Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

III. volební období. 8. zasedáni.

2323.

Návrh

posl. J. Pekárka, Fr. Horáka, F. Ostrého, J. Lišky a druhů

o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ nemoci, úrazu, invalidity a

stáří.

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon ze dne .................... 1933

o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ nemocí, úrazu, invalidity a

stáří.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Část první. Ustanovení všeobecná.

Oddíl první.

O rozsahu pojištění a pojištěncích. Obsah zákona.

§ 1.

Tímto zákonem je upraveno pojištění osob samostatně hospodařících pro případ nemoci, úrazu, invalidity a stáří.

Kdo je podroben pojištění. §2.

Pojištěním povinna je každá fysická osoba, jež v republice Československé na vlastní účel provozuje podnik výdělečný, podrobený všeobecné dani výdělkové (zárobkové), nebo takové zaměstnáni k zisku směřující, pokud se tak neděje jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostné nebo pokud živnost není provozována na základě zvláštních ustanovení o výhodách vdov a nezletilých sirotků.

Pojištěním povinni jsou dále občané, vykonávající zákonitou presenční službu podle §§ 17 a 61 posl. odstavce branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., byli-li již dříve povinně pojištěni aneb započnou-li činnost povinně pojištěnou v 6 měsících po návratu z presenční služby. (§ 132. )

Provozuje-li se výdělečná činnost veřejnou obchodní společností nebo komanditní společností, jsou pojištěním povinni veřejní společníci, pokud se týče společníci osobně ručící; u společnosti s ručením obmezeným jsou pojištěním povinni její jednatelé.

§3.

Kdo je vyloučen z pojištění. Z pojistné povinnosti je vyloučen:

a) kdo nemá bydliště v obvodě republiky Československé;

b) kdo nedokonal 16. rok svého věku, dále kdo dokonal nebo překročil 55. rok svého věku v době, kdy ustanovení tohoto zákona nabudou účinnosti, anebo kdo teprve po dokonaném 55. roce by se stal pojištěním povinným podle §§ l, odst. 2. a 3., když převodem a příslušným započtením příspěvkové doby vstupní věk nebyl snížen pod 55. rok;

c) kdo je pojištěn pro případ invalidity a stáří podle jiných zákonů sociálně-pojišťovacích, anebo požívá důchodu invalidního nebo starobního podle oněch zákonů, nevzdá-li se ho;

f) osoby uvedené v § 5 písm. a) a § 6 písm. a) zák. ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n.

Kdy pojištění vzniká a kdy zaniká. § 4.

Pojistná povinnost počíná dnem, kdy bylo započato s činnosti uvedenou v § 1. odst. 2 a 3.

Pojištění samo počíná teprve ode dne, kdy přihláška pojištěncova došla nebo kdy byla doporučené dodána na poštu. Nepojištěná doba započte se nejvýše jeden rok zpět, bylo-li zaplaceno pojistné. K dodatečné přihlášce nesmí býti přihlíženo, nastal-li pojistný případ dříve, než-li byla podána.

Pojistná povinnost zaniká, přestala-li pojištěná osoba provozovati na svůj účet výdělečnou činnost nebo nastala-li okolnost, vylučující ji z pojistné povinnosti nebo nastal-li pojistný případ.

Oddíl druhý.

O přihláškách, odhláškách a oznámeních. § 5.

Kdo je povinen pojištění dle tohoto zákona, musí se přihlásiti do jednoho měsíce ode dne vzniku pojistné povinnosti a odhlásiti se opět do jednoho měsíce ode dne, kdy zanikla pojistná povinnost.

Vlastní-li pojištěnec několik podniků, přihlásí se k pojištění za všechny podniky.

Za osoby, které nejsou svéprávné, podej přihlášku a odhlášku jejich zákonný zástupce.

§ 6.

Přihláška obsahujž jméno a příjmení pojištěncovo, den a místo narození, domovskou obec jeho, dále způsob jeho samostatné výdělečné činnosti a den, kdy bylo s ní započato, s případným uvedením živnostenského listu nebo koncese, jakož i rodinná data všech příslušníku.

Odhláška obsahujž udání potřebné k tomu, aby byla zjištěna totožnost odhlašované osoby, dále udání o dni a příčině zániku pojistné povinnosti.

§ 7.

Kdo včas nepodal přihlášky, je povinen zaplatiti pojišťovně peníz, rovnající se

dlužnému pojistnému i s úroky z prodlení. Ze zaplacení toho neplyne ani zvýšení důchodu, ani zkrácení čekací doby; ustanovení § 4. zůstává nedotčeno.

§ 8.

Důchodce je povinen oznámiti pojišťovně v 8 dnech změnu bydliště, jakož i změnu o poměrech směrodatných pro vyměření důchodu nebo vyplácení jeho. Důchodce ručí i důchodem za škodu, jež vznikne pojišťovně opomenutím této povinnosti.

Část druhá.

O organisaci pojištění.

Oddíl první

Pojišťovna osob samostatných a její orgány. § 9.

Pojištění podle tohoto zákona provádí pojišťovna osob samostatných se sídlem v Praze.

Pojišťovna je právnickou osobou, může svým jménem nabývati práv a zavazovati se, může žalovati a býti žalována.

Orgány její.

§ 10. Orgány pojišťovny jsou:

a) výbor,

b) představenstvo, c) ředitelství,

d) expositury.

Výbor.

§ 11.

Výbor pojišťovny se skládá z předsedy a 40 členů.

§ 12.

Předsedu pojišťovny jmenuje president republiky vždy na dobu 5 let. Předseda, jímž může býti jen občan republiky Československé, musí bydlet v Praze.

Práva a povinnosti předsedy určuje bliže jednací řád.

Předseda svolává schůze výboru a představenstva pojišťovny a předsedá jim. Hlasuje však pouze při rovnosti hlasů.

Má-li předseda za to, že usneseni výboru je v rozporu s platnými předpisy, je oprávněn a povinen předložiti usnesení to k rozhodnutí ministerstvu sociální péče a zdržeti výkon až do tohoto ujednáni.

Výbor pojišťovny může vyměřiti předsedovi stálý plat, místo platů presenčních.

President republiky jmenuje dále 4 náměstky předsedy, a to z pojištěnců ze řad živností, průmyslu a. obchodu a ostatních povolání; při zaneprázdnění předsedy přechází jeho funkce na nejstaršího náměstka, ten však hlasuje. Při rovnosti hlasu je považovati návrh za zamítnutý.

§ 13.

Ze 40 členů výboru Pojišťovny osob samostatných náleží 24 skupině pojištěnců a 16 skupině odborníků. Členem může býti jen občan republiky Československé. Členové výboru ze skupiny pojištěnců jsou voleni na dobu 5 let. Zvolení zůstávají v úřadě i po uplynutí této doby, pokud nenastoupí úřadu jejich zvolení nástupci.

Členy výboru patřící do skupiny odborníků v otázkách sociálního pojištění, vyslechnuvši zájmové organisace pojištěnců jmenuje vláda rovněž na dobu 5 let.

Ministr sociální péče zbaví funkce voleného člena výboru, jenž přestal býti a není 6 měsíců pojištěn.

Funkcionáři pojišťovny spravují své funkce jako úřady čestné, majíce pouze nárok na náhradu hotových výloh a na platy presenční.

§ 14. Výboru je vyhrazeno:

a) volili členy představenstva a jejich náhradníky, jmenovati členy ředitelství, vydati pro ně instrukce a služební řád pro úředníky a zřízence;

b) usnášeti se o rozpočtu pojišťovny;

c) usnášeti se o výroční zprávě představenstva a o propuštění představenstva z odpovědnosti;

d) stanoviti náhradu a odměny za zvláštní výkony funkcionářů pojišťovny, vyměřiti předsedovi stálý plat místo platů presenčních;

e) usnášeti se na tom, má-li býti nabyto nemovitostí, maji-li býti nemovitosti zatíženy nebo zcizeny mimo nabyti nemovitostí v řízení exekučním a konkursním k odvrácení škody. Převyšuje-li částka, za kterou má býti nemovitosti nabyto, nebo kterou mají býti nemovitosti zatíženy, nebi) za kterou mají býti zcizeny, obnos jednoho milionu Kč, je k tomu třeba souhlasu ministra sociální péče a ministra financi. Nařízením muže býti stanoveno, do jaké výše může výbor i mimo tyto případy usnášeti se o nabytí, zcizování a zatěžováni nemovitostí;

f) usnášeti se o změnách jednacího řádu;

g) usnášeti se o vymáhání nároků, které vznikly pojišťovně proti členům představenstva z jejich úřadování;

h) usnášeti se o zřizování neb zrušení expositur;

ch) usnášeti se o předmětech, jež mu předloží k rozhodnutí představenstvo.

Výbor se svolává dle potřeby, aspoň však jednou do roka. Výbor musí býti svolán nejpozději do jednoho měsíce, usnesloli se na tom představenstvo nebo Žádá-li za svolání alespoň jedna pětina členů výboru, udávajíc důvody.

Výbor je schopen se usnášeti, je-li mimo předsedajícího přítomna alespoň polovina členů. Výbor se usnáší prostou většinou; k usnesení o změnách jednacího řádu je třeba dvoutřetinové většiny přítomných členů.

Bližší ustanovení o způsobu svoláni a jednáni výboru obsahuje jednací řád.

Představenstvo. § 15.

Představenstvo pojišťovny se skládá z předsedy pojišťovny a 14 členů, z nichž 8 je voleno volenými členy výboru podle zásady poměrnosti, při čemž sdružování je přípustno, 6 pak je jmenováno vládou ze skupiny odborníků. Za každého člena je zároveň zvoliti (jmenovati) náhradníka.

Alespoň 7 členů představenstva musí bydliti v Čechách.

Představenstvo zastupuje a spravuje pojišťovnu ve všech věcech, které nejsou zá-

konem nebo jednacím řádem vyhrazeny jiným jejím orgánům.

Úředníci a ředitelství. § 16.

Výkonným orgánem správy pojišťovny je ředitelství, jehož členy přijímá a propoušti výbor se souhlasem ministra sociální péče.

Ředitelství usnáší se většinou hlasů o všech důležitějších otázkách běžné agendy, zejména o návrzích pro představenstvo a výbor; nedocílí-li se většiny, rozhodne předseda pojišťovny, jenž se může zúčastnili též schůzi ředitelství a v nich předsedati. Působnost ředitelství upravuje blíže instrukce, jež vydá výbor.

Ostatní zaměstnance pojišťovny přijímá a propouští představenstvo na návrh ředitelství.

Právní postavení úředníků a zřízenců pojišťovny, podmínky jejich přijetí a propuštění jakož i služební a zaopatřovací požitky budou upraveny služebním řádem, jenž vypracuje výbor pojišťovny. Tento řád podléhá schválení ministra sociální péče a ministra financí.

Úředníky pojišťovny mohou býti pouze státní občané republiky Československé; předseda pojišťovny je vezme ve slib, že budou zachovávati zákony a jiné předpisy a že budou poctivě a svědomité plniti povinnosti.

Úředníci pojišťovny mají ve své úřední činnosti povinnosti úředníků veřejných, stanovené v zákoně trestním, požívají však také ochrany jako úředníci veřejní.

Členové ředitelství zúčastni se schůzí představenstva a výboru pojišťovny s hlasem poradním, nejde-li o věci, jež se týkají jejich osob nebo osob spřízněných s nimi.

Jednací řád. § 17.

Představenstvo vypracuje pro pojišťovnu jednací řád, jejž může výbor podle potřeby změniti. Aby řád nebo jeho změna nabyly platnosti, je třeba, aby byly schváleny ministerstvem sociální péče.

Jednací řád obsahujž zejména ustanovení:

a) o právech a povinnostech předsedy pojišťovny, jakož i o tom, kdy funkce předsedova přechází na náměstka,

b) o způsobu svolání a jednání výboru, c) o zastoupení pojišťovny na venek a

formě aktů právně závazných,

d) o tom, kterak se sestavuje a zkouši roční účet a kterak se uveřejňuje,

e) o formě vyhlášek pojišťovny.

Oddíl druhý.

Duzor nad pojišťovnou osob samostatných. § 18.

Pojišťovna osob samostatných podléhá dozoru státní správy, jejž vykonává ministr sociální péče, a to pokud jde o otázku nákladu a jeho úhrady a případu uvedeného v § 14, odst. l, písm. e) druhá věta, v dohodě s ministerstvem financí. Dozor tento se omezuje na dohled na to, aby byla zachovávána ustanovení tohoto zákona a podle nichž se zkouší finanční rovnováha (pojistně - matematická bilance), mohou býti měněny pouze se schválením ministerstva sociální péče.

§ 19.

Ministr sociální péče, jakož i ministr financí jest oprávněn vyžadovati, aby jemu nebo orgánům jím jmenovaným byly pojišťovnou předloženy knihy, listiny a zápisy, jakož i doklady a aby mu byla dána vysvětlení, potřebná k provádění státního dozoru.

Ministr sociální péče může vyžadovati, aby orgány pojišťovny byly svolány ke schůzím a může je sám svolati, nebylo-li jeho vyzvání vyhověno. Tyto schůze může ministr sociální péče říditi svým zástupcem.

Zdráhá-li se orgán pojišťovny vykonávati své povinnosti, může je vykonávat ministr sociální péče svým zástupcem na útraty pojišťovny.

§ 20.

Pojišťovna je povinna předložili ministru sociální péče a ministru financí za každý kalendářní rok zprávu a statistické výkazy o svém hospodaření, o vývoji ústavu a stavu jmění a způsobu jeho uložení.

Ministr sociální péče je povinen předložiti tyto výkazy a zprávy Národnímu shromáždění.

§ 21.

Vláda může rozpustiti výbor nebo představenstvo pojišťovny, nedbá-li tento orgán ve svých usneseních opětovné ustanovení zákona, nařízení a jednacího řádu, nebo vzpírá-li se nařízením a řádům směřujícím k provádění státního dozoru, a přenésti správu a zastupování pojišťovny na komisi, kterou jmenuje vláda. Tato komise spravuje a zastupuje pojišťovnu až do doby, kdy se ustaví orgán, vzešlý z nových voleb. Předsedou této komise je předseda pojišťovny, neustanoví-li president republiky něco jiného.

Komise musí opatřiti, aby nové volby byly provedeny v šesti měsících ode dne, kdy rozhodnutí o rozpuštění nabylo právní moci.

Oddíl třetí.

§ 22.

Pojišťovna osob samostatných může se spojiti s jinými sociálně-pojišťovacími ústavy k určitým výkonům, jež jsou jim uloženy zákonem.

Část třetí.

O pojistných dávkách.

Všeobecné.

§ 23.

Pojišťovna osob samostatných je povinna poskytovati:

a) nemocenský důchod,

b) invalidní, starobní a úrazový,

c) příplatky vychovávací k těmto důchodům,

d) důchod vdovský a vdovecký,

e) důchod sirotčí,

f) odbytné.

Důchod nemocenský.

§ 24. Pojišťovna je povinna poskytovati:

a) pomoc v nemoci nepřivoděné zúmyslně, a to:

I. ) pojištěnci a jeho příslušníkům rodinným zdarma lékařskou pomoc, potřebná léčiva a jiné léčebné pomůcky. Nemocenské ošetření poskytuje se od počátku nemoci až do skončeni, nejdéle však l rok a poskytuje se toto denní nemocenské:

ve třídě I............... Kč 12. -

ve třídě II................ Kč 20. -

ve třídé III.............. Kč 26. 60

ve třídě IV. -VI...... Kč 33. 30

Nemocenské se neposkytuje za prvni tři dny nemoci,

II. ) pomoc v mateřství, a to pomoc porodní asistentky nebo lékařskou a podporu ve výši denního nemocenského po dobu 6 týdnů.

Doba čekací. § 25.

K nabytí na dávky starobní a invalidní je zapotřebí:

a) aby byly splněny podmínky stanovené pro nápad příslušné dávky;

b) aby u dávek vyjmenovaných v § 23, v bodech b až d, jakož i odbytného, uplynula lhůta čekací, to jest 36 měsíců, za něž bylo zaplaceno pojistné. Vykazuje-li pojištěnec vedle měsíců povinného pojištěni též příspěvkové měsíce pojištění dobrovolného, počítací se vždy dva měsíce dobrovolného nebo později přihlášeného pojištění za jeden měsíc povinného pojištění.

Důchod invalidní.

§ 26.

Nárok na důchod invalidní má pojištěnec, je-li invalidním a klesl-li výnos z jeho podnikání nebo zaměstnání následkem invalidity neb trvalé nemoci pod polovinu průměrného výnosu posledních tři let.

Za invalidního podle tohoto zákona se považuje, kdo pro trvalou nemoc, která pravděpodobně nebude vyléčena před uplynutím jednoho roku, nebo pro jiné vady tělesné nebo duševní, nepřivoděné úmyslně, je úplně neschopen výdělku ve svém zaměstnání,

§ 27.

Požitek invalidního důchodu počíná dnem, kdy byly splněny podmínky, uvedené v předešlém paragrafu. Nelze-li zjistiti, kdy nastala invalidita, považuje se za počátek den, kdy došla pojišťovnu žádost za důchod invalidní. Požitek invalidního důchodu zaniká smrtí důchodce nebo takovým zlepšením zdravotního stavu, že již nelze mluviti o invaliditě, nebo vzestupem výnosu nad hranici uvedenou v předešlém paragrafu nebo vzdáním se důchodu.

§ 28.

Důchod invalidní se skládá z částek základních a zvyšovacích.

Základní částka činí ročně 2. 000 Kč.

Částky zvyšovací vyměří se za každý příspěvkový měsíc ve třídě:

I. II. III. IV. V. VI. Kč 3. 30 7. 80 13. 20 18. 80 29. 60 47. 50

Dojde-li k snížení neb zvýšení pojistného, upraví vládní nařízeni dávky podle pojistně-matematických podkladů Pojišťovny osob samostatných.

Důchod starobní. § 29.

Důchod invalidní přísluší pojištěnci bez ohledu na invaliditu jako důchod starobní, dokonal-li pojištěnec šedesátý rok věku svého a klesl-li výnos z jeho podnikání nebo zaměstnání aspoň o částku, jakou by činil důchod.

Požitek důchodu starobního počíná dnem, jako invalidní a konči úmrtím důchodce.

§ 30.

Má-li osoba, požívající důchodu invalidního nebo starobního, dítě nebo děti mladší sedmnácti let, zvyšuje se její důchod po dobu, po kterou o ně pečuje, o příplatek, jenž činí za každé dítě jednu desetinu důchodu.

Požitek tohoto důchodu počíná současně s důchodem, po př. dnem narození -dítěte, a končí dnem, kdy dítě dosáhlo 17. roku nebo kdy dříve se provdalo nebo zemřelo. Osiřelé vnuky, kteří jsou mladší

17 let a odkázáni převážně na důchodce, považovati je za děti ve smyslu tohoto paragrafu.

§ 31.

Důchod úrazový vyměřuje se dle platného úrazového zákona ze dne 28. XII. 1887, č. 1. ř. z. na r. 1888, jakož i všech platných novel a doplňků, a to do doby, dokud invalidní nebo starobní důchod nepřevyšuje úrazový.

Důchod vdovský a vdovecký. § 32.

Nárok na vdovský důchod má vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního, starobního nebo úrazového, anebo měl již nárok na některý důchod.

Nárok na vdovský důchod má vdova,

a) neprovozuje-li podnik vdovským právem,

b) klesl-li výnos z podnikání neb zaměstnání pod polovinu průměrného výnosu posledních tří let,

Vdovec po pojištěnce, která ze svého výdělku zcela neb převážně vyživovala rodinu, vyjma zaměstnance státní a veřejné, má nárok na důchod vdovecký, nastaly-li obdobné okolnosti jako pro vdovu.

§ 33.

Nároku na vdovský důchod nemá vdova,

a) byla-li z vlastní neb oboustranné viny soudně rozvedena nebo bylo-li manželství soudně rozloučeno nebo prohlášeno za neplatné;

b) byla-li rozsudkem trestního soudu usvědčena, že zavinila neb spoluzavinilu smrt manžela;

c) bylo-li manželství uzavřeno v době, kdy pojištěnec požíval již důchodu invalidního, starobního neb úrazového.

Ustanovení tato platí obdobně o nároku vdovce na důchod vdovecký.

§ 34.

Důchod vdovský (vdovecký) činí polovinu důchodu, jehož požíval pojištěnec (pojištěnka), nebo na nějž měl právo.

§ 35.

Požitek důchodu vdovského (vdoveckého) počíná dnem, kdy byly splněny podmínky stanovené pro nápad.

Požitek duchodu končí, zlepšil-li se zdravotní stav důchodcův tak, že již nelze mluvili o úplné neschopnosti k výdělku, nebo vstoupí-li důchodce znovu v manželství nebo zemře-li, nebo převýší-li výdělek hranici stanovenou v § 32.

Provdá-li se vdova znovu, obdrží za odbytné trojnásobnou roční částku svého vdovského důchodu.

Důchod sirotčí. § 36.

Narok na sirotčí důchod má dítě mladší 17 let, požíval-li zemřelý rodič důchodu invalidního, starobního neb úrazového. Nemanželské děti mají nárok na sirotčí důchod zakládající se na pojištění jejich otce tehdy, bylo-li otcovství soudně zjištěno, nebo za života otcova mimosoudně uznáno. Osvojenci mají nárok na sirotčí důchod tehdy, nemají-li nároku po svých vlastních rodičích a bylo-li osvojení provedeno alespoň půl roku před nápadem důchodu osvojitelům nebo před jejich smrtí. Schovanci mají nárok na sirotčí důchod po rodičích, jimž byli svěřeni, pouze tehdy, nemají-li nároku po rodičích tělesných a byli-li u rodičů převzavších vyživováni bezplatně aspoň půl roku před nápadem důchodu těmto rodičům nebo před jejich smrtí a byli-li výživou převážné na ně odkázáni.

Zanechal-li pojištěnec osiřelé vnuky mladší 17 let, kteří byli výživou převážně na něho odkázáni, mají tito vnukové nárok na důchod sirotčí, pokud není nejvyšší přípustná výše důchodu sirotčího vyčerpána již dětmi zemřelého.

§ 37.

Požitek sirotčího důchodu počíná dnem úmrtí pojištěného rodiče, po př. pozdějším dnem narození dítěte a končí dokonaným 17. rokem věku nebo dřívějším provdáním aneb úmrtím dítěte, neb odpadla-li jiná z podmínek uvedených v § 36.

§38.

Důchod sirotčí činí pro jednostranné osiřele dítě jednu pětinu, pro oboustranně osiřelé dítě dvě pětiny invalidního neb starobního důchodu, jehož pojištěnec v době úmrti požíval neb na který měl nárok. Oboustranné osiřelému dítěti, jehož oba rodiče byli pojištění, vyměří se důchod sirotci dvěma pětinami vyššího důchodu.

Úhrn všech sirotčích důchodů nesmi činiti více než důchod, jehož zemřelý požíval nebo na nějž měl nárok, zvýšený o příplatky v § 30. Činí-li více, sníží se jednotlivé sirotčí důchody poměrné.

§39.

Zanechá-li pojištěnec děti s takovou tělesnou neb duševní vadou, která znemožňuje po 17. roce jakýkoliv výdělek, může býti sirotčí důchod vyplácen i po 17. roce, po př. dítě odevzdáno v ošetřování do zaopatřovacího ústavu a poukáže se důchod správě ústavu.

§ 40.

Zemřel-li pojištěnec dříve nežli uplynula doba čekací, mají jeho pozůstalí nárok na odbytné ve výši ročního invalidního důchodu, na nějž by pojištěnec měl nárok, kdyby byl dokonal čekací dobu.

Zemřel-li pojištěnec po uplynutí čekací doby nebo zemřel-li důchodce, mají jeho pozůstalí nárok na odbytné ve výši ročního důchodu, jehož zemřelý požíval nebo na nějž měl nárok, není-li tu nároku na důchod vdovský nebo vdovecký. Nabudou-li tohoto důchodu v době 5 let ode dne úmrtí pojištěncova, zaúčtuje se vyplacené odbytné na důchod.

Pozůstalými podle předchozích odstavců rozumějí se manžel, děti, rodiče nebo sourozenci zemřelého. Při tom má manžel přednost před dětmi, děti před rodiči a tito před sourozenci.

Rodiče a sourozenci mají však nárok na odbytné jen tenkráte, žili-li s pojištěncem ve společné domácnosti aspoň půl roku přede dnem úmrtí a byli-li výživou na něho převážně odkázáni.

Nárok na odbytné musí býti uplatněn do roka po smrti pojištěncové.