budiž podána písemně neb ústně u příslušného smírčího (§ 28, odst. 1). Byla-li podána u nepříslušného smírčího, postoupí se příslušnému smírčímu a žadatel se o tom zpraví.

(4) Potvrzení o tom, že bylo vykonáno smírčí řízení (§ 30), buď připojeno k žádosti za trestní stíhání. Nestalo-li se tak, postoupí soud žádost příslušnému smírčímu, aby vykonal smírčí řízení.

§ 28.

(1) Smírčí řízení vykoná smírčí, v jehož obvodě bydlí obě strany. Nebydlí-li obě strany v témže smírčím obvodu, vykoná je smírčí v sídle okresního soudu nebo smírčí, v jehož obvodě bydlí obviněný.

(2) Ke smírčímu roku buďtež předvolány obě strany. Smírčí rok je neveřejný a může býti odročen zpravidla jen na souhlasnou žádost obou stran, a to jen jednou.

(3) Nedostaví-li se některá strana ke smírčímu roku, má se za to, že smír odmítá. Osvědčí-li strana, která se nedostavila ke smírčímu roku, závažnou překážku, pro kterou tak učiniti nemohla, může býti smírčí rok na její žádost odročen. Opětné odročení je vyloučeno.

§ 29.

(1) Nelze-li závazek smluvený při smíru splniti hned, ustanoví smírčí na přiměřenou dobu nový rok. Neobdrží-li smírčí nejpozději při tomto roku, nebo došlo-li na žádost obou stran k jeho odročení, při novém roku průkaz obviněného nebo prohlášení žalobce o tom, že smluvený závazek byl splněn, má se za to, že ke smíru nedošlo.

(2) Nedošlo-li ke smíru, náležejí útraty smírčího řízení s výjimkou útrat právního zastoupení k útratám trestního řízení. Došlo-li ke smíru a nedohodnou-li se strany jinak, nese každá strana sama útraty, které jí při smírčím řízení vzešly.

§ 30.

O výsledku smírčího řízení vydá smírčí stranám na jejich žádost ihned písemné potvrzení. Postoupí-li soud smírčímu žádost za trestní stíhání, aby vykonal smírčí řízení (§ 27, odst. 4), potvrdí smírčí výsledek smírčího řízení také na této žádosti a vrátí ihned spis soudu.

§ 31.

(1) Ode dne, kdy příslušného smírčího došla žádost oprávněné osoby za vykonání smírčího

řízení, až do dne, na který byl nařízen poslední smírčí rok, staví se jak žalobní lhůta uvedená v § 17, tak i promlčení trestního stíhání.

(2) Postoupí-li soud smírčímu žádost za trestní stíhání, aby vykonal smírčí řízení (§ 27, odst. 4), staví se promlčení trestního stíhání ode dne soudního rozhodnutí, jímž byla žádost smírčímu postoupena, až do dne, kdy byla vrácena soudu s potvrzením o výsledku smírčího řízení.

Společná ustanovení.

§ 32.

Kromě případů uvedených v trestním řádě vyloučí soud veřejnost hlavního přelíčení také, souhlasí-li s návrhem na vyloučení veřejností všechny strany.

§ 33.

(1) Odvoláním lze odporovati též:

1. tomu, že soud vyslovil, že pravdivost uvedených nebo sdělených skutečností nebyla dokázána (§ 7, odst. 3), ačkoliv obviněného zprostil z toho důvodu, že důkaz pravdy se zdařil, jakož i tomu, že soud přes návrh oprávněné osoby takového výroku neučinil, ačkoliv důkaz pravdy se nezdařil nebo nebyl prováděn;

2. tomu, že soud upustil od uložení trestu (§ 9) nebo že tak neučinil;

3. výroku o uveřejnění rozsudku (§ 12), jakož i tomu, že soud přes návrh oprávněné osoby takového výroku neučinil.

(2) Řízení o odvolání koná se v těchto případech podle ustanovení platných pro řízení o odvolání proti výroku o trestu.

§ 34.

(1) K útratám trestního řízení náležejí kromě útrat právního zastoupení stran také jejich nutná vydání.

(2) Je-li soukromým žalobcem organisace, která není právnickou osobou, nebo periodický tiskopis, jsou povinny nahraditi místo nich útraty trestního řízení osoby, které za ně vykonávaly oprávnění k soukromé žalobě.

(3) Konalo-li se trestní řízení pro několik činů a byl-li obviněný odsouzen jen pro některé z nich, má soud přiměřeně rozděliti povinnost k náhradě útrat nebo navzájem zrušiti útraty, které by si měly strany vzájemně

nahraditi. Část, která má býti nahrazena, může býti určena číselně nebo v poměru k celku.

(4) Byl-li obviněný zproštěn toliko pro omluvitelný omyl [§ 6, odst. 2, písm. b)], nemá proti žalobci nároku na náhradu útrat trestního řízení.

(5) Upustí-li soud od uložení trestu, je odsouzený povinen nahraditi útraty trestního řízení. Upustí-li však soud od uložení trestu z důvodu uvedeného v § 9, odst. 2, může odsouzeného zprostiti povinnosti, aby nahradil soukromému žalobci útraty, neb uložiti mu, aby je nahradil jen z části; to platí i tehdy, upustí-li soud od uložení trestu z důvodu uvedeného v § 9, odst. l, č. 2., nebo v § 9, odst. 3, avšak toliko pokud jde o útraty, které vzešly potom, kdy nastala skutečnost odůvodňující upuštění od potrestání.

(6) Straně, která ve zřejmém úmyslu protahovati řízení nabídla důkazy, které mohla uplatniti již dříve, může soud nehledě na výsledek trestního řízení uložiti, aby nahradila odpůrci zcela nebo z části útraty, které mu z provádění takových důkazů vzešly. Na návrh odpůrce nebo z úřední moci může soud vyzvati stranu, aby osvědčila, že takové důkazy dříve uplatniti nemohla.

§ 35.

Ten, komu bylo uloženo nahraditi útraty trestního řízení, není povinen nahraditi náklady opravného řízení způsobeného zcela bezvýsledným opravným prostředkem jeho odpůrce. Podal-li takový opravný prostředek soukromý žalobce, nahradí sám náklady opravného řízení. Měl-li opravný prostředek jeho neb obviněného úspěch částečný, může soud přiměřeně rozděliti povinnost k náhradě těchto útrat nebo také navzájem zrušiti útraty, které by si měly strany vzájemně hraditi.

ODDÍL ČTVRTÝ. Smírčí.

§ 36.

(1) Smírčího a potřebný počet náhradníků jmenuje na dobu tří let president krajského soudu z osob navržených okresním výborem. Co je dále ustanoveno o smírčím, platí také o jeho náhradníku.

(2) Smírčím může býti jmenována toliko osoba k tomu způsobilá, nestranná, bezúhon-

ná, požívající veřejné důvěry a volebního práva do obcí. Musí býti starší než 26 let a bydliti v obvodě, pro který má býti jmenována. Soudcové v činné službě nemohou býti jmenováni, jiní státní zaměstnanci v činné službě jen se svolením nadřízeného úřadu.

(3) Smírčího, který svůj úřad vykonává nedbale, počíná si stranicky nebo hrubě neb úřadu jinak zneužívá, může president krajského soudu po slyšení okresního výboru úřadu zbaviti. Na toto rozhodnutí lze si stěžovati u presidenta vrchního soudu, který rozhodne s konečnou platností.

(4) Na místě smírčího, který zemřel nebo se úřadu zřekl nebo ho byl zbaven, bude jmenován na zbytek funkčního období nový smírčí. To platí také, když později vyjde najevo, že jmenovaná osoba neměla způsobilosti pro tento úřad (odst. 2) nebo že jí později pozbyla.

(5) Na činnost smírčích dozírá přednosta okresního soudu.

§37.

(1) Okresní zastupitelstvo určí, ve kterých obcích jeho obvodu mají býti zřízeni smírčí jen pro obvod obce a pro které obce se má zříditi smírčí společný.

(2) Obec, pro kterou je smírčí zřízen, je povinna poskytnouti mu potřebnou místnost a jiné věcné prostředky k výkonu jeho úřadu. Také je povinna postarati se o doručování jeho písemností.

(3) Je-li pro několik obcí zřízen společný smírčí, má povinnost uvedenou v odst. 2 ona obec, ve které smírčí bydlí. Okresní zastupitelstvo určí, zda ostatní obce jsou povinny jí k tomu přispívati a jakými částkami.

(4) Korespondence smírčích ve věcech smírčího řízení je osvobozena od poštovného.

§38.

Podrobné předpisy o smírčím řízení, o úřadování smírčích, jejich titulu a odměně budou vydány vládním nařízením. Také mohou býti vládním nařízením zavedeny poplatky za konání smírčího řízení.

ODDÍL PÁTÝ.

Ustanovení přechodná a závěrečná. §39.

Zákon ze dne 30. května 1924, č. 124 Sb. z. a n., o změně příslušnosti trestních soudů a

odpovědnosti za obsah tiskopisu ve věcech křivého obvinění, utrhání a urážek na cti, zachovává se v platnosti s těmito změnami:

I. §§ 4, o, 6, odst. 4, §§ 7, 8, 10, 11, 13, 15, 17 až 19, 27, 38, odst. 3, §§ 39 a 41 se zrušují.

II. § l, odst. l, bude zníti takto:

Byl-li obsahem periodického tiskopisu spáchán zločin křivého obvinění podle § 209 trestního zákona ze dne 17. května 1852, č. 117 ř. z., § 514 vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., zločin nebo přečin křivého obvinění podle §§ 227 a 229 trestního zákona čl. V/1878 nebo přečin trestný podle

§§ l až 4 zákona ze dne...............1933,

č.... Sb. z. a n. o ochraně cti, platí o trestní odpovědnosti za obsah ustanovení zákonů trestních, pokud v tomto zákoně není jinak ustanoveno.

III. § 6, odst. 3, bude zníti takto:

Za tento přestupek trestá se odpovědný redaktor soudem,

a) zakládá-li obsah tiskopisu zločin, tuhým vězením od jednoho měsíce do šesti měsíců,

b) zakládá-li některý přečin podle §§ l až 4 zákona o ochraně cti, trestem stanoveným na přestupek téhož ustanovení zákona o ochraně cti.

IV. § 12 bude zníti:

Bylo-li před uplynutím doby potřebné k promlčení trestního stíhání zahájeno trestní řízení proti kterékoliv odpovědné osobě, staví se promlčení proti všem ostatním až do dne, kdy trestní řízení proti ní bylo pravoplatně skončeno nebo přerušeno.

V. § 14, odst. 2 a 3, budou zníti:

Tomuto výroku, jakož i tomu, že soud přes návrh oprávněné osoby takového výroku neučinil, lze odporovati odvoláním. Řízení o tomto odvolání koná se podle ustanovení platných pro řízení o odvolání proti výroku o trestu.

Odpovědnému redaktoru a vydavateli, jimž byla uložena povinnost uveřejniti rozsudek, budiž sděleno znění, v němž má býti uveřejněn, a buďtež zpraveni také o tom, že rozsudek nabyl moci práva.

VI. K § 20 připojuje se tento odst. 3:

Kdo periodický tiskopis, jehož vydávání bylo zastaveno, dále vydává, bude potrestán soudem pro přečin vězením od tří dnů do tří

měsíců. Veškerá čísla, která byla po zastavení vydána, buďtež zabavena a při odsouzení prohlášena propadlými.

VII. § 21 bude zníti:

Vlastník a vydavatel periodického tiskopisu ručí rukou společnou a nerozdílnou za útraty trestního řízení, počítajíc v to i útraty uveřejnění rozsudku podle § 12 zákona o ochraně cti, jichž náhrada byla některému z nich neb odpovědnému redaktoru uložena nebo k jichž náhradě se některý z nich neb odpovědný redaktor soudním smírem zavázali, jakož i za peněžité tresty, které byly některému z nich neb odpovědnému redaktoru za trestné činy uvedené v § l nebo 6 uloženy.

Rozhodnutí, jímž se ukládá peněžitý trest nebo náhrada útrat řízení, obsahuj výrok o ručení. O ručení může býti rozhodnuto také dodatečně.

Rozhodnutí, jímž se ručení ukládá, jakož i tomu, že soud ručení neuložil, lze odporovati týmiž opravnými prostředky, jakými lze odporovati výroku o uložení peněžitého trestu neb o náhradě útrat řízení, za něž ručení bylo nebo mělo býti uloženo.

Nelze-li peněžitý trest neb útraty dobýti na tom, komu bylo ručení uloženo, je rozhodnutí vykonatelné i proti jeho nástupci, prokáže-li se změna v osobě vysvědčením státního bezpečnostního úřadu nebo jinou veřejnou listinou.

VIII. § 22 bude zníti:

Peněžité tresty mohou býti dobývány na tom, kdo za ně ručí, teprve v případě nedobytnosti na tom, komu byly uloženy. Náhradní trest na svobodě může býti vykonán teprve, nelze-li peněžitého trestu dobýti ani na tom, kdo zaň ručí.

Útraty řízení mohou býti dobývány na tom, kdo za ně ručí, bez ohledu na to, zda byly dobývány nebo zda jsou dobytné na tom, komu byla jejich náhrada uložena, nebo kdo se k jejich náhradě soudním smírem zavázal.

Nebyly-li útraty řízení, jichž náhrada byla vlastníku nebo vydavateli periodického tiskopisu uložena nebo za které ručí, nahrazeny do patnácti dnů ode dne, kdy rozhodnutí o tom nabylo právní moci, nařídí soud, který rozhodnutí vydal, na návrh toho, komu byla náhrada útrat přiznána, aby vydávání periodického tiskopisu bylo až do splnění této povinnosti zastaveno.

Ustanovení § 20, odst. 3, platí i v případě zastavení periodického tiskopisu pro nenahrazení útrat trestního řízení.

IX. § 23 bude zníti:

Pokud jsou osoby, které postihuje ručení (osoby zúčastněné) a jejich zdejší bydliště známy z tiskopisu samého nebo z oznámení o vydávání periodického tiskopisu, buďtež

o hlavním přelíčení zpraveny. Mají právo se ho samy zúčastniti nebo dáti se při něm zastupovati. Ta okolnost, že zúčastněná osoba se k hlavnímu přelíčení z jakéhokoliv důvodu nedostavila, není na překážku ani konání hlavního přelíčení, ani vynesení rozsudku.

Zúčastněné osoby mají právo přednésti skutečnosti, které mají význam pro posouzení věci a činiti návrhy. Stejné právo přísluší jim také v hlavním přelíčení, a to i když o něm nebyly zpraveny. V závěrečných řečech mají právo ujmouti se slova před obviněným a jeho obhájcem.

Zúčastněné osoby mají právo užíti proti rozhodnutím, kterými jim bylo uloženo ručení, opravných prostředků. Mohou odporovati

i jiným částem rozsudku, než kterými jim bylo uloženo ručení, a to týmiž opravnými prostředky jako obviněný a i proti jeho vůli, avšak toliko ve lhůtě platné pro obviněného.

Rozhodnutí, proti nimž mají zúčastněné osoby právo užíti opravných prostředků, buďtež jim doručena; byly-li však při jejich prohlášení přítomny, staniž se tak jen tehdy, když za to žádají.

X. § 24 bude zníti:

Ustanovení §§ l, 6, 12, 21 až 23 a 28 jest užíti i na trestné činy uvedené v § l, byly-li spáchány obsahem neperiodického tiskopisu, a to s těmito změnami:

a) na místo odpovědného redaktora nastupuje v §§ l, 6 a 21 nakladatel (vydavatel) a není-li znám, tiskař (jeho odpovědný zástupce),

b) na místo vlastníka a vydavatele periodického tiskopisu nastupuje v § 21 tiskař a jeho odpovědný zástupce.

XI. § 26 bude zníti takto:

Způsobilost býti odpovědným redaktorem ztrácí na dobu jednoho roku, kdo byl po účinnosti tohoto zákona odsouzen pro deset případů trestného činu podle §§1 nebo 6, spáchaných v pěti letech po sobě jdoucích.

XII. K § 28, odst. 2 budiž dodáno:

Žalobce i obviněný mohou se až do té doby, než se soud odebere k poradě o rozsudku, zříci účasti kmetů. Zřeknou-li se souhlasně žalobce i obviněný, a je-li jich několik, všichni účasti kmetů, nebo nedostaví-li se k hlavnímu přelíčení kmet, kterého si strana zvolila, ani jeho náhradník a druhá strana prohlásí, že se účasti kmetů zříká, koná se hlavní přelíčení, a započalo-li již, pokračuje se v něm před třemi soudci bez účasti kmetů.

XIII. K § 32, odst. 2, připojuje se tato věta:

Nevykonala-li žádná strana včas volbu kmetů, má se za to, že se účasti kmetů souhlasně zříkají (§ 28, odst. 2).

XIV. K § 32 připojuje se tento odst. 4:

Kmeti, kteří se zúčastnili odročeného hlavního přelíčení, při němž již bylo jednáno ve věci samé, vykonávají úřad kmeta také při odročeném hlavním přelíčení, a to i po skončení kalendářního roku, pro který byli k úřadu kmeta povoláni.

XV. K § 37 se připojuje tento odst. 2:

Kmetu, který, ač byl obeslán, se bez dostatečné omluvy k hlavnímu přelíčení nedostavil, jakož i kmetu, který se vzdálil bez svolení předsedy kmetského soudu před skončením hlavního přelíčení, má soud uložiti náhradu útrat jeho nedostavením nebo vzdálením se způsobených.

§ 40.

V řízení před soudy vojenskými platí tyto odchylky:

1. Trestné činy strhané podle tohoto zákona soukromou žalobou stíhají se ve vojenském trestním řízení veřejnou žalobou na žádost osoby oprávněné (§§ l, 3 vojenského trestního řádu z 5. července 1912, č. 131 ř. z., a zák. čl. XXXIII/1912).

2. Ustanovení tohoto zákona o podmínkách a zániku oprávnění k soukromé žalobě platí ve vojenském trestním řízení o oprávnění k žádosti za trestní stíhání.

3. V případech uvedených v § 14, odst. 4 a 5, se zavádí trestní stíhání jen na žádost (§ 3 voj. tr. ř. ) těch, kterým bylo trestným činem ublíženo, nebo činitelů oprávněných podle oněch ustanovení k žádosti za stíhání nebo ke zmocnění.

4. Konalo-li se o činu stíhaném na žádost soukromého žalobce (§ 104, odst. 2, voj. tr. ř. ) již hlavní přelíčení, může veřejný žalobce ustoupiti od žaloby jen s jeho svolením.

5. O podávání žádosti za trestní stíhání (§ 17, odst. 1) platí § 129 voj. tr. ř.; podání žádosti u obecného trestního soudu má však stejný účinek jako podání u činitelů uvedených v § 128, odst. 4, voj. tr. ř.

6. První rozhodnutí o žádostech za trestní stíhání činí veřejný žalobce.

7. Jednání o smír (§ 25) nařizuje přednosta soudu; řídí je sám anebo důstojník justiční služby jím určený. O stížnosti podle § 26, odst. 3, rozhoduje nadřízený soud.

8. Smírčí řízení (§§ 27 až 31) se koná, jsou-li obě strany vojenskými osobami v činné službě a konají-li službu v služebním obvodu téhož vojenského místního velitelství.

9. Funkce smírčích vykonávají důstojníci v činné službě ustanovení vojenským místním velitelstvím; žádosti za trestní stíhání jim postupuje (§ 27, odst. 4) veřejný žalobce.

10. § 21, § 23, odst. 2 a 3, §§ 24, 34 až 36, § 37, odst. 1 až 3, a § 38 neplatí.

§ 41.

O trestných činech spáchaných před účinností tohoto zákona platí tato přechodná ustanovení:

1. Ustanovení prvního a druhého oddílu tohoto zákona platí také o nich, leč by ustanovení dosavadního práva byla vinníku zřejmě příznivější.

2. V trestním řízení pro činy spáchané tiskem, které dosud náležely ku příslušnosti krajského soudu, pokračuje se vždy před soudem dosud příslušným. Nebylo-li ještě ustanoveno hlavní přelíčení, budiž opakováno jednání o smír podle §§ 25 a 26.

3. V trestním řízení pro činy, které nebyly spáchány tiskem a náležely dosud ku příslušnosti krajských soudů, pokračuje se v řízení před soudem dosud příslušným, byl-li před počátkem účinnosti tohoto zákona obžalovací spis již podán. Jinak buďtež tyto věci z úřední povinnosti postoupeny příslušnému okresnímu soudu.

4. V trestním řízení pro činy, které dosud náležely ku příslušnosti soudů okresních, pokračuje se v řízení před soudem dosud příslušným.

5. Byl-li ve věcech uvedených pod č. 3. obžalovací spis již podán nebo bylo-li ve věcech uvedených pod č. 2. a 4. již ustanoveno hlavní přelíčení, pokračuje se v řízení podle dosavadních ustanovení s odchylkami uvedenými v §§ 32 až 35. Jinak se pokračuje v řízení podle ustanovení tohoto zákona.

6. Ustanovení uvedená pod 6. 2. až 4. platí též, nebylo-li trestní řízení v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, ještě zahájeno, nebo byla-li věc po zrušení rozsudku vrácena první stolici k novému projednání. Řízení koná se v těchto případech vždy podle ustanovení tohoto zákona.

7. Předcházejících ustanovení budiž přiměřeně užito také v řízení před soudy vojenskými.

8. Ve věcech, které dosud náležely ku příslušnosti okresních úřadů, koná se řízení před úřadem dosud příslušným a podle dosavadních ustanovení.

§42.

(1) Zrušují se:

§§ 487 až 497 trestního zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z.,

§§ 760 až 771 vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z.,

zák. čl. XLI/1914 o ochraně cti,

cís. nařízení ze dne 27. října 1853, č. 228 ř. z., o urážkách vojínů,

čl. V zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z roku 1863, jímž se doplňuje obecný a vojenský trestní zákon,

§ 40, č. 1., zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., pokud se týká činu uvedeného v § 11, č. 1., téhož zákona,

zákon ze dne 27. února 1907, č. 59 ř. z., pokud se vztahuje na smírčí řízení ve věcech urážek na cti,

§ 17, č. 3., a § 18, č. 6., uvozovacího zákona k trestnímu řádu zák. čl. XXXIV/1897,

§§ 1339, 1340 obecného zákona občanského.

(2) Pokud jde o trestné činy uvedené v tomto zákoně, neplatí ustanovení trestních zákonů a trestních řádů o soukromé žalobě (soukromém návrhu) a o zmocnění, uchylují-li se od ustanovení druhého oddílu tohoto zákona. Zejména neplatí o těchto trestných činech §§ 113 až 116 trestního zákona čl. V/1878 a §§ 23, 41, 44 až 46, § 47, odst. l a

§ 49, odst. 2 až 4, trestního řádu zák. čl. XXXIII/1896.

(3) Ustanovení § 18 platí v zemi Slovenské a Podkarpatoruské též o vzájemných žalobách pro přečin lehkého poškození těla, jakož i o vzájemných žalobách pro tento čin a pro čin trestný podle tohoto zákona.

(4) Zločin uvedený v § 209 zák. č. 117/ 1852 ř. z. a v § 514 zák. č. 19/1855 ř. z., nazývaný dosud utrháním na cti, bude příště nazýván zločinem křivého obvinění. Podle toho mění se též název tohoto zločinu a výrazy od něho odvozené ve všech zákonech, kde se vyskytují.

§ 43.

(1) Ministru spravedlnosti se ukládá, aby ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásil v nepřetržitém sledu paragrafů plné znění zákona č. 124/1924 Sb. z. a n., jak vyplývá ze změn provedených tímto zákonem.

(2) Vládním nařízením budou stanoveny okresní soudy, v jejichž obvodech má býti smírčí řízení (§§ 27 až 31) zavedeno.

(3) Provésti tento zákon se ukládá ministrům spravedlnosti, národní obrany a vnitra.

Výbor ústavně právní podrobil vládní osnovu důkladnému studiu a některým změnám zásadním, část materielně právní (§ l-13) byla přepracována i systematicky. Při své práci byl výbor podporován vzácnou znaleckou účastí universitního profesora dra A. Miloty, které vzpomíná zpravodaj předkládaje sněmovně výborový elaborát stejně vděčně jako podnětné a důmyslné součinnosti referenta ministerstva spravedlnosti vrchního odborového rady Scholze.

Ústavně právní výbor uvažoval o osnově urážkové v souvislosti s osnovou nového tiskového zákona. I když původně osnovaná souvislost formální (§ 40, odst. 1. vládního návrhu) odpadla, jakmile se stalo pochybným, nebude-li zapotřebí ještě před vydáním nového zákona o tisku novelisovati některé předpisy dosavadní, zůstává souvislost ideová, která se důsledně uplatňovala a projevila ve snaze výboru, aby svoboda tisku, nezbytný to předpoklad

účinné kontroly, které v demokracii musí býti podrobena veškera veřejná správa, byla vyvážena odpovědností tisku, nezbytným to předpokladem svobody občanů a veřejného pořádku. Konkrétně to znamená, že účinná ochrana právního statku cti nesmí brániti kritice veřejných záležitostí, která se provádí v dobré víře a slušnou formou, účinnost ochrany cti byla zvýšena řadou trestních sazeb, ochrana veřejného zájmu byla zvýšena zejména ustanovením § 6, odst. 2. a 3.

Systematika.

1. Odchylně od vládního návrhu byly skutkové podstaty trestných činů uvedeny všechny souvisle hned na počátku. Přeřaděním skutkové podstaty "výčitky trestního stíhání nebo trestu" (§4) před všeobecná ustanovení o rozsahu ochrany cti a změněnou stylisací § 5 dosaženo toho, že ochrany podle § 4 požívají i osoby zemřelé.

2. Veškerá ustanovení týkající se přípust-

nosti a provádění důkazů pravdy a důkazu omluvitelného omylu byla shrnuta do §§ 7 a 8 na rozdíl od vl. návrhu, který některá z nich zařazoval až do oddílu obsahujícího ustanovení o řízení (viz § 29 vl. návrhu).

Pojmenování a skutkové podstaty trestných činů.

1. Pojmenování. Na rozdíl od vládního návrhu, který kromě výčitky trestního stíhání nebo trestu rozeznával toliko ublížení na cti a urážky, navrhuje výbor rozlišovati urážku, pomluvu a utrhání na cti. Utrhání na cti je kvalifikovaným případem pomluvy, při niž vinník byl si vědom nepravdivosti uváděných nebo sdělovaných skutečností. Touto změnou byly lépe vystiženy a mravnímu hodnocení lidu přiblíženy skutkové podstaty jednotlivých trestných činů. Poněvadž býv. rak. tr. z. a voj. tr. z. užívá názvu utrhání na cti pro zločin podle § 209 rak. tr. z. a § 514 voj. tr. z., bylo nutno změniti název tohoto zločinu. To se stalo v § 42, odst. 4 tak, že uvedený zločin má býti příště nazýván zločinem křivého obvinění. Tím se dociluje i jednotné nomenklatury s právem platným na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

2. Skutkové podstaty.

a) Urážka. Podle vládního návrhu se vyžadovalo k trestnosti, aby injurie byla spáchána před třetí osobou neb aspoň písemně. Toto ustanovení bylo by znamenalo proti platnému právu zúžení ochrany cti, poněvadž na Slovensku a Podk. Rusi se nevyžadovalo, aby urážka byla spáchána před třetí osobou, a také na ostatním území republiky bylo by došlo za současného zrušení §§ 1339, 1340 obč. zák., jak vládní návrh navrhoval, ke zúžení ochrany cti. Důkazní obtíže, které byly rozhodnými pro uvedené ustanovení vládního návrhu, nepadají však na váhu, ježto stejné obtíže vyskytují se i u jiných trestných činů spáchaných mezi čtyřma očima a pro rozsah ochrany cti může býti rozhodným toliko materiemi potřeba takové ochrany. Proto bylo uvedené ustanovení vl. návrhu škrtnuto. Tím zachovává se v tomto směru platný právní stav na Slovensku a Podkarpatské Rusi, na ostatním území nastává toliko přesun příslušnosti z úřadů správních na soudy.

Příkladný výpočet různých způsobů ublížení na cti byl doplněn "vydáváním v posměch", aby nebylo pochybnosti, že i tato činnost může býti prostředkem ublížení na

cti. Výbor nesdílí obav, že by tímto rozšířením byla postižena též karikatura a satira. Vydávání v posměch může býti jenom tehdy trestné, bylo-li prostředkem ublížení na cti, které zůstává základním znakem skutkové podstaty. Ostatně ani dosavadní praxe nezavdává příčiny k nějakému výslovnému vymezení trestnosti satiry a karikatury.

b) Pomluva. Vládní návrh klade vedle sebe jako trestnou činnost obviňování z jednám, tvrzení skutečnosti a rozšiřování obvinění nebo tvrzení. Výbor pokládá výslovné uvádění "obviňování z jednání" za zbytečné, ježto i ono je uváděním skutečnosti. Dikce byla vůbec podstatně zjednodušena a slova "tvrdí nebo rozšiřuje" nahrazena slovy "uvede nebo dále sdělí", aby byl vyloučen jejich restriktivní výklad.

Od urážky liší se pomluva dvěma znaky:

Především se vyžaduje, aby čin byl spáchán před třetí osobou, rozdílnou od osoby, jíž bylo ublíženo, za druhé se vyžaduje, aby byly uváděny nebo dále sdělovány skutečnosti, které by uraženého mohly vydati v opovržení nebo snížiti v obecném mínění. Nebude-li se dostávati činu některé z těchto náležitostí, může jíti o urážku podle § l, která má s pomluvou společný skutkový základ, totiž ublížení na cti.

c) Utrhání na cti. Kromě toho, že tento čin byl osamostatněn, nebyly přičiněny žádné podstatné změny.

d) Výčitka trestního stíhání nebo trestu. Výbor vrátil se tu k osvědčenému vzoru § 497 rak. tr. z., zejména pokud vyžaduje k trestnosti úmysl pohaniti. Po vzoru § 497 tr. z. má býti dále podmínkou trestnosti při vyčítání odsouzení, že odsouzený svým chováním nezavdal příčiny k výčitce. Tím bylo umožněno, aby ochrana byla poskytnuta také podmíněně odsouzenému, a to již v době zkušebné. Věty "ačkoliv v něm nebyl uznán vinným" a "ačkoliv trest byl již vykonán... " jsou objektivními podmínkami trestnosti. Pachatelovo vědomí nemusí se na tuto podmínku vztahovati.

Trestní sazby.

Trestní sazby vládního návrhu byly shledány dostatečnými, pokud jde o trestné činy, které nebyly spáchány tiskem. Toliko při pomluvě považoval výbor za vhodné zvýšiti spodní hranici trestní sazby z 8 dnů

na 14 dnů. Naproti tomu nebyly shledány postačujícími trestní sazby, pokud jde o trestné činy spáchané tiskem. Vládní návrh kvalifikoval tyto činy jako přečiny, avšak beze změny trestní sazby. Nehledě k tomu, že takový postup je našemu zákonodárství dosud cizí, považoval ústavně právní výbor za nutné trestní sazby na tyto přečiny úměrně zvýšiti, ježto jde o typicky nebezpečný způsob páchání činu.

Vysloven byl též požadavek, aby přísněji byly trestány činy spáchané anonymně. Výbor měl za to, že k takové potutelnosti útoku lze již přihlížeti v mezích okolností přitěžujících a všeobecných zásad o ukládání trestu v rámci trestní sazby (viz § 43 tr. z. ), že se však nedoporučuje stanoviti ani pro tento případ, ani pro jiné případy zasluhující vyššího trestu (na př. spáchání činu před velmi početným shromážděním) přímo vyšší trestní sazby.

Za to přijal výbor zvláštní ustanovení o ukládání trestu při souběhu (§ 11). Dosavadní zkušenosti totiž poučily o tom, že osoby odpovědné za zanedbání povinné péče, dopustivše se takové tiskové nedbalosti a počítajíce se všeobecnými ustanoveními o ukládání trestu při souběhu a ukládání trestu dodatného (§ 265 tr. ř. ) mohly prakticky téměř beztrestně pokračovati ve své činnosti až do rozsudku pro první zanedbání povinné péče, ježto celkem nepatrné trestní sazby na tento delikt dopouštěly toliko uložení nepatrného dodatného trestu, nebo nutily přímo k upuštění od dalšího potrestání. To má býti zamezeno stanovením zásady kumulace trestu, pokud povinná péče byla opětovně zanedbána. Ze slova "časově oddělené" plyne, že toto ustanovení neplatí tehdy, byla-li povinná péče zanedbána sice opětovně, avšak pokud jde o různé trestné projevy v témž čísle časopisu. Jinak sluší však tohoto ustanovení užíti i tehdy, bude-li se časově oddělené zanedbání povinné péče sbíhati s jinými trestnými činy.

Rozsah ochrany cti.

Vládní návrh přiznával ochranu cti i společnostem práva obchodního. Výbor nepovažoval to za nutné a vrátil se k zákonnému stavu, jaký tu je podle § 492 tr. z., jemuž se i zněním přizpůsobil.

Velmi rozdílné byly názory o rozsahu ochrany ctí, jaký má býti poskytnut poli-

tickým spolkům a organisacím a má-li býti tato ochrana poskytnuta také časopisům. Konečně docíleno bylo dohody v tom smyslu, že ochrana přiznána bude, avšak toliko proti závažnějším činům, t. j. pomluvám a utrhání na cti, a toliko tehdy, byl-li čin spáchán obsahem tiskopisu nebo před početným shromážděním. Jasně bylo dále vyjádřeno, že ochrany požívají toliko zdejší politické spolky a organisace a časopisy. Nebylo možno vymeziti blíže pojem "početného shromáždění". Uvedeným přívlastkem chtěl však výbor naznačiti, že k trestnosti nestačí spáchání činu před takovým shromážděním, jaké stačí k trestnosti podle judikatury u některých trestných činů podle zákona na ochranu republiky.

Také se vyskytl námět, aby byl přesněji určen rozsah ochrany cti dětí, osob choromyslných, slabomyslných a pod., u dětí zejména, aby byla stanovena přímo věková hranice, od které by požívaly ochrany cti. Výbor nepokládal takové bližší vymezení za možné, ježto v konkrétních případech bude nutno postupovati individuelně, přihlédnouti k tomu, jakým způsobem bylo na cti ublíženo, a také dosavadní judikatura, která se touto otázkou zabývala, nezavdává příčiny, aby bylo dáno o tom výslovné ustanovení.

Důvody vylučující trestnost.

Ustanovení § 6 bylo podstatně přepracováno. Odstavec 1. byl vztáhnut na všechny trestné činy s výjimkou utrhání na cti, u něhož podle povahy věci je beztrestnost z důvodů v odst. 1. vypočtených vyloučena. Naproti tomu bylo nutno tyto všeobecné důvody beztrestnosti vztáhnouti i na trestný čin podle § 4, aby nebyla omezována imunita obhájců.

K odstavci 2. třeba podotknouti, že se vztahuje jak na urážku, tak i na pomluvu, neboť uvádění nebo sdělování na cti důtklivých skutečností může býti trestné také jako pouhá urážka, a to tehdy, nebylo-li spácháno před třetí osobou, nebo jde-li o skutečnosti, které sice jsou s to ublížiti na cti, nemohou však uraženého vydati přímo v opovržení nebo snížiti v obecném mínění. Na rozdíl od vládního návrhu má stačiti důkaz omluvitelného omylu k beztrestnosti vůbec, bez dalších podmínek, nebyl-li čin spáchán obsahem tiskopisu, rozšiřovaného spisu, ve shromáždění neb před zástupem. Tím při-