Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

III. volební období.

9. zasedání.

2365.

Interpelace:

I. posl. Chloupka a druhů vládě o získáváni čsl. státního občanství cizinci,

II. posl. Gerana a druhů vládě o nedostatcích ve službě celně-strážní na hránicích,

III. posl. dra Luschky a druhů vládě o pomocných opatřeních pro finančně strádající obce,

IV. posl. Seidla, Brodeckého, Tayerle a soudr. min. vnitra o revisi systemisace služebních míst kancelářských zaměstnanců v obvodech zemských úřadů a obsazení volných míst,

V. posl. Seidla, Brodeckého, Tayerle a soudr. vládě ve věci zápočtu předchozích služeb státních, vojenských, veřejných soukromým-státním, podnikovým a veřejným zaměstnancům, na něž se vztahuje platový zákon.

2365/I.

Interpelace

poslance Chloupka a druhů vládě

o získávání čsl. státního občanství cizinci.

Nynější krise doléhá nesmírně na všechny vrstvy našeho národa, zvláště též na naši inteligenci. Celá řada řádně vystudovaných lidí živoří a marně namáhá se dostati přiměřeně zaměstnání. Tato tíseň dostupuje takového stupně a rozsahu, že nezbývá kompetentním činitelům, než hledati opatření, jak pomoci mladším silám k zaměstnání.

Je samozřejmě, že působí na příslušníky našeho státu zvlášť bolestivě, když vidí, že - mezi tím co naši lidé nemohou dostati práci - cizí státní příslušníci jsou u nás protěžováni a zaměstnáni mnohdy za podmínek velmi výhodných. Vzhledem k tomu, že jest všeobecně pociťována nutnost řešení otázky zaměstnání cizinců u nás, starají se v poslední době cizí příslušníci u nás dílci, by dosáhli jakýmkoli způsobem našeho

státního občanství, aby snad nebyli donuceni stát náš opustiti.

Jakými nekalými způsoby se pracuje k tomu, aby cizinci opatřili si naše státní občanství a u nás se udrželi, svědči četné inseráty v novinách. Tak v časopise "Prager Tagblatt" uveřejněny byly inseráty:

a) Dne 10. října 1933 v rubrice »Heáratsantráge« druhý insert:

ajjngenieur, tschechosl. Staatsbůrger, in Scheidung, bietet halbjahrige Namensehe (einmalige Abfindung). Schiffre:. Fortuna 10-207« an die Verwaltung dieses Blattes.

b) Dne 12. října 1933 v rubrice Korrespondenz« osmý insert:

»Fur Emigranten Staatsburgerschaft durch Adoption. »Serios 8970 Piras, Prag, Bredovská l. «

Podobných inserátů mohli bychom uvésti více, ale podobají se vesměs těmto dvěma typickým. Jde zřejmě o zneužití platných předpisů.

Největší škody trpí od cizinců naše inteligence, která po skončeni studií chce dosáhnouti zaměstnání. Jak výše uvedené inseráty ukazují, není nijak těžké pro finančně silnější cizince získati čsl. státní občanství ať již sňatkem, adopcí neb jiným způsobem a tím získati právo prováděti zde své zaměstnání. Hodně by bylo pomoženo problé-

tnu nezaměstnanosti vůbec i nezaměstnanosti naší inteligence, kdyby bylo úplně znemožněno usazování se cizinců u nás. Není správné a spravedlivé, aby domácím studentům, kteří za všech okolností a Dři každé příležitosti dokazují, svou věrnost a loyálnost k naší vládě a republice, ale kteří jsou často ze svých míst vystrkováni a vytlačováni stálým přílivem cizinců a to většinou nepřáteli našeho státu, bylo těžké jejich postavení ještě zhoršováno.

Podepsaní proto se táží:

1. Ví vláda o těchto nepřístojnostech při získávání našeho stát. občanství cizinci?

2. Hodlá vláda učiniti opatření, by všemi zákonnými prostředky zabráněno bylo zneužívání předpisů k opatřování si cizinci našeho státního občanství?

3. Jaká opatření hodlá vláda učiniti, by v těchto těžkých dobách nebyli příslušníci našeho státu poškozováni výdělečnou činnosti cizinců?

4. Je vláda ochotna vésti řádnou evidenci cizinců u nás dlících, jich zaměstnání, jakož S zjistiti a uveřejniti, kdo z nich a jakým způsobem nabyl našeho státního občanství?

V Praze dne 19. října 1933.

Chloupek,

Teptamský, Křemen, Beran, Blažek, Dubický, Jan

Tůma, dr. Stefánek, Bistřlcký, Pozdílek, inž. 211-

ka, Venci. Škvor, dr. Suchý, Zeman, Honzl, Zajíc,

Ruppeldt. Haupt, Bečák, dr. inž. Brdlik,

Machnik, Prokop.

2365/II.

Interpelace

poslance Rudolfa Berana a druhů vládě

o nedostatcích ve službě celně-strážni na hranicích.

Střežení československých státních hranic (celních hranic), jakož i dozor na přechod osob a přestup (oběh) zboží na celní hranici a hraničních vodách, jest svěřeno sboru finanční stráže, který byl utvořen zákonem ze dne 19. prosince 1919, č. 8/1920 Sb. z. a n. Vládní návrh osnovy tohoto Zákona (tisk č. 1870/1919), kromě rozdělení sboru dosavadní fin. stráže a únavy poměrů nově zřizované důchodcové kontroly, původně navrhoval v § 8 stanoviti služební poměry pohraniční finanční stráže pouhým nařízením, což odůvodňoval tím, že se tak již stalo obdobně 11 četnictva

a stráže bezpečností. Státně-zřízenecký výbor Revolučního N. S. při projednávání tohoto návrhu ve své zprávě (tisk č. 1975/ 1919) k § 8 tohoto návrhu podotknul, že výbor trvá na tom, aby i služební poměry pohraniční finanční stráže byly řešeny jen cestou zákonnou, leč v zájmu urychleného projednávání osnovy uznal, že pro přechodní dobu nelze se vyhnouti cestě nařizovací, proto do § 8 byla vsunuta slova »pro přechodní dobu« a v tomto definitivním zněni byla osnova zákona N. S. schválena jako zákon č. 8/1920 Sb. z. a n. K tomuto zákonu byla vydána vl. nař. č. 40 a 351/1920 a 201/1923 Sb. z. a n. Vládní návrh nového celního zákona (tisk č. 100/1926 senát) snaží se sice v §§ 12 a 13 upraviti služební poměry finanční stráže, ale jak jest v odůvodnění tohoto návrhu k § 12, odst. 2 řečeno, vypočítává úkoly tohoto sboru v osnově jenom povšechně a v odst. 3 jest uvedeno, že služba finanční stráže bude podrobněji upravena služebním předpisem, který dosud vydán nebyl, ač tak bylo resortnímu ministrovi uloženo již v § 18 vl. nař. č. 201/1923 Sb. z. a n. Národohospodářský a ústavně-právaií výbor senátu N. S. při projednávání této osnovy usnesl se na. resoluci k § 12 (tisk č. 331/1927 senát) tohoto znění:

1. Vládě se doporučuje, aby, majíc zřetel na okolnost, že víceletá služba strážní na hranici fysicky vyčerpává, usnadňovala přestup příslušníků finanční stráže též k jiným oborům 'finančním nebo k jiné státní správě ve vnitrozemí.

2. Vládě se doporučuje aby uvažovala o tom, zda by nebylo pro finanční zájmy státní správy výhodnější spojení vnitrozemského i pohraničního dozoru v oboru finanční správy v jediný finanční strážní sbor.

Na základě zákona č. 28/1920 Sb. z. a n, dále platového zákona a celního zákona bylo vydáno dne 31. prosince 1930 vl. nař. č. 202/11930 Sb. z. a n., kterým se provádějí předpisy o organisaci fin. stráže a upravují její služební a některé platové poměry. Platí tudíž pro finanční stráž v nynější době následující předpisy:

1. Služební předpis z roku 1907 (Věstník byv. ministerstva financí ve Vídni č. 45/1907), pokud jde o, výkon služby;

2. reorganisační zákon č. 28/1920 Sb. z. a n.;

3. vládní nařízení č. 40/1920, resp. vl. nař. č. 201/1923 Sb. z. a n.;

4. celní zákon č. 114/1927 Sb. z. a n. -,

5. platový zákon č. 103/1926 Sb. z. a n.;

6. usnesení vlády ze dne 17. července 1928 (oběžník min. fin. ze dne 27. července 1928, č. j. 84. 079/1928-VII/20) o hraničním strážním, resp. strážním přídavku;

7. vl. nař. č. 202/1930 Sb. z. a n.;

8. nově branné předpisy československé.

K tomuto dlužno podotknouti, že tyto zákonité předpisy byly navzájem pozměňovány bez přikročení k úplnému zrušení předcházejícího nařízení, jako na př. jest stanoveno v § 95 posled-

ního vl. nař. č. 202/ 1930; »dnem účinnosti tohoto nařízení pozbývají platnosti, pokud se z tohoto nařízení jinak nepodává, všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto nařízení. «

Tento nepřehledný a nejasný stav zákonných předpisů pro naše strážce hranic, samozřejmě vnáší i do výkonu jejich služby nepřesnost a nejasnost, takže jinak vykonává se služba pohraniční v zemi České, jinak v zemi Moravskoslezské a ještě odlišněji v zemi Slovenské a Podkarpatoruské. Následky těchto chaotických poměrů v organisaci služby celně-strážní pociťuje nejen finanční erár, ale hlavně samotný stát jako takový, neboť celní ochrana znamená ochranu domácí práce a výroby jak v odvětví zemědělském, tak i průmyslovém a obchodním vůbec.

Dále nutno podotknouti, že celně-strážní sbory ochraňují stát nejen v ohledu fiskálním, ale i bezpečnostním jak po stránce vojenské (spolupůsobení při vojenské ochraně hranic, zadržování vojenských zběhů, činnost vyzvědačů) tak i politické (dovoz zakázaných agitačních publikací, překračováni hranic nevítanými cizinci, dovoz i průvoz zbraní a výbušných látek a pod. ).

Celní stráž koná velmi důležité služby z důvodů zdravotní policie (zákazy při epidemiích a jiných nakažlivých nemocech, dovoz jedů, opia a jiného, zdraví škodlivého zboží, jakož i všelikých léčebných, kosmetických a dietetických přípravků, prodávaných Jako léčiva), z důvodů veterinárních, rostlinně policie a rostlinné ochrany (nakažlivé nemoci zvířat a rostlin) a z jiných policejních důvodů (puncovní předpisy, napodobení státovek, bankovek a cenných papírů, cizozemských losů a pod. ), záleží proto velmi na dostatečném zajištění našich státních (celních) hranic.

Bohužel v nynější době ochrana hranic jest nedostatečná, neboť na př. jen tak lze si vysvětliti, že hlavní město naší republiky jest zamořeno různými jedy (kokainem), že se velmi rozšiřuje používání pašovaného sacharinu pochybné jakosti, rnísto tuzemského cukru, že k nám jest dováženo bezcelně obilí (zvláště pšenice), že k nám jest pašován ve značné míře dobytek, že k nám jsou dováženy, někdy i dokonce na nákladních autech nepřátelsko-agitační publikace, výbušné látky, zbraně, že přechod našich hranic je poměrné velmi lehký a tím umožňuje útek osobám stihaným zatykačem a pod. Zákaz vývozu valut a provádění devisových předpisů jest za těchto okolností velmi ztíženo.

Tyto podstatné nedostatky způsobující malé zajištění našich státních hranic mohou býti, vzhledem k mezinárodní politické i národohospodářské situaci, příčinou katastrofálních následků. Proto jest třeba včas zařídit nápravu, která Jest jedině možná:

1. Novou zákonnou úpravou služebních a platových poměrů strážců našich hranic, kodifikací a unifikací příslušných předpisů, hlavně však přizpůsobením a upravením dosavadních předpisů pro současně poměry na československých státních hranících vzhledem k moderním metodám nej-

moderněji vyzbrojených podtoudníků a osob, jejichž činnost směřuje proti státu. V tomto případě bude třeba vydáni nového samostatného zákona

o ochraně našich státních hranic a jejich strážcích - finanční stráži - neboť celní zákon nejen úzce se stanoviska celní správy, ale i nedostatečně řeší její služební poměry pouze dvěma paragrafy, ač zájem na úpravě těchto poměrů musí míti též ministerstva zahraničí, vnitra, národní obrany, zemědělství, průmyslu, obchodu a živností, zdravotnictví, veřejných prací, dále Národní banka československá a Státní úřad statistický.

Dosavadní zákony dávají našim strážcům práva stráže civilní i vojenské, ač nejsou tito vojensky organisováni, což vzbuzuje nejasný zákonný stav. Dále dle dnešního zákonného stavu, osoba přistižená na státní hranici, nesmí býti podrobena na místě osobní prohlídce, neprojeví-li souhlas - orgán strážní se pak nemůže přesvědčiti, zdali pozastavená osoba nemá při sobě zbraně, proto z oprávněné obavy o svůj život, zvláště je-li ve službě sám, ji napředvádí ku vzdálenému úřednímu působišti, nýbrž musí se spokojiti s údaji pozastaveného.

Nemožný jest též nynější způsob provádění tak zv. hraniční bodové služby, nebo službu konající koná takto službu pro inspekční orgány, ač má ji vždy konati v zájmu státním. Též jest velmi pociťován nynější stav pomocných zřízenců na hranicích, t. j. není možno žádati od člověka, který jest na 14tidenní výpověď a jehož život jest vydán stálému nebezpečí, aby raději »viděl« nežli »neviděl* přestupky proti státu. Dále velmi ožehavá jest otázka použití střelné zbraně, která za dobu 15 let, co trvá máš stát, nebyla definitivně vyřešena, takže nyní každé její použití i proti velmi nebezpečným osobám, může přivoditi nejen odsouzení, ale propuštění ze služby každého zaměstnance finanční stráže, i definitivního. Kromě toho jest celá řada neméně důležitých otázek, které lze řešiti jen cestou zákonnou.

2. Doplněním výzbroje sboru finanční stráže opakovacimi pistolemi. Nynější výzbroj našich strážců hranic tvoří karabina, pořízená zkrácením hlavně z dlouhých vojenských pušek z roku 1895, se starým hledím, nezacílená. Většina služebních výkonů na hranicích děje se v blízkosti 5 až 20 kroků od přistiženého, protože na delší vzdálenost se snaží každý pachatel uniknouti. Při bezprostřední blízkosti staly se případy, že pozastavený cizí státní příslušník zápasil s naším finančníkem o pušku, což by se nemohlo státi, kdyby týž byl moderně náležitě vyzbrojen. Při pronásledování v lesích a porostech jest puška často na závadu a při pronásledováni v obydlených částech pohraničí nelze ji skoro vůbec použíti bez nebezpečí usmrcení, nebo poranění jiných nevinných osob. Služební zbraně (karabiny) jsou podle služebních předpisů ponechávány v kasárnách; většina zaměstnanců však bydli mimo kasárny, takže v případě nečekaného poplachu a event. obsazení kasáren jsou zaměstnanci, spěchající do kasáren, úplně bezbranní. Zvýšením sebeobrany našich hraničních strážců zvýši se samozřejmě

i jejich služební výkon.

3. Odlivem starších, těžké hraniční služby méněschopných zaměstnanců finanční stráže ku vnitrozemským finančním nebo jiným státním úřadům. Dnešní situace jest následující: Sbor našich strážců hranic (cca 5600) se skládá ze 75% z příslušníků bývalých zahraničních vojsk, zvláště z ruských legionářů, kteří si do vlasti mnoho zdraví po dlouhých válečných strastech nepřinesli. Pohraniční službu nutno konati však v každé době a za každého počasí. A jako taková během 10 až 15 let fysicky nadobro vysiluje. Až do převratu bylo pamatováno při bývalé společné finanční stráži na pravidelné střídání z hranic do vnitrozemí (asi jako se děje dosud u četnictva), reorganisační zákon č. 8/1920 Sb. z. a n. tuto možnost však zamezil. Neblahý účinek tohoto zákona v řadách našich nynějších strážců hranic projevil se častými nemocemi, ale i morálně, neboť někteří propadají trudnomyslnosti a odnárodňováním sebe i příslušníků rodiny, zvláště když musí posílati dětí do jinojazyčných škol. Odliv našich strážcu hranic jest možno řešiti úspěšně jenom cestou zákonnou a to jak do finančních, tak i do jiných státních úřadů, hlavně ku kancelářským pomocným pracím.

Shrnujíce tyto vážné a důležité důvody, zvláště v nynější době, kdy každý stát si hledí nejdříve důkladně zajistiti ochranu svých hranic, táží se podepsaní:

1. Ví vláda o těchto neudržitelných poměrech na čsl. státních hranicích?

2. Je vláda ochotna učiniti opatření, aby závady shora naznačené byly odstraněny a aby služební a osobní poměry strážců našich hranic byly nově normovány a vše učiněno, aby náležitě opatřena byla nejen ochrana žalmů státních na našich hranicích, nýbrž i osobni ochrana strážců hranic samotných?

V Praze dne 24. října 1933.

Beran,

Dubický. Vend. dr. lož. Brdlík. Škvor, dr. Černý. Pozdílek, inž. Žilka. dr. Štefánek. Machník. Zeman, Křemen, dr. Suchý. Honzl. Bistřický. Blažek, Tépiaoský, Zajíc. Prokop, Ruppeldt, Chloupek, Bečák, Haupt, Jan Tůma.

2365/III (překlad).

Interpelace

poslance dra Luschky a druhů vládě

o pomocných opatřeních pro finančně strádající obce.

Finanční poměry obcí stávají se stále obtížněiší. Kdežto většina výdajů lest pevni stanovena zákonnými nebo smluvními závazky (osobní náklad, policie, doprava, sociální péče, Školství atd. )

a nižádné škrty nejsou přípustné ani možné, příjmy jak výdělečných obecních podniků, tak také přirážky k daním, podléhajícím přirážkám, klesají pro trvající hospodářskou krisi takovou měrou, že v největších platebních potížích ocitá se stále více obci a především velkých obcí, jejichž hospodařeni má pronikavý význam pro veškeré hospodářství. Mimo to většina obcí v duchu zákonného podporování stavebního ruchu investovala v letech hospodářské konjunktury poměrně velmi vysoké částky, jež nelze již dávno ani úrokovati ani umořovati z výtěžku investicí. Přes nejpronikavější úsporná opatření při výdajových položkách, vázaných buď zákonem nebo smlouvou, vzrůstá schodek v řádné správě obecního hospodářství takovým způsobeni, že na odstranění skutečného schodku obecního hospodářství nemohou již míti podstatného účinku příděly ze státních peněz, které se mimo to přidělují podle ztrnulého klíče z příznivějších hospodářských let a každoročně se ještě percentuálně snižují.

Přeplatky přirážek za dřívější léta, za které nelze činiti odpovědnými obce, vymáhají se příliš přísně srážkami a dříve poskytnuté zálohy na přirážky dobývají se právě nyní, v době největších finančních potíži, a tím se obce na mnoha místech vhánějí do úplné platební neschopnosti. Vypůjčování na úhradu schodku řádného hospodářství rozbíjí se jednak o zákonně překážky, jednak o nelikvidnost peněžních ústavů, na něž by se mohlo obrátiti obecní finanční hospodářství.

Za tohoto stavu musí se obecní hospodářství ve většině obcí zhroutiti ke škodě veškerého hospodářství, nenajdou-li se v poslední chvíli prostředky a cesty k záchraně obcí z této hrozivé situace. Takovými prostředky podle mínění činitelů a znalců, odpovědných za obecní správu obcí, jsou mezi jiným:

1. zákonná opatření k vyváženi obcí z dluhů přeměnou úrokových a úmorových nedoplatků v nové půjčky,

2. přeměna krátkodobých zápůjček v dlouhodobé s přiměřeným snížením úroků, připadni další všeobecné snížení úrokové míry,

3. vyšší příděl ohroženým obcím, při čemž by se přihlíželo k jejich zvláštní nouzi,

4. náhrada za práce v přeneseném oboru působnosti,

5. možnost použíti případného výtěžku z prodeje budny a Jiného obecního majetku na zaplacení úroků a úmoru.

6. obnoveni podílu obcí z výtěžku daně obratové a přepychové.

Podepsaní se táží vlády, Je-li ochotna v tomto smyslu vydati zákonná opatření ve prospěch obcí?

V Praze dne 17. října 1933.

Dr. Luschka,

Oehlinger, Graif, dr. Petersilka, Fritscher, Kuní, Hlinka, dr. Tiso. dr. Labaj, dr. Fritz, GrebáčOrlov, Galovič, Mojto, dr. Mederiý, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Zajíc. Scharnagl, dr. Polyák, Kriímpe, Bobek, dr. Mayr-Harting.

2365/IV.

Interpelace

poslanců Františka Seidla, Viléma Brodeckého, Rudolfa Tayerle a soudruhů

ministrovi vnitra

o revisi systemisace služebních míst kancelářských zaměstnanců v obvodech zemských úřadů a obsazení volných míst.

Po sloučení samosprávných úřadů se státními k 1. prosinci 1928 zhoršily se povyšovaci podmínky v kancelářských službách zemských a okresných úřadů přímo katastrofálně v neprospěch kmenového zaměstnánectva zemských úřadů.

Samosprávné úřednictvo kancelářské mělo u samosprávy mnohem příznivější postupové a povyáovací podmínky, nemuselo po přijetí do služeb procházeti kategoriemi smluvních sil a kancelářských oficiantů, nýbrž byli hned přijímáni jako čekatelé, případně již jako kancelářští úředníci. V důsledku toho byli bývali samosprávní úředníci s kratší služební dobou a nižším fysickým stářím zařazeni poměrně výše, do vyšších platových stupnic, z částí i do vyšší služební třídy (III) než státní kancelářský personál bývalých zemských správ politických.

Původní systemisace kancelářského úřednictva samosprávy sloučením úřadů zanikla a při revisi systemisace v roce 1930 nebyla původní systemisace platná pro zemské úřady rozšířena ani o tolik, kolik zaměstnanců bylo od samosprávy převedeno, takže řada sil zůstala přes systemisovaný počet. Ačkoliv byli od samosprávy převedeni kancelářští úředníci III. služební třídy nebylo při revisi systemisace v roce 1930 systemisováno ani jedině místo ve III. služební třídě, takže veškeři kancelářští úředníci byv. samosprávy dle této třídy vyjmenovaní - zůstali po převodu do služeb státních buď přespočetnými, nebo vázali místa nižší - ve IV. služební třídě.

Kancelářští úřednici státní zůstali po sloučení úřadů pořádkově vesměs za mladšími úředníky bývalé samosprávy a veškeré snahy organisací o nápravu zůstaly bezvýsledný a individuelni stížnosti proti pořadí byly prostě zamítnuty. Po sloučeni úřadů nebylo snahy ani chuti rozhodujících činitelů účelnou unifikací vyrovnati vzniklé nesrovnalosti personální dvou různých skupin úřednictva, které za plně odlišných předpokladů bylo přijímáno do služeb, zařazováno a za úplně odlišných norem povyšováno.

Důsledek tohoto stavu jest trvalé zkrácení kmenového úřednictva zemských úřadů ve službách kancelářských nejen v pořadí, ale i pozdějším povyšování, jak se prakticky již ukázalo u zemského úřadu v Praze v běžném roce. Pensionováním a úmrtím uvolnilo se mimo jiné i něko-

lik vedoucích míst v 6. a 5. platové stupnici, která byla vesměs obsazena fysicky mladšími kancelářskými úředníky bývalé samosprávy.

Zkrácení toto jest trvalé, poněvadž fysicky starší úředníci ponechám v nižších platových stupnicích, nedočkají se již uvolnění vyšších míst proto, že odejdou dříve na odpočinek než fysicky mladší úřednici zařazení na vyšších místech vedoucích. Avšak tímto stavem jsou velmi citelně zkráceni i kancelářští oficianti (vrchní), poněvadž napřed musí na volná místa kancelářských úředníků býti zařazeni úředníci přeapočetní a teprve na další uvolněná místa úřednická mohou býtí jmenováni oficianti. Nedostatečná systemisace t. j. celkový počet úřednických míst i počet míst v jednotlivých platových stupnicích zvyšuje enormně veškeré nedostatky sloučením úřadů samosprávných se státními vzniklé.

Bývalí samosprávní úředníci kancelářští jmenovaní do III. služební třídy nemají časově naději, že by pro ně byla systemisována místa v této služební třídě a proto se někteří z nich domáhají, aby byli zařazeni na systemisována místa ve služební třídě IV., ale současně, aby za přestup do nižší služební třídy byli odškodněni povýšením do nejblíže vyšší platové stupnice. Takové řešeni a taková likvidace MI. služební třídy by byla krajně nespravedlivá a to nejen pro úředníky ve III. služební třídě již zařazené, ale i pro úředníky IV. služební třídy, poněvadž by nově byli poškozeni na pořadích i možnostech dalšího povýšení.

Jediné rašení této otázky, spravedlivě na všechny strany je systemisovatí určitý počet míst kancelářských úředníků ve III. služební třídě. Ocenil-li bývalý zemský výbor část kancelářské služby dle III. služební třídy, jest to nejlepším dokladem, že kancelářská služba tohoto oceněni plně zasluhuje a že dle IV. služební třídy dostatečně ohodnocena není.

Než nejen nedostatečná systemisace, ale i pozdní obsazováni míst ve vyšších platových stupnicích, ba úřednických míst kancelářských vůbec, poškozuje velmi citelně veškeren kancelářský personál zemských úřadů, poněvadž jest tak bržděn povyšovací pohyb a ponechávány nadměrné, dle vládních norem nepřípustné interkaláře.

U zemského úřadu v Brně je systemisováno v kancelářských službách l místo ve 4. platové stupnici, které bylo před dvěma roky zcela protiprávně obsazeno aktuárským ředitelem Věntusem. tedy úředníkem II. služební třídy, který kancelářskou službu neovládá a do této nepatří, tím méně pak na vedoucí místo. V 5. platové stupnici jest systemisováno 8 míst - ale obsazeno je pouze jedno. Mezi 66 úředníky 6. platové stupnice Je jistě dostatek plně kvalifikovaných úředníků pro platovou stupnici 5.

Nařídila-li vláda zvýšení interkalářů na 10%, nemůže takový příkaz znamenati v praxi, že pouze místa v 5. a 4. platově stupnici mají býti interkalárována. když tomu tak není ani v jiných služebních třídách. Místa, zejména vedoucí, byla vládou systemisována proto, aby byla obsazena,