nikoli proto, aby několik roků zůstala volná a zaměstnanci nižších platových stupnic byli nuceni konati plné hodnotné vyšší služby - při nižších platech. To nění řádná úspora prováděná dle úsporných norem vládních, to je prosté zkracování zaměstnanectva rozhodujícími činiteli personálními, nebo se zde jedná o vyloženě protizákonný postup namířený proti kancelářskému personálu.

V důsledku uvedeného táži se podepsaní pana ministra vnitra:

1. Je pan ministr ochoten poukázati ve vládě na neudržitelné povyšovací podmínky ve službách kancelářských, v obvodech všech zemských úřadů v republice, vzniklé po sloučení samosprávných úřadů se státními a podstatně zhoršené naprosto nedostatečnou systemisací služebních míst provedenou v roce 1930?

2. Je pan ministr ochoten požádati vládu, aby systemisace služebních míst v kancelářských službách zemských úřadů byla revidována (po uply milém tříletí platné systemisace, které uplynula 24. října t. r. ) a navrhnouti, aby se systemisoval přiměřený počet služebních míst kancelářských služeb ve III. služební třídě a aby celkový počet úřednických míst ve služební třídě IV. činil aspoň 50% míst kancelářského personálu vůbec s přiměřeným počtem míst v platových stupnicích 6., 5. a 4. ?

3. Je pari ministr ochoten usilovati ve vládě o souhlas k jmenováni kancelářských oficiantů (vrchních) ad personam kancelářskými úředníky, pokud vykazuji 15 roků služebních započitatelných v kategorii oficiantské, t. j. pokud jsou již 5 roků (nebo déle) pomocnými kancelářskými úředníky?

4. Je pan ministr ochoten naříditi, aby při obsazování volných systemisovaných míst v 6., 5. a 4. platové stupnici přihlíželo se přiměřeným počtem ke kancelářským úředníkům bývalé zemské správy politické i když jsou nezaviněně v poradí mladšími a zařazeni za úředníky bývalé samosprávy?

5. Je pan ministr ochoten naříditi, aby aktuárský ředitel Věntus byl z vedoucího místa kancelářských služeb zemského úřadu v Brně odvolán a místo toto, jakož i všechna volná místa v 5. platové stupnici, byla obsazena co nejdříve oprávněnými uchazeči z řad kancelářských úředníků?

6. Je pan ministr ochoten při revisi systemisace v kancelářských službách resortu ministerstva vnitra prosazovati při stanovení počtu míst v jednotlivých platových stupnicích zásadu o dvojím povýšením, zaručenou důvodovou zprávou k platovému zákonu?

V Praze dne 24. října 1933.

Seidl, Brodecký, Tayerle,

Dlouhý, Husími, Benda, Koudelka, JurnečkováVorlová, dr. Mareš, Bečko, dr. Winter, Chalupník, Pik. Vácha, Prokeš, Kučera, Polach, Chalupa, dr. Markovič, Mravec, Binovec, Klein, Srba, Nový,

Jaroš, Neumeister, Stívín.

2365/V.

Interpelace

poslanců Františka Seidla, Viléma Brodeckého, Rudolfa Tayerle a soudruhů

vládě

ve věci zápočtu předchozích služeb státních, vojenských veřejných soukromýmstátním, podnikovým a veřejným zaměstnancům, na něž se vztahuje platový zákon.

K 1. lednu 1921 byl proveden generální zápočet předchozích služeb státních, veřejných, vojenských i soukromých státními a podnikovými zaměstnanci pokud se v uvedený den nalézali v aktivních službách. U zaměstnanců po 1. Jedna 1921 do služeb přijatých započítávaly se předchozí služby různě, v rozsahu mnohem skrovnějším. Účinností platového zákona zanikly veškeré předpisy o zápočtu předchozích služeb vůbec a nové ve smyslu platového zákona - vůbec vydány nebyly, ač od účinnosti P. Z. uplynulo již bezmála 8 roků. V otázkách zápočtu předchozích služeb je chaos, nespravedlivé hodnocení jednotlivých služeb předchozích má značný vliv na různou výši požitků a postižených zaměstnanců dotýká se při celkově nízkých platech tato nespravedlivost v různém hodnocení předchozích služeb dvojnásob citelně.

V aktivních službách státních i podnikových máme zaměstnance, kterým byla vojenská a válečná služba hodnocena plně, ale máme zaměstnance, kterým nebyla hodnocena vůbec - nebo jen, pokud přesahovala 7 roků. Předchozí služby státní byly až do 1. ledna 1921 hodnoceny plně, do konce roku 1925 z části a od účinnosti platového zákona se tyto služby nehodnotní vůbec. Mnohým zaměstnancům se započetly soukromé služby až do výměry 5 roků - jiným se odpírá započtení efektivních služeb státních ve výměře 10 i více roků. Tyto křiklavé rozdíly v hodnocení předchozích služeb zaměstnanců vedle sebe pracujících působí velmi zhoubně a je v zájmu spravedlnosti, aby nastala určitá unifikace ve zhodnocení veškerých předchozích služeb a tím se zvýšil pocit spravedlnosti a rovného práva jednotlivých zaměstnanců.

Platový zákon zmocnil v odstavci 2., § 142 platového zákona vládu, aby vládním nařízením určila, v jakém rozsahu se započte pro zvýšení služného určitá služba v jiném služebním poměru neb jiné zaměstnání. Vláda tohoto zákonného zmocnění od 1. ledna 1926 nepoužila a nepřivodila tak přiměřené vyrovnání v otázce zápočtu předchozích služeb státních, veřejných, vojenských a soukromých, mezi zaměstnanci, kteří nastoupili službu před 1. lednem 1921, před a po 1. lednu

1926. Staré křivdy nebyly odstraněny a nové byly nakupeny. Státní, veřejní a podnikoví zaměstnanci marně čekají, že se vláda rozhodne otázku zápočtu řešiti.

Doposud bylo možno aspoň nejkřiklavější případy zápočtu z části vyrovnati návrhem ústředního úřadu, po souhlase ministerstev vnitra a financi ve smyslu odst. 5, prvá věta § 142 platového zákona případně i odst. 3. a 4. téhož paragrafu.

Avšak výnosem ministerstva financí ze dne 5. srpna 1933, č. j. 87. 987/33-VII/20, postavila se ministerstva vnitra a financí na velmi tvrdý výklad zákonného ustanovení odstavce 5, § 142 platového zákona a zamítají všechny případy zápočtu předchozích služeb, pokud není prokázán krajně závažný důvod služební. Osobní poškození zaměstnance, jeho platové zkráceni při převodu do vyšší kategorie mají zásadně zůstati nepovšimnuty a nemá býti povolován ani zápočet potřebné předchozí služby k vyrovnání služného při přejmenováni do vyšší kategorie.

Bude-li tedy vrchní kancelářský oficiant, který dosáhl nejvyššího platu své kategorie, t. j. 10. stupně - základního služného, 16. 200. - Kč jmenován kancelářským úředníkem, bude mu přiznán plat 7. platové stupnice, stupeň služného a) t. j. 9. 000 Kč, aniž by měl nároku na zápočet oficiantské doby pro poměr úřednický v takovém rozsahu, aby jeho základní plat byl vyrovnán. Než vrchní kancelářskj oficiant dosáhne základ, platu 16. 200 Kč musí míti nejméně 27 roků služebních, ze kterých by mu snad byla pouze prominuta čekatelská doba šestiletá?

Takový postup považujeme za nemožný právně i personálisticky; žádné úsporné důvody nemohou býti tak silné, aby mohly dávati sankci k takové zvrácené právní a personální morálce. U nižších kategorii, zřízeneckých a oficiantských, kde jsou zaměstnanci ve smyslu platového zákona nuceni procházeti celou řadou předkategorií, než dosáhnou místa pragmatikálního zaměstnance, musí prostě otázka zápočtu předchozích služeb bytí řešena a nemůže-li býti v brzku vydáno vládní nařízení k § 142/2 platového zákona, nutno otázku upraviti přechodně v ten rozum, aby každý zaměstnanec po převodu do vyšší kategorie obdržel aspoň základní požitky rovné, v neshodných případech pak nejblíže vyšší. U kancelářských oficiantů nutno pak pro přechodnou dobu ponechati v platnosti ustanovení, že po jmenování úředníkem napočte se po srážce čekatelské doby služební doba oficiantská 2/3 pro zvýšení služného v platové stupnici úřednické. Ovšem ani v tomto případě nesmí za žádných předpokladů býti nově vyměřené základní služné ve vyšší kategorii nižší, než bylo základní služné předchozí.

Ve smyslu uvedeného táží se podepsaní pana ministerského předsedy:

1. Je vláda ochotna vydati vládní nařízení ve smyslu odstavce 2, § 142 platového zákona, ve kterém budou zhodnoceny předchozí služby státní, veřejné a vojenské (presenční, válečná a dobrovolná) v plném rozsahu?

2. Je vláda ochotna zahájiti jednání se zástupci vrcholných organisaci státně-zaméstnaneckých otázce zápočtu předchozích služeb tak, aby návrh byl připraven nejpozději do konce roku 1933 s ohledem na okolnost, že od účinnosti platového zákona uplynulo již 7 roků a 10 měsíců, aniž by otázka zápočtu byla vůbec uvážena?

3. Je vláda ochotna zrušiti výnos ministerstva financí z 5. srpna 1933, č. j. 87. 987/33-VII/20 a pro předchozí dobu - do vydání vládního nařízení k § 142/2 platového zákona - udržovati zásadu, že zaměstnanec převedený do vyšší kategorie (vyšší platové stupnice) nesmí v žádném případě a za žádných předpokladů obdržeti nižší základní plat než měl před tímto převodem (jmenováním či povýšením)?

4. Je vláda ochotna upustiti od jakýchkoliv úspor z titulu zápočtu předchozích služeb, postaviti otázku zápočtu na řádný personálisticky právní základ, aby i nižším zaměstnancům bylo spravedlivě měřeno?

V Praze dne 19. října 1933.

Seidl, Brodecký, Tayerle,

Husnaj, Jurnečková-Vortová, Nový, Inž. Nečas, dr. Markovič, Mravec, Cbalnpnik, Koudelka, Vácha, Benda, Polach, dr. Winter, Prokeš, Jaroš, Chalupa, Biňovec, Srba, Klein, Kučera, V. Beneš, dr. Mareš, Stivin, Dlouhý.

Púvodni znění ad 2365/III.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Luschka und Genossen

an die Gesamtregierung,

betreffend Hilfsmassnahmen zu Gunsten der finanziell notleidenden Gemeinden.

Die finanziellen Verhältnisse der Gemeinden gestalten sich immer schwieriger. Während die meisten Ausgaben durch gesetzliche oder vertragliche Verpflichtungen fixiert sind (Personalaufwand, Polizeiwesen, Verkehrswesen, soziale Fürsorge, Schulwesen u. s. w. ) und keinerlei Abstriche zulässig oder möglich sind, sinken die Einnahmen sowohl der Erwerbsunternehmungen der Gemeinden als auch der Zuschläge zu den zuschlagsfähigen Steuern infolge der andauernden Wirtschaftskrise in einem Masse, dass immer mehr Gemeinden, und vor allem die Grossgemeinden, deren Haushalt für die gesamte Wirtschaft von einschneidender Bedeutung ist, in grösste Zahlungsschwierigkeiten geraten. Dazu kommt, dass

die meisten Gemeinden im Sinne der gesetzlichen Bauförderung in den wirtschaftlichen Konjunkturjahren verhältnismässig sehr grosse Summen investiert haben, deren Verzinsung und Tilgung aus dem Erträgnisse der Investitionen schon lange nicht mehr geschöpft werden kann. Der Abgang in der ordentlichen Gebarung in der Gemeindewirtschaft wächst trotz einschneidenster Sparmassnahmen bei dem durch Gesetz oder Vertrag nicht gebundenen Erfordernisposten derart, dass die Zuweisungen aus staatlichen Mitteln, welche überdies nach dem starren Schlüssel aus günstigeren Wirtschaftsjahren zugeteilt und alljährlich perzentuell noch gekürzt werden, für die Beseitigung des tatsächlichen Defizits der Gemeindewirtschaft keine wesentliche Wirkung mehr ausüben können.

Die überaus strenge Handhabung der abozugsweisen Einbringung aus den Umlagenüberschüssen früherer Jahre, für welche die Gemeinden nicht verantwortlich gemacht werden können, bezw. die Eintreibung früher erhaltener Umlagenvorschüsse gerade jetzt in der Zeit der grössten finanziellen Schwierigkeiten der Gemeinden, treiben dieselben vielerorts vollends in die Zahlungsunfähigkeit. Die Aufnahme von Darlehen zur Dekkung des Abganges der ordentlichen Gebarung scheitert einerseits an den gesetzlichen Hindernissen, andererseits an der mangelnden Liquidität der für die Gemeindefinanzwirtschaft in Betracht kommenden Geldinstitute.

In dieser Situation muss die Gemeindewirtschaft zum Schaden der Gesamtwirtschaft in den meisten Gemeinden zusammenbrechen, wenn nicht in letzter Stunde Mittel und Wege für die Rettung der Gemeinden aus dieser bedrohlichen Situation gefunden werden. Als solche Mittel kommen nach

Ansicht der für die Gemeindeverwaltung verantwortlichen Faktoren und Sachverständigen u. a. in Betracht:

1. Gesetzliche Massnahmen zur Entschuldung der Gemeinden durch Umwandlung der Zinsenund Annuitätenirückstände in neue Darlehen,

2. Umwandlung kurzfristiger Darlehen in langfristige bei entsprechender Zinsfussermässigung, eventuell weitere allgemeine Zinsfussherabsetzung,

3. erhöht« Zuweisung an die bedrohten Gemeinden unter Berücksichtigung der individuellen Notlage derselben,

4. Entschädigung für die Agenden des übertragenden Wirkungskreises,

5. Ermöglichung der Verwendung des allfälligen Verkaufserlöses von Gebäuden und anderem Gemeindeeigentum zum Zwecke der Zinsen- und Annuitätentilgung,

6. Wiederherstellung des Anteiles der Gemeinden an dem Ertragnis der Umsatz- und Luxussteuer.

Die Gefertigten stellen an die Gesamtregierung die Anfrage, ob sie bereit ist, gesetzliche Massnahmen in diesem Sinne zu Gunsten der Gemeinden in Vorlage zu bringen?

Prag, am 17. Oktober 1933.

Dr. Luschka,

Oehlinger, Greif, Dr. Petersilka, Fritscher, Kunz, Hlinka, Dr. Tiso, Dr. Labaj, Dr. Fritz, GrebáčOrlov, Galovič, Mojto, Dr. Mederly, Dr. Pružinsky, Dr. Ravasz, Zajic, Scharnagl, Dr. Polyák, Bobek, Krampe, Dr. Mayr-Harting.