Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období.
9. zasedáni.
2384.
Interpelace:
I. posl. Vávry a druhů min. obchodu, průmyslu a živností o vydání zákona o domech s jednotnými cenami,
II. posl. Bendu, Ruppeldta, Lišku, Polívku, dra Ivanku, dr Fritza a druhov vládě republiky Československéj o súrnom vydaní malej silničnej novely,
III. posl. Dvořáka a soudr. min. nár. obrany o zadržených dovolených vojínů ženijních praporů v Komárně a Bratislavě,
IV. posl. Gläsela a druhů min. pošt a telegralů o podpoře rozhlasu všeobecně a německého rozhlasu zvláště,
V. posl. Gläsela a druhů min. pošt a telegrafů o automatisaci ašské statni telefonní ústředny,
VI. posl. Windirsche a druhů min. financí o stížnostech na ústecký berní úřad,
VII. posl. Windirsche a druhů min. spravedlnosti o úpravě advokátního tarifu a ostatních pohledávek advokátů.
2384/I.
Interpelace
poslance V. Vávry a druhů ministrovi obchodu, průmyslu a živností
o vydání zákona o domech s jednotnými cenami.
Činnost obchodů s jednotnými cenami čím dále tím více ohrožuje existence soukromého obchodu a živností a poměry tyto stávají se již nesnesitelné. Poněvadž nekalá konkurence těchto obchodů nezná žádných mezí, jest nutno, aby vláda svojí mocí účinně co nejrychleji zasáhla na ochranu těchto vrstev.
Podepsaní dovolují se proto pana ministra obchodu tázati:
Jest pan ministr obchodu ochoten předložiti urychleně vládě návrh vládního nařízení, ve smyslu zákona ze dne 9. června 1933, č. 95 Sb. z. a n. o mimořádné moci nařdzovací, kterým by se otázka tato regulovala v tom smyslu, aby se vládní nařízení vztahovalo nejen na zákaz zřizování obchodů nových, nýbrž i na zrušení již stávajících obchodních domů s jednotnými cenami?
V Praze dne 9. listopadu 1933.
Vávra,
Onderčo, dr. Polyák, dr. Pružlnský, dr. Ravasz, Slvák, Slušný, Čuřík, Danihel, dr. Fritz, GrebáčOrlov, Hlinka, dr. Labaj, Galovič, dr. Mederlý, Salát, dr. Gazik, Ostrý, Pechman, Jlráček, Kelmař, Hýbner, Pekárek, Liška, Mlčoch, Horák, A. J. Beneš, Najman.
2384/II.
Interpelácia
poslancov Bendu, Ruppeldta, Líšku,
Polívku, dra Ivanku, dra Fritza
a druhov
vláde republiky Československej o súrnom vydaní malej silničnei novely.
Podľa posledne známej štatistiky (uverejnenej na str. 170 Štatistickej príručky ČSR IV. Štátneho úradu štatistického pripadalo koncom r. 1930 z uhraných silnie republiky 67. '479 km na Slovensko 14. 355 tom a na Podkarp. Rus 2. 335 kín. Z týchto slovenských 14. 355 km pripadlo na silnice štátne 14. 5% na krajinské 41% a na vicinálne 44%. Autonómnych okresných silnie, akých je v Čechách a v zemi Moravsko-Sliezskej zhruba 90% tamojšej silničnej siete, nemá ani Slovensko, ani Podkarp. Rus. Zemskú silnicu majú Cechy len jednu, v dĺžke 23 km, predstavujúcu 0. 06% úhrnnej silničnej siete Čiech. V zemi Moravsko-Sliezskej zemských silnie vôbec niet. Naproti tomu Krajina Slovenská má vo svojej správe až 5. 899 km krajinských silnie, t. j. 41% silničnej siete Slovenska a Podkarp. Rusi 743 km, t. j. 31%.
V dôsledku týchto pomerov okrúhle polovica každoročného riadneho a investičného rozpočtu SIovenskej Krajiny ide na udržovanie a zlepšenie jej hradských. V rokoch 1925-1932 venovala na udržiavanie hradských a platy cestmajstrov a cestárov 245 mil. Kč, na zlepšenie silnie 47 mil. Kč (z týchto sa jej nahradilo zo silničného fondu 32 mil Kč), na stavbu nových hradských 25 mil. Kč (z tých jej nahradil silničný fond 10 mil. Kč), na stavbu mostov 24 mil. Kč), z ktorých sa jej refuriclovalo 15 mil. Kč). Na vicinálne cesty a mosty venovala v uvedenom obdobi 17. 5 mil. Kč; nehovoriac o príspevkoch dotyčných obcí a bezprostredných interesentov - udržiavateľov vicinálnych ciest. Dohromady vydatá teda Slovenská krajina v období 1928-1932 z vlastných prostriedkov na udržiavanie a zlepšenie svojich hradských 361. 5 mil. Kč.
Tak značnými výdavkami je rozpočet Slovenskej krajiny priamo ohrožený, lebo vysoké sumy vyžaduje aj úroková služba. Krajina slovenská musí zanedbávať rôzne dôležité verejné úkoly, len aby v akom-takom stave udržala svoje silnice.
Následkom uvedeného stavu dostáva sa na slovenské cesty aj zo-silničného fondu Štátneho len nepatrných prostriedkov, leto o § 2 zákona o silničnom fonde č. 116/1972 nestanoví ako účel silničného fondu i opatrovanie prostriedkov na zlepšenie ciest vicinálnych, ktoré - ako hore podotknuté - predstavujú až 44% silničnej siete slovenskej (i podkarpatoruskej).
Ďalším následkom platnej klasifikácie ciest a silnie je veľmi nestejnomerné zaťažovanie slovenských obcí. Nejeden okres by mohol venovať nepomerne viac na udržovanie a zlepšovanie v ňom ležiacich ciest, už i v záujme povznesenia cudzineckého ruchu, cudzineckej návštevy, keby sa mu tá povinnosť ukladala právnymi normami.
Vzhľadom na okolnosti tu len stručne načrtnuté predostreli slovenskí poslanci rôznych politických strán ešte 11. mája 1931 iniciatívny návrh poslaneckej snemovni (tlač č. 1128/1931) ohľadne premenenia viciálnych ciest Slovenska a Podkarp. Rusi na silnice okresné.
Ministerstvo verejných prác rozoslalo síce iriteresentom koncom roku 1932 pod č. j. 25b-309/ 52/28. 699 z r. 1932 návrh zákona o verejných silniciach a cestách, ktorý pamätá i na predmetnú boľavú stránku slovenského silničného problému, na inkameráciu vicinálnych ciest, jednako návrh ten nevychádza z pripomienkového pokračovania, vláda si ho ešte neosvojila a neodovzdala k ústavnému prejednaniu. I keď sa uznáva starostlivosť a mnohé kladné stránky návrhu ministri stva verejných prác, treba rátať s tým, že jeho uzákonenie potrvá ešte roky. Volumen rozpočtu Krajiny slovenskej nedovoľuje však už ďalšie a stále predimenzovanie jeho tak enormnými silničnými výdajami. I je preto iste naprosto spravodlivou požiadavkou nielen samosprávnych ústrojov Slovanskej krajiny, ale i všetkých jej poplatníkov, celej pospolitosti slovenskej, aby vláda bez vyčkávania na vydanie t. zv. veľkého silnáčného zákona odstránila bez prieťahu aspoň tie najkrikľavejšie rôznosti a unifikačnou novelou zákonného čl. 1: 1890 umožnila Krajine slovenskej venovať sa aj iným nad mieru dôležitými úkolom zdravotným, sociálne-humanitným atp., ako to činia sesterské zeme česká a moravsko-sliezska.
I pýtame sa preto vládu:
1. Je ochotná predložiť poslaneckej snemovni sa všetkým urýchlením vládny návrh zákona o premenení vicinálnych ciest na Slovensku a Podkarpatskej Rusi na silnice okresné, a o inkamerácii krajinských silnie v dĺžke 2527 km, ktorý návrh už bol krajinským výborom podaný?
2. V akeij dobe predostre poslaneckej snemovni predmetnú malú silničnú novelu?
3. Aké opatrenia hodlá použiť vláda k tomu. aby uľahčila Slovenskej krajine snášanie finančných bremien, vzniklých práve disparitou v klasifikácii ciest a silnie?
V Prahe, dňa 10. novembra 1933.
Benda, Ruppeldt, Líška, Polivka, dr. Ivanka, dr. Fritz,
dr. Štelánek, Dorič, Zeman, dr. Pružinský, Šče-
recký, Teplanský, Onderčo, Danihel, Mravec, dr.
Markovič, Béčko, Husnaj, Bazala, Kaliňák,
dr. Slávik.
2384 III.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů ministru národní obrany
o zadržených dovolených vojínů ženijních praporů v Komárně a v Bratislavě.
Při udílení dovolených vojínům ženijních praporů v Bratislavě a v Komárně vládne podivná praxe, odporující branným předpisům. Dovolenou po manévrech dostali pouze délesloužící a někteří vojíni, kteří mají pověst protekčních dětí. Naproti tomu ostatní ženisté, kteří dne 15. března narukovali, neobdrželi až do vánoc první řádné dovolené, ačkoliv jim přísluší do šesti měsíců. Pobouření vojínů bylo utišováno tak, že jim byla slibována desítldenní vánoční dovolená a cestovní dny.
Podobný případ protekčního rozdílení dovolené stal se u 111. dělostřeleckého pluku v Košicích. U některých baterií nedostali vojíni německé národnosti druhou řádnou dovolenou (velikonoční), ačkoliv byli bez trestu, zatím co čeští vojáci byli na druhé dovolené buď o Velikonocích nebo během léta.
Žádáme pana ministra jménem vojáku, aby zákonná dovolená byla vojínům ihned udělena a sice tím způsobem, že buď dostanou vánoční dovolenou čtrnáctidenní, anebo že jim bude o 7 dní zkrácena presenční služba vojenská.
Ptáme se pana ministra národní obrany:
Postará se pan ministr, aby představení, kteří jsou za zadrženi dovolených odpovědní, byli příkladně potrestáni?
Postará se pan ministr, aby poškozeným vojínům byly dovolené uděleny podle našeho návrhu, buď čtrnáctidenní dovolená vánoční, nebo zkrácení služby?
Jaká opatření učiní pan ministr, aby se podobné případy již vícekráte neopakovaly?
V Praze dne 17. listopadu 1933.
Dvořák,
Kopecký, Zápotocký, Čižinská, K. Procházka, Babel, Hodlnová-Spurná, Hádek, Ktibač, Stern, Russ, Novotný, Štourač, J. Svoboda, Hrubý, Kuhn, Krosnář, Kliment, Gottwald, Tyli, Valio.
2384/IV (překlad).
Interpelace
poslance Ch. Gläsela a druhů ministrovi pošt a telegrafů
o podpoře rozhlasu všeobecně a německého rozhlasu zvláště.
Ze státního rozpočtu na rok 1934 lze vyčistí zajímavé údaje, jak zvláštní měrou příjmy z rozhlasových poplatků hradí rozličné jiné schodky poštovní správy. Pozorujeme-li těžké postavení ostatních podniků poštovní správy, které pro hospodářskou krisi vykazují velmi snížené příjmy, a proti tomu musíme uznati, že v kapitole rozhlasu spočívá klíč k příjmům ještě mnohem vyšším, měli bychom se domnívati, že poštovní správa z vlastního popudu neprodleně přikročí k tomu. aby tyto prameny zachytila. Ale, jak se zdá, není tomu tak, neboť jinak by se musilo ukazovati již mnoho věcí, z nichž by se dalo poznati toto úsilí. Není vůbec pochybnosti, že se počet rozhlasových posluchačů ve státě dá zvětšiti, budou-li jen poněkud splněny předpiklady. Musilo by se zde jisté nejprve vyjednávati i s radiovým průmyslem, aby byl sestrojen dobrý a levný lidový přijímač, který by vyhovoval všeobecným požadavkům a vyráběn ve velkém rozsahu přicházel by na trh co nejlevněji. Zároveň měla by se zahájiti i rozsáhlá úřední propaganda ve prospěch rozhlasu. Je známo, že se v Německu stalo poslouchání rozhlasu povinností státního občana? V souvislosti s tím musejí ovšem příslušně státní orgány, a to iest jistě podstatná věc celé podpůrné akce, poskytovati takové vysílání, aby také stálo za poslech. Bude nutno při tam se zbaviti tak mnohé dosavadní úzkoprsosti, aby se umožnil volnější vývoj rozhlasu. Při tom jest časovým příkazem vybudovati vysílací stanice tak, aby vyhovovaly požadavkům. Má-li rozhlas vedle svých vysokých kulturních úkolů sloužiti v dalším i veřejným účelům a dále přinášeti i přiměřené finanční zisky, bude nutno potřebně peníze vyhraditi v příjmech na investice. Ve státním rozpočtu na rok 1934, který se právě ve sněmovně projednává, nacházíme však jen naprosto nevyhovující částku 5, 100. 000 Kč, z čehož 5 milionů Kč jest vyhrazeno jako první splátka na zřízení vysílače na Slovensku. Nenacházíme bohužel ničeho na zřízení zvláštního německého vysilače, o němž se v posledních měsících několikráte veřejně diskutovalo. Tím jsou zklamáni něměčtí posluchači ve státě, kteří platí přes třetinu všech rozhlasových poplatků. Což se již zase zapomnělo na několikrát zdůrazněnou, naléhavou hutnosť zříditi německý vysílač? Chcete trvale nedbati toho, že němečtí posluchači za svůj lví podíl na poplatcích mají více nároku na obled, než na německé vysílání, které denně netrvá více než půl hodiny a které sice vysílají tři vysílací stanice, ale ve stejné hodině? Mají tito posluchači býti dále odkázáni
hlavně na příjem ciziny? A nemáme leccos, co bychom měli říci světu německy nebo se snad musí Československo styděti před světem za německé kulturní hodnoty, přizpůsobené rozhlasu? Pan ministr pošt a telegrafů ve své odpovědi na mou předcházející interpelaci, tisk č. 2256/X11, poukázal na četné nepřekonatelné překážky a nesnáze při zřízení německé vysílací stanice a při tom zdůraznil, že všechna povolaná místa nepřestávají se zabývati touto otázkou. Bylo by jistě zajímavé dověděti se o tom bližších podrobnosti, zvláště co se stalo během tohoto roku, aby tyto překážky byly odstraněny. Podepsaní nemohou věřiti, že by ještě mohly existovati takové vážné překážky, domnívají se, že, kde jest vůle, musí se najíti i cesta. Táží se tedy pana ministra:
Jest pan ministr ještě jednou ochoten blíže se zabývati otázkou zřízení německého rozhlasového vysílače a slíbiti, že bude brzy zřízen?
Jak zahájí všeobecnou podporu a vybudování rozhlasu vůbec?
V Praze dne 14. listopadu 1933.
Gläsel,
Halke, Wagner, Windirsch, Zierhut, Platzer, Heller, dr. Hodina, Viereckl, Bohm, Krumpe, dr. Petersilka, Kunz, dr. Luschka, Zajíček, dr. MayrHarting, Oeblinger, Bobek, Greif, Schnarnagl, Fritscher, A. Kohler.
2384/V (překlad).
Interpelace
poslance Ch. Gläsela a druhů ministrovi pošt a telegrafů
o automatisaci ašské státní telefonní ústředny.
Rozličné veřejnoprávní a soukromé sbory jakož i všichni telefonní předplatitelé usilují již po léta o automatisaci ašské telefonní ústředny. Poštovní správa zabývala se několikráte tímto požadavkem a vyslovila kdysi ochotu to provésti, až bude upravena tehdy ještě ožehavá otázka nové poštovní budovy. Město se poté zvláště namáhalo, aby byla věc poštovní budovy vyřízena. Když se pošta přestěhovala do nové budovy, bylo zase ihned zahájeno úsilí o automatisaci, aby byla nyní urychleně provedena. Pošta také provedla k automatisaci potřebné změny ve vrchní a kabelové telefonní sítí, než automatická ústředna zřízena nebyla. Na mě osobní zakročení v této věci v ministerstvu pošt byl jsem asi před 2 lety vyrozuměn, že se nyní nemůže přikročiti k automatisaci ašské ústředny, poněvadž všechny nové investice byly zastaveny, ale jakmile budou Investice zase zahájeny, bude Aš na prvním místě.
Ze státního rozpočtu na rok 1934, který se ve sněmovně projednává, můžeme však pozoro-
vati, že se sice investice zase zahajují a 6 měst má v příštím roce dostati automatické telefonní ústředny, než Aš mezi nimi není. A přece jest automatisace v Aši aspoň tak naléhavou jako jinde. Dlužno vzpomenouti na četný a vysoce vyvinutý průmysl ašského území, který si s velkým úsilím jistě lépe pomohl než v četných jiných územích, třeba uvážiti velikost samého města Aše a jeho (poplatnost přes dnešní svízelnou dobu.
Proto se tážeme pana ministra pošt a telegrafů:
Lze očekávati, že v nejbližší době bude provedena automatisace ašskě telefonní ústředny?
Jest pan ministr ochoten podporovati a urychliti ji?
V Praze dne 14. listopadu 1933.
Giasel,
Windirsch, Platzer, Wagner, Oehlinger, Bobek, Greif, Krumpe, dr. Petersilka, Zajíček, A. Kohler, Vlereckl, dr. Luschka, Fritscher, Kunz, Scharnagl, Heller, dr. Mayr-Harting, Zierhut, Bohm, Halke, dr. Hodina.
2384/VI (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů
ministrovi financí o stížnostech na ústecký berní úřad.
Někteří rolníci ze soudního okresu ústeckého prodali chmel, který zatím zůstal uskladněn u oněch rolníků. Ústecký berní úřad potom zakázal rolníkům chmel odvézti, dokud nevyrovnají dlužných daní. Mezi jinými jde při tom o obec Robeě, v níž bylo zakázáno odvézti chmel těmto zemědělcům:
Aloisi Guntherovi z Robeče čís. 40, Karlu Korberovi čís. 37, Aloisi Leitnerovi čís. 35, Edvardu Munzigova čís. 36, Františku Reicheltovi čís. 18, Václavu Weignerovi čís. 29, Josefu Wendlerovi čís. 24.
Sotva lze předpokládati, že se zákaz vydaný ústeckým berním úřadem může shodovati s úmysly ministerstva financí. Jsou-li již zemědělci s placením daní v prodlení, musí se jim aspoň poskytnouti příležitost, aby prodejem chmele a ieho odvezením opatřili si nutné příjmy na penězích. Dokud však není možno uskladněný chmel odvézti, nemohou také zemědělci dostati peníze, na něž čekají. Ostatně zákaz vydaný ústeckým berním úřadem příčí se zákonu ze dne 5. května 1933,
čís. 74 Sb. z. a n., kterým se dočasné upravuje výkon exekuce proti zemědělcům a který zrušil vedení exekucí proti rolníkům do konce roku 1933.
Tážeme se tedy pana ministra financí:
1. Souhlasí-li s postupem ústeckého berního úřadu,
2. je-li ochoten naříditi, aby zákaz odvézti chmel ze skladišť zemědělců byl zrušen, uzná-li se nařízení ústeckého berního úřadu za nezákonné,
3. je-li ochoten dáti naříditi úštěokému bernímu úřadu, aby se přesně řídil platnými zákonnými předpisy?
V Praze dne 21. listopadu 1933.
Windirsch,
Oehlinger, Krumpe, Halke, dr. Mayr-Harting,
Kohler, dr. Luschka, Zierhut, dr. Hodina, Schar-
nagl, Greif, Bobek, Gläsel, dr. Petersilka, Bohm,
Fritscher, Viereckl, Zajíček, Kunz, Heller,
Wagner, Plalzer.
2384/VII (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů
ministrovi spravedlnosti
o úpravě advokátního tarifu a ostatních
pohledávek advokátů.
Jak se proslýchá, sníží prý vláda v rámci zahájené zlevňovací akce advokátní tarif. Tato snaha má zvláštní význam pro zemědělství, jehož příslušníci občas nezbytně musejí používati pomoci advokátů. Útraty za práci advokátů jsou však neobyčejně vysoké a sotva je lze uhraditi bez hospodářského poškození. Ovšem pouhá úprava advokátního tarifu ještě nepomůže, nýbrž zákonné předpisy musejí také ustanoviti, že advokáti nesmějí ke škodě stran vésti zbytečné spory a že se stranám, které se dožaduji advokátů o pomoc, musí také správně poraditi. Nesmí se státi, že mnozí advokáti ze ziskuchtivých záměrů zapletou strany do právních sporů a tak si opatřují příležitost k neodůvodněným příjmům. Že po této stránce mánie důvod ke stížnostem, dokazuje mezi jiným níže uvedený případ, při němž jde o advokáta dr. Alfreda Perese z Liberce. Stala se tato věc:
Vilém Peuker a jeho manželka Leopolda Peukerová a František Duchek, všichni bydlící v Hodkovicích u Liberce, koupili roku 1929 od firmy
Bratří Meissnerové v Praze nákladní auto, jehož zadní náprava byla příliš slabá. Za zaplacení kupní ceny za nákladního auta zaručil se rolník František Peuker z Horní Suché u Liberce. Poněvadž náprava nebyla vyměněna ihned po dobrém, vyžádali si při tom pomoci advokáta dr. Alfreda Perese z Liberce. Ten projevil v tomto případě velikou horlivost a vznikly útraty ve výši 5432 Kč 90 h. Stranám, které si vyžádaly služeb advokátových, zdálo se to příliš vysoké. Zaplatily celkem Jen 2255 Kč. Dr. Pereš, aby vymohl zbytek, podal na súčastněné žalobu u libereckého soudu. Když se přiblížil den přelíčení, sdělil dr. Pereš při setkání žalovaným, že není nutno, aby se dostavili k přelíčení. Touž informaci podal ještě také v den přelíčení dr. Weiss. substitut dr. Perese. Žalované strany se tedy k přelíčení nedostavily a byl proti nám vynesen rozsudek pro zmeškání ve prospěch dr. Perese. Chování advokátovo v tomto případě posuzováno s jeho stanoviska může býti správné. Než příčí se citu, že uděloval porady jako právní zástupce takovým způsobem, že způsobil tak vysoké advokátní útraty. Dále jest nesprávné, že dr Pereš, když mu jako splátka na účet byla odevzdána směnka na 900 Kč vydaná Maxem Pahlou z Jílového u Hodkovic, přiměl odevzdatele Viléma Peukera jako giranta směnky, aby připojil na směnku podpis své ženy Leopoldy Peukerové. Právnímu zástupci dr Peresovi musilo býti jasné, že v tomto případě udělil mu nesprávnou radu, poněvadž Vilém Peuker není způsobilý podepsati za svou ženu Leopoldu Peukerovou její jméno na směnku.
Z toho vyplývá, že jest nutno nejen čeliti vykoHsfovatelskému postupu mnohých advokátů, nýbrž že jest také třeba působiti k tomu, aby advokátům bylo uloženo, aby vykonávali své povolání v duchu dřívějších dobrých tradic a aby dobře radili stranám hledaiícím právo. Jest nutno po této stránce ničeho neopomenouti, poněvadž ze statistiky od roku 1920 do roku 1932 vysvítá, že počet advokátů v Cechách vzrostl o 60%. Toto číslo ani se neshoduje s přírůstkem obyvatelstva, ani neodpovídá hospodářskému vývoji. Mnozí advokáti se tedy snaží opatřiti si příjmy způsobem, který není vždy vhodný a účelný pro strany hledající právní pomoci.
Tážeme se pana ministra spravedlnosti:
1. Je-li ochoten působiti k tomu, aby byla brzy uskutečněna úprava advokátních tarifů, jak to žádá hospodářský vývoj?
2. Je-li ochoten připomenouti advokátům, aby se nepouštěli do zbytečných právních sporů poškozujících strany?
V Praze dne 21. Listopadu 1933.
Windirsch,
Viereckl, Bohm,, Kohler, Zierhut, Bobek, Greif.
dr. Mayr-Harting, Zajíček, Fritscher, Scharnagl.
Kunz, dr. Petersilka, dr. Luschka, Krumpe, dr.
Hodina, Oehlinger, Wagner, Heller, Platzer,
Halke, Gläsel.
Púvodní znění ad 2384/IV.
Interpellation
des Abgeordneten Christopf Gläsel und Genossen
an den Minister für Post- und Telegraphenwesen,
betreffend die Forderung des Rundfunks im allgemeinen und des deutschen Rundfunks im besonderen.
Dem Staaitsvoranschlage für 1934 sind interessante Daten zu entnehmen, in welch besonderem Masse die Einnahmen aus den Rundfunksgebühren verschiedene andere Defizite der Postverwaltung ausgleichen. Wenn man nun die schwierige Lage der sonstigen Unternehmungen der Postverwaltung, die durch die Wirtschaftskrise sehr verminderte Einnahmen auszuweisen haben, einer Betrachtung unterzieht und dem gegenüber erkennen muss, dass beim Kapitel Rundfunk der Schlüssel zu noch weit höheren Einnahmen liegt, sollte man glauben, dass die Postverwaltung aus eigenem unverzüglich darangeht, diese Quellen zu erfassen. Scheinbar ist es aber nicht so. denn ansonsten müsste bereits manches sichtbar sein, dass dieses Bestreben erkennen lässt. Es besteht gar kein Zweifel, dass sich die Zahl der Rundfunkhörer im Staate vervielfachen lässt, wenn die Voraussetzungen auch nur eimgermassen erfüllt werden. Es müsste da wohl zunächst auch mit der Radioindustrie in dem Sinne verhandelt werden, dass ein guter und billiger Volksempfänger konstruiert würde, der den allgemeinen Anforderungen entspricht und durch eine grosszügige Produktion so billig als möglich auf den Markt kommt. Gleichzeitig halte auch eine grosszügige amtliche Propaganda zugunsten des Radiohörens einzusetzen. Hat man vernommen, dass man in Deutschland Radiohören zur staatbürgerlichen Pflicht gestempelt hat? Damit im Zusammenhange haben natürlich die zustandigen staatlichen Organe, und das ist wohl das Wesentliche an der ganzen Förderungsaktion, die Sendungen so zu gestalten, dass sie auch hörenswert sind. Man wind dabei mit mancher bis heute noch geübten Engherzigkeit brechen müssen, um eine freiere Entwicklung des Rundfunks zu ermöglichen. Dabei ist es ein Gebot der Stunde, die Sendestationen so auszugestalten, dass sie den Anforderungen gerecht werden. Soll der Rundfunk aussur seinen hohen kulturellen Aufgaben und in weiterer Folge auch öffentlichen Zwecken dienen, ferner auch einen entsprechenden finanziellen Effekt bringen, worden die notwendigen Mittel aus den Einnahmen für Investitionen auszuwerfen sein. In dem zur Zeit in parlamentarischer Behandlung stehenden Staatsvoranschlag für 1934 finden wir jedoch nur den ganz und gar nicht entsprechendem Betrag von 5, 100. 000 Kč ausgeworfen, wovon 5. Millionen Kč als erste Etape zur Errichtung eines Senders in der Slowakei veranschlagt sind.
Wir finden leider keinen Betrag für die Errichtung des in den letzten Monaten wiederholt in öffentlicher Diskussion gestandenen Errichtung eines besonderen deutschen Senders. Dieser letztere Umstand enttäuscht die deutsche Hörerschaft des Staates, die mehr als ein Drittel aller Rundfunkgebühren bezahlt. Ja hat man denn schon wieder die wiederholt betonte dringliche Notwendigkeit des deutschen Senders vergessen? Will man denn dauernd darüber hinweggehen, dass die deutsche Hörerschaft für ihren Löwenanteil an den Leistungen mehr Anspruch auf Berücksichtigung hat als die täglich nicht viel mehr als eine halbe Stunde ausmachenden deutschen Sendungen, die zwar von drei Sendern, doch zur gleichen Stunde gesendet werden? Sollen diese Hörer weiter in der Hauptsache auf den Auslandsempfang angewiesen bleiben? Und haben wir nicht auch der Welt manches in deutscher Sprache zu sagen oder braucht sich etwa die Tschechoslowakei deutscher kultureller Werte, für den Rundfunk ausgestaltet, in der Welt zu schämen? Der Herr Minister für Post- und Telegraphenwesen hat in der Antwort auf meine frühere Interpellation. Druck Nr. 2256/XII. von einer Reihe unüberwindbarer Hindernisse und Schwierigkeiten bei der Errichtung einer deutschen Sendestation hingewiesen und dabei betont, dass die Frage nicht aufhört, alle berufenen Stellen zu beschäftigen. Es wäre gewiss interessant, darüber nähere Einzelheiten zu erfahren, insbesonders was im Laufe dieses Jahres geschehen ist. diese Hindernisse aus der Welt zu schaffen. Die Gefertigten können nicht glauben, dass solche ernstlicher Natur noch bestehen können, sie sind der Meinung, dass, wo ein Wille ist, auch ein Weg sein muss. Sie fragen daher den Herrn Minister:
Ist der Herr Minister nochmals bereit, auf die Firage der Errichtung eines deutschen Rundfunksenders näher einzugehen und diese Errichtung in nahe Aussicht zu stellen?
In welcher Form wird an die allgemeine Förderung und den Ausbau des Rundfunks überhaupt herangetreten?
Prag, am 14. November 1933.
Gläsel,
Halke, Wagner, Windirsch, Zierhut, Platzer, Heller, Dr. Hodina, Viereckl, Böhm, Krumpe, Dr. Petersilka, Kunz, Dr. Luschka, Zajiček, Dr. MayrHartlng, Oehlinger, Bobek, Greif, Schnarnagl, Fritscber, A. Köhler.
Púvodní znění ad 2384/V.
Interpellation
des Abgeordneten Christopf Gläsel und Genossen
an den Minister für Post- und Telegraphenwesen