Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

III. volební období. 8. zasedání.

2250.

Odpovědi:

I.	min. průmyslu, obchodu a živností, předsedy vlády, pověřeného řízením ministerstva pro zá-
	sobování lidu a min. zemědělství na interpelaci posl. Slavíčka, Netolického, Tykala, Vaňka, Solfronka a druhů o praksi při povolováni dovozu dobytka hovězího i vepřového, jakož i při povolování dovozu ovoce (tisk 1715/II),
II.	min. vnitra na interpelaci posl. Hatiny, Lance a druhů o úředních přehmatech u okresního ú-
	řadu v Lounech (tisk 2165/VII),
III.	min. financi na interpelaci posl. Netolického, Slavíčka, Vaňka, Solfronlka a druhů o výnosu zem-
	ského finančního ředitelství v Praze o předpisování daní (tisk 2195/V),
IV.	min. financi na interp. posl. Grebáče-Orlova a druhů o nevhodném chování respicienta finanč-
	ní stráže Josefa Kratochvíla v Liesku (tisk 2161/IX),
v.	vlády na interp. posl. Štětky, Jurana, Höhnela, Śliwky, Kubače, Töröka a soudruhů o poža-
	davcích chudých trafikantů (tisk 1693/XIII),
VI.	min. vnitra na interp. posl. J. Svobody a soudruhů o nezákonném omezování činnosti Fede-
	race proletářské tělovýchovy v Praze VII. (tisk 2170),
VIL	min. soc. péče na interp, posl. Siváka a druhů ve věci produktivní péče o nezaměstnané a
	státní stravovací akce (tisk 2011/VI),
VIII.	vlády na interp. posl. Bergmanna, Mikuláše a druhů o úpravě pensí bývalých zaměstnanců na
	zabraném majetku pozemkovém (tisk 893/XIX),
IX.	min. spravedlnosti na interp. posl. dra Szüllö a druhů o přehmatech censury, resp. o konfi-
	skaci listu »Prágai Magyar Hirlap« (tisk 2176/III),
X.	min. školství a národní osvěty na interp. posl. dra Holoty a druhů o vládních napomenutích
	týkajících se stavby školních budov církevních škol (tisk 2182/IV),
XI.	min. spravedlnosti na interp. posl. Hadka, Štětky, Vallo, Töröka a soudruhů, že porotní soud
	odsoudil pod č. j. Tk IV 779/28 dělníka Karla Bienera z Českého Krumlova k těžkému žaláři na 12 let pro svádění ke žhářství (tisk 2075/XI),
XII.	min. železnic na interp. posl. dra Hassolda a druhů o neobchodnickém postupu plzeňského
	ředitelství státních drah (tisk 1628/VI),
XIII.	min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, min. soc. péče a předsedy vlády, pověřeného říze-
	ním ministerstva pro zásobování lidu na interp. posl. Höhnela a soudr. o záškrtové epidemii v Georgswalde (tisk 2084/XI).
XIV.	min. vnitra na interp. posl. Horpynky a druhů, že se nevyřizuje odvoláni a dohlédací stížnost
	(tisk 2170/XI),
XV.	min. spravedlnosti na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o zabaveni č. 1555 brněnského časopisu
	»Sudetendeutsche Volkszeitung« ze dne 25. února 1933 (tisk 2205/VII),

2250/ I.

Odpověď

ministra průmyslu, obchodu a živností, předsedy vlády, pověřeného řízením ministerstva pro zásobování lidu,

a ministra zemědělství, na interpelací poslanců Slavíčka, Netolického, Tykala, Vaňka, Solfronka a druhů o praksi při povolování dovozu dobytka hovězího i vepřového, jakož i při povolování dovozu ovoce (tisk 1715/ II).

Již od dob předválečných zavedla se dle přirozené povahy jednotlivých skupin na dovozu dobytka i na obchodování masem zúčastněných určitá dělba tím způsobem, že zvláštní skupina obchodníků zabývá se výhradně dovozem živého dobytka nebo masa a to většinou jako komisionáři, v méně případech jako obchodníci na vlastní účet. Komisionáři prodávají dobytek (buď živý nebo odporažený) velkoobchodníkům masem a velkovýrobcům uzenářského zboží. Velkoobchodníci masem prodávají pak masa řezníkům a uzenářům-detailistům.

V normálních dobách, t. j. v době volného dovozu nebo blahovolného povolováni nezabývají se přímým dovozem ani velkoobchodníci ani velkouzenáři, tím méně řeznici a uzenáři-detailisté.

Jinak je tomu v době, kdy dovoz je omezován; zvýšením poptávky nastává zvýšení cen na domácím trhu, které jsou v nepoměru k cenám zahraničním. Tím dovoz stává se velmi lukrativním a počet uchazečů o dovozní povolení přirozeně stoupá. V takových abnormálních dobách ucházejí se o dovoz lidé, kteří se dovozem nikdy nezabývali. Podobný případ vyskytl se před 2 léty při dovozu polského hovězího dobytka a stejný případ jest i nyní, kdy devisovým opatřením dovoz bagounů jest redukován tak, že místo dovozu dřívějšího (38004200 kusů týdně) dováží se jen 1600-1800 kusů týdně.

Na nynějším dovozu participují též především konsumní a zemědělská družstva, dále pak usměrňovači akce prováděná ministerstvem pro zásobování lidu, zbytek rozvrhuje se na jednotlivé komisionáře v poměru k jejich dovozům vepřového dobytka v posledním tříletí. Při tom dlužno bráti zřetel na zahraniční spojení těchto komisionářu, aby bylo zadost učiněno obchodně-politickým závazkům ČSR., jakož i na to, kam vepřový dobytek bude dovezen, aby v zásobování obyvatelstva nenastala porucha.

Výjimku ze stanovené zásady, podle níž dovoz vepřového dobytka povoluje se v poměru k dovozu za poslední 3 léta, nelze učiniti, ježto při nynějším malém kontingentu stalo by se tak na úkor obchodníků, kteří zabývali se dovozem již v dřívější době, kdy obchody tu bývaly spojeny se značným

risikem. Noví uchazeči o povolení dovozu snaží se zřejmě využíti konjunktury vznikající omezováním dovozu, poněvadž dříve, kdy dovoz byl blahovolně povolován, neměli na něm zájmu.

Tak tomu je i v případě Bohumila Zemana, řezníka v Žel. Brodě, který v dřívější době se dovozem dobytka vepřového nezabýval. Dostalo se mu jen jednou výjimečně dovozního povolení na dovoz polského skotu, ne však pro jeho osobu, nýbrž jen jako prostředníku.

Bylo mu jakožto členu Kuratoria výstavy v Žel. Brodě uděleno povolení s podmínkou, že maso z dovezených polských dobytčat použije se výhradně k zásobení obyvatelstva a hostí v Zel. Brodě a okolí u příležitosti konání sklářské výstavy v Zel. Brodě, za kterýchžto předpokladů povoleni dovozu bylo zcela výjimečně ve srozumění s ministerstvem zemědělství uděleno. Jak však bylo zjištěno, podmínka tato splněna nebyla a dovezený dobytek ani maso z něho vůbec do Zel. Brodu nepřišlo.

Pokud jde o povolování dovozu ovoce, není v interpelaci uveden konkrétní případ stížnosti a nelze proto zaujmouti k tomu stanovisko. Podotýká se, že na dovoz ovoce vztahují se devisová opatření devisové úřadovny B Národní banky československé, která na tyto dovozy přiděluje platidla v omezené míře pouze obchodníkům podle poměrů k jejich dovozům za poslední 3 léta.

V P r a z e, dne 16. března 1933.

Ministr obchodu: Dr. Matoušek v. r.

Ministr zemědělství: Dr. M. Hodža v. r.

Předseda vlády

pověřený řízením ministerstva pro zásobování lidu: J. Malypetr v. r.

2250/II.

Odpověď

ministra vnitra na interpelaci poslanců Aloise Hatiny,

Josefa Lance a druhů

o úředních přehmatech u okresního úřadu

v Lounech (tisk 2165/ VII).

Okresní úřad v Lounech výměrem z 19. prosince 1932 č. 37. 291 sdělil obecnímu úřadu v Cítolibech, že důsledkem rozpuštění obecního zastupitelstva zřizuje pro prozatímní správu obce 10ti člennou správní komisi s předsedou Josefem Mockrem a uložil starostovi obce, aby komisi ihned odevzdal správu obce. Nedopatřením manipulační kanceláře okresního úřadu nebyl tomuto výměru přiložen výměr zemského úřadu o rozpuštěni zastupitelstva.

Přes to nemohl obecní úřad v Cítolibech míti pochybnosti o stavu věci, neboť z výměru okresního úřadu bylo nad pochybnost jasno, že obecní zastupitelstvo v Citolibech bylo rozpuštěno a že prozatímní správu obce má převzíti nově jmenovaná správní komise.

Že zmíněný výměr okresního úřadu nebyl starostovi doručen 21. prosince, kdy byl doručen předsedovi správní komise Josefu Mockrovi, nýbrž až dne následujícího, nelze přičítati za vinu okresnímu úřadu.

Jak šetřením poštovního úřadu v Cítolibech bylo zjištěno, došly jej dopisy, obsahující zmíněný výměr okresního úřadu, dne 21. prosince o 9. hod. dopoledne; dopis, znějící na předsedu správní komise Josefa Mockra, byl tomuto doručen poslem téhož dne dopoledne, dopis pak, svědčící obecnímu úřadu, byl poštovním úřadem vložen, do schránky, kterou obec má u poštovního úřadu a z níž si došlou poštu sama vybírá. Vyzvedl-li starosta obce zmíněný dopis u poštovního úřadu až druhého dne po jeho dojití, zavinil sám průtah v doručení, za který úřad okresní nemůže býti činěn zodpovědným. Starostovi obce bylo ostatně již 21. prosince po jeho telefonické rozmluvě s referentem okresního úřadu v Lounech úředně známo, že zastupitelstvo obce Cítolib bylo rozpuštěno, a bylo proto jeho povinnosti, aby vyzvedl si dopis, který pro obec u poštovního úřadu byl ve schránce uložen.

Za tohoto stavu věci byly dány skutkové předpoklady pro opravu zprávy časopisu »A-Zet«, která neodpovídala skutečnosti a mohla buditi - zejména svým nadpisem - dojem, že úřad nepočínal si nestranně.

Neshledávám proto důvodu k opatření, jež interpelace žádá.

V Praze dne 21. dubna 1933.

Ministr vnitra: Černý v. r.

2250/III. Odpověd

ministra financí

na interpelaci poslanců Netolického, Slavíčka, Vaňka, Solfronka a druhů

o výnosu zemského finančního ředitelství v Praze o předpisování dani (tisk 2195 V).

Živnostenské směrnice vydané zemskými finančními ředitelstvími v Praze a Brně nejsou v rozporu se zákonem o přímých daních, neboť § 327, odst. 1. tohoto zákona výslovně stanoví, že výše důchodu, výtěžku nebo požitku dani podrobeného bude stanovena buď výpočtem, nebo, kde to není možno, odhadem. Jsou tedy vyměřovací úřady povinny, aby ve smyslu § 306 cit. žák. vycházely při zjišťování daňových základů z poplatníkova přiznání

a snažily se - pokud nebyl poplatník stižen. po právu účinky kontumačními (§§ 309 a 325 zák. o př. d. ) - stanoviti za součinnosti poplatníkovy a za šetřeni všech zákonných předpisů o vyměřovacím řizení (§§ 310-313 a další žák. o př. d. ) daňové základy především výpočtem. Tento jedině zákonu odpovídající postup byl vyměřovacím úřadům opětné připomenut. Teprve v případech, kde zmíněný výpočet neni možný a kde tedy podle výslovného znění zákona jest na místě - a to i tehdy, nestíhají-li stranu následky zmeškání - stanovení daňového základu odhadem, může býti použito vydaných průměrů jako pomůcky pro provedení tohoto odhadu. Ovšem i tu musí vyměřovací úřady podle možnosti přesně vyšetřiti všechny rozhodné poměry každého poplatníka, aby mohlo býti rozhodnuto, lze-li v konkrétním případě směrnic použíti, či nutno-li se od nich odchýliti. Zejména nutno vyšetřiti, nejsou-li tu snad důvody pro předpoklad, že poplatník resp. jeho zaměstnanci nebyli vzhledem k stávajícím hospodářským poměrům plně zaměstnáni a nemohli tedy docíliti zisku či výtěžku ve výši uvedené ve směrnicích. Není tedy nebezpečí, že by směrnic bylo užíváno jako nezměnitelných klíčů, podle nichž by byly daňové základy stanoveny.

Pokud jde o výtku, že zisky resp. výtěžky jsou stanoveny ve směrnicích příliš vysoko, nutno poukázati na to, že tato výtka není podložena konkrétními důvody, takže nelze její správnost věcně přezkoumati.

Za tohoto stavu věci nemohlo ministerstvo financí shledati dostatečných důvodů pro to, aby shora uvedené výnosy zrušilo.

V Praze dne 20. dubna 1933.

Ministr financí: Dr Trapl v. r.

2250/IV.

Odpověď

ministra financí na interpelaci poslance Ignáce Grebáče-

Orlova a druhů

o nevhodném chování respicienta finanční

stráže Josefa Kratochvíla v Liesku

(tisk 2 161IX).

Respicient finanční stráže Josef Kratochvil, přidělený odděleni finanční stráže v Liesku, konal dne 2. prosince 1932 hraniční strážní službu.

Podle výsledku dosavadního šetření zašel jmenovaný při výkonu této služby v obci Vitanové do hostince, kde vypil větši množství lihovin.

Z hostince odešel v podnapilém stavu a cestou pozastavil občany Matěje Galeckého a Josefa Karasa, jedoucí s povozy do Vitanové, při čemž si počínal způsobem zcela nepřípustným.

Na to pokračoval Kratochvíl v cestě až do obce Liesku, kde pozastavil automobil, v němž jel okresní lékař z Trstené. I tu bylo jeho počínání nemístné.

Věc jest předmětem kárného řízení, po jehož skončení bude též rozhodnuto o případném přeložení Kratochvílově na jiné služební místo.

V Praze dne 32. dubna 1933.

Ministr financí: Dr Trapl v. r.

2250/V.

Odpověd

vlády

na interpelaci poslanců Štětky, Jurana, Höhnela, Śliwky, Kubače, Töröka

a soudruhů

o požadavcích chudých trafikantů (tisk 1693/XIII).

Tvrzeni, že postavení trafikantů bylo zvýšením cen kuřiva a snížením provise značně zhoršeno, neodpovídá skutečnosti.

Podle nového ceníku tabákových výrobků byly ceny kuřiva různě zvýšeny, u doutníků až o 20%, u cigaret až o 33%, u cigaretového tabáku až o 25% a dýmkového tabáku až o 15%. Proto bylo nutno také přiměřeně snížiti dosavadní odměnu maloprodavačů tabáku. Protože se předpokládalo, že po zvýšení cen kuřiva klesne částečně jeho odbyt a že se projeví odklon kuřáků od dražších tabákových výrobků k lacinějším, byla provise maloprodavačů snížena pouze o jednu desetinu, t. j. 10 na 9%.

K jednotlivým požadavkům, tlumočeným v interpelaci, se uvádí toto;

ad 1. ) Požadavku snížení cen kuřiva a zvýšení provise trafikantů nelze z důvodů rozpočtových vyhověti.

ad 2. ) Je zamýšleno opatření, aby prodejny tabáku, u nichž není poptávka po tiskopisech nemocenských přihlášek a odhlášek, byly osvobozeny od povinnosti prodávati a míti na skladě tyto tiskopisy.

ad 3. ) Při zadávání nových prodejen tabáku přihlíží se k bývalým společníkům v prodejích tabáku, pokud se o novou prodejnu ucházejí a mají zajištěnu vhodnou místnost.

ad 4. ) Aby se vyhovělo přání kuřáků, postupně zrušovaly se dosavadní prodeje tabákových specialit, takže nyní v prodejnách tabáku lze opět obdržeti všechny výrobky tabákové režie.

ad 5. ) Ministerstvo financí nařídilo již v roce 1919 podřízeným úřadům, aby vyšetřily majetkové, výdělkové a rodinné poměry všech dosavadních trafikantů, kteří nebyli válečnými poškozenci, a v případě, když by se zjistilo, že nejsou existenčně závislí na výnosu prodejny, aby jim daly výpověď a prodej rozepsaly ve prospěch válečných poškozenců.

Celá akce byla již provedena. Dosavadním majitelům byly ponechány jen takové prodejny, které vykazují malý výnos, takže se mohou obstarávati pouze ve spojení s jinou živností, a takové, o něž se nikdo z válečných poškozenců neucházel.

ad 6. ) Ministerstvo financí zavedlo vynesením z 21. prosince 1932, č. 77. 773/32 s účinností od 1. ledna 1933 nové formuláře »Výkaz o výtěžku prodeje tabáku«, v nichž výdajové položky byly rozšířeny a uvedeny v soulad se zásadami zákona č. 76/1927 Sb. z. a n. o přímých daních.

ad 7. ) Nájemné z nádražních prodejem tabáku nebylo všeobecně zvýšeno. Došlo pouze k opatření, aby bylo nájemné z prodejen, přidělených společně několika účastníkům, určováno na stejném podkladě, jako nájemné z nádražních prodejen tabáku, propůjčených jedinému nájemci, poněvadž není žádného důvodu s hlediska zájmů podniku čs. státních drah, aby prodejny tabáku byly posuzovány rozdílně. Napříště u prodejen obou druhů slouží za základ výpočtu nájemného celkový čistý zisk, docílený z prodeje. Z této úpravy nájemného vyplývá určité zvýšeni nájemného v případech, kde pro jednu nádražní prodejnu tabáku bylo ustanoveno několik společníků; aby však toto zvýšení nebylo příliš náhlé, bylo se zřetelem na sociální postaveni trafikantů - společníků rozvrženo na pět let.

ad 8. ) Ministerstvo financí nepovoluje jednotlivým korporacím jako Sokolu prodej tabákových tovarů všeobecné prodejové sazby, nýbrž povolilo posledně Čsl. obci sokolské pouze prodej t. zv. příležitostních tabákových tovarů, jichž bylo vyrobeno jen určité množství. Pro příště se zamýšlí opatřeni, aby takové kuřivo bylo prodáváno ve všech prodejnách tabáku nebo aspoň v prodejnách určitého obvodu.

ad. 9. ) O nové úpravě dávky ze zisku bude uvažováno, jestliže to dovolí rozpočtové důvody.

ad 10. ) Zákaz prodeje komunistického tisku byl vydán z důvodů nerušeného provozu prodejen tabáku a proto nelze jej dosud zrušiti.

V Praze dne 20. dubna 1933.

Předseda vlády: J. Malypetr v. r.

2250/VI.

Odpověď

ministra vnitra na interpelaci poslance J. Svobody

a soudruhů

o nezákonném omezování činnosti Federace proletářské tělovýchovy v Praze VII. (tisk 2170/ I).

Podmínka v interpelaci uvedená neporušuje ústavou zaručená práva již proto, že povolovati zábavy je ponecháno volnému uvážení úřadu a na povolení nemá nikdo právního nároku; úřad je proto oprávněn udělené povolení obmeziti, jak uzná za vhodné.

Zmíněnou podmínku stanoví policejní ředitelství v Praze při všech povoleních toho druhu, poněvadž se opětovně zjistilo, že podobných žváčích akcí bylo zneužito k uspořádání nepovolených sbírek; pokud jde o prodej vstupenek v úřadovnách státních úřadů, ústavů a podniků, bylo usnesením ministerské rady z 18. ledna 1929 a z 22. prosince 1931 zakázáno konati sbírky a subskripce v těchto místech v jakékoliv formě.

Nemám tudíž příčiny, abych ve věci učinil nějakého opatření.

V Praze dne 19. dubna 1933.

Ministr vnitra: Černý v. r.

2250/VII.

Odpověď

ministra sociální péče na interpelaci poslance Jozefa Siváka

a druhů

ve věci produktivní péče o nezaměstnané a státní stravovací akce (tisk 2011/VI).

Na provádění produktivní péče o nezaměstnané ve smyslu článku IV. zákona č. 74/ 1930 Sb. z. a n., resp. vládního nařízení č. 79/1930 Sb. z. a n., bylo ministerstvu sociální péče v roce 1932 povoleno vládou celkem 50 milionů Kč. Při vyřizování žádostí o produktivní péči postupovalo ministerstvo sociální péče podle směrnic, daných vládou a to tím způsobem, že v prvé řadě vyřizovalo žádosti, došlé z okresů, které podle úřední statistiky vykazovaly největší počet neumístěných uchazečů.

Obnosy, povolené jednotlivým veřejným stavebníkům, jsou velmi často odlišné od obnosů skutečně jim vyplacených. V době uplynulé od podáni žádosti o státní příspěvek na produktivní péči

do doby vyplacení státního příspěvku, která (následkem nynější stísněnosti státních financí) bývá mnohdy velmi značná, mnoho žádostí stalo se bezpředmětnými, ježto práce byly veřejným stavebníkem mezitím na vlastni naklad provedeny, nebo ježto finanční situace veřejných stavebníků se zhoršila, takže od zamýšlené práce upustili nebo ji odsunuli. Nelze proto sestaviti přesnou statistiku a jakýkoli pokus o její sestavení by podával jenom obraz nepřesný.

Příděl poukázek na prováděcí státní stravovací akce pro nezaměstnané stanoví se na podkladě dat o počtu neumístěných uchazečů, hlášených veřejnými zprostředkovatelnami práce. V oněch okresích, kde není veřejné zprostředkovatelny práce, přihlíží se ke zprávám okresních úřadu.

I zde pokus sestaviti přesnou statistiku nesetkal by se s úspěchem, ježto vládou stanovená období pro stravovací akci bývají nestejně dlouhého trváni jsouce někdy pět, někdy čtyř, ba i třinedělní, takže ani svým počátkem ani koncem nespadají do kalendářního roku.

Poukazuje se na údaje, obsažené ve státním závěrečném účtu pro rok 1931 a na výklad ministra sociální péče v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny ze dne 25. ledna 1933.

V Praze dne 25 dubna 1933.

Ministr sociální péče: Dr. Czech v. r.

2250/ VIII.

Odpověď

vlády na interpelaci poslanců H. Bergmanna,

V. Mikuláše a druhů

o úpravě pensí bývalých zaměstnanců na

zábranám majetku pozemkovém

(tisk 893 XIX).

Otázka úpravy pensí bývalých zaměstnanců na zabraném majetku pozemkovém jest již několik roku předmětem meziministerského jednání súčastnených ústředních úřadu. Výsledkem tohoto jednáni byla dosud toliko dohoda o tom, že k novelisaci zákona ze dne 18. III. 1921, č. 130 Sb. z. a n. může býti přikročeno teprve provedeném zjištění, kolik je oprávněnců a jakých prostředků jest zapotřebí, aby mohly býti zvýšeny dosavadní jich požitky. Největší obtíže působí ovsem po pravdě otázka úhrady nově upravených pensí. Tato otázka není dosud rozřešena

K podnětu v interpelaci, aby Fond pro zaopatřeni zaměstnanců velkostatků, zřízeny podle § 73 náhradového zákona, převedl své důchodce na Ústřední sociální pojišťovnu, aby tak uvolnil pro-

středky ku zlepšení pensí velkostatkářských staropensistů, odkazuje vláda jednak k ustanovení § 118, odst. 4, zák. č. 26 z r. 1929, jednak k stanovisku, které zaujal užší výbor pracovní komise pro úpravu a vybudováni sociálního pojištění. Tento výbor, pojednávaje v poradě ze dne 7. /XII. 1923 o žádosti státního pozemkového úřadu, aby v osnově zákona o sociálním pojištění dělnictva pamatováno bylo na ustanovení § 73, odst. 12 náhradového zákona a aby zvláštním předpisem upraven byl poměr jmenované osnovy k zákonu náhradovému, rozhodl, že bude nutno, aby změněno bylo příslušné ustanovení zákona náhradového, poněvadž v rámci osnovy zákona o sociálním pojištění nelze námětu vyhověti. Novelisace § 73, odst. 12 stala se však bezpředmětnou z důvodu shora citovaného § 118, odst. 4 zák. č. 26 z r. 1929, podle kterého jest Fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků povinen poskytovati zaopatřovací platy také zaměstnancům dělníkům i po vstoupení v účinnost zákona č. 221 z r. 1924.

Invalidní a starobní pojištění dělnické podle zákona i. 221 z r. 1924, ve znění novely č. 184 z r. 1928, se týká těch vytrvalých zaměstnanců na velkém zabraném majetku pozemkovém z kruhu dělnictva, o nichž se zmiňuje § 73, odst. 12 náhradového zákona, pokud byli tito zaměstnanci v den účinnosti zákona o sociálním pojištění v aktivním poměru na velkém majetku pozemkovém a z důvodu toho byli podrobeni pojistné povinnosti ze zákona.

Není proto zákonného důvodu pro převod zmíněných důchodců z Fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků na Ústřední sociální pojišťovnu. Jakmile bude rozřešena otázka úhrady, předloží vláda návrh novely zákona č. 130 z r. 1921, po případě návrh jiného zákonného opatření.

V P r a z e dne 4. května 1933.

Předseda vlády: J. Malypetr v. r.

2250/IX (původní znění).

Odpověd

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance dra Sziillö a druhů

o přehmatech censury, resp. o konfiskací

listu »Prágai Magyar Hirlap«

(tisk 2176/III).

Zabavení v interpelaci uvedeného místa z č. 27 časopisu »Prágai Magyar Hirlap« z 2. února 1933, provedené státním zastupitelstvím v Praze, soud přezkoumal a v celém rozsahu potvrdil. Opravné prostředky nebyly podány.

V Praze, dne 19. dubna 1933.

Ministr spravedlnosti: Dr Meisner v. r.

2250/X (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty na interpelací poslance dra J. Holoty

a druhů

o vládních napomenutích, týkajících se

stavby školních budov církevních škol

(tisk 2182/IV).

Dávati vládní napomenuti udržovatelům nestátních škol pro zjištěné závady na těchto školách je zákonná povinnost státní školské správy.

Se zřetelem k trvající hospodářské tísni dávají se vládní napomenutí jen pro velmi vážné závady, při čemž ponechává se udržovatelům škol dosti času zjednati nápravu.

Zastavení vládních napomenutí na dobu 3 let, jak jest v interpelaci požadováno, odporovalo by zákonu a ohrozilo by rozkvět národního školství na Slovensku a Podkarpatské Rus:.

V P r a z e dne 20. dubna 1933.

Ministr školství a národní osvěty: Dr Dérer v. r.

2250 XI (původní znění).

Odpověď

ministra spravedlnosti na interpelaci poslanců Hádka, Štětky,

Vallo, Töröka a soudruhů,

že porotní soud odsoudil pod č. j- Tk IV

77928 dělníka Karla Bienera z Českého

Krumlova k těžkému žaláři na 12 let pro

svádění ke žhářství (tisk 2075 XI).

Postup ministerstva spravedlnosti v trestní věci proti, Karlu Bienerovi dál se v mezích zákona. Není zejména pravda, že ministerstvo spravedlnosti již napřed přikázalo, aby generální prokuratura nepodávala zmateční stížnosti pro zachování zákona.

Když obhájce Karla Bienera žádal o podáni zmateční stížnosti pro zachování zákona, sdělila generální prokuratura, proč nepovažuje tento případ za vhodný k žádanému postupu a Bienerův obhájce byl o tom vyrozuměn.

Stejně není pravdivé tvrzení interpelace, že ministerstvo spravedlnosti, resp. někdo z jeho úředníků, mařil činy podniknuté ve prospěch Karla Bienera a že zakázal obhájci promluviti o trestní věci Bienerově,