Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období.
9. zasedáni.
2459.
Interpelace:
l. posl. Šamalíka, dra Danka, Bezděka a druhů min. školství a nár. osvěty o nepřístojnostech v obecné škole v Molenburku, okres Boskovice na Moravě,
M. posl. Wagnera a druhů min. zemědělství, aby napravil zlořády v obchodu s dobytkem,
III. posl. Babela, Hádka, Štětky a soudruhů min. spravedlnosti o přečin u proti zdraví vězňů ve věznici litoměřického krajského soudu, iehož se dopustili vězeňský lékař dr. Florian a správa litoměřické věznice,
IV. posl. Pechmanové-Klosové, Davida a druhů vládě republiky Československé o zoufalé hospodářské situaci majitelů rodinných domků, postavených bez státní záruky na Železnobrodsku, Jablonecku, Semilsku a Jilemnicku,
V. posl. Hádka a soudr. min. spravedlnosti dr. Meissnerovi o - - rozsudku proti poslanci dr. Viktoru Sternovi,
VI. posl. K. Procházky, Hádka, Hodinové-Spurné, Novotného. Tylla, Babela a soudr. vládě o strašlivé důlní katastrofě na šachtě Nelson III ve středu dne 3. ledna 1934,
VII. posl. Windirsche a druhů min. vnitra o prodeji jedů k hubení polních myší. VIII. pos. Windirsche a druhů min. spravedlnosti, aby pozůstalosti projednávaly soudy,.
IX. posl. Windirsche a druhů min. spravedlnosti o uveřejňování jmen osob, které vykonaly vyjevovací přísahu, v obci jejich bydliště.
2459/I.
Interpelace
poslanců Jos. Šamalíka, dra Lad. Danka, Bedřicha Bezděka a druhů
ministru školství a národní osvěty
o nepřístojnostech v obecné škole v Molenburku, okres Boskovice na Moravě.
Naní vyřízen posud trapný případ ve škole v Molenburku na Boskovicku, který jsme v po-
slanecké sněmovně interpelovali a už znovu hlášen jest nový případ z této školy: těžké urážky dvou obcí Molenburku a Housko, jíž se dopustil řídící školy p. Čapek. -
Před několika dny ztratila se ve školní učirně v Molenburku rtuť, položená na okně školním.
Řídicí školy Čapek v Molenburku prohlásil veřejně k dětem III. třídy, že Molenburk a Housko budou vyhlášeny široko daleko, že jsou to zlodějské vesnice. Nemůže to býti jinak - než že rodiče učí děti krást a za nic to nepovažují.
Prohlášení to, které děti doma sdělily, vyvolalo v obou obcích velký rozruch a odpor.
Náměstek starosty obce Molenburku s radním a 2 členy obec. zastupitelstva podali stížnost okr. školnímu výboru v Boskovicích.
Podepsaní se táží:
Jest Vám, pane ministře, tento případ znám a hodláte po urychleném vyšetřeni ihned přeložiti řídícího učitele Čapka z Molenburku proto, že stal se v této obci nemožným?
V Praze dne 20. prosince 1933.
Šamalík, dr. Daněk, Bezděk,
Rýpar, Vičánek, Kaňourek, Janalík, Košek, dr.
Nosek, Roudnický, Stanislav, dr. Novák, Světlík,
Sedláček, Navrátil, Myslivec, Stašek, dr. Mičura,
Adámek, Vaculík, dr. Dolanský.
2459/II (překlad).
Interpelace
poslance Wagnera a druhů ministrovi zemědělství,
aby napravil zlořády v obchodu s dobytkem.
Poslední léta stává se velmi často, že obchodníci se selaty nakoupenými na dobytčích trzích dopouštějí se tohoto podvodu:
Obchodníci znají adresu prodávajících zemědělců podle dobytčích pasů, od nich převzatých. Po nějakém čase dostanou prodávající většinou již od advokáta výzvu, aby zaslali nejen kupní cenu, nýbrž ještě značně více na zvěrolékařské a advokátní útraty za zdechlé sele, které prý bylo někde zahrabáno na mrchovišti.
Při tom se vždy uvádí takové údaje o nemoci zvírat, že lze zajisté pochybovati o jejich věrohodnosti.
Poněvadž se oznamuje, že zvíře bylo zahrabáno v krajinách od tržního místa velice vzdálených, dala by se kontrola, zdali tam vůbec bylo nějaké sele zahrabáno, prováděti jen s ohromnými výdaji.
Při tom pro opožděné hlášení a zetlení, které rozhodně již nastalo, nelze již konstatovati, zdali zahrabané zvíře skutečně patřilo žalovanému prodávajícímu. Vždyť všeobecné nemají selata, zvláště jsou-li jednobarevná a mimo to zahynulá, žádných rozlišovacích znamení.
Tato věc připouští i takový podvod: Obchodník reklamuje sele nejen snad u jednoho zemědělce, nýbrž u mnoha prodávajících, podle dosavadní soudní prakse určitě dostane zpět žádanou částku, která, jak již bylo rečeno, není jati prostou cenou kupní, nýbrž jest několikerým jejím násobkem, poněvadž se k ní přirážejí zvěrolékařské útraty a advokátní poplatky. Nezřídka se v takových případech podávají hned soudní žaloby jen proto, aby se požadovaný peníz zvýšil.
Dlužno se zmíniti i o možnosti, zdali jsou příčiny nemoci staré, i když skutečně pošlo zvíře tak mladé. Obchodníci dopravují zvířata za každého počasí a v každé roční době v otevřených vozech a vystavují je tomuto počasí. Když tedy zvířata zahynou, jest to způsobeno většinou dopravními poměry; obchodník tedy vyvolává nebezpečí, ale risiko přesunuje na prodávajícího.
Tento vylíčený druh podvádění sedláků množí se tak, že prodej obchodníkovi uvaluje na každého prodávajícího starost, poněvadž často tímto umělým podvodem ztrácí celou tržbu, získanou na trhu a tím i značnou část svých hospodářských příjmů. Odpomoci bylo by tomu beze všeho možno třeba tím způsobem, že by odborné tržní orgány byly povinny bezplatně prohlížeti všechna tržní zvířata, a že by kupující byl zproštěn jakéhokoliv risika, kdyby byla na trh připuštěna jen zvířata uznaná za zdravá. U selat odborník snadno pozná nemoc, poněvadž zvíře nemocně jest i laikovi nápadné pohyby a chováním. Při tom nemoci selat pro trh zralých vznikají vždy jen z příznivých příčin, jako nachlazeni, překrmení atd. a ihned se projevují.
Podepsaný se tedy táže:
Jest pan ministr ochoten co nejdříve učiniti opatření, aby se výše vylíčená zneužití znemožnila?
V Praze dne 12. prosince 1933.
Wagner,
Gläsel, Viereckl, Halke, Oelillnger, dr. AlayrHarting, Zajíček, Fritscher, Scharnagl, Greif, Bobek, Windirsch, Bohm, Platzer, Kohler, Zlerhut, Heller, dr. Peters, Krumpe, dr. Petersilka, Kunz, dr. Luschka.
2459/III (překlad).
Interpelace
poslanců Babela, Hádka, Štětky a soudruhů
ministrovi spravedlnosti
o přečinu proti zdraví vězňů ve věznici
litoměřického krajského soudu, jehož se
dopustili vězeňský lékař dr. Florian a
správa litoměřické věznice.
Při návštěvě obou vězňů Josefa Broschka a Josefa Korbla ve věznici litoměřického krajského soudu dne 13. prosince 1933 stěžoval si vězeň Josef Broschek, že jest v cele společně se 6 vězni, z nichž jeden jest pohlavně nemocný, jak uznal sám lékař, není však od ostatních od-
dělen ani odevzdán do místnosti pro nemocné nebo do nemocnice. Osoby ubytované v cele velice ohrožuje nákaza, neboť na příklad pro všech 6 osob jest jen jediná nádoba na pití, čímž zvláště v zimě, při rozpukaných rtech mohou se takovéto nemoci velmi lehce přenésti. Vězeň Korbel si zároveň stěžoval, že, ačkoliv jí jen máto, příděl potravy mu ani zdaleka nestačí a musí přímo hladověti.
Ačkoliv jest ochoten platiti si z vlastních peněz do 4 Kč týdně na mimořádný příděl potravin, který mu byl přiznán, bylo mu to odepřeno s poznamenáním, že něco takového není možno, nýbrž jen když pracuje, ačkoliv Korbl a Broschek pracují.
Návštěvník posl. Babel zároveň zjistil, že Korbel, který trpí Teumatismem, nedostává k mytí teplou vodu, které potřebuje, čímž se jeho nemoc musí dále zhoršovati.
Tážeme se ministra, je-li ochoten energicky zakročiti proti takovýmto neudržitelným poměrům a proti netečnému ošetřování nemocných ve věznici litoměřického krajského soudu správou věznice a lékařem drem Florianem?
V Praze dne 19. prosince 1933.
Babel, Hádek, Štětka,
Kliment, Kuhn, Pecháček, Novotný, Gottwald, J. Svoboda, Tyli, Dvořák, Stern, Krosnář, Kopecký, Hrubý, Štourač, Juran, Čižinská, Russ, Hodinová-Spurná, K. Procházka, Vallo, Zápotocký.
2459/IV.
Interpelace
poslanců L. Pechmanové-Klosové, J. Davida a druhů
vládě republiky Československé
o zoufalé hospodářské situaci majitelů rodinných domků, postavených bez státní záruky na Železnobrodsko, Jablonecku,
Semilsku a Jilemnicku.
Krisí, kterou prodělává československé sklářství a jež současně hrozivým způsobem zasáhla
i náš textil, postižen jest hospodářský život celých krajů republiky. Tato kříse vyvrcholuje zejména v okresích železnobrodském, jabloneckém, semilském a jilemnickém, kde postihuje nejenom dělnictvo, avšak i drobné výrobce, malé živnostníky a v neposlední řadě také majitele malých domků, postavených v posledních letech, bez státní záruky.
V uvedených krajích a okresích jsou majiteli takovýchto malých domků zejména sklářští a textilní dělníci, kteří usilovně šetřili, ukládajíce si v dobách lepší konjunktury ty největší oběti, aby si zahospodařili částky, které by tvořily základ k dosažení vytouženého cíle: vlastního rodinného domku. Protože částky tyto nepostačovaly k úplnému krytí stavebních nákladů a nikdo nemohl tušiti, že po létech dobré konjunktury přijde doba krutých zápasů hospodářských, vybudovali si tito stavebníci svoje rodinné domky za pomoci získaných úvěrů v předpokladu, že mírnými splátkami v létech pozdějších bude jim možno svůj majetek zabezpečiti. Domky tyto nejsou vybudovány nijak nákladně. Obsahují pouze to nejnutnější a jsou přizpůsobeny nejskromnějším nárokům dělnických vrstev. To, co nyní tito majitelé malých rodinných domků prožívají, je pravou tragedií.
Pracovní podmínky zejména ve sklářství a textilu se zhoršily do tě míry, že nejen práce není vůbec, avšak i tam, kde se dosud omezeně pracuje, mzdové poměry jsou úplně rozvráceny a při omezenosti práce není záruky ani pro nejskromnější živobytí, Většina těchto dělníků a jejich rodin jest odkázána buď na podpory v nezaměstnání, anebo dokonce na akci stravovacích lístků.
Je pochopitelné, že za těchto okolností nelze ani pomysliti na to, aby tito lidé mohli plniti svoje závazky vůči finančním ústavům, od nichž obdrželi hypotékami zápůjčky.
Protože však ústavy jsou vázány zákonitými předpisy a protože tu jde ponejvíce o drobné peněžní ústavy místní, nelze počítati s tím, že by bylo možno i těm jinak nejpořádnějším dlužníkům poskytnouti jakýchkoliv úlev se strany peněžního ústavu. Nedodržování úvěrových podmínek vyvolává zákroky se strany těchto ústavů, vyčerpávající se nejprve řadou upomínek, po nich následuje žaloba, exekuční výměr a domek je prodáván v dražbě. Jde tu o střechu nad hlavou mnohdy velmi početných rodin, jde tu o jediný těžce nabytý majetek lidí. kterým poměry a doba neskytají ani tě nejmenší naděje na odvrácení této katastrofy a budoucnost, nejasná a nejistá, neskytá ani toho nejmenšího příslibu a naděje na znovunabytí ztraceného majetku. Lidé, zničení strádáním již několik roků trvajícím, s řadou dorůstajících děti, bez vyhlídky na jejich zaopatření v této kritické době, nebo s řadou dětí drobných, jejichž nasycení je denní, neutuchající starostí, vedou tu tragický a marný boj s poměry, které jsou silnější, než největší houževnatost a trpělivost.
Na okrese železnobrodském jest v 27 obcích a osadách tohoto okresu 350 stavebníků, jejichž celkový dluh, plynoucí z výstavby rodinných domků, činí 13, 500. 000 Kč. Tito postižení rekrutují se téměř bez výjimky ze řad nezaměstnaných sklářů. K záchraně svojí situace, svých existencí a skromného svého majetku obrátili se k ministerstvu sociální péče jednak podáním prostřednictvím okresního úřadu v Semilech, jednak
deputací, vedenou poslancem J. Davidem, s naléhavou žádostí o pomoc a odvrácení katastrofy. V dobré víře, že jejich voláni bude vyslyšeno. sešli se pak dne 17. prosince t. r. na veřejné schůzi v Alšovicích, jejímž výsledkem byla jednomyslně přijatá resoluce, předložená vládě republiky Československé a jednotlivým ministerstvům, dovolávající se určitých opatření k odvrácení hrozícího zničení několika set rodin.
Protože podle osobního zjištění podatelů této interpelace poměry v tomto kraji republiky vyhrocuji se opravdu hrozivě, a protože obyvatelstvo těchto krajů jest trvající krisí mnohonásobně postihováno a zasahováno, protože i odborové organisace vyčerpávají se do krajnosti plněním zákonitých povinností vůči nezaměstnaným, protože i stravovací akce, zejména za panující krutě zimy, jest naprosto nedostatečnou pomocí, jsou podepsaní přesvědčeni, že vláda republiky Československé nemůže ponechati bez povšimnutí tyto zvlášť tragické poměry a táží se proto vlády:
1. Jsou vládě republiky Československé známy tyto strašlivé poměry podhorských a horských krajů: naší republiky?
2. Je vláda republiky Československé ochotna zabývati se touto otázkou malých držitelů rodinných domků?
3. Jest vláda republiky Československé ochotna předložiti Národnímu shromáždění návrh zákona, jenž by upravil podmínky úvěrové u malých stavebníků a poskytl tak peněžním ústavům možnost poshovění a zmírnění břemen těchto stavebníků?
V Praze dne 29. prosince 1933.
Pechtnanová-Klosová, David,
Hatina, B. Procházka, inž. Záhorský, Lanc, Berg-
mann, Fiala, Vaněk, Tykal, Tučný. dr. Patejdl,
Langr, dr. Moudrý, Richter, Hynek, Šmejcová,
Sladký, Spatný, Stejskal, Mikuláš, Malý,
Netolický, Slavíček. Zeminová.
2459/V (překlad).
Interpelace
poslance Hádka a soudruhů
ministrovi spravedlnosti JUDru Meissnerovi
o - - rozsudku proti poslanci dru Viktoru Sternovi.
Dne 3. listopadu 1933 jednal volební soud mezi jiným také o otázce mandátu posl. dra V. Sterna. Jak známo, plzeňský krajský soud od-
soudil posl. dra Sterna pro řeč, pronesenou na schůzi proti imperialistickému ohrožování Sovětského svazu, ke 3 měsícům vezení, zostřeného třemi posty a ke ztrátě občanských práv, poněvadž čin byl prý spáchán z důvodů nízkých a nečestných. Nejvyšší soud zamítl zmateční stížnost, zvláště potvrdil výrok o nečestných a nízkých důvodech a zvýšil trest na 5 měsíců s 5 posty a 3000 - Kč pokuty, případně ještě na další měsíc vězení.
Tento rozsudek v nejširších vrstvách vyvolal oprávněný údiv. - - - - Občanský soud, totiž znojemský krajský soud, vyslovil v úplně stejném případě, že čin z nečestných důvodů spáchán nebyl.
- - - - Poprvé, co tato republika trvá, musil volební. soud - - - od zrušení mandátu upustiti a poradu a rozhodnutí případu odročiti, aby se vyčkal výsledek již žádaného řízení za obnovu. .....Sociálně demokratickému ministru spravedlností podřízený státní zástupce postavil se proti návrhu, aby plzeňský rozsudek byl změněn. Odvolal se dokonce proti části znojemského rozsudku, který popírá nečestnost důvodů. - - - -
Tážeme se tedy pana ministra:
Jest ochoten ihned dáti odvolati odvolání proti znojemskému rozsudku?
Jest ochoten, pokud jde o plzeňský rozsudek, naříditi, aby výkon trestu byl ihned zastaven, dokud nebude vyřízeno řízení za obnovu?
Jest ochoten vydati pokyn, aby státní zastupitelství nedělalo potíží obnově řízení, nýbrž naopak ji podporovalo?
V Praze dno 8. listopadu 1933.
Hádek,
Hodinová-Spurná, Čižinská, Tyli, K. Procházka, Štourač, Šliwka, Stern, J. Svoboda, Krosnář, Zápotocký, Babel, Torok, Gottwald, Vallo, Kliment, Kuhn, Russ, Novotný, Štětka, Juran.
2459/VI.
Interpelace
poslanců K. Procházky, Hádka, Hodino-
vé-Spurné, Novotného, Tylla, Babela
a soudruhů
vládě
o strašlivé důlní katastrofě na šachtě Nelson III ve středu 3. ledna 1934.
Hrozná katastrofa v Oseku, která si vyžádala 142 obětí na životech, je strašlivou obžalobou nejenom vražedného racionalisačního systému ne-
nasytných uhlobaranů, ale i celého kapitalistického systému vůbec. Ačkoliv ještě dnes není zcela objasněna, jak došlo ke katastrofě, je znám bezprostřední vinník tohoto hrozného neštěstí: jsou to racionalizační úsporné, vyděračské metody kapitalistické Mostecké uhelné společnosti a jejích představitelů, Petshkem počínaje a řediteli společnosti dolu konče.
Je nade vší pochybnost zjištěno, co této katastrofě předcházelo. Na dole Nelson III docházelo v posledních týdnech před katastrofou k řadě menších výbuchů, které zavinilo nedostatečně odstraňování jemného, velmi vznětlivého uhelného prachu, který je na dole Nelson ve velkém množství rozšířen. Přesto, že již i těmito menšími výbuchy byly životy sta horníků nejvýš ohroženy, bylo pověřeno odstraňováním tohoto nebezpečného uhelného prachu v celém podzemí dolu pouze 16 dělníků. Avšak právě v posledních dnech před katastrofou, v době, kdy již docházelo k menším výbuchům a požárům, odvolala správa dolu z úsporných důvodů i těchto 16 mužů. Tento zločinný postup správy dolu, zapříčiněný dravou nenasytností kapitalistického molocha, nedá se ničím omluviti. Několik tímto opatřením ušetřených stovek bylo kapitalistickým dravcům a jejich služebníkům milejší, nežli stovky životů horníků, z nichž většina byli živitelé rodin.
Toto opatření však nebylo jediným šlendriánem a jediným zločinným lajdáctvím. Je zjištěno, že před katastrofou již vzniklé požáry na šachtě Nelson III nebyly řádně uhašeny, nýbrž jen na rychlo zamazány hlinou a přes nebezpečí horníci byli nuceni v šíleném tempu pracovati na ohrožených místech dále. Střežení ohňů vůbec bylo z úsporných důvndů zanedbáváno a počet ochranného mužstva snížen.
Stav bezpečnostních opatření na dolech je dalším nezvratným svědectvím viny kapitalistické Mostecké uhelné společnosti. Nejenom, že na dolech nebylo vůbec onoho ochranného zařízení, ale ve slojích byly uloženy pytle s kamenným prachem, který v případě výbuchu pokryje požární ložiska i uhelný prach a požár udusí nebo aspoň omezí, ale jak bylo zjištěno, při záchranných pracích nebylo na dole ani kyslíkových bomb, takže záchranná mužstva musela se několikráte vrátit, aby si doplnila zásoby kyslíku. Tím přirozeně bylo opět ztraceno několik drahocenných hodin zachraňovacích prací. Ba ukázalo se, že kyslíkové bomby netoyly ani na povrchu a teprve po katastrofě musily býti narychlo dováženy z Duchcova.
Aby míra zločinného špársystému Mostecké uhelné společnosti, patřící do Petschkova koncernu, byla dovršena, ukázalo se po katastrofě, že z větrné jámy dolu Nelson přede dvěma měsíci odstraněn byl z úsporných důvodů těžní koš. K této větrné jámě utekl se patrně a podle svědectví několika málo zachráněných velký počet ohroženích horníků, avšak nezachránili se před zadušením, neboť vytahovadla zde nebylo.
Tyto hrozné skutečnosti strašlivě obžalovávají nejen úsporný systém na dole Nelson, ale
všechny ty, kdož tento systém zavedli, kdo jej prosazovali, a i úřady, které tento zločinný systém trpěly a schvalovaly. Jsou obžalobou úsporných systémů, stejně nebo ještě více prováděných na jiných šachtách a v jiných revírech. Zatčením několika vedoucích úředníků, provedeným zřejmě jen k uklidnění pobouřených hornických mass, zdaleka není odčiněn zločin, že byla zanedbána nutná bezpečnostní opatření, tím méně, když není dána záruka, že po krátké době, až utichnou bezprostřední dojmy z katastrofy, nebudou zatčení vinníci opět propuštěni na svobodu. Na svobodě však dosud jsou představitelé dohlédacích a dozorčích úřadů, kteří jsou stejně odpovědni za hrozné neštěstí, neboť zřejmě zanedbali svoje povinnosti.
Katastrofy posledních let na Mostecku dokazují, že báňské úřady a dosavadní úřední inspekce nekonali svých povinností. Úrazy horníků se v posledních letech zčtyřnásobily. Horníci se proto právem domáhají báňské inspekce, prováděné jejich volenými zástupci a placené státem.
Na svobodě konečně je i hlavní vinník, miliardář Petschek, do jehož koncernu důl patří a který je hlavním představitelem vyděračského úsporného systému, prováděného v jeho společnostech. Pro větší zisky tohoto uhlobarona a jeho společníků, pro rozšíření miliardového pohádkového jmění těchto uhelných magnátů bylo a je hazardováno stovkami a tisícovkami živitelů rodin. Při tom tento hlavní vinník je dosud na svobodě.
Pro uklidnění veřejnosti bylo zatčeno několik vedoucích úředníků, ale při tom jim bylo poskytnuto dosti času. aby mohli zahlazovat dúkazy své viny. Dva z hlavních vinníků účastnili se dokonce sjezdu do dolu jako »zachránci«, kde mohli na dostupných místech odstraňovat všechny důkazy svého zločinného systému.
Cynismus kapitalistických dravců vynikne však nejlépe ze zprávy, že Mostecká uhelná společnost darovala ve prospěch postižených jeden milion Kč. Tak tedy cení si kapitalistická společnost životy 142 horníků, kteří pro ni celý život pracovali a kteří zde zanechávají 114 vdov a 191 sirotků. Pro kapitalistickou Mosteckou uhelnou společnost, která za jediný rok vydřela v tomto jediném revíru z mozolu horníků 43 miliony Kč čistého zisku, nehledě k jiném skrytým uloženým milionům, má těchto 447 lidských životů cenu jednoho milionu Kč. Takovou cenu mají tedy stovky prolétaných životů pro kapitalisty, z nichž každý sám jest pojištěn na život na několik milionů Kč. Tento evnismus nenasytných uhloboronú volá po ještě větším potrestání.
Ptáme se proto vlády:
1. Je vláda ochotna okamžitě postarat se o oběti strašlivé důlní katastrofy v Oseku, zabezpečiti vdovy a sirotky po mrtvých hornicích i zraněné, při katastrofě a donutiti Mosteckou uhelnou společnost, aby jim poskytla doživotní přiměřenou a dostačující rentu?
2. Je vláda a zejména pan ministr spravedlnosti dr. Meissner ochoten postarati se, aby dosud zatčení vinníci nebyli ani na kauce propuštěni na svobodu, ale řádně potrestáni, a zejména aby byl okamžitě zatčen a exemplárně potrestán hlavní vinník uhlobaron a miliardář Petschek spolu s ostatními představiteli svého koncernu?
3. Je vláda ochotna postarati se, aby nejen z dolů Mostecké uhelné společností, ale i z ostatních dolů byl okamžitě odstraněn vražedný úsporný systém a aby byla dána záruka, že všechna potřebná bezpečnostní opatření k ochraně životů a zdraví horníků budou dodržována?
V Praze dne 8. ledna 1934.
K. Procházka, Hádek, Hodinová-Spurná, Novotný, Tyll, Babel,
Kubač, Kuhn, Torok, Hohnel, Čižinská, Dvořák,
Stern, Štětka, Juran, J. Svoboda, Steiner, Kli-
ment, Śliwka, Hrubý, Vallo.
2459 VII (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů
ministrovi vnitra o prodeji jedů k hubení polních myší.
Od pozdního léta 1933 je v četných krajinách Cech ohromné množství polních myší a hrabošů. které velice se rozmnožily podporovány tehdy trvalým suchým a teplým počasím. Škoda na polních plodinách způsobená těmito hlodavci dosáhla ohromného rozsahu a dala podnět, aby se zahájil rozsáhlý a účinný boj k jejich vyhubení. K tomu se užálo v četných místech jedovatých přípravků, neužívalo se však jich vždy s takovou odbornou znalostí, které jest zapotřebí, aby se sice myši vyhubily, ale divoká zvěř uchránila před škodami. Tak se stalo, že v obvodu četných obcí byly kromě myší otráveny i koroptve, bažanti, zajíci a králíci. Příčinou těchto otrav bylo, že jedovaté přípravky mohli příliš lehce dostati i nezkušení. Jest sice předepsáno, že se jedovaté prostředky k hubení myší nesmějí prodávati ve volném prodeji, nýbrž jen na průkaz ke koupi jedu. V četných případech však dostali odběratelé i bez těchto průkazů jedovaté prostředky, které se jim často vydávaly bez zvláštních návodů k použití.
Aby se čelilo takovým nezákonitostem, které chovají velké nebezpečí i pro lidské zdraví, jest
potřebí připomenouti příslušně předpisy obchodům, které prodávají jedy k hubení myší a žádati, aby předpisy byly přísně dodržovány.
Tážeme se pana ministra vnitra, je-li ochoten vydati v tomto směru nutné pokyny?
V Praze dne 8. ledna 1934.
Windirsch,
Halke, Oehlinger, Greif, Krumpe, Scharnagl,
Viereckl, dr. Mayr-Harting, dr. Hodina, Bobek,
Bohm, Heller, Zierhut, Platzer, Gläsel, Kohler,
Wasner, Zajíček, dr. Petersilka, Fritscher,
dr. Luschka, Kunz.
2459/VIII (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů
ministrovi spravedlnosti, aby pozůstalosti projednávaly soudy.
K největším břemenům v zemědělství náležejí útraty s projednáváním pozůstalostí, které za rok činí úhrnem miliony. Do roku 1921 projednávaly pozůstalosti soudy.
Zákonem ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 Sb. z. a u., čl. IX, bylo pak projednávání pozůstalostí odevzdáno notářům jako soudním komisařům, a to nepovinně. Vyvinul se však zvyk, že pozůstalosti projednávali notáři téměř bez výjimky, při čemž stalo se toto projednávání pravidlem, pokud šlo o věci zemědělské. Tato nová zákonná úprava vycházela z mínění, že zemědělství lze beze všeho uložiti nová finanční zatížení.
Zákon ze dne 8. června 1923, čís. 123 Sb. z. a n., čl. XII, opět toto mínění pozměnil a ustanovil, že pozůstalosti mají projednávati soudy. Této zákonné úpravy se však téměř vůbec nepoužívá, neboť zemědělské pozůstalosti projednávají notáři bez výjimky nadále.
Jest přiroženo, že tento s. tav, který jest takto spojen s velkými peněžními výdaji, setkává se se vzrůstajícím odporem zemědělství, které pro dlouholeté pasivní hospodářství podniků musí se co nejvíce uskromňovati, a přirozeně se žádá, aby byly dodržovány platné zákony.
Tážeme se ledy pana ministra spravedlnosti:
1. Z jakých důvodů se všeobecně nepoužívá zákona čís. 123/1923 o projednávání pozůstalostí soudy?
2. Vydala soudní správa zvláštní pokyny, obsahující nařízení, která odporují svrchu zmíněnému zákonu?
3. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten naříditi, aby pro úlevu zemědělství pozůstalosti projednávaly bez výjimky soudy?
V Praze dne 8. ledna 1934.
Windirsch,
Halke, Bohm, Gläsel, dr. Hodina, Kohler, Krumpe,
Scharnagl, Oehlinger, Zajíček, Kunz, dr. Luschka.
Fritscher, dr. Petersilka, Greif, Viereckl, Wagner,
Platzer, Zierhut, Heller, Bobek.
2. Je-li ochoten, kdyby k tomu snad chyběl nutný zákonitý podklad, co nejrychleji zahájiti potřebnou zákonnou úpravu?
V Praze dne 8. ledna 1934.
Windirsch,
Halke, Heller, Bohm, Platzer, Kobler, Scharnagl,
Fritscher, Kunz, dr. Luschka, dr. Petersilka,
Oehlinger, Bobek, Wagner, Gläsel, Zierhut, dr.
Hodina, Viereckl, Greif, Krumpe, Zajíček.
2459/IX (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministrovi spravedlnosti
o uveřejňování jmen osob, které vykonaly vyjevovací přísahu, v obci jejich bydliště.
Dnes mnoho lidí se vyhýbá svým platebním závazkům tím, že vykonají vyjevovací přísahu, ačkoliv by docela dobře mohli vyhověti svým peněžním závazkům. Vykonávajíce vyjevovací přísahu počkají s tím, že se přece o tom skoro nikdo nedoví. Jména těch, kdo vykonala vyjevovací přísahu, vyvěšují se sice na soudní tabuli a také některé časopisy je uveřejňují. Veřejnost a zvláště venkovské obyvatelstvo se však o těchto přísahách nedovídá, poněvadž tento způsob jejich vyhlašováni nestačí. Této okolnosti využívají četní lidé, kteří vykonali vyjevovací přísahu, a bez překážky pokračují ve způsobu života, poškozujícím jiné. Na venkově by se však takovým lidem ihned překazilo jejich počínání, kdyby se jejich jména vyvěsila i na tabulích obecních úřadů. Na ochranu venkovského obyvatelstva před hmotným poškozováním jest nutno, aby se dosavadní způsob ohlašování rozšířil a proto se tážeme pana ministra:
1. Je-li ochoten naříditi, aby, jsou-li pro to zákonité předpoklady, soudy oznamovaly obecním úřadům jména těch, kdo vykonali vyjevovací přísahu, aby se mohla vyhlásiti v obcích bydliště?
Puvodní znění ad 2459/II.
Interpellation
des Abg. Wagner und Genossen an den Landwirtschaftsminister
wegen der Abstellung von Unzukömmlichkeiten im Viehhandel.
Seit Jahren häufen sich die Fälle, dass Händler mit den auf den Viehmärkten aufgekauften Ferkeln folgenden Schwindel betreiben:
Laut der den verkaufenden Landwirten abgenommenen Zertifikaten ist den Händlern die Anschrift derselben bekannt. Nach einiger Zeit erhalten die Verkäufer meist schon von einem Rechtsanwalt die Aufforderung, nicht nur den Kaufschilling, sondern einen beträchtlichen Betrag an tierärztlichen Kosten und die Rechtsanwaltskosten für ein verendetes Ferkel einzusenden welches irgendwo am Aasplatz zur Verscharrung gelangt sein soll.
Dabei handelt es sich stets um Krankheitsamgaben der Tiere, die jeden Zweifel an Glaubwürdigkeit zulassen.
Da diese Verscharrung meist aus vom Marktorte weit entfernten Gebieten gemeldet wird, wäre eine Kontrolle darüber, ob überhaupt ein Ferkel vergraben wurde, nur unter riesigen Auslagen zu führen.
Dabei kann unter Berücksichtigung der verspätete« Meldung und der allenfalls schon eingetretenen Verwesung nicht mehr festgestellt werden, ob das etwa verscharrte Tier wirklich dem belangten Verkäufer gehört hatte. Im allgemeinen tragen ja Ferkel, besonders dann, wenn sie einfarbig und noch dazu verendet sind, keine sicheren Unterscheidungsmerkmale.
Dieser Umstand lässt nun auch folgenden Schwindel zu: Der Händler reklamiert nicht etwa