Polsko.

2 komory, Sejm a senát.

Sejm počet m. - 444, volební období 51eté, aktivní volební právo od 21, pasivní od 25 let. žádné stálé voličské seznamy.

Ze 444 mandátů obsazuje se 372 ve volebních krajích, 72 v celém státě.

Kandidátní listiny v krajích musí býti podepsány 650 voliči, říšské kandidátní listiny tolikéž podpisy a vedle toho podpisy 5 poslanci rozpuštěného sněmu, nebo 1000 podpisy voličů ze dvou krajů.

Skrutinium v krajích podle soustavy D'Hondtovy.

Mandáty říšské rozdělí se podle počtu mandátů krajských, avšak s vyloučením strany, jež nedosáhla mandátu aspoň v šesti krajích. Náhradník smí své pořadí postoupiti jinému náhradníku.

Senát: počet m. = 111, volební období 5 let, počíná a končí s volebním obdobím sejmu. Aktivní volební právo 30 let, pasivní 40 let. 93 m. obsazuje se v krajích, 18 v říši.

Jugoslávie.

2 komory. Skupština a senát.

Skupština m. = 305 + po l pro první kandidáty listin, jež dosáhla více než 50. 000 hlasů. Volební období 4 roky. Aktivní volební právo od 21 let, pasivní 30 let. Stálé voličské seznamy.

Hlasuje se veřejně, pro tu či onu kandidátní listinu, straně, která získala relativní většinu, přikáže se dvě třetiny mandátů, místa obsazují se podle relativní většiny

v okresu. Poslední třetina obsadí se podle systému D'Hondtova.

Senát: 46 volených a 28 králem jmenovaných členů, pasivní volební právo od 40 let. Volební období 6 roků, s obnovou jedné polovice po 3 letech. Aktivní volební právo mají poslanci všech okresů a měst v banátu, členové banátní rady a starostové obcí v banátu.

Skrutinium podle D'Hondta.

Rumunsko.

2 komory: Adumarea Deputatilor a Senatul.

Sněmovna má 387 m., volební období 4 roky, aktivní právo zletilým, pasivní 25 let. Stálé seznamy voličské jednou za rok.

Volební komise rozdělí mandáty mezi strany v celém státě a v jednotlivých krajích a určí zvolené kandidáty. Rozdělení mandátů děje se podle percent hlasů.

1. Strana, jež dosáhla hlasů nejvíce, ale aspoň 40% j e v ě t š i n o u, ostatní strany menšinou.

2. Vypočte se % hlasů v každém kraji, a strana, jež v kraji získala abs. většiny,, (přes to že není většinou ve státě) dostane poměrný počet mandátů, i když v celém státě nedostala 2% hlasů. Počet mandátů

straně zde přikázaných se vypočte násobením počtu mandátů kraje percentem hlasů strany. Tento počet hlasů menšiny odečte se pak od hlasů téže strany v celém státě.

3. Většina (40%) dostane ze zbylých (po odečtení ad 2. ) mandátů plných 50%.

4. Druhých 50% mandátů rozdělí se mezi většinu a menšinu poměrně. Nedocílila-li žádná strana 40% hlasů, přikáží se všechny mandáty podle percent.

5. Menšině přikázané mandáty přikáží se na kraje podle pořadí docílených hlasů, většině připadnou ty mandáty, jež menšina neobsadila.

6. Strana, jež nedocílila ani 2% hlasů, nedostane žádného vyjma případ ad 2. Kandidáti přesně podle pořadí.

OCHRANA MENŠIN.

Tento princip neřeší v zásadě spravedlivé rozdělení mandátů podle poměru odevzdaných hlasů, nýbrž sleduje pouze cíl, aby ve volebním okresu, kde ohlásily své kandidáty, dvě strany, dostalo se zastoupení nejen většině, nýbrž i menšině. Tohoto účelu má se dosíci buď hromaděním hlasů nebo obmezením volebního práva.

a) Obmezení volebního práva (vote limite, beschrenkte Stimmgebung) spočívá v tom, že volič smí hlasovati pouze pro část kandidátní listiny.

b) Hromadění hlasů (vote cumulatif, Stimmenhäufung) dává voliči právo, aby tam, kde se volí více poslanců, a kde má

tedy několik hlasů, všechny své hlasy odevzdal kandidátu jedinému.

c) Systém jediného hlasu (votte unique, Einzelstimmabgabe) dává voliči i tam, kde se volí více poslanců, právo hlasovati jen pro jednoho.

d) Systém hlasů graduovaných. (System der Rangordnungsziffer); volič napíše tolik jmen, kolik poslanců má se voliti, a kandidátů na prvém místě napsaném čítá se celý hlas, druhému půl hlasu, třetímu třetina atd.

e) Hlasování negativní: kandidáti jsou napsáni v pořadí abecedním, a volič označí každého kandidáta slovem ano, nebo ne. Hlasy ano a ne se kompensují a kdo má více hlasů ano, je zvolen.

Finsko.

Jedna sněmovna: Eduskunta - m = 200, volební období 3 roky. Aktivní i pasivní právo od 24 let. Stálé seznamy voličské, které se doplňují po 3 roky. Sdružení stran dovoleno.

Volič smí hlasovati nejvýše pro 3 kandidáty a označit jejich pořadí (vote limite) a chce-li dáti hlas straně, označí její lístek červenou tužkou; může hlasovati i pro ty,

kdož nejsou na oficielních kandidátních listinách.

Prvému kandidátu počítá se l hlas, druhému 1/2, třetímu 1/3 (systém hlasů graduovaných). Skrutinium provádí se pomocí čísla srovnávacího; pro prvého kandidáta platí počet hlasů strany, pro druhého polovice hlasů strany, pro třetího třetina atd.

Portugaly.

2 komory (Camara dos Deputatos a Senado). - Poslanecká sněmovna 163 m, volební období 3 léta, aktivní volební právo 21 let, gramotnost - totéž pro senát volitelnost do sněmovny 25 let, volební období senátu je 6 let s obnovením polovice

každá 3 léta nebo při rozpuštění sněmovny poslanecké volí se rovněž polovice členů. Volitelnost do senátu 35 let. Volič smí tam, kde se volí 3 poslanci, voliti 2, kde se volí 4 jen tři, kde se volí 8 jen 6. O výsledku rozhoduje pak relativní většina.

Část zvláštní.

Čl. I.

K § 4, odst. 1.

Nejvyšší správní soud vykládá nynější § 4 řádu volení v obcích tak, že zápis do seznamů voličských je podmínkou práva býti volenu do obecního zastupitelstva a obecních komisí. Podle tohoto výkladu musel by býti zbaven mandátu (podle § 10) pro ztrátu volitelnosti člen obecního zastupitelstva nebo komise, který by byl (náhodou nebo i úmyslně) za volebního období vynechán ze seznamů voličských.

Další důsledek názoru toho je, že nemohl by býti členem a ztratil by mandát člen spořitelního výboru, obecní nebo okresní rady zdravotní, Státní rady živnostenské, Ústřední rady železniční, ředitelských rad železničních, neboť podmínkou členství v uvedených sborech jest volitelnost do obecního zastupitelstva.

Proto se navrhuje úprava § 4 podle vzoru § 5 řádu volení do poslanecké sněmovny, kde zápis do seznamů voličských není podmínkou volitelnosti (stejně podle zákona o volbách zemského a okresního zastupitelstva).

K § 10, odst. 1.

Volební období obecního zastupitelstva prodlužuje se na šest let. Vyhovuje se tím podnětům došlým z kruhů samosprávných, ušetří se v nynější hospodářské tísni náklady na volby, umožní se dosavadním funkcionářům uplatniti větší měrou získané zkušenosti a docílí se unifikace s obdobným předpisem zákona o volbách okresních zastupitelstev.

Šestileté volební období zavedla pro obce Francie, Belgie, v Rakousku Voralberg, ve švýcarech kanton Nidwalden.

Volební období obecního zastupitelstva jest jedno a jednotné. Období toto končí (dies ad quem) uplynutím šesti let ode dne, kdy volba celé obecní rady, to jest starosty, náměstků a ostatních členů obecní rady nabyla právní moci. Proto okolnost, že za volební období došlo k doplňovacím volbám, ať již jen některých členů obecní rady nebo" k doplňovací volbě celé obecní

rady podle § 66, odst. 2, nemá vlivu na dobu trvání volebního období. Období toto končí tudíž uplynutím šesti let ode dne, kdy první volba obecní rady, nikoli pozdější doplňovací volba obecní rady, stala se pravoplatnou. V kterých případech se neprodlužuje volební období obecních zastupitelstev v den účinnosti zákona úřadujících, ustanovuje čl. II.

K § 10, odst. 6.

Nejvyšší správní soud zastává stanovisko, že při vyloučení ze strany je legitimován k podání žádosti o vyslovení ztráty mandátu jen zmocněnec (náhradník) volební skupiny, a to i tehdy, když sám byl ze strany vyloučen. Tato prakse Nejvyššího správního soudu mohla by míti ty důsledky, že zmocněnec nebo náhradník mohl by se dohodnouti s osobou, jež má býti mandátu zbavena, a tím by se stalo, že by zvolený zůstal členem obecního zastupitelstva, i když byl nejvyššími orgány strany ze strany vyloučen. Při úmrtí zmocněnce (náhradníka) nebylo by legitimované osoby vůbec, aby ztrátu mandátu uplatnila. Proto navrhuje se výslovně stanoviti, že vedle zmocněnce (náhradníka) volební skupiny je legitimován, - jsa k tomu zplnomocněn, - žádati dohlédací úřad o vyslovení ztráty mandátu také zástupce organisované (politické) strany, která příslušníka svého vyloučila.

K § 10, odst. 7.

Poněvadž ustanovení odstavců 5 a 6 § 10 jednají výslovně jen o ztrátě mandátů členů a nikoli i náhradníků, je třeba dosavadní pochybnosti odstraniti výslovným ustanovením, že náhradníci ztrácejí svoji funkci obdobně jako členové.

K § 19.

Volby podle poměrného zastoupení zavádějí se v obcích všech. Všeobecný princip ten jest potřebný a spravedlivý, neboť dnes není již obavy, že by se princip poměrného zastoupení v malých obcích setkal s obtížemi. Zároveň se tím zjednoduší volební řízení a docílí se úspor ve správě.

K §22.

Podle § 22, odst. 1, obecní úřad opatřoval kandidátní listiny číslem řadovým podle pořadí, jak došly. Ustanovení toto bylo pramenem mnohých sporů a nepříjemností. Proto navrhuje se, aby pořadí kandidátních listin určilo se losem ve schůzi místní volební komise, jakmile komise skončí úpravu kandidátních listin. Losování provede předseda místní volební komise.

K § 25, odst. 2.

Ustanovením tím se jen zdůrazňuje, aby náležitě zabezpečen byl výkon volebního práva voličů podle nového ustanovení odstavce 3 § 38, že v hlasovacích lístcích musí býti vyznačeno pořadí kandidátů zřetelně arabskými číslicemi přesně podle pořadí, uvedeného v kandidátní listině (§ 21) po její konečné úpravě (§§ 23 a 24).

K § 29.

Dosavadní zákaz podávání alkoholických nápojů v den před volbou a v den volby omezuje se na dobu kratší, a to od 9. hodiny večerní dne před volbou do konečné hodiny volby následujícího dne. Konečnou hodinu volby vyhlásí starosta obce volební vyhláškou i způsobem v místě obvyklým podle ustanovení § 30, takže tato hodina, pro každou obec zvlášť ustanovená, je tím náležitě uvedena ve veřejnou známost.

K § 38, odst. 2.

Věta první § 38, odst. 2 doplňuje se ke konci ustanovením, jež má jak řád volení do poslanecké sněmovny (§ 38), tak zákon o volbách zemských a okresních zastupitelstev (§ 37).

K § 38, odst. 3.

Ustanovení odstavce 3 § 38 se doplňuje novým předpisem, podle něhož jsou přípustný vota přednostní. Volič má míti právo voliti stranu nebo pouze jednoho kandidáta; oba druhy hlasů se

počítají za hlas straně, jejímž jménem je hlasovací lístek označen. Způsob přednostních vot se navrhuje jiný, jednodušší, než je zaveden v Belgii, kde volič vyplňuje kruh, umístěný u jména kandidátova; u nás volič označí kandidáta, kterému zamýšlí přiznati přednostní pořadí, prostě zaškrtnutím pořadové arabské číslice před jeho jménem uvedené.

Vzorem pro ustanovení druhé věty nového ustanovení odstavce 3 §38 byl předpis čl. 175 belg. zákona volebního, který belgické zákonodárství podrželo i při novelisaci provedené zákonem ze dne 26. dubna 1929, č. 116 (čl. 144). Ustanovení citované zní: "La marque du vote, měrné imparfaitement tracée exprime valablement le vote, a moins que l'intention de rendre le bulletin reconnaissable ne soit manifeste. "

K § 40.

úprava § 40 souvisí se změnou § 38, odst. 3; z dosavadního ustanovení vypouští se všeobecný zákaz, že volič nesmí v kandidátní listině škrtati. Nový předpis § 38, odst. 3 připouští určité změny kandidátní listiny, škrty jiného druhu upravuje dostatečně § 43, odst. 3, a § 44, bod 2.

K § 43.

úprava § 43, odst. 1, souvisí taktéž se změnou § 38, odst. 3. Komise vyznačí ve dvojím písemném zaznamenání volebního výsledku též počet hlasů, které každý kandidát obdržel zaškrtnutím své pořadové číslice podle ustanovení § 38, odst. 3.

K§ 46.

Doplněk, který se navrhuje jako nový (čtvrtý) odstavec § 46, je potřebný, neboť prakse ukázala, že mohou nastati případy, kdy není zbytků buď vůbec, nebo se zbytky vyčerpají přídělem mandátů a komise stojí před otázkou, jakým způsobem má obsaditi mandáty, které zůstaly neobsazeny. Navrhuje se, aby byl opakován postup přídělu mandátů podle §§ 45 a 46.

K § 49.

Volební skupina, která kandidovala méně osob, než jí bylo přikázáno mandátů, mohla podle ustanovení dosavadního odstavce 4 § 58 zvoliti si scházející počet členů a náhradníků. Ustanovení to bylo myšleno jako výjimečné a mělo sloužiti k ochraně volební skupiny, kdyby mimo očekávání důsledkem úpravy kandidátních listin, nebo důsledkem změn podle § 24 kandidátní listina volební skupiny neměla dostatečného počtu kandidátů. V praksi však bylo ustanovení to zneužíváno. Volební skupina úmyslně kandidovala jen jednoho kandidáta, který pak, získala-li skupina více mandátů, jmenoval další členy zastupitelstva. Protože tento postup není v souladu se zásadním principem volby, navrhuje se podle řádu volení do poslanecké sněmovny ustanoviti, že skupina taková obdrží jen tolik mandátů, kolik má kandidátů. Přebývající mandáty přikáže komise skupinám ostatním podle zásad uvedených v §§ 45 až 48.

K § 50, odst. 1.

Ustanovení odstavce l se jen částečně mění, jak je dále uvedeno, při čemž slova podškrtnutá značí navrhovanou vsuvku:

"Z jednotlivých volebních skupin zvoleni jsou za členy zastupitelstva kandidáti podle pořadí volbou stanoveného (odst. 3), jinak podle pořadí, jak uvedeni jsou na kandidátní listině podle počtu na tu kterou skupinu připadajícího. Ostatní kandidáti jsou v témže pořadí náhradníky (§ 57). "

Tento doplněk souvisí s novým ustanovením odstavce 3, v němž se předpisuje, jaké důsledky bude míti uvolnění závaznosti kandidátních listin připuštěním vot přednostních.

Příklad I.: Volba obecního zastupitelstva, mandátů 15, hlasů celkem 470.

Volební číslo jest stejné pro všechny strany. V Belgii podle zák. z 26. dubna 1929, č. 126 (Loi portant revision des titres IV. a XI. du Code électoral et modification a la loi du 19 octobre 1921, organique des élections provinciales) je číslo zvolení (chiffre ďéligibilité) u každé strany jiné. Podle belgického systému nyní platného dělí se počet hlasů každé strany počtem mandátů straně přikázaných zvětšeným o jednu (le chiffre ďéligibilité, qui s'obtient en divisant le chiffre électoral de la liste par le nombre,. plus un, des siéges qui lui sont définitivement attribués).

Podle systému belgického aplikovaného na volby do obcí bylo by číslo zvolení:

čím menší strana, tím menší číslo zvolení. Kdyby číslo zvolení analogicky podle systému belgického vypočtené mělo býti rozhodným pro změnu pořadí kandidátů, byly by některé strany vůči druhým ve značné nevýhodě, což by bylo nespravedlivé. Proto navrhuje se v osnově, aby pro změnu pořadí bylo rozhodným, získal-li ně-

který ze zadnějších kandidátů tolik přednostních hlasů, že jejich počet rovná se aspoň volebnímu číslu (jak také původně stanovilo zákonodárství belgické).

Příklad: Bude-li u volební skupiny B ze všech 84 hlasů 40 hlasů nezměněných a 44 hlasů přednostních a dostane-li kandidát

budou podle ustanovení osnovy zvoleni první tři kandidáti, protože d neobdržel přednostních hlasů tolik, aby jejich počet činil aspoň číslo volební, tedy 30. Kdyby však počet jeho přednostních hlasů činil aspoň 30, to jest, kdyby přednostní hlasy odevzdané kandidátu b nebo c byly odevzdány taktéž pro kandidáta d, získal by d pořadí kandidáta c a byl by na místo něho zvolen.

Počet možných přesunů pořadí u volební skupiny A činí 10 (316: 30), tedy tolik, kolik skupině připadne mandátů; u volební skupiny B mohou 2 kandidáti, u skupiny C může 1 kandidát dosíci výhodnějšího pořadí, než jaké mu přísluší podle kandidátní listiny. V obou posledních případech je počet možných přesunů o jeden menší, než počet mandátů straně připadajících.

Poněvadž prvý kandidát podrží vždy svoje pořadí a bude tedy zvolen, vyplývá z případu volební skupiny A, že při takovém rozdělení hlasů, při němž by 10 zadnějších kandidátů obdrželo číslo volební, určilo by se nejenom, kdo bude na druhém až desátém místě zvolen členem, nýbrž i kdo bude prvním náhradníkem.

Dlužno ještě poukázati na důležitý význam odstavce 1 § 50, podle něhož zásadně rozhoduje pořadí podle kandidátní listiny a jen potud, pokud odstavec 3 § 50 připouští, může dojíti ke změně tohoto pořadí důsledkem přednostních vot.

K § 50, odst 3 a 4.

Zdůrazniti třeba, že dekapitace vůdců je vůbec vyloučena. Pořadí prvního kandidáta nemůže nikdy býti dotčeno,

takže ať již strana dosáhne jen jeden mandát nebo mandátů více, bude prvý kandidát vždy zvolen.

Důležitá je též zásada, že zadnější kandidát, který získal počet přednostních hlasů rovnající se aspoň volebnímu číslu, nastupuje v případě uvedeném v první větě odst. 3 § 50 na místo kandidáta posledního, který by byl jinak zvolen podle pořadí kandidátní listiny, nezískal-li poslední kandidát sám počet přednostních hlasů, rovnající se aspoň volebnímu číslu. Na př.: bylo-li volební skupině přikázáno 5 mandátů, může desátý kandidát, jehož počet přednostních vot dosáhl volebního čísla, nastoupiti na místo kandidáta pátého. Má-li však týž taktéž počet přednostních hlasů rovnajících se aspoň volebnímu číslu, nastupuje za téhož předpokladu na místo kandidáta čtvrtého, eventuelně třetího, resp. druhého. Pořadí prvého kandidáta zůstává vždy nedotčeno.

Když by ovšem zadnějších kandidátů, kteří dosáhli volebního čísla, bylo stejně nebo více, než je mandátů, které strana získala, není třeba, aby nastupovali na místo posledního, předposledního atd. kandidáta, který by byl jinak zvolen podle pořadí, protože v tomto případě odpadnou všichni tito kandidáti, mimo kandidáta prvního, nedosahuje-li počet přednostních hlasů každého z nich volebního čísla. Ustanovuje se tudíž, že podle počtu svých hlasů nastupují zadnější kandidáti za prvým kandidátem, ovšem zase jenom na místo těch kandidátů, kteří sami nezískali svými přednostními hlasy volebního čísla.

Jak patrno, liší se navrhované znění podstatně od zákonodárství belgického a nelze tvrditi, že přejímá se systém belgický.

K § 54, odst. 1.

Opraví-li dohlédací úřad podle § 53 výsledek volby a vyhlásí-li obecní úřad podle § 53 opravený výsledek, jest jen důsledné připustiti námitky podle § 54, neboť zemský úřad má míti možnost přezkoušeti volební výsledek, tedy i opravený výsledek. Není účelno přesunovati věc přímo na Nejvyšší správní soud bez předchozího výroku zemského úřadu jako jediného úřadu, rozhodujícího o volebních námitkách. Volební řád vychází z takového názoru (srv. zejména odstavec 2 § 27 a poslední větu § 53 ve spojení s odstavci l a 2 § 51).