§ 25.

(1) O výslechu svědků, znalců a obžalovaného při hlavním přelíčení platí obdobně ustanovení soudního trestního řádu, platného v sídle Národního shromáždění. Veřejní úředníci nemohou však odepříti svědectví z důvodu úředního tajemství. Členové Národního shromáždění mohou odepříti svědectví též z důvodu § 26 ústavní listiny.

(2) Pokud tento zákon a jednací řád senátu neustanovují jinak, lze při rozhodování otázek procesních, které se vyskytnou při hlavním přelíčení, užíti obdobně a podle smyslu ustanovení soudního trestního řádu (odst. 1) o hlavním přelíčení před sborovými soudy první stolice.

§ 26.

(1) Hlavní přelíčení koná se veřejně a ústně.

(2) Senát může se však usnésti k odůvodněnému návrhu soudního výboru bez rozpravy, aby veřejnost byla vyloučena, pokud toho vyžadují zájmy státní, veřejný pořádek nebo veřejná mravnost.

§27.

(1) K platnosti řízení i hlasování je třeba, aby při hlavním přelíčení bylo přítomno aspoň sedm členů soudního výboru, předsedu v to počítajíc.

(2) Nepřítomnost stran není na překážku konání hlavního přelíčení.

§ 28.

(1) Po skončení průvodního řízení udělí předseda slovo stranám k závěrečným řečem a návrhům o otázce viny obžalovaného.

(2) Na to prohlásí předseda jednání za skončené a schůzi přeruší. Soudní výbor usnese se ihned o otázkách, které se mají dáti senátu o vině obžalovaného, o tom, v jakém pořadí se o nich má hlasovati, a které z nich jsou eventuální.

(3) Po přečtení otázek o vině ve znovuzahájené schůzi senátu mohou strany písemně navrhnouti, aby otázky byly změněny neb aby byly dány ještě další otázky. O takovém návrhu usnese se soudní výbor.

(4) Když bylo usneseno, které otázky mají býti senátu dány, učiní soudní výbor senátu

návrh, jak by měly býti podle výsledku hlavního přelíčení zodpověděny.

(5) Hlasování senátu o otázkách koná se lístky bez rozpravy.

(6) K uznání obžalovaného vinným je třeba třípětinové většiny všech členů senátu.

(7) Výsledek hlasování budiž prohlášen veřejné a, jsou-li tu strany přítomny, v jejich přítomnosti.

§ 29.

(1) Neuzná-li senát, že obžalovaný je vinen, budiž vynesen rozsudek osvobozující.

(2) Uzná-li senát, že obžalovaný je vinen, udélí předseda slovo stranám k návrhům o trestu a o náhradě nákladů trestního řízení.

(3) Na to usnese se soudní výbor, jaký návrh činí sám senátu o trestu a o povinnosti obžalovaného nahraditi náklady trestního řízení.

(4) Hlasování senátu o tomto návrhu koná se lístky bez rozpravy.

(5) K usnesení o trestu a povinnosti nahraditi náklady trestního řízení je třeba třípětinové většiny všech členů senátu.

(6) Byl-li návrh soudního výboru zamítnut, hlasuje se stejným způsobem o návrzích eventuálních, které byly učiněny před tím nebo po tom soudním výborem, stranami nebo aspoň jedenácti členy senátu. Pořadí, v jakém o nich má býti hlasováno, stanoví soudní výbor.

§ 30.

(1) Předseda senátu vyhlásí rozsudek i s důvody ve veřejné schůzi senátu.

(2) Předsedovi poslanecké sněmovny, předsedovi vlády a obžalovanému dodá se rozsudek písemně. Podepíší jej předseda senátu a zapisovatel.

(3) Byl-li obžalovaný odsouzen, zařídí předseda senátu výkon rozsudku; pokud toho je potřebí, požádá příslušný krajský soud (§ 25), aby vykonal rozsudek podle ustanovení pro tento soud platných.

§ 31.

Senát nerozhoduje o soukromoprávních nárocích dovozovaných z činu, který je předmětem trestního řízení.

§ 32.

(1) Kdo byl senátem odsouzen, může i po vykonaném trestu žádati za obnovu trestního řízení:

a) bylo-li toto odsouzení způsobeno paděláním listin, křivým svědectvím, podplácením nebo jiným trestným činem jiné osoby;

b) uvede-li nové skutečnosti nebo průvody, které samy o sobě nebo s důkazy provedenými jsou s to odůvodniti jeho zproštění.

(2) Po smrti odsouzeného mohou za obnovu žádati jeho manželka (manžel) a jeho příbuzní v pokolení vzestupném nebo sestupném.

(3) O žádosti za obnovu rozhodne senát bez rozpravy prostou většinou hlasů k návrhu soudního výboru, jenž vyšetří prve uplatňované nové skutečnosti a průvody. Obnovené řízení koná se před senátem na základě původní obžaloby.

(4) Skončí-li obnovené řízení opětným odsouzením, nemůže býti uznáno na trest přísnější než je ten, který byl uložen prvním nálezem.

(5) Skončí-li obnovené řízení rozsudkem osvobozujícím, nenabývá tím osvobozený ani ztraceného úřadu ani nároku na náhradu ušlého platu ministerského, vyjímajíc nárok podle § 3 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 317 Sb. z. a n.

(6) V každém jiném případě jest vyloučena obnova trestního řízení, jež provedeno bylo před senátem a skončilo rozsudkem nebo zastavením.

Část čtvrtá. Ustanovení závěrečná.

§ 33.

(1) Do šestiměsíčních lhůt podle § 5, odst. 3, nezapočítává se při odročení příslušné sněmovny doba, po kterou odročení trvá, při skončení zasedání sněmovny doba, která uplyne do prvé schůze nového zasedání. Následky přerušení sněmovních prací netýkají se jednání o návrhu na obžalobu a řízení o obžalobě.

(2) Do lhůty, uvedené v § 5, odst. 3 pro podání obžaloby nečítá se při rozpuštění poslanecké sněmovny nebo skončení jejího volebního období doba, která uplyne do nového je-

jího ustanovení; nově zvolená sněmovna v jednání pokračuje.

(3) Řízení zahájené před senátem (§ 20, odst. 1) nestaví se tím, že senát byl rozpuštěn (§ 31, odst. 3 ústavní listiny), nebo že uplynulo jeho volební období.

§ 34.

(1) Ustanovení tohoto zákona o presidentovi republiky platí také o jeho náměstkovi (§ 69 ústavní listiny).

(2) Co je v tomto zákoně ustanoveno o členech vlády, vztahuje se i na jiné funkcionáře, kteří podle zvláštních zákonů mají, pokud jde o odpovědnost, postavení členů vlády.

§ 35.

Kde tento zákon mluví o velezradě, rozumějí se tím trestné činy uvedené v §§ l až 3 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n. (§ 41 uvedeného zákona).

§ 36.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedou jej všichni členové vlády.

Resoluce.

Vláda se vybízí, aby v nejbližší možné době předložila k ústavnímu projednání návrh zákona o odpovědnosti úředníků ve veřejné správě (§ 92 úst. listiny).