Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.
III. volební období. 10. zasedání.
2505.
Interpelace:
I. posl. Štětky, Steinera, Russa, Śliwky a soudr. min. spravedlnosti o žalobě státního návladního proti autorovi hry »Pařížská Komuna« Emanuelu Famirovi, členu Národního divadla v Praze, obviněnému ze zločinu pokusu o násilnou změnu ústavy a vojenské vzpoury,
II. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o týrání a ohrožování zdraví vojínů 12. pěš. pluku v Komárně,
II. posl. Hádka, Dvořáka a soudr. min. národní obrany o případu dělníka Karla Jüttnera z Hluboček,
IV. posl. Štětky, Babela, Töröka, Śliwky, Steinera a soudr. min. spravedlnosti o pořádání luxusního plesu pro vetkoburžoasii v době všeobecné nezaměstnanosti a hladu, o chránění buržoasie orgány podřízenými ministerstvu spravedlnosti a o konfiskační praksi pražského státního návladního,
V. posl. Fedora a druhov na ministra sociálnej pečlivosti pře nepřípustné pokračovala správ nemocenských pokladnic, potažné vedúcich lekárov týchže,
VI. posl. Štětky, Babela, Töröka, Śliwky a soudr. min. vnitra o spolupráci československých úřadů s - - hakenkreuzlerským režimem a o vydávání německých emigrantů nazpět - - -,
VII. posl. Štětky, Hodinové-Spurné, Hádka a soudr. min. spravedlnosti o konfiskaci Tesařského Obzoru, časopisu odborově organisace Svazu tesařů, č. 13 ze dne 8. února 1934,
Vlil. posl. Čižinská, Tylla a soudr. min. financí o bezohledném postupu exekutora berního úřadu v Semilech a Šlendriánu berní správy v Semitech,
IX. posl. Suroviaka a druhov ministru železnic pře zrovnoprávnenie prezenčníkov s nevojakmi - zamestnancami čsl. statných železnic.
2505/1.
Interpelace
poslanců Štětky, Steinera, Russa, Śliwky a soudruhů
ministru spravedlnosti
o žalobě státního návladního proti autorovi hry »Pařížská Komuna« Emanuelu Famirovi, členu Národního divadla v Praze, obviněnému ze zločinu pokusu o násilnou změnu ústavy a vojenské vzpoury.
Dne 9. dubna 1933 byl v Lidovém domě ve Vysočanech uspořádán večer Pařížské Komuny, na němž kromě symfonického koncertu byla provedena i třídílná dramatická hra »Pařížská Komuna« od E. Famiry a Ingala, která byla censurou povolena jako nezávadná. Před představením hry měl spoluautor a režisér E. Famira, člen Národního divadla v Praze, krátký proslov, v němž s odborného stanoviska mluvil o úkolech syntetického divadla a několika slovy se současně zmínil o aktuálnosti předvedené hry.
Hra byla (předložena k censuře policejnímu řiditelství a byla jako nezávadná propuštěna.
Avšak přesto stalo se něco neslýchaného. Státní zastupitelství v Praze podalo na autora hry, člena Národního divadla v Praze E. Famira, žalobu, v níž ho obviňuje a žádá potrestání za skutky, jichž se dopustili hrdinní obhájci francouzské Komuny a pařížská posádka za francouzské revoluce. V žalobě o tom se praví, že E. Famira ve své hře, provedené 9. dubna 1933 v Lidovém domě ve Vysočanech (citujeme doslovné žalobu):
1. Veřejně podněcoval ke zločinu, uvedenému v § l, zákona čís. 50 z r. 1923 Sb. z. a n. a ke zločinu vojenskému.
2. Veřejně a před více lidmi pobuřoval proti státu pro jeho vznik, proti jeho samostatnosti, ústavní jednotnosti a demokraticko-republikánske formě.
3. Veřejně způsobem surovým a štvavým hanobil republiku tak, že to mohlo snížiti vážnost republiky a ohroziti obecný mír v republice, čímž se dopustil:
ad 1. zločinu dle § 15, č. 3 zákona č. 50/23 Sb. z. a n.,
ad 2. přečinu podle § 14, č. l zákona č. 50/23 Sb. z. a n.,
ad 3. přečinu dle § 14, č. 5 zákona č. 50/23 Sb. z. a n. a budiž zato dle § 35 trestního zákona potrestán, při čemž navrhuji, aby v rozsudku vysloveno bylo, že u odsouzeného nastává ztráta čestných práv občanských.
V důvodech této neslýchané žaloby uvádí státní zástupce jako hlavní důvod, že obžalovaný
Famira řekl, že »situace, ve které Pařížská Ko muna rostla, žila a umírala, je velmi podobná době dnešní«. Dále prý řekl, že Pařížská Komuna v mnohém chybovala, jde o to chyby neopakovat. »S tohoto stanoviska musíte posuzovat dnešní večer. Pařížská Komuna jest historií, náš úkol není předváděl Vám historii, která by nám nedávala přímé poznatky pro dnešek. Pravím výslovně, jde nám o přítomnost, ne o minulost. S tohoto stanoviska musíte dnešní večer chápat a jej kritisovat. «
To Jsou tedy důvody, pane ministře, proč Vám podřízený státní zástupce žaluje člena Národního divadla v Praze ze zločinu násilné změny ústavy Československé republiky, zločinu vojenské vzpoury, přečinu veřejného pobuřování proti státu a štvavého hanobení republiky, které mohlo snížit její vážnost a ohrozit veřejný mír. Proto také žádá ztrátu čestných práv občanských pro obžalovaného. Tresty za delikty, z nichž žaluje státní zastupitelství obžalovaného, jsou těžký žalář od 6 měsíců do 5 let.
Pokládáme tuto žalobu za charakteristický doklad úžasně reakčních poměrů, které nynější reakční režim způsobil. Nikdy staré rakouské byrokraty nenapadlo žalovat autory historických děl, ať vědeckých či dramatických za to, že vyličovali události za Pařížské Komuny. Nikdy je nenapadlo také žalovat toho, kdo hlásal, abychom se z historie učili a abychom se vystřihali chyb, v historii spáchaných. Že obžalovaný měl pravdu i v tom, když prohlásil, že poměry za Pařížské Komuny jsou podobny poměrům v době dnešní, to přece dokazuje nejen revoluční situace v Německu, revoluční výbuchy ve Španělsku, generální stávka ve Francii, pochody hladu téměř ve všech státech, ale zejména ozbrojené povstání dělnictva v Rakousku.
Nehledě k tomu, že obžalovaný E. Famira se ve svém krátkém proslovu vůbec nezmínil o souvislosti s Československem a svoje srovnáni pronesl jen jednou větou všeobecně s dnešními světovými poměry, pokládáme celou žalobu za opovážlivý čin fašistického charakteru.
Ptáme se pana ministra:
1. Je ochoten nařídit svému podřízenému státnímu zástupci okamžité odvolání této žaloby?
2. Je ochoten okamžitě suspendovati původců léto žaloby?
3. Je ochoten dáti pokyn v tom směru, aby pro příště bylo zamezeno podobným dokladům fašistické nehoráznosti?
V Praze dne 1. března 1934.
Štětka, Steiner, Russ, Śliwka,
Dvořák, J. Svoboda, Novotný, K. Procházka,
Hodinová-Spurná, Štourač, Krosnář, Tyll, Kopecký,
Zápotocký, Vallo, Kubač, Juran, Babel, Höhnel,
Bílek, Török, Čižinská, Kliment.
2505/11.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů ministru národní obrany
o týrání a ohrožováni zdraví vojínů 12. pěšino pluku v Komárně.
Nadporučík Václav Koudelka zachází s mužstvem 1. roty 12.. pěšího pluku v Komárně velmi tvrdě. Honí vojáky až do úplného vyčerpání a bez ohledu na újmu. na jejich zdraví. Před vánocemi 1933 nutil mužstvo, které nemělo předběžného výcviku, skákat do jámy 4 m hluboké. Vojíni protestovali proti tomuto týráni, ale nadporučík upustil od 'tohoto akrobatického výcviku teprve když si vojín V. Krebs zlomil nohu. Když tohoto vojína odváželi se cvičiště do nemocnice, smál se dokonce pan nadporučík cynicky, snad proto, že postižený vojín je německé národnosti a pan nadporučík je, vedle jiných shora uvedených vlastností, dokonalým Němcožroutem.
Jiný případ, jak důstojníci, rotmistři a délesloužící poddůstojníci dovedou proměnit život vojáků 12. pěšího pluku v Komárně v pravé peklo, je případ vojína Josefa Malého. Tento vojín těšil se obzvláštní pozornosti svých nadřízených, která mu vynesla dvouletý trest v terezínské věznici. Po jeho návratu k pluku. předháněli se jeho nadřízení, hlavně délesloužící poddůstojníci v šikanách a hrubém zacházení, takže postižený uprchl do Maďarska, nechtěje riskovat nový žalář.
Ptáme se pana ministra národní obrany:
1. Dá pan ministr bezodkladně vyšetřit stížnosti vojínů 12. pěšího pinku a. potrestati jmenované důstojníky a délesloužící, kteří svým hrubým zacházením dohánějí mužstvo k sebevraždám a deserci a ohrožují zdraví vojáků?
2. Jaká opatření učiní pan ministr, aby se podobné případy již vícekráte neopakovaly?
V Praze dne 1. března 1934.
Dvořák,
Krosnář, Steiner, Čižinská, Novotný, Štětka, J. Svoboda, Sliwka, Štourač, Török, Zápotocký, Bílek, 'Russ, Tyll, K. Procházka, Kliment, Kopecký, Babel, Höhnel, Vallo, Kubač, Juran, Hodinová-Spurná.
2505/III (překlad).
Interpelace
poslanců Hádka, Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany
o případu dělníka Karla Jüttnera z Hluboček.
Dělník Karel Jüttner z Hluboček v okrese olomouckém onemocněl roku 1930, vykonávaje činnou vojenskou službu u pěšího pluku č. 27 v- Kroměříži žaludeční nemocí, která se u něho do té doby neobjevila. Přes to, že kroměřížská divisní nemocnice navrhla, aby byl poslán na léčení do Karlových Varů, byl prostě poslán domů a vojenská správa se nijak nestarala, aby tento dělník nabyl opět zdraví, ani o Jeho výživu, při čemž třeba uvážiti přitěžující okolnost, že tento dělník musí se starati o starou matku, nezpůsobilou k práci. 'Roku 1992 byl Jůttner znovu povolán k výkonu vojenské služby u sboru, ale po několika dnech opět poslán domů pro žaludeční nemoc. Dne 10. října 1933 byl povolánke zjištění do divisní nemocnice v Olomouci a dne 24. října 1933 byl představen superarbitrační komisi. Při superarbitraci nebylo však Jüttnerovi rozhodnutí oznámeno, ani mu dodnes nebyl dodán nějaký nález. Pouze šéflékař okresní nemocenské pojišťovny v Olomouci, pan dr. Michálek mohl již za 10 dni po superarbitraci oznámiti závodnímu důvěrníku závodů Moravia v Mariánském Údolí, že Jüttner při superarbitraci propadl a musí nyní nastoupiti. Jüttner byl skutečně nyní povolán na den 3. května 1934 k činně službě.
Jüttner jest ještě dnes v lékařském ošetřování s vředem dvanácterníku a jest nezpůsobilý k práci, musí zachovávati nejpřísnější dietu, nechce-li rušiti hojení nemoci, která by pro něho mohla končiti smrti.
Tážeme se tedy pana ministra:
1. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby v této věci bylo zahájeno přísné vyšetřování, jak může býti tento dělník povolán k vojenské službě, když při superarbitraci předloživ 5 roentgenových snímků ze dne 14. září 1933 prokázal vřed dvanác-terníku, dále předložil dva nálezy veřejné nemocnice v Moravském Berouně a. nemocnice ve Dvorcích, které potvrzují týž nález, aby se tak zabránilo, aby dělník, kdyby nastoupil službu v nemoci, neutrpěl velmi těžkou škodu?
2. Co zamýšlí pan ministr učinit), aby pro vždy zabránil nedovolenému vlivu šéf-lékaře
okresní nemocenské pojišťovny v Olomouci pana dr. Michálka na výsledek superarbitrace, který vykonává prostřednictvím lékaře divisní nemocnice čís. 7 v Olomouci dr. Říčánka?
V Praze dne 28. února 1934.
Hadek, Dvořák,
Zápotocký, Steiner, Russ, Štourač, Čižinská, Novotný, Török, Štětka, Śliwka, Krosnář, Kopecký, Tyll, Bílek, Hrubý, Kliment, Kubač, Juran, Vallo, K. Procházka, J. Svoboda, Babel, Höhnel, Hodinová-Spurná.
2505/IV.
Interpelace
poslanců Štětky, Babela, Töröka, Śliwky, Steinera a soudruhů
ministrovi spravedlnosti
o pořádání luxusního plesu pro velkoburžoasii v době všeobecné nezaměstnanosti a hladu, o chráněni buržoasie orgány podřízenými ministerstvu spravedlnosti a o konfiskační praksi pražského státního návladního.
Pražský tisk v posledních dnech přinesl zprávy o plesu Červeného kříže, který byl pořádán večer dne 8. února t. r. na pražském hradě pod protektorátem presidenta Masaryka. Tyto zprávy byly v denním tisku konfiskovány. Nejde nám o tyto listy, ale o konfiskační praksi, s níž bylo zabaveni těchto listů provedeno. Zjistili jsme, že byla konfiskována fakta zcela pravdivá, která se týkala činů soukromých osob, nechráněných žádným zákonem.
V denním tisku byla konfiskována pravdivá fakta o tom, že ples je pořádán a že na ples se platilo vstupné 150-500 Kč. V Haló Novinách byla konfiskována pravdivá fakta o tom, že slečna Kruliš-Randová, dcera generálního ředitele, měla toiletu za 24. 000 Kč, že pani Havránková, vdova po řediteli Škodových závodů, měla diadém za čtvrt milionu Kč, že dr. Alice Masarykova měla jednu z nejlevnějších toilet za pouhých 7. 000 Kč a že se plesu zúčastnil mladý Baťa, mladý Petschek, sociálně-demokratický předák dr. Soukup a jiní.
Zjistili jsme, že všechna tato fakta odpovídají pravdě, že ve skutečnosti všechno toto bylo
na plesu Červeného kříže, a ještě více, protože dámy z nejlepší smetánky, jež se zúčastnily tohoto plesu, byly vyzdobeny nejnádhernějšími toiletami, přivezenými letadlem z Paříže, že ples byl skutečnou schůzkou lidí, jejichž roby a drahokamy representovaly desetimilionové jmění. Tato fakta byla konfiskována.
Novinář v Československu nesmí tedy popsat skutečnosti, že se na pražském hradě v roce 1934, uprostřed nejhrubší krise, kdy samy úřady hlásí na milion nezaměstnaných, baví vybraná společnost, která jen na jediný večer může vyhodit desetitisíce, ba i statisíce. Státní návladnictví odůvodnilo tuto konfiskaci tím, že prý tyto zprávy pobuřují. Souhlasíme s tím, že tato fakta opravdu pobuřující jsou, ale to ještě nedává státnímu zástupci právo tyto pravdivé zprávy konfiskovat.
Samo státní návladnictví nařídilo konfiskaci až dodatečně, t. j. samo o sobě neshledalo v inkriminováných zprávách nic, co by podle zákona mohlo stihat konfiskací. Jestliže k ní přikročilo dodatečně, jednalo zcela zřejmě na vyšší pokyn. V souvislosti s tím jsme zjistili, že vysoký funkcionář státního návladnictví dr. Tion byl služebně potrestán za to, že zprávy ty ze začátku propustil.
Ptáme se pana ministra:
1. Kdo nařídil dodatečnou konfiskaci těchto zpráv?
2. Kdo dal služebně trestat státního návladního, který sám konfiskaci neprovedl, poněvadž k tomu neshledal zákonitých důvodů?
3. Podle jakých zákonů je slečna Kruliš-Randová osobou, o jejíchž výdajích na šaty se nesmí psát? Podle jakých zákonů je chráněna paní Havránková, vdova po řediteli Škodových závodů, mladý Baťa. Petschek a sociálně-demokratický předák dr. Soukup?
4. Pokládá pan ministr za pobuřující každou správu. Jež se týká života bohaté buržoasie, a schvaluje, že jsou zabavovány zprávy o veřejném a veřejně vyhlášeném plesu, který ze sbírek vzniklý Červený kříž pořádá, pro tuto společnost?
5. Je pan ministr ochoten naříditi okamžité zrušení této nezákonně konfiskace a učiniti opatření, aby napříště nebyla buržoasie a její »zábavy« které provokují pracující lid, chráněny jeho podřízenými orgány?
V Praze dne 10. února 1934.
Štětka, Babel, Török, Śliwka, Steiner,
Dvořák, Čižinská, Novotný, Štourač, Tyll, Kliment, J. Svoboda, Juran, Hodinová-Spurná, K. Procházka, Russ, Zápotocký, Krosnář, Vallo, Kubač, Kopecký, Höhnel.
2505/V.
Interpelácia
poslanca Mikuláša Fedora a druhov na ministra sociálnej pečlivosti
pre neprípustné pokračovania správ nemocenských pokladníc, poťažne vedúcich lekárov týchže.
Z príležitosti mojich inšpekčných návštevov v rôznych mestách na Slovensku dozvedel som sa o tom, že jednotlivé nemocenské pokladnice, poťažne šeflekári týchže pri spravovaní chorých členov nemocenských pokladníc nepokračujú v liečení nemocných tak, ako by to ustanovizeň nemocenských pokladníc v zaujme chorých vyžiadala.
Ponosovali sa členovia nemocenských pokladníc, že ošetrujúci lekári vo ustálení diagnóze predpíšu iba najlacnejšie lieky, ktoré vo väčšine prípadov nie sú spôsobilé k vyliečeniu tejto nemoci, ktorá diagnózou ustálená bola.
Keď členovia, poťažne chorí pre túto vadu sa ponosovali u ošetrujúceho lekára, - dostali od týchto túto prekvapujúcu odpoveď, že vraj správy nemocenských pokladníc odkázaly ošetrujúcich lekárov, aby iba najlacnejšie lieky predpísali, aby neurobili výnimky, bez ohľadu na diagnóze, a iba v najťažších prípadoch môžu ošetrujúci lekári sa obrátiť na šeflekára a len šeflekár by mal právo predpísať také lieky, ktoré s ohľadom na diagnózu mohly by účinne vyliečiť nemocného. Ale aj v takýchto prípadoch šeflekár zásadne nepredpíše tieto drahšie sorty účinných liekov.
Stály sa prípady, že nemocní sa obrátili na pokladnicu s celkom lahkou nemocou, ktorá by bola možná veľmi ľahko vyliečiť s použitím istej sorty lieku. Poneváč ale táto sorta lieku bola drahšia, spravovali nemocného lacnejšou sortou lieku a takéto spravovanie malo za následok zhoršenie nemoci a konečne nemocného museli odovzdať nemocnici. Iba tú bolo ustálené skutkom, že pôvodné ľahšie onemocnenie velmi ľahko by bolo možné vyliečiť, keď by bolo bývalo použité drahšia sorta lieku.
Rozhorčenie členov nemocenských pokladníc je všeobecné, čo je zrejmé preto, lebo nemocní, poťažne členovia pokladníc platia ohromné obnosy z vlastných prostriedkov a už aj z toho dôvodu celkom oprávnene môžu žiadať, aby s ích zdravotou nebolo šarpatované.
Stály sa prípady, že ošetrujúci lekár, poslúchajúc svojho svedomiu, predpísal takzvané »drahšie« sorty. Nemocenská pokladnica však predpísala ošetrujúcemu lekárovi k nahradeniu protihodnoty tohoto lieku.
Ustanovizeň nemocenskej pokladnice u nás - ako je to všeobecne známo - vôbec nestretáva sa so sympatiou obecenstva a verejnej mienky.
Spýtam sa. pána ministra:
1. Či má vedomosti o tom, že jestvuje dajaké »interné« - »dôverné« nariadenie pre lekárov ošetrujúcich vo vyšuvedenom smere?
2. Či toto nariadenie v páde jestvovania vyšlo z iniciatívy a so súhlasom ministerstva zdravotníctva?
3. V páde jestvovania takéhoto »dôverného nariadenia« alebo pokynu, je ochotný pán minister okamžite zasahovať do veci a nápravu uskutočniť a nás o tom upovedomiť?
4. A konečne keď počas zaviesť sa majúceho vyšetrovania vyšuvedené by boly dokázané, či je ochotný pán minister príslušných činiteľov na zodpovednosť vziať?
V Prahe, dňa 5. marca 1934.
Fedor,
dr. Jabloniczky, dr. Holota, Oehlinger, dr. MayrHarting, Zajiček, Fritscher, Scharnagl, Bobek, dr. Törköly, Szentiványi, Nitsch, dr. Szüllö, Hokky, Dobránsky, Greif, Kunz, dr. Luschka, dr. Petersilka, Krumpe, Eckert.
2505/VI.
Interpelace
poslanců Štětky, Babela, Töröka, Śliwky a soudruhů
ministru vnitra
o spolupráci československých úřadů s - hakenkreuzlerským režimem a o vydávání německých emigrantů nazpět - - -
V poslední době množí se případy, kdy němečtí političtí uprchlíci, odpůrci - - hakenkreuzlerského režimu, jsou beze vší příčiny a bez odůvodnění vypovídáni z území republiky a je jim odpíráno právo asylu.
Tento postup znamená nejen těžké porušení ustanovení ústavy o poskytování práva asylu, ale i zřejmou pomoc a podporu - - hakenkreuzlerskému režimu. Že se zde jediná o vědomou a skutečnou pomoc, o tom svědčí poslední případ
vypovězení politického uprchlíka z Německa, který je obzvláště křiklavou ukázkou spolupráce československých úřadů - - a napomáháni jim k vykonání krvavé pomsty na svých politických odpůrcích.
Jedná se o vypovězení německého politického uprchlíka Emila Oltschera z území republiky Československé. Oltscher, stejně jako již řada jiných německých emigrantů, byl zcela bezdůvodně vyhoštěn a to okresním úřadem v Kladně. Ačkoliv nedopustil se naprosto přestoupení československých zákonů - ovšem kromě toho, že zde by! bez cestovního pasu, což je u politického emigranta samozřejmé - nebyl mu povolen ani jediný den odkladu k uspořádání jeho záležitostí a dokonce bylo výnosem stanoveno, neopustí-li okamžitě a ihned republiku, bude vydán nazpět - Tak stanoví doslovně výnos okresního úřadu v Kladně čís. 1955/8/8-1-310 ze dne 20. ledna 1934, podepsaný okresním hejtmanem, vrchním radou politické správy drem Šilhaném, v němž se praví (proloženě psaná slova jsou v originále výnosu podtržena):
«0 tom Vás vyrozumívám s tím, abyste území tohoto státu ihned opustil, jinak budete vyhoštěn a vrácen do Německa. «
Ze toto úžasné rozhodnuti není náhodně, ale vědomé a výsledkem současného režimu, prováděného za spoluúčasti sociálně-demokratických a národně-socialistických vůdců, sedících ve vládě, o tom svědčí i stanovisko. ministerstva vnitra a Zemského úřadu v Praze, které přes intervenci zástupce klubu komunistických poslanců odmítly jako nadřízený úřad zakročiti proti tomuto úžasnému postupu okresního úřadu na Kladně.
Tážeme se pana ministra vnitra:
1. Je pan ministr ochoten okamžitě naříditi zrušení tohoto úžasného výnosu a zároveň naříditi všem okresním i policejním úřadům i okresním politickým správám, že jsou povinny vždy a za všech okolností poskytovati právo asylu všem politickým uprchlíkům z Německa a vůbec všum protifašistickým bojovníkům, kteří byli nuceni emigrovati ze zemí - - fašistického teroru?
2. Je pan ministr ochoten okamžitě suspendovati a potrestati přednostu okresního úřadu v Kladně za jeho pokus o vydání německého uprchlíka - - ?
V Praze dne 6. února 1934.
Štětka, Babel, Török, Sliwka,
Dvořák, Kopecký, Steiner, J. Svoboda, K. Pro-
cbázka, Russ, Hodlnová-Spuna, Novotný, Ston-
rač, Krosnář, Zápotocký, Čižinská, Tyll, Kubač,
Kliment, Vallo, Juran, Höhnel, Stern.
2505/VII.
Interpelace
poslanců Štětky, Hodinové-Spurné, Hádka
a soudruhů ministrovi spravedlnosti
o konfiskaci »Tesařského Obzoru«, časopisu odborové organisace Svazu tesařů, č. 13 ze dne 8. února 1934.
I. V »Tesařském Obzoru« ze dne 8. února 1934, ročník XXVIII., čisto 13 v článku »Oč nyní půjde« byla konfiskována tato pravda:
»Jakmile však se ozvou dělníci, jakmile projeví snahu se bránit a přikročí ke stávce, vidíte, jak se rozhoupá všechno, od posledního strážníka až nahoru a pod rouškou. klidu a pořádku« se rozhánějí a zatýkají stávkové hlídky, zakazují se schůze a agitace pro stávku, chrání se verbování stávkokazů atd. atd. «
II. Dále celý, pravdu vyličující článek: »Pro trochu shnilé řepy: Hladový nezaměstnaný dělník, otec tří dětí, zastřelen. «
»Legionář musí v osvobozené vlasti krásti řepu se svými kamarády, aby měl co dáti koze, která jest jeho jedinou živitelkou. »Dělnik František Vajbar z Brumovic postřelen hlídačem při krádeži řepy na státním velkostatku v Krum'víři« zní suchá úřední zpráva ve všech časopisech a tím je učiněn závěr nad tragedií, při niž přišel o život jeden z ohromné armády nezaměstnaných, obětí dnešního nespravedlivého soukromokapitalistického řádu. Zpráva tato postačí snad sensacechtivým, nepostačí však dělnické třídě.
Zpráva sama skrývá v sobě smutnou tragedii jednoho každého z nás, na niž nese vinu dnešní kapitalistický režim i se svými pomahači u ochránci. Nemůže zůstati lhostejno nám a celé pracující třídě - - -.
Soudruh Vajbar, který byl členem našeho Svazu, ohtěl si dne 17. ledna kolem 6. hodiny večerní s několika kamarády přinésti trochu řepy /- blízkého velkostatku v Krumvíři pro svoii kozu, která je jeho jediným živitelem v nynější době hladu a bídy. Byli však přistiženi hlídačem (?) a zanechavše řepu na místě, prchli. Soudruh Vajtoar. který poslední zjistil přítomnost hlídače, byli při útěku postřelen a v nemocnici, kam byl převezen, zemřel dne 22. ledna t. r. v poledne. Tři nedospělé děti byly připraveny o otce a živitele, který se snažil zachránit svoji rodinu od smrti hladem. Toť úděl proletáře a kapitalistické společnosti.
Mezi nezaměstnanými byl též soudruh, ruský legionář družinář, který se dočkal toho, že v osvobozené vlasti, za niž bojoval, je nucen chodit krást a dnes bude on i všichni ostatní označováni jako zloději.
Armáda nezaměstnaných roste den ze dne závratně a s ní současně bída a hlad. Vládnoucí režim, místo aby nasytil tyto hladové masy, stupňuje útoky na ně, bere jim od úst poslední sousto. Členové našeho svazu a celé desetitisíce jiných odborově organisovaných československých dělníků byly připraveny o státní příplatek k podpoře v nezaměstnanosti podle gentského systému, pro další statisíce zhoršena stravovací akce a na podkladě směrnic pro její provádění vyřazena veliká armáda hladových dělníků z podporování vůbec. Toto vše a celá řada jiných útoků na existenci pracující třídy zavinily tragedii soudruha Vajbara. Odpovědnost padá na ty, kdož vykořisťovatelský systém drží. Roste hlad, roste bída a zoufalství. Vagóny žita se spalují na líh, vagóny obilí se míchají s uhelným prachem, zásoby (potravin a šatstva hnijí a v důsledku toho se ničí přesto, že armáda hladových strádá a trpí hladem a přesto, že se stále volá po nápravě. V samém státním velkostatku krumvířském, touto vraždou proslulém, hnije na hromadách přes 30 vagónů brambor, zatím co nezaměstnaní zmíněného okresu nemají co jíst a jsou odstřelováni jako škodná.
To vše nutno uvésti v souvislosti s tragedii soudruha Vajbara. - - -
Kdo bude odpovídat---? Hlídač, který vzal věc na sebe. Je on však jediným a tím pravým vinníkem? Není to někdo jiný? Nenese vinu - celá kapitalistická společnost i se svými socialistickými pochopy? Ano! Ty je nutno činit odpovědné za dnešní bídu a hlad dělnické třídy, ty je nutno postavit před soud lidu, aby se zodpovídali ze všeho násilí na dělnické třídě spáchaného, ty nutno soudit a odsoudit.
Dělnická třída má další doklad o tom, co možno od dnešního vykořisťovatelského systému očekávat:
III. A konečné zkonfiskován závěr článku: »Ministerstvo sociální péče místo řádné revise nechává četnictvem vyšetřovat členy Ústředního svazu tesařů. «
»Na podpory má členstvo svazu nárok a uvidíme, bude-li či nebude-li třeba organisovati novou velkou deputaci třeba legionářů, aby šla tato v pravé poledne s lucernami hledati spravedlnost do ministerstva sociální péče, ministerské rady, anebo na hrad do sídla presidenta republiky. Nežádáme, aby se jiným bralo, nýbrž aby se nám dalo to, co nám patří. «
Tato konfiskační pralese je neslýchaným zásahem do tiskových svobod, zaručených ústavou.
Ptáme se proto pana ministra:
1. Dal pan ministr spravedlnosti pokyn svým podřízeným k takovéto konfiskaci?
2. Je pan ministr ochoten dáti příkaz, aby tato neslýchaná konfiskace »Tesařského Obzoru« byla zrušena?
V Praze dne 27. února 1934.
Štětka, Hodinová-Spurná, Hadek,
Dvořák, Krosnář, J. Svoboda, K. Procházka, Novotný, Steiner, Sliwka, Török, Tyll, Štourač, Kopecký, Zápotocký, Kliment, Čižinská, Babel, Kubač, Höhnel, Bilek, Juran, Russ, Hrubý, Vallo.
2505/VIII.
Interpelace
poslanců Čižinské, Tylla a soudruhů
ministrovi financí
o bezohledném postupu exekutora berního úřadu v Semitech a šlendriánu berní správy v Semilech.
Dne 17. února t. r. dostavil se do bytu Růženy Jakubíčkové v Rozkově čp. 187 exekutor berního úřadu v Semilech a aniž by cokoliv ohlásil, počal okamžitě prohledávat místnosti, stůl a konečně v druhé místnosti prádelník, ze kterého odcizil 50. - Kč, jediné to peníze, které měla rodina na svoji výživu, s tím prohlášením, že je zabavuje na dlužné daně Josefa Jakubíčka. Při tomto »úředním výkonu« poděšená žena zdráhala se peníze vydat uvádějíc, že není žádné daně dlužná, že má všechny daně zaplaceny a že tedy peníze, které jí exekutor bere - -, jsou peníze pro obživu rodiny. Tento podařený úřední orgán surově proti ubohé ženě zakročoval tak, že ženu poděsil, neboť se jí dotýkal na místech pro ženu choulostivých a když mu to vytýkala, prostě ji odstrčil s výhrůžkou, že mu brání »úřední výkon« provésti a že ji dá zavřít.
Dme 18. února její muž, Josef Jakubíčka, zjistil na berní správě za účasti přednosty úřadu, že jeho manželka měla všechny daně zaplaceny a že berní správa při předpisování daní postupovala tak, že jednou tutéž daň předepsala Josefu Jakubíčkovi a podruhé Růženě Jakubíčkové a že tedy exekuce na domněle nezaplacené daně byla protizákonná.
Takovýchto případů je na berní správě v Semilech více a uvádíme zatím jen tento jediný z mnoha, který svědčí o tom, jaký nepořádek