1% vkladu. Zavedení tohoto zařízení má u nás do jisté míry také nahraditi povinnost, uloženou peněžním a pojišťovacím ústavům v zahraničí, zúčastniti se na základním fondu tam zřízených podobných ústavů podpůrných.

Pro to, aby také u nás pojišťovací ústavy přispívaly nucenými vklady k finanční

podpoře nového ústavu, rozhodly tytéž zřetele, které byly vodítkem v Itálii a Švýcarsku pro spolupoužití finančních prostředků tamějších pojišťoven při řešení otázky, jak uvolniti peněžní trh a rozšířiti úvěr, totiž soustřediti ke zhybnění hospodářského života, na němž stejně jako peněžnictví má zájem i pojišťovnictví, pohotové prostředky v míře co největší.

U nás dotčená spoluúčast pojišťoven jest vedle těchto zřetelů zvlášť ještě ospravedlněna úkolem nového ústavu postarati se o úpravu trhu státních půjček, což má nepopiratelný význam pro zdárný hospodářský vývoj tohoto odvětví podnikání.

V odst. 1 až 3 §u 7 vyjmenovány jsou ústavy, které jsou povinny udržovati u nového ústavu vklady v jistém poměru ke svým prostředkům určitého druhu a, dokud tento poměr není dosažen, postupně činiti u něho přívklady.

ústavy, touto povinností vázanými, především jsou ústavy peněžní (odst. 1) druhů uvedených v § 2, odst. 1 zák. č. 239/1924 Sb. z. a n., ve znění čl. XIV zák. č. 54/1932 Sb. z. a n., jestliže přijímají vklady na vkladní knížky (listy) nebo na pokladniční poukázky. Každý z těchto ústavů musí u nového ústavu udržovati vklad ve výši 5% svého vlastního stavů vkladů na vkladní knížky a na pokladniční poukázky a dokud této hranice nedosáhne, musí činiti přívklady ve výši 10% svého vkladového přírůstku, t. j. kladného rozdílu mezi svým vkladovým stavem z počátku a konce téhož bilančního roku. Aby se předešlo dvojímu postižení takových vkladů dotčenou vkladovou povinností, byla u ústředí ústavů lidového peněžnictví připuštěna výjimka, že ani do úhrnu vkladů na vkladní knížky (listy) a na pokladniční poukázky, ani do přírůstku takových vkladů se nečítají vklady přijaté ústředími od jejich členů nebo členských svazů. Ve shodě se záměrem zákona zvýšiti pohotovost peněžních ústavů jest jistě vhodilo připustiti z řečené již zásady stálého udržování povinného vkladu výjimku, která umožňuje vrátiti prokazatelně immobilisovanému ústavu jeho vklad buď zcela nebo zčásti, tehdy, když stav vkladů u něho ulomených se zhoršil proti stavu z 1. ledna 1934.

U Ústřední sociální pojišťovny a u Všeobecného pensijního ústavu (odst. 2) byl pro