Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období.
9. zasedáni.
2357. Odpovědi:
I. min. vnitra a min. sociální péče na interp. posl. Čižinské a soudruhů o persekučním postupu okresního úřadu v Rychnově n. Kn. (tisk 2316/IV),
II. min. vnitra a min. spravedlnosti na interp. posl. Čizinské a soudruhů o trestním stihání textilních dělníkú v Doudlebách nad Orlicí pro účast na stávce (tisk 1907/11),
III. min. zemědělství na interp. posl. Mikuláše, Hynka, Solfronka a druhů o nevyhovujícím prováděni zákona o plemenitbě hospodářských zvířat číslo 169/24 Sb. z. a n. a prováděcího nařízení číslo 204/28 Sb. z. a n. (tisk 2209/1),
IV. min. financí na interp. posl. Špatného, dra Patejdla, Zeminové a druhů o daňové praxi proti poplatníkům v Říčanech (tisk 2151/III),
V. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Windirsche a druhů o přijímání nových žáků do mesiánských škol (tisk 2319/IV),
VI.. min. vnitra na interp. posl. dra Bachera a druhů o zabaveni článků "Studená sprcha" z čísla 105 ze dne 5.. května 1933 a "Závory jsou zase tady" z. čísla 107 ze dne 7. května 1933 varnsdorfského časopisu »Abwehr« (tisk 2319/III),
VII. předsedy vlády na interp. posl. Jelínka a druhů o započítávání vplatného 50 h za každé placeni daní a poplatků (tisk 2316/VI),
VIII. min. průmyslu, obchodu a živnosti a min. zemědělství na interp. posl. Windirsche a druhů, aby byl zakázán podomní obchod ovocnými stromy (tisk 1646/III),
IX. min. národní obrany a veřejných prací na interp. posl. J. Svobody a soudruhů o chystaném provádění stavby železničního mostu v létě letošního roku vojenským plukem přes Vltavu u obcí Skochovice-Měchenice (tisk 2209/III),
X. vlády na interp. posl. dra Szullo a druhů o nespravedlivě praxi censury, o častém zabavováni listu »Prágai Magyar Hirlap« a o plánu vlády, že chce založit maďarský list (tisk 2211/VI),
XI. min. sociální péče na interp. posl. inž. Nečase, Stivína, Koudelky a soudruhů o nevyplácení podpor okresním úřadem v Jičíně a nedodržování platných předpisů a nařízení (tisk
2151/IV),
XII. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Bachera a druhů o reformě přivá o dílčích dluhopisech (tisk 2011/XI).
2357/1.
Odpověď
ministra vnitra a ministra sociální péče
na interpelaci posl. Čižinské a soudruhů
o persekučním postupu okresního úřadu v Rychnově n. Kn. (tisk 2316/IV).
Schůze v Častolovicích, kterou se pořadatelé pokusili uspořádati dne 1. července 1933 o 8. hod. večerní místo schůze, na tentýž den o 3. hod. odpoledne ohlášené, avšak nekonané, byla intervenujícím úředníkem rozpuštěna, poněvadž nebyla vůbec ohlášena. Proti několika jednotlivcům, kteří svévolně zdržovali odchod účastníků, bezpečnostní orgány zakročily a trestní oznámení bylo učiněno na zjištěné osoby, jež nedbaly úřední výzvy k rozchodu. Postup zakročujících orgánů nevybočil nijak z mezí platných předpisů.
V době stávky textilních dělníků v Doudlebách nad Orlicí na jaře roku 1932 byl pro zachování veřejného klidu a pořádku vydán pro obec Doudleby nad Orlici a sousední obec Vyhnánov zákaz shlukování a srocování podle čl. 3. odst. l zákona o organisaci politické správy. Z téhož důvodu bylo obdobné opatření učiněno koncem roku 1932 pro celý politický okres. Opatření tato byla za dané situace nutná a účelná.
Účastníci deputací nebyli nikdy pokutováni pro pouhou účast v deputaci; trestány byly jen osoby, které se něčím provinily.
V okrese Rychnov nad Kněžnou provádí se nepřetržitě státní stravovací akce pro osoby nezaměstnané a omezeně pracující a okresnímu úřadu jsou přikazovány, na provádění této akce peněžité částky úměrně k hlášenému počtu osob nezaměstnaných a k finančním prostředkům, vládou na tuto akci povolovaným.
Podle toho, co vpředu uvedeno, není důvodu činiti z podnětu této interpelace další opatřeni.
V Praze dne 5. října 1933.
Ministr vnitra: černý, v. r.
Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.
2357/11.
Odpověď
ministra vnitra a ministra spravedlnosti
na interpelaci posl. Čižinské a soudruhů
o trestním stíhání textilních dělníků
v Doudlebách nad Orlicí pro účast
na stávce (tisk 1907/11).
Osoby v interpelaci uvedené byly okresním úřadem v Rychnově nad Kněžnou potrestány, poněvadž nepřístojným chováním vůči bezpečnostním orgánům, neuposlechnutím výzvy k rozchodu, resp. hrubým a neslušným chováním vůči pracujícímu dělnictvu dopustily se přestupku dle čl. 3. odst. 2, zákona ze dne 14. července 1927, číslo 125 Sb. z. a n., resp. přestupku vyhlášky, kterou v souvislosti se stávkou textilních dělníků v továrně Hernych a spol. v Doudlebách nad Orlicí bylo v zájmu zachování veřejného klidu a pořádku zakázáno jakékoliv shlukování a srocováni na veřejných místech v obcích Doudlebách nad Orlicí a Vyhnánové. Při tom podotýkám, že tresty uvedené v odstavci l, 61. 3 citovaného zákona mohou politické úřady dle výslovného ustanovení 2. odst. téhož článku ukládati bez újmy soudního stihání.
Odvolání manželů Pazourkových proti trestnímu výměru bylo rozhodnutím zemského úřadu v Praze zamítnuto. Toto rozhodnuti jest konečně.
Ostatní v interpelaci uvedené osoby se sice neodvolaly, poněvadž však podle toho, co uvedeno, nelze postupu okresního úřadu ničeho vytýkati, nemám důvodu ani při nich činiti z podnětu této interpelace opatřeni v interpelaci žádané.
Pokud se interpelace týká ministra spravedlnosti, odpovídám takto:
Pro trestné činy, spáchané při demonstraci stávkujících v Doudlebách nad Orlicí dne 30. března 1932, podalo státní zastupitelství v Hradci Králově obžalobu na tři osoby, které vesměs byly právoplatně odsouzeny.
V Praze dne 27. září 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
Ministr spravedlností: Dr. Meissner, v. r.
2357/III.
Odpověď
ministra zemědělství
na Interpelaci poslanců Václava Mikuláše, J. Hynka, P. Solfronka a druhů
o nevyhovujícím provádění zákona o ple-
menitbě hospodářských zvírat č. 169/24
Sb. z. a tu a prováděcího nařízení č. 204/28
Sb. z. a n. (tisk 2209/I).
Ad 1. Soupisy hospodářských zvířat jsou podle ustanovení § 8 vládního nařízení číslo 204/11928 Sb. z. a n. prováděny starostou obce. Kontrolu nad tímto sčítáním vykonává komise pro chov hospodářských zvířat a okresní úřad, který sčítací archy předává k dalšímu zpracování státnímu úřadu statistickému v Praze. Ojedinělé nesprávnosti dějí se při každém sčítání. Bylo by záhodno uvésti konkrétní případy, aby závady mohly býti odstraněny.
Ad 2. Za spravedlivé rozděleni nákladů na opatření a chování veřejných plemeníků zodpovídá starosta obce. Mimo to má každý chovatel možnost přesvědčiti se o správnosti rozvrhu uvedených nákladů, jakmile byl v obci vyvěšen tento rozvrh k veřejnému nahlédnutí.
Proti rozvrhu nákladů na opatření a chování veřejných plemeníků může každý chovatel podati námitky k okresnímu úřadu. Tím jest dána plná možnost, aby rozvrh nákladů byl spravedlivý a též aby sčítání bylo pod kontrolou samotných chovatelů.
Ad 3. Obce, které nemají potřebných stáji pro veřejné plemeníky mohou je umístiti u chovatelů neb chovatelských organisací na smlouvu (viz ust. § 10, odst. 4, 5 cit. vlád. nař. ).
Ad 4 a 5. Opatřování a chování veřejných plemeníků v obci děje se nabídkovým řízením. Výše nákladů spojených s opatřováním a chováním veřejných plemeníků jest závislá od místních chovatelských poměrů a potřeb. Kvalita a hodnota plemeníků řídí se dle požadavků chovatelů a dle kvality a důležitosti místního chovu.
Komisi pro chov hospodářských zvířat a správním úřadům náleží kontrolovati a schvalovati smlouvy uzavírané mezi chovateli a obcemi, ohledně opatřeni a chování veřejných plemeníků, při čemž mají dbáti přiměřenosti smluvních závazků.
Jestli smluvní podmínky nejsou se strany chovatele plněny, není to vadou neb nedostatkem zákona o plemenitbě, nýbrž jest nutno, aby obec a sami chovatelé postarali se o nápravu. Plnění ošetřovatelského řádu jest závazné, neboť ošetřovatelský řád jest podle ustanoveni § 10, odst. 7, cit. vlád. nař. součásti tohoto nařízení.
Kromě toho mohou si chovatelé stěžovati na vážné závady, pro které je další používání vybraného plemeníka k plemenitbě povážlivé, k okresnímu úřadu podle ustanovení § 17, odst. 3 cit. vlád. nařízení, který v dohadě s komisí pro chov hospodářských zavířat jest povinnen zjednati nápravu.
Ad 6. Podle ustanovení § 3, odst, l citovaného zákona povinnost opatřovati a chovati v dostatečném, počtu plemeníky přísluší obci. Náklady na opatření a chování veřejných plemeníků hradí chovatelé plemenic. Proto nelze mluviti o finančním zatížení obce.
Ad 7. Zákon o plemenitbě hospodářských zvířat jest nutným předpokladem organisace živočišné výroby. Příspěvky vypadající na jednu plemenici jsou místy oproti dřívějšku absolutně sice vyšší (pouze tam, kde byla plemenitba v desolátním stavu), ale relativní náklad jest daleko nižší, neboť příplod jest cenější a hodnotnější.
Princip, že příspěvky na veřejné plemeníky musí platiti každý chovatel podle počtu chovaných plemenic vyšel z přesvědčeni, že je nutno a spravedlivo, aby tyto příspěvky platily i velkostatky a hospodářství výdojná, která vykupují kvalitní materiál, aniž by se zabývaly odchovem, čili jinými slovy, spoluhradí tak nepřímo vydání za to, že se jim dostává kvalitnějšího a užitkovějšího materiálu. Tím, že se platí příspěvky i z plemenic nepřipuštěných, jest výše těchto příspěvků nižší a nikoliv vyšší, jak udává interpelace.
Ad 8. Vhodnost veřejného plemeníka pro určité chovatelské poměry určuje komise pro chov hospodářských zvířat, řídíc se instrukcemi cit. vlád. nařízení a pokyny příslušné zemědělské rady.
Veřejný plemeník musí vyhovovati chovatelským potřebám chovatelů, pro něž byl vybrán. Jestliže tomu tak není, mohou si chovatelé stěžovati do nevhodnosti vybraného plemeníka podle ustanovení § 10 cit. vládního nařízení.
Ad 9. Námitka, že zákon o plemenitbě hosp. zvířat přivodil zhoršení zdravotního stavu u hovězího dobytka a častou jalovost krav neodpovídá skutečnosti. Naopak úředním šetřením bylo prokázáno, že prováděním cit. zákona ukázaly se hříchy neudržitelného a místy desolátního dřívějšího stavu. Nemoci, způsobující neplodnost plemenic u hovězího dobytka staly se zjevnými a kontrolovatelnými a jejich povážlivý rozsah dal podnět k zvláštní akci min. zemědělství, která směřuje k jejich systematickému tlumení. I v tomto směru působí tudíž zákon o plemenitbě hosp. zvířat ve prospěch a nikoliv ke škodě chovatelů.
Ad 10. Trestní ustanovení, která provázejí zákon o plemenitbě hosp. zvířat a příslušné vládní nařízení jsou bezpodmínečně nutná, jinak by nebylo možno dosíci účele, pro který byl tento zákon vydán.
Pokud interpelace namítá, že chovatelé v případě, že obce nesplní svoji povinnost opatřiti plemeníka, buď nemohou vůbec plemenice připou-
štěti, nebo že je musí připouštěti k nelicentovanému, býku, ježto náhradní úkon podle § 10, adst. 3 vlád. nařízení č. 204/1928 Sb. z. a n. nelze mnohdy provésti, uvádí se, že náhradní opatření plemeníka úřadem za obec bylo po celou dobu provádění zákona č. 169/1924 Sb. z. a n. pokud jest ministerstvu zemědělství známo - pouze v jediném případě a to v zemi České. Sama interpelace neuvádí konkrétních případů. Může se tak státi jedině tam, kde obec úmyslné se postaví proti provádění zákona. Obec podle odst. 5, § 10 cit. vlád. nařízení může přenésti smluvně povinnost chovati plemeníka na jednotlivce nebo na chovatelskou organisaci. Neučiní-li tak a nechce-li obstarati plemeníka sauna, pak musí úřad provésti náhradní úkon v tomto případě stejně, jako ve všech případech, na něž pamatováno jest všeobecným ustanovením § 123 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. z. a n. Peněžní prostředky může si obec vždy obstarati, neboť jde o úhradu zálohovou, na kterou jest pamatováno také v § 20, odst. 2 písm. c) zákona č. 169/1930 Sb. z. a n.
Návrh, jímž interpelace sleduje zlepšení chovu hospodářských zvířat, není úplný. Zejména není v něm pamatováno na zásadní povinnost, kdo má opatřovati a chovati plemeníky, jakým způsobem děje se úhrada nákladů vzniklých opatřením a chováním veřejných plemeníků a pod.
Navrhovaná volba plemeníků pouze soukromých podle plné úvahy majitelů plemenic v celém okrese přivodila by nežádoucí stav, jaký panoval před vydáním tohoto zákona, kterýžto stav právě byl důvodem k jeho vydání. Platí to hlavně o zemi České. V zemích ostatních, včetně Podk. Rusi bylo zákonodárství v tomto směru vyspělelší a proto také nový zákon o plemenitbé hospodářských zvířat nenaráží zde na žádné potíže.
Zákon o plemenitbě hospodářských zvířat sleduje s hlediska chovatelsko-plemenářského hlavně zásadu, aby v obci bylo vždy postaráno a zabezpečeno řádné připouštění plemenic kvalitními plemeníky. Touto povinností pověřil obec. Toto opatření lest účelné a nutné, neboť v mnohých případech by nastalo, že chovatelé nemajíce v obci žádných plemeníků, nemohli by své plemenice připouštěti, jako tomu bylo před vydáním zákona.
Veľké soukromo- a národohospodářské škody, které by vznikly za takového stavnu věci nemohou býti ponechány libovůli chovatelů.
Provádí-li se snad zákon o plemenitbě hospodářských zvířat v některých obcích nesprávně. byte by účetno oznámiti ministerstvu zemědělství takové konkrétní případy, aby mohlo zjednati nápravu.
Mám za to, že není tu prozatím postačujícího důvodu pro předložení návrhu na novou úpravu předpisů zákona o plemenitbě hospodářských zvířat a příslušného vládního nařízení, a že požadavkům interpelace bude vyhověno, jestliže ministerstvo zemědělství učini níže uvedená opatření:
1. Prostřednictvím politických úřadů I. a II. instance a v dohodě se státním úřadem statistic-
kým zdůrazní nutnost správného provádění a kontroly soupisů hosp. zvířat podle ustanoveni § 8 vlád. nař. čís. 204/1928 Sb. z. a n.
2. Zařídí, aby všichni držitelé veřejných plemeníků byli poničeni o nutnosti zachovávání před-pisů ošetřovatelského řádu, zejména pokud se týče zdravotního stavu plemeníků.
Současně uloží komisím, aby věnovaly mimořádnou pozornost nakažlivým nemocem u skotu, které nepodléhají povinnému hlášení, a jež způsobují neplodnost krav.
3. Poučí znovu komise pro chov hospodářských zvířat, jaká opatřeni jsou nutná v zájmu zabezpečení řádného připouštění plemenic v obci, kde se chová l plemeník.
4. Obnoví svůj oběžník, jímž byly vydány okresním úřadům směrnice pro případy, že obec nemá prostředků a dobré vůle opatřiti veřejné plemeníky.
V Praze dne 3. října 1933.
Ministr zemědělství: Dr. M. Hodža, v. r.
2357/IV.
Odpověď
ministra financí
na Interpelaci poslanců Špatného, dra Patejdla, Zeminové a druhů
o daňové praksi proti poplatníkům v Říčanech (tisk 2151/III).
O případu inž. Václava Holuba v Říčanech bylo vykonaným šetřením zjištěno, že zaplatil v letech 1919 až 1932 na přímé daně a na daň z obratu značné částky a že vyrovnal předepsanou mu dávku z majetku úplně. Nespočívá tudíž tvrzení interpelace, že jmenovaný neplatil republice žádných daní, na správné informaci.
Pokud jde o knihovní zajištěni daňových nedoplatků, byly původní záznamy ve vl. čís. 813 kat. obce Říčany per 978. 126. 83 Kč a 168. 036. 35 Kč omezeny dne 16. prosince 1925 na nařízeni zem. fin. ředitelství v Praze na skutečnou výši tehdejšího dluhu, t j. na 850. 000 Kč.
Vynesením ministerstva financí z 18. července 1927, č. 95. 773/26, povoleny byly poplatníkovi daňové úlevy podle zák. č. 235/24 Sb. z. a n. a zároveň nařízeno, aby knihovní zajištění omezeno bylo na sníženou částku daňového dluhu per 360. 000 Kč. Toto nařízení stalo se, aby bylo dlužníkovi ulehčeno získání potřebného úvěru a bylo
tím spíše možné, že již tomuto původnímu vkladu finanční správy předcházela pohledávka okresní hospodářské záložny v Říčanech per 2, 000. 000 Kč, která podle posudku znalců vyčerpávala faktickou hodnotu podnikli, takže daňová hypotheka nebyla by v případě dražby reality došla uspokojení. Nařízeni toto provedl berní úřad žádostí k okresnímu soudu v Říčanech z 16. listopadu 1927.
Když však strana ocitla se se splátkami, jež ji byly určeny jak podmínka slevy, v prodlení, požádal berní úřad dne 19. března 1928 o nový vklad per 1, 030. 785 Kč; k žádostem poplatníka bylo však vynesením ministerstva financí ze 30. března 1928, č. 37. 093/28, nařízeno, když strana dodatečně zaplatila stanovené splátky, vymazati tento vklad a snížiti dosavadní zajištění per 360. 000 Kč o splátky zatím stranou vykonané na 320. 000 Kč. Vynesením ministerstva financí z 23. listopadu 1928, č. 110. 340/28, byl pak nařízen úplný výmaz knihovního zajištěni daňového dluhu, aby se předešlo vypovězení úvěru podniku, jež bylo by znamenalo úpadek podniku a tak ohrozilo zaplaceni i nesleveného daňového dluhu.
Stejně bylo postupováno v knihovním zajištění nedoplatků ve vl. čís. 1059 kat. obce Říčany.
Nový vklad ze dne 8. května 1931 ve výši Kč. 1, 581. 125. 18 byl berním úřadem vyžádán jen z opatrnosti, protože povolená daňová sleva, svrchu zmíněná, nebyla ještě realisována, ačkoliv po odečtení této slevy daňový nedoplatek dlužníkův činí jen 91. 337. 50 Kč a záleží jen v daních za léta 1929 až 1932. Ke konkursu přihlásil berní úřad podle předloženého opisu přihlášky rovněž celý daňový dluh bez ohledu na povolenou slevu.
Proti manželce dlužníkově. Růženě Holubové, která pronajala mlýn v roce 1930, provedl berní úřad dne 14. července 1932 exekuci knihovním vkladem zástavního práva pro částku 50. 000 Kč na její nemovitosti čís. vl. 1059 a mimo to ještě zabavil svršky. Podle stavu začátkem r. 1933 byly daně, jí předepsané, zapraveny až na poměrně nepatrnou částku, jež je provedenými exekučními úkony plně zajištěna.
Pokud Jde o Jaroslava Městka, obchodníka v Říčanech, byl daňový dluh, zajštěný v pozemkových knihách částkou 23. 320 Kč, již před lety a daňový dluh 46. 194 Kč v r. 1932 plné zapraven. Poplatník dluhuje podle zprávy berního úřadu jen poměrně malou částku na běžnou povinnost daňovou za rok 1933. Daně byly řádně upomínány. a vymáhány a poplatník splátky povolené mu k jeho žádostem dodržoval a do dnešního dne dodržuje. K písemnému upomenuti používá se podle odst. 3 a 4. prov. nař. k § 344 odst. 4, zákona o přímých daních, pokud se týče podle vyneseni ministerstva financí ze dne 3. srpna 1929, č. 84. 760/29, šekových vplatních lístků pošt. úř. šek. opatřených upomínacím textem, předepsanými v odst. 2 cit. prov. nař. k § 344, odst. 4, zák. o př. d.
Zmíněně 'knihovní vklady nebyly dosud vymazány, poněvadž poplatník o jejich výmaz nepožádal.
Daňovým důvěrníkem berní správy na Žižkově Jaroslav Městek podle její zprávy není a nikdy nebyl, byl však jmenován k návrhu obchodní a živnostenské komory v Praze opětovně členem daňové komise pro Žižkov-venkov na dobu do konce února 1934.
Vzhledem k tomuto zjištěnému stavu věcí dospěl jsem k přesvědčení, že postup podřízených úřadů odpovídal jednak pokynům daným ministerstvem financí, jednak příslušným všeobecným předpisům a neshledal jsem tudíž příčin k dalšímu opatření.
V Praze dne 9. října 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2357/V (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance F. Windirsche a druhů
o přijímání nových žáků do měšťanských škol (tisk 2319/IV).
Přijímání žactva do měšťanských škol je upraveno zejména ustanoveními § 3 zákona, č. 189/1919 Sb. z. a n., ve znění zákona č. 295/1920 Sb. z. a n. a § 6, odst. 4 zákona č. 226/1922 Sb. z. a n., jimiž byly doplněny předpisy starších zákonů zemských o navštěvování škol.
Podle těchto ustanovení musí býti ze spůsobilých dětí do měšťanské školy bezpodmínečně přijímány jen děti, které jsou docházkou do měšťanské školy povinny, t. j. děti, bydlící v jejím obvodě, a kromě toho z dětí. které se dobrovolně do měšťanské školy hlásí; děti, bydlící sice mimo školní obvod, avšak v kruhu o poloměru 4 km od školní budovy. Děti z míst vzdálenějších musí býti přijaty, stačí-li místo v učebnách a nepřekročí-li se jejich přijetím maximální zákonný počet dětí v třídách již existujících.
Za tohoto zákonného stavu věci nemůže státní školská správa, zejména se zřetelem k nynějším úsporným opatřením učiniti opatření žádaná interpelací a to tím méně, že školské úřady postupují ve věci, o niž jde, s největší možnou blahovůlí.
V Praze dne 7. října 1933.
Ministr školství a národní osvěty: Dr. Dérer, v. r.
2357/VI (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Bachera a drubů
o zabaveni článků »Studená sprcha« z č.
105 ze dne 5. května 1933 a »Závory jsou
zase tady« z č. 107 ze dne 7. května 1933
varnsdorfského časopisu »Abwehr«
(tisk 2319/III).
V interpelaci uvedená zabavení časopisu »Abwehr«, která obě nařídil okresní úřad ve Varnsdorfu provádějící tiskovou prohlídku jmenovaného časopisu, byla - jak ostatně také sama interpelace uvádí - v čelem rozsahu potvrzena krajským jako tiskovým soudem v České Lípě. Tím bylo uznáno, že zabavení se stalo po zákonu.
Nemám tedy důvodu činiti nějaké opatření z podnětu této interpelace.
Odpověď na interpelaci převzal jsem za pana ministra spravedlnosti, poněvadž tiskovou prohlídku časopisu provedl a zabavení nařídil úřad, podřízený ministerstvu vnitra.
V Praze dne 11. října 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2357/VII (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance J. Jelinka a drubů
o započítávání vplatnébo 50 h za každé placení daní a poplatků (tisk 2316/VI).
Poplatky, které vybírala poštovní spořitelna za úkony v šekové službě, postihovaly pouze vlastníky šekových účtů, jako bezprostřední a v primem styku s poštovní spořitelnou jsoucí používatele šekové služby.
Šekové služby poštovní spořitelny používají však i osoby, které nejsou vlastníky šekových účtů. Jsou to ti, kdož (platí v hotovosti šekový-
mi vplatními lístky u poštovních úřadů nebo u pokladen poštovní spořitelny. Tito neplatí za používáni šekové služby poplatků, a namnoze dostávají zdarma i šekové vplatní lístky, jimiž platí,
Tato skutečnost jest nejen v rozporu s veřejně-hospodářskou zásadou, že že každý úřední úkon má strana, která onen úkon vyvolala nebo v jejíž prospěch se onen úkon děje, zaplatiti přiměřenou úplatu, nýbrž jest také protichůdná systému i podstatě šekové služby vůbec.
Podstata šekově služby záleží v platech, konaných bez hotových, t. zv. clearingem, t. j. odepsáním z jednoho a připsáním na druhý šekový účet. Clearing jest stěžejním prvkem šekové služby. Jím se stává šeková služba nejpružnějším platebním systémem, který tím, že snižuje oběh peněžní, jakož i důsledky z toho se po dávajícími plní důležité národohospodářské posláni.
šekové ústavy všude v cizině podporují proto národohospodářské poslání šekové služby, poskytujíce při placení bez hotových zvláštní výhody. Tak jsou vesměs převody z účtu na účet osvobozeny od placení provise, jež se platí při výplatách v hotovosti, tiskopisy, určené pro převody, jsou lacinější než tiskopisy, určené pro výplaty v hotovosti, někde se vydávají stranám dokonce zdarma, Jako na př. v Belgii. Na. druhé straně se vyššími poplatky zatěžují platy v hotovosti. To se týká nejen platů, konaných přímo vlastníky šekových účtů, nýbrž i shora označených vkladů v hotovosti na šekové vplatní lístky osobami, jež nejsou přímými účastníky šekové služby. Za tyto vklady se vybírá vkladní poplatek, který bývá buď jednotný, t. j. stejný bez ohledu na výši vkladu, nebo odstupňovaný podle výše vkladu.
Takový poplatek vybírá Belgie, Dánsko, Francie, Italie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Polsko, Švédsko a Švýcary.
V Československu tento poplatek do konce dubna roku 1933 zaveden býti nemohl, poněvadž v dřívějších ustanoveních platných před vyhlášením zákona o poštovní spořitelně ze dne 23. září 1930. číslo 143 Sb, z. a n. vláda neměla zmocnění, aby také vkladatelé vkladů šekovými vplatními lístky byli zatíženi zvláštními poplatky.
Poněvadž dosavadní poplatkový systém v šekové službě poštovní spořitelny byl v rozporu s povahou šekové služby, s její podstatou a s jejím posláním, přikročila poštovní spořitelna po souhlasu ministerstva pošt a telegrafů na základě § 13, odst. l, a § 14, citovaného zákona k jeho revisi v tom směru, aby vyhovoval povaze, podstatě a poslání šekové služby, a aby také spravedlivě rozvrhl zatíženi šekovými poplatky na všechny účastníky této služby, a uznala, že jest zapotřebí učiniti tato opatřeni:
1. zavésti vkladní poplatek z částek hotově vplácených;
2. zrušiti úrokování vkladů v šekové službě:
3. zrušiti manipulační poplatky.
Všechna tato opatřeni tvoří spolu nerozlučný celek, neboť se svými zásadními, organisačními i finančními účinky navzájem doplňují.
Vplatné z částek, hotově vplácených šekovým vplatením lístkem, nebylo zavedeno z důvodů fiskálních, nýbrž za účelem rozšíření clearingového systému a zhospodárnění peněžního oběhu. Mělo se jím docíliti všeobecného porozumění pro výhody placení bez hotových a tudíž pro vlastnictví šekového účtu u poštovní spořitelny. Je jisté, že dokud se nedostaví toto porozumění a dokud se nedovede využíti tohoto moderního a nejvýhodnějšího zařízeni, budou jednotlivci toho mínění, že jsou zavedením vplatného poškozováni. Ve skutečnosti však tomu tak není. Tomuto zařízení přináší každý vlastník šekového účtu stejnou oběť jako vplátce peněz a jakmile zařízení to zevšeobecní, nebude ani poplatník pociťovati, že by byl při placení daní a poplatků zatěžován vplatným jako další dávkou.
Základní podmínkou zavedení vplatného, spojeného se zrušením manipulačního poplatku a úrokování šekových vkladů, bylo, že vplatné se stanoví jednotné, aby se dalo jeho správné vybírání a účtování kontrolovati co nejjednodušeji, tedy nejladněji. Každé odstupňování vplatného a také osvobození určitých platů od něho zasáhlo by rušivě do celé šekové služby.
Bylo proto nutno podrobiti se těmto důsledkům i při obligatorním placení daní, poplatků a jiných veřejných dávek šekovými vplatntmi lístky. Uloženi vplatného poplatníkům při tomto povinném používání šekové služby poštovní spořitelny stalo se na základě druhé věty § 14, zákona číslo 143/1930 Sb. z. a n., vládním nařízením ze dne 12. dubna 1933, číslo 62 Sb. z. a n.
V Praze dne 14. října 1933.
Předseda vlády: Malypetr, v. r.
2357/VIII (původní zněni).
Odpověď
ministra průmyslu, obchodu a živnosti a ministra zemědělství
na interpelaci poslance Fr. Windirsche a druhů,
aby byl zakázán podomní obchod ovocnými stromy (tisk 1646/III.
Podomní legální obchod ovocnými stromy provozuje se poměrně velice málo, ježto téměř nikdo nehodlá si činiti trvalé povolání z podomního prodeje ovocných stromu, jakožto prodeje sezónního.
Podle zákona o podomním obchodu nemá vsak nikdo nároku, aby se mu dostalo povolení ku podomnímu obchodu ovocnými stromy a proto není k zamezeni takového podomního obchodu zapotřebí novelisace zákona o podomním obchodu, resp. nějakého nařízení, nýbrž stačilo by opatřeni, jímž by byly okresní úřady instruovány, aby nevydávaly povolení ku podomnímu obchodu ovocnými stromy, resp. aby zostřily kontrolu nad neoprávněným provozováním lakového obchodu.
Proto dává se současně pokyn okresním úřadům, aby nevydávaly povoleni ku podomnímu obchodu ovocnými stromy a ukládá se jim, aby stíhaly neoprávněné provozování takového podomního obchodu.
V Praze dne 26. záři 1933.
Ministr obchodu: Dr. Matoušek, v. r.
Ministr zemědělství: Dr. M. Hodža, v. r.
2357/IX.
Odpověď
ministra národní obrany a ministra veřejných prací
na interpelaci poslance J. Svobody a soudruhů
o chystaném provádění stavby železničního mostu v létě letošního roku vojenským plukem přes Vltavu u obcí Skochovíce-Měchenice (tisk 2209/III).
O zdvižení železničního mostu v interpelaci zmíněného nebylo dosud učiněno se strany ministerstva veřejných prací žádné definitivní rozhodnutí, neboť tato věc není ještě s příslušnými úřady projednána.
Pokud jde o stavbu mostního provisoria, které bude sloužiti dopravě po dobu přestavby definitivního mostu, požádalo o součinnost vojska ředitelství pro stavbu vodních cest v Praze. Vojenská správa nemohla této vhodné a vzácně příležitosti, které by bylo možno účelně použíti k odbornému výcviku vojska, opomenouti, avšak jsouc si vědoma nynější kritické nezaměstnanosti, slíbila účast jen na speciálních pracích, a to pokud by se týkaly postaveni a později demontování prozatímního Železničního mostu z materiálu vojenské správy soustavy Rothovy-Wagnerovy, jehož montáž a demontáž muže prováděti jedině vojsko.