se hlasy všech kandidátů, nýbrž jen "talony", t. j. hlasovací lístky bez ohledu na počet kandidátů.

Mandáty rozdělují se podle principu: počet hlas. lístků dělí se počtem mandátů. Neobsazené mandáty obsazují se podle relativní výše zbytků.

Uvnitř stran přikazují se mandáty kandidátům podle relativní většiny hlasů.

Volebním krajům přikázány jsou mandáty podle počtu obyvatelstva; poněvadž se tu se zlomky nepočítá, zbude vždy několik málo mandátů, jež se obsadí ve II. skrutiniu. Zde přikazují se mandáty stranám s největšími zbytky z I. skrutinia.

Z těchto stran vyšlo v r. 1931 bez mandátu 17, po l m dostalo 12, po 2 m 5 stran, po 3 m 2 strany, po 5 m 2, po 6 m 2, po 7, 8, 14 a 21 mandátech vždy jedna a 21 m l strana. Roztříštění tedy více než dokonalé. Proto zákonem z r. 1928 předepsáno složení jistoty 1. 000 lats pro případ, že se straně nedostane mandátu. Jak ale z čísel z r. 1931 patrno, ani toto opatření nepomohlo.

II.

Systém švýcarský Hagenbach-Bischoff. Švýcary.

Národní rada, na každých 22. 000 obyvatelů 1 m. v r. 1931 m. = 187. Volební období 4 roky, aktivní i pasivní volební právo od 20 let. Voličské seznamy jen pro volbu, a jsou vyloženy nejméně 14 dnů před volbou.

Hlasovací lístky úřední i neúřední.

Volič může použíti tištěného hlasovacího lístku, anebo může úplně, nebo jen částečně vyplniti prázdný lístek, ale jen jménem kandidátů, kteří jsou oficielně kandidováni. Může na tištěných hlasovacích lístcích škrtati, je měnit a doplňovat vlastní rukou. Mechanické rozmnožování měněných (panašovaných) hlasovacích lístků je však nedovoleno. Jednoho kandidáta smí volič na hlasovací lístek napsati jen dvakráte (kumulace). Je-li hlasovací lístek opatřen označením strany a volič nevyplní všechna jména kandidátů, platí prázdná místa kandidátů jako dodatečné hlasy (Zusatzstimmen) té strany, jež je na lístku označena. Není-li strana označena, nebo je-li v záhlaví hlasovacího lístku vyznačeno stran více, nepočítají se prázdná místa kandidátů nikomu. Hlasovací lístek na němž je sice strana označena, ale není uveden ani jediný kandidát, je neplatný. Sdružení stran je dovoleno.

Při skrutiniu se zjistí:

1. Počet hlasů, jež dostali kandidáti každé strany (Kandidatenstimmen).

2. Počet hlasů stran nevyplněním všech míst (Zusatzstimmen).

3. Součet hlasů kandidátů a hlasů nevyplněných každé strany (Parteistimmen).

4. Při sdružení stran počet hlasů stran sdružených.

Součet hlasů všech stran dělí počtem m + 1 a nejbližší celé číslo je číslem volebním (Verteilungszahl), a každá strana obdrží tolik mandátů, kolikráte je volební číslo obsaženo v počtu jejich hlasů. Neobsazené mandáty obsadí se tím způsobem, že se součet hlasů každé strany dělí počtem téže straně již přikázaných mandátů, zvětšeným o jednu (a toť je právě podstata systému Hagenbach-Bischoff) a neobsazený mandát(y) přidělí se té straně, která vykázala nejvyšší výsledek dělení. Je-li neobsazených mandátů více, opakuje se výpočet tolikrát, až jsou všechny mandáty obsazeny.

Při rovnosti výsledků dělení dostane se mandátu straně, jež při původním přikazování mandátů podle volebního čísla, vyká-

zala nejvyšší zbytek hlasů. Jsou-li zbytky hlasů rovny, přidělí se mandát straně, která získala při volbě více hlasů; jsou-li i hlasy rovny, rozhodne los.

Z každé strany jsou zvoleni ti kandidáti, kteří na se soustředili nejvíce hlasů. Jsou-li hlasy rovny, rozhoduje pořadí. Ku zvolení je však třeba, aby kandidát na se soustředil aspoň polovici průměrného počtu hlasů kandidátů téže strany, při čemž se hlasy kumulované počítají za hlas jediný. Nevyhoví-li této podmínce všichni kandidáti, jsou nutný volby doplňovací, jež se provedou i tehdy, dobyla-li strana více mandátů, než postavila kandidátů.

Volba odpadá, je-li podána jen jediná

kandidátní listina, nebo není-li všech kandidátů více, než se má obsaditi mandátů. Totéž platí je-li kandidátů méně než mandátů; na zbytek mandátů vypíše se pak volba doplňovací.

V případě, že nebyly vůbec ohlášeny oficielní kandidátní listiny, smí volič hlasovati pro kohokoliv a zvolen je ten, kdo obdržel relativní většinu. Příklad: Volba Národní rady v kantonů Curych 28. října 1928.

Počet hlasovacích lístků 132. 656, počet hlasů 3, 502. 211 (počítají se místa kandidátek, ne hlasovací lístky). Počet mandátů = 27 -

křesť. soc. 2 mandáty. Tento způsob přikazování mandátů stranám sdruženým převzali jsme v r. 1919, do našeho československého zákonodárství.

Třeba ještě se zmíniti o přikazování mandátů uvnitř stran. Bylo již výše uvedeno, že z každé strany jsou zvoleni ti kandidáti, kteří na se soustředili nejvíce hlasů, že však ku zvolení je třeba, aby kandidát získal aspoň polovici průměrného počtu hlasů kandidátů téže (vlastní) strany.

K informaci buďtež uvedena některá statistická data o volbách do švýcarské Národní rady. Pramenem byly publikace: "Statistique des elections au Conseil National en 1919, 1922, 1925, et 1928" Bulletin de statistique Suisse XI. ročník 1929, sešit l a "Elections au Conseil National 1931 - Statistiques de la Suisse, sešit 23.

Tab. 1. Způsob hlasování v kantonech.

Veškeré změny, to jest změny pořadí kandidátů, škrtání, kumulace a panachování činily v kantomu Zug s 2 mandáty necelé 2%, v Ženevě s 8 m. necelých 11%, ve velkém kantonu Curychu s 28 m. 13%,

v Bernu a 31 m. 33%, nejvíce v kantonu Valis s 6 m. - 45%. Průměr ukazuje, že necelá čtvrtina kand. listin byla změněna, tři čtvrtiny zůstaly beze změn.

Jak byly měněny kand. listiny u jednotlivých stran (r. 1931).

Jak byly měněny kand. listiny v jednotlivých kantonech (r. 1931)

Jak vidno, ze 100 kand. listin bylo změněno v kantonu Basileji-městě 12, 5%, v Basileji-venkově 12%, v kantonu Vaud 17, 4%, v kantonu Neuchátel 12, 5%.

Při tom volných listin (které si volič sestavil z kandidátů různých stran oficielně kandidovaných), bylo v Basileji-městě 4, 9%, v Basileji-venkově 12, 6% (na toto vysoké

procento mělo vliv vojsko, neboť ze 102 jeho listin bylo 25, tedy více než pětina volnych listin). V kantonu Vaud bylo však jen půl procenta (0, 5), v kantonu Neuchátel necelé jedno procento (0, 7) volných listin, ačkoliv vojsko samo odevzdalo přes 5% volných listin.

Kumulace.

Poněvadž porůznu převládlo mínění, že nakumulovaná listina více odpovídá lidovému demokratickému nazírání, omezují se strany v kumulování kandidátů na kand. listinách, jak patrno z této tabulky.

V roce 1928 kumulovaly strany tedy ve dvou třetinách, v roce 1931 na 50% podaných kand. listin kandidáty. V roce 1928 byl každý čtvrtý, v roce 1931 sotva každý šestý kandidát kumulován.

V městě Basileji provádí se podle návrhů prof. Dr. B. Mangolda podrobná volební statistika, která podává velmi názorný obraz o výsledcích volebních a je poučným doprovodem pro vylíčení Volebního systému švýcarského.