Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.
III. volební období.
9. zasedání.
2502.
Odpovědi:
I. vlády na interp. posl. Bendy, Ruppeldta, Lišky, Polívky, dra Ivanky, dra Fritze a druhů o naléhavém vydání malé silniční novely (tisk 2384/II),
II. min. financí na interp. posl. Gläsela a druhů o stížnostech do postupu chebské berní správy (tisk 2376/IX),
III. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Glásela a druhů o podpoře rozhlasu všeobecně a německého rozhlasu zvláště (tisk 2384/IV),
IV. vlády na interp. posl. Windirsche a druhů o prováděni zemědělských prací v den státního svátku (28. října) (tisk 2376/V),
V. min. financí na interp. posl. Windirsche a druhů o stížnostech rolníků z obce Dubnic, poškozených krupobitím v roce 1929, na německo-jablonskou berní správu, že ustano-vujíc paušalovanou daň z obratu nepřihlížela náležitě ke škodě, kterou utrpěli (tisk 2376/1V),
VI. vlády na intenp. posl. Windirsche, Scharnagla a druhů o ochraně zemědělců proti podvodnému vykořisťování (tisk 2376/III),
VII. předsedy vlády na interp. posl. Pika, Nového a soudr. o znehodnocení žita na krmivo dobytku (tisk 2393/VI),
VIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Hádka, Štětky a soudr. o poměrech ve věznici okresního soudu v Zábřehu a o svévoli tamějších úředníků (tisk 2376/V III).
IX. min. vnitra na interp. posl. dra Torkolya a druhů o rozpuštění zemského valného shromáždění maďarské národní strany, konaného v Moldavě dne 17. září (tisk 2376/X),
X. min. vnitra na interp. posl. Seidla, Brodeckého, Tayerle a soudr. o provádění zákona ze dne 28. prosince 1932, č. 204 Sb. z. a n. ve službách samosprávy a o protizákonném postupu úřadů okresních, připadne zemských (tisk 2376/I),
XI. min. financí na interp. posl. Seidla, Brodeckého, Tayerle a soudr. o obsazování volných systemisovaných míst kancelářských úředníků a pomocného kancelářského personálu vefinančních úřadech (tisk 2376/VI),
XII. vlády na interp. posl. Srby, Jurnečkové-Vorlové, Chalupníka a soudr. o úpravě cen cukru
(tisk 2376/XII), XIII. min. financí na intenp. posl. Krosnáře a soudr. o nezákonném a svévolném vymáhání
poplatků na chudých pražských nájemnících a podnájemnících (tisk 2376/XI),
XIV. min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interp. posl. Šamalíka a druhů o placení ošetřovacích útrat za léčení nemocných nakažlivými nemocemi ve veřejných nemocnicích (tisk 2393/IX).
2502/I.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Bendy, Ruppeldta,
Lišky, Polívky, dra Ivanky, dra Fritze
a druhů
o naléhavém vydáni malé silniční novely (tisk 2384/II).
Při řešeni návrhu, aby ještě před projednáním osnovy zákona o veřejných silnicích a cestách došlo k uzákonění přeměny obecních (vicinálních) cest v zenu Slovenské a Podkarpatoruské, je uvážiti, že zák. čl. 1/1890, který dosud pravoplatně upravuje právní poměry silniční v zemi Slovenské a Podkarpatoruské, nezná, jak známo, pojmu silnic okresních, takže by nepostačilo vysloviti v návrhu zákona pouze myšlenku, že obecním (vicinálním) cestám se přiznává povaha silnic okresních a že jako takové mají býti nadále zřizovány, opravovány a udržovány, nýbrž bylo by nezbytně nutno touto dílčí zákonnou normou, předcházející všeobecné osnově zákona o veřejných silnicích a cestách, upraviti veškeré právní poměry, které by se, pokud jde o zřízení, udržování a správu těchto silnic, upínaly k jejich vzniku a trvání. Ježto dosud platné zákonodárství země Slovenské a Podkarpatoruské nemá, jak řečeno, po této stránce normativního vzoru, bylo by nutno potřebné zákonné směrnice ve zmíněné dílčí osnově teprve vytýčiti a precisovati.
Je samozřejmé, že v době unifikačních a reformních snah právních poměrů silničních, jak se projevuji v osnově zákona o veřejných silnicích a cestách, nebylo by lze pro úpravu právních poměrů okresních silnic na Slovensku a Podkarpatské Rusi bráti vzor v předpisech dosud platných v zemích historických, nýbrž bylo by je řešiti v intencích zmíněně osnovy silničního zákona, která vnáší do dosavadního stavu silničních předpisů v určité míře nové směry ve vztahu samosprávných složek okresů k státním úřadům silničním, dávajíc vrchnostenské rozhodování o otázkách silničních do rukou těchto úřadů a ponechávajíc složkám samosprávným silniční správu.
Z připomínek, které byly se strany samosprávných svazů podány ministerstvu veřejných prací právě proti tomuto řešení vzájemnosti složky státní a samosprávné, je očividné, že ani dílčí osnova o přeměně obecních (vicinálních) cest na sitnice okresní, která by byla snad pořízena z podnětu podané interpelace, neobešla by se bez předchozího zásadního vyřešení vztahu složky samosprávné k orgánům státním, kterážto otáčka Je jednou z nejvážnějších připomínek k osnově zákona o veřejných silnicích a cestách.
Nelze tudíž míti za to, že by uskutečnění event. dílčí osnovy zákona o přeměně vicinálních cest na silnice okresní bylo myslitelné s nějakým podstatným uspíšením co do času, jaký si ještě vyžádá pro jednání samé osnovy zákona o veřejných silnicích a cestách, a jest se obávati, že by dílčí uzákonění přeměny vicinálních cest na silnice okresní mohlo případně prejudiciálně velmi rušivě zasáhnouti do základní a jednotné myšlenky unifikační a reformní úpravy silničních poměru v republice Československé, jak ji sleduje osnova zákona o veřejných silnicích a cestách.
Třebaže některé centrální úřady nepodaly ještě svých připomínek, jest v intencích ministerstva veřejných prací projednati došlý již připomínkový elaborát k osnově zákona o veřejných silnicích a cestách a řádu silniční a čestní policie po předchozí dohodě s ministerstvem vnitra s největším urychlením v příslušných meziministerských poradách a předložiti v době pokud možno nejbližší konečné znění osnovy nebo alespoň osnovy zákona o veřejných silnicích a cestách k parlamentnímu projednání.
Přihlížejíc z vytčených věcných důvodů k časové, jistě nepatrné diferenci mezi projednáním dílčí osnovy o přeměně obecních (vicinálních) cest na silnice okresní a projednáním osnovy vlastního zákona o veřejných silnicích a cestách, nedoporučuje se z ohledů zdárně unifikace a opravy dnešních právních poměrů silničních v republice Československé tříštiti legislativní úsilí samostatným řešením jen určité partie silničních předpisů, která s ostatními jejich částmi tvoří formální, obsahový a téměř nedělitelný celek.
V Praze dne 16. února 1934.
Předseda vlády: Malypetr, v. r.
2502/II (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na Interpelaci poslance Gläsela a druhů
o stížnostech do postupu chebské berní správy (tisk 2376/IX).
Berní správa v Chebu řídí se při osvobozování od daně podle § 3, při povolováni srážky podle § 20 zákona o přímých daních i při odečítáni výměnků i úroků z dluhů u zemědělců ustanoveními zákona o přímých daních.
Při tom však nutno přihlížeti též k ustanovením § 17, č. 4 a § 20, odst. 4. cit. zák.; § 17, č. 4. zákona o přímých daních stanoví, že do provozovacích nákladů jest čítati též stravováni rodinných členů, zaměstnaných trvale při provozování vlastního hospodářství nebo (podniku.
§ 20, odst. 4. zákona o přímých daních pak stanoví, že ustanoveni § 20, odst.. 1. až 3. nelze užíti na příslušníky rodiny, jejichž stravování se odečítá od dani podrobeného důchodu podle § 17, č. 4., což znamená, že při výpočtu srážky pro mnohočlenné rodiny podle § 20 nelze k osobám, jichž stravování se odečítá, vůbec přihlížeti.
Při vyměřování daně důchodové jak podle individuelních přiznání, tak i podle zemědělských průměrů, musí tedy vyměřovací úřad vycházeti z toho, kolik členů rodiny jest trvale zaměstnáno v hospodářství, a teprve zbývající členy rodiny (přirozeně mimo poplatníka samého) smí vzíti v úvahu při výpočtu slevy podle § 20 cit. zák. V přiznáních k dani důchodové mohou si poplatníci odečísti při výpočtu čistého příjmu z pozemků náklady na stravování členů rodiny v hospodářství trvale zaměstnaných a v zemědělských průměrech jsou - pokud k jich používání v obvodu toho kterého finančního úřadu II. stolice dochází - tyto výdaje rovněž odečteny.
Pro používání zemědělských průměrů bylo nutno - neměli-li poplatnici býti zatěžováni prokazováním okolnosti, kteří členové rodiny a do jaké míry jsou v hospodářství trvale zaměstnáni a kolik cizích sil bylo zaměstnáno - stanoviti průměrně, jakého počtu pracovníků vůbec jest při té které výměře hospodářství třeba a kolik z nich připadá na členy rodiny. Tyto zásady, jakož i další předpoklad, že v hospodářství jsou trvále vedle hospodáře zaměstnáni dva příslušníci rodiny, byly stanoveny v plné dohodě se zástupci zemědělců.
Bližší vysvitne z tohoto příkladu: Při hospodářství o 15 ha stanovena byla potřeba celkem 4 trvalých pracovníků. V seznamu bytovém (domovním) uvádí hospodář, že má manželku, 3 nezletilé dítky a l čeledína, takže jest v této domácnosti s hospodářem celkem 6 osob; v tomto případě se bez dalšího šetření předpokládá, že v hospodářství ve skutečnosti jsou plně zaměstnáni: hospodář, hospodyně, čeledín a l z nezletilých dětí, tedy úhrnem 4 osoby. Na zbylé dvě nezletilé děti se bere zřetel při použiti § 20 zákona o přímých daních, t. j. při celkovém důchodu do 26. 000 Kč snížením daňové sazby o 1/10.
U berní správy v Chebu podali zemědělci proti dani důchodové
za rok 1930 celkem 30 odvolání » 1931 » 44 »
» » 1932 » 18
Z nich jest Již část vyřízena. Většina odvolání směřuje proti neuznání srážek podle § 20 zák. o přímých daních. O odvoláních těchto bude v
nejbližší době rozhodnuto. Ve většině případů byla podnětem k odvoláni neznalost shora uvedených zásad, dle nichž byly zemědělské průměry sestaveny. Pokud jest snad v tom kterém případě odvoláni odůvodněno, bude při jeho vyřízení zjednána náprava.
V Praze dne 10. února 1934.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2502/III (původní zněni).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance Ch. GIäsela a druhů
o podpoře rozhlasu všeobecně a německého rozhlasu zvláště (tisk
3384/IV).
1. Jak jsem již ve schůzích rozpočtových výborů poslanecké sněmovny a senátu ve dnech 21. listopadu a 13. prosince 1933 prohlásil, odpovídaje při projednávání návrhu rozpočtu ministerstva pošt a telegrafů na dotazy ve věci zřízení německé vysílací stanice v Československu, je za nynějších poměrů nejvhodnějším řešením německého vysíláni v Československu zařazení většího počtu německých relací do programů československých rozhlasových stanic, které svým vysíláním zasahují většinu obyvatelstva německé národnosti, usazeného v různých oblastech našeho státu.
Vysílání německých relací československými rozhlasovými stanicemi se stále zdokonaluje a rozšiřuje, jak svědči nový rozvrh německého vysíláni, který byl rozhlasovou společností Radiojournal zaveden od 14. ledna 1934 u pražských stanic a u stanice bratislavské a který bude zaveden od 11. března t. T. v Brně a v Moravské Ostravě.
Podle tohoto rozvrhu připadá nyní na německý rozhlas, vysílaný pražskými stanicemi (liblickou a strašnickou) týdně as o 154% více než dosud, při čemž do nynější rozšířené doby nepočítají se mimořádné přenosy z pražského německého divadla a z německých divadel krajinských, ani příležitostné přenosy zahraničních stanic německého jazyka.
V Bratislavě bylo německé vysílání rozšířeno hlavně o soudobý přenos německého zpravodajství z Prahy, takže Bratislava vysílá nyní německy týdně as o 107% více než dosud.
Německé vysílání brněnskou rozhlasovou stanicí bude od 11. března, t. r. rozšířeno as o 48% týdně.
Podobní německé vysílání v Mor. Ostravě bude od 11. března t. r. rozšířeno as o 54% týdně.
V novém rozvrhu německého vysílání je dále také pamatováno na to, aby německé relace ve zmíněných rozhlasových stanicích nebyly, podle možnosti, vysílány ve stejnou dobu. Při rozšíření německých relací sledovala pak rozhlasová společnost konečně ještě obsahové prohloubení německého vysílání, které bylo obohaceno o další programové obory, jako dětské besídky, kulturní, politické a hospodářské přehledy a pod.
2. Pokud pak jde o všeobecnou podporu a vybudování rozhlasu v Československu, přičiňovala se státní telegrafní správa o propagaci rozhlasu v obyvatelstvu a o jeho největší možné rozšíření velmi usilovně - a to již ve svém vlastním zájmu - od samého počátku rozhlasu v Československu a nenechala bez povšimnutí žádnou příležitost, která se naskytla k šíření rozhlasové myšlenky v obyvatelstvu našeho státu. Důkazem toho jsou četné propagační akce, k nimž státní telegrafní správa dala buď sama podnět anebo se jich činně súčastnila. Telegrafní správa přispěla dále k rozšíření rozhlasu zejména vybudováním rozhlasové sítě, kterou stále zdokonaluje, snížením rozhlasového poplatku na 10 Kč měsíčně, zjednodušením úředního řízeni, spojeného s propůjčováním koncesí a vybíráním rozhlasového poplatku, vlastními radiovými exposicemi na rozličných výstavách, propagačními poštovními razítky, vydáním propagačního filmu atd. V této činnosti telegrafní správu účinně podporuje rozhlasová společnost.
Státní telegrafní správa sleduje také pozorně otázku cen radiových přijímačů, neboť je přesvědčena, že další rozšíření rozhlasu závisí nyní především na cenách radiových přístrojů.
Pokud ide o obsah rozhlasových programů, je úkolem nově zřízeného poradního sboru při rozhlasové společnosti, aby přinášel podněty, jak zdokonaliti rozhlasové programy, aby vyhovovaly pokud možno všem vrstvám posluchačů rozhlasu.
Ve sivých snahách po dalším rozšířeni rozhlasu v našem státě hodlá státní telegrafní správa i dále pokračovati, spoléhajíc při tom na podporu všech korporací a institucí přímo nebo nepřímo na rozhlase zúčastněných. O tom, že její dosavadní snahy vykazují příznivé výsledky, svědčí pronikavý a neustálý vzestup koncesionářů přijímacích radiofonních stanic, jichž koncem roku 1933 bylo úhrnem 573. 109.
V Praze dne 20. února 1934.
Ministr pošt a telegrafu: Dr. Franke, v. r.
2502/IV (původní zněni).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Fr. Windirscbe a druhů
o provádění zemědělských prací v den
státního svátku (28. října)
(tisk 2376/V).
Podle přání projeveného v interpelaci budou dány příslušným státním úřadům a orgánům pokyny, že není zakázáno konati zemědělské práce v den 28. října, pokud je jejich výkon v tento den za daných poměrů nutný a odůvodněný.
V Praze dne 19. února 1934.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2502 V (původní zněni).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Fr. Windirische a druhů
o stížnostech rohlíků z obce Dubnic, poškozených krupobitím v roce 1929, na německo-iablonskou berní správu, že ustanovujíc paušalovanou daň z obratu nepřihlížela náležitě ke škodě, kterou utrpěli (tisk 2376/IV).
U žádostech zemědělců z obce Dubnic za snížení zemědělského paušálu daně z obratu za rok 1929 pro poškození živelní pohromou provedla berní správa v Německém Jablonném šetření a v úplné shodě se zástupcem zemědělské rady snížila jim paušál za zmíněný rok o 15 -40%. Až potud postupovala berní správa zcela shodně s příslušným ustanovením vyhlášky ze dne 27. května 1930, č. 69 Sb. z. a a.
Odmítnouti stížnosti oněch zemědělců proti svým rozhodnutím v této věci jakožto nepřípustné nebyla však berní správa oprávněna podle ustanovení § 21, odst. 2., zákona o dani z obratu a dani přepychové, podle něhož lze si
stěžovati proti všem nařízením a rozhodnutím ve věci daně z obratu.
Proto byla zrušena rozhodnutí berní správy v Německém Jablonném, jimiž byly odmítnuty stížnosti oněch zemědělců, a o stížnostech rozhodne meritorně zemské finanční ředitelství v Praze.
Ve věci samé však zřejmě nebyli zemědělci značněji poškozeni, jak je zřejmo:
a) z toho, že snížení paušálu bylo provedeno v úplné shodě se zástupcem zemědělské rady;
b) z poměrně malého rozdílu mezi poškozením, udávaným zemědělci (29%-55%), a snížením paušálu, povoleným berní správou (15% -40%), při čemž nutno uvážiti, že zemědělský paušál nahrazuje daň z obratu nejen z dodávek výrobků zemědělské produkce rostlinné, která byla v tomto případě poškozena krupobitím, nýbrž i z dodávek výrobků zemědělské produkce živočišné, na níž dotyční zemědělci škodu neutrpěli.
Jest proto pravděpodobno, že ani zemské finanční ředitelství v Praze nebude moci o stížnostech rozhodnouti jinak než zamítavě.
Výtka, že tito zemědělci museli při doručení zamítavých vyřízení zaplatiti ještě poštovně po l Kč, je neodůvodněna, protože podle platných poštovních předpisů (čl. II., odst. 3., zákona ze dne 2. října 1865, Číslo 108 ř. z. ) písemná sdělení finančních úřadů jako všechna úřední korespondence stranám jsou osvobozena od poštovného jen, dějí-li se v zájmu veřejné služby, t. i. výhradně nebo převážně v zájmu veřejném, což při rozhodnutích o žádostech za snížení zemědělského paušálu daně z obratu nepochybně není.
V Praze dne 8. února 19. 34.
Ministr financí: Dr. Trapl, v, r.
2502/VI (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Windirsche, Scharnagla a druhů
o ochraně zemědělců proti podvodnému vykořisťování (tisk 2376/III).
Příslušná ministerstva dala vykonati šetření o případech, do kterých si páni mterpelanti stěžují. Podle výsledků tohoto šetření budou učině-
na v mužích platných předpisů další potřebná opatřeni na ochranu zemědělců před nereelním postupem, o kterém v interpelaci byla učiněna zmínka. Jestliže by v platném právu nebylo dostatečné opory pro znemožnění postupu, do kterého si interpelace stěžuje, uváží vláda o potřebném doplnění dosavadního právního řádu.
Podřízeným úřadům bylo uloženo, aby získávání objednávek u zemědělců věnovaly pozornost a proti závadám při tom zjištěným aby zakročovaly se vší přísností podle platných předpisů, zejména aby činily příslušná trestní oznámení o případech, kdy je podezření, že obchodní zástupci získali objednávku podvodem.
V Praze dne 24. února 1934.
Předseda vlády: Malypetr, v. r.
2502/VII.
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslanců L. Pika, Frant. Nového a soudruhů
o znehodnocení žita na krmivo dobytku (tisk 2393/VI).
Počátkem sklizně 1933/34 bylo podle přibližných odhadů u zemědělců a družstev ještě 10. 000 až 15. 000 vagónů žita z předcházející sklizně 1932/33. Sklizeň tohoto ročníku byla prováděna za méně příznivých klimatických poměrů, v důsledku čehož v některých oblastech byla sklizeň podřadnější kvality a žito prodělávalo na skladech změny, které podstatně zmenšily jeho upotřebitelnost pro lidský konsum. Mimo to bylo toto žito ve zvýšené míře napadeno a poškozeno pilousy.
Žito z hospodářského období 1933/34 bylo mnohem lepší jakosti než žito ze sklizně předchozí. Proto také mouka ze starého žita nemohla svou jakostí konkurovati jakosti mouky ze žita nového, které bylo po žních obchodováno za stejné ceny, jako žito staré. Z toho důvodu nebylo možno uvésti staré žito do konsumu a byl proto hledán způsob, jakým by se daly přebytky tohoto starého, intervenčně vykoupeného žita zužitkovati co nejvýhodněji. Po bedlivé úvaze byl tento způsob shledán ve zkormování žita. Pokud se týče ceny, za kterou by mělo býti žito k účelům krmným prodáváno, bylo uznáno, že tato cena musí býti přiměřená běžné ceně otrub, proto byla stanovena původně, na 60 Kč a byla později přizpůsobována dalšímu vývoji cen otrub.
K Jednotlivým bodům se uvádí:
K bodu 1):
Ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem financí výnosem ze dne 27. září 1933, č. j.. 113. 165-VI-A/33 zmocnilo Centrokooperativ. svaz jednot hospodářských družstev republiky Československé v Praze, aby žito, které bylo do konce srpna 1933 intervenčně vykoupeno a převzato, bylo v množství necelých 2. 500 vagónů denaturováno a v zrně nebo v šrotu prodáno za nejvýhodnější ceny, ať na burse, či mimo bursu.
K bodu 2):
Při denaturaci a šrotování žita jde výhradně o žito ze sklizně 1932, které jest oproti žitu ze sklizně 1933 jakosti podřadné a které bylo nakupováno za cenu průměrně 75 Kč za l q.
K bodu 3):
Pro výživu nezaměstnaných bylo schváleno použiti 800 vagónů žita ve schůzích ministerské rady, konaných dne 7. a 23. prosince 1933. Expedice žita pro tuto akci byla již zařízena. Dodává se žito z poslední sklizně podle bursovnich zvyklostí. Chléb z tohoto žita vydává se nezaměstnaným zdarma.
V Praze dne 26. února 1934.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2502/VIII (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Hádka, Štětky a soudruhů
poměrech ve věznici okresního soudu
v Zábřehu a o svévoli tamějších úředníků
(tisk 2376 VIII).
Okresní soud v Zábřehu a jeho věznice mají některé nedostatky vyplývající z umístění ve staré budově, která nemá dvoru a jejíž místnosti nejsou dosti světlé. Přes to bylo úředním vyšetřením za účasti úředního vězeňského lékaře zjišteno, že výkon vazby ve jmenované věznici nikterak neohrožuje zdraví vězňů.
Na stravu, osvětlení, vytápění a zacházeni s vezni dosud žádný vězeň stížnosti nepřednesl
a úředním šetřením nebyly v těchto směrech žádné závady shledány.
Závady ve výkonu třítýdenního trestu Adolfa Altmanna vznikly tím, že byl vykonán ve věznici okresního soudu, kde výhody státního vezení v plném rozsahu nebylo možno poskytnouti; přes to náprava podle možnosti byla zařízena. Příslušné soudy byly upozorněny, že trest státního vězeni ve věznicích okresních soudů vůbec vykonáván býti nemá.
V Praze dne 24. února 1934.
Ministr spravedlnosti: Dr. Dérer, v. r.
2502/IX (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Torkolya a druhů
o rozpuštění zemského valného shromážděni maďarské národní strany, konaného v Moldavě dne 17. záři (tisk 2376/X).
Podle provedeného šetřeni předseda v interpelaci uvedeného shromáždění neuposlechl výzvy zástupce úřadu, aby napomenul řečníka pro nepřípustný výrok, ač podle (platných předpisů byl povinen opatření úředního zástupce provésti. Dříve pak než zástupce úřadu mohl učiniti další opatřeni, reagoval sám řečník na tuto výzvu způsobem, který vyvolal mezi přítomnými povážlivý neklid, a proto zástupce, úřadu pro zachování veřejného klidu a pořádku shromáždění rozpustil.
Postupu tomu nelze podle platných předpisů a podle vylíčených okolnosti nic vytýkati a nemám proto důvodu k žádaným opatřením.
V Praze dne 21. února 1934.
Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.
2802/X.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Fr. Seidla,
V. Brodeckého, R. Tayerleho
a soudruhů
o prováděni zákona ze dne 28. prosince 1932, č. 204 Sb. z. a n. ve službách samosprávy a o protizákonném postupu úřadů okresních, případně zemských (tisk 2376/I).
Z ustanovení § 27, odst. l, poslední věta zákona ze dne 28. prosince 1932, č. 204 Sb. z. a n" o úsporných opatřeních personálních, že "hroxnadné smlouvy dělnické nejsou tímto zákonem dotčeny", nelze dovozovati nedotknutelnost těchto hromadných smluv vůbec, resp. v daném případě zákaz pro obec Nové Město n. /Metují, že nesmí v oboru kolektivních smluv uzavřených se zaměstnanci jejích elektro-vodárenských podniků použíti práva, které jí dává § 32 čes. obec. zříz. a provésti opatřeni nutná se zřetelem na finanční situaci obecního hospodářství.
S tohoto hlediska vycházel zemský úřad v Praze ve svém výnosu v interpelaci zmíněném a řízeném jen na okresní úřad v Novém Městě n. /Met. Tímto výnosem, jenž se ostatně týkal všech hromadných smluv tedy i těch, na které se výjimka zákona nevztahuje, nepředbíhal zemský úřad konkrétním opatřením, která obec učinila. Přes to byl zemskému úřadu připomenut správný vyklad cit. zákonného ustanoveni.
V Praze dne 26. února 1934.
Ministr vnitra: Dr. Černý, v. r.
2502/XI.
Odpověď
ministra financi
na interpelaci poslanců Fr. Seidla,
V. Brodeckého, R. Tayerle
a soudruhů
o obsazováni volných systemisovaných míst kancelářských úředníků a pomocného kancelářského personálu ve finančních úřadech (tisk 2376/VI).
Podle zpráv, které jsem si vyžádal od zemských finančních úřadů, mohu konstatovati, že
uvolněná služební místa v kancelářské službě jsou v osobních stavech zemských finančních úřadů - o ty hlavně jdě - z valné většiny běžně propůjčována v mezích platných předpisů. Všeobecně známá personální situace finančních úřadů nutí již sama k tomu, aby uvolněná služební místa, zejména ta, jimiž Je doplňován celkový systemisovaný počet, byla včas a neustále doplňována.
Dojem vleklého obsazováni uvolněných míst je patrně vyvolán platnými úspornými opatřeními personálními, která vláda vydala jednak usnesením z 11. prosince 1931, podle kterého musí každé místo ve vyšší platové stupnici býti před opětným obmezením volné nejméně 6 měsíců, jednak usnesením ze 7. července 1933, podle něhož lze obsaditi bez souhlasu vlády toliko 90% systemisovaných služebních míst toho kterého osobního stavu.
V některých osobních stavech nelze pak obsaditi volná místa v II. platové stupnici státních zaměstnanců v pomocné kancelářské službě proto, že kandidáti nesplňují ještě podmínky stanovené v odst. 2, § 27 nař. č. 113/26 Sb. z. a n.
Ve zcela výjimečných případech nejsou místa v 6., po případě 5. platové stupnici obsazována proto, že přicházejí pro ně v úvahu kancelářští úřednici příliš mladí, jichž povýšením by vznikl nepoměr k vyšším služebním třídám.
Podotýkám, že jsem Již požádal vládu o svoleni k doplnění osobních stavů jak kancelářských úředníků, tak i zaměstnanců v pomocné kancelářské službě.
Pokud se interpelace dotýká revisního odboru ministerstva financí, byla v tomto osobním stavu právě vypsána veřejná soutěž na obsazení volných systemisovaných služebních míst kancelářských úředníků v 7. platové stupnici. Kancelářská místa v pomocné službě budou obsazována postupně podle toho, jak v revisním odboru bude docházeti k reorganisaci služby a k zavedení resp. rozšíření zpravodajské služby, pro niž bylo vládou zvýšení systemisace kancelářských míst povoleno.
K případům v interpelaci konkrétně uvedeným sděluji: Tři místa vrchních kancelářských oficiantů (I. platová stupnice) u okresního finančního ředitelství v Olomouci byla vázána třemi témuž ředitelství nad systemisovaný stav přidělenými kancelářskými úředníky (z nich jeden byl dne 30. listopadu 1933 pensionován). Zjev tento plyne z okolnosti, že dosud se nepodařilo u jednotlivých úřadů dislokacemi zaměstnanců uvésti v soulad stav systemisovaný se stavem skutečným.
Pokud v interpelaci je si stěžováno na přetížení prací jednoho kancelářského oficianta u okresního finančního ředitelství v Olomouci, bylo zjištěno, že požadavky službou na tohoto oficianta kladené nepřekračují obvyklou míru, která je Dožadována od všech finančních zaměstnanců v dnešní době. Svou dovolenou absolvoval tento oficiant v létech 1930 až 1932 v celku a nepřetržitě, v r. 1933 pak na svou žádost zatím ve dvou dílech.