Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

III. volební období. 8. zasedání.

2280.

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé

Úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou o pěninské cestě

a o usnadnění styku v pohraničním území Dunajce, podepsaná ve Gdyni

dne 24. září 1931, se Závěrečným protokolem z téhož dne.

Návrh usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s úmluvou mezi republikou československou a republikou Polskou o pěninské cestě a o usnadnění styku v pohraničním území Dunajce, podepsanou ve Gdyni dne 24. září 1931 a se Závěrečným protokolem z téhož dne.

Důvodová zpráva.

Malebná soutěska Dunajce, prodírajícího se velkými zákruty pod příkrými stěnami Tří Korun, Sokolice a Golice pohořím Pěninami, byla v Čechách a v zemi Moravskoslezské až do převratu skoro neznáma. Cizinecký ruch, jenž se zde záhy vyvinul, byl odkázán skoro jen na návštěvníky z Haliče a z býv. Uher, kde znalost o divokých krásách pěninské soutěsky šířili zejména hosté v blízkosti položených haličských lázní Szczawnica Nižná a nyní čsl. státních lázní Smerdžonka. Tohoto ruchu využilo obyvatelstvo sousedních chudých obcí ku snazší své obživě tím způsobem, že po svérázných loďkách z vyhloubených pňů dopravuje návštěvníky peřejemi Dunajce po proudu do Szczawnice. V zájmu těchto lázni snažila se v roce 1886 tehdejší jich majitelka Akademie Věd v Krakově zvýšiti náštěvu Pěnin vybudováním stezky po pravém břehu Dunajce. Tuto,

jen pro chodce způsobilou, velkými vodami záhy zničenou stezku, vedoucí v délce okrouhle 8. 5 km na našem území, a to z nepatrnější části na -pozemcích obce Lesnica a z velké části lesy bývalého řecko-katolického biskupství v Prešově, znovu vybudoval maďarský stát jako cestu vozovou, když v roce 1907 tyto lesy koupí převzal do svého vlastnictví. Této cesty bylo pak užíváno nejen turisty a lázeňskými hosty, ale i místním obyvatelstvem k dopravě shora zmíněných loděk povozy zpět k místu, odkud plavbu s nimi provozuje. Maďarská a od převratu Československá správa státních lesů měly zájem na dobrém stavu cesty jen potud, pokud byla jejich vlastnictvím a pokud jí potřebovaly k hospodaření na přilehlých lesích. Na udržování části na pozemcích obce Lesnica nebylo zájemníka a tím se stalo, že byla v těchto místech časem opět zničena,

takže je dnes po ní z nouze možný toliko styk pěší, a to jen při nižších stavech vody v Dunajci.

Značným rozvojem lázní Szczawnica vyvolaného zájmu na zvýšení styku na pěninské cestě využila polská strana při delimitaci a zdráhala se vytýčiti státní hranici mezi Niedzicou a Szsczawnicí tak, jak probíhala bývalá mezinárodní hranice mezi Uhrami a Haličí, požadujíc určité ústupky. Od svého odporu upustila až po sjednání dohody mezi československým a polským delimitačním komisařem, která je přílohou B protokolu o hospodářských a komunikačních úlevách v čsl. -polském pohraničním pásmu na Spiši, podepsaného v Krakově dne 6. /V. 1924, likvidujícího známou záležitost javorinskou.

V této dohodě, jež v publikaci Krakovského protokolu ve Sbírce zákonů a nařízení (č. 274/1925) není obsažena, zavázali se uvedení funkcionáři, že k úpravě věcí souvisejících s výše podotčeným průběhem hranice a té doby daných zájmů hospodářských a dopravních pohraničního obyvatelstva i obcí, jakož i ruchu turistického, v okamžiku udělení formálního zmocnění od svých vlád sjednají úmluvu, která by obsahovala tyto záležitosti:

1. regulaci řeky Dunajce a přeložení hranice do středu plavebního koryta;

2. ulehčení k přepravě přes řeku a používání cesty na pravém břehu Dunajce v části výše zmíněné pro obyvatelstvo pohraničních polských obcí;

3. ulehčení turistického ruchu na této cestě;

4. umožnění stavby mostu, resp. převozu s polské strany na československou a připojení jich na silnici;

5. úprava práv a závazků vyplývajících pro Polsko a Československo z úmluvy uzavřené v roce 1886 mezi Akademií Věd v Krakově a řecko-katolickým biskupstvím v Prešově;

6. úpravu záležitostí rybolovu a rybochovu na řece Dunajci, a to stejným způsobem, jak se stalo v příloze A protokolu ze dne 6. května 1924.

Z těchto tak značně různorodých a k řešení v jedné úmluvě se dobře nehodících otázek dosud nedošlo k úpravě záležitosti uvedené v bodě 1., ježto oba státy nyní na regulaci hraniční trati řeky Dunajce nemají zájem.

Úprava záležitostí obsažených v bodech 3. a 6. byla uskutečněna na značně širším podkladě než prvotně zamýšleno a to jednak čsl. polskou úmluvou o turistice (č. 80 Sb. z. a n. z r. 1926), jednak čsl. -polskou úmluvou o rybo-

lovu a ochraně ryb v hraničních vodách a ve vodách jejich povodí (č. 109 Sb. z. a n. 1931).

Záležitosti zmíněné v bodech 2., 4. a 5. řeší předložená Úmluva o pěninské cestě a o usnadnění styku v pohraničním území Dunajce, podepsaná v Gdyni dne 24. září 1931.

Podle předběžného programu, který tanul vyjednavačům obou stran při sjednávání této úmluvy, jde tu o rekonstrukci velikými vodami zničené části pěninské cesty, ležící skoro úplně na území obce Lesnice, s vybudováním mostu přes lesnický potok o světlosti 10 m, a o nezbytné úpravy na díle cesty, který je soukromým majetkem státních lesů a statků, jež budou spočívati v upevnění pobřežních zdí a pořízení nezbytných příkopů a propustků.

Náklady na uvedenou rekonstrukci byly při jednání předběžně vyčíslovány částkou Kč 400. 000'-, ze které podle článku 2 úmluvy připadá na československo 25%, tudíž Kč 100. 000'-. úhrada této částky jest zajištěna finančně ministerstvem veřejných prací a země Slovenské, jakož i příspěvkem Kč 10. 000'-, ke kterému se zavázalo ústřední vedení podniku "Státní lázně" při ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

Pokud jde o udržování pěninské cesty, bude roční náklad připadající na československo vyžadovati částky Kč 12. 250'-. Tento náklad bude hraditi částkou Kč 6. 125'- ministerstvo zemědělství (Ústřední ředitelství státních lesů a statků), a zbytek úhrady jest podle předběžné dohody se zástupcem ministerstva vnitra odb. předn. Dr. Bobkem ochotna převzíti země Slovenská v nejbližší schůzi zemského zastupitelstva na položku určenou pro podporu turistického ruchu.

Přezkoumáním úmluvy, o níž je řeč v bodu 5., se ukázalo, že byl nesprávným polský názor, podle něhož Akademie Věd v Krakově měla získati určitá práva nebo služebnosti k cestě, kterou, jak výše uvedeno, v pěninské soutěsce vybudovala. Přihlíží-li se k této okolnosti a k smluvní látce bodů 2. a 4., nelze popříti, že by předložená úmluva byla poněkud více na prospěch polský nežli náš kdyby v čl. 2. určený polský příspěvek na vybudování zničené části pěninské cesty a v čl. 3. stanovený polský příspěvek na udržování čsl. části této cesty nebyl poměrně větší než obdobné příspěvky československé a dále, kdyby současně nebyla sjednána pro nás jednostranně výhodná úmluva o voroplavbě, která mimo jiné také vyvažuje zde přiznané výhody.

K zachovaní krás pěninské soutěsky a k ochraně přírody v Pěninách byla zde jak na československém, tak i na polském území

v létě minulého roku zřízena přírodní reservace. Snaha ráz reservací nerušiti, nepatrná šířka pěninské cesty a nebezpečí peřejů Dunajce byly příčinou, že doprava motorovými vozidly (čl. 4. ) a motorovými loďmi (čl. 13. ) v Pěninách byla vyloučena.

Obyvatelé polských obcí Sromowce Nižné a Wyzne získali kdysi od bývalého řecko-katolického biskupství v Prešově koupí mnoho pozemků na našem území. Při hospodaření na nich musí překročovati Dunajec, což je dnes možné jen brody za nízkých vodních stavů. Zřízení mostů nebo převozů podle článku 6. bude tedy odpovídati místním potřebám.

Při sjednávání přeprav a s nimi souvisících

celních a pasových úlev, při úpravě jízd s loďkami po Dunajci a drožkami po pěninské cestě (čl. 7. -12., 14. a Závěrečný protokol) bylo náležitě přihlíženo nejen k životním potřebám pohraničního obyvatelstva, ale i k zájmům naší celní správy.

Lze s určitostí očekávati, že předložená úmluva za daných poměrů značnou měrou přispěje k dalšímu zvelebení již nyní čilého cizineckého ruchu v československé části Pěnin, a to jak ve prospěch našeho obyvatelstva, tak i státních lázní Smerdžonka, které se stávají pravidelným dostaveníčkem polských turistů a lázeňských hostů ze Szczawnice před nastoupením plavby loďkami po Dunajci.

Vláda předkládá úmluvu Národnímu shromáždění ku projevení souhlasu, ježto z úmluvy pro stát a jeho občany vyplynou závazky, jež nutno kvalifikovati jako břemena ve smyslu § 64 ústavní listiny.

V Praze dne 28. dubna 1933.

Předseda vlády: Malypetr v. r.

Úmluva

mezi Republikou Československou a Republikou Polskou o pěninské cestě a o usnadnění styku v pohraničním území Dunajce.

President Republiky Československé a President Republiky Polské ve snaze podpořiti turistický ruch v Pěninách a usnadniti styk v pohraničním území Dunajce rozhodli se, že sjednají o tom úmluvu a jmenovali svými zmocněnci:

President Republiky Československé:

Inženýra Václava Roubíka,

přednostu odboru v ministerstvu veřejných prací,

a President Republiky Polské:

Walery-ho Goetls,

doktora filosofie a profesora hornické akademie v Krakově, a

Václava Lacińskiego,

ministerského radu v ministerstvu věcí zahraničních,

kteří, sdělivše si navzájem své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních:

Článek 1.

Smluvní Státy souhlasí, aby způsobem odpovídajícím potřebám dopravy podle této úmluvy byla i s objekty upravena a udržována, cesta vedoucí Pěninami v trati od silnice Gniazda-Spišská Stará Ves v Československu po Ruski potok u obce Szczawnica Nizna v Polsku - v dalších článcích zvaná pěninská cesta.

Umowa

pomiędzy Republiką Czeskosłowacką a Rzecząpospotita. Polską o drodze pienińskiej i o ułatwieniu ruchu na obszarze pogranicznym Dunajca.

Prezydent Republiki Czeskosłowackiej i Prezydent Rzeczypospolitej Polskiej, mając na uwadze udzielenie poparcia ruchowi turystycznemu w Pieninach i ułatwienie ruchu na obszarze pogranicznym Dunajca, postanowili zawrzeć Umowę i mianowali Swymi pełnomocnikami:

Prezydent R e p u b l i k i Czeskosłowackiej:

Inżyniera Wacława Roubíka,

Dyrektora Departamentu w Ministerstwie Robót Publicznych,

Prezydent Rzeczypospolitej Polskiej:

Walerego Goetla,

Doktora Filozofji, Profesora Akademji Górniczej w Krakowie, oraz

Wacława Łacińskiego,

Radcę Ministerjalnego w Ministerstwie Spraw Zagranicznych,

którzy po okazaniu swych pełnomocnictw, uznanych za dobre i sporządzone w należytej formie, zgodzili się na następujące postanowienia:

Artykuł 1.

Umawiające się Państwa zgadzają się, aby w sposób odpowiadający potrzebom ruchu, określonego w tej Umowie, była wraz z objektami uporządkowana i utrzymywana droga, prowadząca przez Pieniny na odcinku od drogi Gniazda-Spišská Stara Ves w Czechosłowacji aż do Ruskiego Potoku w Szczawnicy Niżnej w Polsce, zwana w dalszych artykułach drogą pienińską.

Článek 2.

úprava pěninské cesty provede se znovuzřízením zničených aneb nezpůsobilých částí na území československém takto:

a) československá strana vypracuje na podkladě společně dohodnutého programu vhodný projekt, jenž bude doručen příslušnému polskému úřadu k projevu souhlasu. Technický a finanční dozor nad stavbou jakož i kolaudaci provedou společně příslušné úřady obou Států.

b) Polská strana přispěje na znovuzřízení 75% skutečného nákladu. Příspěvek bude vyplacen v československé měně do měsíce po uznání vyúčtování.

článek 3.

1. Oba Štáty, každý na vlastním území, budou pečovati o to, aby pěninská cesta byla při zachování svého nynějšího rázu udržována způsobem uvedeným v článku 1.

2. Program udržovacích prací československého úseku pěninské cesty bude každoročně stanoven vzájemnou dohodou příslušných úřadů Smluvních Států.

3. Republika Polská bude na udržování československé části pěninské cesty přispívati 75% skutečného ročního nákladu. Roční příspěvek bude vyplácen v československé měně do měsíce po uznání vyúčtování.

článek 4.

1. Po pěninské cestě bude dovolen jen ruch pěší, na jízdním kole, koňmo a po ose s vyloučením motorových vozidel všeho druhu. U červeného Kláštera a při Ruskim potoku u obce Szczawnica Nižná budou umístěna návěští o úředním zákazu jízdy motorovými vozidly.

2. Ustanovení odstavce l, věta l, nevztahuje se na užívání motorových vozidel státními orgány při úředních výkonech na vlastním území.

3. Ruch dovolený podle odstavce l a 2 může býti v československé části pěninské cesty dočasně omezen nebo dočasně zastaven, bude-li

Artykuł 2.

Uporządkowanie drogi pienińskiej będzie polegać na odnowieniu zniszczonych, lub niezdatnych do użytku części na obszarze czeskosłowackim w sposób następujący:

a) Strona czeskosłowacka wypracuje na zasadzie wspólnie uzgodnionego programu odpowiedni projekt, który zostanie doręczony właściwemu urzędowi polskiemu do uzgodnienia. Kontrolę techniczną i finansową budowy oraz kolaudację przeprowadzą wspólnie właściwe urzędy obu Państw.

b) Strona polska przyczyni się do rzeczywistych kosztów odnowienia w 75%. Wypłata tego udziału nastąpi w walucie czeskosłowackiej w przeciągu jednego miesiąca po uznaniu kosztorysu wykonawczego.

Artykuł 3.

1. Oba Państwa, każde na własnym obszarze, będą dbały o to, aby droga pienińska, przy zachowaniu jej obecnego charakteru, była utrzymywana w sposób opisany w artykule 1.

2. Program robót, związanych z utrzymaniem drogi pienińskiej na odcinku czeskosłowackim, będzie ustalany corocznie we wzajemnem porozumieniu właściwych urzędów Umawiających się Państw.

3. Rzeczpospolita Polska będzie za utrzymanie części czeskosłowackiej drogi pienińskiej płaciła 75% rzeczywistych rocznych kosztów. Wypłata rocznego udziału nastąpi w walucie czeskosłowackiej w przeciągu miesiąca po uznaniu kosztorysu wykonawczego.

Artykuł 4.

1. Na drodze pienińskiej będzie dozwolony tylko ruch pieszy, na rowerach, konno i kołowy, z wyłączeniem ruchu pojazdów mechanicznych z napędem silnikowym jakiegokolwiek rodzaju. Koło miejscowości Červeny Klášter i przy Potoku Ruskim koło Szczawnicy Niżnej będą umieszczone ogłoszenia o urzędowym zakazie jazdy pojazdami mechanicznemi z napędem silnikowym.

2. Postanowienia ustępu l, zdanie l, nie odnoszą się do używania pojazdów mechanicznych z napędem silnikowym przez organa państwowe przy czynnościach urzędowych na własnym obszarze.

3. Ruch dozwolony według ustępów l i 2 może być w części czeskosłowackiej drogi pienińskiej czasowo ograniczony lub czasowo

to z bezpečnostních důvodů nezbytně vyžadovati hospodaření v přilehlých lesích.

článek 5.

Mýtní nebo jiné poplatky za užívání pěninské cesty mohou býti zavedeny jen v dohodě příslušných úřadů Smluvních Států.

Článek 6.

Republika Československá souhlasí, aby Republika Polská vybudovala vlastním nákladem a podle projektů schválených příslušným československým úřadem v hraniční trati Dunajce dva mosty, jeden proti obci Sromowce Nižné a druhý proti obci Sromowce Wyžne. Dokud tyto mosty nebudou vybudovány, souhlasí Republika československá, aby podle podmínek vydaných příslušným československým úřadem byly na uvedených místech zřízeny převozy přes Dunajec.

Článek 7.

Obyvatelé obcí položených v obou Státech při Dunajci v úseku od Czorsztyna včetně do Krościenka mohou bez jakýchkoliv poplatků procházeti a projížděti i se zbožím po celních cestách v tomto úseku územím Státu druhého. Provážeti zboží dovoluje se zásadně jen v úředních hodinách celních úřadů. Osvobození od poplatků se však nevztahuje na projednávání průvozního zboží celními úřady v mimoúředních hodinách.

Článek 8.

Mosty i převozy uvedené ve článku 6 budou uznány za místa přestupu pro pohraniční styk po vedlejších cestách podle právě platné úmluvy o usnadnění pohraničního styku. Na těchto přestupech bude obyvatelům obcí míněných ve článku 7 dovolen též průvoz zboží československým územím pěninskou cestou směrem k obci Szczawnica Nižná a přes celní úřad v Kalenberku směrem k obci Niedzica, tam i zpět. Celní projednávání při průvozu československým územím bude zajištěno ve všední dny dvakrát denně, dopoledne a odpoledne tak, aby bylo pro ně dosti času. Příslušné úřady celní správy Smluvních Států dohodnou se o době nutné pro tento průvoz a pro celní projednávání, přihlížejíce k zájmům obyvatelstva i místním poměrům. Celní pro-

wstrzymany, jeśli tego będzie niezbędnie wymagała ze względów bezpieczeństwa gospodarka w przylegających lasach.

Artykuł 5.

Opłaty mytnicze lub inne za używanie drogi pienińskiej mogą być wprowadzone jedynie w porozumieniu właściwych urzędów Umawiających się Państw.

Artykuł 6.

Republika Czeskosłowacka zgadza się, aby Rzeczpospolita Polska wybudowała własnym kosztem i według projektów zatwierdzonych przez właściwy urząd czeskosłowacki na odcinku granicznym Dunajca dwa mosty, jeden naprzeciw gminy Sromowce Niżne, drugi naprzeciw gminy Sromowce Wyżnę. Do czasu wybudowania tych mostów Republika Czeskosłowacka zgadza się, aby na wspomnianych miejscach na Dunajcu były urządzone promy na warunkach, podanych przez właściwy urząd czeskosłowacki.

Artykuł 7.

Mieszkańcy gmin, położonych w obu Państwach w okolicy Dunajca na odcinku od Czorsztyna aż do Krościenka włącznie, mogą bez jakichkolwiek opłat przechodzić i przejeżdżać także z towarem, po drogach celnych na tym odcinku przez obszar drugiego Państwa. Przewóz towarów dozwala się w zasadzie tylko w urzędowych godzinach urzędów celnych Zwolnienie od opłat nie odnosi się jednak do opłat za czynności urzędów celnych przy tranzytowym przewozie towarów poza godzinami urzędowemi.

Artykuł 8.

Mosty i promy, wymienione w artykule 6, będą uznane za miejsca przejściowe dla małego ruchu granicznego na drogach ubocznych według obowiązującej w danym czasie Umowy o ułatwieniach w małym ruchu granicznym. Mieszkańcom gmin, wymienionych w artykule 7. będzie na tych przejściach dozwolony również tranzytowy przewóz towarów po obszarze czeskosłowackim w kierunku Szczawnicy Niżnej przez drogę pienińska, jakoteż w kierunku Niedzicy przez urząd celny w miejscowości Kalenberk i odwrotnie. Odprawa celna przy przewozie przez obszar czeskosłowacki ma być zapewniona w dnie powszednie dwa razy dziennie, rano i popołudniu w sposób, zabezpieczajacy dla tego celu dostateczną ilość czasu. Właściwe urzędy celne obu Umawiają-