Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období. 8. zasedáni.
2346.
Interpelace:
I. posl. Dobránskeho a druhov min. predsedovi a min. financií ohľadne zákona č. 74 zo dňa 5. mája 1933 a ohľadne prevedenia tohoto zákona so strany finančných úradov,
II. posl. Windirsche a druhů min. financí, aby nouzové porážky zemědělců byly osvobozeny od placení obecní dávky z masa,
III. posl. Windirsche a druhů min. zemědělství, aby se zemědělcům v Knížecí Pláni v soudním okrese vimperském umožnilo snadněji si opatřovati stelivo,
IV. posl. Windirsche a druhů min. zemědělství, aby se rychleji provedly meliorace a regulační práce v obcích soudních okresů prachatického, volarského a vimperského,
V. posl. Windirsche a druhů min. pošt a telegrafů o vybudováni telefonní sítě a o ztíženi lepšího telefonního spojení v Krkonoších,
VI. posl. Windirsche a druhů min. financí o stížnostech, že se nepřihlíží k jazykově způsobilosti orgánů berních úřadů,
VII. posl. Dobránskeho a druhov min. vnútra v záležitosti statného občanstva Markéty Velkerovej, obyvatelky obce Seňa, čís. min. vnútra 10468/11/29,
VIII. posl. Windirsche a druhů min. zemědělství, aby bylo vydáno nařízení, že se s Thomasovou moučkou smí obchodovati jen podle obsahu kyseliny fosforečné, rozpustné v kyselině citrónové,
2346/I.
Interpelácia
poslanca J. Dobránskeho a druhov
ministerskému předsedovi a ministru financií
chladne zákona č. 74 zo dňa 5. mája 1933
a ohľadne prevedenia tohoto zákona so
strany finančných úradov.
So strany malorolníkov, rolníkov a hospodárov hromadné sami dostalo do nik ponosa, že fi-
nančně úřady nerešpektujú ustanovenia zákona č. 74 zo dňa 5. mája 1933, raz po druhom vypíšu veřejné dražby, ba dražobnou cestou odpredávajú movitosti a hospodářské nástroje vyšspomenutých, zákonom chráněných osob.
Bola předložená mne ponosa, že vedúci istého berného úřadu tak sa vyjádřil voči jednému intervenujúcemu, že před nim je směrodatně ustanovenie »tajného« nariadenia, podľa ktorého berné úřady májů právo a môžu dražebnou cestou odpredať od 1. septembra 1933 movitosti atď. týchto osob, na ktoré sa výslovné vzťahujú ustanovenia zákona č. 74/1933.
Dľa vyšspomenutého zákona v § 1. dražba môže byť převedená iba po 31. decembru 1933 na movitosti a nemovitosti, jestli bola podaná, potažné navrhovaná dražba od platnosti tohoto zákona do 31. decembra 1933.
Na žiadosť dlžníka zavedené už exekučné pokračovania odložené budú na dobu DO 31. decembra 1933.
Predbežne nepredložíme konkrétne prípady, ale spýtame sa Vás, či jestvuje pre exekučné oddelenia finančných úradov podobné »tajné nariadenie«, podľa ktorého po 1. septembru 1933 v každom prípade má právo finančná vrchnosť vypísať a previesť dražbu?
Ak áno, ktorou vrchnosťou? - a na základe akého právneho základu a na rozkaz ktorého bolo také nariadenie - protiviace sa platnému zákonu - vydáme?
Žiadame o okamžitú odpoveď s poukazom na aktuálnosť veci.
V Prahe, dňa 20. septembra 1933.
Dobránsky,
Hokky, dr. Szüllö, Nitsch, Szentiványi, inž. Jung, Knirsch, Simm, R. Köhler, dr. Schollich, dr. Hassold, dr. Hanreich, dr. Keibl, Horpynka, inž. Kallina, Matzner, Krebs, Geyer, Schubert, Kasper, dr. Holota, dr. Törköly, dr. Jabloniczky, Fedor.
2346/II (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministrovi financí,
aby nouzové porážky zemědělců byly
osvobozeny od placení obecni dávky
z masa.
Vládní nařízení ze dne 27. dubna 1922, č. 143 Sb. z. a n., k provedení zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním jest pro četné obce, ve kterých obecní věci spravuje obecní zastupitelstvo zemědělství nepřátelské, vítanou záminkou, aby utlačovaly zemědělce i v těch případech, ve kterých zemědělství naléhavě potřebuje šetřeni a ohledů. K takovým případům patří nouzové porážky chovných a užitkových zvířat, které jsou pro zemědělce vždy spojeny se značnými hmotnými ztrátami. I když se maso zvířete nouzově poraženého dá požívati, nedá se nikdy dostatečně zhodnotiti. K této okolnosti přihlíželo kdysi i ministerstvo financí, když po dlouhých úvahách nouzové porážky zemědělců osvobodilo od placení daně z obratu masa.
Ale taková rozumná ochota schází často v obcích, v jejichž zastupitelských sborech jsou zemědělci jen nepatrně zastoupeni a které často
vydávají usnesení naprosto nepřihlížející k potřebám zemědělství.
Těmto obcím jest výše zmíněné vládní nařízení vítané a rovněž dodatek II. připojený k tomuto nařízení, obsahující pravidla pro vybírání obecní dávky z masa. V § l těchto pravidel se poznamenává, že se dávka z masa vybírá z veškerého masa, které podle §§ l a 5 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n., podléhá státní dani z masa.
Obecní zastupitelstva nepříznivá zemědělství užila znění těchto ustanovení k tomu, aby si z nich pro sebe zkonstruovala zákonitý nátlak, že i nouzové porážky podléhají obecní dávce z masa. Dokud nebude toto ustanovení změněno, zemědělcům stále hrozí nebezpečí, že při nouzových porážkách budou povinni platiti obecní dávku z masa. Jest tedy potřebí, aby neštěstí, které zemědělce beztoho postihuje nouzovými porážkami, nebylo ještě všeobecně zostřováno tím, aby se vedle státní daně z masa, která se musí platiti, dá-li se maso ze zvířat nouzově poražených požívati, vybírala ještě obecní dávka z masa.
Při nouzových porážkách má se stran obecní dávky z masa míti stejný ohled, jak to činí již i ministerstvo financí stran daně z obratu masa. Proto měl by se § l pravidel pro vybírání obecní dávky z masa doplniti tím, že nouzové porážky jsou od vybírání dávky z masa osvobozeny.
V obcích, kde v obecních zastupitelstvech většina správně posuzuje těžký stav zemědělství, nebude potřebí zvláštního předpisu. Jest ho však nezbytně potřebí pro všechny obce, ve kterých jsou obecní zastupitelstva ovládána smýšlením protizemědělským. Z tohoto důvodu jest nutno, aby i do pravidel pro vybírání obecní dávky z masa bylo pojato jasné ustanovení toho znění, že nouzové porážky u zemědělců nepodléhají obecní dávce z masa. Toto nutně doplnění pravidel musí nastati co možná nejdříve, poněvadž jinak stoupající finanční nouze obcí v nezemědělských krajinách republiky, kterým nezáleží na zemědělství, vede k tomu, že se zemědělcům ukládají nové nesnesitelné oběti.
Ostatně se ukazuje, že existence pravidel pro vybírání obecní dávky z masa dává podnět i mnohému okresnímu úřadu jako odvolacímu úřadu, aby se ve věci vybírání dávky z masa při nouzových porážkách postavil proti zemědělcům. Dokazuje to rozhodnutí okresního úřadu v Jablonci n. N. ze dne 31. srpna 1933, č. 41. 112 vydané na odvolání zemědělců proti vybírání dávky z masa při nouzových porážkách obcí kokonínskou. Rozhodnuti tohoto úřadu zní:
»Okresní úřad zamítá Vaše odvolání proti usneseni kokonínského obecního zastupitelstva ze dne 28. července 1933, intímované výměrem kokonínského tržního úřadu ze dne 11. srpna 1933, č. 2332/33, týkající se vybírání dávky z masa při nouzových porážkách, jako neodůvodněné.
Důvody:
Kokonínské obecní zastupitelstvo usneslo se na schůzi dne 28. července 1933, že zamítá odvo-
lání kokonínsko-vrkoslavického spolku pro nouzové porážky proti předpisům obecní dávky z masa při nouzových porážkách.
Další odvolání podané proti tomuto usnesení obecního zastupitelstva dlužno rovněž zamítnouti, poněvadž vzorná pravidla připojená k vládnímu nařízení č. 143/1922 Sb. z. a n.,. podle nichž se v obcí dávka z masa vybírá, neustanovují osvobozeni od dávky při nouzových porážkách a obec není oprávněna tato vzorná pravidla samostatně měniti. Taková změna mohla by se podle § 35, odst. 3 zákona č. 329/21 Sb. z. a n. provésti jen s povolením vlády.
Toto rozhodnutí jest konečné. «
Jest nutno, aby zemědělství bylo chráněno proti takovýmto názorům obcí a okresních úřadů a proto se tážeme pana ministra financí, je-li ochoten co nejdříve se postarati, aby pravidla pro vybírání obecní dávky z masa byla v § l doplněna tím, že nouzové porážky zemědělců dávce z masa nepodléhají?
V Praze dne 18. září 1933.
Windirsch,
Oehlinger, Bobek, Greif, Heller, Krumpe, Gläsel, dr. Mayr-Harting, Scharnagl, Wagner, A. Köhler, Viereckl, dr. Hodina, dr. Luschka, Halke, Böhm, dr. Petersilka, Platzer, Zajíček, Zierhut, Kunz.
2346/III (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministrovi zemědělství,
aby se zemědělcům v Knížecí Pláni
v soudním okrese vimperském
umožnilo snadněji si opatřovati
stelivo.
Zemědělci v Knížecí Pláni dosáhli teprve před několika desítkami let své samostatnosti tím, že jim byly postoupeny pozemky ze schwarzenberského panství. Výměra získaných pozemků poskytuje právě tolik plochy, aby se na ni mohlo získati krmivo nutné pro živení zvířat. Pod vlivem drsného podnebí nelze v Knížecí Pláni pomýšleti na pěstování obilí. Pro pěstováni obili by ani nezbývalo mnoho plochy při skrovném výměru jednotlivých usedlostí. Zemědělcům tedy vždy schází nutné stelivo.
Dokud sousední pozemky patřily ke Schwarzenbergovu panství, neměli zemědělci s opatřováním steliva příliš velkých starostí, neboť za levný peníz mohli odebírati stelivo z panských lesů. Mimo to mohli zemědělci v Knížecí Pláni také ještě dostávati stelivo z blízkého Bavorského lesa a celý povoz lesního steliva nestál více než 6-8 Kč.
Když byly panské lesy postátněny, byla velmi ztížena možnost kupovati lesní stelivo. Zemědělcům se sice neodpírá lesní stelivo ze státních lesů, ale přiděluje se jim vždy na takových místech, odkud je mohou odvážeti jen za velmi nepříznivých podmínek. Zemědělci v Knížecí Pláni mají veskrze kravské potahy. Musejí tedy dbáti výkonnosti tohoto druhu tažných zvířat. Nesmějí je příliš přetěžovati, poněvadž by to mělo jinak nepříznivý vliv na výkonnost krav při dojení. Proto jest nutno, aby příslušná státní lesní správa ulehčila zemědělcům odebírání lesního steliva a přidělovala jim stelivo na takových místech v lese, kterých zemědělci mohou dosíci bez nemírného zatěžování svých kravských potahů.
Ale dále jest ještě zapotřebí, aby se zase povolil odběr lesního steliva ze sousedního Bavorského lesa. Zemědělci v Knížecí Ptáni nejsou ani podloudníci, ani přívrženci politického směru v československém státě zakázaného. Neusilují o nic jiného, než pilnou a tvrdou prací získati pro sebe a pro své rodiny to, čeho jest nutně zapotřebí k jejich neobyčejně skrovnému a velmi nenáročnému živobytí.
Jest tedy potřebí, aby veřejní činitelé vyšli vstříc a pomohli těmto zemědělcům, kteří usilují udržeti se za nejtěžších poměrů. Zemědělci nechtějí, aby se jim něco darovalo, ale právem si přejí, aby se jim nesprávnými opatřeními a překážkami neztěžoval dosavadní způsob hospodaření.
Tážeme se tedy pana ministra zemědělství:
1. Je-li ochoten naříditi příslušným státním lesním správám, aby usnadnily zemědělcům z Knížecí Pláně odběr lesního steliva ze státních lesů,
2. je-li ochoten se postarati, aby zemědělci z Knížecí Pláně dostali povolení, aby zase mohli odebírati stelivo ze sousedního Bavorského lesa?
V Praze dne 14. září 1933.
Windirsch,
Böhm, dr. Hodina, Viereckl, Gläsel, Halke, Heller, A. Köhler, Platzer, Wagner, Zierhut. Kunz, Zajíček, Scharnagl, Krumpe, Oehlinger, Bobek, Greif, dr. Mayr-Harting, dr. Petersilka, Fritscher, dr. Luschka.
2346/IV (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministrovi zemědělství,
aby se rychleji provedly meliorace a regulační práce v obcích soudních okresů prachatického, volarského a vimperského.
Hospodaření na pozemcích v soudních okresích prachatickém, volarském a vimperském trpělo již odedávna následky časných a pozdních mrazů, jejichž hlavní příčinou jest nemírná vlhkost půdy, poněvadž půda jest bažinatá. Zemědělci tohoto území tedy již dávno usilovali úpravou vodního hospodářství na pozemcích dosíci, aby nebezpečí hrozící kulturním rostlinám z těchto příčin byla zmenšena a odstraněna. V několika obcích byla tedy k melioraci pozemků založena vodní družstva, která vypracovala meliorační projekty a usilovala dosíci také jejich provedení. Toto úsilí ztroskotávalo dosud často na opatření potřebných peněz a zvláště na tom, že příslušné úřady velmi zdráhavě projednávaly a vyřizovaly předložené meliorační projekty. Po této stránce stěžují si zvláště vodní družstva v Klášterci a Novém Světě. Provedení meliorace pozemků jest však neobyčejně naléhavá věc. Mohlo by se v nynější době urychliti přes nedostatek peněz tím, že by se k melioračním pracím přibrali také nezaměstnaní. Podpor povolovaných nezaměstnaným z veřejných peněz mohlo by se takto produktivně užíti. Nezaměstnaných jest ve zmíněných okresích větší počet.
V okrese prachatickém pomýšlí se také již po delší dobu na zahrazovací práce podél Blanice, které měly býti na ochranu pozemků sousedních majetníků již dávno provedeny. Rovněž se tam již po delší dobu ukazuje významnou úprava Leptačského potoka.
Zemědělci v soudních okresích prachatickém. volarském a vimperském těžce bojují o svou existenci, která zvláště v posledních letech byla státe tíživější. Jest zapotřebí, aby tamější zemědělci v boji o udržení své existence byli všemožně podporováni všemi veřejnými činiteli a k tomu patří především provedení meliorace pozemků, o kterou se v těchto okresích usiluje, a provedení zamýšlených úprav a hrazení vodních toků.
Tážeme se pana ministra zemědělství, je-li ochoten naříditi, aby příslušné státní úřady podporovaly úsilí zemědělců v okresích prachatickém, volarském a vimperském ve vodohospodářském
oboru a urychlily provedení předložených vodohospodářských návrhů?
V Praze dne 14. září 1933.
Windirsch,
dr. Petersilka, Oehlinger, Bobek, Böhm, dr. Hodina, Greif, Scharnagl, Viereckl, Zierhut, Gläsel, dr. Luschka, Zajíček, Heller, dr. Mayr-Harting, Wagner, Krumpe, Halke, Fritscher, Kunz, A. Köhler, Platzer.
2346/V (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministrovi pošt a telegrafů
o vybudování telefonní sítě a o zřízeni lepšího telefonního spojení v Krkonoších.
V krkonošské telefonní síti byla před lety »Labská bouda« připojena k telefonnímu úřadu v Rokytnici nad Jizerou, vlastně k nejbližší síti telefonní vedlejší ústředny v Horní Rokytnici. Do tohoto vedení jest zapojena i »Dvorská bouda« u Rokytnice, která jest pro vedlejší ústřednu v Horní Rokytnici účastníkem. »Dvorská bouda« může tedy kdykoliv dosíci spojeni s »Labskou boudou«. O rychlé spojení telefonní ústředny v Rokytnici nad Jizerou přes hornorokytnickou vedlejší ústřednu nebylo však dosud postaráno, ačkoliv je ho naléhavě zapotřebí. Dosavadní vedení do »Labské boudy« je tedy pro rokytnickou telefonní síť a pro další území za Rokytnicí úplně nevyužito od doby, kdy bylo zřízeno toto horské vedení.
V zájmu veřejné bezpečnosti jest nutno učiniti toto vedení přístupným všeobecnému styku a ve spojeni s ústřednou v Rokytnici nad Jizerou zříditi trvalé spojení jako telefonní bezpečnostní službu. Toto stálé spojení jest zvlášť důležité, pro zimu. V zájmu bezpečností obyvatelů této části hor a turistů tuto část navštěvujících jest nutno, aby i horská bouda »Körberova chata«, ležící pod »Dvorskou boudou«, která jest již připojena k vedlejší ústředně v Horní Rokytnici, byla zapojena do vedení vedoucího od »Dvorské boudy« k »Labské boudě«. Dá se to provésti bez zvláštních výdajů, poněvadž toto telefonní vedení vede podle »Körberovy chaty«.
Telefonní služba u poštovního úřadu v Horní Rokytnici byla od 1. března 1933 zkrácena o 3 hodiny denně. Cizinecký ruch v Krkonoších však vyžaduje, aby aspoň v době od června do září a od prosince do února byla zase zavedena telefonní služba stejně dlouho trvající jako do 28. února 1933.
O telefonní spojení usilovala také již několikrát, bohužel dosud marně, obec Pommerndorf v okrese vrchlabském. I zde se velmi škodlivě pociťuje nedostatek telefonního spojení, zvláště v zimě. Do Pommerndorfu rádi přijíždějí turisté a lyžaři a velmi rádi užívají odtamtud k výstupu na hory a ke zpáteční jízdě cesty k Rennerovým boudám. Poněvadž tato cesta jest velmi příkrá, stalo se již častěji neštěstí, které pro nedostatek telefonního spojení mělo pro účastníky někdy velmi špatné a trvalé následky. Jest zapotřebí, aby Pommerndorf rovněž velmi brzy dosáhl telefonního spojení.
Odkazujíce na tyto vývody, tážeme se pana ministra, je-li ochoten se postarati, aby se co nejdříve provedlo nutné zlepšení telefonních spojů v Krkonoších?
V Praze dne 20. září 1933.
Windirsch,
Oehlinger, Bobek, Greif, Krumpe, Viereckl, dr.
Petersilka, Heller, Wagner, Gläsel, dr. Mayr-
Harting, Scharnagl, Platzer, Zierhut, Halke, dr.
Luschka, A. Köhler, Kunz, Fritscher, Böhm,
dr. Hodina, Zajíček.
2346/VI (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministrovi financi
o stížnostech, že se nepřihlíží k jazykové
způsobilosti orgánů berních úřadů.
Dosud se ještě nedbalo opětovných stížností, že u berních správ a berních úřadů jsou úředníci, kteří v německých oblastech státu umějí německy len nedostatečně nebo vůbec neumějí. Naopak, když úředníci, kteří uměli velmi dobře německy, jsou služebně překládáni nebo odcházejí do výslužby, dávají se na jejich místa úředníci nevyhovující po stránce jazykové. Kdyby vyšší úřady přísně dbaly toho, že v německých oblastech státu úředníci musejí v dostatečné míře znáti i němčinu, pak by nebylo možno, aby u vrchlabské berní správy mohl býti na př. berní tajemník Stražnar, který německy ani nemluví ani nerozumí. Vrchlabský okres, k němuž patří soudní okresy Hostinné a Vrchlabí, jest skoro čistě německý. Mělo by tedy býti samozřejmé, že v takovém berním okrese každý státní úředník, tedy
i berní úředníci, musejí nejen úplně znáti němčinu, nýbrž i býti s to rozuměti nářečí, jímž mluví německé obyvatelstvo.
Tážeme se pana ministra financí, je-li ochoten vyhověti potřebám co do jazykové způsobilosti úřednictva berních úřadů v německých a smíšených okresích a naříditi, aby tam, kde se jich dosud nedbalo, byli úřednici jazykově nezpůsobilí nahrazeni takovými, kteří plně vyhovují jazykovým požadavkům?
V Praze dne 20. září 1933.
Windirsch,
Oehlinger, Scharnagl, Böhm, Viereckl, Fritscher,
Zierhut. A. Köhler, Kunz, Gläsel, Platzer, Bobek.
Greif, Krumpe, Heller, dr. Petersilka, dr. Mayr-
Harting, Wagner, Zajíček, dr. Hodina,
dr. Luschka, Halke.
2346/VII.
Interpelácia
poslanca Jána Dobránského a druhov ministru vnútra
v záležitosti štátného občanstva Markéty
Velkerovej, obyvateľky obce Seňa, čís.
min. vnútra 10468/11/29.
V horeoznačenej záležitosti menovaná Markéta Velkerová žiadala o svedectvo o štátnom občanstvu, čo však ministerstvo vnútra zamietlo s odôvodnením, že menovaná učiteľka údajne nie je čsl. štátnou občankou.
Proti tomuto odmietajúcemu stanovisku min. vnútra podala Markéta Velkerová štažnosť k Najvyššiemu správnému súdu, ktorý pod č. 14910/31 zo dňa 17. října 1931 zrušil napadnuté usnesenie ministerstva. Najvyšší správný súd v tomto nálezu podal přesné pokyny, podľa ktorých má sa ta vec opätovne posúdiť so strany ministerstva vnútra.
Markéta Velkerová v základnom pokračovaní tvrdila, že je čsl. štátnou občankou na základe § 6. zák. čl. XXII. z r. 1886, čo aj dokázala dokumentami bezsporného obsahu. Ministerstvo vnútra predsa sa postavilo na stanovisko, že Velkerová nemôže byť čsl. štátnou občankou, lebo jej predkovia údajne v Maďarsku zadovážili si štátneho občianstva s príslušenským miestom Debrecín. Opiera sa toto tvrdenie na verbálnu notu maďarského min. zahraničia, ktorá dľa § 10 zák. čl. XXII/1886 potvrdila zadováženú příslušnosť v Debrecíne na základe platenia daní.
Bez ohľadu však na tento skutok otázna verbálná nota maďarského min. zahraničia bola už predmetom osudzovania so strany Najvyš. správ, súdu, a tento do ohľadu berúc i tento dokazovací
prostriedok vyniesol zrušujúci nález, následkom čoho tento dôvod odpadá.
Odpadá tento dôvod ale i pre to, lebo - dľa nálezu Najvyš. správ, súdu - sama verbálna nota nemôže mať platnosti dôkazu, poneváč Velkerová v postupe instančnom produkovala usnesenie legalizované samým maďarským ministerstvom vnútra, ako aj maďarského ministerstva zahraničia, podľa ktorého obsahu ani otec Velkerovej, ani sťažovateľka sama o domovské právo v Debrecíne nežiadali, následkom čoho nie sú, ale ani neboli občanmi tohoto mesta. Ďalším následkom tohoto skutku je, že ani maďarská štátna občianka nemohla byť Velkerová, a nemohol byť ani jej otec.
Tento celý spor veľmi ľahko je možno rozriešiť na základe zásadného nálezu Najvyš. správ, súdu č. 16455/1923. Tento nález Najvyš. správ. súdu vyrieka menovite, že maďarskí štátni občania, ktorí na základe § 10. zák. čl. XXII/1886 obdržali na území terajšieho Slovenska domovské právo, nemôžu byť považovaní za občany republiky Československej, mlčanlivé zadováženie na základe § 10. zmieneného zákona nemôže mať platnosti, lebo k platnosti takéhoto zadováženia bezpodmienečne je nutné písomné požiadanie nárokujúceho.
Tento fakt ohľadne mesta Debrecín dľa dokázaného písomného materiálu sa nestal, teda otec Velkerovej, - ktorý bol nesporne občanom čsl. štátu, poťažne mal príslušnosť na území terajšieho Slovenska, - nikdy nežiadal výslovne o prijatie do obecného sväzku mesta Debrecín ani na základe § 6, ani na základe § 10 spomenutého zákona.
Do ohľadu berúc teda nález Nss. a úplne vyjasnený materiál dôkazovacieho pokračovania, má odpadať akákoľvek ďalšia debata ohľadne nároku Velkerovej a na základe smerodatného nálezu Nss. má byť honorovaná žiadosť Velkerovej. V skutočnosti avšak od doby vynesenia smerodatného nálezu Nss., teda od 17. októbra 1931, v tejto veci ministerstvo vnútra nerešpektovalo v iných prípadoch prijaté usnesenie Nss. čís. 16455/1923 a od 17. októbra 1931 úplne nesrozumiteľným spôsobom oddialuje meritorné vybavenie veci.
Velkerová opätovne sa obrátila na ministerstvo vnútra, priamo na pána býv. ministra vnútra dra Slávika, na pána prezidenta republiky, a na všetké kompetentné forumy, ale bez výsledku.
Spýtame sa preto pána ministra:
Či je ochotný okamžite a dľa smerodatných nálezov a zákonov tuto záležitosť vybaviť dať a vyniesť dať nové usnesenie?
Či je ochotný ohľadne tejto veci dať zaviesť vyšetrenie, prečo sa neodôvodnene oddialuje vybavenie tejže?
Či je ochotný nás upovedomiť o tom, že čo, v ktoré] dobe a akým spôsobom pokračovalo ministerstvo vnútra v tejto veci od 17. októbra 1931?
Či je ochotný v, páde jestvovanie disciplinárneho previnenia zodpovedných činiteľov tieto na zodpovednosť vziať ohľadne všetkých otázok?
Či je ochotný o celom ďalšom postupu nás okamžite vyrozumieť dať?
V Prahe, dňa 2. októbra 1933.
Dobránsky,
Fedor, dr. Jabloniczky, dr. Holota, Nitsch, dr.
Törköly, Hokky, dr. Szüllö, Szentiványi, inž.
Jung, Kasper, Schubert, dr. Schollich, inž. Kallina,
Horpynka, dr. Hanreich, dr. Hassold, dr. Keibl,
Matzner, Simm, Krebs, Knirsch, R. Köhler,
Geyer.
2346/VIII (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministrovi zemědělství,
aby bylo vydáno nařízení, že se s Thomasovou moučkou smí obchodovati jen podle obsahu kyseliny fosforečné, rozpustné v kyselině citrónové.
Zákonem ze dne 12. července 1933, č. 141 Sb. z. a n., o kartelech a soukromých monopolech vyhrazuje se vládě dalekosáhlé oprávnění, které jí umožňuje donutiti kartely, jejichž hlavním úkolem dosud bylo ceny četných výrobků udržovati na výši, aby upravily okruh své působnosti tak, aby mohly náležitě plniti i všeobecné zájmy. Takové úpravy jest m. j. zvlášť zapotřebí v oboru hnojiv, jejž podle druhu hnojiva kontrolují rozličné kartely. Ceny hnojiv byly dosud vysoké a tato výše nebyla v žádném poměru k cenám zemědělských výrobků, které se vyráběly z hnojiv draze kupovaných. Tento fakt se nyní zase velmi bolestně pociťuje, když zemědělci doufajíce v dostatečné vysoké ceny pšenice užili velkého množství umělých hnojiv, aby dosáhli jisté úrody pšenice.
Mezi druhy umělých hnojiv, jichž užívají domácí zemědělci, zaujímá vynikající místo Thomasova moučka, kterou se kulturním rostlinám dodává kyselina fosforečná. Statistika ovšem učí, že ve srovnáni s jinými státy zemědělci v Československu neužívají všeobecně ke hnojení nemírného množství kyseliny fosforečné. Tak se na