své kompromitování pří revisi obecní pokladny, při které zřejmě nadržoval německé většině, hledaje úspor, nevěděl nic jiného, než že poradil vládnímu komisaři, aby legionáře Strohmadera propustil jako provisorního zaměstnance. Dnem 1. července 1928 dostal Strolimaier znovu 4nedělní výpověď, proti které podal žalobu u okresního soudu v Teplicích-Šanově. Tento soud učinil usnesení, že se řízení ve sporu přerušuje až do pravoplatného rozhodnutí nejvyšší disciplinární komise v Praze. Proti tomuto usnesení byla podána stížnost ke krajskému co odvolacímu soudu v Litoměřicích.

Právní zástupce obce Sobědruh vida výsledek sporu kloniti se ve prospěch žalobce, navrhl jeho přerušení až do vyjasnění platnosti ustanovení Strohmaierova, poukázav na formální vadu v hlasování obecního zastupitelstva z 22. prosince 1925, že prý se totiž hlasování nedělo jak v § 48 ob. zř. stanoveno hlasovacími lístky, nýbrž pouze zvednutím ruky.

Právní zástupce Strohmaierův totiž zjistil, že účetní tajemník Thum si dopisoval s právním zástupcem obce Sobědruh co a jak podniknouti, aby legionář byl z veřejné služby odstraněn. Bylo zejména zjištěno, že právní zástupce obce Sobědruh poradil okresnímu tajemníkovi Thumovi, aby vydal výměr, kterým se zrušuje usnesení obecního zastupitelstva ze dne 22. prosince 1925 ohledně ustanovení dvou policejních strážníků z důvodů nedodržení § 48 ob. zř. Okresní tajemník Thum vydal však v téže záležitosti výměry dva: výměr, týkající se ustanovení legionáře Strohmaiera, který prohlašuje usnesení obecního zastupitelstva ze dne 22. prosince 1925 za neplatné pro vadnost (nedodržení § 48 ob. zř. ). Druhý výměr, týkající se nelegionáře Šuberta, kterým doporučuje, aby bylo provedeno opravení hlasování dodatečně.

Tedy obecní zastupitelstvo se dopustilo téže chyby u obou policejních strážníků, ale vydalo dva různé výměry v téže záležitosti.

Okresní úřad vydal výměr 5 let po ustanoveni legionáře obecním strážníkem, aniž by byl vzat zřetel na to, že proti jeho ustanovení nebylo činěno námitek.

O věci podána stížnost k Nejvyššímu soudu v Brně a na ministerstvo vnitra, nebylo však dosud rozhodnuto.

Činí proto podepsaní dotaz na pp. ministry vnitra, spravedlnosti a národní obrany:

1. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten učiniti opatření, aby spisy záležitostí legionáře Strohmaiera se týkající, byly postoupeny Nejvyššímu soudu v Brně, ministerstvu vnitra, aby mohlo býti rozhodnuto o stížnosti legionáře Strohmaiera?

2. Jest pan ministr vnitra ochoten učiniti disposice, aby okresní účetní tajemník v TepticíchŠanově byl za úřední přehmat disciplinárně potrestán?

3. Jest pan ministr naroditi obrany ochoten učiniti opatření, aby zákony o legionářích nebyly takovým provokativním způsobem obcházeny?

4. Konečně žádáme pana ministra vnitra o sdělení, jaké opatření hodlá učiniti, aby strážník Strohmaier byl povolán k vykonáváni služby, neboť ode dne, kdy byl propuštěn, nemá žádného zaměstnáni a je úplně bez prostředků:

V Praze dne 29. listopadu 1933.

Hatina,

dr. Moudrý, Lanc, Sladký, Polívka, Bazala, Hrušovský, Mikuláš, Hynek, Fiala, B. Procházka, Netolicky, Pechmanová-Klosová, dr. Patejdl, Solfronk, David, Richter, Stejskal, Bergmann, Malý, Slavíček.

2393/VIII.

Interpelace

poslanců L. Pechmanové-Klosové, J. Davida; J. Tykala a druhů

ministru průmyslu, obchodu a živností

o průmyslové špionáži ve sklářském průmyslu pojizerském.

Denně se množí stížnosti a poukazy na to, jaké katastrofální poměry zavládly v celé oblasti sklářského průmyslu v Pojizeří, jakož i v ostatních oblastech sklářské výroby. Denní tisk přináší zprávy, pobuřující celé tyto kraje, v nichž se lidé třesou o zbytky existenčních možností a neschází ani oprávněně roztrpčených poukazů na nebezpečí hrozící státu ze stálého poklesu vývozu, kterýžto pokles nepramení pouze a jedině z obtíží valutárních, devisových opatřeni a poklesu odbytu v důsledku ochuzení obyvatelstva ve všech státech.

Ochromeni našeho vývozu, pokud jde o předměty sklářské výroby, spočívá zejména v tom, že velmi mnoho ušili bylo věnováno cizími státy na uchvácení výrobního tajemství proslulého československého skla a skleněných výrobků. Je to přímo tragedie domáckého sklářského průmyslu. Tento tragický rozvrat postihl zejména některé obory této výroby a zničil tak nejen tisíce dělnických existenci, ale vyřadil naši výrobu v těchto oborech téměř již ůplně ze světového trhu.

Na přiklad rozvrácení výroby foukaných perel, jejíž výrobního tajemství zmocnili se Japonci, znamená pro Československo nemenší ztrátu pro vývoz než úplné zhroucení výroby skleněných kroužků lampových, kterážto výroba a její tajemství stala se rovněž kořistí japonské průmyslové špionáže. V důsledku zavlečení těchto dvou odvětvi za hranice ztratilo práci na patnáct tisíc domáckých dělníků, strádajících nyní v nejkrutější bídě. Japonská průmyslová špionáž zasáhla i

do výroby imitovaných drahokamů ze skla, které se taktéž skoro úplně zmocnila, zejména pokud jde o výrobu zboží tak zvaného celocínového a půlcinového. Japonská konkurence zaplavuje nyní zahraniční trhy v oboru foukaných perel, skleněných kroužků lampových i imitovaných drahokamů, spoustou zboží podřadně jakosti, avšak i více než o 50% levnějším.

Značný rozruch vyvolal v celém Pojizeří poslední případ špiona inž. Preaxe z Egypta, který prostě verboval odborníky pro Egypt a přes včasná, upozornění a varování odborných instituci nalezl příležitost zmocniti se některých tajemství výroby.

Tento pokus neomezil se pouze na výrobu domáckou a jabloneckou bižuterii, nýbrž zasáhl také do tovární výroby skla a to do výroby tyčového skla. Ve smlouvě, kterou byli naverbovaní zavazováni, výslovně stálo, že najmutý dělník musí dobře ovládati výrobu českého skla a během 6 měsíců zapracovati domácí, to jest egyptské dělníky. Protože tento případ veřejně diskutovaný a veřejně odsuzovaný nevyvolal naprosto žádného obranného zásahu úředního, není s podivem, že byla oznámena další návštěva z ciziny, jíž je tentokráte indický chemik S. P. Sinha, který je zaměstnán u. fy. Baťa v Kalkutě. Pri zájezdu do Zlína navštívil také některé naše sklárny a výrobny skleněné bižuterie v Pojizeří. Protože příbuzný p. Sinhy je majitelem sklárny v Kalkutě a protože se mu podařilo ukořistiti některé důležité pokyny, lze míti za to zcela důvodně, že tu vyvstává nové nebezpečí, zavlečení této výroby do ciziny.

Naprostý nedostatek jakýchkoli opatření proti těmto i jiným průmyslovým špionům vede k tomu, že toto nekalé řemeslo provádí se zcela bez ostychu, jak dokazuje nedávný případ sklárny ve Vsetíně na Moravě, kde se vyrábí barevné sklo. Československé barevné sklo požívá v cizině výborné pověsti a zahraniční konkurence snaží se za každou cenu tohoto výrobního tajemství se zmocniti. Ke krádeži předpisu pro barvení skla propůjčil se zaměstnanec této sklárny, který odcizil 27 předpisů, dal si je přeložiti do angličiny a chtěl je prodati do Japonska. Když se krádež předpisů prozradila, zloděj uprchl před trestem. Při tě příležitosti se však zjistilo, že nemáme zákonitého podkladu, na základě kterého by mohlo býti stíháno prozrazení výrobního tajemství a proto se vinník zcela klidně vrátil, byly potrestán pouze propuštěním z práce.

Prozrazování výrobního tajemství v oboru sklářské výroby neobjevuje se teprve v poslední době. Již v r. 1930 měla jablonecká výroba co činiti se známým přenášečem této výroby Gottliebem Schpalkem, který od roku 1922 postupně zaváděl výrobu skleněných indických kroužků v Pencingu v Pruském Slezsku, v Zeittheimu u Drážďan, v Sienquici u Budyšína, v Laucche v Durynsku a konečně v Bavořích.

V této době jablonecký trh skleněných kroužků lampových byl právě rozrušen pověstmi o zavedeni výroby těchto kroužků v indickém Firo-

zabadu a zprávami o celých zařízeních strojních, které si průmysl sklářský ve Firozabadu opatřil. V té době vyšetřoval Sklářský ustav v Hradci Králové obdobný případ přenášení výroby broušeného skla křišťálového do Polska.

Tento měsíc oznamuje Pojizerský průmyslový a vývozní ústav v Železném Brodě, že vyslanectví Československé republiky ve Vídni upozorňuje, že spolek Niederosterreicher Gewerbeverein ve Vídni podal vládě návrh, aby byla v Rakousku vybudována výroba jabloneckého zboží, čímž má býti opatřeno v zimních měsících zaměstnáni obzvláště pro obyvatelstvo v alpských zemích. V návrhu se uvádí, že s ohledem na pokles kupní sily ve Spojených státech severoamerických není toho času možno vyvážeti do Ameriky hodnotně přepychové předměty, kdežto jablonecké zboží mohlo by se na americkém, trhu uplatniti. Pro nákup strojů a nástrojů, jakož i pro vyučeni dělníků mají býti potřebné prostředky opatřeny státním úvěrem.

Odborné listy sklářské upozorňují, že firma Riehof z Koštan spolupůsobí při přeměně staré sklárny Molineaux-Web v Manchestru, kam si povolala české sklářské dělníky, aby tam pracovali podle našich method a naučili také Angličany podobně pracovat.

Rovněž i Francie je zemí, kam je výroba československého skla pravidelně zavlékána. Jsou to po většině bývali majitelé československých skláren, nebo i různi úřednici těchto podniků, kteří získáni penězi k těmto věcem se propůjčili.

Také Maďarsko vynakládá značné úsilí na to, aby získalo české odborníky pro sklárny v Šalgotarjanu, Togodu a Parádu, aby vlastní výrobou čelilo dovozu čsl. skla.

Také švédské sklo, jehož výroba získala několik sklářů, brusičů, rytců a malířů skla německé národnosti z okolí Boru a České Lípy, dělá citelnou konkurenci sklu českému, nejen na světových výstavách, nýbrž i na zahraničním trhu. Sklářská společnost švédská vládou podporovaná velmi bohatě odměňovala vystěhovalce z Československa, kteří se v tomto oboru uplatnili.

Veškeré tyto zde uvedené případy byly a jsou stálým předmětem žalob, stížností a upozorňováni odborných kruhů a sklářské dělnicí vo, zejména v Pojizeří zoufale zápasící nejen o své existence, nýbrž i o vydatný zdroj příjmů státních, protestovalo na veřejných schůzích a shromážděních proti těmto nešvarům. Důtklivě bylo varováno i memorandy i přípisy a rozrušená sklářská veřejnost nemůže pochopiti, že tyto poměry mohou býti ponechávány beze všeho zřetele. Je soustavně voláno po zákonném opatření k zamezení průmyslově špionáže, aby tak bylo možno zachrániti alespoň trosky této kdysi skvělé a Československo jedinečně representující výroby v celém světě.

Sklářský průmysl je nejvíce postižen krisí ze všech československých exportních odvětví. Vývoz klesl z l 1/4 miliardy v roce 1929 na 450 milionů Kč v roce 1932. Během posledních 3 let zastavilo výrobu přes 40% závodů. Nezaměstná-

nost dělnictva přesahuje 70%. Zbývající závody v provozu pracují omezeně ponejvíce jen s 2030% své kapacity. Od roku 1920 vyplaceno bylo odborovými organisacemi na podporách v nezaměstnání více než 20 mil. Kč, k nimž státní příspěvek činil 70 mil. Kč a dalších 140 milionů vyplaceno bylo na vyživovací akce chudého obyvatelstva sklářských krajů.

Zadluženost sklářského průmyslu Je odhadována daleko pres půl miliardy. Bylo zjištěno, že u 12. 000 dělníků v 78 obcích činí zadlužení bezmála 10 mil. Kč.

Poměry tyto způsobují anarchii ve sklářském průmyslu, která přivodila stlačení cen tuzemskými a zahraničními drogisty. Tato anarchie ve všech směrech způsobuje nedozírné Škody obyvatelstvu i státu a volá naléhavě po vhodném zásahu.

Proto táží se podepsaní pana ministra obchodu:

1. Jsou Vám, pane ministře, tyto poměry známy?

2. Hodláte, pane ministře, učiniti potřebná opatření, která by další vývoj v tamto směru znemožnila?

3. Hodláte, pane ministře, ve své odpovědnosti ministra obchodu upozorniti vládu československé republiky na nutnost předložení zákona o zamezení průmyslové špionáže?

4. Jest pan ministr ochoten sděliti s námi, co hodlá k odstranění těchto poměrů dále podniknouti?

V Praze dne 29. listopadu 1933.

Pechmanová-Klosová, David, Tykal,

Richter, Hynek, Netolický, Josef Tůma, B. Procházka, Slavíček, Bergmana, Lanc, inž. Záhorský, Vaněk, Sladký, Stejskal, Špatný, Šmejcová, Malý, dr. Patejdl, Polívka, Bazala.

2393/IX.

Interpelace

poslance Josefa Šamalíka a druhů

ministru veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy

o placeni ošetřovacích útrat za léčení nemocných nakažlivými nemocemi postižených ve veřejných nemocnicích.

Velmi mnoho případů se přihází, že osoby nakažlivou nemoci postižené jsou lékařem čas-

to proti své vůli převezeny do veřejné nemocnice. Útraty - takto vzniklé - jsou předpisovány správou nemocnice hlavě rodiny. Jest to samozřejmostí - že svěří-li hlava rodiny onemocnělého člena správě nemocnice k léčení a jest dostatečně majetným, musí ošetřovací útraty hraditi. Je-li však onemocnělý člověk nucené, často proti vůli domácích dodán do nemocničního ošetření, pak úhrada léčení přísluší státu, jelikož zdravotní orgány tuto mimořádnou léčbu zařídily.

Správy veřejných nemocnic vymáhají takovéto útraty na členech rodiny, z nichž ti, po byli nakažlivou nemocí stížení, byli na rozkaz lékařský ve veřejné nemocnici léčeni. Dochází tu k značným rozporům a úřednímu vymáháni takových ošetřovacích útrat.

Proto táží se podepsaní:

Jste, pane ministře, ochoten zaříditi, aby ošetřovací útraty za nemocné, kteří byli postiženi nakažlivou chorobou a z nařízení lékaře předáni byli léčbě ve veřejné nemocnici - zapracovány byly i nadále z veřejného fondu státního?

V Praze dne 22. listopadu 1933.

Šamalík,

Petr, Roudnický, Bezděk, Vičánek, Stanislav, Knotek, Navrátil, Adámek, dr. Dolanský, dr. Daněk, dr. Nosek, Košek, Janalík, Kaňourek, Vaculík. Rýpar, Myslivec. Sedláček, Stašek, Světlík.

2393/X.

Interpelace

poslanců J. Šamalíka, V. Knotka, dra Mičury a druhů

ministru zemědělství

o otázce zavedeni zemědělských komor

a okr. společenstev s družstevními

odbory.

Těžké poměry zemědělské zaviněny jsou hlubokým poklesem cen všech zemědělských výrobků, jak rostlinných tak i živočišných. Zlepšení odbytu a cen jich docíliti se dá jen všeobecnou družstevní organisací zemědělskou, vybavenou levným státním úvěrem, která by podléhala státnímu dozoru.

Družstevní organisace dosavadní nemohou splniti tohoto velkého úkolu, poněvadž nejsou dostatečně finančně vybaveny, a poněvadž zejména na Slovensku nejsou zemědělci posud družstevně zorganisováni.

Jedním z nejúčinnějších prostředků, který by zabezpečil přiměřené stabilní ceny zemědělských výrobků, jest družstevní výkup obilí, hlavně na trzích v požňové době.

Začátkem roku 1930 ještě stálo obilí na venkovských trzích:

pšenice 150 Kč, žito 90 Kč, ječmen 110 Kč, oves 96 Kč.

V roce 1933 po žních kleslo žito na 60 Kč, ječmen 70 Kč a oves 55 Kč. Letos nastal pokles cen všeho obili i pšenice, která po žních stála 110 Kč, žito 60 Kč, ječmen 70 Kč a oves 55 Kč. Příčina, proč se zhroutila i cena pšenice byla, že se právě přede žněmi dovezlo velké množství cizí pšenice a za druhé, že nebyl družstevně zachycen první nával obilí z nové sklizně na venkovských trzích za přiměřené ceny; opatření toto velmi důtklivě navrhovala čsl. lidová strana se svou odb. organisací Svazem lidových zemědělců čsl.

Finanční vybavení družstevních organisací mohlo býti z části provedeno obnosem 250 mil. Kč, který byl pak povolen na propláceni zástavních skladních listů (varranty).

V sousedním Rakousku se zemědělské komory výborně osvědčují a úspěšnou ochranu zemědělcům zabezpečuji.

Jest tudíž nezbytně nutno, aby se podobná organisace zemědělská a družstevní i v naší Československé republice zařídila. Podepsaní předložili již 1. října 1930, tedy více než před 3 roky návrh zákona o zemědělských komorách, který leží v zemědělském výboru - neprojednán.

Podepsaní se táží:

Jste, pane ministře, ochoten zaříditi, aby co nejrychleji ústavním způsobem byly v Československé republice zřízeny zemědělské komory s okr. závaz. zemědělskými společenstvy s družstevními odbory?

V Praze dne 22. listopadu 1933.

Šamalík, Knotek, dr. Mičura,

Bezděk, Vičánek, Stanislav, Myslivec, dr. Dolanský, Světlík, Navrátil, dr. Daněk, Stašek, Rýpar, Petr, dr. Nosek, Janalík, Adámek, Roudnický, Vaculík, Košek, Kaňourek, Sedláček.

2393/XI.

Interpelace

poslanců Č. Fialy, dra Moudrého, Al. Tučného a druhů

vládě republiky Československé

o neudržitelném postupu při vyřizování žádostí rodinám osob, vykonávajících službu vojenskou, o poskytnutí vyživovacího příspěvku.

Zákonem čís. 120 Sb. z. a n. z r. 1921 byly

stanoveny nároky na vyživovací příspěvek rodinám narukovaných záložníků. V § 4 cit. zákona se stanoví, že nárok na vyživovací příspěvek přísluší členům rodiny k vojenské službě povolaného jen tehdy, byli-li v době, kdy týž nastoupil vojenskou službu, nemajetní a k výdělku nezpůsobilí a byla-li jejich výživa podstatně závislá na pracovním příjmu povolaného a povoláním tím je ohrožena.

Při rigorosním výkladu ustanoveni § 4 jsou okresními komisemi zamítány všechny žádosti rodin narukovaných záložníků, jejichž živitel při nastoupení vojenské služby byl bez zaměstnání * pobíral podporu v nezaměstnaností, a neměl tedy skutečny pracovní příjem, plynoucí z pracovního poměru. Stejně tak jsou zamítány žádostí na př. manželek narukovaných záložniků, jsou-li fysicky způsobilé k výdělečné činnosti.

Zamítnuti žadatelé se odvolávají k Zemskému úřadu, ale i zde je prakse stejná, opírajíc se o shora uvedená ustanovení. Tato prakse je nadále neudržitelná a je nutno přivoditi co nejrychleji nápravu.

Je třeba uvážiti, že výživa rodiny narukovaného živitele rodiny je více ohrožena v případě, že byl bez práce a pobíral podporu, neboť tato je jistě menší, než by byl jeho pracovní výdělek, kdyby byl zaměstnán a že z ní nelze nic uspořiti pro případ, že půjde na vojnu a rodina zůstane bez prostředků.

Kromě toho nutno posuzovati otázku tak, že pobírání podpory v nezaměstnanosti, zejména podle gentského systému, je v souvislosti s předchozím zaměstnáním a pracovním příjmem, o který živitel bez své viny přišel.

Stejně tak dnes, v době těžké hospodářské kříse, je nutno posuzovati jinak otázku nezpůsobilosti k výdělku manželky nebo jiných příslušníků rodiny narukovaného, neboť, i když prokáži fysickou schopnost, nenaleznou žádného zaměstnáni v době, kdy živitel je na vojně.

Žijeme v době všeobecné mezinárodni rozháranosti a musíme se snažiti všemi prostředky po-

síliti brannost národa a vystřihali se všeho, co by vyvolávalo pocit křivdy a poškozování v mysli občanů povolaných k výkonu nejvyšší občanské povinnosti.

Také důvodová zpráva k vládnímu návrhu uvedeného zákona (tisk 1017 z roku 1920) říká mezi jiným:

Uzákoněni osnovy bude znamenati nové značné zatížení státních financí. Jest však příkazem sociální spravedlnosti a také zájmu státu samého, aby stát v každém případě, ve kterém odnímá rodinám živitele, postaral se zároveň o náležité jích zaopatřeni.

Nynější prakse při vyřizováni takových žádostí jest však pravým opakem toho, co měl na mysli zákonodárce.

Táží se proto podepsaní:

1. Jest vládě tento neudržitelný stav znám?

2. Jest vláda ochotna vydati směrnice, podle kterých by příslušné úřady mohly postupovati tak, jak žádají interpelanti?

V Praze dne 30. listopadu 1933.

Fiala, dr. Moudrý, Tučný,

Sladký, David, Pechmanová-Klosová, Vaněk. Hynek, Bergmann, Jos. Tůma. Solfronk, Stejskal dr. Patejdl, B. Procházka, Šmejcová, Zeminová, Polívka, Bazala, Netolický, Malý, Richter. Slavíček, Langr.