Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období. 8. zasedání.
2291.
Z práva
ústavne-právneho výboru
o usnesení senátu (tisk snem. 2247)
k vládnemu návrhu zákona (tisk sen. 881 a 1022)
o poistnej smluve.
Súkromno-právne predpisy o poisťovaní neboly dosiaľ v Československej republike sjednotené a pri tom sú na jednej strane neúplné, na druhej strane zastaralé. V zemiach mimoslovenských platí dosiaľ zákon zo dňa 23. decembra 1917, číslo 501 ríšskych zákonov, po prípade §§ 1288 až 1291 občianskeho zákona, v zemi slovenskej a podkarpatskoruskej však je poisťovací obchod upravený v obchodnom zákone (zák. čl. XXXVII/1875) v siedmom titule druhej časti, s doplnkami a zmenami, obsaženými v zákone číslo 65/1922 a vládnom nariadení číslo 307/1922 (poisťovací regulativ) ako aj v zákone číslo 202/1925. Zákon číslo 501/1917 r. z. nenadobudnul však dosiaľ v obvode, pre ktorý platí, úplnej účinnosti, poneváč účinnosť celého radu jeho ustanovení bola odložená pôvodne zákonom samým a pozdejšie nariadením číslo 102/ 1918 a číslo 652/1919.
Práce, smerujúce k novelizácii zákona o poistnej smluve, boly podľa dôvodovej zprávy vládneho návrhu zahájené skoro po štátnom prevrate, nie sú však a nemohly byť dosiaľ úplne skončené menovite vzhľadom na ich súvislosť s dosiaľ neskončenými prácami na novelizácii obchodného zákonodarstva a tiež na iných veľkých zákonných kodifikáciách v oblasti súkromného práva.
Tento stav viedol vládu k rozhodnutiu, aby predložila Národnému shromaždeniu návrh zákona o poistnej smluve, ktorý neznamená ešte definitívnu jednotnú úpravu poisťovacieho práva v smysle jeho reformy zodpovedajúcej dnešnému vývinu modernej poisťovacej vedy a má preto ráz len provizórneho riešenia. Vláda, pokiaľ ide o územie mimoslovenské, mohla voliť aj cestu vládneho nariadenia, ktorým by boly uvedené v účinnosť dosiaľ neúčinné predpisy zákona číslo 501/1917 r. z., avšak tento postup by bol znamenal, že by nejednotnosť práva v oboch bývalých právnych územiach bola zostala, pri čom y zemiach slovenskej a podkarpatskoruskej by boly i na ďalej zachované už zastaralé predpisy zákona z roku 1875. Rozhodla sa preto vláda pre návrh zákona, ktorý v prevážnej čiastke preberá nezmenené zákon číslo 501/ 1917 r. z., ktorý však po schválení bude platiť na celom území republiky; inými slovami po schválení zákona bude platiť aj na Slovensku a Podkarpatskej Rusi právo, ktoré dosiaľ platilo v zemiach mimoslovenských, v niektorých smeroch doplnené a zdokonalené. Toto riešenie, trebárs nemôže uspokojovať, znamená preca oproti doterajšiemu stavu podstatné zlepšenie, menovite keď uvážime veľký rozmach všetkých odvetví súkromného poistenia v po-
slednej dobe, pri ktorom nejednotnosť a neúplnosť práva pociťovala sa menovite vzhľadom na Slovensko a Podkarpatskú Rus vo zvýšenej miere.
Uvedené dôvody viedly senát Národného shromaždenia k tomu, že schválil vládny návrh zákona, pri čom však previedol na pôvodnej osnove niektoré formálne i vecné zmeny, ktoré sú podrobne uvedené v zpráve ústavne-právneho výboru senátu zo dňa 29. III. 1933 (tisk sen. číslo 1022).
Aj pred ústavne-právny výbor poslaneckej snemovne postavila sa predovšetkým zásadná otázka, či má súhlasiť a takou ďalšou - predbežne provizórnou - úpravou práva o poistnej smluve, ktorá v podstate znamená percipovanie býv. rakúskeho zákona z roku 1917, pre celé územie republiky, alebo či sa má postaviť na stanovisko, že miesto tohoto provizórneho riešenia má byť vypracovaná nová osnova zákona, ktorou by celé poisťovacie právo bolo zo základu zreformované a znovu upravené pre celú právnu oblasť štátu podľa najnovších moderných zásad, zodpovedajúcich dnešnému stavu vývoja.
Skutočnosť, že na príklad vo Francúzsku a škandinávskych štátoch bolo poisťovacie právo upravené v poslednom čase novými zákonami, ukazuje na možnosť definitívneho riešenia v smysle reformnom. Preca však aj ústavne-právny výbor poslaneckej snemovne vyslovil sa za riešenie navrhované vládou menovite z dôvodu, že touto cestou dospeje sa - trebárs provizórne - nepomerne skorej k jednotnej a zdokonalenej úprave súkromno-právnych predpisov o poisťovaní v celom štáte, ako by sa dospelo cestou druhou. Ústavne-právny výbor pri tom vyslovil žiadosť, aby vláda urýchlila práce, ktorými sa pripravujú veľké zákonné kodifikácie v oblasti súkromného práva a ktorých zakončenie je predpokladom aj konečnej úpravy práva poisťovacieho.
Majúc na zreteli len provizórnu a unifikačnú povahu zákona, ústavne-právny výbor poslaneckej snemovne keď aj neprijal usnesenie senátu bez zmeny, previedol na ňom len niekoľko podstatnejších zmien, ktoré považoval za najnutnejšie, a to v §§ 2, 8, 12, 15, 21 a 135 a vedľa toho z dôvodov presnejšej a jednotnejšej štylizácie navrhuje zmeny v §§ 3, 29, 32, 69, 78, 86 a 119.
Jednotlivé zmeny usnesené ústavne-právnym výborom poslaneckej snemovne sú tieto:
V § 2 odst. 2. doplňuje sa 2. vetou, podľa ktorej sdelenie, ktoré má poslať poistiteľ poistníkovi podľa tohoto odstavca, nemá obsahovať iné, ako upozornenie na jednotlivé odchýlky a v tomto odstavci predpísané poučenie. Ide tu o to, aby spojením tohoto sdelenia s rôznymi inými sdeleniami v jednom dopise poistiteľ nemohol eventuelne úmyselne spôsobiť, že by upozornenie na jednotlivé odchýlky a príslušné poučenie uniklo pozornosti poistníka.
V § 3 odst. 1. v úvode 1. vety navrhuje výbor miesto slova "ujednaní" výraz "sjednávání" k vôli jednotnosti výrazu v tomto ustanovení a v § 33, odst. 1., ktorý sa tohoto ustanovenia dovoláva.
§ 8 navrhuje výbor doplniť novým 4. odstavcom, aby zdokonalil ochranu, ktorú poskytuje poistníkovi ustanovenie §u 2, odst. 2.
§ 12, odst. 5. sa doplňuje tak, že poistiteľ môže byť žalovaný z poistného pomeru len u súdu, v ktorého obvode je jeho pobočný závod, ktorý smluvu uzavrel, ale vedľa toho aj u obecného súdu poistníkovho. Touto zmenou sa miestna príslušnosť v spore, v ktorom je poistiteľ žalovanou stranou, na jednej strane zužuje tým, že žaloba nemôže byť podaná u ktoréhokoľvek súdu, v ktorého obvode je pobočný závod poistiteľov, ale len u súdu pobočného závodu, ktorý smluvu uzavrel, ale na druhej strane sa miestna príslušnosť podstatne rozširuje v prospech poistníka tým, že môže žalovať v tomto prípade aj u svojho obecného súdu. Ústavne-právny výbor si bol vedomý, že uzákoňuje veľmi závažnú odchýlku od všeobecne platných noriem o miestnej príslušnosti súdov, rozhodnul sa však za toto riešenie v záujme poistníka vzhľadom na podstatný rozdiel, ktorý je zpravidla medzi postavením poistiteľa a poistníka ako hospodársky slabšieho, pri čom mal na zreteli aj okolnosť, že poistná príhoda nastane zpravidla v obvode obecného súdu poistníkovho.
V § 15 odst. 1. na konci prvej vety navrhuje výbor vypustiť slová "ledaže pojistitel jednal obmyslně", poneváč znamenaly zúženie v neprospech poistníka. Podľa znenia navrhovaného ústavne-právnym výborom poslaneckej snemovne, ktoré sa sho-
duje so znením vládneho návrhu, nesie poistiteľ v tomto prípade následky nielen ak jednal obmyselne, ale aj ak jednal z omylu, nedopatrenia alebo pod.
V § 21 výbor navrhuje škrtnúť 4. odstavec, ktorý nebol vo vládnom návrhu a ktorý vložil do tohoto paragrafu senát. K tomuto rozhodnutiu viedly výbor úvahy, že podľa ustanovenia navrhovaného senátom boli by poistníci pri životnom poistení vo výhode oproti poistníkom pri poistení proti škode a ďalej že by mohli byť poškodení zamestnanci poistiteľa. V tejto súvislosti sa výbor tiež usniesol, že si nemôže osvojiť rezolúciu senátu, uvedenú v senátnom usnesení pod 1.
V § 29 odst. 2. na konci 2. vety zmenil výbor slová "pokladá se" na výraz "platí" k vôli jednotnosti so znením v § 28, odst. 1.
V § 32 odst. 2. k vôli presnosti štylizácie navrhuje výbor zmeniť slovosled v prvej čiastke 1. vety.
V § 69, odst. 2. miesto slov "má se"...
"za to" slovo "platí", poneváč z dôvodov právnych považuje toto znenie za priliehavejšie.
V §§ 78, 86, 119, odst. 1. a 135, odst. 1., veta 2. vložil výbor citáciu §u 39, odst. 1., ktorý obsahuje všeobecný a základný predpis o povinnosti poistníkovej oznámiť poistiteľovi, že nastala poistná príhoda.
V § 135, odst. 1. v 1. vete okrem toho zmenil výbor lehotu 3 dní na 8 dní, poneváč mal za to, že lehota na oznámenie smrti do 3 dní po vzniku poistnej príhody, t. j. po smrti, je vzhľadom na povahu prípadu príliš krátkou, keďže aj pri poistení zodpovednostnom je lehota 8-dňová (§ 119, odst. 1. ).
Ústavne právny výbor navrhuje, aby usnesenie senátu k vládnemu návrhu zákona o poistnej smluve bolo schválené v dolu uvedenom znení, ktoré vo vyššie uvedených paragrafoch je odchylné od usnesenia senátu.
V Prahe, dňa 2. júna 1933.
Dr. Mičura v. r., predseda.
Dr. Markovič v. r.,
zpravodajca.
Zákon
ze dne........................................................____
o pojistné smlouvě.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
DÍL PRVNÍ. Předpisy pro veškerá pojistná odvětví.
Hlava 1.
Všeobecné předpisy. Pojistný návrh.
§ 1.
(1) Návrh na ujednání pojistné smlouvy učiněný pojistiteli je závazný jen, jsou-li vše-
obecné pojistné podmínky obsaženy v návrhovém listu, jehož bylo užito k návrhu, nebo byly-li navrhovateli odevzdány dříve, než byl návrh učiněn.
(2) Kdo navrhne pojistiteli, aby byla ujednána, prodloužena nebo změněna pojistná smlouva, jest návrhem vázán, jakmile byl návrh prohlášen nebo došel pojistitele, a to, není-li stanovena kratší lhůta, do čtrnácti dnů, má-li však rozhodnutí o návrhu předcházeti lékařská prohlídka, do jednoho měsíce, počítajíc ode dne, kdy návrh byl prohlášen nebo odeslán. Vázanost však nenastává, jestliže odvolání návrhu dojde pojistitele zároveň s návrhem nebo již dříve.
(3) Delší lhůtu lze stanoviti toliko písemným ujednáním, ve kterém budiž poslední den lhůty určen podle kalendáře.
Odchylky pojistky od návrhu.
§2.
(1) Odchyluje-li se obsah pojistky od závazného návrhu (§ l, odst. 1. ), a neodporuje-li pojistník do měsíce po přijetí pojistky (§ 8), platí, že pojistník odchylku schválil.
(2) Toto schválení buď však předpokládáno pouze tehdy, upozornil-li pojistitel pojistníka zvláštním písemným sdělením, které mu zaslal zároveň s pojistkou, na jednotlivé odchylky, na to, že může pro odchylky od svého návrhu do měsíce podati odpor, jakož i na to, že jinak by odchylky platily za schválené. Toto sdělení smí obsahovati pouze upozornění na jednotlivé odchylky a poučení podle věty prvé.
(3) Nevyhoví-li pojistitel ustanovením odst. 2., buďte odchylky pojistky od návrhu pokládány za bezúčinné a obsah návrhu pojistníkova za sjednaný.
(4) Ujednání, jímž se pojistník vzdává práva odporovati smlouvě pro omyl, je neplatné.
údaj okolností nebezpečí. §3.
(1) Odpověděl-li pojistník při sjednávání smlouvy nesprávně nebo neúplně na otázky o závažných okolnostech nebezpečí, které mu byly pojistitelem určitě a přesně dány v dotazníku nebo jiné písemné formě, může pojistitel odstoupiti od smlouvy, jako by nebyla ujednána (odstup).
(2) Nebyla-li otázka dána tímto způsobeni anebo nebyla-li dána vůbec, může pojistitel odstoupiti jen, jestliže pojistník uzavíraje smlouvu zamlčel závažnou okolnost nebezpečí v úmyslu způsobiti škodu (obmyslně) nebo jestliže ji udal nesprávně z hrubé nedbalosti.
(3) Závažné jsou okolnosti nebezpečí, které jsou způsobilé, aby měly vliv na rozhodnutí pojistitele ujednati smlouvu vůbec nebo za smluvených podmínek. Každá okolnost nebezpečí, na kterou jest dána písemná otázka pojistitelova v přesném znění, platí v pochybnosti za závažnou.
Kdy nelze odstoupiti.
§4. Odstup je vyloučen:
a) jestliže pojistitel přijímaje návrh věděl anebo musil věděti, že pojistník odpověděl na danou otázku neúplně nebo nesprávně nebo že závažnou okolnost nebezpečí zamlčel neb udal nesprávně;
b) jestliže pojistník na otázku o některé okolnosti nebezpečí vůbec neodpověděl, ledaže v tom bylo nutno spatřovati přisvědčení nebo popření podle toho, jak byla otázka dána a jak souvisí s jinými otázkami;
c) jestliže pojistník nezavinil nesprávnost nebo neúplnost odpovědi (§3, odst. 1. );
d) jestliže pominula zamlčená nebo nesprávně neb neúplně udaná okolnost nebezpečí dříve, než nastala pojistná příhoda, nebo jestliže neměla vlivu ani na vznik pojistné příhody ani na rozsah plnění, k němuž jest pojistitel zavázán, ledaže pojistník jednal obmyslně.
Ujednání smlouvy zástupcem pojistníkovým.
§5.
(1) Ujednal-li pojistník smlouvu zástupcem, dlužno při právu pojistitelově k odstupu přihlížeti také k vědomosti, obmyslnosti a k zavinění tohoto zástupce.
(2) To neplatí, jednala-li osoba, kterou pojistitel pověřil zprostředkováním neb ujednáním pojistných smluv, zároveň za pojistníka.
Prohlášení odstupu, účinek co do prémií.
§6.
(1) Pojistitel může odstoupiti jen do měsíce potom, kdy zvěděl o vadnosti údajů; k platnosti odstupu se vyžaduje písemného prohlášení.
(2) Odstoupí-li pojistitel, náleží mu prémie až do konce pojistného období, ve kterém zvěděl o vadnosti údajů.
Pojištění proti nebezpečí, jehož tu již není.
§7.
(1) Smlouva jest neplatná, pokud v době, kdy byla ujednána, buď již nastala příhoda, která, kdyby nastala za trvání pojištění, by byla pojistnou příhodou, nebo již pominula možnost, že pojistná příhoda nastane.
(2) Je-li však ujednáno, že se má pojištění vztahovati na dobu před ujednáním smlouvy, jest smlouva jen potud neplatná, pokud při jejím ujednání buď pojistitel věděl, že pojistná příhoda nemůže nastati, nebo pojistník věděl, že příhoda již nastala.
(3) Věděl-li pojistník, nikoli však pojistitel při ujednání smlouvy, že příhoda již nastala, náleží pojistiteli prémie až do konce pojistného období, ve kterém se to dověděl.
(4) Byla-li smlouva ujednána zástupcem pojistníkovým, budiž přiměřeně užito ustanovení § 5.
Smluvní listiny.
§8.
(1) Pojistitel jest povinen vydati pojistníkovi listinu o pojistné smlouvě pojistitelem řádně podepsanou (pojistku).
(2) Pojistka obsahuj všeobecné pojistné podmínky a všechna ujednaná zvláštní ustanovení smlouvy.
(3) Návrhový list a pojistky buďte snadno a zřetelně čitelné.
(4) Odchyluje-li se obsah pojistky od závazného návrhu (§1, odst. 1. ), budiž na prvé straně pojistky výrazným způsobem vyznačeno, že sdělení podle § 2, odst. 2., bylo pojistníkovi zasláno a že odchylky od návrhu byly také v pojistce přesně a význačně uvedeny.
Umoření a náhradní listina.
§9.
(1) Pojistník může žádati, aby mu byla pojistka zničená nebo ztracená na jeho útraty nově vyhotovena.
(2) Splnění této žádosti může pojistitel učiniti závislým na předchozím umoření pojistky, je-li povinen podle smlouvy plniti majiteli nebo doručiteli nebo jen na předložení nebo vrácení pojistky.
(3) Umořovati pojistky jest příslušný okresní soud, jenž je obecným soudem pojistníkovým. Ohlašovací lhůta jest pro všecky druhy pojistek šestiměsíční.
Nárok na opisy.
§ 10.
(1) Pojistník může kdykoli na své útraty žádati opisy veškerých prohlášení, která učinil proti pojistiteli hledíc na smlouvu sám nebo za něho někdo jiný. Pojistitel upozorniž jej na toto právo v pojistce. Na útraty opisů dejž, Žádá-li se o to, pojistník zálohu.
(2) Potřebuje-li pojistník těchto opisů k jednáním, která jsou vázána určitou lhůtou, a nebyly-li mu již dříve pojistitelem vydány, nezapočítává se do lhůty doba od vyžádání až do dojití opisů.
Rozhodčí soud.
§ 11.
(1) Ujednání, že spory z pojistné smlouvy mají býti rozhodnuty rozhodčím soudem, jest neplatné.
(2) Lze však ujednati, že výši plnění, k němuž jest pojistitel zavázán, má stanoviti rozhodčí soud. O smlouvě o rozhodčích, o složení rozhodčího soudu a o řízení platí předpisy civilního soudního řádu o rozhodčím řízení. Tohoto ujednání se pojistitel nemůže dovolávati, odpírá-li plniti.
Soud místně příslušný.
§ 12.
(1) Má-li pojistník svůj obecný soud v tuzemsku, buďte žaloby z pojistného poměru
proti němu podávány u soudu, u něhož má svůj obecný soud.
(2) Pojistník může býti žalován z pojistného poměru, který se týká provozu jeho závodu (živnostenského, zemědělského a pod. ), také u soudu, v jehož obvodě je tento závod.
(3) Připouští se ujednání, že žaloby proti pojistníkovi lze podati u soudu v sídle krajského soudu, v jehož obvodu jest pojistníkovo bydliště nebo jeho závod.
(4) Příslušnost veškerých jiných soudů ve sporech proti pojistníkovi jest vyloučena.
(5) Pojistitel může býti z pojistného poměru žalován také u soudu, v jehož obvodu jest jeho pobočný závod (filiálka), který smlouvu uzavřel, nebo u obecného soudu pojistníkova.
Oznámení a prohlášení. § 13.
(1) Pro oznámení a prohlášení, která má pojistník nebo osoba třetí podle tohoto zákona učiniti proti pojistiteli, lze smluviti písemnou formu.
(2) Pokud tento zákon neustanovuje jinak, působí prohlášení, které se má učiniti proti jiné osobě, teprve od doby, kdy jí dojde.
(3) Lhůta pro oznámení nebo prohlášení jest zachována, odešle-li se oznámení nebo prohlášení v této lhůtě.
Vědomost pojistitelova o okolnosti, kterou jest oznámiti.
§ 14.
Právní újmy, které podle tohoto zákona nebo podle pojistné smlouvy jsou spojeny s opominutím nebo opožděním oznámení, nemůže pojistitel uplatňovati, měl-li v době, kdy by ho oznámení musilo dojíti, náležitou vědomost o okolnosti, kterou sluší oznámiti.
Změna bytu.
§ 15.
(1) Změnil-li pojistník svůj byt, aniž oznámil změnu pojistiteli, dostačí k prohlášení, jež je potřeba dáti pojistníkovi, odešle-li se dopis do jeho posledního bytu, který je pojistiteli znám. Prohlášení působí od doby, ve které by
došlo pojistníka při pravidelné dopravě, kdyby změna bytu nenastala.
(2) Týká-li se pojistný poměr závodu a přeloží-li se závod, užije se přiměřeně ustanovení odstavce 1.
Smluvená pokuta.
§ 16.
Smluvené pokuty podléhají soudcovskému zmírňovacímu právu, úmluvy, které se tomu příčí, jsou neplatné.
Doba pojištění. Počítání lhůt. § 17.
(1) Je-li doba pojištění stanovena podle dnů, týdnů, měsíců nebo podle doby zahrnující několik měsíců, počíná se pojistitelova zavázanost, není-li nic jiného smluveno, v poledne dne, kterého se smlouva ujedná, a končí se v poledne posledního dne doby pojištění.
(2) Ostatně se přiměřeně užije na všechny lhůty ustanovené v tomto zákoně a ve smlouvě příslušných ustanovení obchodního zákona o lhůtách při plnění obchodů.
Prodloužení pojistného poměru mlčky; trvalé pojištění.
§ 18.
(1) Prodlouží-li se pojistný poměr mlčky, trvá nadále po dobu jednoho pojistného období. Bylo-li ujednáno, že takový pojistný poměr se má pokládati za prodloužený, nebude-li vypovězen před uplynutím smluvní doby, platí prodloužení vždy nejvýše na jedno pojistné období.
(2) Byl-li pojistný poměr sjednán na neurčitou dobu (trvalé pojištění), může býti kteroukoli stranou vypovězen jen pro konec běžného pojistného období. Výpovědní lhůta musí býti pro obě strany stejná a nesmí činiti méně než jeden měsíc a více než tři měsíce. Tohoto práva výpovědi lze se souhlasně vzdáti pro určitou dobu s účinností pro obě strany.
Promlčení nároků.
§ 19.
(1) Nároky z pojistné smlouvy se promlčují ve třech letech. Promlčení se počíná úkon-
cením kalendářního roku, ve kterém bylo lze žádati plnění. Právo na důchod se promlčuje v deseti letech; promlčení se počíná ukončením kalendářního roku, ve kterém bylo lze žádati plnění důchodu.
(2) Byl-li nárok pojistiteli ohlášen, staví se promlčení až do doby, kdy dojde písemné rozhodnutí pojistitelovo.
Obmezení pojistného nároku lhůtou.
§ 20.
(1) Ujednání, že pojistitel bude prost závazku plniti, nebude-li nárok na plnění ohlášen pojistiteli do určité lhůty, jest neplatné.
(2) Lze však ujednati, že pojistitel bude prost závazku plniti, nebude-li nárok na plnění uplatněn u soudu do určité lhůty. Lhůta nesmí činiti méně než šest měsíců a počíná se koncem dne, kterého došel nebo při pravidelné dopravě by došel pojistníka nebo oprávněného doporučený dopis pojistitelův, jímž zamítl nárok proti němu vznesený udávaje lhůtu a právní následek jejího uplynutí.
účinek konkursu a vyrovnacího řízení.
§ 21.
(1) Prohlášením konkursu na jmění pojistitelovo se zrušuje pojistná smlouva, při pojištění proti škodě však teprve, když uplyne měsíc po prohlášení konkursu.
(2) Pojistitel si může pro případ prohlášení konkursu nebo zahájení vyrovnacího řízení o jmění pojistníkově vyhraditi právo vypověděti smlouvu s výpovědní lhůtou jednoho měsíce.
(3) Zanikne-li pojistná smlouva podle odst. 1. nebo 2., je pojistitel povinen vrátiti zaplacené prémie připadající na dobu po zániku smlouvy.
Donucovací předpisy. § 22.
Pojistitel se nemůže dovolávati ujednání, jež se v neprospěch pojistníka odchylují od ustanovení § l, § 2, odst. 1. až 3., §§ 3 až 6, § 7, odst. 3., § 10, § 11, odst 2., § 12, § 13, odst. 2. a 3., §§ 14, 15, 18, 19, § 20, odst. 2., § 21.