tělový rejstřík měl býti veřejný, každému mělo býti dovoleno do něho nahlížeti a pořizovati si z něho ověřené opisy. Ministerstvu financí mělo příslušeti oprávnění uložiti kdykoliv kartelu složení jistoty až do částky "200. 000 zl., kteroužto jistotou měla býti zabezpečena řádná činnost kartelu. Návrh zákona se týkal ovšem jen kartelů obchodujících se zbožím podléhajícím některé z nepřímých daní, jako cukrem, lihem, pivem, minerálními oleji a solí. Pro kartely, na něž vládní návrh se vztahoval, měl býti zrušen § 4 koaličního zákona. Po tomto vládním návrhu následovaly pak další návrhy zákonů kartelových.

V letech 1899-1901 obírala se na podnět vlády průmyslová rada otázkou kartelovou. Problém kartelový byl předmětem jednání právnických sjezdů, které se konaly v r. 1902 v Berlíně a v roce 1904 v Insbrucku. Právnický sjezd v Insbrucku řídil se tendencí, že jest zapotřebí státního zásahu do cenové, hospodářsky neodůvodněné politiky. Zásah měl spočívati hlavně v opatřeních státní správy a zákonodárství hospodářského. Období 1911 a 1912 hemží se přímo zákonodárnými návrhy na řešení kartelové otázky (viz jmenovitě návrhy Kreka, Kuhna, Pantze a j. ). Podle návrhu Krekova měly býti podrobeny zvláštnímu státnímu dozoru jak kartely, tak i soukromé monopoly. Výkonem státního dozoru měl býti pověřen správní úřad, nazvaný hospodářskou komisí, která měla býti vybavena dalekosáhlými oprávněními kontrolními. Kartelové smlouvy měly se zapisovati do kartelového rejstříku, který měl býti veřejný. Hospodářské komisi mělo mimo jiné příslušeti oprávnění uložiti kdykoli kartelu složení jistoty až do 400. 000 K, jistotou měla býti zaručena správná činnost kartelů. V roce 1912 byla o věci provedena širší anketa, avšak k úpravě kartelových poměrů ani pak nedošlo.

Stejně jako bývalé Rakousko obíraly se záhy problémem kartelovým také jiné státy a dospěly k četným zákonodárným opatřením na poli kartelového práva, která jsou obsažena v zákonech všeobecného rázu. Se zákonodárstvím vztahujícím se specielně jen ke kartelům a k jiným obdobným mocenským činitelům v hospodářském podnikání setkáváme se hlavně ve Spojených Státech Severoamerických, Kanadě, Německu, Norsku, Polsku a Maďarsku. Ve Spojených Státech Severoameric-

kých jsou to jmenovitě zákony ze dne 2. července 1890 na ochranu obchodu proti nezákonným omezováním a monopolům (Schermann Act), ze dne 26. září 1914 o zřízení zvláštní dozorčí komise "Federal Trade Commission" a ze dne 23. srpna 1923 k potlačení trustů. Zákon posléze uvedený zakazuje a prohlašuje za trestné dohody, smlouvy, ujednání a jakákoli sdružení kapitálů, která směřuje k tomu, aby byl utvořen anebo udržen monopol a takto docilováno zisků v jednom anebo v několika odvětvích výroby, dopravy po souši, řekách anebo moři anebo tuzemského nebo cizozemského obchodu. V Kanadě byl dne 13. června 1923 vydán zákon, podle něhož má býti umožněna kontrola kartelů, monopolů, trustů a slučování podniků. V Německu platí o kartelech a částečně také soukromých monopolech dosud nařízení ze dne 2. listopadu 1923 proti zneužívání mocenských postavení hospodářských, které bylo podstatně změněno a doplněno nařízením říšského presidenta ze dne 26. července 1930. V Norsku byl dne 12. března 1926 vydán zákon, který jednak čelí proti zneužívání cen, jednak zavádí kontrolu všeho podnikání omezujícího konkurenci. Kartelové zákony byly vydány také v Polsku a v Maďarsku.

Podotknouti ještě sluší, že kartelovým problémem se zabýval nadmíru zevrubně 35. sjezd německých právníků v Solnohrade. Dospěl mimo jiné k těmto usnesením: Kartely a velké podniky ovládající trh buďtež podrobeny dozoru státu, který nechť je vykonáván říšským ministrem hospodářství. Říšský ministr hospodářství nechť má po ruce volně utvořený a neodvislý výbor znalců, který podle potřeby může býti doplňován a v němž mají býti zastoupeni čelní zástupcové vědy a národního hospodářství. Za účelem výkonu dozoru mají říšskému hospodářskému ministru příslušeti dalekosáhlá oprávnění kontrolní, jmenovitě právo nahlížeti do knih a spisů, právo přísežného výslechu a uspořádání anket, při čemž jest dbáti obchodního tajemství. Jestliže jest toho třeba v zájmu celkového hospodářství, může říšský ministr hospodářství naříditi, že některé podniky musí mu oznamovati svá usnesení ještě dříve, než nabudou účinnosti. Říšskému ministru hospodářství nechť je poskytnuto oprávnění rozpustiti kartely, prohlásiti jejich smlouvy

anebo usnesení zcela anebo částečně za neplatná a zakázati provádění určitých opatření. Z příkazů říšského ministerstva hospodářství dopouští se stížnost k říšskému správnímu soudu. Po stránce soukromoprávní má býti členům kartelů dovolena výpověď kartelové smlouvy; o sporech z toho vzniklých nechť rozhodují řádné soudy, po př. buďtež rozepře tyto soustředěny u některých vrchních soudů.

Osnova neváhá zříci se záporného stanoviska ke kartelům a zaujati k problému kartelovému stanovisko kladné. Kartely mají býti uznány de iure. Kladné stanovisko k poměru kartelovému vyvěrá z poznatku, že za platné soustavy právního řádu společenského a hospodářského mohou býti asociace v hospodářském podnikání účelné a prospěšné nejen svým účastníkům, nýbrž také celkovému hospodářství. Kartely mohou míti příznivý vliv na plánovité uspořádání výroby, průmyslu a obchodu. Skrývají však v sobě některá nebezpečí. Nabytím mocenského postavení, využitím jeho a přepínáním jejich cílů může se prospěšná činnost snadno zvrátiti v opak. Dnes přičítá se některým kartelům, že na úkor spotřebitelů a veškerenstva brzdí přirozený pokles cenový. Kartely mohou diktovati svým odběratelům neúměrně vysoké ceny a někdy i vystupují ostře proti podnikům, které zůstaly mimo kartel. Kartely někdy poškozují podnikání také tím, že zavazují smlouvami dodavatele surovin a polotovarů, že nesmějí dodávati zboží podnikům nekartelovaným. Anebo kartely nutí své odběratele k závazkům, že nebudou kupovati zboží od podniků nekartelovaných, a za takový závazek poskytují kartely různé výhody, zejména způsobem protekčních cen. Pokud jde o kartely surovin a polotovarů, působí sice jimi prováděná stabilisace cen příznivě na průmyslové podniky, zpracovávající suroviny a polotovary, poněvadž jednotné ceny nákupní jsou výhodné v době konjunktury, v době krise však může počínání kartelů snadno býti škodlivým. Kartely surovin a polotovarů udržují totiž často ceny na téže výši i v době těžké hospodářské krise, kdy jest třeba pronikavě snižovati ceny výrobků za účelem podněcování odbytu. Kartely znesnadňují tedy v době krise průmyslovým podnikům na ně odkázaným snižovati výrobní náklady, v důsledku čehož oslabují jejich schopnost v krisi se udržeti.

Kartely mohou však nepříznivě působiti i na rozvoj obchodu. Platebními, odběrovými a dodávkovými podmínkami ztěžují někdy hospodářské postavení obchodu. Obchod jest přinucen přijímati takové platební, odběrové a dodávkové podmínky kartelů, kterých by nepřijal za volné soutěže, kdyby sám mohl do značné míry tyto podmínky určovati. V postupu proti obchodu kartely často přesunují podnikatelské risiko příliš velkou měrou na obchod. Jestliže kartel dosáhl mocenského postavení na trhu, třeba jen v příčině jediného ze svých mnohých výrobků, bývají obchodníci, kteří tohoto výrobku nezbytně potřebují, kartelem přinuceni odbírati i jiné zboží za nevýhodných podmínek od kartelu. Také zemědělství pociťuje leckdy nepříjemné účinky kartelového podnikání.

Osnova zjednává především kartelovým úmluvám pevný právní podklad, pečuje o náležitou publicitu a evidenci všech kartelových úmluv, usnesení a opatření, dává příslušným činitelům právo, aby, kde jest toho potřeba a zvláště veřejný zájem toho vyžaduje, vystoupili v určitých případech proti škodlivým účinkům kartelových úmluv, umožňuje smluvním stranám za určitých podmínek z kartelu vystoupiti a snaží se vhodnými sankcemi zajistiti co nejúčinnější dodržování zákona. Látka je rozvržena na sedm částí.

V části první (§§ l až 6) vymezuje se nejdříve pojem kartelových úmluv, platnost jejich se podmiňuje písemností. V zájmu žádoucí publicity zřizuje se kartelový rejstřík, do něhož mají býti zapsána určitá, pro veřejnost zvláště důležitá data o smluvních stranách a kartelových úmluvách. Kartelový rejstřík má býti veden u státního úřadu statistického, kterému se zároveň ukládá vésti v patrnosti prodejní ceny a sazby stanovené na základě kartelových úmluv. Tím, jakož i další evidencí cenového vývoje kartelového zboží v odbytových stupních kartelovými úmluvami nedotčených, kterou také povede státní úřad statistický, zjednán bude náležitý přehled o vlivu kartelů jmenovitě na vývoj a pohyb cenové hladiny. Zvláště se ustanovuje, že o všech kartelových opatřeních směřujících ke shodnému postupu ohledně cen, sazeb a obchodních podmínek nebo závěr (výluk) musí býti pořízeny zápisy, s nimiž jest nakládati podobně, jako s obchodními knihami. Opatření týkající se shodného po-

stupu stran závěr nebo výluk musí mimoto býti oznámena příslušnému ministerstvu nejméně osm dnů před účinností; závěrou nebo výlukou rozumí osnova opatření, kterým některé podniky mají býti vyloučeny z možnosti odbírati zboží od kartelu nebo z možnosti kartelu dodávati a pod. Ustanovení o oznamování závěr (výluk) sleduje účel umožniti případný zákrok, kde by ho pro hospodářskou škodlivost závěr (výluk) bylo snad potřebí.

Část druhá (§§ 7 až 16) obsahuje zásadní předpisy o opatřeních proti škodlivým účinkům kartelových úmluv v oboru cen (sazeb), obchodních podmínek a závěr nebo výluk. Zda jsou podmínky, aby se mohlo k takovým opatřením přikročiti, zjišťuje se šetřením, jež zahájí příslušné ministerstvo buď samo nebo na příkaz vlády. Během tohoto šetření lze s účastníky zavésti zvláštní smírčí řízení. Podnět k takovému smírčímu řízení dá příslušné ministerstvo také k žádosti některé z vrcholných organisací zájmových, jež sdružuje přímé nebo nepřímé zákazníky kartelových podniků. Když případné smírčí řízení, jež i jinde v hospodářských věcech se osvědčilo, nevedlo k cíli a když šetřením bylo zjištěno, že se zřetelem na hospodářské poměry nelze trpěti některé následky kartelových úmluv, může vláda rozhodnouti, že zakazuje požadovati ceny nebo sazby přesahující jí stanovenou výši nebo užívati určitých obchodních podmínek nebo prováděti závěry (výluky). Nebude-li dbáno takového rozhodnutí vlády, lze na kartelu žádati složení jistoty nebo prohlásiti kartelovou úmluvu za bezúčinnou nebo organisaci provádějící kartelovou úmluvu rozpustiti.

Zákazy výše zmíněné lze vysloviti, pokud je toho nutně zapotřebí v zájmu veřejném a kde je nebezpečí v prodlení, také již před skončením šetření prozatímním opatřením, ovšem jen dočasně, a to zákaz cen (sazeb) nejdéle na jeden měsíc.

Zásadně přísluší právo vydávati dotčená rozhodnutí vzhledem k jejich neobyčejné národohospodářské důležitosti vládě. Vláda však může tímto rozhodováním, ať všeobecně, ať v jednotlivých případech, pověřiti kartelovou komisi, o jejímž složení a rozhodování jsou dána ustanovení v § 19.

Na rozhodnutí vlády a kartelové komise lze si stěžovati ke kartelovému soudu, který v těchto věcech nastupuje na místo nejvyš-

šího správního soudu, jenž by jinak byl příslušný. Proto také je organisace kartelového soudu přizpůsobena organisaci nejvyššího správního soudu a předpisy platné pro řízení před tímto tribunálem budou platiti přiměřeně i pro řízení před soudem kartelovým (§§ 20-22). Zříditi zvláštní soud navrhuje se proto, protože jednak je zapotřebí, aby ve věcech kartelových rozhodováno bylo co nejrychleji, jednak se jeví účelným, aby k rozhodování byli přibíráni národohospodářští odborníci.

Část třetí (§17) chce ustanovením, která budou platiti o kartelech, přiměřeně podrobiti také všechny ony zjevy hospodářského života, které mohou míti stejný význam a vliv jako kartely, a vedle toho zachytiti cenový vývoj v dalších, kartelovými úmluvami nedotčených odbytových stupních. Z toho důvodu se předpisuje především, že ustanovení daná o kartelech platí přiměřeně také o soukromých monopolech, které udržují nepřiměřeně vysoké ceny nebo sazby, dále že tato ustanovení se za stejné podmínky přiměřeně vztahují i na podniky, jež nejsou účastníky kartelu a hospodářsky mají postavení obdobné, jako účastníci kartelu (outsideři), pak že lze uvedených ustanovení užíti také na podnikatele, odebírající kartelové zboží od účastníků kartelu; konečně rozšiřuje se platnost oněch ustanovení na nepřiměřeně vysoké ceny (sazby) důležitých, nezbytných předmětů nebo úkonů potřeby.

část čtvrtá (§§18 až 25) obsahuje ustanovení o příslušnosti, o organisaci kartelové komise a kartelového soudu a o řízení před nimi.

Soukromoprávní stránce kartelových úmluv a organisací provádějících tyto úmluvy je věnována část pátá (§§ 26 až 28). Umožňuje se smluvní straně odstup od kartelové úmluvy, jestliže jejím prováděním by bylo její podnikání hospodářsky povážlivě ohroženo, stíženo anebo znemožněno měrou, kterou strana, uzavírajíc smlouvu, nemohla při dbalosti řádného obchodníka předvídati. Spory v té příčině mezi smluvními stranami a organisací provádějící kartelovou úmluvu vzniklé jsou povahy ryze soukromoprávní, pročež je odůvodněna příslušnost řádných soudů k jejich rozhodnutí. Osnova hledí zabezpečiti odborné posouzení a koncentraci rozepří a prosaditi jakousi jednotnost judika-

tury tím, že ustanovuje pro ně zvláštní soudní příslušnost. Až do pravoplatného rozhodnutí nesmějí býti realisovány jistoty, které dal člen kartelu k zajištění svých závazků.

Po stránce trestně-právní je osnova v části šesté (§§ 29 až 34) vybavena vhodnými sankcemi trestními, kterými má hlavně býti zabezpečeno účinné provádění rozhodnutí vlády a kartelové komise. Trestné činy v té příčině zavedené náležejí před řádné soudy trestní, vyjma trestný čin podle § 29 osnovy.

V části sedmé (§§ 35 až 43) shrnuta jsou ustanovení všeobecná, přechodná a závěrečná. Zvláště třeba upozorniti na § 41, jenž pro kartelové úmluvy podle tohoto zákona zrušuje § 4 zákona č. 43/1870 ř. z. o koaličním právu. Zákon má nabýti účinnosti dnem 1. září 1933 a má se vztahovati na kartelové úmluvy a opatření před jeho účinností učiněná. Pro pořízení listin o těchto úmluvách a pro jich oznámení ke kartelovému rejstříku určuje se lhůta do 1. listopadu 1933.

V podrobnostech lze k jednotlivým ustanovením osnovy uvésti ještě tolik:

K § 1.

Navržené znění podrobuje ustanovením osnovy všechny kartelové úmluvy uzavřené v tuzemsku. O kartelových úmluvách uzavřených v cizině je dáno ustanovení v § 37 osnovy. Vztahuje se tedy § l osnovy i na tuzemské kartely exportní, ovšem opatření podle § 12 lze provésti jen co do cen nebo sazeb, obchodních podmínek a závěr (výluk) na tuzemském trhu.

Mluvíc o úpravě výroby, odbytu, obchodních podmínek a cen, zachycuje osnova v § l výrobu zemědělskou, průmyslovou i obchod. Výrobou rozuměti sluší nejen výrobu hmotných statků, nýbrž i přírodních sil, a platí tedy ustanovení osnovy na př. i pro elektrárny a podniky podobné.

K § 3.

Kartelový rejstřík je napodoben rejstříku obchodnímu. Podrobná ustanovení oněm budou vydána vládním nařízením.

K § 4.

Třeba ponechati státnímu úřadu statistickému, aby sám určil směrnice, jak po-

vede v patrnosti kartelové ceny a sazby a jak se mu tyto ceny a sazby mají oznamovati.

K §§ 7-10.

Šetřením podle §§ 7 a následujících mají býti zjišťovány podmínky pro rozhodnutí podle § 12. šetření bude prováděti příslušné ministerstvo - (které ministerstvo je příslušné, ustanovuje § 18) - a to podle předpisů o správním řízení, to jest podle vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb. z. a n. Aby šetření mohlo býti řádně provedeno a aby byl zjednán spolehlivý podklad pro rozhodování ať vlády ať kartelové komise (§ 15), dává § 9 osnovy za určitých podmínek v případě potřeby úředním orgánům, které budou příslušným ministerstvem zvláště tím pověřeny, právo nahlížeti do obchodních knih atd. a to po případě na místě samém; při tom třeba šetřiti ustanovení §§ 8 a 10 ústavního zákona č. 293/1920 Sb. z. a n., jakož i obchodního tajemství.

O smírčím řízení dotčeném v § 8 dána budou podle § 35 osnovy podrobná ustanovení vládním nařízením.

K § 12.

Vládní rozhodnutí o zákazu, požadovati ceny (sazby) přesahující v něm stanovenou výši, může býti jen dočasné, nejdéle na jeden rok. Dobu, na kterou má takový zákaz platiti, určí vláda podle povahy odvětví, jehož se rozhodnutí týká, a přihlédne tedy především k pohyblivosti kalkulačních složek, jimiž je stanovená cena určována.

V odstavci 3 § 12 dána jsou ustanovení o civilně-právních následcích vládního rozhodnutí podle odstavce 1. Za neplatná se prohlašují opatření o cenách a sazbách, obchodních podmínkách a závěrách (výlukách), jež vládnímu rozhodnutí odporují, ale také ona ustanovení smluv uzavřených mezi kartelovými podniky a jejich zákazníky, která by s vládním rozhodnutím byla v rozporu; smlouva sama zůstává platná a modifikuje se jen v hranicích z vládního rozhodnutí vyplývajících, na př. tedy se mění jen co do ceny za zboží smluvené. Bylo ovšem třeba míti na mysli, že po vydání vládního rozhodnutí, zakazujícího požadovati ceny (sazby) přesahující určitou

výši, mohou se podstatně změniti rozhodující okolnosti (kalkulační složky atp. ), na jejichž základě bylo vládní rozhodnutí učiněno, takže stanovené ceny (sazby) změněným poměrům již neodpovídají. Protože dodržování vládního rozhodnutí o cenách je zajištěno civilními sankcemi podle § 12, odst. 3 a trestními sankcemi podle § 31, nemohly by podniky, které jsou vládním rozhodnutím o cenách vázány, ani za podstatně změněných poměrů požadovati ceny vyšší, nechtěly-li by se vydati nebezpečí uvedených sankcí. Aby hospodářskému životu nebyla odňata potřebná pružnost, dovoluje § 12, odst. 4, aby při podstatné změně rozhodujících okolností mohly býti ceny přizpůsobeny této změně, ovšem teprve tehdy, když od oznámení, které se o tom učiní příslušnému ministerstvu, uplyne doba nejméně 8 dnů, tak aby vláda (kartelová komise) měla možnost neodůvodněnému zvýšení zabránit.

K§ 13.

Osnova vypočítává opatření, kterých možno použíti proti stranám, které nedbají rozhodnutí vlády podle § 12, odst. 1. Náleží sem nejdříve uložení jistoty, účel jistoty je vytčen v odst. 2. Podrobnosti zůstavuje odstavec 3 vládnímu nařízení. Dále lze uznati na bezúčinnost kartelové úmluvy a na rozpuštění kartelu. Opatření tato mohou podle potřeby býti kumulována.

K§ 14.

Jsou-li podmínky pro prozatímní opatření, může vláda vysloviti zákazy, uvedené v § 12, odst. l, a toto její rozhodnutí má po dobu, na kterou je prozatímní opatření vydáno, stejné právní následky, jako konečné rozhodnutí podle § 12, odst. 1. Platí tedy o něm jmenovité i civilně-právní sankce podle § 12, odst. 3 a trestní sankce podle § 31.

K §§ 29 až 34.

§ 29 jedná o pořádkových pokutách a administrativních deliktech, §§ 30 až 33 a § 34, odst. l o trestných činech soudních, kdežto § 34, odst. 2 a 3 uvádí společná ustanovení pro všechny tresty podle osnovy. Co se týká zejména soudních deliktů, stanoví § 30 sankci na různé vědomě nepravdivé údaje v řízení podle tohoto zá-

kona, kterými je ohrožena správnost výsledků řízení, a na údaje vědomě neúplné (a tedy tím nesprávné), jakož i na úmyslné zatajení opatření, směřujících k závěře nebo výluce (tu jde o positivní jednám, nikoliv o pouhé opominutí oznamovací povinnosti podle § 5, odst. 2, které § 29 kvalifikuje jen jako delikt správní).

Těžisko trestních sankcí spočívá v § 31, který ustanovuje tresty na porušení zákazů, vyslovených vládou nebo kartelovou komisí podle §§ 12 a 13 nebo v prozatímních opatřeních podle § 14.

Stejně jako smluvní strany a zástupcové organisace, provádějící kartelovou úmluvu, jsou trestní též majitelé, orgány nebo zástupci soukromých monopolů (§ 17, odst. l, č. 1), i podniků v kartelu nesdružených (§ 17, odst. l, č. 2), bylo-li jim zakázáno překročiti určité ceny a poruší-li tento zákaz, kdežto překročení detailních cen kartelového zboží v dalších, kartelovými úmluvami nedotčených odbytových stupních nebo cen (sazeb) důležitých, nezbytných předmětů nebo úkonů potřeby (§ 17, odst. l, č. 3 a 4) se trestá politickým úřadem (§ 29, odst. 3).

Podle § 32 se trestá porušení povinnosti mlčenlivosti, a to přísněji, jde-li zároveň o porušení obchodního nebo výrobního tajemství a o využití tohoto tajemství pachatelem ve vlastním nebo cizím podniku.

K § 38.

Zákonu nejsou podrobeny státní monopoly a státní závody, ústavy a zařízení spravovaná podle zákona č. 404/1922 Sb. z. a n., ovšem jen potud, pokud tyto závody, ůstavy a zařízení sama nejsou smluvními stranami kartelových úmluv nebo pokud slouží účelům všeužitečným.

K §39.

Omluvy týkající se poměru pracovního jsou z účinnosti navrhovaného zákona vůbec vyňaty.

Na podniky peněžní (úvěrní) se ustanovení navrhovaného zákona se zřetelem na § l zásadně vztahují. O náležitou úpravu úrokových sazeb z peněžních vkladů nebo zápůjček je však nyní dostatečně postaráno zákonem č. 44/1933 Sb. z. a n. Proto se ustanovuje v § 39, odst. 2, že na dobu, po kterou trvá právo vlády podle § 20, odst. l uvedeného zákona, vyjímají se úmluvy o

úrokových sazbách z dosahu navrhovaného zákona.

Ač by to mohlo býti samozřejmé, vytýká z opatrnosti § 39, odst. 3 výslovně, že ustanovení patentního zákona zůstávají nedotčena. Zároveň se naznačuje, že při rozhodování podle § 12, jmenovitě o cenách (sazbách) třeba k zvláštnímu postavení, které má strana z patentu oprávněná, míti slušný zřetel.

K § 40.

Je všeobecně uznáváno v literatuře i v praksi, že jedním z nejúčinnějších prostředků regulovati činnost kartelů jest vhodná úprava celních sazeb na kartelové zboží. Osnova, sdílejíc tyto názory, považovala za vhodné, dáti vládě zvláštní zmocnění, aby pokud toho vyžaduje účinné provádění navrhovaného zákona, pouhým nařízením upravovala příslušné celní sazby. V přítomné době má ovšem vláda podle zákona ze dne 9. června 1933, č. 95 Sb. z. a n., o mimořádné moci nařizovací, všeobecné

zmocnění upravovati celní sazebník, avšak zmocnění toto je časově obmezeno do 15. listopadu 1933. Po této době zůstane v platnosti jen zmocnění vyslovené v čl. III vládního nařízení ze dne 10. června 1933, č. 96 Sb. z. a n., o úpravě celního sazebníku, které však je vázáno na podmínky vymezené v čl. II zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 349 Sb. z. a n., a mohlo by se tedy pro účely sledované tímto zákonem ukázati poněkud úzkým.

K § 42 a 43.

Protože navrhovaný zákon bude vyžadovati vydání několika vládních nařízení, navrhuje se, aby nabyl účinnosti až dne 1. září 1933, do kteréžto doby bude možno provésti všechny potřebné přípravné práce. Pro kartelové úmluvy a opatření druhu naznačeného v § 5, odst. l bylo třeba dáti zvláštní přechodnou lhůtu, během které by se mohly přizpůsobiti ustanovením tohoto zákona a splniti povinnosti uložené v § 3. Tuto přechodnou lhůtu určuje § 42, odst. 2. na dva měsíce.

V Pr a z e dne 3. července 1933.

Předseda vlády:

Malypetr v. r.

Ministr spravedlnosti: Dr Meissner v. r.

Státni tiskárna v Praze. - 2275-33.